Najnovšie - Sociológia, etnológia strana 12 z 53

Ez a könyv radikálisan új nézőpontból értelmezi az elmúlt mintegy fél évezred globális történelmét, világossá teszi, hogy az MI megjelenésével tovább bővült azoknak a mesterségesen létrehozott, létfontosságú és személytelen hatalmaknak - vagyis az államoknak és nagyvállalatoknak - a köre, amelyekre az emberiség eddig is átruházta élete irányításának és felelősségének jogát. Nem a csodavárásunkat és nem a rettegésünket szólítja meg, hanem az értelmünket, a racionális gondolkodásunkat. Páratlan tisztánlátással megérteti velünk, hogy az emberiség olyan kihívások előtt áll a 21. században, amilyenekkel történelme során még soha nem kellett szembenéznie. Jövőnket, gyermekeink és unokáink sorsát az államok, a nagyvállalatok és a gondolkodó gépek egymás közötti hatalmi harca, háborúja vagy békés kiegyezése dönti el.

Farkas Gábor számos kötetben foglalkozott már irodalomesztétikai, művelődéstörténeti, társadalomtudományos szempontból is a határon túli, köztük az erdélyi, moldvai, csángómagyar kultúrával, történelemmel, irodalommal. A legtöbb szakterületet átfogva igyekezett már eddig is feltárni és a moldvai, csángómagyar kultúrát teljes vertikumában elemezni, bemutatni: vagyis a nyelvi-nyelvészeti, historiográfiai, demográfiai, szociológiai, néprajzi, etnográfiai, nép- és magasművészeti, költészet- és lírakritikai, széptani szempontok egyidejű és sokoldalú alkalmazásával. Most e hányatott és sorvadó népcsoport főként egyház- és vallástörténeti, ekkléziasztikai és irodalomtörténeti hagyományainak az összefoglaló értelmezésére vállalkozik. Összmagyar nemzeti-önismereti és kultúrafenntartó törekvések szempontjából és érdekében is döntően fontos, hogy a magyarság eme szórványhelyzetbe taszított részéről, töredékéről minél autentikusabb képet kapjunk. Az eddigi kutatások természetesen bőséges eredményekkel szolgáltak már kitűnő erdélyi és anyaországbeli tudósaink jóvoltából, de Farkas Gábor igényes gondolati, intellektuális, mondhatni poétikai érzékenysége, párosulva rendkívüli egyháztörténeti erudíciójával és hivatástudatával – s az egyes legkiválóbb alkotók és történelmi személyiségek pályáját árnyalatosan megrajzoló témaszeretetével – kétségtelenül biztosítja e gazdag tanulmánygyűjteményének impozáns értékét és lelki-szellemi szükségességét. Bertha Zoltán

This book is the outcome of two years of work for the Learning from Asia project, run by the Learning Institute of the Mathias Corvinus Collegium (MCC) in cooperation with several well-established international educational researchers and Asian doctoral students studying in Hungary. The chapters of the book are modified versions of papers   presented by their authors at the Learning from Asia in Education conference held at MCC’s Budapest Center in Autumn 2023. Within the pages of this book, you will discover novel practices and innovative approaches, shedding light on how the West can learn from the East in education in the 21st century.The volume is organized into three parts, as follows: a framework, written by the leaders of the Learning from Asia project, conceptualizing its purpose and background; nine expert studies by invited academics, outstanding international experts who share their ideas about Asia–Europe learning; and eight chapters contributed by Asian doctoral students studying in Hungary, who present their research findings using the ‘Asia as method’ approach. The book concludes with an epilogue, reflecting on the whole book and the conception of the Learning from Asia project. Authors: János Setényi, Gábor Halász, János Gordon Győri, Yun You, Katherine Forestier, Chang Da Wan, Que Anh Dang, Yan Liu, Lucia Chauvet, Wei Zhang, Mark Bray, Byambasuren Nyamkhuu, Adrian Estrela Pereira, Sounantha Phavadee, Attila Czabaji Horváth, Thiri Pyae Kyaw, Moldir Pocstar, Pu Yu, Yang Yang, Anisa Trisha Oroc Pabingwit, Mária Hercz, Yingjie Xu, Diya Peng, Marhadi Marhadi, Cifebrima Suyastri, Aisi Li 

Túl szép ahhoz, hogy igaz legyen – sok nő érzi ezt, amikor az interneten vagy egy különös véletlen folytán megismerkedik egy jó modorú, nagyvonalú és természetesen jóképű idegennel. Aztán mégis elalszik a gyanú és mindent elfeledtet az addig sosem tapasztalt szerelem.De a tunéziai bazár sűrűjében felbukkanó gáláns lovag, az olajfúró tornyokon robotoló özvegy mérnök, vagy a mindig makulátlan külsejű pilóta lépéseit nem a szívük diktálja. Egyetlen céljuk, hogy behálózzák és kicsalják áldozataik pénzét, majd eltűnjenek örökre.Hányféle arca van a romantikus csalásnak? Mit éreznek a becsapott nők? Hogyan válhat áldozattá szinte bárki? Hogy fest a világ a csalók szemszögéből? És mi történik akkor, ha egyikük végül beleakad pár belevaló, kemény nőbe?Janecskó Kata oknyomozó újságíró magyarországi eseteket kutatva járta körül ezt a sokakat foglalkoztató témát. Börtöncellákban, bírósági tárgyalótermekben és társkereső profilok között kereste a válaszokat; könyvében megszólal csaló és nyomozó, kriminológus, önvédelmi szakértő, pszichológus és – természetesen – sok-sok nő, akik csak hinni akartak egy mívesen szőtt tündérmesében, de egy csaló hálójába kerültek.

The Museum of Ethnography and its exotic collections. The Department of Ethnography of the Hungarian National Museum was founded in 1872, a year before the establishment of the Ethnologisches Museum in Berlin and three years before the creation of the k.u.k. Naturhistorisches Hofmuseum in Vienna. In terms of its foundation date alone, the department from which the Museum of Ethnography eventually developed did not lag behind similar Western European museums at the moment of its birth. The sad fact is that compared to major European museums, the Museum of Ethnography was at an insurmountable disadvantage from the moment it was born since it had but a single collection at the time, namely the one on which its creation was based. The Hungarian National Museum was founded exactly seven decades earlier, in 1802, from the private collection of Count Ferenc Széchényi, whose collecting activity did not extend to Hungarian peasant culture or the culture of non-European peoples. The latter can perhaps be attributed to the fact that royal collections resembling the ones in Western Europe did not evolve in Hungary, a country which for long centuries was part of the Habsburg Empire, while the emergence of aristocratic and other collections was seriously inhibited by the more modest wealth of the country’s elite, as well as by the lack of independent trade relations and overseas colonies owing to the subordination to Vienna and, even more importantly, the apparent lack of interest in the collection of artefacts from overseas regions. Even the Fejérváry Collection, one of the most outstanding private collections in Hungary created in the early 19th century, included but a handful of oriental pieces, and no more than a few American and African artefacts (BINCSIK 2005; GYARMATI 2005b). Even these items were taken out of Hungary when Ferenc Pulszky, the later director of the Hungarian National Museum, sold the collection he had inherited during his émigré years in London following the crushing of the 1848–1849 Revolution and War of Independence (GIBSON–WRIGHT 1988). The fate of Antal Reguly’s Siberian collection assembled between 1843 and 1846, during his research of the prehistory of the ancient Hungarians, is a sad illustration of this situation. Reguly’s ethnographic and archaeological artefacts arrived to the Hungarian Academy of Sciences in 1847.[1] The collection was displayed to the public and then taken to the Hungarian National Museum, where it remained packed in the crates in the museum’s corridors (JANKÓ 1902a:338; BALASSA 1954:50). One part of this collection became dispersed (PÁPAI 1890:117– 118) or perished. The Department of Ethnography eventually received and inventoried 58 items, of which no more than 42 can be identified today following the transfers to other museums and the deaccessions (KODOLÁNYI 1959:301).

V knize autorka zkoumá vztah mezi sexuální politikou a morálkou v Německu ve 20. století. Vychází z analýzy sexuální politiky nacismu, v níž shledává jak prvky utlačovatelské, tak prvky sexuální svobody. Nacistickou realitu následně konfrontuje se sexuální politikou a tuhou sexuální morálkou v 50.–70. letech, přičemž velkou pozornost věnuje i proměnám německé paměti na třetí říši. V bádání o nacistickém i poválečném Německu se jedná o práci jedinečnou, jež dává nové odpovědi na příčiny a podobu kulturní vzpoury pozdních 60. let, jež ovlivňují německou společnost dodnes.

Protestantská etika a duch kapitalismu je patrně nejznámějším a zároveň k nejdiskutovanějším Weberovým dílem. Weber ho publikoval v letech 1904–1905. Zamýšlí se v něm nad počátky a příčinami vzniku kapitalismu, resp. nad souvislostmi mezi rozvojem kapitalismu, náboženskými systémy, racionalismem a byrokratizací státu. Vcelku jednoznačně zde spojuje vznik kapitalismu s protestantským náboženstvím, s protestantskou kulturou a s protestantskou etikou práce, vykazující prvky askeze, šetrnosti a střídmosti. Důraz přitom klade na protestantský smysl pro zisk, jenž se podle jeho názoru liší od ekonomického myšlení katolíků, kteří vykazují větší sklony k humanismu, zároveň však i k mysticismu. V rovině náboženské senzibility stejně jako v rovině věroučně podmíněné mentality vidí základní rozdíly ve vzniku a možnostech rozvoje principů kapitalismu v protestantském a katolickém prostředí, resp. v prostředí křesťanských a nekřesťanských civilizací a společností. Překladu Protestantské etiky předchází zasvěcený úvod od sociologa a znalce Weberova díla Miloše Havelky.

Kniha je syntetickým výkladem národotvorných procesů v Evropě 19. století. Snaží se zachovat rovnováhu mezi využíváním empirických poznatků a výsledky teoretických analýz moderních společenských věd. Odmítá jednostranné spekulace o národu jako výsledku manipulace mas a zdůrazňuje, že utváření moderních národů je možno pochopit a vysvětlit pouze kombinací poznatků o vývoji etnických, politických i ekonomických vztahů od středověku s poznatky o národních aktivitách a snahách o národní mobilizaci obyvatelstva. V prvé části podává autor kritický přehled dosavadního vývoje názorů a teoretických koncepcí národa a nacionalismu. Ve druhé se zabývá objektivními faktory, o které se národní identita opírala - jazykovou a kulturní tradicí, odkazem minulosti, občanskou a ekonomickou modernizací společnosti. Třetí část je věnována aktivitám ve jménu národa, jazykovým požadavkům, budování kultury, zpracování a instrumentalizaci dějin, zápasům o politickou moc a hospodářské pozice, kulturní a na emoce orientované agitaci.

Vesmír: nová hranica, divoké miesto bez zákonov. Už teraz je kľúčový pre komunikáciu, ekonomiku, vojenskú stratégiu a medzinárodné vzťahy na Zemi. Stáva sa najnovšou arénou, ktorú ľudia preskúmajú, využijú – a možno dobyjú. Smerujeme do výšin a svoje mocenské súboje berieme so sebou. Tempo udávajú Čína, USA a Rusko. Špionážne satelity obiehajúce okolo Mesiaca, kovy z vesmíru v miliardovej hodnote, ľudia na Marse ešte za nášho života. To nie je sci-fi, je to astropolitika. Púšťame sa do nových vesmírnych pretekov – a môžu spôsobiť prevrat v živote na Zemi. Od územia a zdrojov po satelity, zbrane a strategické oblasti je geopolitika hore na oblohe rovnako dôležitá ako tu dole na zemi. Ak ste niekedy uvažovali, či sa ľudia vrátia na Mesiac, kto bude profitovať z jeho využívania alebo ako môžu vyzerať vesmírne vojny, tu nájdete odpovede. Táto pútavá kniha so všetkou hĺbkou a dôvtipom, ktoré urobili z Tima Marshalla najobľúbenejšieho britského autora o geopolitike, ukazuje, ako sme sa sem dostali a kam smerujme. Pokrýva rivalitu veľmocí, technológie, obchod, súboje vo vesmíre a čo to znamená pre nás všetkých na Zemi. Je to zásadný text o moci, politike a budúcnosti ľudstva.

Kapitální či hlavní hříchy patřily spolu s kontrastními ctnostmi k východiskům morálního i politického myšlení západní civilizace. S nástupem moderní politiky však z jejich stínu stále výrazněji vystupují nekanonická pokřivení lidské povahy, pro něž si Judith Shklarová vypůjčuje Montaignovo označení "obyčejné neřesti". Krutost, pokrytectví, snobství, proradnost a misantropie nejsou jen přímočarým zlem. Ukazují dvojznačnost a náročnost liberální morálky, ochotné přijmout rozpory a hrozby plynoucí z osobní svobody. Obyčejné neřesti jsou vetkány v nejrůznějších způsobech jednání vládců i poddaných a k představení této mnohosti pomáhá Shklarové dlouhá řada autorů, mezi něž patří Montaigne, Montesquieu nebo Nietzsche, stejně jako Shakespeare, Dickens, Hawthorne a Jane Austenová. Místo "velké teorie" vyžadují tyto neřesti zájem o zdánlivé drobnosti, vyjevující skutečnou a často rozpornou motivaci všech, kdo se účastní společenského života.

Rozšířené třetí vydání úspěšné sociologické sondy do české společnosti. Základní výbava k porozumění české společnosti, krizi demokracie a fungování současné politiky. Debaty o politice se v Česku často redukují na řešení několika politiků a jejich výroků, hodnotovou introspekci a kulturní války liberálů a konzervativců. Témata, která ovlivňují kvalitu života v Česku, a tím i důvěru v demokracii, však jako by zůstávala v našich slepých skvrnách. Zvlášť v době, kdy jsou politické kampaně postaveny spíše na emocích než na faktech, médii se šíří dezinformace a společnost namísto problémů, jako je budoucnost práce či podoba vzdělávání, řeší bulvární kauzy svých představitelů. Sociolog Daniel Prokop v knize Slepé skvrny pohlíží na problémy a výzvy současného Česka i světa. Neřešená chudoba a exekuce, nerovné vzdělávání a omezené životní šance, nárůst populismu a neschopnost na něj reagovat, mýty o veřejném mínění zastiňující realitu — to vše souvisí s klesající důvěrou Čechů v demokracii a s její životaschopností ve stále složitější realitě.3. rozšířené vydání.

V oblasti sociální antropologie je etnicita hlavním tématem už od konce šedesátých let a rovněž dnes zůstává centrálním objektem výzkumů. Přestože tato kniha vychází zejména z příspěvků antropologie ke studiu etnicity a spřízněných fenoménů, její záběr přesahuje hranice akademické antropologie. Díky dlouhodobému terénnímu výzkumu a perspektivě zdola získává antropologie možnost generovat bezprostřední poznatky o sociálním životě přímo z oblasti každodenních interakcí, která je do značné míry sférou, kde se fenomén etnicity rodí. Etnické vztahy vznikají a nabývají na významu v sociálních situacích a kontaktech coby produkt lidské snahy odpovědět na životní nároky a výzvy. Sociální antropologie nabízí jedinečnou možnost zkoumat tyto procesy v samém středu lokálního dění, přestože k tomu, abychom o etnicitě a nacionalismu získali úplnou představu, je třeba ji doplnit historickými a makrosociologickými přístupy. Antropologické přístupy nadto umožňují zjišťovat, jakými způsoby lidé definují a vnímají etnické vztahy; jak hovoří a uvažují o své vlastní skupině, o skupinách ostatních, o jejich hlavních charakteristikách, a také o tom, jak jsou udržovány, vyjednávány a proměňovány odpovídající světonázory. Význam, jaký lidé přikládají svému členství v etnické skupině, je vědeckému zkoumání nejdostupnější prostřednictvím detailního, na osobní participaci založeného výzkumu, který je doménou antropologie. A nakonec, sociální antropologie jako komparativní disciplína věnuje pozornost jak podobnostem, tak rozdílům mezi jednotlivými mezietnickými situacemi a jejich kontexty, je tedy schopna nabídnout mnohovrstevnou a komplexní vizi etnicity v současném světě.

Jeden je sociológ, druhý je psychoanalytický psychoterapeut. Fedor Gál aj Peter Pöthe sa zaujímajú o oblasti poznania toho druhého a kladú si veľa zásadných otázok týkajúcich sa ľudského života a života spoločnosti. Kniha rozhovorov prináša až odzbrojujúce otvorenie sa nielen v témach všeobecných, ale aj tých osobných. Rodičia, sexualita, vzťahy, dospievanie, práca, zlomové momenty. JA sa tak plynulo preplieta s TY, aby sa spolu vliali do MY. Prečo a ako potrebuje JA k svojmu vývinu TY? Ako je to s mojou identitou? Ako život rodičov ovplyvňuje náš vzťah k sebe samým aj k iným? Ako môže spoločnosť vygenerovať zlovoľného vládcu, ktorý terorizuje spoločnosť? Ako čeliť nenávisti voči inakosti, voči imigrantom? Čo môžem urobiť ja ako jedinec? Ako prepájať dobroprajných ľudí, aby sa cítili súčasťou MY?

Být ženou v Česku není jednoduché. Ale mohlo by! Přes sto let hledá česká i celá západní společnost odpověď na takzvanou ženskou otázku. Těch otázek je ve skutečnosti celá řada. Některé už řešení mají, jiné stále vzbuzují kontroverze. Přijali jsme za samozřejmé, že ženy mohou volit, v politice jsou však stále podezřelé — kdo se asi doma stará o jejich děti? Mužů se na takové věci neptáme. Podobně ženám nikdo nebrání zastávat jakoukoli pracovní pozici — pokud se do ní ovšem ve složitém období návratu po mateřské dostanou. Jsou tu přece hlavně od maminkování. A jestliže žena děti nemá, nebo je dokonce nechce, pak s ní musí být něco špatně. A co teprve, když chce měnit zažité pořádky — vždyť je to proti přirozenosti! Novinářka Silvie Lauder v knize V pasti pohlaví popisuje, na čem se ženská emancipace v Česku zadrhla a jaké to má následky. Nejen pro společnost, ale především pro ženy samotné, ať už jako strukturální znevýhodnění, nebo téměř všudypřítomné násilí — symbolické, slovní, sexuální. Zkrátka přišel čas na pádné odpovědi.

Najnovšia kniha investigatívneho novinára Mareka Vagoviča mapuje štyri dramatické roky, počas ktorých vládla na Slovensku koalícia OĽaNO, Sme rodina, SaS a Za ľudí. Po bestselleroch Vlastnou hlavou, Vlastnou hlavou 2 a románe Padreho klan sa vracia ku klasickej politickej literatúre faktu. Kniha Jednoducho Matovič je kritickou, no zároveň objektívnou reflexiou vlády Obyčajných ľudí. Autor pri jej príprave pozorne počúval, aby lepšie pochopil motivácie, spôsob uvažovania aj rozhodovania hlavných aktérov. Časozberný dokument vychádza z jeho rozhovorov s bývalým premiérom a lídrom OĽaNO Igorom Matovičom – od jeho nástupu k moci až po vyhlásenie predčasných volieb a vznik úradníckej vlády Ľudovíta Ódora. Počas štyroch rokov sa s ním stretával zoči-voči, pričom spolu polemicky diskutovali na rôzne témy zhruba štyridsať hodín. Ambíciou knihy však nie je interpretovať každý nápad či status Igora Matoviča. Marek Vagovič ho konfrontoval predovšetkým s kľúčovými udalosťami jeho vládnutia. Od pandémie koronavírusu, cez boj s korupciu a mafiou, nezhody s SaS a prezidentským palácom až po voľbu generálneho prokurátora, tesné väzby s lídrom Sme rodina, napäté vzťahy s novinármi, kultúrno-etické vojny, demisiu z funkcie premiéra, pád vlády Eduarda Hegera či rozkol v OĽaNO. Kniha Jednoducho Matovič je zároveň sondou do duše prinajmenšom svojského politika, ktorý mal smelé plány a vzbudil veľké očakávania. Nielen vlastnou vinou však neuniesol bremeno zodpovednosti. Autor sa počas písania rukopisu stretol aj s blízkymi spolupracovníkmi, konkurenčnými politikmi či oponentmi Igora Matoviča, aby bol obraz vlády Obyčajných ľudí komplexný a zodpovedal realite. Marek Vagovič im zároveň kládol otázky, ktoré im doteraz nikto nepoložil. Jeho výhodou tiež bolo, že s nimi hovoril až po páde vlády Eduarda Hegera, lebo mu prezradili také detaily z politického zákulisia a vnútrokoaličných vzťahov, ktoré v žiadnej inej knihe, reportáži ani novinovom článku nenájdete. Cenné poznatky mu poskytili napríklad Jaroslav Naď, Gábor Grendel, Richard Sulík, Martin Klus, Veronika Remišová, Juraj Šeliga, Andrej Kiska, Michal Truban, Alojz Hlina, Andrea Kalavská a mnohí ďalší. Bonusom knihy je autorov rozhovor s prezidentkou Zuzanou Čaputovou, s ktorou rozobral nielen jej komplikovaný vzťah s Igorom Matovičom, ale aj najdôležitejšie rozhodnutia počas piatich rokov vo funkcii hlavy štátu. Katastrofálna komunikácia a mizerná politická kultúra sčasti prekryli aj fakt, že v rokoch 2020 – 2023 bola na Slovensku v zásade štandardná prozápadná vláda, ktorá neťahala krajinu smerom na východ. Z dnešného pohľadu sa to môže javiť málo, no v prípade zmeny paradigmy po najbližších voľbách budeme možno ešte vďační, kto a akým spôsobom viedol tento štát v jednom z najťažších období za posledných sto rokov. Pokiaľ ide o lídra dnes už bývalej koalície, ktorý nesie najväčšiu zodpovednosť za jej úspechy aj zlyhania, najlepšie ho vystihol exminister práce Milan Krajniak z hnutia Sme rodina: „Eduard Heger mi raz o Igorovi Matovičovi povedal: Buď ho budete brať takého, aký je, nebudete sa ho snažiť zmeniť a poučovať – a potom s ním môžete vyjsť. Alebo s ním nebudete vychádzať. Beriem ho takého, aký je.“ Jednoducho Matovič.

Jako ekonomická a vojenská supervelmoc, ve které žije na 20 procent světové populace, má Čína potenciál přetvořit celý stávající systém mezinárodních vztahů. Že se o to pokusí ostatně naznačují i prohlášení prezidenta Si Ťin-pchinga, podle kterých musí Čína „stát v čele reformy globálního uspořádání“. Jenže jak by taková změna vypadala? A co by znamenala pro zbytek světa? Profesorka Elizabeth Economy v této fascinující knize popisuje ambiciózní snahu Číny o znovuzískání staré slávy a dramatické překreslení geostrategického prostoru. V Si Ťin-pchingově vizi blízké budoucnosti hraje komunistická velmoc dominantní úlohu na světové scéně a definitivně se jí podařilo ovládnout Hong Kong, Tchaj-wan i celé jihočínské moře. Prostřednictvím obří iniciativy Nové hedvábné stezky také zásadně zvýšila svůj politický, hospodářský i bezpečnostní dosah a využila svého vlivu v OSN a dalších institucí k tomu, aby přetvořila mezinárodní normy a hodnoty k čínskému obrazu – zejména pak ve vztahu k lidským právům. Není pochyb o tom, že by se Svět podle Číny výrazně lišil od toho současného. Naštěstí je tu ale tato kniha, která přináší unikátní příležitost pochopit velká rizika i potenciální příležitosti, které s sebou globální vzestup komunistické Číny přináší.

Rozsiahly a pútavý príbeh plný ohromujúcich súvislostí vysvetľuje, ako technológia, veľkosť populácie a prispôsobivosť človeka pred dvoma storočiami vyústili do nevídanej „fázovej premeny“ ľudského bytia. Pri putovaní do minulosti a odhaľovaní jednotlivých vrstiev spoločenských fenoménov (kolonializmu, politických inštitúcií, sociálnych štruktúr, kultúry) zároveň dospieva k vysvetleniu najhlbších zdrojov nerovnosti: dávne spoločenstvá obdarené vhodnými geografickými podmienkami a rozmanitosťou sa vydávali na cestu prosperity, zatiaľ čo tie menej šťastné čelili znevýhodneniu, ktoré pretrváva dodnes. V čase celosvetovej ekologickej krízy je Putovanie ľudstva zdrojom nástojčivých faktov s trvalým významom.

Právě sledujeme finální emancipaci Ukrajinců jako evropského politického národa. Ukrajina vzdoruje agresi imperiálního Ruska a za svou i naši svobodu platí krví. Válka, která začala už roku 2014, vstoupila do nejbrutálnější fáze invazí 24. února 2022. Deklarovaným ruským cílem je likvidace ukrajinského národa. Ukrajinští intelektuálové reflektují válku jako agresi koloniální mocnosti vůči bývalé kolonii a odpor vůči Rusku jako završení dekolonizace. Ukrajinci, podporovaní Západem včetně Česka, nám nastavují zrcadlo: Čest je více než blahobyt a krvácet za svobodu je ctnost. V kontextu ukrajinské „revoluce důstojnosti“ a „civilizační války“ vznikaly eseje a rozhovory ukrajinského filosofa Konstantina Sigova k fenoménu evropanství: „Otázka nezávislosti a celistvosti Ukrajiny je pro nás otázkou života a smrti. Tento boj však není něco abstraktního, má svou tvář. Když se dívám na fotografie těch, kteří položili své životy, není to dav bez tváře, ale jsou to tváře konkrétních lidí, na kterých je obvykle vidět úsměv, nebo dokonce smysl pro humor. Tyto tváře ztělesňují hodnoty, za které zde bojujeme. Dobro má vždy svou tvář.“ Kniha Poselství z Kyjeva o Ukrajině a Evropě je svědectvím o zápase Ukrajinců s barbarstvím a o smysluplnosti zápolení o svobodu a dobro. Úcta k lidské důstojnosti není samozřejmostí a svoboda není zadarmo.

Jaký obraz člověka nabízejí současné společenské a humanitní vědy? Tato otázka je středobodem zájmu autorského kolektivu, v němž má své zastoupení sociologie, antropologie, filosofie, historiografie, andragogika, psychologie i evoluční biologie. Ač je publikace jako celek svým zaměřením především teoretická, v jednotlivých kapitolách nalezneme množství konkrétních příkladů z reálného světa: od umění a vážení přes čtverylku a hokej až po panenku Barbie či vztah lidí k horám. Kniha ukazuje, že obrazy člověka v různých oborech nejsou zcela nesourodé, ale že naopak umožňují vzájemné obohacení. Nejde o soupeřící pohledy na tentýž předmět zájmu, ale spíše o možnost mezi jednotlivými společenskovědními hrami svobodně volit s vědomím toho, že každá z nich má nejen své meze a pravidla, ale i svůj vlastní půvab.