Najnovšie - Armáda, zbrane a vojenská technika strana 5 z 5

V časoch pred druhou svetovou vojnou väčšina vojenských mysliteľov nepovažovala lietadlá za dôležitý prvok ozbrojených síl. Vnímali ho len ako doplnok k pechote. Ale istá malá skupina idealistických stratégov, ktorá si hovorila „bombardovacia mafia“, si položila otázku: „Čo ak by sme dokázali paralyzovať nepriateľa a zároveň výrazne znížiť počty obetí presne cieleným bombardovaním?“ V ostrom protiklade s touto stratégiou stálo bombardovanie Tokia, najsmrteľnejší nálet druhej svetovej vojny, ktorému velil generál Curtis LeMay. Jeho krutý pragmatizmus a taktika spálenej zeme si vyžiadali tisíce nevinných obetí z radov civilného obyvateľstva, na druhej strane odvrátili plánovanú inváziu amerických vojsk do Japonska, ktorá by zrejme zanechala väčšiu spúšť. V Bombardovacej mafii sa Gladwell pýta: „Stálo to za to?“ Možno by všetko dopadlo inak, keby LeMayov predchodca generál Haywood Hansell zotrval vo svojej funkcii veliteľa bombardovacieho letectva na Guame. Hansell bol presvedčený zástanca presného bombardovania, ale z pomyselného ringu o veliteľský post vyšiel napokon ako víťaz Curtis LeMay, ktorý sa krátko nato postaral o najtemnejšiu noc v dejinách druhej svetovej vojny. Bombardovacia mafia prináša pútavý príbeh o vytrvalosti, novátorstve a nevyčísliteľnej cene vojny.

Velitelství zvláštních bojových útvarů (V.Z.B.Ú.) bylo ustanoveno výnosem ministerstva národní obrany v pátek 29. října 1920. Od tohoto dne se v Milovicích začala psát slavná historie naší útočné vozby. Usilovná práce důstojníků V.Z.B.Ú. vedených kpt. Karlem Eichmannem umožnila přeměnu útvaru nejprve na prapor a následně i pluky útočné vozby. V únoru 1929 byl pověřen sepsáním kroniky zástupce velitele Praporu útočné vozby plk. Josef Hranáč. Úkolu se ujal okamžitě, přičemž zpracoval veškerý listinný materiál, který byl k dispozici v archivu obrněných vlaků a Praporu útočné vozby od roku 1919, a informace získané od zúčastněných osob. Kroniku však ani on, ani jeho zástupci nedokončili. Po okupaci se rozepsané dílo dostalo do soukromých rukou a díky vstřícnosti majitele ji později členové Difrologického klubu mohli opsat a ofotit. Díky tomu zůstalo částečně zachováno. K stoletému výročí vzniku útvaru byla kronika připravena k vydání, přičemž je doplněna bohatými přílohami včetně životopisů velitelů a více než stovkou dobových fotografií.

311. československá bombardovací peruť RAF byla v období druhé světové války jedinou československou bombardovací jednotkou, která operačně působila z území Velké Británie. Od září 1940 do dubna 1942, v rámci britského Velitelství bombardovacího letectva, ničila cíle v Německu, Itálii a na Německem okupovaných územích. Následně až do konce války v roce 1945 – v sestavě Velitelství pobřežního letectva – plnila úkoly námořního průzkumu a protiponorkového boje. Na pozadí bojové činnosti 311. perutě kniha zachycuje dramatické životní příběhy osmi československých letců, včetně rekonstrukce jejich osudového letu 13. března 1944, široce informuje o letounech Consolidated Liberator, kterými byla peruť od léta 1943 vyzbrojena, a pojednává také o leteckých základnách RAF Beaulieu a Predannack na jihu Anglie i životě letců v těchto místech. Podrobně popisuje rovněž operační činnost perutě s důrazem na systematické zpracování všech 43 útoků na ponorky a utrpěné ztráty osob a letadel. K unikátním, dosud nikdy nepublikovaným údajům patří analytické zhodnocení bojových možností letounu Consolidated Liberator při námořním průzkumu a ničení ponorek a přesný grafický zákres a popis všech útoků na ponorky provedených perutí v oblasti Biskajského zálivu a východního Atlantiku. Jako naprostou novinku obsahuje kniha kmenové listy letounů a důkladnou chronologii 310. perutě, to znamená detailní informace o celkem 62 jednotlivých letounech Liberator verze GR.Mk.V a Mk.VI i podrobnou chronologii činnosti perutě od dubna 1942 do konce roku 1944.

Novozélandský pilot Colin Gray vstoupil do RAF v roce 1939. Bojoval nad Evropou v době evakuace britské armády z Dunkerku v květnu 1940 a aktivně se podílel na Bitvě o Británii. Podnikal nálety nad Francii, doprovázel bombardéry, útočil proti námořním cílům a létal noční akce. V lednu 1943 ho přeložili do severní Afriky, kde bojoval nad Tuniskem a podílel se na invazi na Sicílii. Později ten rok se vrátil k aktivním operacím v Anglii, kde bránil Londýn proti letounovým střelám V-1, doprovázel bombardéry, útočil na Porúří a účastnil se dobývání Arnhemu a Nijmegenu. Celkově Gray absolvoval přes pět set operačních letů a nárokoval si čtyřicet sestřelených nebo poškozených nepřátelských letounů. Patřil mezi deset nejúspěšnějších stíhacích pilotů Commonwealthu a dosáhl nejvíce vzdušných vítězství ze všech novozélandských pilotů. Kromě líčení Grayových fascinujících bojových akcí kniha uvádí také komparativní přednosti stíhacích letounů, zejména různých verzí Spitfiru, živě popisuje letecké souboje a reaguje na kritiku, která se snesla na RAF během evakuace Dunkerku. Gray poutavě píše o vzrušení a stresu, prožívanými stíhacími piloty a také o tragédiích války.

Od jmenování Reinharda Heydricha do úřadu až po hrdinský čin československých výsadkářů 27. května 1942 byl spáchán atentát na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Tento ojedinělý čin na představitele německých ozbrojených sil v průběhu celé druhé světové války byl vyvrcholením pečlivě naplánované operace Anthropoid, kterou provedli českoslovenští výsadkáři Jozef Gabčík a Jan Kubiš. Kniha Konec černého vraha odhaluje dramatický příběh o tom, jak celá tato operace probíhala i kdo byli jeho jednotliví aktéři. Od jmenování Heydricha do funkce v Protektorátu až do posledních bojů v kryptě pravoslavného chrámu sv. Cyrila a Metoděje. Přináší dobové citáty, detaily vyšetřování, osobní příběhy plné odvahy, ale i zrady v jednom z nejdramatičtějších momentů naší historie.