Hľadanie: Nezastaviteľná mrcha
zobraziť:
Dva pánové na pláži
Dva pánové se spolu vydají na procházku po pláži. Nevědí, kdo je ten druhý. Ale zjistí, že je sbližuje zásadní zkušenost deprese. A ti dva spolu uzavřou neporušitelný pakt: Bude-li jeden z nás kdykoli potřebovat pomoc, tak ten druhý, ať bude v té chvíli kdekoli na světě, nechá všechno ležet a běžet a přijde. Tak se poznali Charles Chaplin s Winstonem Churchillem, alespoň v románu Michaela Köhlmeiera. A tím okamžikem se začíná odvíjet zvláštní druh silného pouta mezi jedním z největších komiků a jedním z největších státníků. Tito dva jedinci, jejichž životy a povahy si nemohly být vzdálenější, se setkali jen několikrát v životě. A mezi jejich setkáními se život jednoho odvíjel ve filmovém světě v Hollywoodu, život druhého v politickém prostředí meziválečné Británie. Do jejich osudů se promítá historie první poloviny 20. století i doba, kdy oba, každý svými prostředky, bránili svůj svět proti Hitlerovi. Jeden vytvořil film Diktátor, druhý vyhlásil diktátorovi válku.
Není důležité, které z citovaných pramenů jsou doložitelné a které si autor přimyslel, v každém případě podal věrný, hluboce lidský a nepřikrášlený obraz dvou velkých osobností, jejichž životy se kuriózním způsobem propojily.
Wonder Woman 1: Lži (brož.)
Heroická. Ikonická. Nezastavitelná. Vyzbrojená lasem pravdy a silou samotných bohů, je princezna Diana z Themysciry známá jako Wonder Woman jedním z největších hrdinů historie. Ale kým je doopravdy? Ani sama Diana si tím není jistá. Její vzpomínky si navzájem odporují a jsou plné lží, které se ani s lasem nedaří prohlédnout.
Aby zjistila pravdu, musí se vydat na nebezpečnou cestu ke svému ztracenému domovu... a spojit se svou největší protivnicí, zvířecí Cheetah. Podaří se jim najít pravdu, nebo je zabijí další lži?
Matka a tužka
V roce 2007 napsal Josef Winkler knížku Roppongi. Rekviem za otce (česky 2011), kterou se pokusil o osobní vyrovnání se s právě zesnulým otcem. V roce 2013 vydává knihu Matka a tužka, v níž se vyznává ze svého vztahu k nedávno zesnulé matce. Zatímco otcova smrt jej zastihla v Japonsku a tam situoval i svou vzpomínku, vzpomínky na matku, na rozdíl od otce milující a milovanou, se mu vybavují – „slovo vzlétlo“ – během jedné z jeho indických cest pod dojmem právě čtených textů Petera Handkeho a Ilse Aichinger. Opět zde ožívají vzpomínky na detaily z dětství na statku v rodném Kameringu, prožívané pod ochranou obrazu Raffaelovy madony a poznamenané smrtí tří matčiných bratrů ve 2. světové válce. Pojítkem vzpomínek je tentokrát mimo jiné svěcená voda, kterou „Seppl“ nosíval matce z kostela, a s vírou v její léčivé účinky se znovu setkává v ukrajinském pravoslavném kostele. A byla to právě matka, která jej učila „držet tužku v té správné ruce“.
Milá Olivo
Autorův synek Olivier si v květináči na terase jako symbol svého jména pěstoval malý olivovník (francouzsky olivier). Během jedné zimy zavalil stromek sníh a těžce ho poškodil. Avšak rostlina se po delší době začala vzpamatovávat. Radost a láska ke křehkému, zato velmi vitálnímu stromku vedla autora ke vzniku této knížky vyprávění a faktografických údajů, mapující „kulturní dějiny“ jedné z nejstarších a nejkomplexněji využívaných rostlin lidské civilizace.
Čteme tu nejen o sázce mezi Athénou a Poseidónem, ale i o úloze oliv a olivového oleje v nejrůznějších literárních dílech či v malířství, stejně tak jako o technice zpracovávání, o švindlování při výrobě oleje, o jeho rituální úloze a mnoha dalších aspektech drobného ovoce a „tekutého zlata“. Je to soubor zábavných příběhů, překvapivých a poučných zamyšlení o rostlině s botanickým jménem olea europeana sativa.
Velkoměsta v 19. a 20. století – křižovatky změn
Kniha Velkoměsta v 19. a 20. století – křižovatky změn si komparativním prizmatem klade otázku, zda lze z konkrétních historických souvislostí vývoje čtyř evropských velkoměst 19. a 20. století, Londýna, Paříže, Berlína a Vídně – a v odůvodněných případech s přihlédnutím i k řadě jiných měst – vysledovat rozdílné sídelní strategie.
Tato práce se tedy rigidně nedrží pouze vybraných velkoměst, Londýna, Paříže, Berlína a Vídně, ale do srovnávání vstupují i další města vždy, když je to vzhledem k logice výkladu nutné. Často si právě výkladová linie vynutila komparační asymetrii, aby se udržela celistvost interpretace určitého jevu. To se rovněž týká i pořadí čtyř hlavních srovnávaných velkoměst, jejichž sled je odlišný v každé kapitole.
Téma je rozčleněno do několika subtémat: urbanizace jako jeden ze základních rysů 19. století, chronotop měst 19. století a zrod urbanistické reflexe, modernizace a industrializace jako konstitutivní momenty zrodu průmyslového města, elektrifikace jako jeden z nejmarkantnějších příznaků urbanizace stále ještě venkovské společnosti 19. století, kanalizace jako neviditelná podzemní civilizace, která přinesla do měst do té doby nebývalý hygienický komfort, změněná (oproti 19. století) podoba měst 20. století a konečně postmoderní tečka za zbytnělými ambicemi moderny.
Zrod urbanismu jako teoretické reflexe souvisel s pronikavou změnou v prostorové, sociální, ekonomické a kulturní skladbě měst.
Těžištěm práce je však komparace čtyř důležitých urbanistických strategií: haussmannizace Paříže, asanace Londýna, cesty k Velkému Berlínu a výstavby Ringstrasse ve Vídni.
Kapitola Zrod průmyslového města se zabývá koncepty modernizace a industrializace jako součástmi urbanizačního procesu. Oproti urbanismu 19. století se urbanistická teorie ve 20. století interdisciplinovala a především internacionalizovala, jak je doloženo institucionalizováním urbanistických problémů.
Předposlední kapitola se zabývá přeměnou moderního konceptu v postmoderní dohru a poslední shrnuje v otevřeném závěru odlišnosti urbanistických strategií při pozorovatelné shodě.
Dny ohňů, dny spálenišť a dny popela
Paměti, deníky, tajemné obrazy se smyslem pro nadčasovou absurditu a každodenní surreálno, to je palčivý román Michaela Stavariče. Autor ho označil za svůj zásadní text. Vypráví o klukovi, jemuž se mísí minulost a přítomnost. Po záhadné smrti své mámy vyrůstá u strýčka uprostřed hor, nad spletí tajemných podzemních chodeb. Vyrůstá v místě, které je po staletí vydáno všanc nebezpečím všeho druhu. Radost ze života ale nezabily ani dávné války, ani revoluce. Není nakonec stejně největší hrozbou dospívání? Kdy nám svět dospělých už nikdy nemůže lhát? Navracejí se „tytéž“ vzpomínky, odlišně vnímané v kontextu doby i v kontextu zastřešujících informací; ty jen umocňují dobovou slepotu. Hranice mezi realitou a surreálnem je prostupná. Lidé mizí, krajem táhnou vojáci různých armád, hladové smečky psů, duchové... Děje se cosi obludného, roky nízkosti, špíny, hrůz. Děje se cosi obludného, roky radostí, her, lásek. Vypravěč nedokáže být stejný jako oni. A kdo to nedokáže, s tím je konec. Netrpělivá touha po rozuzlení žene vypravěčovy věty, které nerozlišují sny dětství a magii puberty. Touha po temnotě, po tmavých koutech, po ráji, po mytickém středu, kde snící bytosti vznikají ze snů a pak zase ony mají sny; musejí snít, jinak zahynou. Toto jsme my. Toto je sen, který žijeme. Svět už nám nikdy nemůže lhát.
Giacumbert Nau / Pastýř na Greině
Giacumbert Nau. Pastýř na Greině je elegická píseň, pastýřský román zbavený idyly. Do charakteristiky jejího hlavního protagonisty, osamělého, hrdého rebela, vložil Leo Tuor ledacos z vlastní zkušenosti, neboť i on sám strávil řadu let jako pastýř krav a ovcí na alpských pastvinách, v místech, o nichž píše. Giacumbert miluje přírodu, naslouchá jí a dohaduje se s ní. Pozoruje ji a reflektuje. Jeho příběh v této lyrizované próze probleskuje jen v náznacích. Giacumbert žije jako svišť, obklopen jen bečícím stádem, věrnou fenkou Diabolou a toulavou kočkou. Trpí. Přišel o čtyři prsty levé ruky, přišel o berana, přichází o své blízké – ztráta se tu vyjevuje jako nevyhnutelná konstanta lidského bytí a proti této nevyhnutelnosti bojuje Leo Tuor nejslabšími a zároveň nejmocnějšími prostředky, jež byly člověku dány: slovy, jež se splétají v příběhy.
Království stínů
Dva hlasy, jedno poslání: Rózi Schmiegovou život zavane z Vídně až do Lipska, kde se rozhodne vyučit řeznickému řemeslu. Vzpomínky na vídeňské Řeznictví Schlingel, kam jako malá s maminkou ráda chodila, totiž stále neblednou. I její dědeček byl řezník. Padl za druhé světové války, zabil ho nějaký Američan. Vnuk toho Američana, Danny Loket, se chce taky stát řezníkem a cestuje proto po Francii a Německu po stopách svého dědečka, který kdysi emigroval z Československa. Tito dva mladí řezníci se potkávají v Lipsku, v Rózině novém řeznictví, na supermoderní protiskluzové podložce … a nejpozději v onen okamžik je jasné, jak to s jejich dědečky vlastně bylo. Království stínů Michaela Stavariče je napínavý román plný bizarních detailů a černého humoru, ve kterém se vypráví o zabíjení, uctívání masa, dětských láskách a neklidných časech.
Zánik Titaniku
Enzensbergerova básnická skladba poprvé vyšla v roce 1978 v nakladatelství Suhrkamp. Zánik Titaniku vychází z pradávného alegorického obrazu světa jako lodi. Enzensberger však tuto alegorii posouvá dál, a to už tím, že ji přenáší na legendární zaoceánský parník, který se stal pochmurným symbolem moderní doby. Postupná zkáza představuje průchozí gradační osu díla: První zpěv otevírá skladbu „diskrétní“ trhlinou v lodním trupu, následně, krok za krokem, autor popisuje plíživý začátek a průběh katastrofy i postupující paniku. Motiv zániku se však nevztahuje pouze na Titanik jako takový, ale je východiskem pro bohatou asociační síť a rafinovanou textovou montáž. Zánik zde vystupuje v mnoha podobách a souvislostech – od pradávných obrazů apokalypsy v podání umbrijských malířů přes zřetelné narážky na zánik Třetí říše, až po autorův deziluzivní pobyt na komunistické Kubě či „současný“ pobyt v Berlíně. Enzensberger bilancuje, a to jak autobiograficky, tak i z hlediska světových dějin. Dávná brantovská Loď bláznů jde ve všech svých podobách nevyhnutelně ke dnu, se všemi svými pasažéry, třídami (cestovními i společenskými) i luxusním vybavením.
Deník 1966-1971
Deník 1966–1971 navazuje na předchozí Frischův Deník. Deníkové zápisky, ať už to jsou skici k budoucí povídce nebo glosy ke zprávám, různé fikce či analýzy, smyšlené výslechy, dotazníky či příručka pro seniory, cestovní zprávy anebo vzpomínky, to vše zachycuje dobu a jednotlivé situace oné doby. Deník vypovídá o moci a bezmoci nikoli jenom spisovatelů. O úloze lidí, kteří se spokojí s tím, že „ve srovnání s druhými jsou bez viny“. Max Frisch píše deník své doby a odkrývá vinu nevinných.
Pokoj
Titul tomuto románu dal pokoj spisovatelova strýce J., který v něm žil na konci šedesátých let. Tento pokoj je v současnosti autorovou pracovnou a stal se tak nejen místem vzpomínek na strýce, ale zároveň i místem vzniku románu. Protagonistou tragicko-komické ságy jedné hessenské rodiny je strýc J. – od narození postižený podivín, stojící mimo normální společnost, trochu blázen, návštěvník frankfurtských bordelů, milovník starých filmů, znalec lesních ptáků, fanatický obdivovatel zbraní a tanků Wehrmachtu. Tento duševně zaostalý nadšený majitel malého VW je ale především člověk velké nevinnosti. Autor rekonstruuje z pohledu dítěte jeden den svého strýce v létě roku 1969. Román ale není jen hypotetickým popisem strýcova denního života; Maier v něm zároveň se sympatickým suchým humorem líčí provinční mentalitu hessenského venkova v roce prvního přistání na měsíci, jeho místopisné zvyky, obyčeje a mravy, které se odtud pomalu vytrácejí. Román Pokoj, který vyšel v roce 2010, je prvním dílem plánované jedenáctidílné rodinné ságy. Další díl této ságy vyšel pod titulem Das Haus v roce 2011.
Andreas Maier se narodil v roce 1967 v hessenském Bad Nauheimu. Studoval klasickou filologii, germanistiku a filozofii ve Frankfurtu nad Mohanem. Studia ukončil dizertační prací o rakouském spisovateli Thomasi Bernhardovi. Andreas Maier je nositelem řady prestižních literárních cen, jeho knihy byly přeloženy do mnoha jazyků. Od roku 2005 je členem německého PEN Centra. Žije a pracuje ve Frankfurtu nad Mohanem.
Paříž - Láska
Po více než třiceti letech přijíždí Eric opět do Paříže. V tomto magickém městě lásky prožil kdysi traumatický rozchod se svou snoubenkou Claudine. Ve společnosti přítele Andrého chodí městem, kde se mísí minulost a přítomnost, kde se vše mění a zároveň zůstává stejné, kde skutečnost a fikce splývají. Jejich putování Paříží je melancholickým putováním za vzpomínkami, hledáním odpovědí na bolestné, stále otevřené otázky. Příběh není otřelým, sentimentálním líčením konce jednoho milostného vztahu, ale subtilním, přemýšlivým textem o tom, co si v sobě neseme, co nás utváří, co v minulosti bylo určující pro naši přítomnost. Stránky v životě, které zůstaly prázdné, jsou zneklidňující. Jsou právě tyto nepopsané stránky důležitější než ony zaplněné, skutečné? Existuje mnoho odpovědí, žádná odpověď není definitivní.
Adamův kostým
Merzovy povídky a krátké prózy jsou tak obyčejné i rozmanité, tak podivné i poetické jako je sám život: nečekané setkání s věštcem, podivuhodný příběh neznámého vynálezce, teskný život siláckého přistěhovalce, klopotné hledání skromného vesnického umělce. Nemoc a smrt jako nedílná součást naší každodennosti. A autorovo umění zachytit přesným a střídmým výrazivem pomíjivost nálady, vystupňovat příběh překvapivým zvratem, a to tak lakonicky, že si vystačí mnohdy jen náznakem, kterým však dosahuje nebývalé výrazové preciznosti.
Zvláštní detaily
Tváří v tvář složitým konstrukčním detailům Nadace Querini Stampalia italského architekta Carla Scarpy, nezvyklým ocelovým spojům, betonu valícího se z kaskádovitých tvarů i kameni otesanému do nepřehledných vzorů se Michale Cadwell vzdává snahy o jejich teoretickou kategorizaci a místo toho se uchyluje k ocenění jejich výstřednosti a evokuje jejich všestranné působení. To, co dříve zamítá jako sbírku fetiše, začíná nakonec chápat jako koherentně vystavěný svět, nicméně i nadále podivný. Ve Zvláštních detailech se Cadwell zabývá prací čtyřech významných architektů, kteří „ozvláštnili“ nejrezistentnější oblast architektury: konstrukci. V klíčových stavbách své kariéry Scarpa, Frank Lloyd Wright, Mies van der Rohe a Louis Kahn vytvořili detaily, které nám podkopávají kritickou i analytickou půdu pod nohama.
Cadwell zkoumá zvláštnosti materiálové menažérie Scarpovy Querini Stampalia, lehké dřevěné rámové konstrukce Wrightova Jacobs House, svářený ocelový rám Miesova Farnsworth House a železobeton Kahnova Yale Center for British Art. Zjišťuje, že každý z těchto architektů mění parametry základních faktů konstrukce, čímž vzniká mírný, ale nepopiratelný posun ve fyzičnosti budovy. A každému z nich připadá příroda zvláštní a její zvláštnost je nakažlivá: příroda zvedá stavidla vyčerpaných kulturních nápadů, omezených analytických postupů a zastaralých výrobních technik. Uvědomíme-li si zvláštnost přírody, získáme tak nový pohled na svět, který lze rozpoznat v uspořádání materiálnosti světa těchto architektů – jejich zvláštní detaily.
Moře moří
Dětství a mládí ve střední Evropě, když tato střední Evropa po 2. světové válce přepisovala své politické a kulturní obrysy: Ilma Rakusa sleduje ve svých vzpomínkách malé děvčátko, dceru slovinského otce a maďarské matky, po jejích životních cestách ze slovenského maloměsta přes Budapešť, Lublaň, Terst až do Curychu – a odtamtud dále na Východ a na Západ, do Leningradu/Petěrburku a do Paříže.
Všude se cítí jako cizinka, nikam nepatří, svou vlast najde v hudbě, ve hře na klavír, a po objevení Dostojevského, v literatuře. Doma se cítí ale také v cestování, v pohybu. Moře moří je mnohem víc než jen převyprávění dětství a mládí. Zaklíná se tím, co z míst a pohybů zůstává: tóny a zvuky, barvy a nálady, jednotlivé scény a záblesky.
Ilma Rakusa se ke svým raným létům vrací zcela bez sentimentality, ale i bez horlivosti vyznání, zato s velkou exaktností v nejobtížnějším aspektu vzpomínek: v popisech atmosféry, které podává stručně a precizně. V její vzpomínkové knize tak vyvstávají 50. a 60. léta 20. století prizmatem pohledu neobvyklé autorky, která jako málokdo žije mezi různými kulturami.
Natura morta
Dotírá na vás, podmaní si vás nezvyklým využitím oka, ucha, čichu, hmatu v popisu Věčného města tam, kde je nejživější: ve všední dny na tržištích na náměstí Viktora Emanuela, o nedělích a svátcích před branami Vatikánu.
Smrtelná nehoda Piccolettova z řady příběhů prostých Římanů zapadá do nikdy nekončícího koloběhu života a smrti jednoho z nejstarších center naší civilicace.
Skvělé! Poetická etuda o pomíjivosti bytí. Velmi smyslná kniha.
Marcel Reich-Ranicki
Sebedestrukce Západu
Ve společenském vývoji západního světa došlo k závažnému negativnímu posunu. V minulých letech nás většinou zneklidňovala jen jednotlivá, i když zásadní témata (jako je nadměrná a stále rostoucí regulace trhu, nezastavitelná evropská centralizace, klimatické inženýrství, pokrokářství apod.), dnes ale nastalo něco jiného. Nyní se všechna témata spojují a slévají do jednoho širokého globálního proudu, jehož ambicí není nic menšího než naprostá přeměna světa, jak jej známe. Proto se IVK rozhodl prezentovat svůj přístup ke společenské krizi Západu v celé jeho šíři, hloubce a celistvosti. I když nejextrémnější a nejradikálnější podobu mají tyto trendy v posledních letech a měsících v USA, sborník textů autorů IVK a jeho nejbližších spolupracovníků nevznikl jako prostá reakce na aktuální americké dění. Je pokusem o rozbor širších souvislostí. Je příspěvkem k pochopení faktu, že navzdory tomu, o jak rozdílných oborech mluvíme, ve skutečnosti jde jen o dílčí projevy jednoho jediného frontálního útoku na západní civilizaci v podobě, jak ji vybudovaly celé generace před námi. Editorem sborníku je Václav Klaus. Svými texty dále přispěli Jiří Weigl, Ladislav Jakl, Aleš Valenta, Ivo Strejček, Michal Semín, Petr Hájek, Tomáš Břicháček a Milan Knížák.
Na sklade 3Ks
8,63 €
9,08 €
Šeptuchy (CZ)
Příběh o dospívání v kraji, který by nikdo nevymyslel Podlesí, lesnatá oblast mezi Polskem a Běloruskem, je tak trochu zapomenutý kraj. Dodnes je opředený legendami a mlhami, v nichž žijí na první pohled zvláštní lidé — mají svoji víru, bídu a šeptuchy: ženy, které umějí léčit. Anebo neumějí, ale všichni tomu věří. Příběhem dospívání hrobařovy dcery Doroty v magickém kraji provází čtenáře její nejlepší kamarádka. Fenomén hranic a jejich (ne)překročitelnosti je neodbytný jako refrén devadesátkového hitu z MTV. Svět živých se prolíná se světem mrtvých, křesťanská zbožnost s pohanskou šeptuchářskou tradicí, moderní západní kulturní impulzy splývají s místním folklorem. Hrdinky románu žene nezastavitelná touha odejít, překročit hranici, vymanit se. Ale ať už půjdou kamkoli, zkušenost se životem na periferii si ponesou vždy s sebou.
Na sklade 1Ks
18,24 €
19,20 €
dostupné aj ako:
Vyhradení pre seba
Hovorí sa, že čas zahojí všetky rany. Nikdy však nedokáže vymazať pravú lásku. Tá je nezastaviteľná a preberie sa pri jedinom pohľade do známej tváre.
Patrik vstúpil do Eminho života nečakane, zachránil ju aj jej ešte nenarodené dieťa. To bolo pred štyrmi rokmi. Odvtedy každý z nich žil svoj vlastný život. Ema ako slobodná mama, ktorá túži iba po šťastí svojej dcéry. Patrik, ktorému sa splnili sny, no predsa nemá to, čo si odjakživa prial. Ich osudy sa pretnú znova a je naozaj ťažké odolať volaniu lásky. Minulosť však číha za rohom. Pomaly sa obom zakráda do sŕdc a odhaľuje tajomstvá, ktoré okolo nich stavajú hradby. Obaja bojujú o to jediné, na čom im záleží – o rodinu.
Čo ak sa hradby zrútia? Zvládnu ich upratať alebo ich zavalia? Zvíťazí láska?
dostupné aj ako: