Hľadanie: 2. Ledová společnost - Svatyně ledu

Kniha se zabývá dopady jedné z největších sociokulturních změn druhé poloviny 20. století, nebývalého nárůstu nové společenské kategorie adolescentů. Autor rozebírá mentalitu těch, kdo se nalézají v přechodné životní fázi, pro kterou je charakteristická neuzavřenost životních voleb. Tato nová sociální kategorie co do svého počtu i významu neobyčejně sílí po druhé světové válce, tedy v období, které je přechodné též z hlediska celé společnosti na cestě od společnosti průmyslové k postindustriální. Kniha analyzuje, jak v této situaci došlo ke vzniku kultu věčného mládí, koncentrovaného kolem motivů touhy bez hranic, popření autorit a iluze neomezené individuální volby. Autor dokládá, nakolik kult věčného mládí inspiroval takzvané postmoderní myšlení. Dále ukazuje, jak tento způsob myšlení přetrvává i v situaci, kdy se od přelomu 70. a 80. let vynořují obrysy společnosti hypermoderní. Pečlivě budovaný kult mládí převrací skutečné vztahy ve společnosti. Pomáhá zakrývat fakt, že vlastnosti, které jsou přičítány mladé generaci, jsou ve skutečnosti požadavky přicházející zvenčí a vyvolávané logikou fungování firem, politiky a médií. Kult věčného mládí pomáhá zastírat poměry, ve kterých vyrůstají nové generace, a odvádí pozornost od skutečných problémů, jimž musejí čelit. Tento uměle pěstovaný kult neúprosně popohání k vyšší výkonnosti příslušníky všech generací v zájmu zvyšování profitu především velkých firem a finančních trhů.

Předmětem monografie je výklad o Rusku 18. století v politických a kulturně historických souvislostech. Důraz je položen na tradice, symboly a stereotypy. Rusko je popsáno jako geopolitický celek, navazující na moskevský caesaropapistický stát, ovšem s centrem v Sankt Petěrburgu. Jeho vybudování se stalo jedním z řady modernizačních, ale v běžném životě společnosti se jen málo projevujících kroků, jimiž se Rusko jako stát (impérium) přibližovalo vyspělejším zemím. Především v mocenském a vojenském smyslu. V návaznosti na tradici moskevského státu byl nejen za to odpovědný všemocný car. Jeho slovo bylo zákonem. I když ruské 18. století provázela sekularizace, víra, především ta, jež byla založená na křesťanské ortodoxii, tvořila pilíř každodennosti. Nikoli církev. Ta se stala institucí závislou na státu. Rozhodující ve všem byl car a jeho stát. Car se v lidovém stereotypu za vše a všechny modlil, nad vším bděl a obyvatele státu ochraňoval. Jen on prý nejlépe věděl, co je pro ně dobré. Pokud v daném okamžiku nebyl tento stav ideální, pak se tak mělo stát někdy v budoucnu. Zkrátka: Rusko spělo k lepším zítřkům. Alespoň ve vizích. Osmnácté století změnilo Rusko v pyramidální byrokratický stát, který naplňoval carova rozhodnutí a přání. Přetrvávaly tradice a stereotypy. Rusko však prošlo pozitivními změnami, např. ve vědě, umění a vzdělávání. Ještě více změn však připravovalo, aby v důsledku neochoty měnit zvyklosti zapadly. Život společnosti zůstával zkostnatělý. Rusko jako stát se sice modernizovalo, ale ve společnosti se výrazně rozevíraly sociální, ekonomické, právní i jiné nůžky mezi privilegovanými jednotlivci a širokými vrstvami. Mnohé z toho pramenilo z minulosti. Monografie se v neposlední řadě zamýšlí i nad tím, proč leccos přežilo do moderní doby.

Populace raně novověkého města představuje v jistém smyslu reprezentativní vzorek dobové společnosti a její mentality. Uvnitř kulturně, sociálně, jazykově a konfesijně fragmentujícího se mikrosvěta se totiž odehrávala většina konfliktů a rozporů, ale i transferů a komunikací, které v mnohem větším měřítku probíhaly v kontextu celé dobové společnosti. S městským prostředím jsou v literatuře často spojovány pokrok a modernizace. V této knize se však urbánní společnost etabluje zcela odlišně — jako konzervativní, pasivní a v ideálním (tedy virtuálním) případě jako samoregulující entita reagující z donucení a neochotně na impulsy, které většinou přicházely zvenčí.

Žurnalistika dnes čelí jedné z největších výzev ve své historii. Nové komunikační možnosti mění způsob šíření informací, do něhož se stále častěji zapojují lidé mimo redakce velkých mediálních domů. Profesionální novináři ztrácejí své postavení dominantního zprostředkovatele dění kolem nás a zároveň sílí tábor zastánců názoru, že novináři vůbec nejsou potřeba. Denis McQuail se v úvahách o žurnalistice vrací zpět do minulosti a upozorňuje na společenský a politický kontext jejího vývoje a její význam pro fungování demokracie. Proměna žurnalistiky tak podle něj souvisí s hlubší společenskou transformací, jejíž důsledky dnes nejsme schopni spolehlivě odhadnout. Kniha Žurnalistika a společnost představuje přehlednou syntézu základních pohledů na charakter a poslání žurnalistiky a nabízí teoretické základy pro její zkoumání a reflexi. Díky přístupnému stylu zpracování ji ocení nejen odborná veřejnost, akademičtí pracovníci, studenti komunikačních oborů (případně politologie a sociologie), ale také všichni zájemci o problematiku vývoje současných médií.Denis McQuail (1935) patří mezi nejvlivnější teoretiky médií. Jeho texty byly přeloženy do řady jazyků a vyšly po celém světě. K jeho nejznámějším publikacím patří například Television in Politics, několikrát doplňovaná Mass Communication Theory (v Česku vydaná například jako Úvod do teorie masové komunikace), Audience Analysis nebo z aktuálnějších pak právě Journalism and Society, v anglickém originále vydaná v roce 2013. Denis McQuail působil na několika významných univerzitních pracovištích, značnou část akademického života spojil s Amsterdamskou univerzitou (1977–1997), opakovaně zpracovával analýzy a doporučení pro regulační orgány v různých evropských zemích (Královská komise pro tisk, Euromedia Research Group atp.).

Kniha se zabývá trávením volného času a v obecné rovině životním stylem obyvatel České a Slovenské republiky. Fenomén volného času zasazuje do širšího kontextu základních vývojových trendů a změn soudobé společnosti. Rovněž uvádí hlavní osy společenského vývoje v obou zemích od rozpadu společného státu. Jednotlivé kapitoly postupně sledují témata jako pracovní doba a volný čas, hodnoty (především napětí mezi prací a volným časem), domácí volnočasové činnosti i aktivity mimo domov, kontakty s příbuznými a přáteli, spolková činnost, sportování a navštěvování sportovních akcí, chození za kulturou, kulturní vkus, sledování médií. Neopomíjí ani nově vznikající způsoby trávení volného času (na počítači/internetu nebo v obchodních centrech). Studie si vždy kladou otázku, zda a jak se naše společnosti v jednotlivých sférách životního stylu liší. Česko-slovenský autorský kolektiv ukazuje, že mezi oběma zeměmi existují hlubší historické kořeny rozdílů, zejména rozdílná sídelní struktura a odlišně probíhající proces modernizace, a také to, že naše společnosti urazily od roku 1993 v mnohém divergentní dráhy. Přesto, alespoň pokud jde o volný čas a kulturní aktivity, jsme si stále velmi podobní, v případě nejmladší generace se dokonce kulturní vzorce dále sbližují. Kniha navazuje na tradici výstupů českých a slovenských sociologických výzkumů sociální struktury. Je vyústěním spolupráce slovenských a českých sociologů, na níž se podílela pracoviště Univerzity Mateja Bela v Banskej Bystrici, Sociologického ústavu SAV v Bratislavě, Sociologického ústavu AV ČR v Praze a Ostravské univerzity. Založena je zejména na vzájemně koordinovaných reprezentativních výzkumech trávení volného času a kulturní participace (uskutečněných v ČR 2011 a v SR 2016) i analýze dat pocházejících z mezinárodních komparativních projektů (EVS, EU-SILC, ESS, ISSP). Máme v súčasnosti vôbec čas na voľný čas? Prečo sa naháňame aj vo voľnom čase? Znamená viac moderných technológií viac voľného času? Je voľný čas pre Čechov a Slovákov dôležitejší než práca? Majú Česi lepšie možnosti kultúrneho vyžitia ako Slováci? Kto viac športuje či chodí častejšie na futbal? Sú pre nás vo voľnom čase dôležití priatelia? Čítame vôbec knihy v dobe internetu? Chodíme ešte na filmy do kina? Majú Česi a Slováci v obľube rovnaké typy televíznych programov? Konzumujeme kultúrnu všehochuť, alebo sú naše preferencie nejakým spôsobom vzájomne prepojené?

Čtyři samostatné studie tvoří organický celek. Zachycují stereotypy chování a konstanty i změny stupnice hodnot soudobých vyznavačů hinduismu, islámu v Indii, křesťanství v Indii a buddhismu v jihovýchodní Asii. Autory studií jsou: Jan Bečka, Jaroslav Holman, Dagmar Marková a Stanislava Vavroušková.

SMRADI SÚ SPÄŤ! 10 000 sliepok uväznených na špičkovej farme! Kto by ich mohol zachrániť? Čo tak VLK, ŽRALOK, PIRAŇA a HAD... známy tiež ako Hltač sliepok? Mohlo by na tom byť niečo zlé?! Priprav sa na výbuchy smiechu, lebo najhoršia banda dobrákov v okolí je na ceste za ešte šialenejším dobrodružstvom!

Tato monografie, vydaná v roce 1989, představuje završení Gurevičova nového čtení středověkých pramenů. V 70. letech 20. století se zaměřil na severské ságy, jejichž obsah interpretoval středověkou kulturu a náboženské myšlení. V 80. letech obrátil svoji pozornost na krátká, mravoučná vyprávění (exempla), jež od 13. století začali, napříč celou křesťanskou Evropou, hojně využívat kazatelé z řad žebravých řádů. Ačkoliv byly autory exempel univerzitně vzdělaní teologové, podle Gureviče se v jejich znění odráží prvky jinak jen obtížně odhalitelné lidové kultury a lidové zbožnosti. Prostřednictvím představ o spáse, milosti a záhrobních světech Gurevič ukazuje, jak se exempla liší od názorů teologů, jak jsou myšlenkově a konceptuálně pestřejší a jak obyčejným věřícím nabízejí možnost spásy i ze samotného pekla, tedy zcela v rozporu s kanonickými teologickými výklady.

Pripravte sa na šokujúce tajomstvo!Našli sa ďalšie dva artefakty. Rezerváciám hrozí, že Spoločenstvo večernice ich pri svojom bezohľadnom pátraní po ďalších talizmanoch úplné zničí. Vďaka Tajnému denníku Pattona Burgessa Kendra zistila, kde sa nachádza kľúč od tajnej schránky, v ktorej sa ukrýva ďalší artefakt. Aby Rytieri úsvitu získali tento kľúč, musia vkročiť do smrteľne nebezpečnej pasce – do dračej svätyne nazvanej Wyrmroost. Kto prežije vstup do svätyne? Podarí sa Sethovi s Kendrou splniť misiu, alebo im v tom zabráni Sfinga so svojimi spojencami?

Peter Burke, emeritní profesor kulturní historie na univerzitě v Cambridgi, touto knihou navazuje na první díl svého souhrnného zamyšlení nad vztahem Společnosti a vědění a oba svazky souborně podávají přehled o vývoji znalostních a vzdělávacích praktik, institucí a trendů "od Gutenberga po Google". Hranici mezi oběma částmi tvoří rok 1750 a osvícenská Encyklopedie. Éra probíraná v tomto svazku je charakterizována posilováním centrálních vlád a fenoménem moderního totalitarismu, rozmachem pozorovatelské a zaznamenávací techniky a též prostředků kontinentálního a mezikontinentálního transportu, sílící převahou přírodních věd a vznikem ohromných kolektivních projektů. To vše se do sféry vědění či poznání velmi zřetelně promítlo a přeneslo to tendence, jejichž historické pozadí často sahá daleko do minulosti, na novou kvalitativní úroveň, což vedlo k pokroku, ale také ke střetu protichůdných tendencí a k vědomostním ztrátám. Burke ve svém výkladu mimo jiné probírá kontrast specializace a demokratizace, nacionalismu a internacionalismu, vlastnických práv a obecné dostupnosti či užitečného vědění a čistého poznání. Podobně důležitý je kontrast centra a periferie, ať už je centrum obsazeno akademickou sférou, přírodními vědami, moderními metropolemi či evropským Západem.

Kniha přibližuje v širších historických, politických, kulturních a ekonomických souvislostech globální dějiny Eurasie od poloviny prvního tisíciletí našeho letopočtu po počátek jednadvacátého století. Od úsvitu středověku až do sklonku raného novověku byly rozsáhlé oblasti rozkládající se od Číny přes Střední Asii po Indii a Středomoří integrovány prostřednictvím orientální globalizace, která soustředila největší světový hospodářský a intelektuální potenciál. Evropské společnosti se nacházely na periférii této obrovské zóny tvořené množstvím obchodních a politických vazeb. Atlantická globalizace, jež se zrodila v osmnáctém století v prostoru mezi severozápadní Evropou a Severní Amerikou, byla podmíněna vznikem silného merkantilistického státu, vědeckého světonázoru a ideologie liberalismu. Na přelomu osmnáctého a devatenáctého století atlantická globalizace definitivně zastínila orientální globalizaci a vyústila do západní hegemonie a moderní globální civilizace. Současná stagnace Západu a opětovný vzestup asijských mocností souvisí s krizí euroamerického racionalismu, scientismu a liberalismu, která může být překonána přehodnocením odkazu liberalismu a vytvořením ideologie postliberalismu.

Will a Evanlyn plují do Skandie jako zajatci hrozivého kapitána skandijské vlčí lodi Eraka. Halt přísahal, že Willa zachrání, a udělá vše, aby slib dodržel – dokonce neuposlechne krále. Halt je vyloučen ze sboru hraničářů a spolu s Horácem, který se k němu připojí, zamíří přes Galiku do Skandie. Cestou je neustále obtěžují potulní rytíři – jinak známí spíše jako lupiči a hrdlořezové. Horác však o bojování už něco málo ví a díky svým neobyčejným dovednostem začne brzy přitahovat pozornost rytířů a válečníků na míle daleko. Ale dorazí do Skandie včas a zachrání Willa před životem v otroctví?

Audiokniha Ledová princezna, kterou napsala Camilla Läckberg. Spisovatelka Erika Falcková se vrací do rodného městečka Fjällbacka. Klid švédského venkova si však neužívá dlouho. Alexa, její kamarádka z dětství, je nalezena mrtvá. Podřezaná zápěstí a tělo v ledové vodě zprvu napovídají, že jde o sebevraždu. Zdání ale klame a Erika začne být Alexiinou záhadnou smrtí čím dál víc posedlá.

Na podzim roku 2008 si nejen česká společnost připomněla 70. výročí podepsání mnichovské dohody, na jejímž základě se na sklonku září roku 1938 čtyři evropské mocnosti (Velká Británie, Francie, Německo a Itálie) dohodly na postoupení pohraničních oblastí Československa ve prospěch nacistického Německa. Pro českou společnost de facto začala druhá světová válka právě Mnichovem. Představovala pro ni jedinou šanci, jak obnovit svrchovanost státu v „předmnichovské“ podobě. Zde současně započalo její pět desetiletí trvající potýkání se s dvěma totalitními režimy.Zajímavé je sledovat osudy vojáků, kteří se nesmířili s mnichovskou kapitulací. Někteří z nich spáchali sebevraždu, mnozí pak byli činnými v odboji. Národ v těchto osudných dnech „objevil“ i svoji šlechtu, která deklarovala věrnost státu v jeho historických hranicích. Jak je patrné, „Mnichov“ vzbuzuje stále mnoho námětů a otázek k přemýšlení. Odpovědi na ně – zvláště pak v oné morální rovině – se ovšem různí. Právě na tato nejrůznější hlediska „mnichovského“ dění roku 1938 se zaměřilo mezinárodní vědecké sympozium, jež se odehrálo o čtvrtečním odpoledni 18. září 2008 na půdě Ústavu pro studium totalitních režimů v Praze. Sborník z tohoto sympozia přináší sedm příspěvků předních českých a německých historiků – Roberta Kvačka (Mnichovské desatero), Václava Kurala (Hitlerova odložená válka za zničení ČSR), Hanse Henninga Hahna (Oldenburský projekt Sudetoněmecké dějiny - Základní otázky a oblasti výzkumu), Evy Hahnové („Mnichov“ v kontextu (sudeto)německých dějin), Miloše Trapla (Český politický katolicismus a Mnichov), Ladislava Kudrny (Padlí vojáci československé armády v době branné hotovosti státu v roce 1938) a Zdeňka Hazdry (Mnichovské dny jako milník ve vztahu šlechty a novodobé české společnosti).

Lucia Sasková v roku 2015 splnila želanie mnohých svojich čitateľov a napísala pokračovanie Zlatokopky – mimoriadne úspešnej knihy o svete luxusu, peňazí a predstieranej lásky. Román Zlatokopka 2 s priliehavým podtitulom Náhody neexistujú zachytáva búrlivé obdobie v živote hrdinky bez mena, v ktorom sa nič nedeje náhodou. Hlavná hrdinka sa v nemocnici preberie z kómy a nevie, kde je ani kto je – stratila totiž pamäť. Všetci sú k nej láskaví a milí, no ona netuší, komu môže veriť. Výborne vyzerajúci mladý muž, ktorého si vôbec nepamätá, sa k nej správa ako k svojej žene a chystá sa ju odviezť domov. Ibaže Zlatokopka si na žiadny svoj domov nespomína a navyše má čoraz silnejší dojem, že práve tento muž bráni inému, aby sa s ňou stretol.

Ledová sfinga je další dobrodružný vědecko-fantastický román z cyklu Podivuhodné cesty. Kniha je psaná jako pokračování románu Příběhy Arthura Gordona Pyma amerického básníka Edgara Allana Poea, který patřil k Vernovým oblíbeným autorům.Román je vyprávěn americkým cestovatelelm Joerlinkem, který se v srpnu roku 1839 na Kerguelenových ostrovech nastoupí na loď Halbrane kapitána Lena Guye. Cestou na Falklandy zjistí, že kapitán Guy je přesvědčen o tom, že Poeův román je založen na pravdivých skutečnostech a že loď je na výpravě do Antarktidy, aby zachránila zbytek posádky goelety Jana, na které se Arthur Gordon Pym plavil a jejíž kapitán William Guy je bratrem kapitána Lena.Joerlink se nakonec k záchranné výpravě přidá.

Kniha přináší úvod do sociologického pohledu na rodinu. V první části knihy (kapitoly 1 až 3) autor podává přehled o vývoji teoretického uvažování o rodině od jeho počátků v 19. století, přes stále inspirující velké teorie z poloviny minulého století až po nové, často převratné vidění rodiny a jejího otřeseného postavení na konci moderního věku. V druhé, rozsáhlejší části (kapitoly 4 až 9) přináší systematický přehled o stavu poznání takových jevů, jako jsou fungování rodiny v systému majetkové a sociální nerovnosti, mechanismy vzájemného výběru partnerů, změny v povaze rodičovství a dětství ve vyspělých společnostech, vliv všeobecné zaměstnanosti žen na rodinné chování obou partnerů a další.

Soubor statí z etnologie, folkloristiky a sociokulturní antropologie

Ledová sfinga je další dobrodružný vědeckofantastický román z cyklu Podivuhodné cesty. Kniha je psaná jako pokračování románu Příběhy Arthura Gordona Pyma amerického básníka Edgara Allana Poea, který patřil k Vernovým oblíbeným autorům. Román je vyprávěn americkým cestovatelelm Joerlinkem, který se v srpnu roku 1839 na Kerguelenových ostrovech nalodí na loď Halbrane kapitána Lena Guye. Cestou na Falklandy zjistí, že kapitán Guy je přesvědčen o tom, že Poeův román je založen na pravdivých skutečnostech a že loď je na výpravě do Antarktidy, aby zachránila zbytek posádky goelety Jana, na které se Arthur Gordon Pym plavil, a jejíž kapitán William Guy je bratrem kapitána Lena. Joerlink se nakonec k záchranné výpravě přidá.