Hľadanie: Ďaleká cesta
zobraziť:
Večery Analogonu
Výbor divadelních skečů z legendárního surrealistického cyklu, v němž černý humor pokládá na lopatky nejen každého z Vás!
Chvála věcí obyčejných aneb Nedokončená kniha
Letos jubilující autor na více než 170 stranách předkládá čtenářům svůj lehce bilancující pohled na svět. Prostřednictvím krátkých próz, drobných bystrých úvah, rozvíjí po vzoru svých předchozích převážně povídkových prací diskuzi o základních životních tématech, o lidské existenci a smyslu bytí. Jak je u něj zvykem, vždy přitom čerpá ze svých životních zkušeností. Inspirující pro Sehnala jsou většinou zdánlivě běžné, každodenní situace, události nebo setkání, které sám prožil či snad slyšel z vyprávění jiných. A s oblibou i u těch nejběžnějších věcí odhaluje někdy nečekané souvislosti a metafory. V úplném závěru své poslední knihy autor mimo jiné píše: "Víš, Pane, nemusíš mě už poslouchat či odpovídat, ale musím Ti ještě něco říct. Asi se na mě budeš hněvat, ale já poslední prázdnou stránku nedopíšu. Poněvadž jestliže něco nemá hranici v prostoru ani počátek v čase, je marné se snažit to dokončit. Slova by v takovém případě byla jen jako nebo zcela prázdná. Ale i nepopsaný arch papíru může mít obrovskou sílu sdělení."
Hejno bílých vran
Knížka Hejno bílých vran přináší poznání, že mladí lidé, kteří opustí "děcák", jsou stejní jako jejich vrstevníci, snad více poznamenaní svojí minulostí, ale jsou to lidé schopní, ambiciózní, podnikaví. Vidíme kolem sebe spoustu mladých lidí, kteří si život mimo vlastní rodinu nevybrali, ale museli toto odloučení zvládnout. Druhý takový zlom v jejich životě přichází právě v okamžiku, kdy se o sebe "od zítřka" už musí postarat sami. Dveře domova se jednou pro vždycky zavřou a je to jenom na nich. A právě o těch, kterým se povedlo odejít z dětského domova a vykročit k samostatnosti a úspěchu, jsou tyto příběhy.
Domek pana Stilburyho
„Bylo nás pět? Ne, dva,“ vzpomíná Domek pana Stilburyho na dětství žité s mladší sestrou v rodině herečky a spisovatele. Zčásti stylem Škvoreckého humoristické knihy Ze života lepší společnosti si hoch vede deník, což je první částí Domku. Teprve druhá osvětlí, co idylu umožnilo. Kdo osaměle, oddaně a právě uvnitř magického domku píše naše životy. Ano, pan Stilbury...
Ivo Fencl pracoval jako učitel a geodet, napsal přes 440 článků a povídek do deníku Neviditelný pes a další pro Plž, v časopise Tvar (asi 150 příspěvků) uveřejňoval po dobu jednoho roku první český životopis R. L. Stevensona (knižně 2012) a biografií O. Neffa se fakticky stala obsáhlá kniha Královská zábava (2010). Realizoval řadu rozhovorů s prozaiky a malíři, připravil pořady o Charmsovi, Prutkovovi a Wittlinovi a napsal 11 knih.
Vizitka
Mystický příběh o vyšehradském labyrintu.
Tadeáš Hájek je celkem úspěšný právník se zavedenou praxí. Z rozvedeného manželství má dospívající dceru, posledních pár let žije sám a smysl života a tak vůbec mu stále uniká. Jednoho večera najde pod svým sedadlem v Národním divadle podivnou vizitku, na které ovšem chybí kontakt. Tadeáš se rozhodne, že její majitelku vyhledá, což se mu podaří možná rychleji, než by sám chtěl.
Po chvíli váhání přijme pozvání k průchodu vyšehradským labyrintem, v jehož středu najde své dětské přání. A pomoc k tomu, aby si ho konečně splnil.
dostupné aj ako:
Lom
Slovenská básnířka, dlouhodobě žijící v Čechách, Martina Blažeková (1982) se v debutu s názvem Lom představuje jako mimořádně citlivá observátorka detailů fascinujícího světa i jako umanutá hledačka jeho přesných pojmenování. Básně ve slovenštině i v češtině.
Martina Blažeková (1982 v Bratislavě) vystudovala tvůrčí psaní a redakční práci na Literární akademii Josefa Škvoreckého v Praze. V současné době je doktorandkou komparatistiky na FF UK, kde se věnuje české a slovenské poezii. Básně dosud publikovala např. v revui Rukopis, v Hostu, Souvislostech a v A2. Píše také prózu. Tři její básně byly přeloženy do italštiny a publikovány v antologii Sei poeti cechi (2011). Žije v Praze. Píše slovensky a česky.
Dnem dne
Druhá básnická sbírka Pavly Vašíčkové je plná hříček se slovy, s jejich hranicemi, s obzorem řeči a vzlety do bezmeznosti: Jelikož čteme písmena, ale ne vždy myšlenky, píšeme písmena, ale ne vždy činy, létáme na nebi, ale ne v něm. Cítíme přiléhavý tlak snů, mléčné objetí mlh. Neznajíce sytost hladu hladovíme sytostí, celý svět hladoví sytostí. Zbídačeni vědomostmi, obtěžkáni zkušenostmi, než se ve vzdálení budeme ještě více vzdalovat, budeme se muset rozhodnout, zda stát, nebo jít. Propast důvodů. Saháme po holi – opřeme se, či budeme bít? Vzpomínka umírá na okamžik, slovy, která v jasné akustice mrazu nikdy neulehnou k věčnému spánku. Trn výkřiku protrhl kůži ticha, hustotou bohatý vzduch. Myslí odpočívající na námahu víc než trpící
Čas divokých malin
Převážně rodinný dramatický příběh z doby normalizačního temna, odehrávající se v prostředí zapadlé horské obce. Tři malí sourozenci prožívají svá denní dramata pod despotickým otcem, který je nemilosrdně trestá za každou maličkost. Nad příběhem se sice rozprostírá dusivý mrak normalizace, ale děti vnímají víc svírající rodinné poměry. Přesto jsou mnohdy v rámci možností vlastně šťastné, i když se otci později podaří zasít svár a nepřátelství i mezi ně. Autorka vzpomíná na svůj čas divokých malin, ale právě díky času, který od doby dětství uplynul, obrousil hrany a umožnil odstup a nadhled může i drsné chvíle vid ět a líčit s dávkou humoru.
Choditi stříbro
Lyrika nebývá v dnešním přeuspěchaném světě tou nejčastěji se vyskytující bylinkou. A přece již Goethe dobře věděl, že právě ona dokáže zachytit „na malém prostoru celý svět“. Šlosarova sbírka, přísně komponovaná v sledu jednotlivých ročních období, postihuje především vztah člověka a přírody. „Jeho malé básně přírodní lyriky, spředené poletujícími motivy, nenápadnými aliteracemi a jinými vnitřními souzvuky, mají úžasnou moc otvírat nám uši ohlušené uřvanou ulicí a očím oslněným lesklými barevnými cetkami navracet dar vidění,“ konstatuje autor doslovu Milan Blahynka. Šlosarův básnický cyklus organicky doplňují barevné makrofotografie přírodních motivů. Jsou dílem Aleny Pončové.
Za třtinou naděje
František Halas (1901-1949)
básník, redaktor a překladatel, jeden
z nejvýznamnějších českých tvůrců
XX. století - "básník nadaný silnou obrazností,
hlavně vizuální, slučuje své ‚okouzlené, ale
i odkouzlené' vidění světa s těžkou hloubavostí a stálým citovým patosem" (Arne Novák).
Magorův noční zpěv
Sbírka z pozůstalosti duchovního vůdce českého undergroundu, bývalého manažera Plastic People, básníka a kulturního teoretika. K vydání připravil, ediční poznámku a medailon autora napsal Martin Machovec.
Rzi plání urouhaných
Poezie Rzí plání urouhaných je skladbou o 150 básních, jakýchsi pozastaveních za ztracenou či spíše zrezlou láskou, za dobou která je urouhaná a za rouhání se nestydící. Hejátkova poezie v této knize je jedním slovem šanson. Jde o abstraktní, ale i velmi realistické obrazy psané opět na pomezí volného a vázaného verše, přičemž rýmy však mají povětšinou až precizně pevný řád a jasnou kostru. Milostná poezie z předchozí sbírky "Věchýtek Kasandřin" je tak zde vygradována přes mlžně milostné příběhy až po takřka bajkově schované metaforicky realistické básně o současném stavu světa. To vše opět s ilustracemi Evy Rozkošové tentokrát rovnou na 20 stranách. Celkový výraz knihy pak působí velmi vyzrále, kompaktně a svojí dikcí je přímým odkazem pravého postromantického a postlyrického básnictví..
Adam
Příběh Adama zachycuje životní dráhu muže od narození do třiceti let. Adam vyrůstá v dysfunkční rodině. Jeho rodiče jsou osobnostně nezralí a nezodpovědní lidé, kteří nedokáží žít spolu, ani bez sebe. V dospělosti Adamova sociálně i biologicky determinovaná osobnost svádí boj o kultivované přežití.
Jiný TGM
Masaryk pro 20. 21. století
Masarykův plastický obraz pojmenovává jeho imponující vlastnosti a polemicky se vyrovnává s jeho omyly. Líčí prezidenta Masaryka jako ideového rváče na cestě za vizemi, o jejichž mravní oprávněnosti je přesvědčen. Výsledkem zápasů je sporné pozitivní dílo: stát, o kterém snily generace předků. Zároveň zakladatel paradoxně zatížil stát břemeny, která se časem ukázala neúnosná. Jiný TGM je pro všechny, kdo přemýšlejí o české provinčnosti demokracii a o tom, jak ji udržet. Zároveň přináší víc života a pochybností než pomníků a svatých obrázků.
dostupné aj ako:
Očkovaný Satanem
Příběh je osobní vzpomínkou autora na události od květnového povstání v pětačtyřicátém roce do osudové noci z 20. na 21. srpen 1968. Je sestaven z událostí, které autor zažil nebo se o nich dozvěděl z otcova deníku, a které jsou pro onu dobu typické. Není vyloučeno, že osoby v příběhu vystupující mohou někoho někomu připomínat. Ano, je to možné...
V příběhu vystupují postavy, které mají předlohu v osobách z masa a kostí. Jen jména jsou změněna. Příběh je zaplněn osobami, které jsou představiteli chování a postojů, s nimiž se autor setkal. Jelikož se děj odehrává v bývalém Severočeském kraji, mnohému se jistě vybaví reálie spojené s jednotlivými místy, která již dnes neexistují, anebo slouží jiným účelům.
Kniha je mementem zejména pro ty, kteří si jen málo uvědomují rizika reálně hrozící i v současnosti, v naší pozvolna "rudnoucí" republice...
Zlomky nepravého deníku
Od konce devadesátých let se Hana Sánerová, působící na pařížské Sorbonně, vrací ke svým dávným zájmům beletristickým. Je autorkou nezvyklých knížek z pomezí fiktivního eseje a autobiografického románu, při kterých se musíme ptát, kde je hranice mezi vzpomínkou a snem nebo imaginární představou. Takový je i její deník plný úvah, dokládající, že i bohatý a dlouhý život intelektuálky přináší stále nové otázky, nad kterými se musí nutně zamýšlet i čtenář.
Hana SÁNEROVÁ, nar. 1927 (Hana Voisine-Jechova podepisující beletristické texty svým dívčím jménem) odešla roku 1976 do Francie, kde až do roku 1995 přednášela srovnávací literaturu a bohemistiku na univerzitě v Tours a na Sorbonně. Na Sorbonně založila bohemistiku jako samostatný obor, publikovala přes dvě stě studií, několik knižních monografií, francouzsky vydané dějiny české literatury. Překládala z polštiny do češtiny, z češtiny do francouzštiny.
Pacientky
Hlavní hrdinku Dagmar náhle rozbolí záda. Po řadě vyšetření na neurologické klinice verdikt lékařů zní: operace. Dáša se s novou skutečností nemůže smířit. Dostává se do rodiny spolupacientek všech věkových kategorií. Nejen pohnuté osudy žen, ale i jejich závažné zdravotní potíže nutí Dášu přehodnotit stávající život a klást důležitost na věci, které až dosud považovala za samozřejmost.
Takový sníh už nepadá
Soubor drobných rodinných příběhů na pomezí povídek a memoárů s původními ilustracemi akademické malířky Heleny Horálkové.
„Kniha, kterou držíte v ruce, není vlastně moje kniha. Je to ve skutečnosti knížka mého otce. Já se jen samozvaně ujal role vypravěče.“ Píše v úvodu své beletristické novinky spisovatel, publicista a hudebník Ilja Kučera ml. Knížka přináší bezmála tři desítky krátkých příběhů ze života autorova otce, rozhlasového redaktora, soudničkáře a znamenitého vypravěče Ilji Kučery. S laskavostí, nostalgií ale i ironií a vtipným nadhledem se autor vrací do studentských let svého otce, do jeho ochotnických časů na rodném Příbramsku, k sedmatřiceti rokům stráveným v Československém rozhlase, kde ve zlaté éře šedesátých let patřil k pilířům rozhlasové zábavy. Představuje ovšem svého otce i jako svérázného tatínka a neméně svérázného dědečka. Knížka je ilustrována původními linoryty malířky Heleny Horálkové. V samotném závěru knihu doplňují krátké osobní vzpomínky herce Tomáše Töpfera, režiséra Karla Weinlicha, redaktorky Heleny Dubničové a autorky ilustrací.
Takový sníh už nepadá je čtvrtým beletristickým počinem Ilji Kučery ml. Po novele Když už jsem se narodil (1992), povídkové knížce Die Puppenklinik (2002) a románu Pravděpodobně láska (2008). Vedle nich je autorem pěti monografií z oblasti rockové hudby a hudebního divadla (ty ve spolupráci s J. Panenkou). Ilja Kučera ml. rovněž kráčí ve stopách svého otce jako autor a moderátor populárních pořadů Českého rozhlasu Divadlo noc a Noční proud.
dostupné aj ako: