Hľadanie: Kr����ovky
zobraziť:
Démosthenés
Démosthenés (384322 př. Kr.) je považován za největšího řečníka starověku, a to nejen pro svůj řečnický styl. Svůj život a dílo spjal s politickými dějinami Athén a Řecka. Jako přívrženec demokracie vystupoval proti rostoucímu vlivu makedonského pan
ovníka Filippa II. a proti makedonské expanzi, neboť jako první rozeznal nebezpečí ohrožující řeckou samostatnost. Podnítil vytvoření koalice řeckých států k boji proti Filippovi a postavil se do jejího čela. Jeho proslulé řeči, jimiž proti mocnému p
rotivníkovi bojoval, byly proto pžíznačně nazvány filipikami. Po porážce koalice byl odsouzen k smrti a unikl jí vlastní rukou. Pod jeho jménem se dochoval impozantní soubor 60 řečí a dalších textů. Osobitým stylem, formální dokonalostí a myšlenkovým
obsahem ovlivnil vývoj řečnictví jako žánru a své obdivovate/ale a následovníky měl od antiky, počínaje největším římským řečníkem Ciceronem, až do novověku. Jeho řeči byly překládány a studovány jako vzor, stejně tak byl hojně popisován a hodnocen
jeho život a politická kariéra. Kniha je doplněna řadou černobílých fotografií a ilustrací.
Na sklade 1Ks
9,36 €
9,85 €
Vzpomínky na Núbii, zmizelou zemi zlata
Núbie, země za rozhraní středomořského světa a subsaharské Afriky, je dnes v širší veřejnosti téměř zcela neznámá, navzdory svým pozoruhodným, byť často pohnutým dějinám. Její strategická poloha i velké nerostné bohatství poutaly už od konce pravěku pozornost egyptských faraonů. Dobýváním a postupnou kolonizací se jim podařilo Núbii postupně ovládnout, a nakonec zcela integrovat do staroegyptského státu. Významnou úlohu v tom sehrál systém obrovských pevností na nilských peřejích i velkolepé chrámy zasvěcené egyptským i núbijským božstvům. Souhrou historických okolností to nakonec byli núbijští vládci, kdo ve 2. polovině 1. tisíciletí př. Kr. na krátkou dobu ovládli upadající staroegyptský stát. Posléze se Núbie stala dějištěm střetu mocenských zájmů Ptolemaiovců a po nich Římanů s núbijským, merojským královstvím a bez dramatických zápasů se v Núbii neobešel ani nástup křesťanství a islámu.
Legendy Židů
Legendy Židů patří neoddiskutovatelně do pokladnice světové literatury, do níž vstoupily jako „příběhy, jež v Bibli nenajdete“ nebo jako „veškeré židovské legendy v kostce“.
Ginzberg vynikal schopností vstřebávat stovky příběhů a jejich verzí v původních jazycích a všímat si rozdílů, jež naznačují, který příběh je původní a který odvozený.
Toto Ginzbergovo dílo dodnes představuje odrazový můstek pro studium biblických legend obecně a autorovy závěry nebyly pozdějšími objevy tzv. svitků od Mrtvého moře a gnostických rukopisů z Nag Hammádí vyvráceny, nýbrž vesměs potvrzeny.
Českému čtenáři, jenž se s nimi dosud neměl možnost seznámit, umožňují poprvé nahlédnout do textů, jež se formovaly tisíce let a jež úzce souvisejí s pojmem „ústní Tóra“. Tóra samotná (je třeba vždycky psát s velkým písmenem) není jen učení (nauka) či pět knih Mojžíšových, ale je též synonymem pojmu Tanach, celé židovské Bible. Tóra navíc není jen Písmo svaté, úzce se pojící se svatostánkem, ale i živá bytost, předcházející stvoření člověka a světa. Na její podvojný charakter – písemný a ústní – nelze zapomínat. Písemná forma je vnějším projevem Tóry, zjeveným „fyzickým artefaktem“, nutně provázeným vnitřním obsahem, tedy ústní Tórou, jež vznikala souběžně s „hmotným“ textem. A ač prvním uceleným písemným vyjádřením ústní Tóry je až rabínská Mišna z počátku 3. stol. po Kr., rozhodně to neznamená, že „příběhy, jež v Bibli křesťan nenajde“, jsou „dodatečným výmyslem“ rabínů odtržených od běžného života židovské komunity. Právě naopak. Ginzberg celým svým dílem poukazoval na to, že oba aspekty vznikaly synchronně. Bez nich by „Tóra“ nikdy nebyla celá. K písemnému zaznamenání ústní Tóry byl dán důvod teprve po zničení Chrámu v roce 70 po Kr. (po tzv. churbanu), tedy po skončení období druhého chrámu. Ve zkratce to vyjadřuje tvrzení, že „Tanach je Chrámem po churbanu“: hmotný Chrám zmizel, leč přijal podobu duchovní, kterou nikdy neztratil a nikdy ztratit nemůže.
Na stiahnutie
28,19 €
dostupné aj ako:
Svět iónských archaických kosmologií
Iónské archaické kosmologie patří mezi nejstarší výklady univerza. Představují pojetí Země, nebe a nebeských těles, které předložili na počátku filosofie v 6. století př. Kr. iónští myslitelé: Míléťané Thalés, Anaximandros a Anaximenés, dále Xenofanés z Kolofónu a Hérakleitos z Efesu. Kosmologie iónských archaických myslitelů však můžeme poznávat téměř výhradně až z referátů pozdních autorů. Přestože je nelze dostatečně rekonstruovat, je možné poodkrýt některé společné prvky. Z nich vystupuje zejména meteorologická povaha těchto koncepcí. Vznik nebeských těles byl obvykle vysvětlován v souvislosti se zapálením vypařované vlhkosti. Nebeská tělesa byla následně popisována v analogii s meteorologickými jevy a měla obíhat pouze nad Zemí. Předkládaná kniha ovšem poukazuje na to, že meteorologická povaha iónských archaických kosmologií a oběhy nebeských těles pouze nad zemským povrchem jsou průvodními znaky Země, považované za dolní dimenzi celého univerza. Podle této koncepce se od povrchu Země směrem vzhůru prostírá oblast nebe a prostor celého univerza se rozkládá pouze mezi nebem a Zemí. Od tohoto převládajícího výkladu se odlišovala Anaximandrova kosmologie, která v iónské tradici 6. století př. Kr. představuje výjimku. Současně lze soudit, že iónské archaické kosmologie stály na počátku vývoje, který můžeme v předsókratovském období sledovat. Kosmologie 5. století př. Kr. byly totiž charakteristické zejména pojetím nebeských těles jako hmotných objektů obíhajících i pod Zemí, která již byla pokládána za kosmické těleso. Příčinou daného vývoje mohla být Parmenidova formulace nebeské sféry, v kosmologickém smyslu vycházející z Parmenidova pravého jsoucna jako všezahrnující jednoty veškerenstva. Z ní byla dále odvozena představa prostoru kolem kulové Země. Pokud nebeská sféra a kulový tvar Země byly výsledkem rozumové spekulace, právě v jejím důsledku postupně zanikla i iónská archaická vnímavost světa.
Antisthenés
Antisthenés, vplyvná osobnosť antického myslenia 4. st. pred Kr., ktorej význam je porovnateľný s Platónovým a Aristotelovým významom, sa predstavuje čitateľovi v prvom slovenskom preklade Antisthenových zlomkov - citátov a parafráz z jeho spisov alebo anekdot. Súčasťou prekladu sú aj komentáre a interpretácie diela publikované v posledných 150 rokoch.
Čínské dějiny v datech a souvislostech
První státní forma se na čínském území objevuje již kolem roku 2000 př. Kr., tedy ve stejném období, kdy ve starověkém Egyptě začíná psát své dějiny tzv. Střední říše a v Mezopotámii končí období sumerských států. Přibližně v téže době prožívá na Krétě rozkvět minojská kultura a do pevninského Řecka, kolébky evropské civilizace, přicházejí indoevropské kmeny doby bronzové. Čínské a evropské dějiny se poprvé prolnuly asi během tažení Alexandra Makedonského ve středoasijském prostoru. Přímé kontakty Číny a Evropy se datují až od 13. století a do značné míry souvisejí s hrozbami mongolské invaze. Ironií osudu se ale benátský kupec Marco Polo na Dálný východ dostal až v době, kdy se již celá Čína stala součástí Mongolské říše. Pro českého zájemce Čína není neznámou zemí, ale naše znalosti jsou kusé a podléhající dějinným stereotypům. Tato kniha se nabízí čtenáři jako stručný chronologický průvodce po čínských dějinách, umožňující v každém okamžiku srovnání s nejdůležitějšími událostmi českých a evropských dějin. Právě toto srovnání umožňuje sledovat dějinný vývoj a jeho prvky ve světle vzájemných souvislostí.
Hannibal: Krvavá pole
Velitelé římských legií neustále odkládají konfrontaci s kartaginskou armádou, ale Hannibalovi se podaří je vyprovokovat k boji pomocí lsti. Nejdříve u Trasimenského jezera a poté u Kann, kde v srpnu 216 př. Kr. zasadí početně mnohem silnější římské armádě zdrcující porážku. Na bojišti položí život téměř 50 000 Římanů a tato bitva se zapíše do dějin jako jedna z nejkrvavějších. Další dramatické osudy hrdinů z prvního dílu: Hanna, Quinta a Aurelie.
Na stiahnutie
17,11 €
Dejiny Rimanov od založenia mesta VIII-X
Titus Livius sa narodil v Pataviu, v mladosti študoval filozofiu a rétoriku, ktorú neskôr aj vyučoval. Po príchode do Ríma za vlády Augusta, prvého rímskeho cisára, sa upriamil na históriu a začal spisovať rímske dejiny od najstarších čias. V Ríme si našiel mnoho priateľov, ktorí ho v jeho zámere podporovali a spriatelil sa aj so samotným Augustom. Dejinám Rimanov od založenia mesta (Ad Urbe condita) venoval celú životnú energiu a pracoval na nich až do svojej smrti. Livius sa hneď od počiatku presadil medzi čitateľmi a poslucháčmi svojím štýlom a jeho dielo sa predčítalo na početných schôdzkach. Dejiny spisoval systematicky od najstarších čias až do svojej prítomnosti a do konca života stihol napísať 142 kníh, pričom posledná z nich končila udalosťami z roku 9 pred Kr.
Livius sa rozhodol dejiny spisovať pútavým spôsobom, a ako znalcovi rétoriky sa mu to podarilo. Snažil sa vžívať do historických udalostí a osobností a podávať o ich konaní čo najvýstižnejší popis, tak akoby ich oživoval a vdychoval im život, a svojím spisovateľským umením ich kriesil a robil nesmrteľnými. Liviove dejiny majú plynulý dej a autor ich spestroval rôznymi príbehmi o výnimočných skutkoch mnohých osobností.
Livius zhrnul do svojich Dejín všetky najvýznamnejšie udalosti najstaršej rímskej histórie až do jeho súčasnosti. Stal sa najvýznamnejším dejepiscom svojej doby a väčšina diel starších dejepiscov pre obľubu jeho Dejín upadla do zabudnutia. Z Liviovho diela neskôr čerpali mnohí ďalší spisovatelia. A hoci sa nezachovalo celé, dodnes je cenným zdrojom poznania najstaršej rímskej histórie.
Ôsma kniha začína udalosťami roku 341 pred Kr. Autor sa v nej zaoberá vzburami Latinov a iných národov proti Rimanom, vojnovým sporom so Samnitmi a jeho zosilnením, zmieňuje sa o vojne Alexandra z Epiru v Itálii.
V šiestej knihe Livius opisuje vojnový úspech Samnitov ukončený caudinským mierom, pokračovanie vojny Rimanov proti Samnitom, vznik vojny v Etrúrii a vytvorenie spojenectva medzi Samnitmi, Etruskami a Umbrami. Tiež v tejto knihe uvádza vlastnú úvahu o rímskom národe, o Alexandrovi Veľkom a Makedóncoch.
Siedma kniha sa zaoberá vojenskými výpravami Rimanov do Umbrie, Etrúrie a Samnia, novými zákonmi o počte kňazov a práve odvolania, uvádza, akú zohrali úlohu sporné veštecké znamenia vo vojne so Samnitmi a ukončenie vojen v Samniu a Etrúrii. Siedma kniha končí udalosťami na začiatku roku 292 pred Kr.
Posel hanebné zvěsti
Studie předkládané v této publikaci vycházejí z dosavadní práce autora nad textem Órigenovy apologie Proti Kelsovi, v níž Órigenés odpovídá na kritiku křesťanského náboženství z pera platónského filosofa působícího na sklonku 2. stol. po Kr. Autor se ve třech studiích zabývá způsobem, jakým Órigenés odpovídá na pomluvy o nemanželském původu Ježíše, vyvrací Kelsovo obvinění křesťanů z magických praktik a v konfrontaci s Kelsovým podáním Ježíše jako žebravého tuláka se pokouší vyložit filosofické rozměry jeho příběhu.
Stromata IV.
Další svazek stěžejního díla Klementa Alexandrijského (2.–3. stol. po Kr.), které je první rozsáhlou konfrontací křesťanského myšlení s řeckou filosofií a pokusem rozvrhnout možnosti filosofie křesťanské. Čtvrtá kniha navazuje na výklad o víře jako zákla
dostupné aj ako:
Smrt krále Šumavy
Příběh ze současných Čech od Martina Sichingera, držitele Literární ceny Knižního klubu za román Cukrový klaun (2008), nás přivádí ke starým příběhům šumavského pohraničí.
V roce 1959 vznikl podle scénáře Rudolfa Kalčíka film Král Šumavy, ve kterém
příslušníci pohraničního praporu SNB Kiliána dopadnou a zabijí. Film zaznamenal nesmírný ohlas a od uvedení do kin ho viděly přes tři miliony diváků - přesto, že se Kiliána nikdy dopadnout nepodařilo.
Na konci léta 2010 dvanáctiletý Tomáš odjíždí s
e svými rodiči na samotu poblíž Kvildy. Stejně jako jeho otce ho fascinuje pátrání po skutečném osudu Krále Šumavy, a cesta ho zavede do bavorského městečka Röhrnbach ke hrobu Kiliána Nowotného.
Právě v Bavorsku se Tomáš dozví, jakou chybu udělal Kr
ál Šumavy při svém posledním přechodu, proč musel zahynout na plátnech českých kin, a jak lehce kolem nás vznikají lži, kterým se nikdo neubrání.
Vydejte se s Martinem Sichingerem do nitra šumavských hor, po dávných stezkách, ke starým příběhům.
dostupné aj ako:
Dejiny Rimanov od založenia mesta V-VII
Titus Livius sa narodil v Pataviu, v mladosti študoval filozofiu a rétoriku, ktorú neskôr aj vyučoval. Po príchode do Ríma za vlády Augusta, prvého rímskeho cisára, sa upriamil na históriu a začal spisovať rímske dejiny od najstarších čias. V Ríme si našiel mnoho priateľov, ktorí ho v jeho zámere podporovali a spriatelil sa aj so samotným Augustom. Dejinám Rimanov od založenia mesta (Ad Urbe condita) venoval celú životnú energiu a pracoval na nich až do svojej smrti. Livius sa hneď od počiatku presadil medzi čitateľmi a poslucháčmi svojím štýlom a jeho dielo sa predčítalo na početných schôdzkach. Dejiny spisoval systematicky od najstarších čias až do svojej prítomnosti a do konca života stihol napísať 142 kníh, pričom posledná z nich končila udalosťami z roku 9 pred Kr.
Livius sa rozhodol dejiny spisovať pútavým spôsobom, a ako znalcovi rétoriky sa mu to podarilo. Snažil sa vžívať do historických udalostí a osobností a podávať o ich konaní čo najvýstižnejší popis, tak akoby ich oživoval a vdychoval im život, a svojím spisovateľským umením ich kriesil a robil nesmrteľnými. Liviove dejiny majú plynulý dej a autor ich spestroval rôznymi príbehmi o výnimočných skutkoch mnohých osobností.
Livius zhrnul do svojich Dejín všetky najvýznamnejšie udalosti najstaršej rímskej histórie až do jeho súčasnosti. Stal sa najvýznamnejším dejepiscom svojej doby a väčšina diel starších dejepiscov pre obľubu jeho Dejín upadla do zabudnutia. Z Liviovho diela neskôr čerpali mnohí ďalší spisovatelia. A hoci sa nezachovalo celé, dodnes je cenným zdrojom poznania najstaršej rímskej histórie.
Udalosťami roku 403 pred Kr začína piata kniha. Autor v nej popisuje obliehanie a dobytie Veií, ďalšie vojny v Etrúrii, prechod Galov do Itálie, bitky Rimanov s Galmi a dobytie Ríma.
V šiestej knihe sa Livius zaoberá obnovou Ríma, vojenskými výpravami proti Volscom a Aequom, vzburou Marca Manlia, odbojom a odpadnutím rímskych kolónií a spojencov, novými zákonmi o voľbe konzulov a o obmedzení držby ornej pôdy.
Siedma kniha sa zaoberá vznikom nových úradov, pretúry a edility, prvými divadelnými hrami v Ríme, ťažkými vojnami s Galmi a Grékmi, aktivitami Rimanov v Kampánii so snahou získať nad ňou zvrchovanú moc, počiatkami vyčerpávajúcej vojny so Samnitmi, a taktiež mnohými ďalšími vojnovými výpravami. Siedma kniha končí udalosťami roku 342 pred Kr.
Dejiny Rimanov od založenia mesta III-IV
Titus Livius sa narodil v Pataviu, v mladosti študoval filozofiu a rétoriku, ktorú neskôr aj vyučoval. Po príchode do Ríma za vlády Augusta, prvého rímskeho cisára, sa upriamil na históriu a začal spisovať rímske dejiny od najstarších čias. V Ríme si našiel mnoho priateľov, ktorí ho v jeho zámere podporovali a spriatelil sa aj so samotným Augustom. Dejinám Rimanov od založenia mesta (Ad Urbe condita) venoval celú životnú energiu a pracoval na nich až do svojej smrti. Livius sa hneď od počiatku presadil medzi čitateľmi a poslucháčmi svojím štýlom a jeho dielo sa predčítalo na početných schôdzkach. Dejiny spisoval systematicky od najstarších čias až do svojej prítomnosti a do konca života stihol napísať 142 kníh, pričom posledná z nich končila udalosťami z roku 9 pred Kr.
Livius sa rozhodol dejiny spisovať pútavým spôsobom, a ako znalcovi rétoriky sa mu to podarilo. Snažil sa vžívať do historických udalostí a osobností a podávať o ich konaní čo najvýstižnejší popis, tak akoby ich oživoval a vdychoval im život, a svojím spisovateľským umením ich kriesil a robil nesmrteľnými. Liviove dejiny majú plynulý dej a autor ich spestroval rôznymi príbehmi o výnimočných skutkoch mnohých osobností.
Livius zhrnul do svojich Dejín všetky najvýznamnejšie udalosti najstaršej rímskej histórie až do jeho súčasnosti. Stal sa najvýznamnejším dejepiscom svojej doby a väčšina diel starších dejepiscov pre obľubu jeho Dejín upadla do zabudnutia. Z Liviovho diela neskôr čerpali mnohí ďalší spisovatelia. A hoci sa nezachovalo celé, dodnes je cenným zdrojom poznania najstaršej rímskej histórie.
Tretia kniha začína udalosťami roku 467 pred Kr. Autor v nej popisuje zväčšovanie moci tribúnov ľudu, epochu vlády decemvirov, pokračujúce vojny s Aequami, Volscami, Sabinmi a ďalšími národmi.
V štvrte knihe sa Livius zaoberá vznikom a vládou vojenských tribúnov, vznikom cenzorského úradu a súperením senátorov s ľudom pri voľbách do najvyšších úradov štátu. Popisuje neustály odpor a vzbury susedných národov proti Rimanom a početné vojny s mnohými mestami a národmi. Štvrtá kniha končí udalosťami roku 404 pred Kr.
Boszorkányok könyve
"Végül, de nem utolsósorban az eljárás menetében és az ítélet végrehajtásában egyaránt kiemelten fontos szerepet játszó hóhérok javadalmazásáról is érdemes néhány szót ejteni. Franz Helbing közzétette a XVIII. századi hóhérok munkájának hivatalos tarifáit:– máglyát rakni 1 florin– létrát a cölöphöz támasztani 1 fl.– kötetekés zsinegek 30 kreutzer– hamvakat szórni 1 fl.– korbácsolásnál minden egyes ütés 8 kr.– segédek díja fejenként 30 kr.– csigázásnál felkötözés, egyszerű felhúzás 30 kr.– csigázsísnál súlyráakasztás 30 kr.– spanyolcsizma felillesztése 30 kr.– pellengérre állítás 30 kr.– tüzes fogóval szaggatás, fogásonként 15 kr.– templom elé állítás égő gyertyával 12 kr.– Boszorkányégetés 4 fl.E felsorolás is azt igazolja, hogy a hóhérok nagy precizitást igénylő szakmai tudását bizony alaposan meg kellett fizetni, hiszen jó szakembert már akkoriban sem volt könnyű találni."
Na stiahnutie
2,79 €
A legio a phalanx ellen
Egészen a sumerek kora óta a nehézgyalogosokból álló phalanx uralta az antik csatamezőket. A phalanxban a harcosok fő fegyvere a lándzsa, majd később a szarissza, egy extrahosszú lándzsatípus volt, és a lándzsájukat előreszegező, szorosan egymás mellett álló harcosok összeérő pajzsaikkal áthatolhatatlan falat képeztek az ellenség számára. A dolgok akkor kezdtek megváltozni, amikor a római legio megjelent a színen. A könyv azt az izgalmas időszakot helyezi a középpontba (Kr. e. 280-168), amikor a felemelkedő Róma alapvető katonai formációja, a legio szembetalálkozott az addig egyeduralkodó görög-hellenisztikus phalanxszal. A szerző részletesen mutatja be az alkalmazott taktikákat, fegyvereket és harcrendeket. Eredeti források alapján hat olyan nagy csatát elemez részletesen, ahol összemérték erejüket: a herakleait (Kr. e. 280), az asculumit (Kr. e. 279), a beneventumit (Kr. e. 275), a künoszkephalait (Kr. e. 197), a magnésziait (Kr. e. 190) és a püdnait (Kr. e 168). A szerző közérthetően, de mégis történetileg hitelesen írja le azt a folyamatot, ahogy a római legio a maga rugalmas szervezeti felépítésével, sokoldalú taktikájával és vasfegyelmével fokozatosan az addig legyőzhetetlennek hitt hellenisztikus phalanx fölé kerekedett, és biztosította Róma uralmát a Földközi-tenger térségében. A könyv szerzője, a New Yorkban élő Myke Cole egészen különleges figura, a legkevésbé sem egy szobatudóstípus. Amellett, hogy ismert science fiction és fantasy szerző, az ókori hadtörténet kutatójaként is letette a névjegyét, és az Egyesült Államok legkülönbözőbb fegyveres és hírszerző testületeinél teljesített szolgálatot: volt szerződéses katona a Központi Hírszerző Ügynökség megbízásából, szolgált a Védelmi Hírszerző Ügynökségnél és a Haditengerészet Hírszerző Hivatalánál, ahogy az Egyesült Államok Parti Őrségénél és a New Yorki-i rendőrség kiberbiztonsági részlegénél is. Jelenleg biztonsági és hírszerzési tanácsadóként dolgozik a magánszektorban.
Lacná kniha Trolové (-70%)
Po bestsellerech Orkové, Trpaslíci a Elfové teď konečně přichází dech beroucí epos o nejnebezpečnější rase J. R. R. Tolkiena – o trolech. Myslíte si, že znáte všechny národy fantasy? Bojovali jste v bitvách s orky, kradli se spolu s trpaslíky podzemními
Na sklade 1Ks
2,38 €
7,94 €
dostupné aj ako:
Athén kapui
Conn Iggulden a görög-perzsa háborúk (Kr. e. 499-449) izgalmas és hőstettekkel teli történetét eleveníti fel az új trilógiában. Ennek első kötete, az Athén kapui a háború kezdetétől Athén elfoglalásáig tart. A történet a marathóni csata (Kr. e. 490) krónikájával kezdődik, amikor az athéniak az édeskömény illatú mezőn hősiesen megvédték városukat Dareiosz király túlerőben lévő seregével szemben. A csatát Miltiadész parancsnokolta, aki elvékonyította a középső törzset, és az így megerősített két szárny fegyelmezett, phalanx alakzatban lándzsáival irgalmatlanul felmorzsolta a perzsákat. A vereségért Dareiosz szörnyű bosszút akart állni a görögökön. A következő hadjáratot már fia, Xerxész vezette vizen és szárazföldön. A cél Athén volt. A döntő csata a Thermopülai-szorosban, Kr. e. 480-ban zajlott, amikor is Leónidasz, spártai király serege három napra feltartóztatta Xerxész szárazföldi seregét és hajóhadát, így Athénnak sikerült kis időt nyernie, és Themisztoklész, a hadvezér egyetlen nap alatt kiürítette a várost, és menekítette a lakosokat.
Dejiny Rimanov od založenia mesta I-II
Titus Livius sa narodil v Pataviu, v mladosti študoval filozofiu a rétoriku, ktorú neskôr aj vyučoval. Po príchode do Ríma za vlády Augusta, prvého rímskeho cisára, sa upriamil na históriu a začal spisovať rímske dejiny od najstarších čias. V Ríme si našiel mnoho priateľov, ktorí ho v jeho zámere podporovali a spriatelil sa aj so samotným Augustom. Dejinám Rimanov od založenia mesta (Ad Urbe condita) venoval celú životnú energiu a pracoval na nich až do svojej smrti.
Livius sa hneď od počiatku presadil medzi čitateľmi a poslucháčmi svojím štýlom a jeho dielo sa predčítalo na početných schôdzkach. Dejiny spisoval systematicky od najstarších čias až do svojej prítomnosti a do konca života stihol napísať 142 kníh, pričom posledná z nich končila udalosťami z roku 9 pred Kr.
Livius sa rozhodol dejiny spisovať pútavým spôsobom, a ako znalcovi rétoriky sa mu to podarilo. Snažil sa vžívať do historických udalostí a osobností a podávať o ich konaní čo najvýstižnejší popis, tak akoby ich oživoval a vdychoval im život, a svojím spisovateľským umením ich kriesil a robil nesmrteľnými. Liviove dejiny majú plynulý dej a autor ich spestroval rôznymi príbehmi o výnimočných skutkoch mnohých osobností.
Livius zhrnul do svojich Dejín všetky najvýznamnejšie udalosti najstaršej rímskej histórie až do jeho súčasnosti. Stal sa najvýznamnejším dejepiscom svojej doby a väčšina diel starších dejepiscov pre obľubu jeho Dejín upadla do zabudnutia. Z Liviovho diela neskôr čerpali mnohí ďalší spisovatelia. A hoci sa nezachovalo celé, dodnes je cenným zdrojom poznania najstaršej rímskej histórie.
V prvej knihe sa Livius zaoberá najstaršou rímskou históriou od príchodu Aenea do Itálie až do skončenia vlády kráľov. Po stručnom uvedení udalostí pred založením Ríma autor prechádza na samotné založenie Ríma a ďalej sa venuje všetkým rímskym kráľom a skutkom spojených s ich vládou. Prvá kniha končí nástupom prvých konzulov k moci.
Druhá kniha sa zaoberá počiatkami rímskej republiky od roku 509 pred Kr. a bojom Rimanov o zvrchovanú moc so susednými národmi, Veienmi, Sabinmi, Volscami či Aequami, pokusmi o obnovenie kráľovskej vlády, tvorbou nových zákonov, vznikom nových chrámov, nástupom prvých diktátorov či vytvorením úradu tribúnov. Druhá kniha končí udalosťami roku 468 pred Kr.
Publikáciu dopĺňa štúdia Ivana Janeka Dejepisectvo Tita Livia.
Antigoné - Oedipus király
A Kr. e. 5. században írt és színre kerülő Antigoné című tragédia kiemelt helyet foglal el Szophoklész görög drámaíró életművében és a világ drámairodalmában. Az emberi törvényekkel és az isteni végzettel szembeszálló hősnője a hatalom és az erkölcs összeütközésének áldozata. E tragédia előzménye az Oedipus király című dráma, melynek főhőse Théba köztiszteletben álló királya, példás családapa, aki szenvedélyes igazságkeresőként szembesül azzal, hogy tudtán kívül vált apagyilkossá és vérfertőzővé. Mindkét tragédia tárgya a thébai mondakör.