Hľadanie: Kr����ovky
zobraziť:
Antigoné - Oedipus király
A Kr. e. 5. században írt és színre kerülő Antigoné című tragédia kiemelt helyet foglal el Szophoklész görög drámaíró életművében és a világ drámairodalmában. Az emberi törvényekkel és az isteni végzettel szembeszálló hősnője a hatalom és az erkölcs összeütközésének áldozata. E tragédia előzménye az Oedipus király című dráma, melynek főhőse Théba köztiszteletben álló királya, példás családapa, aki szenvedélyes igazságkeresőként szembesül azzal, hogy tudtán kívül vált apagyilkossá és vérfertőzővé. Mindkét tragédia tárgya a thébai mondakör.
Athén kapui
Conn Iggulden a görög–perzsa háborúk (Kr. e. 499–449) izgalmas és hőstettekkel teli történetét eleveníti fel az új trilógiában. Ennek első kötete, az Athén kapui a háború kezdetétől Athén elfoglalásáig tart. A történet a marathóni csata (Kr. e. 490) krónikájával kezdődik, amikor az athéniak az édeskömény illatú mezőn hősiesen megvédték városukat Dareiosz király túlerőben lévő seregével szemben. A csatát Miltiadész parancsnokolta, aki elvékonyította a középső törzset, és az így megerősített két szárny fegyelmezett, phalanx alakzatban lándzsáival irgalmatlanul felmorzsolta a perzsákat. A vereségért Dareiosz szörnyű bosszút akart állni a görögökön. A következő hadjáratot már fia, Xerxész vezette vizen és szárazföldön. A cél Athén volt. A döntő csata a Thermopülai-szorosban, Kr. e. 480-ban zajlott, amikor is Leónidasz, spártai király serege három napra feltartóztatta Xerxész szárazföldi seregét és hajóhadát, így Athénnak sikerült kis időt nyernie, és Themisztoklész, a hadvezér egyetlen nap alatt kiürítette a várost, és menekítette a lakosokat.
Na stiahnutie
7,86 €
O Sókratově daimoniu
Plútarchos zasadil svůj spis O Sókratově daimoniužánrově na pomezí historické novely a filosofického dialogu, do rámce skutečných událostí konce roku 378 př. Kr. v Thébách, kdy místní demokraté spolu se skupinou exulantů svrhli oligarchy vládnoucí krvavě a krutě pod ochranou spartské posádky. Spiklenci se scházejí v thébském Simmiově domě pod záminkou hovorů o filosofii. O jejich jednáních, činech a rozmluvách na filosofická témata, jež vedou mezi konspiracemi, referuje o něco později hostitelům v Athénách jeden z účastníků převratu, Kafisias, bratr nejslavnějšího thébského vojevůdce Epameinónda.
Úpadek a pád římské říše
Úpadek a pád římské říše Edwarda Gibbona je monumentální mistrovské dílo hodné svého velkého tématu, jež dodnes nepřestává udivovat majestátní rétorikou a břitkým vtipem. Gibbon nejenže podává panoramatický obraz společnosti a dějinných událostí, ale jeho vzývání ztracených ctností římské republiky i prvních císařů navíc přesvědčivě evokuje slávu hrdé civilizace univerzálního práva, regionální autonomie a náboženské tolerance. Během dvou staletí od založení Pax Romana (od Augustova vítězství r. 27 př. Kr. do r. 180) zažívali lidé takovou míru osobního bezpečí, prosperity a svobody, jakou předtím nikdy nepoznali. Vždyť asijská impéria byla jen nuznými mocnostmi všeobecného otroctví.
Řím je pro Gibbona předobrazem osvícenské budoucnosti rozumu a snášenlivé společnosti – lidé tenkrát všechny náboženské kulty „považovali za stejně oprávněné, filozofové za stejně klamné a úřady za stejně užitečné.”
Dnešní evropské dědice Říma ovšem fascinuje především výstižný popis rozkladu a vědomí, že nejen každé impérium, ale i každá civilizace je smrtelná. A v úpadku římské společnosti skutečně nacházíme všechny symptomy současnosti: dekadenci, ztrátu osobních a občanských ctností včetně vlastenectví, nízkou porodnost, korupci právníků i práva, sociální politiku provozovanou uplácením římské chudiny („chléb a hry“), nezastavitelný růst daní a byrokracie, zánik střední vrstvy, zubožení drobných zemědělců a vznik astronomicky bohatých latifundistů bez vztahu k obecnému dobru, pozdější manicheistické pohrdání vezdejším životem a křesťanskou nevraživost vůči státní moci (Augustin), konec branné povinnosti a nakonec i vládu kariérní armády, jež si vypomáhala germánskými žoldáky. Mocnou říši politicky a ekonomicky oslabilo postupující rozšiřování, takže se rozdělila na dvě části. Nakonec ji zahubila kompromisní politika vůči nepřátelským imigrantům. Nedokázala je vstřebat, nepochopila závažnost problému a uplatňovala pomýlená opatření, například zakázala smíšená manželství.
Gibbon napsal první svazek svých dějin v době zrodu americké republiky, jež byla inspirována Římem, a v těchto souvislostech cituje Benjamina Franklina: ”Nedokážeme-li záviset jeden na druhém, bude každý z nás viset zvlášť.” Nepochybné memento mori našich časů.
Andělské čistící mandaly
Sada vybarvovacích mandal na témata: nezávislosti, nebojácnost, vyplutí, pochybnosti, poradím si, skládání, završení, apod.
Každá mandala má svůj název a také popis působení, jakési naladění k poselství mandaly pro kreslícího jedince může mít každá m
andala ještě další poselství. Můžete do mandal dokreslit i vlastní nové tvary či překročit jejich hranice.
Možností práce a mandalami je více. Je možné záměrně si vybrat např. mandalu Trpělivost, protože víme, že posílení v této oblasti právě teď pot
řebujeme.Poté se naladit na barvy znázorněné předlohou. Můžeme poprosit, ať právě tímto procesem vybarvování mandaly je nám pomoženo uvědomit si, co pro nás trpělivost znamená. Proč se nám nedaří v současnosti být trpěliví, co nám v tom brání.....
Kr
eslení mandal může být příjemnou zábavou, meditativní chvilkou, ale také třeba příjemně stráveným časem s rodinou, dětmi, s partnerem.
Duše a tělo u Tertulliana
Kniha je věnována Tertullianovi z Kartága (3. stol. po Kr.), jednomu z prvních latinsky píšících raně křesťanských autorů, a jeho názorům na lidskou duši, jež byly do značné míry ovlivněny stoicismem. První studie se zabývá Tertullianovým pojetím lidské duše jako těla svého druhu (corpus sui generis); druhá zkoumá jeho představy o původu a předávání této tělesné duše, jež je v posledku odnoží (tradux) duše Adamovy, z rodičů na jejich potomky. Kniha je doplněna exkursem o traducianismu v rané církvi a českým překladem vybraných kapitol Tertullianova spisu De anima.
Papyrologie řecká, latinská, koptská
Kniha Papyrologie (řecká, latinská, koptská) je prvním českým úvodem do nejmladší discipliny věd o antickém starověku. Podává základní informace o řecké, latinské a - na rozdíl od jiných úvodů - i o koptské papyrologii, která z velké části používá řeckou abecedu. Informuje o organizaci veřejného i soukromého života v helénistickém i římském Egyptě až do jeho obsazení Araby. Čtenáři se seznámí s osudy nejvýznamějších koptských papyrusových sbírek, s ekonomickými a právními dokumenty, dále doklady o soukromém životě, o školství a náboženství od pohanských kultů, přes judaismus po křesťanství. Publikace obsahuje i přehled autorů děl, jejichž zlomky se nacházejí na literárních papyrech, i stručný úvod do struktury koptského jazyka. Vedle výkladu o vývoji písma od 3. stol. př. Kr. do 7.-8. stol. po Kr. je téměř ke každé reprodukci podán i tištěný příslušný text, dále informace o ediční praxi při vydávání papyrů, o základních edicích a o elektronických pomůckách. Výklad doprovází 50 obrazových příloh a bibliografie základních prací k danému problému. Kniha poslouží papyrologům-začátečníkům, ale historikům starověku, literárním historikům, koptologům a lingvistům sledujícím vývoj od staré k nové řečtině a od latiny k románským jazykům.
dostupné aj ako:
Homilie na knihu Kazatel
Řehoř z Nyssy (cca 335–cca 395 po Kr.) ve svém raném díle představuje výklad starozákonní knihy Kazatel a jejího zdánlivě pesimistického ladění. Upře-li člověk svou pozornost pouze ke smyslově vnímatelnému světu, musí nakonec opravdu dojít k poznání, že vše je marnost. Vymanit se z této marnosti můžeme podle Řehoře tak, že se zaměříme na opravdové dobro, které není postižitelné smysly a je v každém čase stále stejné. V rámci kritiky lidského úsilí o různá zdánlivá dobra odsuzuje Řehoř velmi ostře také jakoukoli formu otroctví. V závěrečné části spisu ukazuje, jak moc je každá stvořená bytost podmíněna tím, že existuje v čase, a ptá se, co je vhodný okamžik pro ctnost. Člověk nemusí čekat na správnou chvíli, nýbrž může se pro dobro rozhodnout kdykoli a zaměřit k němu celý svůj život.
Války Anunnaků a lidí
Kniha Války Anunnaků a lidí, která se chystá posuzovat přítomnost studiem minulosti, ukáže, že dlouho předtím, než lidé válčili s lidmi, mezi sebou válčili bohové; že stejně jako války bohů začaly války lidské. Navíc také ukáže, že války bohů o kontrolu nad Zemí začaly na jejich vlastní planetě. Příběh Anunnaků, kteří sem přišli z Nibiru, je také knihou, která je poseta válkami. Zdroje, sloužící pro rekonstrukci událostí na Zemi i na nebi, zahrnují písemné záznamy očitých svědků některé z nich jsou skutečnými zprávami diktovanými samotnými bohy. To, že se část příběhu odráží v biblické knize Genesis (1. Kniha Mojžíšova), je obohacujícím bonusem, který má širší důsledky pro věrohodnost Bible. Tato kniha bude podrobnými zprávami o tom, jak se antagonismus, soupeření a ambice mezi bohy vymkly z rukou a před 4?000 lety vedly k prvnímu použití jaderných zbraní na Zemi ještě více odhalující i zneklidňující. Zánik první lidské civilizace byl pak nezamýšlenými důsledky rozpoutané pohromy. Třetí kniha ze Sitchinových Kronik Země. Dávno předtím, než člověk válčil s člověkem, bojovali mezi sebou bohové. A tak války člověka vskutku započaly jako války bohů. A války bohů, kteří se chtěli zmocnit naší Země, započaly už předtím na jejich vlastní planetě. Tak se stalo, že první lidská civilizace padla za oběť nukleární zkáze. Jedná se o skutečnost, nikoli fikci; a je potěšující, že vědecké výzkumy, které po prvním vydání této knihy následovaly, potvrdily nejen okolnosti této události, ale také přesné datum, které jsme jí stanovili: 2024 př. Kr. Bude současné 21. století opakovat události z 21. století př. Kr. ? Zecharia Sitchin je celosvětově uznávaným autorem a badatelem, jehož knihy nabízí důkazy o tom, že v naší Sluneční soustavě nejsme sami. Je jedním z hrstky učenců, schopných přečíst sumerské klínové tablety, kombinuje archeologii, starověké texty a Bibli s nejnovějšími vědeckými objevy, aby převyprávěl historii a prehistorii lidstva a planety Země.
5 spôsobov, ako povedať milujem ťa
Tento malý prostriedok je ponukou jednoduchých spôsobov, natoľko jednoduchých, že ten, kto ho ma v rukách, by sa mohol spýtať: Bude to fungovať? To je všetko? Je možné, že by to bolo až také jednoduché?
Trochu podobne, ako keď sa nešťastník Náman, mocný sýrsky muž, ktorému bolo povedané, že ak sa chce uzdraviť z malomocenstva, má sa sedem ráz ponoriť do riečky Jordán. Keď prišiel do Izraela, bol ochotný počúvať a prijať rady dôkladne vypracovaných kultových praktík, ale urazený sa vysmial ponuke proroka Elizea. A predsa bol uzdravený z malomocenstva po tom, čo sa uzdravil z nedôvery, z neviery, a to v tej chvíli, keď sa ponoril do vôd (2 Kr 5,1-14).
Je teda aj mojou radou, aby ste sa ponorili do uzdravujúcich vôd týchto stránok. Praktická kniha, ktorá pracuje na dvoj koľaj i múdrosti neba i zeme, ukazuje kroky po ceste, ktorá sa síce rozvíja na zemi, ale v uzmierenej láske dvojice vydáva vôňu večnosti.
O duši
Tertullianův rozsáhlý spis De anima („O duši“; napsán kolem roku 210 po Kr.) představuje první zachované pojednání o lidské duši sepsané z křesťanských pozic, a jako takové je ve svém žánru zakladatelským dílem raně křesťanského písemnictví. Pozoruhodný spis, který je rozkročen mezi literaturou, filosofií, teologií a lékařstvím, je nejen polemikou s pohanskými koncepcemi duše, mezi nimiž zaujímá přední místo Platón, tento „hokynář, který v dobré víře prodal všem heretikům svoje koření“, ale formuluje rovněž vlastní koncepci „tělesné duše“ (corporalitas animae), která je v posledku „odnoží“ (tradux) duše Adamovy a předává se při pohlavním styku z rodičů na jejich potomky (tzv. traducianismus). Toto adaptované stoické dědictví, jež je v raně křesťanském myšlení svou propracovaností bezprecedentní, se pro Tertulliana stává nejúčinnější zbraní proti „heretickým“, platonismem ovlivněným naukám o preexistenci a stěhování duší, jež podle něho podkopávají samy základy křesťanského náboženství
Legendy Židů 1
Legendy Židů patří neoddiskutovatelně do pokladnice světové literatury, do níž vstoupily jako příběhy, jež v Bibli nenajdete nebo jako veškeré židovské legendy v kostce. Ginzberg vynikal schopností vstřebávat stovky příběhů a jejich verzí v původních jazycích a všímat si rozdílů, jež naznačují, který příběh je původní a který odvozený. Toto Ginzbergovo dílo dodnes představuje odrazový můstek pro studium biblických legend obecně a autorovy závěry nebyly pozdějšími objevy tzv. svitků od Mrtvého moře a gnostických rukopisů z Nag Hammádí vyvráceny, nýbrž vesměs potvrzeny. Českému čtenáři, jenž se s nimi dosud neměl možnost seznámit, umožňují poprvé nahlédnout do textů, jež se formovaly tisíce let a jež úzce souvisejí s pojmem ústní Tóra. Tóra samotná (je třeba vždycky psát s velkým písmenem) není jen učení (nauka) či pět knih Mojžíšových, ale je též synonymem pojmu Tanach, celé židovské Bible. Tóra navíc není jen Písmo svaté, úzce se pojící se svatostánkem, ale i živá bytost, předcházející stvoření člověka a světa. Na její podvojný charakter písemný a ústní nelze zapomínat. Písemná forma je vnějším projevem Tóry, zjeveným fyzickým artefaktem, nutně provázeným vnitřním obsahem, tedy ústní Tórou, jež vznikala souběžně s hmotným textem. A ač prvním uceleným písemným vyjádřením ústní Tóry je až rabínská Mišna z počátku 3. stol. po Kr., rozhodně to neznamená, že příběhy, jež v Bibli křesťan nenajde, jsou dodatečným výmyslem rabínů odtržených od běžného života židovské komunity. Právě naopak. Ginzberg celým svým dílem poukazoval na to, že oba aspekty vznikaly synchronně. Bez nich by Tóra nikdy nebyla celá. K písemnému zaznamenání ústní Tóry byl dán důvod teprve po zničení Chrámu v roce 70 po Kr. (po tzv. churbanu), tedy po skončení období druhého chrámu. Ve zkratce to vyjadřuje tvrzení, že Tanach je Chrámem po churbanu: hmotný Chrám zmizel, leč přijal podobu duchovní, kterou nikdy neztratil a nikdy ztratit nemůže.
dostupné aj ako:
Listy Luciliovi I-X
V období hegemónie Rímskej ríše, v časoch jej najväčšieho rozmachu došlo k určitej stagnácii vývoja
filozofického myslenia. Rimania recipovali do svojho myslenia učenie gréckych filozofov, a zachovávali tak po stáročia
budované hodnoty z čias najväčšieho rozkvetu Grécka.
Rímske filozofické myslenie teda zaostávalo za gréckym, no napriek tomu sa i u Rimanov objavili mimoriadne
osobnosti antickej filozofie. Po najvýznamnejšom rímskom filozofovi Ciceronovi bol takouto osobnosťou dozaista
Seneca.
Seneca bol pôvodom síce Hispánec, no od mladosti vyrastal v Ríme. Bol vynikajúcim žiakom a učencom, presadil sa
svojimi názormi i v rímskom senáte. Neskôr z podnetu manželky cisára Claudia Messaliny je nútený odísť do
vyhnanstva na Korziku, odkiaľ sa vracia až po jej smrti, po ôsmich rokoch. Nová Claudiova manželka Agrippina ho
poveruje výchovou ich syna Nerona. Po nádejných začiatkoch snaha vštepiť novému nástupcovi cisára morálne
hodnoty a dobrú výchovu sa časom míňa účinku a Nero sa čoraz viac vymaňuje spod Senekovho vplyvu. Seneca sa
preto rozhodne utiahnuť do ústrania a venovať iba literárnej tvorbe. Po Pisonovom sprisahaní roku 65 po Kr. bol
Seneca Neronom donútený spáchať samovraždu.
Listy Luciliovi sú Senekovým najvýznamnejším dielom, ktoré vytvoril už v zrelom veku, utiahnutý do ústrania od
aktívneho politického života. Systematicky v nich preberá rôzne otázky života, bytia, existencie, kultúrne a
spoločenské hodnoty, otázky umenia, ako aj bežné každodenné veci. Toto dielo je syntézou Senekových životných
skúseností, ktoré nazbieral počas svojho nepokojného a rôznymi udalosťami poznačeného života.
V knihe je uvedená aj prvá časť porovnávacej štúdie Miloslava Okála Filozof Seneca a Pavol apoštol
Neznámá evangelia. Novozákonní apokryfy I., 4. vydání
Jako "apokryfní" nazýváme texty, jež nebyly zařazeny do biblického kánonu, často pro svůj pozdější původ, většinou však pro odchylný výklad nejstarších křesťanských tradic. Kniha obsahuje apokryfní evangelia v užším smyslu slova, tedy spisy evangelijního typu nebo takové, které se šířily pod názvem „evangelium“ a vznikaly do konce 2. století po Kr. Patří mezi ně i nejstarší fragmenty Ježíšových výroků či známé Tomášovo evangelium..
Necronomicon - A halál névadása
A Necronomicon története és sorsa szinte mesébe illő, valamint az az út, melyet az idő labirintusában végigfut, hogy eljuthasson korunkig. Keletkezéséről annyi sejthető, hogy Abdul Alhazred (az őrült arab) jegyezte le az eredeti változatot Kr. u. 730 körül Kitab Al Azif címen. A Kitab Al Azif nem halott rituálék gyűjteménye, ahogyan ezt H. P. Lovecraft meg is jegyzi. "Valószínűleg soha nem volt olyan idő, amikor valamilyen csoportok vagy kultuszközösségek ne őrizték volna a titkos tudást. A Necronomiconban utalások találhatóak egy ilyen kultusz létezéséről az emberek között - egy közösségben, amely idáig egy szellemnek, amely évmilliókon át a Nagy faj idejéből jött, segítséget nyújt." Egy elfeledett ősi világ rituáléi, istenei és lényei újra életre kelnek a Necronomicon lapjain.
Lacná kniha Na hrotu času (-90%)
Na příběh FitzChivalryho Farseera nyní navazuje cyklus Snědý muž, jehož první kniha zachycuje příběh muže, který je nakonec konfrontován se dvěma magiemi, jež rozdělují nejen jeho osobnost, ale i celou zemi.
Fitz se ocitá na nebezpečné cestě plné nás
trah, pronásledovaný a pronásledující. Ve své snaze zachránit prince Dutifula, dědice farseerovského trůnu, se spolu s lordem Goldenem dostává do konfliktu se samozvanými Piebaldy, kteří zneužívají magii Moudrosti k sobeckým účelům a mají s mladým pr
incem velmi nekalé plány. Musí vynaložit všechny své schopnosti, magické i fyzické, aby prince vyrval z jejich spárů, jinak Šesti vévodstvím opět hrozí válka. FitzChivalry čelí vyhrocené situaci, v níž bude do krajnosti prověřena jeho věrnost vůči kr
álovně, zvířecímu příteli Nighteyesovi a těm, jimž stejně jako jemu koluje v žilách Stará krev.
Třetí část rozsáhlého fantasy cyklu Snědý muž.
Na sklade 1Ks
0,91 €
9,05 €
dostupné aj ako:
Halál a császárra
Kr. u. 60
A birodalom uralma Britannia fölött törékeny. Az ellenséges törzsek ravaszabbak lettek. Még azok között is elégedetlenség fortyog, akik hűséget esküdtek. Nero a távoli Rómában semmit sem érzékel a veszélyből.
Suetonius Paulinus helytartó sereget gyűjt a hegyvidéki törzsek és a druidák végső megtörésére, és az egyik cohors élére Cato praefectust nevezi ki. Cato szeretné, ha Macro centurio is vele tartana. A helytartó azonban hátrahagyja Macrót a camulodunumi veteránok kis csapatának élén. Suetonius elengedi a füle mellett a figyelmeztetéseket, miszerint a rosszul megerősített kolónia sebezhető lesz a támadásokkal szemben, ha a törzsek körében izzó harag lángra lobban.
Az icenusok királya halott. A büszke királyságot a kifosztás és megszűnés veszélye fenyegeti. De az özvegy Boudica királynő szíve egy harcosé. Ha kimondja a halálos ítéletet a császárra, vérfürdő következik.
Macro és Cato halálos csatákat vív ellenségeivel, akik inkább meghalnak, minthogy behódoljanak Rómának. És közben egész Britannia jövője múlik a harc kimenetelén.
Stromata VI
Další svazek díla Klementa Alexandrijského (2.–3. stol. po Kr.), které je první rozsáhlou konfrontací křesťanského myšlení s řeckou filosofií a pokusem rozvrhnout možnosti filosofie křesťanské. V šesté knize Stromat navazuje Klement na úvahy o vztahu křesťanské gnóse k řecké filosofii. Podobně jako židovský zákon je také filosofie součástí božské ekonomie spásy, projevem řecké zbožnosti, který odpovídal možnostem lidského poznání před příchodem Krista. Klement na jedné straně přitakává novozákonní výzvě neuctívat Boha „po způsobu Řeků“, na druhé straně však nachází v postupech řecké filosofie a věd celou řadu motivů, jejichž skutečný význam lze odkrýt teprve na půdě gnostického poznání. Řecko-české vydání, úvod, překlad a poznámky M. Šedina.
A fekete sas
Kr. u. 964. Anasztázia császárné Kagan karchánra bízza a titkos viszonyukból született fiukat, Kardost. A hun vezér belátja, hogy szerelme nem fog tudni elszakadni a bizánci udvartól, és úgy dönt, visszatér hazájába, ahol a hun törzsek fejedelmet készülnek választani.
Anasztázia az udvarban továbbra is szeretőjére, Hánnész főtanácsosra támaszkodva fokozatosan eltávolítja a hatalom közeléből riválisait, céltudatosan egyengetve a trónhoz vezető utat Rómanosz császártól született fia, Bazileiosz előtt, aki testvéreivel Kratérosz és Georgina hérakleiai birtokán nevelkedik.
A hatalmi egyensúly azonban törékeny, és amikor Ottó német király, aki Kr. u. 955-ben Augsburgnál súlyos vereséget mért a Bulcsú, Lél és Súr vezette magyar seregre, Kr. u. 962-ben, Itália nagy részének elfoglalása után német-római császárrá koronáztatja magát, veszélybe kerülnek a Bizánci Császárság itáliai birtokai. Ekkor tér vissza az udvarba Odélia Szklérosz, Georgina régi ellensége, aki Johannész Tzimikész hadvezérrel szövetségre lépve olyan támadást indít az uralkodó császár, Niképhorosz Phókasz és Theophanó császárné ellen, amibe az egész birodalom beleremeg…
Pusztai Andrea trilógiájának befejező kötete fordulatokban gazdag, magával ragadó regény a Bizánci Császárság egyik legkiemelkedőbb uralkodónőjéről és az államalapítás előtti magyar törzsek történetéről.
Na stiahnutie
6,73 €