E-knihy - Právo - ostatné strana 19 z 20

Rekodifikace soukromého práva v ČR přinesla zásadní změny pro právní jednání i odpovědnost právnických osob. S účinností občanského zákoníku od roku 2014 totiž došlo k zásadní koncepční změně v náhledu na právnickou osobu. Tuto změnu lze vyčíst jak z důvodové zprávy, tak ze samotného textu občanského zákoníku. Dle jeho § 151 odst. 1 „zákon stanoví, popřípadě zakladatelské právní jednání určí, jakým způsobem a v jakém rozsahu členové orgánů právnické osoby za ni rozhodují a nahrazují její vůli“. Z úmyslu zákonodárce vyjádřeného v důvodové zprávě, jakož i z jazykového a systematického výkladu § 151 lze usuzovat, že právnická osoba vlastní vůli nemá, jelikož její vůli vždy nahrazují členové orgánů právnické osoby. To má zásadní význam pro konstrukci právního i protiprávního jednání a odpovědnosti právnické osoby, jakož i pro deliktní způsobilost právnické osoby. Z § 24 občanského zákoníku totiž plyne, že deliktně odpovídají jen osoby způsobilé rozumem posoudit a ovládnout své vlastní jednání. V pravém slova smyslu tak zřejmě může odpovídat pouze člověk, tj. fyzická osoba, neboť pouze člověk má „vlastní“ rozum a vůli. Právě proto je cílem předkládané monografie odpovědět na otázku, jak mohou právnické osoby v českém právním řádu právně jednat a (nejen za své jednání) také právně odpovídat. V monografii jsou zkoumány obecné i zvláštní otázky subjektivity, právního jednání a odpovědnosti, procesního jednání, subjektivní a objektivní odpovědnosti, delegované zavázanosti či jednání statutárních orgánů právnických osob, jakož i problémy veřejnoprávních deliktů a působení základních práv na právní vztahy právnických osob. Z  posudků recenzentů:  „… předkládaná publikace má co nabídnout široké paletě čtenářů z řad odborné veřejnosti, neboť autorskému kolektivu se podařilo umně skloubit v rámci daného tématu zkoumání z pohledu právně teoretického, civilistického (a to hmotněprávního i procesního), komercionalistického, veřejnoprávního i komparatistického. Cíl, který si autorský kolektiv vytyčil, tak byl naplněn nejen důsledně, ale také přehledně a s respektováním širších systematických souvislostí zvoleného tématu. Publikaci tak lze právem považovat za další zdařilý a důležitý vklad české právní nauky do odborného diskursu ohledně právnických osob.“  doc. JUDr. Ondřej Frinta, Ph.D., člen katedry občanského práva Právnické fakulty UK „Monografie je profesně velmi kvalitně provedeným dílem, řeší téma, které v celkovém záběru dosud nebylo takto zpracováno, a přináší podnětnou materii jak ke studiu základů, tak k pokročilejším úvahám. Jistě se stane dobrým a užitečným vodítkem k pochopení specifik v postavení právnické osoby v českém právním řádu, zároveň má potenciál rozvinout další odbornou debatu jak v obecných náhledech (teorie fikce versus teorie organická), v terminologii a chápání základních pojmů v náhradě škody (odpovědnost, ručení, zavázanost, delegovaná zavázanost), tak v praktických otázkách (např. rozsah katalogu základních práv náležejících právnické osobě či výklad § 2914 občanského zákoníku o odpovědnosti tzv. použité osoby).“ JUDr. Petr Vojtek, soudce Nejvyššího soudu ČR

Zaměstnávání cizinců vyvolává řadu právních otázek. Odpovědi nabízí předkládaná publikace, v jejímž autorském kolektivu jsou přední odborníci z Právnické fakulty Univerzity Karlovy i advokáti specializovaní na tuto problematiku. Kniha detailně zkoumá problematiku pobytu a zaměstnávání osob občanů EU/EHP i tzv. třetích zemí, jakož i související aspekty pracovního práva, sociálního zabezpečení, ochrany osobních údajů a dalších oblastí. Publikace představuje příspěvek do diskuse o stavu a budoucnosti právní úpravy, poslouží však i jako pomocník těm, kdo se problematikou zaměstnávání cizinců zabývají v praxi.

Úspěšný „soudcovský komentář“ občanského soudního řízení vychází již ve 3., aktualizovaném a doplněném vydání. V pěti knihách přináší podrobný výklad základních předpisů českého civilního práva procesního, tedy zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, a zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních. Komentář je zpracován širokým autorským kolektivem pod vedením soudce Ústavního soudu JUDr. Jaromíra Jirsy. Autorský kolektiv tvoří především soudci všech stupňů soudní soustavy, jejichž pohled je obohacen pohledem advokátů. Komentář si získal oblibu především díky praktickému výkladu, který se opírá o dlouholetou každodenní aplikaci o. s. ř. a o výběr více než 2000 judikátů. Přehlednosti výkladu napomáhá řada grafů, tabulek, příkladů a vzorových dokumentů.

Praktický komentář k zákonu č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, je v současné době často skloňován v souvislosti s činností osob, které vykonávají veřejné funkce, a to od nejvyšších pater veřejné správy, až po členy zastupitelstev malých obcí. Podle dikce zákona je povinností veřejných funkcionářů vykonávat svoji funkci tak, aby nedocházelo ke střetu mezi jejich osobními zájmy a zájmy, které jsou povinni z titulu své funkce prosazovat nebo hájit. Cílem praktického komentáře je pomoci především samotným veřejným funkcionářům vypořádat se s povinnostmi, které pro ně ze zákona o střetu zájmů vyplývají. Ke dni zpracování tohoto komentáře je v Centrálním registru oznámení zavedeno bezmála 46 000 veřejných funkcionářů, na které ze zákona o střetu zájmů dopadá řada povinností. Kromě toho zákon o střetu zájmů významně dopadá na širokou škálu orgánů veřejné správy (včetně obcí), které plní roli podpůrných orgánů. Zákonem jsou dotčeny také mnohé právnické osoby zřizované státem, kraji či obcemi, a nelze vyloučit ani dopad zákona na zcela privátní právnické osoby či podnikající fyzické osoby. Zvláštní pozornost je věnována poslední velké novele zákona (č. 14/2017 Sb.) provedené s účinností od 1. 9. 2017, jejímž cílem bylo především zefektivnění kontrolního mechanismu, zavedení nové povinnosti podávat oznámení již ke dni vzniku funkce, zpřísnění sankcí a v neposlední řadě také elektronizace majetkových přiznání.Uvedená novela zákona o střetu zájmů zcela jednoznačně zapadá do aktuální vlny protikorupčních legislativních aktivit a snah o maximální transparentnost činnosti veřejné správy. Autoři při zpracování komentáře vycházeli především ze své vlastní praxe, kdy dva z nich jsou sami veřejnými funkcionáři dlouhodobě působícími v územní samosprávě, a třetí z autorů je hlavním metodikem podpůrného orgánu (územního samosprávného celku) zapisujícího do registru stovky veřejných funkcionářů.

Živnostenský zákon č. 455/1991 Sb. je základní veřejnoprávní normou upravující vztahy mezi podnikateli a státem. Živnostenský zákon je koncipován jako obecná právní norma upravující především základní podmínky podnikání. U některých druhů živností se vedle obecných podmínek vyžaduje ještě splnění odborné způsobilosti a další podmínky.  Za celou dobu své účinnosti byl zákon mnohokrát novelizován. Poslední novely zákona zejména reagovaly na změny právní terminologie, ke kterým došlo přijetím nového občanského zákoníku a na nabytí účinnosti jiných právních předpisů. Již od počátku své účinnosti byl živnostenský zákon veřejností přijímán pozitivně, tomu odpovídá i poměrně obsáhla odborná literatura. Cílem tohoto komentáře je nejen praktické objasnění a vysvětlení základních podmínek živnostenského podnikání, ale také upozornění na změny, ke kterým v poslední době došlo.

Praktický komentář k zákonu č. 84/1990 Sb., o právu shromažďovacím, od autorů Kateřiny Jamborové a Jana Potměšila vychází z aplikačních zkušeností autorů při poskytování poradenství obcím a Policii České republiky, a to v terénu, správním řízení i v soudním řízení správním, jakož i z komunikace se svolavateli i účastníky shromáždění. Komentář by měl být praktickým návodem pro všechny zúčastněné. Snahou autorů bylo poskytnout v předložené publikaci návod nejen pro situace běžné a obvyklé, ale i takové, kde samotné znění zákona neposkytuje jasné řešení. To vše pokud možno srozumitelnou a návodnou formou, bez abstraktních akademických úvah. Komentář přesto zohledňuje nejdůležitější judikaturu, a to včetně judikatury Evropského soudu pro lidská práva, na niž je přinejmenším před správními soudy stále častěji odkazováno. Zvláštní pozornost je věnována poslední velké novele zákona (č. 252/2016 Sb.), jejímž cílem bylo umožnit orgánům veřejné moci pružněji reagovat na různé typy shromáždění a nové problémy a konflikty, které stále se rozvíjející praxe přináší. S ohledem na dosavadní metodickou činnost a rozhodující podíl na přípravě zmíněné novely je tento komentář do značné míry zároveň i autorským výkladem, jímž je nastiňován zamýšlený účel a smysl zákonných norem. Právní stav komentáře je k 1. 1. 2019. 

Čtvrté vydání publikace je zaměřeno na řešení konkrétních případů z praxe, týkajících se s. r. o. od jejího založení až po zánik. Za tím účelem bylo do publikace zařazeno celkem 200 nejčastějších a nejzajímavějších dotazů čtenářů, zaměřených na právní, účetní a daňové problematiky této právní formy obchodní společnosti, včetně stanovisek řady renomovaných daňových odborníků k těmto dotazům. Dotazy a odpovědi jsou v publikaci rozděleny do jednotlivých kapitol podle tematického zaměření. Každá odpověď je doprovázena odkazy na související právní úpravu. Na závěr publikace si čtenáři mohou ověřit své znalosti o s. r. o. v krátkém testu. Publikace vychází z právního stavu k 1. 1. 2019.

Praktický komentář k zákonu č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí, seznamuje pomocí příkladů především neprávníky s postupy zpřístupňování informací o životním prostředí. Součástí komentáře jsou i vzory, které budou především v praxi čtenářům nápomocné. S ochranou životního prostředí je úzce spjato základní ústavní právo na informace o životním prostředí, které je zaručeno Listinou základní práv a svobod. Komentář při své práci využijí nejen zaměstnanci úřadů a organizací zabývajících se ochranou životního prostředí, ale i všichni, kteří se zajímají o ochranu přírody a krajiny, resp. životního prostředí jako takového a chtějí být informování o aktuálním stavu. Autoři v knize zohlednili i unijní (směrnice 2003/4/ES  o přístupu veřejnosti k informacím o životním prostředí) a mezinárodní (Aarhuská úmluva) předpisy. Komentář je dalším dílem dvojice zkušených autorů dr. Jitky Jelínkové a dr. Miloše Tuháčka, kteří se dlouhodobě věnují oblasti svobodného přístupu k informací.

Jsou výsledky procesů veřejného stavebního práva vždy alespoň byť i nepřímo ovlivněny předpisy práva životního prostředí? Přijde vám současná právní úprava týkající se environmentálních aktů v procesech veřejného stavebního práva komplikovaná, často až nesrozumitelná a nepřehledná? Tato kniha se pokouší provést čtenáře komplikovanou spletí vzájemných vazeb mezi veřejným stavebním právem a právem životního prostředí a přináší odpověď autora na elementární otázku, do jaké míry je současné veřejné stavební právo ovlivněno environmentálními akty, tedy co a v jaké míře ovlivňuje procesy veřejného stavebního práva ze strany práva životního prostředí. Publikace analyzuje nejrůznější environmentální instituty obsažené v širokém spektru předpisů práva životního prostředí – za všechny jmenujme stanoviska, závazná stanoviska, rozhodnutí a další akty dotčených orgánů na úseku ochrany životního prostředí, nejrůznější zákazy a omezení s cílem ochrany životního prostředí, ale také výjimky z nich, či proces posuzování vlivů na životní prostředí nebo institut integrovaného povolování – přičemž tyto instituty jsou zasazovány do procesních postupů veřejného stavebního práva. Kniha se taktéž vyrovnává s poslední velkou novelou stavebního zákona (a dalších 44 právních předpisů) č. 225/2017 Sb., účinnou od 1. 1. 2018, a v obecných souvislostech nastavuje zrcadlo vztahu práva životního prostředí a veřejného stavebního práva, přičemž zdůrazňuje důležitost tohoto vztahu, a to zvláště za situace, které jsme svědky v současnosti, kdy nabývají reálných obrysů neutichající úvahy o potřebě zcela nové (re)kodifikace veřejného stavebního práva.

„Nový“, resp. aktualizovaný komentář k zákonu o pomoci v hmotné nouzi a k zákonu o životním a existenčním minimu přináší navíc podrobný výklad všech změn, které od roku 2016 v této oblasti nastaly. Především rok 2017 byl pro systém pomoci v hmotné nouzi náročný, protože v něm začaly být účinné rovnou dvě novely. Jedna z novel navrátila do systému hodnocení vlastní aktivity příjemce dávek, a to i ve spojení s výkonem veřejné služby, kdy se bonifikace nebo sankce za aktivitu či pasivitu klienta odrážejí na výši dávky. Druhá novela přinesla možnost obcím vyhlásit v místě, kde dochází k navýšení sociálně nežádoucích jevů, opatření obecné povahy, kam nesmí být nárokován doplatek na bydlení.  V rámci této novely se také uzákonilo, že po delší době vyplácení příspěvku na živobytí musí být jeho část poskytnuta prostřednictvím poukázek. Rovněž se určila hranice započitatelných nákladů na bydlení pro služby spojené s bydlením a pro větší právní jistotu žadatelů o doplatek na bydlení, kteří bydlí v substandardním bydlení (např. na ubytovně), se více v zákoně specifikovalo, kdy je lze považovat za případ hodný zvláštního zřetele.  Všechny uvedené a i další změny jsou popsány v komentáři tak, jak jsou podle metodik aplikovány v praxi. Samotný komentář každého čtenáře provede celým systémem pomoci v hmotné nouzi, a to jak všemi podmínkami nároků na jednotlivé dávky, tak i řízením o těchto dávkách včetně uvedením konkrétních příkladů z praxe.

Ke dni 1. září 2017 vstoupil v účinnost zákon č. 262/2017 Sb., o náhradě škody v oblasti hospodářské soutěže a o změně zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, který reaguje na legislativu přijatou na úrovni EU. Smyslem zákona je významně zlepšit postavení osob, jež byly poškozeny omezováním hospodářské soutěže, a to konkrétně zneužitím dominantního postavení nebo nedovolenými dohodami soutěžitelů. Nový zákon přináší do českého právního řádu řadu novinek, které mají usnadnit vymáhání náhrady škody způsobené porušením soutěžních pravidel. Zákon např. výslovně presumuje vznik škody v důsledku kartelu, přičemž bude na žalovaném, aby prokázal, že poškozenému škoda nevznikla. Novinkou je také zavedení pravidla, že náhrada škody má zohledňovat tzv. časovou újmu peněz. Odlišně od občanského zákoníku je upravena problematika promlčení, kdy zákon zavádí pětiletou promlčecí lhůtu pro uplatnění práva na náhradu škody, která počíná běžet ode dne, kdy se oprávněná osoba dozvěděla mj. o omezování hospodářské soutěže, nejdříve však ode dne, kdy došlo k ukončení takového protiprávního jednání. Zákon se dále snaží usnadnit cestu k získání náhrady za způsobenou škodu tím, že specificky upravuje problematiku zpřístupnění důkazních prostředků, a snaží se tak překlenout informační asymetrii, která v praxi významným způsobem ztěžuje uplatňování těchto nároků. Komentář je prvním uceleným výkladem nového zákona o náhradě škody v oblasti hospodářské soutěže. Autoři stručnou a srozumitelnou formou komentují jednotlivá ustanovení s využitím relevantní judikatury.

Východiskem mezinárodního práva je, že každý stát si určuje sám, kdo jsou jeho státní občané. Kdo je však tím skutečným suverénem rozhodujícím o této otázce v České republice? Jakou roli přitom hrají naše mezinárodními závazky? A jak skutečně probíhá naturalizace cizinců v České republice?Tato kniha se pokouší na nastíněné otázky nabídnout odpověď. Vychází přitom z analýzy více než 1600 zamítavých rozhodnutí Ministerstva vnitra a ministra vnitra o žádostech o udělení státního občanství České republiky vydaných v letech 2013-2016. Vzhledem k tomu, že 1. 1. 2014 nabyl účinnosti zcela nový zákon č. 186/2013 Sb., o státním občanství České republiky, umožnilo toto načasování mimo jiné i srovnat novou úpravu s úpravou předcházející.Stranou nezůstává ani rozbor institutu státního občanství v různých historických epochách a souvislostech. Pochopení významu státního občanství pro dotyčného jednotlivce pak může být vstupní branou pro zodpovězení si otázky, kterou tato kniha každému čtenáři mimoděk pokládá – totiž zda jsou pravidla naturalizace v České republice nastavena správně. To je však otázka nanejvýš hodnotová a tato publikace si nečiní nárok na poskytnutí jediné správné odpovědi. Její snahou je předat čtenáři informace o tom, jak proces udělování státního občanství v České republice fakticky probíhá. Tedy poskytnout přesně ty informace, které dosud zůstávaly z podstatné části zrakům veřejnosti skryty.

Unikátní ediční počin zachycuje v chronologickém sledu politické debaty, předkládané návrhy a varianty jednotlivých článků, stanoviska odborné veřejnosti k nim i ohlasy v dobovém tisku, které předcházely přijetí Ústavy samostatné České republiky na konci roku 1992. Kniha tak skládá 25 let starý příběh vzniku základního zákona nového státu, jehož byli editoři knihy osobně účastni.  „Svůj úkol jsme pojali jako průzkumný. Snažili jsme se zjistit, jakou vyhlídku na přijetí mají principy a jednotlivá ustanovení příští Ústavy při hlasování v plénu České národní rady. (…) Diskuse byly otevřené a názory se lišily. Předmětem sporu se staly zejména předpokládaná existence Senátu a zřízení vyšších územně samosprávných celků. Mnozí opoziční poslanci se zřízením Senátu nesouhlasili a trvali na zemském zřízení, to znamená na ústavním zakotvení Moravy jako protějšku České země. (…) Až do dnešního dne byla Ústava osmkrát novelizována, ale šlo vesměs o úpravy spjaté s novými situacemi, před kterými Česká republika stanula. Ústava z roku 1992 sloužila tedy úspěšně a svědčí o dobré práci vlády a jejích odborníků i o svědomitém přístupu poslanců.“ doc. PhDr. Milan Uhde, předseda České národní rady a předseda Komise předsednictva ČNR pro přípravu Ústavy České republiky v roce 1992

Druhé, aktualizované vydání komentáře živnostenského zákona reaguje na množství novel, jež byly v období posledních čtyř let v oblasti živnostenského podnikání přijaty, a které z valné většiny byly vyvolány změnou právních předpisů, které specificky upravují jednak činnosti z režimu živnostenského zákona vyloučené a jednak činnosti, které jsou regulovány živnostenským zákonem. Zásadní změnou je pak nová právní úprava správního trestání podle zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich.   Publikace dále obsahuje i komentář k zákonu o živnostenských úřadech a komentář k nařízení vlády o obsahových náplních jednotlivých živností a nastiňuje jejich vzájemnou provázanost. Autoři stručně a komplexně komentují jednotlivá ustanovení, a to i včetně problematických pasáží, a snaží se navést praxi k ustálenému řešení možných nejasností, přičemž využívají svých dlouholetých zkušeností z Odboru živností Ministerstva průmyslu a obchodu. S ohledem na velkou rozšířenost podnikání v režimu živnostenského zákona může tato publikace sloužit nejen pracovníkům živnostenských úřadů jako nesmírně užitečné vodítko při jejich práci, ale i širší odborné a podnikatelské veřejnosti, která je nucena zabývat se otázkami, o kterých je pojednáváno v tomto komentáři, v souvislosti se svou činností prakticky neustále.

Vyhledání a vyhodnocení rizik při práci, včetně stanovení opatření k odstranění rizik nebo alespoň ke snížení jejich působení, jsou společně s kategorizací prací základními „stavebními kameny" BOZP v každé firmě nebo společnosti. Jedná se o zásadní proces systémového přístupu k zajištění BOZP, který nikdy není ukončen a ke kterému je nutné se neustále vracet.Mnohé právní předpisy řešící BOZP stanovují své požadavky právě v návaznosti na výsledky vyhledání a vyhodnocení rizik při práci nebo na kategorizace prací, jež se odvíjejí od konkrétních podmínek ve firmě nebo společnosti – například oblasti poskytování osobních ochranných pracovních prostředků, práce zakázané těhotným a kojícím zaměstnankyním a mladistvým zaměstnancům, měření rizikových faktorů (hluk, prach atd.), pracovnělékařské prohlídky zaměstnanců.V této publikaci, máte možnost seznámit se nejen s právními požadavky na vyhledání a vyhodnocení rizik při práci, včetně stanovení opatření, a na kategorizaci prací, ale i s požadavky technických norem a návodů Evropské unie. Naleznete zde v praxi ověřený praktický návod, jak těmto požadavkům dostát.

Zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování, nově upravuje podmínky pro získání oprávnění k poskytování zdravotních služeb bez ohledu na to, zda je poskytuje stát, kraj, obec, církev nebo soukromý vlastník. Stanoví povinnosti poskytovatelů zdravotních služeb vůči správním orgánům, pacientům i dalším subjektům. Zakotvuje zcela nové právní instituty, z nichž některé vyplývají z evropské Úmluvy o ochraně lidských práv a důstojnosti lidské bytosti v souvislosti s aplikací biologie a medicíny: Úmluva o lidských právech a biomedicíně, jako např. dříve vyslovená přání pacientů. Podrobně stanoví vzájemná práva a povinnosti poskytovatelů zdravotních služeb a pacientů. Zákon č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, nahradil řadu dosud převážně prováděcích právních předpisů a řeší skutečně specifické úseky zdravotních služeb, jako jsou asistovaná reprodukce, sterilizace, kastrace, změna pohlaví, genetická vyšetření, ověřování nových lékařských postupů dosud nezavedených v klinické praxi, posudková péče, pracovně lékařské služby, lékařské ozáření, ochranné léčení a nově též protialkoholní a protitoxikomanická záchytná služba. Tento praktický komentář upozorňuje na souvislosti obou zákonů s dalšími právními předpisy, zejména s občanským zákoníkem, trestním zákoníkem, a také s již zmíněnou evropskou Úmluvou o lidských právech a biomedicíně. Kromě upozornění na souvislosti s dalšími právními předpisy je tento praktický komentář zaměřen tak, aby byl pokud možno srozumitelným výkladem pro použití obou zákonů v praxi, a to nejen pro právníky, ale i pro zdravotnické pracovníky. Zákon o zdravotních službách a zákon o specifických zdravotních službách je komentován v České republice poprvé a komentář reaguje na situaci, kdy počet kauz z oblasti zdravotnického práva narůstá, nicméně ucelenější publikace týkající se zdravotních služeb na trhu chybí. Z tohoto důvodu lze konstatovat, že se jedná o jednu ze základních publikací v oblasti zdravotnického práva. Autoři tohoto komentáře jsou zkušenými praktiky v oblasti zdravotnického práva, jedná se převážně o právníky České lékařské komory. Právní stav publikace je k 1. 6. 2018. V roce 2012 došlo v České republice po více než 45 letech k zásadní změně právních předpisů upravujících problematiku zdravotnictví. Zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování, nahradil zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, který upravoval zejména právní vztahy mezi zdravotníky a pacienty a právní povinnosti při poskytování zdravotní péče. Současně tento zákon nahradil i 20 let starý zákon č. 160/1992 Sb., o zdravotní péči v nestátních zdravotnických zařízeních, který po roce 1990 zakotvil možnost provozování soukromých zdravotnických praxí a stanovil podmínky pro jejich působení. Zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování, zrušil a nahradil celkem 28 do té doby platných právních předpisů.

Publikace je podrobným komentářem zákona č. 45/2013 Sb., o obětech trestných činů. Výklad je doplněn judikaturou i souvislostmi s dalšími právními předpisy - národními i evropskými. Komentář je pro větší srozumitelnost doplněn o ilustrativní příklady z aplikační praxe. Komentář je určen zejména k praktickému využití, a to nejenom pro právníky, ale pro všechny, kdo se o problematiku obětí zajímají a obětem poskytují pomoc. Publikace tak může sloužit i policistům, psychologům, terapeutům, psychiatrům, sociálním pracovníkům ve státním i nevládním sektoru, konzultantům linek pomoci a pracovníkům probační a mediační služby. Publikace dále v přiloze obsahuje základní informace pro oběti trestného činu, vzor Prohlášení oběti o dopadu trestného činu na její život a další vzory. Právní stav publikace k 1. 7. 2018.

Publikace obsahuje souhrn forem a metod bezpečnostní činnosti uplatňovaných a využívaných soukromými bezpečnostními službami a detektivními kancelářemi. Nejde o knihu obsahující technická a technologická doporučení či postupy, jde o publikaci věnující se zejména aplikaci práva v tomto odvětví, pro které se užívá pojem komerční bezpečnost. Mimo to kniha pomáhá čtenáři získat základní ekonomické znalosti o tomto oboru a věnuje se také právní úpravě soukromé bezpečnostní služby na Slovensku a ve Finsku. Autorský kolektiv je složený z odborníků s praktickými zkušenostmi s komerční bezpečností a zástupců relevantních profesních organizací.

Kniha se věnuje tématu vylučující klauzule definice uprchlíka dle čl. 1F Úmluvy o právním postavení uprchlíků ve vztahu k terorismu. Autorka se velmi podrobně věnuje nejprve obecným otázkám výkladu Úmluvy o právním postavení uprchlíků, dále pak účelu a výkladu vylučující klauzule definice uprchlíka a následně přechází do konkrétní roviny vyloučení osoby z důvodu podezření z terorismu. Specificky se přitom zaměřuje na podmínky a limity výkladu a aplikace čl. 1Fb) Úmluvy vůči osobám podezřelým z terorismu. Kromě bohatého přehledu judikatury zahraničních soudů vážící se k těmto otázkám kniha přináší rovněž komplexní přehled uchopení terorismu v rámci mezinárodního práva a jeho jednotlivých pramenů. Cílem knihy je posoudit otázku, zda v praxi dochází k extenzivnímu výkladu a aplikaci vylučující klauzule definice uprchlíka vůči osobám podezřelým z terorismu. Autorka dospívá k závěru, že v rozhodovací praxi soudů sledovaných smluvních států Úmluvy o právním postavení uprchlíků k tomuto trendu nedochází. Vyloučení širšího okruhu osob, než odpovídá vylučující klauzuli definice uprchlíka, se nicméně v praxi části států děje na základě vnitrostátní právní úpravy přijaté nad rámec Úmluvy a v rozporu s ní. Téma výkladu a aplikace vylučující klauzule definice uprchlíka ve vztahu k osobám podezřelým z terorismu dosud v rámci české odborné literatury není prakticky vůbec zpracováno, ve své úplnosti pak není pokryto ani zahraničním výzkumem. Nejedná se přitom zdaleka pouze o akademickou otázku. Téma vyloučení z definice uprchlíka má významné praktické implikace pro řízení o mezinárodní ochraně, neboť Ministerstvo vnitra je povinno ex officio zkoumat možnost aplikace vylučující klauzule při rozhodování o každé žádosti o mezinárodní ochranu, u níž pro to v rámci okolností daného případu vyvstanou důvody. Kniha vychází v nové ediční řadě Academic Papers, jejímž záměrem je poskytnout začínajícím autorům možnost publikovat své odborné práce, otevřít je tak širší skupině zájemců z odborné i laické veřejnosti a umožnit těmto autorům přispět do odborné diskuze nad zajímavými tématy. V ediční řadě Academic Papers vychází zejména absolventské práce, tituly v nakladatelství neprochází redakčním zpracováním ani jazykovou korekturou a lze je zakoupit pouze ve formátu elektronické knihy. Tituly jsou rovněž dostupné prostřednictvím právního informačního systému ASPI.