E-knihy strana 63 z 500

Joan se podařilo nemožné: zresetovala časovou linii, zachránila svou rodinu a zničila hrdinu Nicka. To všechno však za příšernou cenu. Aaron, její nelehce získaný přítel – a snad i něco víc –, je pro ni teď protivníkem, který se ji snaží zabít. A z Nicka, do kterého byla tak zamilovaná, je najednou naprostý cizinec. Jen Joan si pamatuje, že venku pořád číhá nemilosrdný nepřítel. Když ji smrtící útok zažene zpět do světa nestvůr, ocitne se před osudovou volbou. Dokáže zachránit ohroženou časovou linii?

Moje máma je trochu šílená a donesla domů opuštěného psa Arnoštka. Můj táta je mrzutý právník a nemá rád zbytečné věci. Vůbec nechápu, jak jsem se těm dvěma mohla narodit já, taková úplně normální holka. My všichni máme ještě starou babinu, a protože si zlomila nohu (její pes Wikoušek v tom byl fakt nevinně!), jsme jí museli v létě hodně pomáhat. Díky tomu jsem se seznámila s Bětkou, která je machr na holčičí kosmetiku, snědly jsme spolu spoustu čokolády a vyřešily jednu úplňkovou záhadu.

Krumlovský zámek očekává příjezd hraběnky Markéty Marie Černínové z Chudenic. Právě zde sídlí urozená kněžna Eleonora Amálie ze Schwarzenbergu, která miluje pořádání honů, ale přesto pod přísnými tresty zakázala lov a zabíjení vlků, jejichž vytí se nese nejen za nocí do města z lesů, ale i z hradu nad ním. Samotné sídlo se stává místem slavností a hostin pro šlechtice z celé Evropy. Lupiči se sice místu a okolí vyhýbají obloukem, ale i tak někteří obyvatelé mizí beze stopy, po jiných zůstávají zohavená těla. Urozené šlechtičně byla svěřena výchova dvou mladých dívek z urozených hraběcích rodů. Jedna z nich zde prožila téměř polovinu svého života jako chráněnka do dne, kdy kněžnu zasáhla tajemstvím opředená smrt. Lidé věřili, že vampýři roznášeli nákazu a objevená těla nesla známky posmrtných rituálů proti upírům. Eleonora ovdověla za více než podivných okolností. Stala se zdánlivou obětí šířících se dohadů a pomluv, již tehdy promíchaných s čistou pravdou. Český Krumlov, první polovina 18. století. Hříšná Eleonora jako druhá nejmocnější žena císařství. Skrývá své velké tajemno a vampýří hysterie vrcholí.

Mladá zdravotní sestra Olívie se přestěhovala do právě koupeného bytu. Hned první noc má zvláštní sen, ve kterém se poprvé setká s temným Cizincem v kápi. Sen se opakuje každou noc, je čím dál strašlivější a tíživější. Brzy ji začne Cizinec se zapalovačem trýznit i mimo spánek. Dějem se prolíná příběh dívky Valerie, která se Olívii zjevuje a pomáhá jí v boji proti Cizinci. Děsivé události přimějí Olívii pátrat a postupně zjišťuje pravdu o Valerii i o Cizincovi, na základě čehož kontaktuje médium Terezu. Následuje seance, která však nabere nečekaný směr...

Básne, ktoré idú až na úroveň atómov. Zaoberajú sa podstatnými témami. Majú nastoľovať otázky, ale aj hľadať odpovede. Nastavujú nám zrkadlo, ale zároveň nás majú motivovať k zlepšovaniu.

Throughout the Second World War, the Czechoslovak Government-in-Exile broadcast over the BBC from London, hoping to reach out to their former compatriots living in a divided and occupied Europe. As the only way of projecting their authority, President Beneš and his colleagues relied on the radio as a stage on which to perform as the government they wished to be, representing a Czechoslovak state they hoped to recreate after the war. Despite a ban on listening to foreign broadcasts in the German-occupied Protectorate and Slovakia, many tuned in to hear ‘London calling’ and the broadcasts provided the strongest connection between the London Czechoslovaks and the audience at home. This work examines this government programme for the first time, making use of previously unstudied archival sources to examine how the exiles understood their mission and how their propaganda work was shaped by both British and Soviet influences. This study assesses the strengths, weaknesses, and limitations of the government’s radio propaganda as they navigated the complexities of exile, with chapters examining how they used the radio to establish their own authority, how they understood the past and future of a Czechoslovak nation, and how they struggled to include Slovakia and Subcarpathian Ruthenia within it.

Kniha popisuje vývoj systematického výzkumu společnosti na území dnešního Česka a Slovenska, s přesahem do dalších zemí středu Evropy. Autoři jednotlivých studií představují významné etapy tohoto výzkumu s důrazem na dění v rámci sociologie, ovšem s vědomím, že sociální výzkum se často rozvíjel na hranicích tohoto oboru či zcela mimo něj. Popisují, jak byly prováděny významné výzkumy či jakým způsobem fungovaly výzkumné instituce. Tyto procesy jsou zasazeny do širších souvislostí vývoje oboru.Jaké texty může čtenář v knize najít? Kapitola Dušana Janáka "Rozvoj metodologie empirického výzkumu v počátcích sociologie ve střední Evropě" zasazuje československý (případně český a slovenský) vývoj do kontextu vývoje v Polsku, Maďarsku a Rakousku. Další kapitola stejného autora představuje brněnskou sociologickou školu od jejích počátků, kdy byla spjata zejména s Inocencem Arnoštem Bláhou, přes období obnovy v šedesátých letech až do současnosti.Tomáš Čížek se v kapitole "Hledání prvních výzkumů" snaží postihnout začátky empirické sociální vědy na českém území. Hlavní část textu je věnována popisu tří různých empirických studií od Eduarda Štorcha, Emanuela Chalupného a Inocence Arnošta Bláhy z počátku 20. století. Další kapitola téhož autora, nazvaná "Velké empirické výzkumy v české sociologii a pražská sociologická škola", ukazuje, jakým způsobem přispěla tato škola recepci kvantitativních metod výzkumu v československé sociologii. Martin Vávra s Markétou Škodovou a Jakubem Zelenkou se věnují obnově sociologie a zejména sociologického výzkumu v šedesátých letech a skrze analýzu výzkumů publikovaných v Sociologickém časopise i tomu, jak tento výzkum, na rozdíl od sociologické teorie, přetrval ve funkční formě i v období normalizace. Markéta Škodová a Martin Vávra v následující kapitole popisují výzkum veřejného mínění v Československu s jeho dvěma počátky (nejprve v roce 1946 a poté po přerušení padesátými lety znovu v roce 1967) a další rupturou na počátku normalizace, kdy přestal být součástí akademického pracoviště a byl provozován na pracovišti přímo kontrolovaném Sekretariátem ÚV KSČ. Za významný počin československé sociologie je obecně považován Machoninem vedený výzkum sociální stratifikace. Markéta Škodová v samostatné kapitole představuje institucionální zakotvení tohoto výzkumu, jeho metodologii, témata, kterým se věnoval, a v neposlední řadě také výzkumný tým, který jej připravil a jeho data zpracoval.Význam soukromých nadací pro rozvoj výzkumu společnosti ukazuje Marek Skovajsa v kapitole "Podpora Rockefellerovy nadace pro sociální vědy v meziválečném Československu". Jan Balon se v kapitole "Mezi vědou a reformou: západní teoretické inspirace československého výzkumu ve druhé polovině šedesátých let" věnuje tomu, jak českoslovenští sociologové v šedesátých letech diskutovali o možnostech využití "západních" sociologických teorií v situaci, kdy jedinou oficiální zastřešující teorií společnosti byl marxismus-leninismus.V knize jsou i dvě rozsáhlé kapitoly věnované výzkumu na území Slovenska. Miroslav Tížik svou kapitolu věnuje kvantitativním dotazníkovým výzkumům, zejména pak oblasti výzkumů veřejného mínění. Ľudovít Turčan se v kapitole "K empirickým výskumom v dejinách slovenskej sociológie" zaměřuje systematicky na vývoj slovenské empirické sociologie od jejích počátků v 19. století přes sociografické výzkumy obcí až k výzkumům prováděným v druhé polovině minulého století s pomocí "standardních" metod sociálních věd.

Představovaná kniha spojuje pohledy dvou autorek na spolupráci mezi všeobecným praktickým lékařstvím a posudkovým lékařstvím. Otázky zdraví, kvality života a soběstačnosti jsou v kontextu prodlužujícího se lidského věku stále naléhavější. Mezioborové propojení umožňuje informovat odbornou i laickou veřejnost o sociálním zabezpečení a práci lékařské posudkové služby. Cílem knihy je seznámit čtenáře s každodenní realitou posuzování následků nemocí prostřednictvím praktických rad a doporučení.

Kniha se na příkladu Ústavu politologie FF UK jako nejstaršího politologického pracoviště v Československu, jehož počátky sahají do konce 60. let minulého století, zabývá dějinami ustavování a obnovování oboru politické vědy v České republice. Ukazuje přitom, jak česká politická věda byla od svého počátku rozštěpena na scientistickou a humanistickou větev, jejímž představitelem byl a je Ústav politologie, a nakolik je toto rozštěpení pro českou politickou vědu svazující. Kniha se také věnuje průnikům mezi politickou vědou a dalšími obory, především pak politickou teorií a historií.

Kniha hledá koncepční rámec pro takové pochopení obrazových médií, jejich vizuality a percepce, jaké odpovídá situaci, kde člověk nefiguruje jako objekt, aktér ani adresát. V tomto ohledu jsou totiž klasické teorie fotografie, které se zaměřují na indexikalitu nebo pěstují konvenční narativ člověk versus stroj, už bez užitku. Zylinska proto přesouvá pozornost na ne-reprezentativní aspekty fotografické tvorby. S jejich pomocí představuje fotografii jako životodárnou sílu, formativní životní činnost i médium, které má moc adekvátně reagovat na mezní situaci, v níž se lidstvo a tato planeta ocitají.

Karel IV. (1316-1378) byl králem a císařem v době, kdy se křesťanství ocitlo v krizi a Evropou zmítaly mor, stoletá válka a počátky papežského schizmatu. Jako příslušník lucemburské dynastie se narodil v Praze, vyrůstal v Paříži, své první panovnické kroky podnikl v Itálii, stal se římským, českým, langobardským i arelatským králem a nakonec římským císařem. Pierre Monnet (* 1963), který vede Francouzsko-německý institut historických a společenských věd ve Frankfurtu nad Mohanem a je specialistou na politické a sociální dějiny pozdního středověku, vidí Karla IV. rozkročeného mezi středověkem a modernou a problematizuje v českém prostředí mnohdy idealizovaný pohled na Otce vlasti, když akcentuje jeho strategické kroky při rozšiřování území a připomíná neúspěchy jeho potomků.

Publikace podává přehled farmaceutické chemie léčiv ovlivňujících autonomní nervový systém, dále se zabývá problematikou léčiv ovlivňujících motorický systém, věnuje se léčivům blokujícím histaminové receptory a nakonec je připojena kapitola o léčivech s periferním blokováním nociceptivního systému. Každá kapitola je členěna na část úvodní se stručnou, avšak nezbytnou farmakologickou charakteristikou, další informace se týkají historického vývoje dané farmakoterapeutické skupiny. Těžištěm každé kapitoly je popis vztahů mezi strukturou a účinkem léčiv. Významnou součástí jsou chemické vzorce, uvedeny jsou i stručné charakteristiky v praxi používaných léčiv s jejich mezinárodními nechráněnými názvy, lékopisnými (Český lékopis 2005 a doplňky 2006 a 2007), chemickými (IUPAC) a nakonec i s nejvýznamnějšími chráněnými názvy. Publikace je určena studentům farmaceutických fakult a může být vhodnou příručkou pro farmaceuty a další odborníky, kteří se profesně zabývají moderními farmaky.

Rafe Bowman by rád převzal vládu nad podniky svého otce. Starý pán si ovšem klade jako podmínku, že se syn ožení s anglickou aristokratkou. Jednu mu dokonce doporučí: Natálii Blandfordovou. Protože čtveřice bývalých čekanek nechce nic ponechat náhodě, rozhodnou se ji prověřit. Jako zdroj informací jim má posloužit Natáliina neurozená společnice Hannah, která zastává názor, že se Rafe pro její chráněnku vůbec nehodí. Nejenže se neumí chovat, ale dokonce si dovolil Hannah políbit. Taková troufalost!

Slyší jejich šepot…Keira je bez domova, pronásledovaná a zoufale se snaží uniknout prudké bouři. Útočiště najde v opuštěné zahradníkově chatce. Ta stojí na okraji hřbitova a ze všech stran ji obklopují hroby: některé nedávné, jiné stovky let staré a všechny zanedbané.A ve tmě slyší šeptání neklidných mrtvých.Hřbitov ožívá nezřetelnými spektrálními siluetami, v jejichž čele je žena, jež zemřela příliš brzy. Keira je jediným člověkem, který ji vidí, a nyní se stala jejím novým cílem. Keira je odhodlaná duchovi pomoci do příštího života. S nečekanými novými přáteli zkoumá minulost zesnulé ženy, přičemž odhalí příběh plný klamu, nešťastné lásky a vraždy.Minulost však není tak prostá, jak se zdá, a Keiře rychle dochází čas. Zamotá se do nebezpečné sítě a musí najít způsob, jak ducha osvobodit… i kdyby kvůli tomu musela obětovat vlastní život.

Strhující příběh vraždy se zápletkou připomínající styl Louise Penny či Agathy Christie se odehrává v Osvětimi na Vánoce roku 1943. Kniha s ponurou atmosférou a napínavým příběhem je inspirována rodinnou historií autorky. Ocitáme se v koncentračním táboře Osvětim. Všude sněží a desátý blok vypadá ještě pochmurněji než obvykle. Malý Joel, židovský chlapec z dvojčat, pokusný králík doktora Mengeleho, najde tělo dětského lékaře a důstojníka SS, Sigismunda Brauna.,Z berlínské kriminální policie přijíždí přední vyšetřovatel Hugo Fischer, aby objasnil podivnou smrt tohoto nacisty. Sám ale musí skrývat své tajemství – degenerativní chorobu a závislost na morfiu. Jediný způsob, jak přežít, je podporovat Říši a skrývat svůj stav.V táboře se Hugo setká nejen se složitou vraždou, ale i s drastickou pravdou o skutečném osudu zajatých židů. Ve skutečnosti se totiž o tom, jaké hrůzy se páchají za ostnatým drátem, ví v Berlíně jen velmi málo. Na vyřešení případu však závisí jeho kariéra a možná i život.Musí sebrat všechnu odvahu a rozhodnout se o tom, co je pro něj nejdůležitější.

Kniha Jak získávat přátele a působit na lidi zaujímá významné místo v historii knižního trhu jako jeden z nejúspěšnějších mezinárodních bestsellerů všech dob. Splnila očekávání mnoha lidí a její zásady stále platí. S legendárním Dalem Carnegiem:Vybřednete z rutinních postupů, získáte nové ambice.Dozvíte se, jak kritizovat, a přesto zůstat oblíbení.Vzroste váš vliv i schopnost dotahovat věci do konce.Naučíte se změnit lidi, aniž byste se jich dotkli.Stanete se zábavnějšími společníky. Nadchnete své spolupracovníky. Budete skutečná vůdčí osobnost.- nové, redigované vydání Jedna z nejprodávanejších knih všech dob

Morální charakter (éthos) je velmi starý koncept, jehož filozofické kontury, stejně jako jeho propojení s dovršením lidského života, nacházíme v antice. Patrně i dílem šťastné náhody je s tímto konceptem spojován v první řadě Aristotelés, žák Platóna, a jeho etické spisy. Autor knihy vychází z přesvědčení, že toto etické učení je opomíjeným klenotem naší civilizace, a všímá si současných interdisciplinárních snah o jeho oživení skrze aktualizaci právě konceptu morálního charakteru. Autorovým záměrem je tyto snahy kriticky posoudit, tedy zvážit, zda se nevzdalují svému cíli, a zároveň je systematizovat. Za stěžejní považuje podkapitolu vymezující funkci Aristotelovy etické nauky a celou třetí kapitolu, jež definuje pět kritérií adekvátní aktualizace. Druhá kapitola představuje základ pro následující úvahy, analyzující pojmy Aristotelovy etické nauky a jejich vzájemné vztahy. Kritickému posouzení konkrétních návrhů k aktualizaci a zejména prominentní analogii dovednosti (skill analogy) se věnuje kapitola čtvrtá. V poslední kapitole pak autor vytváří typologii aktualizací a předkládá vlastní náčrt k aktualizaci morálního charakteru. Kniha je zamýšlena pro mírně pokročilé v oblasti morální filozofie. Zároveň však obsahuje dostatek příkladů a odkazů a jednotlivé argumentační kroky jsou vysvětleny s takovou pečlivostí, aby byl spis přístupný každému trpělivému čtenáři.

Americká badatelka tureckého původu Mutlu Konuk Blasingová se zabývá povahou lyrického subjektu a jeho vztahem k básnickému jazyku. Zdánlivě soukromé, individuální vědomí vyjádřené v básni je podle ní jen virtuální entitou. Oním "já", s nímž se v lyrickém diskursu setkáváme, totiž nejsou básníkova stylizovaná a společensky ukotvená "já" - jsme jím my sami. Blasingová klade důraz na rétorickou, veřejnou a univerzální povahu básnického kódu, jenž je hluboce zakořeněn v mateřské řeči. Podrobné čtení kanonických děl modernistů T. S. Eliota, Wallace Stevense a Ezry Pounda či americké básnířky Anne Sextonové opírá Blasingová o výzkum v oblasti lingvistiky, psychologie a psychoanalýzy. Pomáhá nám tak nahlédnout složité historické procesy, jejichž výsledkem jsou promlouvající lidské subjekty. Pochází-li účinek básnického jazyka z emočního náboje řeči samotné, lyrický subjekt je v prvé řadě produktem básnického kódu.

Kniha zkoumá, jakou roli sehrály romány Henryho Fieldinga v průběhu všeobecné reformy veřejného vystupování, přičemž se blíže soustřeďuje na vývoj maskulinních vzorů, který je spojen s proměňujícím se chápáním zdvořilosti v letech 1742–1751. Publikace prezentuje analýzy Fieldingových obrazů maskulinity v souvislosti s dynamickými požadavky na ekonomické, politické a estetické standardy, a nabízí tak přínosný a komplexní pohled na jeho dílo v dobovém kontextu.