Najnovšie - Odborná a populárno-náučná literatúra strana 440 z 500

Dr. Natasha Campbell-McBride založila roku 1998 The Cambridge Nutrition Clinic, na ktorej sa venuje problémom vzťahu výživy a ľudskej psychiky. Ako matka dieťaťa s diagnózou poruchy učenia dobre vedela o ťažkostiach rodičov v podobnej situácii a všetok svoj čas preto venovala pomoci takýmto rodinám. Uvedomovala si, že v boji s postihnutím detí i dospelých zohráva výživa významnú úlohu a stala sa priekopníčkou využívania probiotík v tejto oblasti. Ochota podeliť sa o získané vedomosti ju viedla k spolupráci na mnohých odborných publikáciách, ako aj k prezentácii na nespočetných seminároch a konferenciách s témou porúch učenia a trávenia. Táto kniha zhŕňa jej skúsenosti i vedomosti a predstavuje aj jej najnovší výskum. Autorka je presvedčená, že spojitosť medzi poruchami učenia, potravinami a nápojmi, ktoré konzumujeme, a stavom tráviacej sústavy je nespochybniteľná. Toto tvrdenie podporujú aj výsledky dlhoročného výskumu. Na klinike s ňou rodičia hovoria o všetkých aspektoch stavu svojho dieťaťa a uvedomujú si, že sa nerozprávajú iba s profesionálom, ale aj s matkou s podobnými skúsenosťami. Dokonale a hlboko rozumie výzvam, ktorým títo rodičia čelia, a preto sú jej rady neoceniteľné. Autorka má medicínske a postgraduálne tituly z neurológie aj z oblasti ľudskej výživy. Na svojej klinike sa špecializuje na výživu detí i dospelých s poruchami správania a učenia, ako aj na poruchy trávenia a imunity u dospelých.

Dá sa povedať, že v kognitívnej vede, napriek vzájomnej rivalite a nekompromisnej kritike, v súčasnosti koexistujú tri hlavné paradigmy: symbolová (podľa nej sa myseľ podobá na digitálny počítač, ktorý má k dispozícii symbolové reprezentácie a manipuluje s nimi podľa určitých syntaktických pravidiel), konekcionistická (v rámci ktorej sa kognitívne funkcie modelujú pomocou umelých neurónových sietí, inšpirovaných vlastnosťami mozgu) a stelesnenej kognície (ktorá kladie dôraz na senzomotorickú inteligenciu a ukotvenosť kognície v materiálnom a sociálnom prostredí). Hoci každá z týchto paradigiem vznikla v rôznej dobe, novšia paradigma nikdy celkom nedeštruovala predchádzajúce, skôr naopak: paradigmy sa navzájom doplňujú a stimulujú. Samozrejme, táto situácia má vplyv na riešenie aktuálnych problémov v rôznych oblastiach výskumu, ktorým sa venujú jednotliví autori monografie. Či už ide o oblasť intenzívneho skúmania vývinu kognície, nekonečné pokusy o pochopenie mentálnej kauzality, efektívnosť (resp. neefektívnosť) intuitívneho usudzovania, modulárnu alebo nemodulárnu povahu centrálnych kognitívnych procesov, explanačnú silu teórie zrkadliacich neurónov alebo o ďalšie problémy či oblasti. Autori monografie využívajú celú škálu metód skúmania od teoretických analýz, cez počítačové simulácie, až po experimentálne metódy. Súvisí to s podstatnou vlastnosťou kognitívnovedného skúmania, t. j. s jeho prierezovosťou a s využívaním metód všetkých relevantných disciplín. A práve preto je aj zloženie autorského tímu interdisciplinárne a tvoria ho filozofi, psychológovia i informatici.

Kniha je trpkým zmierením sa (autorky) s mýtom o Švédsku tridsiatych rokov ako o krajine rovnosti, solidarity a pokroku, pre ktorú však niekoľko stoviek "rasovo cudzích" utečencov predstavuje ohrozenie spoločenského blahobytu. Švédsky antisemitizmus tridsiatych rokov nie je žiadnym tajomstvom, ale až kniha Elisabeth Asbrink ukázala, akými samozrejmými, všeobecne necitlivými a krutými činmi sa prejavoval. Poukazuje taktiež na to, do akej miery sa švédskej, ale nielen švédskej spoločnosti podarilo vytlačiť z povedomia zodpovednosť za holokaust. A vo Viedenskom lese stále stoja stromy je tiež knihou o súčasnosti, keďže "poukazovanie na hanebnú minulosť prebúdza citlivosť na drámu, ktorá sa odohráva pred našimi očami - drámu utečencov v súčasnom svete". Rasizmus neumrel, len zmenil jazyk. Pojem "horšej rasy" nahradila "cudzia kultúra".

Ryszard Kapuściński, otec poľskej reportážnej školy, autor mnohých úspešných kníh reportážneho žánru. Svetové uznanie mu priniesli najmä reportáže z krajín tretieho sveta (Afrika, Južná Amerika). Kniha Impérium (1993) je výsledkom viacerých autorových ciest po bývalom Sovietskom zväze, najmä z posledného putovania v rokoch 1989-1991, teda času, keď sa v ZSSR diali rozhodujúce udalosti, zavŕšené rozpadom komunistickej veľmoci. Autor s geniálnou intuíciou vystihol problémy, ktoré doteraz ovplyvňujú a zrejme ešte dlho budú ovplyvňovať vývin v tejto krajine, ktorá nám z mnohých, aj veľmi súčasných dôvodov, nemôže byť ľahostajná. Kapuściński dokáže nájsť práve tie detaily, ktoré majú nadčasovú platnosť, dokáže ich začleniť do dlhodobej historickej perspektívy, a tak svoje reportérske videnie povýšiť na filozofiu dejín.

Nobelova cena 2015! Kniha Vojna nemá ženskú tvár najčerstvejšej držiteľky Nobelovej ceny za literatúru Svetlany Alexijevič vychádza v slovenskom preklade už druhý raz. Oproti prvému vydaniu z roku 1990 však ide o rozšírenú verziu, objavujú sa v nej pasáže vyškrtnuté bdelým sovietskym cenzorom i celkom nové výpovede pamätníčok Veľkej vlasteneckej vojny. Svetlana Alexijevič pátra po inej tvári vojny. Nezaujímajú ju medaily a rady a vyznamenania, v pamätiach stoviek žien, ktoré zažili vojnu ako jej priame účastníčky so zbraňou v ruke, loví to, čo je neprenosné, to najosobnejšie – zážitky, ktoré utkveli na kožiach vojačiek i zdravotníčok, zážitky, ktorých sa nemožno zbaviť, nemožno ich vytesniť z pamäti, ani zo snov. Hrôza vojny sa v dokumentárnej koláži Svetlany Alexijevič strieda s prekvapujúcou ľudskosťou a odkrýva tak celkom inú tvár vojny, tvár, ktorú by sme v kusých kapitolách učebníc dejepisu hľadali len márne. Počúvam, keď rozprávajú... Počúvam, keď mlčia... Aj slová, aj mlčanie - sú pre mňa text.

Kdo učí, učí se. Děkujme za děti, nejsou samozřejmostí, ale darem. Přišli nás léčit a ukazovat nám, kde máme zánět.Třetí díl Slabikáře štěstí není určen pouze pro rodiče, kteří hledají způsob, jakou formou dát svým potomkům to nejlepší, ale i pro duše, které chtějí pochopit, proč jsou v nich strachy, jednají jak jednají, zda se jim v něčem nedaří. Klíč k bolem dneška se totiž nachází v dětství, ve způsobu, jak k nám bylo přistupováno, co jsme viděli, cítili a zažili od momentu zplození až po dospívání. Psychologický průzkum ukázal, že pouze deset procent lidí se v dětství může rozvíjet svobodně a bez útisku. Na jednu pochvalu připadá až deset pokáráni nebo dokonce trestů. Následkem těchto raných frustrací, duševních poranění a zklamáni jsme méně jisti, bázlivější, plní strachů. Je to záležitost špatně určené vlastní ceny. Takovým lidem chybí sebevědomí, vnitřní vyrovnanost, předpoklad umění být šťastný. Dítěti nemůžete dát něco, co ve vás není. - Neustále kritizování je přiznáním se, jak moc jste s sebou nespokojeni, stejně jako křik je projev vaší vnitřní bolesti a bezmoci. - Dětská duše je jako savana. Stačí jedna věta a zapálíte ji. - Nedělejte za dítě nic, co dokáže udělat samo. Oslabíte ho. - Každé dítě má mocné Já a čím více se ho budeme pokoušet zlomit, tím déle se bude později v dospělosti hledat. - Lidé druhým často vyčítají to, co sami v sobě nemají zpracovány. - Jak si matka cení samu sebe, s takovou dávkou laskavosti bude přistupovat i ke své dceři. Nejednou se tedy emocionální uzavřenost matky přenese na dceru a virus nepřijetí se jako ženy se bude šířit dál. - Křičící a rozkazovačný otec se často překopíruje do syna, který se mu časem začne vzpírat. Po letech bude proti sobě stát negativita proti negativitě a chybný model bude toužit po sladěných. Tak se čistí svět. Přes nás. Člověk čistí člověka, je to homeopatie účinkující přes vztahy. - Pokud jste zvyklí neustále vinit jiných, budou to dělat i vaše děti. Když umíte odpouštět, budou umět odpouštět i duše, které vychováte. - Děti nemůžete nutit, aby převzali vaše hodnoty. Ony si od vás vezmou jen to, co se jim bude hodit v jejich životním poslání. - Nelze utlačovat jiné aniž abychom neutlačovali i sami sebe. - Pokud si nebudou rodiče před dětmi děkovat a žít ve vzájemné úctě, i děti budou ve svých pozdějších partnerských vztazích nelaskavé. - Kdo nemá úctu k rodičům, bude neuctivý i ke svému partnerovi. - Děti důvěřují rodičům. Věří, že to, co dělají, je správné a to nejlepší. V tom, jak vyprávějí, chovají se, projevují, jedním slovem řečeno "žijí", vidí hlavní model bytí i pro sebe. - Předcházející generace do nás vštípili nakažlivý sklon myslet si, že nemáme žádnou hodnotu a že jsme slabí. Proto ve většině z nás dřímá tříleté dítě, které se bojí a chce pouze trochu lásky. - Nevytvářejte hranice pro děti, ale s dětmi. Neuposlechnete, co vám dítě říká, a ptát se na jeho pocity, dojmy, pomyslí si: "Nezáleží jim na mně. Vůbec je nezajímá, co si o této věci myslím, co prožívám, jak se cítím. Jsem nic, nejsem zde potřebné. "- Tím, co se děje ve vás, rezonují i vaše děti. Takže pokud se bojí matka, rodí se nejistota i v dětech. Do osmnácti let jsou energetickými zrcadly rodičů, mnoho dětských nemocí odráží pnutí v mámě či otci. Dítě má problém s trávením? Některý rodič neumí něco "přežvýkat". Dítě má ekzém? Jeho otec možná neumí mluvit o věcech otevřeně a vše, co v sobě dusí, se dostává ven přes pokožku dětí. Dítě neustále kašle a má problémy s dýchacími cestami? Možná jeho mámu něco dusí, a tak se to čistí přes dítě, protože kašel je způsob, jak se tělo dokáže zbavovat škodlivého. - Vysvětlujte dětem chod věcí, ale nemějte při tom hněv či nadřazenost v hlase. Každé dítě někde v koutku srdce tuší, že máte pravdu a chcete mu dobře. Než vyrostou, mnohdy dojde na slova, co jim budou proti srsti. No pokud se s nimi budete mluvit s úctou, laskavě a přistupovat k nim jako k sobě rovným lidským bytostem, které jsou buňkou stejného Boha, zapamatují si vás jako přirozenou a

Táto kniha je celkom netradičná. Viete prečo? Pretože v jednej knižnej väzbe sú dve knihy. Prvá z nich sa číta úplne normálne odpredu a druhá je otočená celkom naopak. Bláznivé však? A o čom sú tieto úžasné knižky pre deti a mládež? Prvá obsahuje povesti o hradoch, zámkoch a zrúcaninách z celého Slovenska. Tie sú opradené tajomstvami a historickými udalosťami. Súčasťou sú fotografie a reálie o hradoch, zámkoch, zrúcaninách a interaktívne úlohy pre mladého čitateľa, ktorého knižka sprevádza na ceste objavovania. Druhá kniha je veselé čítanie o strašidlách na zámku Červená Lehota od obľúbeného českého autora Jiřího Holuba v preklade Marty Hlušíkovej. Chcete sa dozvedieť, prečo Edmund a Eulália žijú už 365 rokov na zámku? Alebo či sa Kristína z rybníka dočká svojho rytiera a pán Pivonka ostane na zámku naďalej kastelánom? Obe knižky dopĺňajú ilustrácie skvelého výtvarníka Juraja Martišku a fotografie Vladimíra Fecka. Povesti a iné zvesti o hradoch a zámkoch Autorka: Renáta Matúšková Ilustrácie: Juraj Martiška Fotografie: Vladimír Fecko Vzbura strašidiel Autor: Jiří Holub Preklad: Marta Hlušíková Ilustrácie: Juraj Martiška

Ďalšie vydanie encyklopédie antickej mytológie, ktorej pozoruhodná forma "slovníka na čítanie" približuje bohov a hrdinov antických bájí zaujímavým, čítavým a dramatickým opisom ich osudov.

Spory o pravosť Biblie nie sú nové. Je tiež známe, že štyri evanjeliá, ktoré obsahuje, boli počas stáročí menené a ich dnešná podoba nezodpovedá originálom. Osho však zameral svoju pozornosť na piate evanjelium svätého Tomáša, ktoré sa do Biblie nikdy nedostalo. Jeho obsah bol totiž podľa neho príliš revolučný a so záujmami cirkvi nezlučiteľný, lebo sa týkal rebélie a pravej podstaty Ježišovho učenia. Prepísaním Oshových hovorov do podoby knihy majú teraz čitatelia na celom svete možnosť zoznámiť sa s týmto evanjeliom a vytvoriť si vlastný názor na to, akú povahu a poslanie mali neskreslené Ježišove slová.

Prvé ucelené spracovanie flóry Slovenska. Jediná práca, ktorá G. Reussovi za jeho života vyšla. Vydal ju vo vlastnom náklade za finančnej podpory bratov, priateľov a najmä svojho otca. Popísal a utriedil v nej vyše 2 000 rastlín. Zdigitalizovali dobrovoľníci zo Zlatého fondu SME.

Každý filosof, ať se jmenoval Lullus, Spinoza nebo Leibniz, jakmile se přiblížil k nejvznešenějším ideím, jichž je lidský duch schopen, blížil se ke kabalistickým názorům; vždyť žádná z historických esoterních kultur se nám nezachovala v takové plnosti a nemluví k duši evropského, Starým a Novým zákonem vychovaného člověka tak srozumitelně, jako právě kabala. Tuto skutečnost nemohl pominout ani Papus - žák proslulého Eliphase Léviho, jeden z nejznámějších moderních mágů. V případě jeho Kabaly jde o jakýsi klíč k okultním tradicím Západu.

Z občanské války v letech 1917 až 1920 vyšlo sovětské Rusko sice jako vítěz, avšak téměř dokonale diplomaticky izolované. Už o dvě desetiletí později, během druhé světové války, však Stalin jednal jako rovný s rovnými s nejmocnějšími státníky světa, s Rooseveltem či Churchillem. Jak k takovému mocenskému vzestupu došlo? Kniha Cesta na výsluní analyzuje hlavní směřování zahraniční politiky Sovětského svazu v letech 1917-1945, včetně jejích náhlých, avšak zásadních obratů. Sovětská politika byla vždy řízena tak, aby Moskvě zajišťovala prostor pro dosažení jejích bezpečnostních, teritoriálních a ekonomických zájmů. Zvýšená pozornost je zde věnována československo-sovětským a polsko-sovětským vztahům, protože polská otázka se stala jedním ze zdrojů poválečné studené války.

Britský geometr John Martineau nabízí velmi neortodoxního průvodce naší sluneční soustavou. Ukazuje matematické, geometrické a harmonické vztahy mezi planetami, časem, prostorem a životem, které byly známé ve starověku, avšak dnes jsou již pozapomenuté. Moderní věda jim sice nevěnuje pozornost, některými svými výsledky je ale potvrzuje. Tím záhadnější pro nás je, proč se tyto "zázračné poměry" velikostí planet, jejich oběžných dob a drah v nejbližším vesmíru vlastně projevují. Každá z 26 kapitol je doprovázena kouzelnými ilustracemi.

Významné dílo světové politické filosofie Člověk a stát od francouzského filosofa Jacquesa Maritaina (1882–1973) vychází z jeho amerických přednášek, shrnutých nejprve do svazku Man and the State (1951) a později vydaných francouzsky pod názvem L’Homme et l’état (1953). Řada myšlenek tohoto klasického díla nabývá právě dnes nové aktuality v konfrontaci s problémy, jimiž se politická věda a politická filosofie zvláště intenzivně zabývá. Na prvním místě je to problém svrchovanosti neboli suverenity ve vztahu ke státu, pro běžného českého občana evokující zejména tzv. Brežněvovu doktrínu o omezené suverenitě, v jejímž jménu došlo k invazi vojsk Varšavské smlouvy, ale která je v kontextu globalizace v samém centru dnešního teoretického promýšlení mezinárodních vztahů, politické sociologie i politické filosofie. Maritainova kritická analýza pojmu svrchovanosti patří k nejpozoruhodnějším ve světové literatuře vůbec.

Obecná psychologie zobecňuje vědecko-empirické poznatky základních psychologických věd, které podrobněji zkoumají základní činitele lidské psychiky, aspekty jejího vývoje, její biologické a sociokulturní determinanty a také historický vývoj pojetí předmětu psychologie, jejích konceptů, metodologie, teorie psychiky, systematizaci psychologických jevů a oborů a další teoretické otázky. Autor předkládá systematickou „psychologickou psychologii“, tj. určitou soustavu klíčových poznatků psychologie, která zkoumá velmi svérázný svět jedinečných fenoménů a vyjadřuje jeho poznávání svými specifickými metodami a pojmy. Obsahové jádro této knihy tvoří teoretický úvod a tři tematické části: psychické procesy, osobnost a psychologické směry. Autor se nevyhýbá ani takovým filosofickým otázkám, jako je problém duše, vztah psychické činnosti a činnosti mozku, materialistický a idealistický náhled na lidskou psychiku či povaha evolucionistického přístupu k psychologii, a konfrontuje různé názory, které jsou pro pojetí psychologie nezbytné. V knize čtenář najde především podrobná pojednání o procesech prožívání a chování a podrobnou analýzu psychologie osobnosti, v níž dominuje zdůraznění psychologické funkce ega (sebejá) jako specificky lidského psychofyzického i duchovního subjektu.

Existuje v České republice občanská společnost? Představuje účinný nástroj prosazování svobody a záruku demokracie? Jak překonat krizi důvěry, která v nynějším českém prostředí představuje zásadní překážku rozvoje občanské společnosti? Moderní současnost, kterou nejzřetelněji ovlivňují procesy globalizace a evropské integrace, se vyznačuje také neúprosným růstem rizik a nejistot, jež zásadně ovlivňují nejen naše bezprostřední prožívání, ale také mnohé institucionální změny. Otázka občanské společnosti nabývá na závažnosti také proto, že je otázkou po způsobu redukce těchto rizik či jejich transformace do sociálně únosné a lidsky snesitelné podoby.

Z množstva chorobopisov svojich pacientov vybral Sigmund Freud niekoľko najzaujímavejších a rozhodol sa ich publikovať. Každý z nich určitým spôsobom ilustruje jeho chápanie neurotických ochorení a koncepciu psychoanalýzy. Okrem odbornej hodnoty majú tieto texty vynikajúcu literárnu úroveň. Dokazujú autorovu schopnosť majstrovsky analyzovať ľudské vnútro, odvahu povedať pravdu aj o jeho temných stránkach duše, správaní a motivácii človeka, o dobe a morálke. Portrétmi Dory, Malého Hansa, Človeka s potkanmi, dr. Schrebera i Človeka s vlkmi sa „detektív erotických citov“ zaradil nielen ku klasikom psychoanalýzy, ale aj medzi významné literárne postavy svojej doby. Freudove Psychoanalytické chorobopisy sú teda nielen zárukou poučenia, ale aj hlbokého čitateľského zážitku.

Štúdie o hystérii, ktoré spoločne napísali a roku 1895 vydali Josef Breuer (1842 – 1925) a Sigmund Freud (1856 – 1939), sa dnes považuje za prvú prácu klasickej psychoanalýzy. Autori sa v nej síce venujú problematike chápania a liečenia vtedy módnej choroby – hystérie a pokúšajú sa o jej nový koncept v podobe tzv. konverznej hystérie, ale zároveň ponúkajú nový pohľad na duševný život jednotlivca, popisujú účinnosť novej psychoterapeutickej metódy (katartnej techniky) a nové pojmy, čo postupne vedie k vytvoreniu metód a prístupov psychoanalýzy. Slovenský preklad obsahuje okrem slávneho prípadu Anny O. (vlastným menom Bertha Pappenheim) a ďalších, aj príspevok Josefa Breuera, čo umožňuje porovnať odlišné prístupy Breuera a Freuda k podstate hystérie a spôsobom liečenia. Hoci základné pojmy psychoanalýzy a jej dôležité myšlienky v práci ešte nie sú plne sformované a mnohé časom podľahli pretvoreniu, možno ich v nej už nájsť v zárodočnej podobe. Aj preto ju treba chápať ako základný a východiskový text pre štúdium a skúmanie ďalšieho vývinu psychoanalytického myslenia a terapeutickej praxe.

V jednej zo svojich najznámejších a najčítanejších prác Sigmund Freud opúšťa oblasť náročných teoretických úvah a snaží sa predstaviť psychoanalýzu širšiemu okruhu čitateľov a záujemcov prostredníctvom opisu a vysvetľovania javov, s ktorými sa stretávajú v bežnom živote. Zameriava sa na skúmanie nevedomých procesov a ich fungovania, ktoré často, bez toho, aby sme o tom tušili, v mnohých aspektoch determinujú naše konanie a správanie. Na množstve príkladov z vlastnej terapeutickej práce, zozbieraných od priateľov, z novín a literatúry, vtipným a prenikavým spôsobom odhaľuje psychické pozadie zabúdania, prerieknutí, chybných úkonov, chybného čítania, náhradného konania s nevedomým úmyslom a ďalších aktivít.