Najnovšie - Armáda, zbrane a vojenská technika strana 5 z 5

Velitelství zvláštních bojových útvarů (V.Z.B.Ú.) bylo ustanoveno výnosem ministerstva národní obrany v pátek 29. října 1920. Od tohoto dne se v Milovicích začala psát slavná historie naší útočné vozby. Usilovná práce důstojníků V.Z.B.Ú. vedených kpt. Karlem Eichmannem umožnila přeměnu útvaru nejprve na prapor a následně i pluky útočné vozby. V únoru 1929 byl pověřen sepsáním kroniky zástupce velitele Praporu útočné vozby plk. Josef Hranáč. Úkolu se ujal okamžitě, přičemž zpracoval veškerý listinný materiál, který byl k dispozici v archivu obrněných vlaků a Praporu útočné vozby od roku 1919, a informace získané od zúčastněných osob. Kroniku však ani on, ani jeho zástupci nedokončili. Po okupaci se rozepsané dílo dostalo do soukromých rukou a díky vstřícnosti majitele ji později členové Difrologického klubu mohli opsat a ofotit. Díky tomu zůstalo částečně zachováno. K stoletému výročí vzniku útvaru byla kronika připravena k vydání, přičemž je doplněna bohatými přílohami včetně životopisů velitelů a více než stovkou dobových fotografií.

311. československá bombardovací peruť RAF byla v období druhé světové války jedinou československou bombardovací jednotkou, která operačně působila z území Velké Británie. Od září 1940 do dubna 1942, v rámci britského Velitelství bombardovacího letectva, ničila cíle v Německu, Itálii a na Německem okupovaných územích. Následně až do konce války v roce 1945 – v sestavě Velitelství pobřežního letectva – plnila úkoly námořního průzkumu a protiponorkového boje. Na pozadí bojové činnosti 311. perutě kniha zachycuje dramatické životní příběhy osmi československých letců, včetně rekonstrukce jejich osudového letu 13. března 1944, široce informuje o letounech Consolidated Liberator, kterými byla peruť od léta 1943 vyzbrojena, a pojednává také o leteckých základnách RAF Beaulieu a Predannack na jihu Anglie i životě letců v těchto místech. Podrobně popisuje rovněž operační činnost perutě s důrazem na systematické zpracování všech 43 útoků na ponorky a utrpěné ztráty osob a letadel. K unikátním, dosud nikdy nepublikovaným údajům patří analytické zhodnocení bojových možností letounu Consolidated Liberator při námořním průzkumu a ničení ponorek a přesný grafický zákres a popis všech útoků na ponorky provedených perutí v oblasti Biskajského zálivu a východního Atlantiku. Jako naprostou novinku obsahuje kniha kmenové listy letounů a důkladnou chronologii 310. perutě, to znamená detailní informace o celkem 62 jednotlivých letounech Liberator verze GR.Mk.V a Mk.VI i podrobnou chronologii činnosti perutě od dubna 1942 do konce roku 1944.

Novozélandský pilot Colin Gray vstoupil do RAF v roce 1939. Bojoval nad Evropou v době evakuace britské armády z Dunkerku v květnu 1940 a aktivně se podílel na Bitvě o Británii. Podnikal nálety nad Francii, doprovázel bombardéry, útočil proti námořním cílům a létal noční akce. V lednu 1943 ho přeložili do severní Afriky, kde bojoval nad Tuniskem a podílel se na invazi na Sicílii. Později ten rok se vrátil k aktivním operacím v Anglii, kde bránil Londýn proti letounovým střelám V-1, doprovázel bombardéry, útočil na Porúří a účastnil se dobývání Arnhemu a Nijmegenu. Celkově Gray absolvoval přes pět set operačních letů a nárokoval si čtyřicet sestřelených nebo poškozených nepřátelských letounů. Patřil mezi deset nejúspěšnějších stíhacích pilotů Commonwealthu a dosáhl nejvíce vzdušných vítězství ze všech novozélandských pilotů. Kromě líčení Grayových fascinujících bojových akcí kniha uvádí také komparativní přednosti stíhacích letounů, zejména různých verzí Spitfiru, živě popisuje letecké souboje a reaguje na kritiku, která se snesla na RAF během evakuace Dunkerku. Gray poutavě píše o vzrušení a stresu, prožívanými stíhacími piloty a také o tragédiích války.