Najnovšie - Beletria - Slovenská - Poézia strana 81 z 204

Debutová zbierka poézie herca, pedagóga hereckej tvorby, moderátora, rozhlasového, televízneho a filmového herca, ktorá dopĺňa obraz o jeho doterajšej autorskej činnosti scenáristu, dramatika i prozaika. Básne jeho osobnej lyriky rozdelené do troch častí, nie sú len návratom k detstvu, domovu a jeho hodnotám, ale aj k hodnotám, ktoré ho na osobnej i profesionálnej ceste naučil vyznávať život.

Mostani tudásunk, ismereteink szerint ez a négy kötet, Csoóri Sándor Összegyűjtött versei I-IV. Csoóri Sándor költészetének teljessége. Lehet, hogy rejtelmes helyekről még előkerülhet néhány adalék, de szinte biztos, hogy azok nem írják majd át ennek a poézisnak a jellegét. Maga a költő vigyázott rá, hogy minden fontos egyben legyen. Ránk, most élőkre és az utókorra vár ennek a költészetnek az eddiginél mélyebb megértése. Kiderülhet például az egyedisége. Különösképpen abban, hogy bár hasonló iránnyal és szenvedéllyel, mégis rajongott elődeitől és kortársaitól eltérően tudta megfogalmazni azt a világot, amelyet ők is egyedien rögzítettek az örökkévalóságnak, de az ő versei nélkül valami nagyon lényeges hiányozna. Talán leginkább az a belső gyötrődés, ami költészetének egyre magasabbra ívelő utolsó évtizedeit jellemzi. Aki lelkében magára akar ismerni, s megélte ezeket az évtizedeket, ezek a versek mindennapi olvasmányai lehetnek. Olykor szociográfiai pontosság, olykor festői víziók, olykor utánozhatatlan emberi-nemzeti aggódás... És mi minden még! Része lesz ez a magyar klasszikának. Pálfy G. István

Mostani tudásunk, ismereteink szerint ez a négy kötet, Csoóri Sándor Összegyűjtött versei I-IV. Csoóri Sándor költészetének teljessége. Lehet, hogy rejtelmes helyekről még előkerülhet néhány adalék, de szinte biztos, hogy azok nem írják majd át ennek a poézisnak a jellegét. Maga a költő vigyázott rá, hogy minden fontos egyben legyen. Ránk, most élőkre és az utókorra vár ennek a költészetnek az eddiginél mélyebb megértése. Kiderülhet például az egyedisége. Különösképpen abban, hogy bár hasonló iránnyal és szenvedéllyel, mégis rajongott elődeitől és kortársaitól eltérően tudta megfogalmazni azt a világot, amelyet ők is egyedien rögzítettek az örökkévalóságnak, de az ő versei nélkül valami nagyon lényeges hiányozna. Talán leginkább az a belső gyötrődés, ami költészetének egyre magasabbra ívelő utolsó évtizedeit jellemzi. Aki lelkében magára akar ismerni, s megélte ezeket az évtizedeket, ezek a versek mindennapi olvasmányai lehetnek. Olykor szociográfiai pontosság, olykor festői víziók, olykor utánozhatatlan emberi-nemzeti aggódás... És mi minden még! Része lesz ez a magyar klasszikának. Pálfy G. István

Szinte mindig vele volt a zene - körülötte is, benne is. Egykor zongorázni és fuvolázni tanult, konzervatóriumot végzett, majd a Zeneakadémián diplomázott; sokáig dolgozott zenei szerkesztőként és zenetudományi munkát is végzett. Több mint ötven zenés színpadi mű szövegének fordításában, megírásában működött közre. Fodor Ákos (1945-2015) hivatásává azonban a költészet vált, egyik jellegzetes versformájává/ műfajává pedig a japán eredetű, 17 szótagból álló haiku. Ezt sokan tudják róla, de azt már kevesebben, hogy korántsem csak haikukat írt, és hogy zenei élményei számos szövegét szövik át. Ezekből adunk közre most egy válogatást, a költő harmadik posztumusz köteteként. EGY HIPOTÉZIS minden hang: visszhang

Kniha prírodnej lyriky od majstra nepísania.

Mostani tudásunk, ismereteink szerint ez a négy kötet, Csoóri Sándor Összegyűjtött versei I-IV. Csoóri Sándor költészetének teljessége. Lehet, hogy rejtelmes helyekről még előkerülhet néhány adalék, de szinte biztos, hogy azok nem írják majd át ennek a poézisnak a jellegét. Maga a költő vigyázott rá, hogy minden fontos egyben legyen. Ránk, most élőkre és az utókorra vár ennek a költészetnek az eddiginél mélyebb megértése. Kiderülhet például az egyedisége. Különösképpen abban, hogy bár hasonló iránnyal és szenvedéllyel, mégis rajongott elődeitől és kortársaitól eltérően tudta megfogalmazni azt a világot, amelyet ők is egyedien rögzítettek az örökkévalóságnak, de az ő versei nélkül valami nagyon lényeges hiányozna. Talán leginkább az a belső gyötrődés, ami költészetének egyre magasabbra ívelő utolsó évtizedeit jellemzi. Aki lelkében magára akar ismerni, s megélte ezeket az évtizedeket, ezek a versek mindennapi olvasmányai lehetnek. Olykor szociográfiai pontosság, olykor festői víziók, olykor utánozhatatlan emberi-nemzeti aggódás... És mi minden még! Része lesz ez a magyar klasszikának. Pálfy G. István

Az Összeggyűjtött versek negyedik, javított kiadása nemcsak öt verssel gazdagabb, mint előző kiadásaink voltak, hanem a versek keletkezési sorrendjét az eddiginél pontosabban állapítja meg, ami kihat az egész életmű értelmezésére, valamint a kötet végén közöljük a költemények első megjelenésének legfrissebb adatokkal kibővített jegyzékét.

Prvá láska autorov pretavená do spoločnej básnickej zbierky je ako prvá láska. Nemali by sme zabúdať, že láska znamená dávať. Nič nemôže byť krajšie, ako stretnúť človeka a darovať mu seba: „v momentoch zubatého času sledujem to, čo na tebe milujem...“ alebo „už nikdy rovnaký a predsa mi stále blízky a dôverný.“ Tvorivá myseľ a umenie v živote môže byť motivačným nábojom tak, ako je to v tejto spoločnej zbierke. Ich šťastím je rodina, predstavujúca pocit bezpečia. Pevné rodinné zväzky a zázemie: „ja smejem sa do očí, nestrácam čas hrami, počítam hviezdy v očiach mojej ženy s prižmúrenými očami.“ Život len vtedy dáva svoj zmysel. Nemožno to krajšie vysloviť ako slovami Antoine de Saint-Exupéryho: „Láska neznamená hľadieť nežne jeden na druhého, ale pozerať sa spolu jedným smerom.“

Výsledky aktuálneho ročníka súťaže sú pre mňa osobne dobrou správou, pretože sme mali možnosť čítať sebavedomých zástupcov veľmi odlišných poetík. Nedá sa určiť jeden dominujúci prúd. Kvalitných reprezentantov si našla poézia civilná, konceptuálna, experimentálna, imaginatívna, čítali sme básne v tom najlepšom smere angažované, milostnú a prírodnú lyriku aj rôzne kombinácie vyššie spomenutého. Bez toho aby sme sa o tom v porote vopred dohodli, v spoločnej zhode sme hľadali naprieč kategóriami, nemali sme potrebu jeden smer vyzdvihnúť na úkor ostatných. Šlo nám jedine o silu výrazu a osobitosť básnického videnia. Verím, že výsledok náš zámer potvrdil. Uverejnené básne vybrala odborná porota v zložení Jitka N. Srbová (predsedníčka), Mila Haugová, Eva Tomkuliaková a Adam Borzič. 1. IHLAN  Michal Baláž  2. ZLATÝ REVOLUČNÍ ZPĚV Olga Stehlíková 2. STATUS QUO ANTE BELLUM Emma Kausc 3. NÁRODNÍ VARTA Jan Škrob Prémie:B., MODRÝ VLK Marek Torčík ŽIVOT A INÉ ZÁVISLOSTI - Lucia Huňadyová SOUKROMÝ VÝKLAD PRAVIDEL HRY GO - Ondřej Škrabal PREMENLIVÉ - Filip Németh (12.09.1985) ŠAMPANSKÉ NIKDY NIKOHO NEZABILO - Marcel Lacko NOČNÝ KLUB - Andrej Bublák AUTOMATIZÁCIA - Barbara Vojtašáková Vyhlasovateľmi súťaže boli literarnyklub.sk - občianske združenie a vydavateľstvo Fra. Predslov k zborníku Básne SK/CZ 2018 Úvodem V čem tkví smysl soutěží v uměleckých disciplínách, kde z podstaty věci nelze exaktně stanovit kritéria? Je vůbec možné stavět něco tak křehkého, jako je osobní výpověď o světě, do pomyslných startovních bloků? Jak porovnat zcela nesourodý autorský styl i zcela nepoměřitelnou životní zkušenost, jestliže soutěž není omezena věkem? A jak spravedlivě porovnat příspěvky ve dvou jazycích, které přes svou blízkost mají autonomní poetiky? Než jsem přijala svou úlohu v porotě 8. ročníku literární soutěže Básne SK/CZ, musela jsem si odpovědět, že smysl tu je, že hodnotit lze a že bude možné o spravedlnost usilovat. Nahlížím, že půvab soutěžeje právě v její otevřenosti a v tom, že se tu až do odkrytí číselných kódů přihlášených nehraje, neboť z podstaty věci nemůže, na žádná jména.A že se tu již druhým rokem připouští a dokonce pěstuje společný jazykový prostor češtiny a slovenštiny to mi v roce, který završuje století od vzniku Československa, připadá symbolické a důležité. Patřím ke generaci Husákových dětí, která vyrůstala v dvojjazyčném světě. Ztráta slovenštiny z českého kulturního mediálního prostoru, kterou vskutku nemohou kompenzovat česko-slovenské pop show, je pro mne ztrátou osobní. Tolik úvodní reflexe k povaze soutěže samé. Práce poroty, ve které mi byli partnery ( a také cennými protipóly! ) Mila Haugová, Eva Tomkuliaková a Adam Borzič, byla v mnoha ohledech postavena na osobní odpovědnosti. Každý z nás si v samotě prošel procesem čtení obrovského množství textů a musel se v prvních dvou kolech sám za sebe rozhodnout, které projdou dál. Systém soutěže nastavuje výchozí kritéria, přirozeně vyřazuje práce začátečnické a formálně či obsahově slabé. Šanci ale nedostaly ani příspěvky pouze nevyrovnané, kde byly v zaslaném souboru jedna či dvě výtečné básně a zbytek jejich úrovně nedosahoval. K této přísnosti nás systém soutěže přímo vyzýval a zároveň ho vyžadovaly stovky příspěvků zaslaných do prvního kola. Zároveň tak můžeme říci, že mezi autory, kteří letos nepostoupili, se mohou nacházet budoucí ocenění nebo i vítězové. Bylo také zřetelné, že mnozí básníci menší zkušenosti teprve ohmatávají možnosti formy, experimentují a zkoumají způsoby, kterými své inspirace přetavit v silné básně. Že tato potřeba v dnešním světě přetrvává, svědčí o trvalém významu poezie jako formy, již nelze nahradit emailem, SMSkou ani tweetem. Může ale z těchto dnes běžných formátů vyvěrat: v tomto smyslu mám chuť ustavičně podněcovat k tvůrčímu objevitelství v jazyce a nelituji žádné z mnoha hodin, které jsem proseděla nad texty, jež si to snad zcela nezasloužily. Zasloužila si to totiž lidská potřeba vyjádřit se nad rámec osobního p

Básnická zbierka Petra gregora Odniesť si oheň z horiaceho domu je jemným ironickým portrétovaní historických postáv z antiky s alúziami na súčasníkov. Témy chápe ako príležitosť metaforicky prerozprávať historky zo zašlého sveta poetickým jazykom v kontexte neduhov súčasnosti ako univerzálny svet, kde konzekventná chronológia nehrá dôležitú rolu.

Výsledky aktuálneho ročníka súťaže sú pre mňa osobne dobrou správou, pretože sme mali možnosť čítať sebavedomých zástupcov veľmi odlišných poetík. Nedá sa určiť jeden dominujúci prúd. Kvalitných reprezentantov si našla poézia civilná, konceptuálna, experimentálna, imaginatívna, čítali sme básne v tom najlepšom smere angažované, milostnú a prírodnú lyriku aj rôzne kombinácie vyššie spomenutého. Bez toho aby sme sa o tom v porote vopred dohodli, v spoločnej zhode sme hľadali naprieč kategóriami, nemali sme potrebu jeden smer vyzdvihnúť na úkor ostatných. Šlo nám jedine o silu výrazu a osobitosť básnického videnia. Verím, že výsledok náš zámer potvrdil. Uverejnené básne vybrala odborná porota v zložení Jitka N. Srbová (predsedníčka), Mila Haugová, Eva Tomkuliaková a Adam Borzič. 1. IHLAN  Michal Baláž  2. ZLATÝ REVOLUČNÍ ZPĚV Olga Stehlíková 2. STATUS QUO ANTE BELLUM Emma Kausc 3. NÁRODNÍ VARTA Jan Škrob Prémie:B., MODRÝ VLK Marek Torčík ŽIVOT A INÉ ZÁVISLOSTI - Lucia Huňadyová SOUKROMÝ VÝKLAD PRAVIDEL HRY GO - Ondřej Škrabal PREMENLIVÉ - Filip Németh (12.09.1985) ŠAMPANSKÉ NIKDY NIKOHO NEZABILO - Marcel Lacko NOČNÝ KLUB - Andrej Bublák AUTOMATIZÁCIA - Barbara Vojtašáková Vyhlasovateľmi súťaže boli literarnyklub.sk - občianske združenie a vydavateľstvo Fra. Predslov k zborníku Básne SK/CZ 2018 Úvodem V čem tkví smysl soutěží v uměleckých disciplínách, kde z podstaty věci nelze exaktně stanovit kritéria? Je vůbec možné stavět něco tak křehkého, jako je osobní výpověď o světě, do pomyslných startovních bloků? Jak porovnat zcela nesourodý autorský styl i zcela nepoměřitelnou životní zkušenost, jestliže soutěž není omezena věkem? A jak spravedlivě porovnat příspěvky ve dvou jazycích, které přes svou blízkost mají autonomní poetiky? Než jsem přijala svou úlohu v porotě 8. ročníku literární soutěže Básne SK/CZ, musela jsem si odpovědět, že smysl tu je, že hodnotit lze a že bude možné o spravedlnost usilovat. Nahlížím, že půvab soutěžeje právě v její otevřenosti a v tom, že se tu až do odkrytí číselných kódů přihlášených nehraje, neboť z podstaty věci nemůže, na žádná jména.A že se tu již druhým rokem připouští a dokonce pěstuje společný jazykový prostor češtiny a slovenštiny to mi v roce, který završuje století od vzniku Československa, připadá symbolické a důležité. Patřím ke generaci Husákových dětí, která vyrůstala v dvojjazyčném světě. Ztráta slovenštiny z českého kulturního mediálního prostoru, kterou vskutku nemohou kompenzovat česko-slovenské pop show, je pro mne ztrátou osobní. Tolik úvodní reflexe k povaze soutěže samé. Práce poroty, ve které mi byli partnery ( a také cennými protipóly! ) Mila Haugová, Eva Tomkuliaková a Adam Borzič, byla v mnoha ohledech postavena na osobní odpovědnosti. Každý z nás si v samotě prošel procesem čtení obrovského množství textů a musel se v prvních dvou kolech sám za sebe rozhodnout, které projdou dál. Systém soutěže nastavuje výchozí kritéria, přirozeně vyřazuje práce začátečnické a formálně či obsahově slabé. Šanci ale nedostaly ani příspěvky pouze nevyrovnané, kde byly v zaslaném souboru jedna či dvě výtečné básně a zbytek jejich úrovně nedosahoval. K této přísnosti nás systém soutěže přímo vyzýval a zároveň ho vyžadovaly stovky příspěvků zaslaných do prvního kola. Zároveň tak můžeme říci, že mezi autory, kteří letos nepostoupili, se mohou nacházet budoucí ocenění nebo i vítězové. Bylo také zřetelné, že mnozí básníci menší zkušenosti teprve ohmatávají možnosti formy, experimentují a zkoumají způsoby, kterými své inspirace přetavit v silné básně. Že tato potřeba v dnešním světě přetrvává, svědčí o trvalém významu poezie jako formy, již nelze nahradit emailem, SMSkou ani tweetem. Může ale z těchto dnes běžných formátů vyvěrat: v tomto smyslu mám chuť ustavičně podněcovat k tvůrčímu objevitelství v jazyce a nelituji žádné z mnoha hodin, které jsem proseděla nad texty, jež si to snad zcela nezasloužily. Zasloužila si to totiž lidská potřeba vyjádřit se nad rámec osobního p

Milí člověčí, "Šachovnice zvaná svět, by mohla mnohé vyprávět." Symbolika je klíčem k pochopení zákonitostí fungování částí v celistvosti širšího vnímání. Šachy - Hra Všeho-míra. Změnila se časomíra. Figurky - hráči - vedení. Taju-plné vědění. Šachovnice světa. Stačí jedna věta. Sbírka Šacho-tvorní VRANÍCI, dává možnost hravou formou nalézt odpovědi na otázky dlící hluboko v nás. Grafická stránka básní je sama o sobě návodem a průvodcem, kde a jak hledat. Doporučuje se (k) lístkům v čajovnách, kávě - trávě - hravě.

"Básne sa postupne rodili počas takmer dvadsiatich rokov. Toto obdobie autorka v prevažnej miere prežila v Bratislave a Paríži, preto akákoľvek podoba so skutočnosťou nie je náhodná. Vo veršoch však vnímame aj reflexiu na autorkine detstvo, spojené s voňavou krajinou ľudského zrodu. Ilustrácie dopĺňajú atmosféru zbierky a vystihujú podstatu a náladu veršov."

Juraj Briškár (1964) je vysokoškolský pedagóg, literárny vedec a spisovateľ, autor piatich zbierok aforizmov a sentencií (Mlčanie, 1994; Chôdza v Oriente, 1998; Autumnal furniture, 2002; Symetrické pozorovania, 2011; Prechádzka labyrintom, 2017), dvoch kníh esejí Elementárne situácie v literatúre (2005) a Poetika zmyslového vnímania (2014) a prózy Sprievodca nezrozumiteľnosťou (2014). Vo všetkých knihách autor vychádza z tvorivého čítania sveta a odkrývania nevidených a neviditeľných súvislostí. V básnickej zbierke Z pohľadu dvoch pohárov mlieka po prvý raz preveruje, do akej miery je aj poézia prostriedkom na skúmanie a zaznamenávanie skutočnosti. Briškárove básne sú nekonvenčné a v mnohom idú proti zaužívaným postupom literatúry. Obyčajnosť, účelnosť či účelovosť autor povyšuje na úroveň poézie ako príklad výnimočných schopností ľudskej mysle, jej prenikavosti a imaginatívnosti, a tak ukazuje, koľko radosti a slobody je možné obsiahnuť jediným hlbokým pohľadom.

Autorov poetický debut poézie pre dospelých, ktorý prináša výber z jeho tvorby od deväťdesiatych rokov po súčasnosť. Kniha je prierezom jeho poézie tak ako ju uchovali v rôznych vrstvách, formátoch a protokoloch počítače v priebehu času. Členenie knihy rešpektuje motivickú líniu a vytvára dynamický celok, ktorý neunaví, ale neustále otvára nové a nové okná a dáva možnosť žasnúť nad tým, čo všetko dokáže lineárny jazyk pri pomenovávaní vecí, ktoré nemajú definíciu, teda emócií a citových kulís nášho sveta. Repčiak je majster skratky. Nezasype vás balastom slov a prázdnych ekvilibristík, ale ponúka koncízne úlomky vedomia i nevedomia s metaforickou výstužou.

Texty publikované v tejto knihe sú rozpracovaním projektov There Are More Things a Rušička automatizovaných mentálnych spojení, ktoré autorky prvýkrát prezentovali na výstave Z druhej ruky v Stredoslovenskej galérii v Banskej Bystrici v roku 2012. RAMS je skomponovaná z 365 prisvojených príkazov, inštrukcií, predpisov a odporúčaní z rôznych oblastí a období. Časť nazvaná ? a b c ? pozostáva z 1000 obrazových titulkov, ktoré autorky uvoľnili z ich vzťahov k obrazom a usporiadali do podoby akejsi asociatívnej encyklopédie. Tieto dva texty dopĺňa ešte báseň Trh márnosti, taktiež zostavená z apropriovaných textových fragmentov. Mlynárčiková a Ružičková sa aj touto knihou hlásia k intelektuálnemu odkazu Bouvarda a Pécucheta.

Dana Podracká sa nám v zbierke Paternoster, podobne ako vo väčšine svojej predošlej básnickej aj esejistickej tvorby, predstavuje ako autorka skúmajúca mýtické súradnice nášho sveta, vnútorné vzťahy jednotlivých vrstiev najvšeobecnejšej ľudskej skúsenosti a rozličné stránky kozmického rozmeru bytia. Hoci nijako neskrýva, že svoje ľudské a umelecké poznanie čerpá z osobnej skúsenosti, ba často priam ostentatívne štylizuje svoje texty do prvej osoby jednotného čísla, jej popisy, odkazy a postrehy nikdy neskĺzavajú do narcistického privátna či do egocentrického sentimentu, ale odkrývajú tie siločiary jej vedomia a podvedomia, čo celkom prirodzene a nenásilne korešpondujú s najvnútornejšou skúsenosťou každého z nás.

Předkládaný svazek přináší ukázku z tvorby tří španělských básníků řazených k tzv. generaci 27, která patří k nejvýznamnějším proudům španělského literárního světa před vypuknutím španělské občanské války. Básně Manuela Altolaguirre, Pedro Salinase a Gerardo Diega.

Mária Bátorová je „dvojdomou autorkou“. Ako literárna vedkyňa zaujala na začiatku 90. rokov prácami, ktoré sa zaoberali predtým tabuizovanými literárnovednými témami Biele miesta v slovenskej literatúre (1991, spoluautorka), Roky úzkosti a vzopätia (1992) a neskôr precíznou komparatívnou prácou J. C. Hronský a moderna. Mýtus a mytológia v literatúre (2000) prinášajúcou nové poznatky o väzbách medzi dielom J. C. Hronského a európskou literárnou modernou. Začiatkom 90. rokov sa Bátorová predstavila aj ako prozaička. V roku 1991 vydala novelu Zvony v kameni. Bátorovej prozaickou doménou sú jemné psychologické sondy do ženského sveta, tak ako ich poznáme z kníh Tíš (1996), Tell (1999) a Biele steny (2003). Mária Bátorová píše aj svoje prozaické knihy od počiatku tak, že kombinuje prozaický text – poviedky a novely s básňami. Poézia v prozaických knihách je paritne zastúpená a stojí buď v kontrapunktickom postavení k próze, alebo je v súlade s ňou a lyricky podčiarkuje prozaický text. Dokonca román Stred (Ikar 2010) obsahuje dve básne. V roku 2008 vyšiel výber z poézie autorky pod názvom Púšte a oázy vo vydavateľstve Petrus. Tento raz predkladá autorka opäť projekt čisto poetický: Básnická zbierka Už sa skladá z troch oddielov predelených ilustráciou, v ktorých sú básne usporiadané zhruba podľa témy. Prvý oddiel obsahuje básne venované tým, ktorí už nežijú, druhý tvoria básne občiansko-spoločenské s motívmi sociálnymi a etickými, tretí oddiel tvoria básne intímnej reflexie. Samotný názov je zvolený trefne: „Už“ je krátke slovo, ktoré má významový potenciál štartu a zároveň redukcie smrti. Medzi týmito entitami sa pohybuje rozsah významov v tejto zbierke. Obraz Vladimíra Popoviča, ktorý dizajnér knihy František Hříbal zobral ako podklad pre obálku básnickej knihy, spočíva na motíve tancujúcich postáv, ktoré sa pohybujú v kruhu a pripomínajú večný kolobeh života.