Najnovšie - E-knihy strana 262 z 500

Kim rozhodně nebyla připravená na to, že jí zničehonic do života vstoupí – znovu! – Diego, její manžel! A že když odejde, zůstane po něm jenom spáleniště. Zůstanou po něm jenom trosky jejího dokonale naplánovaného života. Diego se vrátil jenom proto, aby se naposledy popásl pohledem na ženě, která byla ochotná obětovat se pro všechno, jenom ne pro jejich vztah. Jenže pak zjistil, že odejít od ní už nemůže. (Pokračování příběhu Svatební cesta do Paříže z minulého měsíce)

Od té doby, kdy ji náhle odvrhl mladý a urozený Nathan Harcourt, se z Amethyst Dalbyové, dcery prostého vikáře, stala nezávislá a po smrti bohaté tetičky i movitá žena, která už žádnému muži nedůvěřuje. Ovšem jen do chvíle, kdy přijíždí do Paříže a po deseti letech se znovu setkává s Nathanem. Ten se teď živí jako portrétista a jeho předchozí život doprovázejí samé skandály. Je ovšem stále přitažlivý a Amethyst se rozhodne podlehnout jeho svodům a život v Paříži si užít. Ani jeden z nich ale netuší, co s nimi bude dál…

Jenom manželství mohlo Dantemu zajistit dědictví – dědečkova poslední vůle byla neprůstřelná. Ale možná… možná by stačilo, kdyby se oženil a po osmnácti měsících… vždyť taková spousta manželství končí rozvodem! Když Connie viděla Danteho poprvé, měla plnou hlavu starostí. Ale přesto – a i když byla pouhá číšnice, nemohoucí snít o tom, že by si jí tak krásný chlap všiml – se jí zatajil dech něčím, co neznala… touhou! A pak jí ten úžasný Ital navrhl, aby se za něj provdala!

Paige Mossová se svou agenturou pro sportovkyně odvádí velmi dobrou práci na poli ženských sportů. Ale konkurenční agentura mladého sympatického Zacha Armstronga se jí nejspíš chystá přebrat klientelu! Když se tihle dva rivalové setkají na sportovním veletrhu ve Vegas, jejich přitažlivost vyústí v noc plnou vášně. Dokáže láska překonat překážky osudu?

Lord William Lancaster se vrací z daleké Indie, kde s přítelem vydělal velké jmění a kde, bohužel, jeho přítel přišel o život. William se zavázal, že doprovodí bezpečně zpátky do Anglie jeho krásnou sestru, devatenáctiletou Annu. Čekala je půlroční dobrodružná plavba, během které se jeden druhému dostal pořádně pod kůži. Nezkrotná, přímá a nevinná Anna Williamovi nejednou zvedla pořádně tlak, a ani ona nezůstala vůči jeho temnému a charismatu imunní. A co bude, až dorazí do Londýna a jejich cesty se rozejdou? Dokážou na sebe zapomenout?

Povinnost, to bylo Gianlukovo oblíbené slovo. Inu, pro krále je povinnost na prvním místě. Jenže co má dělat, když jeho mladá manželka věří v něco jiného? Ve štěstí… a snad dokonce v lásku! A tak ji obviní, absurdně obviní, z něčeho, co nespáchala. A kromě žhavých nocí jí neposkytne nic! Helene by se za Gianluku provdala, i kdyby byl úplný nikdo! Stačilo, když ho poprvé uviděla, když s ním poprvé promluvila. Jenže jí ukradené chvíle vášně přestaly stačit. A přestalo ji bavit být krásná a poslušná. A tak se rozhodla Gianluku zachránit!

Julian může pro Lily představovat lístek na svobodu! Pokud dokáží spolu svět přesvědčit, že se zasnoubili, nebude si muset vzít muže, kterého si sama nevybrala! Spojením s Lily – příslušnicí sanfranciské obchodnické smetánky –, může Julian proniknout na samý vrchol podnikatelského úspěchu. A to je to jediné, na čem mu záleží! Jenže stačí několik nocí strávených v Lilyině náručí a Julianovy obranné zdi se zhroutí. Ale dokáže ho Lily přesvědčit, aby do svého života vpustil lásku?

Pokračování úspěšných YA thrillerů Jeden z nás lže a Jeden z nás je na řadě od Karen McManusové, autorky populárních románů pro mládež. Když Simon zemřel, život Bayviewské čtyřky se navždy změnil. Chvíli to vypadalo, že je po všem, ale teď jim někdo znovu vyhrožuje, a když dokonce jeden z nich zmizí, je jasné, že hra opět začíná… Doporučený věk 13+

Kniha přibližuje životní pouť filmové hvězdy Marlene Dietrichové a její starší sestry Elisabeth, která prožila druhou světovou válku i zbytek života v Německu. Na pozadí převratných dějinných událostí, které formovaly Evropu dvacátého století, se odvíjí paralelní příběhy dvou žen, které rozdělila osudová doba.

Penelope už dávno vzdala snahu zapadnout do své ambiciózní rodiny. Jenže když hrozí, že její knihkupectví možná pohoří dřív, než do něj vstoupí první zákazníci, musí pomoc hledat tam, kde by to nikdy nečekala: doma. Penny je připravena na Den díkůvzdání se svou dokonalou sestrou, vlezlou babičkou, matkou-dohazovačkou a workoholickým otcem. Host, kterého nečekala? Její bývalý manžel. Penny se rozhodne přidat ke své realitě trošku fikce a z otcova kolegy si vytvoří dokonalého falešného přítele. Na nápravu zničených vztahů a záchranu knihkupectví má jen čtyři dny, takže jí musí být všechny hvězdy nakloněny, aby pro sebe a svou rodinu konečně napsala šťastný konec.

„Nie som to, čo sa mi stalo, som to, čím som sa rozhodol stať.“ Carl Gustav Jung (1875 – 1961) Milí čitatelia, myšlienka švajčiarskeho lekára, psychiatra a psychoterapeuta Carla Gustava Junga uvádza moju spomienku na vzácneho človeka – muzikologičku a významnú osobnosť slovenského hudobného múzejníctva PhDr. Editu Bugalovú, ktorá naše muzikologické rady navždy opustila 24. marca 2025. K hudobnému umeniu mala PhDr. Edita Bugalová (1951 – 2025) vždy blízko – obaja rodičia i jej staršie sestry hrali na hudobných nástrojoch, a navyše už v detstve navštevovala chrámové hudobné teleso, ktoré v trnavskom dóme viedol Mikuláš Schneider-Trnavský. Už tam sa učila spoznávať noty, čo bolo skôr, než začala navštevovať Hudobnú školu v Trnave. „Viac ako cvičenie klavírnych etúd a stupníc ma však lákala popmusic,“ zdôverila sa v rozhovore Edita Bugalová, „naša generácia bola očarená bítovou hudbou. Naučila som sa hrať na gitare, hrala som v dievčenských skupinách (aj na bicie), spievala som s tanečnou kapelou.“ Napokon sa rozhodla študovať hudobnú vedu na Masarykovej univerzite v Brne, odkiaľ jej kroky viedli do Západoslovenského múzea v Trnave, kde prijala post hudobného historika so zameraním na správu pozostalosti M. Schneidra-Trnavského. Zhodou okolností bol jej vzťah k tejto osobnosti znásobený i tým, že sa stala manželkou jeho vnuka. Na tomto poste zotrvala celých šestnásť rokov a už tam sa rozhodla zasvätiť svoj život regionálnej hudobnej historiografii: „Odkaz našich predkov a všeobecne osobností, ktoré tvorili našu kultúrnu históriu, by sme mali systematicky spoznávať, odkrývať všetky súvislosti, deje a udalosti, pretože bez poznania vlastných koreňov zostaneme stratení,“ tvrdila. „Nedokážeme sa bezpečne orientovať, pomenovať príčiny a následky konania ... táto ,nezakorenenosť‘ sa prejavuje v názorovej roztrieštenosti, bez schopnosti a tiež ambície artikulovať argumenty.“ Tomuto krédu zostala verná aj po nástupe na post riaditeľky Slovenského národného múzea – Hudobného múzea v Bratislave, kde pracovala vyše dvadsať rokov. Venovala sa odbornej scenáristickej, publicistickej, zostavovateľskej a edičnej činnosti, okrem iného iniciovala tiež obnovenie kaštieľa v Dolnej Krupej, ktorý sa od roku 2003 stal súčasťou Hudobného múzea. V oblasti hudobno-múzejnej práce realizovala prezentačné projekty celoslovenského aj medzinárodného charakteru (výstavy, oživovanie hudby), organizovala konferencie a semináre a podieľala sa aj na hudobnohistorických výskumoch. Bola členkou Slovenskej muzikologickej asociácie, členkou Muzikologickej komisie Hudobného fondu a od roku 2014 do roku 2022 tiež členkou Rady Hudobného fondu. Na Trnavu nikdy nezabudla a od roku 2008 pracovala ako členka Kultúrnej rady Trnavského samosprávneho kraja. „Nie som to, čo sa mi stalo, som to, čím som sa rozhodol stať,“ povedal C. G. Jung. Edita Bugalová sa rozhodla stať hudobnou vedkyňou a múzejníčkou so zameraním na regionálne dejiny Slovenska a svoje nadšenie pre túto prácu odovzdávala ďalej – svojim deťom, vnukom, študentom i mladým kolegom, a tak jej odkaz tu bude naďalej sprítomnený. Milí čitatelia, spomienku na láskavú a vzácnu kolegyňu vystrieda teraz krátky vhľad do prvého čísla 51. ročníka muzikologickej revue Slovenská hudba. Tematicky pestré číslo načrie do rôznych oblastí muzikológie a prinesie nielen štúdie, ale i úvahu, esej a recenzie. V úvode to bude krátka spomienka na posledného barda slovenskej hudobnej avantgardy 60. rokov 20. storočia – Mira Bázlika z pera Vladimíra Godára (Miro Bázlik – epoché). Po ňom nasleduje analyticky orientovaný príspevok Renáty Kočišovej zameraný na violončelovú tvorbu Michala Vileca (Sonáta 1 op. 1 pre violončelo a klavír Michala Vileca – znovuzrodenie sonátového cyklu v slovenskej hudbe 20. storočia). Laura Karas Belicová sa vo svojej štúdii zamyslela nad známym operným dielom Antonína Dvořáka Rusalka. Ide o prvú časť rozsiahlejšej štúdie, ktorá hľadá vzťah medzi realitou a mystikou, libretom a dobovou atmosférou, textom

Jsem iluze. Přesně to, co chtějí, abych byl. Rozmazlím je, zhýčkám, zničím – a ony mi za to platí. Žádné city ani vzpomínky. Zato Claře bych nedal ani za milion, a přesto mi zůstává v hlavě. Holka, která mlčky křičí moje jméno. Potřebuju, aby byla jenom moje. Zamilovaný gigolo a rozbitá holka. To nedopadne dobře. Posedlost totiž žádné hranice nemá.

lovenská hudba 3 ročník L rok 2024 Obsah:193 Úvodom Nekrológ:195 Peter Tollarovič: Za Pavlom Zelenayom... Štúdie: Yvetta Kajanová: Axiológia pop music na festivale Bratislavská lýra. Politická interpretácia Bratislavskej lýre nesvedčí Bianca Macková: Brian Eno, ambientná hudba a slovenská scéna Kuzma Mikhailov: Rock, hip-hop, rap a politika v Poľsku a Rusku od 90. rokov 20. storočia až dodnes Ilia Vaseko: Afrofuturizmus, hip-hop a rap na príklade Wu-Tang Clan Správa: Alena Čierna: Slávnostné odovzdávanie Cien Hudobného fondu 2024 Register autorov "Ak chcete skutočne pochopiť nový druh populárnej hudby, otočte sa chrbtom k pódiu a pozrite sa na publikum.“ Ted Gioia (*1957) Milí čitatelia,zväčša sa na stránkach muzikologickej revue Slovenská hudba stretávate s príspevkami a štúdiami, ktoré postihujú „úctyhodné“ dejiny hudby svetovej i slovenskej z doby dávnej i nedávnej. Celkom v duchu pestovania tradície uchovávania kultúrnych hodnôt a skúmania diel hudobných velikánov i „kleinmeistrov“ z oblasti prevažne klasickej (rozumej – vážnej) hudby. Dejiny hudby však v skutočnosti vôbec nie sú úctyhodné. Revolučné zmeny bývajú takmer vždy dielom provokatérov a rebelov, ktorých piesne majú dopad nielen na hudobný vývoj, ale otriasajú samými základmi spoločnosti. Poznáme to už z histórie, že pokiaľ sa na hudobnej scéne objavilo niečo výrazne nové a odlišné od zaužívaných tradícií, ľudia v mocenských pozíciách sa to z obavy a strachu snažili potlačiť. A keď sa to nedarilo, nezostávalo nič iné, než tieto záškodnícke prejavy prijať a včleniť do mainstreamu. Tento mechanizmus je poznateľný naprieč celým historickým vývojom hudby, treba ho len odkryť a pochopiť. A myslím si, že tu niekde je aj problém pochopenia a uchopenia vývoja populárnej hudby 20. a 21. storočia.Dlhší čas sme na stránkach Slovenskej hudby nevenovali, alebo len okrajovo venovali problematike hudby jazzovej, rockovej či populárnej. Jedným z dôvodov je málo prispievateľov, ktorí by sa podujali písať o hudbe, donedávna považovanej za „menejcennú“ a nehodnú vedeckého skúmania s odôvodnením, že to je len „zábavná“, „nevážna“ hudba... A predsa tá hudba tu stále je, a nielenže prežíva, ale dá sa povedať, že hýbe hudobným priemyslom, aj celým kultúrno-ekonomickým i politickým spoločenstvom. Pôvodne zavrhovaní a provokujúci hudobní outsideri a rebeli sa postupne stávajú ctihodnými umelcami, ktorých oceňujú významné hudobné, aj štátne inštitúcie. Kde a kedy nastáva prerod rebela vo váženú osobnosť? Ako fungujú zákonitosti vývoja nových štýlov a žánrov v oblasti tzv. ľahkej múzy? Vývoj hudobných štýlov v oblasti populárnej hudby sa v 20. storočí nezvyčajne zrýchlil – v krátkom časovom rozpätí štýl striedal štýl, nastupujúci štýl sa chcel vymedziť voči predchádzajúcemu, aby zaujal, ale čoskoro ho nahradil iný, agresívnejší, hlučnejší, pútajúci pozornosť publika. Prečo? Na akom základe? Ako na to reaguje spoločnosť? Ako chápať tieto prejavy? Možno je načase si uvedomiť, že „... hudba nie je len soundtrack na pozadí života; opakovane vystupuje do popredia a mení spoločenské a kultúrne prúdy, o ktorých by sme si mysleli, že tlak niečoho takého prchavého a nehmatateľného, ako je pieseň, bez ťažkostí ustojí“ (Ted Gioia). Sledovať turbulentný vývoj populárnej hudby, snažiť sa pochopiť jej inšpirácie, vzájomné vzťahy a určujúce znaky aj v spojitosti s formovaním hudobného priemyslu závislého od nových technológií, spoločensko-politického vývoja aj ekonomiky, určite nie je vec ľahká a jednoduchá. Navyše ide z pohľadu historika o nedávnu minulosť a chýbajúci historický odstup. A preto sa tešíme, že aj na Slovensku sú muzikológovia, ktorým táto oblasť hudobného výskumu nie je cudzia a ktorí sa so svojimi názormi a výskumami chcú podeliť so širšou odbornou i laickou verejnosťou. Milí čitatelia, v úvode tretieho čísla 50. ročníka Slovenskej hudby, zameraného na oblasť populárnej hudby, prinášame z pera Petra Tollaroviča spomienku na nestora slovenskej populárnej hudby Pavla Zelenay

Wiesbaden, 1965. Kavárna U Anděla zažívá zlaté časy. Nutně potřebuje personál, když ale Hilda přijme italského číšníka Giuseppa, nedokážou se s tím rozhodnutím její rodiče vyrovnat. K turbulencím dochází i v manželství bratra Williho. Situace v kavárně se vyostří natolik, že si Hilda sbalí kufry a vydá se se svou švagrovou Světlanou na cestu do Itálie. Vyhlídka na letní slunce a modré moře jim dá zapomenout na všechny pochybnosti, má to ale netušené následky… Pátý svazek poutavé ságy o rodině Kochových a jejich tradiční kavárně.

Hudba je vyššie zjavenie ako všetka múdrosť a filozofia.“[Musik höhere Offenbarung ist als alle Weisheit und Philosophie.] Ludwig van Beethoven (1770 – 1827) Milí čitatelia,zo všetkých známych i neznámych definícií hudby som si ako motto dnešného úvodníka druhého čísla jubilejného 50. ročníka muzikologickej revue Slovenská hudba zvolila výrok Ludwiga van Beethovena, pretože sa dotýka hneď niekoľkých záujmových sfér jedného z príspevkov tohto čísla – hudby, vedenia a filozofie. Po dlhom čase sa totiž na stránkach Slovenskej hudby môžeme stretnúť so štúdiou venovanou hudobnej filozofii.Ak sa obzrieme späť, naprieč historickým vývojom systematík hudobnovedných disciplín, zistíme, že hudobná filozofia predstavuje pomyselnú „Popolušku“ systematiky hudobnej vedy. V novodobých hudobnovedných systematikách sa hudobná filozofia či filozofia hudby ocitá hneď v trojakej pozícii: rad autorov (G. Adler, 1919, H. J. Moser, 1937; C. Dahlhaus, 1971 a i.) si ju vôbec nevšíma a nechápe ju ako samostatnú vednú disciplínu (k nim sa vo svojom Úvode do systematiky hudobnej vedy zaradil aj nestor slovenskej novodobej muzikológie J. Kresánek, 1980); druhá skupina spája hudobnú filozofiu s hudobnou estetikou alebo semiotikou (napríklad A. Wellek, 1948, 1963; W. Wiora, 1961 a ď.) a až tá tretia skupina autorov ju v systematikách uvádza ako samostatnú hudobnovednú disciplínu (napríklad H.-H. Dräger, 1955; či slovenský muzikológ O. Elschek, 1973, 1984). Z definícií hudobnej filozofie z druhej polovice 20. storočia (W. Wiora, H. H. Eggebrecht a ď.) vyplýva, že v tomto období ju už síce viacerí muzikológovia uznávajú ako samostatnú disciplínu, ale ich charakteristiky sa v mnohom prekrývajú s inými disciplínami – a to s určitými okruhmi hudobnej estetiky, sociológie či filozofie umenia. Čo teda hudobná filozofia/filozofia hudby je a je vôbec potrebná? Ako vo svojej publikácii Hudobná veda súčasnosti (1984) Oskár Elschek zdôvodňuje: „V disciplinárnej následnosti za hudobnou estetikou a hudobnou sociológiou je hudobná filozofia syntézou individuálnych (z pohľadu psychologického a estetického) a spoločenských (z pohľadu sociológie) faktorov existencie hudby. Zaoberá sa základným zmyslom hudby pre človeka a spoločnosť.“ Skrátka, hudobná filozofia sa snaží odpovedať na otázky o základných zákonitostiach existencie a vývoja hudby, neopomínajúc pritom jej konkrétne historické, kultúrno-spoločenské a kultúrno-geografické prejavy. Teší nás, že talianska muzikologička Lisa Giombini z Univerzity Roma Tre v Ríme prijala výzvu Slávky Kopčákovej a redakcie Slovenskej hudby a pre druhé číslo Slovenskej hudby pripravila štúdiu Hudobná ontológia: otázky, diskusie a metodologické prístupy, v ktorej sa dotýka základných otázok hudobnej ontológie s cieľom pomenovať hlavné problémové okruhy, identifikovať hlavné zdroje sporov a vysvetliť, prečo má zmysel o tom hovoriť. Myslím si, že jej zamyslenie sa nad tým, čo je to „to“, čo umožní v rôznych variantoch a cover verziách vždy jasne identifikovať Beethovenovu „Für Elise“, vás, milí čitatelia, zaujme a možno do budúcnosti podnieti i ďalšie príspevky či diskusiu o problematike hudobnej filozofie.O tom, že otázky hudobnej filozofie v súčasnosti zaujímajú viacerých hudobných vedcov, estetikov a filozofov, svedčí aj recenzia Slávky Kopčákovej z 1. ročníka medzinárodnej konferencie Európskej platformy pre filozofiu hudby (ENPM), ktorá sa uskutočnila v tomto roku v portugalskom Porte pod názvom Sloboda v hudbe – súčasné výzvy (Freedom in Music – Contemporary Challenges). Na konferencii sa v družnej diskusii zišlo 30 bádateľov nielen z európskych krajín, ale aj zo Spojeného kráľovstva, Izraela a Spojených štátov amerických. Platforma výskumníkov si na konferencii vytýčila smelé ciele – usporadúvať vedecké konferencie (minimálne raz za dva roky), semináre a workshopy v rôznych častiach Európy, realizovať spoločné výskumné projekty a rozšíriť sieť participujúcich a aktívnych členov so záujmom o problematiku hudobnej filozofie. Možno d

Ve světě Adriana Whitea je zakázáno několik věcí.Nesmíte ho zpochybňovat. Nesmíte ho vyzývat. Nesmíte ho oslovit křestním jménem. A rozhodně mu nesmíte odporovat před všemi zaměstnanci.Tedy pokud nejste já.Ráda bych řekla, že jsem se mu postavila a odešla bez úhony, ale to bych lhala.Nejdřív zařídil, aby mě vyhodili z práce, o kterou jsem si nemohla dovolit přijít. Pak zajistil, že jediná pozice ve městě, již jsem mohla získat, bylo místo jeho osobní asistentky.Svojí kanceláři vládne železnou rukou a ledovým pohledem. Každý den v jeho přítomnosti je zamračený a nevrlý. Každý okamžik je zkouška, kdy čeká, že neuspěju, ale vždycky ho s radostí zklamu.Říká se, že se mu nedá zavděčit. Že se nikdy ne­usmívá. No, před výzvami neutíkám. Většinou jim jdu naopak v ústrety. Třeba když celá vyděšená z turbulencí v letadle na služební cestě nechtíc skončím se rty v jeho rozkroku. Nebo se ocitnu napůl nahá v jeho hotelovém pokoji. Ale jednu věc vím jistě. Bez ohledu na to, kolikrát se musím dívat na jeho proklatě sexy zadek, mě to nezlomí. A o nějakém ohýbání nemůže být ani řeč.Adrian: Nezlomí ji to, ale zcela nepochybně ji to ohne. A řekl bych, že o můj stůl.

Celé roky jezdil pod vlajkou zákona a s hvězdou na hrudi riskoval krk. Jmenoval se Jonah Ralston. Potom však uviděl možnost, jak rychle zbohatnout. Jeho někdejší zástupce a kamarád Hollis McLaren ho varoval, aby se nedostal na scestí, marshal Jonah Ralston však už uzavřel smlouvu s ďáblem…

Elizabeth Lawrencovou nalezli v jejím autě mrtvou − a ukáže se, že ji uštkla kobra. Doktor Evan Wilding však uznávanou historičku osobně znal a nevěří, že spáchala sebevraždu. Z místa činu a způsobu smrti dokáže vyčíst víc, než je na první pohled patrné. Společně s Addie Bissetovou, detektivem z oddělení vražd, se snaží najít vraha i pravý důvod Elizabethiny smrti.Elizabethin dávný přítel, tajný agent Mosadu, Evanovi tvrdí, že byla blízko získání neocenitelného artefaktu. Právě k tomu se zřejmě snaží dostat několik dalších vědců, obchodník s uměním, zkrachovalý dědic významné sbírky, zakladatel nadace, která financuje vznik muzea věnovaného Mojžíšovi, lovec antických pokladů, tajemný jordánský diplomat a možná i někdo další.Zůstala Elizabeth až do smrti věrná svým zásadám, nebo podlehla pokušení a nechala se koupit, aby mohla financovat svůj institut?Případ se komplikuje další smrtí, kdy vražedná zbraň opět nese určité poselství. Jaké jsou vrahovy motivy? Kdo bude další obětí? Očistí Evan svoji přítelkyni a najde vzácný artefakt? Nebo prohraje závod s časem i vrahem?

Byli jako hladoví vlci na stopě, chtěli si vysloužit odměnu, kterou vláda Texasu kvůli vraždě vypsala na hlavu Lanceho Bannistera. Ale Bannister ujišťoval o své nevině a já, texaský marshal Bill Waco, jsem mu uvěřil. Došlo k boji s bezohlednými lovci hlav. A potom jsem musel opravdové vrahy chytit.