Najnovšie - Eseje, úvahy, štúdie strana 45 z 76
zobraziť:
Všetko, čo naozaj potrebujem vedieť, som sa naučil v škôlke
V tejto knihe nás pán Fulghum vťahuje do uvažovania o živote, smrti, láske, bolesti, radosti, smútku a najlepšom bifteku v trojobale v celých Spojených štátoch amerických. Semiačko v polystyrénovom poháriku nám pripomína našu vlastnú smrteľnosť a krehkosť života. Pavúčia dáma, ktorá raz ráno do svojej pavučiny lapí (a príde o) dospelú ženu, nás učí, ako prežiť katastrofu. Príbeh Jeana-Francoisa Pillatra a jeho teplovzdušného balóna nás povzbudzuje, aby sme našli odvahu a nebáli sa „lietať“. V kôpke vypranej bielizne sa skrývajú životné ponaučenia. V škatuľke voskoviek nájdeme čarovné možnosti jednoduchých farbičiek. Dočítame sa o skrývačke a sardinkách – a ako nám tieto hry radia, kde hľadať Boha. Všetko, čo naozaj potrebujem vedieť, som sa naučil v škôlke prekypuje životnou múdrosťou a hodnotami, ktoré nám pripomínajú maličkosti vo všedných veciach a udalostiach.
Lacná kniha Kto má v rukách náš čas (-13%)
Využi svoj čas, lebo žiješ iba teraz a dnes.
Zajtra nemôžeš včerajšok dobehnúť
a neskôr príde skôr, ako sa nazdáš.
Albert Einstein
Moderný človek 21. storočia čelí silnému vplyvu chronokracie a každý sa nás snaží presvedčiť, že čas musíme mať pevne v rukách. Hodinky na rukách alebo v mobiloch z nás urobili rukojemníkov plynúceho času. V čase internetu sa všetko deje všade a zdanlivo naraz. Uverili sme, že najväčším hriechom postmodernej éry je premárnenie čo len jednej, jedinej sekundy. Čo je ale naozaj podstatou času? Sú čas, ako sa populárne hovorí, peniaze? Je čas takou nemennou a stále plynúcou veličinou, za akú sme ho vždy pokladali?
Takéto a mnohé ďalšie zaujímavé otázky si v tejto knihe kladie popredný slovenský fyzik, diplomat, publicista a kresťanský intelektuál, Štefan Markuš. Kniha „Kto má v rukách NÁŠ ČAS“ je výsledkom jeho celoživotného uvažovania o fenoméne času v prieniku modernej fyziky a biblického zjavenia. Kniha vychádza pri príležitosti krásneho jubilea, 80. narodenín autora.
Na sklade 1Ks
7,43 €
8,50€
dostupné aj ako:
Kto má v rukách náš čas
Využi svoj čas, lebo žiješ iba teraz a dnes.
Zajtra nemôžeš včerajšok dobehnúť
a neskôr príde skôr, ako sa nazdáš.
Albert Einstein
Moderný človek 21. storočia čelí silnému vplyvu chronokracie a každý sa nás snaží presvedčiť, že čas musíme mať pevne v rukách. Hodinky na rukách alebo v mobiloch z nás urobili rukojemníkov plynúceho času. V čase internetu sa všetko deje všade a zdanlivo naraz. Uverili sme, že najväčším hriechom postmodernej éry je premárnenie čo len jednej, jedinej sekundy. Čo je ale naozaj podstatou času? Sú čas, ako sa populárne hovorí, peniaze? Je čas takou nemennou a stále plynúcou veličinou, za akú sme ho vždy pokladali?
Takéto a mnohé ďalšie zaujímavé otázky si v tejto knihe kladie popredný slovenský fyzik, diplomat, publicista a kresťanský intelektuál, Štefan Markuš. Kniha „Kto má v rukách NÁŠ ČAS“ je výsledkom jeho celoživotného uvažovania o fenoméne času v prieniku modernej fyziky a biblického zjavenia. Kniha vychádza pri príležitosti krásneho jubilea, 80. narodenín autora.
dostupné aj ako:
Fakt chci tak moc?
Jeremy Clarkson, jedna z nejznámějších televizních osobností a bývalý moderátor motoristického pořadu Top Gear, jenž měl za jeho éry po světě stamiliony diváků, je velmi bystrý a taky vtipný novinář a publicista – a zajisté i ten nejvyšší a s nejvíce prořízlou pusou. Výbor z jeho článků představuje českému čtenáři pomyslnou a velmi vysokou laťku psaní nejen o autech, ale i o jiných příjemných i otravných jevech našeho každodenního života. Autor si nebere servítky před nikým a před ničím, ať je to ministerský předseda, ženská otázka, cyklisti, imigranti nebo nepořádek na ulicích. Vědomě a trefně se vysmívá především politické korektnosti, která ovládla Anglii i celou spojenou Evropu, a ukazuje opravdovou tvář lidí a stav našeho světa pomocí překotných, o to však legračnějších nadsázek.
Jeremy Clarkson se narodil roku 1960 v Doncateru v hrabství Yorkshire do rodiny učitelky a obchodního cestujícího. Jako středoškolský student byl vyloučen ze soukromé školy v Reptonu za požívání alkoholu, kouření a nevhodné chování. Jeho prvním zaměstnáním bylo prodávat pro otcovu firmu plyšové figurky medvídka Paddingtona. Poté začal psát pro různé anglické listy, nejdříve lokální a pak i celostátní. Časem se vyprofiloval jako píšící odborník na automobily. Roku 1984 založil agenturu MPA, která se specializovala na testy nových vozů a pak je prodávala těm periodikům, která za ně byla ochotná zaplatit. Posléze začal psát o autech i do prestižního časopisu Top Gear a od roku 1988 se stal světoznámým moderátorem stejnojmenného pořadu televize BBC, kde s dvouletou přestávkou vydržel od roku 1988 do roku 2015, kdy byl vyhozen za to, že fyzicky napadl produkčního, který mu po celodenním natáčení nezajistil teplou večeři.
Na sklade 1Ks
21,40 €
Literární pondělí
Jméno literárního historika, překladatele a kritika Václava Černého je ve třicátých a čtyřicátých letech spojeno především s Kritickým měsíčníkem, který však nebyl jediným periodikem, ve kterém autor mohl soustavně a pravidelně otiskovat své kritické stati.
V Lidových novinách dostal v letech 1936-1938 jako vedoucí kritické rubriky Literární pondělí prostor pro prezentaci svých stanovisek a soudů. Mezi texty otištěnými v Lidových novinách nenajdeme pouze recenze nebo kritické stati - Černý psal i informační poznámky o událostech v české i zahraniční kultuře (výstavy, divadelní hry, připravované knihy), glosoval literární a společenské dění, stručnými medailonky připomínal zapomenuté básníky. Především se ale zaměřoval na soudobou českou literaturu - vyhradil si všechna význačná domácí jména třicátých let.
Reflektoval tak většinu dobové knižní produkce básnické (V. Holan, V. Nezval, V. Závada, F. Halas ad.) i prozaické (J. Čapek, E. Hostovský, I. Olbracht, J. Weil, J. Čep ad.). Paralelně s českou literaturou sledoval rovněž francouzské kulturní dění. Psal jak o tamních knižních novinkách, tak o jejich českých překladech, upozorňoval nejen na beletrii, ale také na odborné příspěvky v literárních revuích. V oblasti prózy cítil Václav Černý vyjádření dobové atmosféry především v cyklických románech, z nichž román-řeku Lidé dobré vůle Julese Romainse sledoval v Lidových novinách díl po dílu. Občanská válka ve Španělsku podnítila jeho úsilí o propagaci španělské kultury, opakovaně zmiňoval jména jako Antonio Machado, Federico García Lorca, José Ortega y Gasset či Miguel de Unamuno, ale také se vztahoval k nadčasovému odkazu Dona Quijota či básní Góngorových.
Předkládané texty z Lidových novin tak nepřinášejí jen doklad Černého soustavného kritického zájmu, ale vytvářejí i plastickou zprávu o české a evropské literatuře třicátých let.
Naše nevědomost nám umožňuje zachovat si zdravý rozum
Autorova prvotina se pokouší zmapovat a rozkrýt témata, o kterých se nemluví. Člověk dnes funguje mechanicky, pohybuje se po svých „trasách“ a žije svůj život tak, aby moc neodbočil ze zažitého rituálu plánování, opakuje nastolené zvyky rok co rok, Jen občas mu bleskne hlavou myšlenka, že není něco v pořádku, cítí to, ale neumí to identifikovat. Autor se ve své knize pokouší popsat svět sám pro sebe, svět, který určuje a řídí běh věcí. Je to školství? Jsou to média a jejich vlastníci? Jsou to zájmové skupiny, různé tajné i polotajné organizace, rodové banky, náboženství? Komu vlastně vyhovují násilné intervence? Kdo nebo co stojí za globalizací? Náš základní problém je v tom, že ONI nám sdělují pouze to, co si myslí, že bychom měli vědět. A mají navíc náskok, přesně vědí, jak budeme myslet a reagovat. Nejpodstatnějším problémem naší společnosti je totiž skutečnost, že mnohdy již nejsme schopni rozlišit, co je podstatné, a co nikoli. Na tyto a podobné vysoce znepokojivé skutečnosti se nás autor pokouší upozornit, prorazit nám alespoň na chvíli začarovaný kruh v informačním toku kolektivního myšlení.
Kacírske myšlienky
Kritické, iróniou a humorom nadľahčené úvahy o spoločenských a politických problémoch, o cnostiach a nerestiach, s ktorými sa v každodennom živote potýkame a pokúšame sa ich raz serióznou analýzou, inokedy anekdotickými nápadmi riešiť... Celý tento pestrý súbor anekdot, úvah a príbehov, rozprávaný bežnou publicistickou rečou, neznižujúc sa do bulvárneho tónu a slovníka, ale ani sa nevyvyšujúc do filozofického teoretizovania, osloví rovnako každého čitateľa, ktorý vie nielen čítať, niekedy aj medzi riadkami, ale prečítané aj domýšľať a pochopiť.
Rozprava o štěstí
Esej Rozprava o štěstí tvoří součást rozsáhlého korpusu francouzsky psaných textů, které byly v první polovině 18. století věnovány otázce štěstí - recept na šťastný život hledal například Voltaire, La Mettrie či Helvétius. Štěstí bylo častým tématem rozhovorů, a objevuje se dokonce i v kázáních určených prostým lidem. Autorka Rozpravy, francouzská vědkyně a filozofka Émilie Du Châtelet, si zde mimo jiné klade otázku, jak mohou štěstí dosáhnout ženy, proto je dnes text považován za jeden z významných dokumentů ženské emancipace. Překlad je doplněn úvodem, který seznámí čtenáře s životem a dílem Émilie Du Châtelet, a závěrečnou studií věnovanou pojetí štěstí v 18. století.
Máme za sebou sto let psychoterapie a svět je stále horší
Troufalá a rozhněvaná řada vášnivých rozhovorů a dopisů je sžíravým komentářem a kritikou nejen dnešní psychoterapie, ale také takřka všech významných aspektů současného života – sexuality, politiky, médií, životního prostředí i městského života. James Hillman, kontroverzní a neortodoxní jungiánský psycholog, muž, kterého Robert Bly nazval „nejživější a nejoriginálnější americký psycholog od dob Williama Jamese“ – společně s Michaelem Venturou – provokativním fejetonistou L. A. Weekly a romanopiscem – otřásají mnoha obecně přijímanými přesvědčeními o našich životech, duši i společnosti. Dva brilantní a troufalí intelektuální divoši porušují pravidla a jezdí na červenou, aby udeřili do samotného jádra našich domněnek a pokáceli všechna naše zlatá telata.
Dluh života
Vybraný celek drobných literárních i vědeckých prací Jana Sokola má za cíl představit šíři autorových zájmů a odborností, které dovede prezentovat čtenářsky (i posluchačsky) živým a přitažlivým způsobem. Vedle filosofického zpracování témat, kterým se autor dlouhodobě věnuje (vzdělávání a kultuře, evropanství, společenským institucím, náboženství), jsou to vzpomínky na lidi, kteří ovlivnili jeho život; glosy a eseje komentují v drobných postřezích aktuální dění a jsou dnes zajímavým svědectvím doby. Tato témata tvoří v knize přirozený rámec jednotlivých kapitol: Aktuality, eseje, glosy; Společnost; Politika a Evropa; Etika, Morálka a právo; Vzdělávání; Filosofie a věda; Náboženství; Lidé. Ať už jsou články z jakéhokoli oboru, jsou zakotvené v základním Sokolově celoživotním postoji a krédu, které jimi prolíná a vytváří z nich homogenní celek, a to napříč obory, datem vzniku či příležitostí, ke které vznikly. Pevnost a konzistentnost uvažování vychází ze základního promýšlení postavení člověka ve světě, proto lze knihu číst i jako filosofickou antropologii Jana Sokola.
Az irodalom - nélkülözhetetlen
Népiesség az ezredfordulón - a falu átalakulása az irodalomban - a hatvanas évek irodalompolitikája - az irodalmi értékrend változásai: csak néhány téma Vasy Géza új könyvének első feléből.
A továbbiakban sem távolodik messzire e témakörtől. Több írásban elemzi Illyés Gyula életművét, majd rövid áttekintéseket kínál, a többi között Ágh István, Marsall László, Sánta Ferenc, Utassy József életútjáról. A röviden is sokatmondó írások bizonyítják: van élet a posztmodernen túl, az irodalmi érték nem valamely irányzatból, hanem a tehetségből sarjadzik.
Vasy Géza sok évtizedes egyetemi tanári működésének, az Írószövetség elnökeként folytatott munkájának tapasztalatai birtokában állítja: modernség és hagyománytisztelet nem állnak egymással szemben, és az irodalom közösségi feladatvállalása, nemzeti küldetése ma is megkerülhetetlen értékek forrása.
Cesta k zjednotenému kozmu
Vladimír Lobotka vyštudoval históriu na UK v Bratislave a filozofiu na California Institute of Integral Studies v San Franciscu. Zaujíma sa o integrálnu filozofiu, transpersonálnu a hlbinnú psychológiu, paradigmatické posuny a teórie dejín zamerané na dynamiku vzniku a zániku komplexných civilizácii. Je zakladateľom Inštitútu Gaia a členom iniciatív University for the Future a Za živé univerzity.
Kniha sleduje dejiny ľudského úsilia o nadviazanie intímneho spojenia so svetom, od antických filozofov až po moderné hypotézy, ktoré reflektujú stav súčasnej vedy. Autor sa tu s vytrvalosťou a odhodlaním pustil do problému, ktorého riešenie je rovnako ťažké ako naliehavo potrebné.
Kniha je výrazom úsilia mladého a rozhľadeného autora o celostné, integrálne uchopenie sveta a reflexiu intelektuálnych dejín ľudstva v kontexte súčasnej globálnej hodnotovej krízy, z ktorej sa snaží nájsť východisko. V centre jeho pozornosti sú fenomény kultúrnej tvorivosti a evolúcie vedomia, v ktorých vidí kľúč k transformácii ľudskej povahy i ľudstva ako celku. Ide mu teda predovšetkým o duchovnú obrodu vlastnými dejinami skôr skorumpovaného než poučeného ľudského spoločenstva. Práve v bohatstve myšlienok a kultúrneho dedičstva ľudstva, v ich tvorivom osvojovaní si a v práci s nimi by mohla spočívať nádej na zmenu nášho sebaobrazu, ktorá je taká potrebná, ak máme mať ešte nejakú budúcnosť.
Jej vlastný život
Patria však do 21. storočia? Kate Bolick vo svojej knihe Jej vlastný život rozpráva príbehy piatich žien, ktorým sa podarilo vzoprieť sa dobovým spoločenským konvenciám a vytvoriť si život podľa svojich predstáv. Poetka Edna Millay, esejistka Maeve Brennan, spisovateľka Edith Wharton, fejtonistka Neith Boyce a spoločenská reformátorka Charlotte Perkins Gilman boli ženami, ktoré sa rozhodli nevydať sa; ktoré sa vydali, ale nemali deti; a ak ich mali, tak odmietli celý svoj život zredukovať na to, aby sa zrkadlili v očakávaniach a ambíciách muža. Týchto päť „prebúdzačiek“ Kate Bolickovej je príkladom žien, ktoré boli v prvom rade ľudskými bytosťami, čo svoje ženstvo prijali, ale nenechali sa ním obmedziť. Kate Bolick spája svoj osobný príbeh s osudmi týchto piatich žien a na rôznych príkladoch ukazuje, že život osamote nie je údelom, ktorého sa treba báť a na to, aby ženy mohli viesť naplnený zaujímavý život sa nemusia podriaďovať umelému spoločenskému tlaku. Kate Bolick je vďaka knihe Jej vlastný život „prebúdzačkou“ generácie žien, ktorých sa dilema vydať sa či zostať slobodná, už vôbec netýka, pretože vystúpili do oveľa väčšieho priestoru – priestoru vlastného vzácneho života. KATE BOLICK je americká esejistka a novinárka. Pracuje pre časopis Atlantic. Žije v New Yorku.
Filozofia vína
Maďarský filozof, esejista a prozaik Béla Hamvas štúdiu Filozofia vína skoncipoval roku 1943 a do tvaru príťažlivej eseje ju prepísal v lete 1945 v Balatonskom Berinčoku. Vyše 40 rokov kolovala v rukopise, kým roku 1988 v knižnej podobe doslova uchvátila maďarských čitateľov. Esej má trojdielnu sonátovú formu. Jej prvá časť hovorí o víne ako nadprirodzenom médiu, druhá časť je úvahou o viniči a o víne ako súčasti prírody (na území zdedenom po rozpadnutom Uhorsku) a tretiu časť autor vyhradil rituálu vína, jeho pitiu. V Hamvasovom poňatí víno je zložkou žiaducej rovnováhy ľudského života. Jeho úvaha je teda zároveň hovorom o ľudskom postoji k životu. Víno podľa neho má schopnosť z reálneho „krízového“ sveta urobiť snový svet “zlatého veku“ ľudského života. Človek túži žiť autenticky a snívať v realite. Dávno to zdôvodnil Herakleitos: „Svet bdelých je jeden a spoločný, snový svet je pre každého individuálny.“ Hedonista Béla Hamvas šarmantne oboznamuje čitateľa s dejinami a reáliami stredoeurópskej oblasti vína a známy výrok Myslím, teda som (Descates) rozšíril o vtipnú existenciálnu formulku mladšieho filozofa vína R. Scrutona: Pijem, teda som. Nové vydanie Filozofie vína obohacujú eseje a úvahy o víne z pera významných maďarských literátov 20. storočia (M. Babits, S. Márai, M. Mészöly, F. Móra, B. Szappanos).
Sokszínű városaink
"E kötet írásai a múlt század kilencvenes éveiben születtek, és a pozsonyi Kalligram Könyvkiadó OS című folyóiratában éveken át, sorozatként jelentek meg. Ezek az esszék, interjúk, beszélgetések szerény adalékot jelenthetnek ahhoz, hogy a jövőben a tágabb történelmi köztudat ne etnonacionalista, hanem regionális pozícióból tekintsen a nemzetfogalom bonyolultságára.
Az Olvasót óva intem, hogy történelmi múltú felföldi magyar városok nosztalgikus olvasókönyveként tekintsen erre a kiadványra. Ezt a könyvet nem a latens revizionizmus hívta életre. A kötetben bemutatott városok többsége a történelmi Magyarországon sosem volt színmagyar, ellenkezőleg: némelyek kizárólag államigazgatásilag voltak magyarok, és ezek a nyelvi mozgalmak kialakulásában széthulló hungarus-identitás után fölöttéb nehezen viselték az erőszakos magyarosítást, amely a kiegyezést követően még agresszívebb formákat öltött. Nem összeesküvések sorozatának műve, hogy szlovákok - akiket a tizenkilencedik századi értelmezések nyomán még a huszadik századi magyar etnonacionalista közbeszéd sem tartott nemzetnek - az első világégést követően nem a magyar, hanem a csehszlovák államiság kereteibe ágyazták jövőjüket.
A városok és lakóinak identitása sokrétegű, képlékeny szerkezet, s ez a jelenlegi spontánul tagadja a nemzeti elkötelezettségű egységesítést. A külső parancsokat. Ezt is illusztrálja ez a válogatás." (Szigeti László)
O neumírání
Jak zachytit nezachytitelné? Jak pojmenovat to, co se děje mezi narozením a smrtí ? Jak uchopit „věčně prchavý okamžik“? Právě takové otázky si William Saroyan klade ve své knize vzpomínek, meditací a úvah. Formou otázek a odpovědí, reálných či fiktivních rozhovoru vede dialog s novinářem, s vlastními dětmi, s ideálním čtenářem, se sebou samým, ba dokonce se svou smrtí, kterou potkal ve snu. Zjišťuje, že život je naplněn paradoxy, o kterých si můžeme maximálně povídat. Nežijeme dlouho, nestačíme se vzájemně poznat, nevíme, co je důležité a podstatné… proto asi tak to nejlepší, co se dá udělat, je dokázat lidi alespoň rozesmát - dát vzniknout radosti v daném okamžiku. „Začal jsem psát tuto knihu v naději, že její psaní zastoupí umírání, mou skutečnou smrt, kterou jsem už nějaký čas cítil nablízku.“
Válogatott esszék
Spiró György otthonos terepe az esszé. Ezekben az írásokban közérthetően, szenvedélyes racionalizmussal és eredeti szempontokkal vizsgál meg közelebbről egy-egy életművet, műalkotást, történelmi jelenséget.
Esszéiben mintegy sűrítve benne van életműve megannyi jellemzője és kérdése. Egymás mellett kap helyet a szlavista Spiró, a délszláv, a lengyel és az orosz kultúra ismerője; a drámaíró, aki egyszerre kívülről és beljebbről lát rá a színház és a színészek különleges világára, és a regényíró, hiszen az esszék témái és nézőpontjai sokszor kapcsolódnak regényeihez, azokban árnyalja őket tovább.
Az esszé mint panoptikum és kaleidoszkóp: olvashatunk a szláv kultúra fontos szerzőiről és attitűdjeiről, az ókori provinciák és a mindenkori perifériák történelmi és aktuális mozgásairól, saját régiónk zártságáról, Gorkij emberi karakteréről és Spiró legkedvesebb íróiról, életembereiről.
A Magvető Kiadó ezzel a kötettel köszönti a hetvenéves Spiró Györgyöt.
Clubovka - I Am Thinking Premýšľam
Prečo britský architekt a dizajnér Ron Arad odmieta sledovať televíziu, akú paralelu medzi dobrým jedlom a architektúrou našiel Umberto Napolitano z parížskeho ateliéru LAN, ako nemecký dizajnér Stefan Diez definuje šťastie, s čím práve experimentuje Holanďan René van Zuuk, prečo by sa podľa slovinských architektov Bevk Perovi mala tvorba vzdať egocentrických gest, aký bôľ prežíva taliansky majster provokácie Fabio Novembre a aké vzrušujúce, ale i trpké divadlo z okna svojho štúdia sleduje brazílsky architekt Marcio Kogan? O čom práve teraz premýšľajú všetci títo ľudia? Sú až po okraj naplnení iba prácou za lepší svet alebo sa v ich mysliach nájde miesto aj na niečo iné? Kniha I Am Thinking / Premýšľam prináša tridsaťšesť originálnych úvah a kresieb architektov a dizajnérov známych od New Yorku po Tokio. Nechýbajú medzi nimi mená ako Gaetano Pesce (IT), Karim Rashid (USA), Roberto Palomba (IT), Matali Crasset (FR), Maria Blaisse (NL), Jaime Hayon (ES), Rudy Riccioti (FR), ale aj Bořek Šípek (CZ), Piet Oudolf (NL) a mnohí ďalší. Všetci patria k tvorcom, ktorí v súčasnom svetovom dianí v dizajne a v architektúre vystupujú ako dôležití aktéri. No v tomto knižnom výbere ich spája iná okolnosť – prednáškový cyklus Clubovka. Každý z nich totiž navštívil Slovensko ako hosť podujatia Clubovka, ktoré funguje ako „portál“ prenosu zásadných myšlienok prostredníctvom živých prezentácii pozoruhodných autorov. Priniesli sem svoje najväčšie úspechy, charizmu, úvahy, mnohé otázky, chytľavé nadšenie, nekonvenčné názory – silné idey, ktoré z nich robia špičkových profesionálov, ale aj mysliteľov a ľudí s veľkým príbehom. A svedectvom je aj táto kniha.
Virginia Satirová Psychologické eseje 1963-1983
Kniha psychologických esejů z pera Virginie Satirové spatřila světlo světa dlouho po její smrti. Tohoto úkolu se společně s týmem editorů ujal její blízký spolupracovník John Banmen, který vybral a upravil některé autorčiny starší texty. Jednotlivé kapitoly jsou tvořeny jednak původními psanými eseji, jednak přepisem realizovaných přednášek. Kniha čtenářům nabízí v jedenácti kapitolách možnost seznámit se nezprostředkovaně se způsobem, jímž Satirová uvažuje o psychoterapii, jejích cílech a metodách, s autorčiným pohledem na roli a osobnost rodinného psychoterapeuta a s některými zásadními životními momenty, které měly vliv na vznik formování jejího přístupu k práci s lidmi. Jednotlivé kapitoly jsou opatřeny předmluvami odborníků z řad psychologů, psychiatrů a psychoterapeutů, kteří sami přístup Virginie Satirové ve své práci více či méně využívají. Kniha není učebnicí psychoterapie či odborným textem v pravém smyslu slova, ale spíše vhledem do životní cesty a uvažování inspirativního člověka, který významně ovlivnil obor psychoterapie, a není proto určena jen odborníkům z řad pomáhajících profesí, ale i čtenářům z řad laické veřejnosti
Esej je literárnym žánrom, v ktorom sa jej autor kriticky zamýšľa nad určitým problémom. Má subjektívny charakter a vyjadruje postoje jej autora. Autor v eseji prezentuje svoje názory a argumenty k vypranej problematike.
Úvaha je literárny útvar, ktorý vysvetľuje a rozoberá známu tézu z nového pohľadu. Autor v nej zaujíma svoj postoj k téme a snaží sa čitateľa priviesť k uvažovaniu o danej téze.
Štúdia je vedecký článok väčšieho rozsahu.
Prinášame vám eseje, úvahy, a štúdie od známych autorov ako Elena Ferrante, Jan Amos Komenský, Josef Čapek, C.S. Lewis a mnohých ďalších. Začítajte sa do týchto zaujímavých diel a uvažujte s autormi o večných aj nových otázkach.
