Najnovšie - Divadlo - teória, história,... strana 3 z 3

Kyberkabaret z roku 2004, zpracovávající únik zamindrákovaného hrdiny Vladimíra Remka (!) do reality počítačové hry.

Předkládaný text se věnuje tématu arizace české kinematografie, které nebylo doposud samostatně zpracováno. Hlavní pozornost je soustředěna na období let 1938–1942. Samotný proces arizace začal až po vzniku Protektorátu Čechy a Morava, přesto se úvod textu zabývá již pomnichovskou druhou republikou (říjen 1938 – březen 1942). Jedním ze znaků tohoto období byla i vlna antisemitismu. V Československu byla ve velké míře spojena s úsilím zničit židovskou konkurenci v nejrůznějších oblastech podnikání. Tato vlna se nevyhnula ani oblasti kinematografie. Konkrétní projevy antisemitismu, názory a hlavní představitelé jsou zaznamenány v úvodní kapitole. Další části práce jsou již zaměřeny přímo na období Protektorátu Čechy a Morava. Kapitola 2 se zabývá změnami, které v oblasti kinematografie proběhly v prvním roce existence protektorátu a byly nějakým způsobem spojeny s židovskou problematikou. Kapitola 3 je věnována otázce filmových ateliérů. Podrobně se zabývá vývojem situace v barrandovských ateliérech, kde Němci využili v létě 1939 arizace k dosazení nuceného správce, který mohl vyvíjet nátlak na akcionáře firmy A-B Barrandov. Kapitola 4 se zabývá arizací filmových společností a kin. Kapitola 5 přináší profily hlavních německých arizátorů, kteří jako dosazení správci nebo jako úředníci Úřadu říšského protektora arizaci přímo prováděli. Je zachycen vývoj jejich kariéry a jejich činnost na území protektorátu. Jako Apendix jsou připojeny dvě podkapitoly. Jedna se zabývá filmy s antisemitskými prvky, které byly natáčeny v protektorátu. Druhá podkapitola zaznamenává poválečný vývoj causy firmy Elektafilm, kterou její majitel Josef Auerbach chtěl obnovit, ale úřady mu to neumožnily. V příloze jsou v německém jazyce uvedeny edice některých dokumentů k tematice arizace české kinematografie. Práce je doplněna přehledem židovských podnikatelů a tvůrců, kteří v české kinematografii působili do vzniku Protektorátu Čechy a Morava.

Gérard de Nerval, dramatik, prozaik a básník, jedna z nejvýraznějších osobností francouzského romantismu, se jako správný romantik vzpírá rigidnímu zařazení: z představy sympatického, dobráckého a výstředního básníka pařížské frenetické bohémy se rozvinul v obraz nepřehlédnutelné osobnosti, již je třeba vnímat jako integrální součást umělecké Paříže. Skrze prohloubenou reflexi Nervalova psaní pro divadlo a o divadle, doplněnou o jeho teoretické uvažování nad uměleckou tvorbou obecně, se autor pokouší také o prozkoumání stěžejních principů francouzské podoby divadla evropského romantismu (inspirace jinými kulturami, vliv překladů, proměny moderního inscenování, specifika dobového divadelního provozu, programové manifesty romantismu, moderní dramaturgie ad.). Kniha se zaměřuje na méně reflektovanou divadelní a kritickou sféru Nervalova díla a pro tuzemské prostředí zároveň přináší dílčí nové a v drtivé většině první české překlady vybraných autorových textů a řadí je do kontextu dobové literárně-dramatické a divadelní produkce.

Magické slovo Barrandov! Hvězdy stříbrného plátna! Koho by neoslnily? Byli to však opravdoví bohémové, jak by napovídal i název televizního seriálu Bohéma, mapujícího barrandovské ateliéry od nástupu fašismu po 50. a 60. léta? U mnohých s tím lze polemizovat. Největší bohém prvorepublikových filmů Žid Hugo Haas byl v nucené emigraci a životy herců, režisérů a ostatních filmařů, možná víc než koho jiného, od nástupu fašismu přes komunistické řádění, semílalo soukolí dějin. Nahlédněte do zákulisí filmových studií! Miloš Havel, Vladislav Vančura, Vlasta Burian, Oldřich Nový, Zdeněk Štěpánek, Jaroslav Marvan, Otakar Vávra, Anna Letenská, Jiří Brdečka, Věra Chytilová a další – jsou, stejně jako ve televizním seriálu – hrdiny této knihy.

Kniha s názvem Divadlo, můj osud. Setkávání s Bořivojem Srbou sestává z deseti rozhovorů s předním českým teatrologem, historikem, dramaturgem a pedagogem Bořivojem Srbou (1931?2014). Tyto rozhovory odvysílal v roce 2000 Český rozhlas Brno pod názvem Divadlo, můj osud. Bořivoj Srba působil v 50. letech jako dramaturg Divadla bratří Mrštíků, v 60. letech měl jako hlavní dramaturg činohry Státního divadla zásadní podíl na vytvoření linie politického divadla inspirovaného B. Brechtem a byl rovněž jedním ze zakladatelů Divadla Husa na provázku. Cílem publikovaných rozhovorů je nejen připomenout Srbovy vzpomínky na vlastní tvůrčí období v brněnských divadlech, ale také jeho uvažování o divadle, kterému se po celý život věnoval ve svých historických a teoretických publikacích (především období české meziválečné divadelní avantgardy a divadlo v období 2. světové války) a o němž přednášel na akademické půdě (FF MU, DiFa JAMU). Vydané rozhovory jsou doplněny vzpomínkovými texty vybraných přátel a Srbových studentů (Miloš Štědroň, Andrea Jochmanová, Veronika Valentová), které pomáhají dotvářet představu o významu osobnosti tohoto teatrologa. Bořivoj Srba se počátkem 90. let výrazně zasloužil o obnovení samostatného pracoviště pro výuku oboru divadelní vědy na Filozofické fakultě MU – Ústavu divadelní a filmové vědy, jejž poté v letech 1993?2000 vedl.

Karlovarské filmové dění a festivalová atmosféra “zlatých šedesátých” daly vzniknout osobnostem a nezapomenutelným dílům nové vlny československého filmu. Jak to chodilo tenkrát, když Karlovy Vary byly ještě malým městem za železnou oponou, a vlastně i jediným oknem do velkého světa velkého filmu? V šesti rozhovorech vypráví jeden z hlavních aktérů, exředitel MFF Karlovy Vary v letech 1960 - 1968, PhDr. Ladislav Kachtík.  

Jak název napovídá, kniha ŽENSKÁ MONOLOGIKA je sbírka kratších i delších divadelních monologů pro ženy a dívky. Monology jsou důležitou a obtížnou částí jak samotného hereckého projevu, tak i nácviku dramatických dovedností v uměleckých školách a kurzech. Rovněž u přijímacích zkoušek hrají kvalitně zpracované monology významnou roli při výběru uchazečů o studium. Proto tato kniha může být velice užitečnou a zábavnou pomůckou pro zájemce o divadelní práci - ať už na profesionální nebo amatérské úrovni - i pro pedagogy vyučující práci na jevišti. Sbírka je tematicky rozdělena do několika volných oddílů.

Edícia Svetové divadlo Nemecké divadlo dosahuje posledných štyridsať rokov nepretržite takmer v každej inscenačnej oblasti úroveň, ktorá je v medzinárodnom meradle výnimočná. V tejto podnetnej a poučnej knihe ponúka uznávaný divadelný historik Marvin Carlson podrobný rozbor umeleckej kariéry, pracovných postupov a najvýznamnejších inscenácií desiatich popredných režisérov tohto významného obdobia nemeckého divadla. Carlson sa najprv zaoberá význačnými predstaviteľmi novej generácie, ktorá sa vynorila na búrlivom konci 60. rokov (dodnes vplyvné osobnosti Peter Stein, Peter Zadek a Claus Peymann), pokračuje generáciou, ktorá sa objavila v 80. rokoch, a to najmä po zjednotení (Frank Castorf, Andrea Brethová a Christoph Marthaler s Annou Viebrockovou), a na záver sa venuje popredným režisérom, ktorých kariéra sa začala na prelome storočí (Stefan Pucher, Thomas Ostermeier a Michael Thalheimer).

Mnoho filmů, které mají kultovní status, bylo zpočátku propadáky, a až v průběhu let přitahuje skupiny oddaných fanoušků. Některé kultovní filmy jsou velmi dobré, jiné tak špatné, až jsou dobré, a některé jsou komické eskapády, zatímco mnoho dalších spadá do kategorie sci-fi nebo hororů. Ale všechny kultovní filmy mají jedno společné: odmítají zemřít. Kniha známého filmového historika Stevena Jaye Schneidera přináší profily 101 nejvíce nezapomenutelných kultovních filmů všech dob. Patří mezi ně Nosferatu, Reefer Madness, Fantazie, Dotek zla, Taxikář, Invaze zlodějů těl, Lovcova noc, Barbarella, Bezstarostná jízda a mnoho dalších. Každý profil obsahuje shrnutí děje, obsazení a štáb a zajímavá fakta o filmu. Jsou prezentovány chronologicky v samostatných kapitolách pokrývajících každou dekádu od roku 1920 až do současnosti. Vše ilustrováno nezapomenutelnými filmovými fotografiemi a reprodukcemi reklamních plakátů.

Knížka, která se vám dostává v elektronické verzi do ruky je ojedinělým souborem rozhovorů s filmaři české Nové vlny jako jsou A. Máša, J. Němec, J. Menzel, V. Chytilová, J. Svěrák, O. Vávra, J. Brabec a další. Jejich autoři jsou zcela upřímní, neberou si ubrousek, jmenují jménem, líčí jaké to bylo s cenzurou koncem 60. let, jak se vyvíjel film během komunismu, jak nahlíží na nové filmaře apod.

Egy ?meghökkentően izgalmas és tanulságos könyv a bulvársajtó felszíne mögött alig látható amerikai filmbirodalomról. A siker neve Oscar szerzőjétől. A ricsei születésű Adolph Zukortól és a tolcsvai William Foxtól a modern amerikai sikergyárosokig és Rupert Murdochig terjed a nagy stúdiók regényes története. Ki kicsoda a filmfővárosban, melynek a sztárok csak az arcát adják, nem a lelkét, de még az agyát sem. Mi a stúdiófőnökök, producerek, az ügynökök és a sajtósok helye és szerepe a hierarchiában? A szerző sosem elégszik meg a tudnivalók gondos összefoglalásával. Megnyerő őszinteséggel és minden politikai elfogultságtól mentesen ír olyan izgalmas dolgokról is, hogy németek vagy magyarok alapították a filmbirodalmat, hogy mi az igazság a hollywoodi producerek kicsapongó életmódjáról és alacsony intellektusáról, igaz-e, hogy Hollywoodot európai zsidó bevándorlók alapították és igazgatják napjainkban is? És közben a fantasztikus sikertörténetek: a két magyar származású stúdióalapító hullámvasút-élete, Lew Wassermann, aki a Hollywood királya nevet is kiérdemelte, Michael Ovitz, az ember, akinél Tom Cruise és annyi más világsztár kilincselt, Robert Evans és Don Simpson, az amerikai filmgyártás dúvadjai, és a többiek – kiváló elmék és féktelen szenvedélyek a világsikerek hátterében.

Hollywood-trilógiájának (A siker helye Hollywood, A siker titka a sztár, A siker neve Oscar) első kötetében Bokor Pál azt írja, hogy az Oscart lehet szeretni vagy nem szeretni, de azt azért tudomásul kell venni, hogy a film világában egy cannes-i nagydíj is legfeljebb csak tekintélyesebb lehet, fontosabb nem. A szerző azon kevesek egyike, akik személyes tapasztalatból ismerik az Oscar-gálák semmihez nem hasonlítható hangulatát és izgalmát. Talán ez indította arra, hogy ebben a könyvében megkísérelje megfejteni az aranyszobrocska elképesztő vonzerejének titkait. A díjat 1927-ben találta ki Louis B. Mayer, az MGM és az Amerikai Filmakadémia egyik alapítója, s az Oscar-szobrocska napjainkban is a legáhitottabb trófeának számít a filmvilágban producerek, rendezők, s mindenek előtt a színészek számára. Az első Oscar-díjas férfiszínész a német Emil Jannings volt, akit A hontalan hősben nyújtott alakításáért díjaztak. A könyv ettől a pillanattól a 80. díjátadásig követi ennek a kulturális és üzleti szempontól egyaránt kimagaslóan fontos intézménynek a történetét, különös tekintettel a magyar Oscar-díjasokra, Rózsa Miklós 3 Oscar-díjas zeneszerzőtől Szabó István rendezőig. Hiszen kevesen tudják, de igaz: az Oscar-díjas magyar filmesek még a magyar Nobel-díjasoknál is sokkal többen voltak.