Knihy - Eseje, úvahy, štúdie strana 101 z 107

Až do roku 1945 měla veřejnost k dispozici pouhých pár zlomků evangelií, která kdysi z různých důvodů nebyla zařazena do Bible a byla považována za ztracená. Svitky od Mrtvého moře, dílo mužů z asketické židovské komunity esénů z Kumránu, lokality ležící nedaleko Jeruzaléma, a knihovna z Nag Hammádí, sbírka knih z papyru sepsaných členy gnostické sekty dvě či tři století po Ježíšově době a nalezených v nádobách ukrytých v odlehlé hornoegyptské jeskyni, znamenaly předěl ve spirituálních dějinách. Carl Gustav Jung se nekanonickými díly, která měl k dispozici, dlouhodobě zabýval. Novými poválečnými objevy byl okouzlen a brzy po jejich přeložení je zařadil mezi základní texty, které nesou klíčové poselství o přirozenosti a procesech lidské psýché. Měl s nimi osobní zkušenost, protože se s nimi setkal už předtím ve formě snů, fantazií nebo aktivní imaginace. Žíznění tehdejších autorů po duchovnu chápal jako projev lidské psýché a její touhy po nalezení zdroje všeho bytí. Když se začal věnovat myšlence na vypracování studie o antických gnostických textech, chtěl tím podpořit a uvést do širších souvislostí svou vlastní zkušenost, stejně jako zkušenosti svých pacientů, jejichž život byl orientován duchovně. Nepotřebuji v Boha věřit, já vím... Výrokem ze známého rozhovoru prozradil svoje gnostické životní směřování. Stephan A. Hoeller vyvádí tuto starobylou nauku ze stínů minulosti a staví ji do přímé konfrontace s klíčovými problémy, s nimiž se potýkáme dnes. Ukazuje Jungův citlivý vhled do mýtů, symbolů a metafor gnostiků a jejich význam pro dnešní dobu. Tato kniha je o ztracených evangeliích, tedy především o gnózi, o skutečné individuaci lidské psýché. Je proto velice významným příspěvkem k dosažení mety, k níž směřoval jak C. G. Jung, tak i antičtí gnostikové: K osvobození ducha od temnoty omezenosti a nevědomosti.

Vrcholné dílo tohoto holandského humanisty, který vytvořil satiru na poměry ve společnosti. Hlavním poselstvím knihy je autorova domněnka, kterou čtenáři předává skrz vypravěčku, bohyni Bláznivost, že všechno štěstí v životě pochází výhradně od bláznivost

Publikace vznikla v letech 2005-2010 na katedře skladby Hudební fakulty AMU v rámci doktorského studia a tzv. doktorského týmu (Robert Hejnar, Slavomír Hořínka, Martin Hybler, Marko Ivanović, Luboš Mrkvička, Tomáš Pálka, Miloš ORSON Štědroň, Jan Dušek, Lukáš Sommer, Anna Veverková, Markéta Mazourová, Dan Dlouhý) pod vedením prof. Ivana Kurze. V českém prostředí je poslední vydanou publikací komplexního charakteru týkající se souhrnným způsobem předmětu symfonické instrumentace Moderní instrumentace Jana Rychlíka a kolektivu autorů z roku 1968. (Práce Jaroslava Zicha Orchestrace a sborová sazba - kapitoly a studie, která vyšla v roce 1986, je ve skutečnosti svým obsahem výrazně starší, neboť je sestavena z jednotlivých pasáží, z nichž většina byla publikována ve sbornících Živá hudba podstatně dříve; práce Poznámky k instrumentaci I a II Františka Emmerta /druhé opravené vydání 2001/ se spíše pohybuje v rovině nauky o hudebních nástrojích, kterou nepřesahuje. Z oblasti užité akustiky byly vydány J. Burghausera-J. Špeldy Akustické základy orchestrace /1967/ a Hudební akustika Václava Syrového /2003/; z oblasti populární a jazzové hudby O instrumentaci tanečního a jazzového orchestru Karla Krautgartnera /1961/; Vlastimila Hály Základy aranžování moderní populární hudby /1986/ a Dechový orchestr - dirigování, instrumentace Jindřicha Pravečka /1987/). Faktem tedy zůstává, že z hlediska komplexního zpracování problematiky orchestrace je zde vakuum nejméně jedné generace. Je zřejmé, že nové zpracování této látky bylo velmi žádoucí a přináší prostor pro aktuálnější pohled na celou problematiku. Vydání publikace bylo realizováno za finanční podpory ze státních prostředků prostřednictvím grantového projektu výzkumu a vývoje LC 544 "Výzkum funkcí techniky při vzniku a provozování múzického díla" a prostřednictvím Grantové agentury České republiky, číslo projektu 408/05/H507; dále též z prostředků na specifický výzkum vysokých škol. Bez uvedených finančních prostředků by nebylo myslitelné celý rozsáhlý projekt realizovat. Autoři doufají, že se předkládaný sborník stane užitečnou publikací, jež obohatí odbornou nabídku teoretických studií mladé generace určených hudební veřejnosti, studentům i ostatním zájemcům. Pojednání o instrumentaci lze zpracovat několikerým způsobem. Vyjádřeno poněkud zjednodušeně, lze hovořit o následujících úhlech pohledu: Látku pojmout jako prohloubenou nauku o hudebních nástrojích, nazíranou a) zejména z prostoru platných hudebně akustických principů, ve snaze dojít k závěrům co možná nejvíce obecným. Těžiště problematiky zakotvit ve fenoménu barvy se všemi z tohoto pohledu b) vyplývajícími důsledky. Barva se potom projeví nejenom jako činitel akustický, ale především jako činitel tektonický, estetický i sémantický. Soustředit se především na praktickou stránku věci a vypracovat jakousi "kuchařku" c) (myšleno v tom nejlepším slova smyslu) pro potřeby praktiků, s cílem co možná nejdokonalejšího servisu nejfrekventovanějších informací a zásad. Všechna tři řešení mohou mít a také mají své přednosti a opodstatnění. Názory na psaní teoretických pojednání s touto tematikou jsou velmi různorodé. Postoj autorů publikace, který se utvářel relativně delší dobu, a to nejen na základě činnosti skladatelské, ale též pedagogické, se stále více klonil k zpracování komplexnímu, tj. k takovému, které usiluje o skloubení všech tří hledisek. Výsledek společné práce nabízí předkládaná publikace. Látka je rozvržena do tří dílů. První díl se soustřeďuje převážně na funkci barvy jako činitele tektonického, estetického, sémantického, historického, dramaturgického a akustického. Druhý díl sleduje obrysy orchestrační problematiky z "pohledu" jednotlivých hudebních nástrojů a jednotlivých sekcí symfonického orchestru. Konečně třetí díl se zabývá vztahem sólového nástroje a orchestru a problematikou tembrálních inovací.

Kniha o tvrdeniach, slovách a obrazoch, ktoré nedávajú zmysel, čím viac sa ich usilujeme rozumom pochopiť. Zdanlivé nezmysly napriek tomu hovoria veľa o našom poznávaní, o používaní nášho jazyka a vnímaní objektov vo svete, v ktorom žijeme. Avšak tým to svetom sa pre nás často stáva fikcia. Keď sa do jej hlbín o trochu viac ponoríme, začneme veci vidieť inak než bežným pohľadom. Týmto dobrodružným svetom vás prevedie trinásť autorov. Každý k nim pristupuje z inej perspektívy a predsa všetkých zau jíma ten istý problém paradox.

Slavoje Českého, jenž vstoupil před osmi lety na veřejnou scénu jako krajně skeptický glosátor křečí soudobé civilizace, znají zatím pouze čtenáři studentského měsíčníku Babylon. Ještě tajemnější postavou je jistý JUDr. Bedřich Břich publikující na internetu. Texty obou nyní zařadil do výboru ze své příležitostné publicistiky filosof Zdeněk Vašíček.

Hans Jonas (1903-1993) se zpočátku věnoval raně středověké filosofii, potom se zabýval problémem pojmu přírody a etikou v technologické civilizaci.

První ze dvou svazků, soustřeďujících Seifertovu publicistiku, která se zde vůbec poprvé dočkala knižního vydání. Od počátku dvacátých let minulého století pracoval Jaroslav Seifert jako novinář. Paralelně se svojí básnickou tvorbou publikoval fejetony, články, komentáře, referáty o knihách a divadle, poznámky, sloupky, glosy, které jsou dosud známé jen z nepatrné části (Rudé právo, Proletkult, Rovnost, Ranní noviny, Právo lidu, Rozpravy Aventina, Literární noviny ad.). První svazek zahrnuje všechny dostupné Seifertovy prozaické texty z let 1921—1932. Titul Hvězdy nad Rajskou zahradou jsme zvolili podle knížky vzpomínek, kterou Seifert vydal samostatně roku 1929. V dalších částech otiskujeme chronologicky seřazené fejetony, které často přibližují básníkovy životní osudy, dále řadu jeho komentářů k umělecké tvorbě a kulturně politických statí, v nichž se zračí cesta od mladistvého nadšení z revoluční vize až k deziluzi a k ráznému rozchodu s komunistickou ideologií. Kniha přináší nové poznání Seifertovy osobnosti básnické i lidské a zároveň je jakýmsi osobitým komentářem k období první republiky. Svazek obsahuje též kolektivní provolání, která Seifert podepsal, včetně prohlášení sedmi komunistických spisovatelů proti vedení komunistické strany z roku 1929.

Kniha Průběh rituálu se brzy po svém vydání v roce 1969 zařadila mezi klasická díla. Turner zde na základě vlastních zkušeností z terénních výzkumů mezi africkými kmeny dokazuje, že analýza rituálního chování a symbolů může být využita jako klíč k pochopení sociálních struktur a procesů. Navazuje na Van Gennepův pojem „liminální fáze“, který rozšiřuje na mnohem obecnější rovinu a využívá jej k osvětlení rozsáhlé oblasti sociálních jevů. Turner o své knize napsal: „…představuje pokus o osvobození mých vlastních myšlenek, a já doufám, že myšlenek ostatních také, od zkostnatělé závislosti na "struktuře" jako jediném sociologickém měřítku.“ autor předmluvy Roger D. Abrahams O autorovi: Victor Turner Narozen 28. května 1920 v Glasgow. Studoval poezii a klasickou literaturu v Londýně, později antropologii na univerzitě v Manchestru. Vedl výzkum o kmeni zambijských Ndembuů, který ho přivedl ke studiu rituálů, kterému se posléze věnoval po zbytek života. Působil jako vědec a učitel v Anglii i Americe a v roce 1968 se stal profesorem antropologie a sociálních studií na univerzitě v Chicagu. Jeho posledním akademickým působištěm byla univerzita ve Virginii, kde zastával pozici profesora antropologie a religionistiky. Zde se začal hlouběji zajímat o experimentální divadlo a performance jako moderní formu liminality. Zemřel v roce 1983.

Chlastem a melancholií prosáklý soubor šestatřiceti povídek, uměleckých manifestů, fejetonů a úvah, jež Bukowskému za půlsetletou kariéru vyšly nanejvýš v undergroundových, literárních a pornografických časopisech. Raritními kousky jsou jeho rané, sarkasmem a nihilismem prodchnuté povídky z poloviny 40. let, historicky první sloupek Zápisků starého prasáka, reportáž z koncertu Rolling Stones, recenze Artaudovy sbírky či esej o Poundovi. Bukowského literární alter ego je moudra trousící opilec, děvkař, provokatér, rváč a budižkničemu, avšak za psacím strojem se v malé cimře tísní rozervaný génius, meditující o poezii, vážné hudbě a opravdovosti.

Těchto sedm esejů představuje Tolkiena jako literárního vědce, překladatele i romanopisce, a přestože vyvěrají z Tolkienova zájmu o středověkou literaturu, jsou přístupné všem čtenářům. Dva z nich pojednávají o Béowulfovi, jeden o Siru Gawainovi a Zeleném rytíři, najdeme zde přednášku o angličtině a velštině, projev, jímž se Tolkien roku 1953 loučil s Oxfordskou univerzitou, i pojednání o vymyšlených jazycích s příklady básní v elfských jazycích. Nejslavnější je však jeho esej O pohádkách, v němž se zamýšlí nad povahou pohádek a fantastických příběhů a dává nám nahlédnout, jak on sám k tomuto žánru přistupoval.

V jednotlivých poviedkach popretkávaných esejistickými úvahami nezaprie svoj široký rozhľad a schopnosť empatie; dokorán otvára okná do skutočného sveta. Do nefalšovaného, pravdivého sveta Zimkovej sa vplietajú emócie, či priam zmyslami nepostihnuteľná transcendentnosť súvisiaca s vrúcnym vzťahom k blízkym (najmä k starému otcovi), čo napokon naznačuje aj viacvýznamový názov zbierky InterCity.

Obsáhlý výbor z té části novinářského díla Josefa Čapka, v níž se nezabýval výtvarným uměním, tj. z té části, jíž vedl každodenní dialog se čtenářem prostřednictvím běžných žurnalistických žánrů, kterými byly v jeho volbě sloupek, entrefilet, fejeton, črt

Knižku tvoria tri prózy, ktoré spája prostredie a protagonista - ošetrovateľ na záchytke. Ich východiskom sú autorove zážitky v tomto povolaní.

Americký filozof, ktorý už v 19. storočí prostým jazykom prehovoril o probléme odcudzenia človeka prírode a o potrebe toto odcudzenie prekonať. Jeho úvahy o vzťahu človeka a prírody, človeka a spoločnosti ale aj človeka k sebe samému sú inšpirujúce i pre nás, žijúcich takmer 150 rokov po jeho smrti.

Kniha Rigidná designácia: metafyzická téma vo filozofii jazyka je výsledkom úsilia o komplexnejšie uchopenie, rozvíjanie a riešenie celého súbori problémov, ktoré súvisia s designáciou (či referenciou) jazykových výrazov a najmä s jej rigidnosťou. Kniha ponúka široké a pestré spektrum pojmových analýz, dištinkcií a argumentov, ktoré môže naša filozofia jazyka len uvítať. Metafyzická téma vo filozofii jazyka. Vyšla v rámci nového grantového projektu (roky riešenia 2006 – 2008) Referencia, kvantifikácia, predikácia. Ide v nej o systematické preskúmanie pojmu rigidného designátora a rozlíšenie niekoľkých druhoch rigidných designátorov, medzi ktoré patria niektoré určité deskripcie, vlastné mená, indexické výrazy a niektoré všeobecné výrazy.

Bol to práce J. Locke, ktorý začal skúmať obsah mysle, idey v mysli človeka. Lockom započatý experiment skúmania prostredníctvom ideí sa ukázal ako mimoriadne produktívny a účinný. Uvedená publikácia predstavuje v podobe 4 „kníh“ jeho pohľad na idey, kritiku vrodených ideí, zaoberá sa taktiež slovami, ich významom, výrazom a podstatou. Nemenej zaujímavé je jeho rozobranie poznania, stupňov poznania, rozsahu poznania, pravdivosť poznania, rozumu a viery. Locke bol novátorom nielen v skúmaní ľudského rozumu, zaoberal sa rôznymi oblasťami skúmania, ekonomickou vedou nevynímajúc.

Klasické dielo filozofickej literatúry. Kritika náboženstva, založená na princípoch nemeckej filozofie života. Kritika nie je ani tak cieľom racionálnej argumentácie alebo nebodaj vyvracania náboženstva, ale predmet psychologickej analýzy.

Sborník příspěvků.

Prečo by ste mali siahnuť práve po tejto šiestej časti z desiatich zbierok Pavla Straussa vydávaných k storočnicu jeho narodenia? Možno práve preto, že vás nebude nudiť, ale ani neunaví. Že vás naštartuje k činnosti, ale aj načrie do hlbín. Že si ju budete môcť odškrtávať deň za dňom ako v diári, dávkovať pomaly a opatrne ako nesmierne účinný a vzácny liek. Že vám ušetrí more času a dozviete sa v koncentrovanej podobe najhlbšie pravdy života. Lebo "aforizmus je centrum každého diela. Odlož všetko vedľajšie, čo zvýši - je aforizmus," uisťuje nás Pavol Strauss, podľa ktorého sa v aforizme zrkadlí pravda podobne ako celý svet v kvapke rosy. "Kto nestačí na poéziu, napíše občas aforizmus. Kto nestačí na aforizmus, napíše občas román." Načo stačil Strauss? Kto je zvedavý, otvorí knihu. Ale otvoriť, neznamená porozumieť... Preto dovoľte malý test zo straussovčiny: "Keď sa láska premení vo vzťah, je po láske." Alebo: "Zrelá láska je priateľstvo. Ale zrelé priateľstvo nie je láska."