Najpredávanejšie - Bestsellery - Knihy - Biografie - Životopisy strana 6 z 500

Príbeh Dídžeja sa začína na dedinských diskotékach reálneho socializmu osemdesiatych rokov minulého storočia. Autor sa s čitateľmi delí o často neuveriteľné príhody z vtedajších diskoték aj z nástupu divokého nočného života v našom hlavnom meste po nežnej revolúcii. Populárny bratislavský dídžej podáva skutočné príbehy z vychytených barov deväťdesiatych rokov – ako boli Charlies, Queens pub či Jalta bar –, nástup výpalníctva, mafie a neviazaného klubového života z prvej ruky. V knihe sa objavujú mnohé osobnosti šoubiznisu, ale aj kontroverzné dobové postavičky. A napokon nám autor dáva nahliadnuť do sveta rádií, ktorým sa na rôznych manažérskych pozíciách venuje v ostatných rokoch.

So, I've written a book. Having entertained the idea for years, and even offered a few questionable opportunities ('It's a piece of cake! Just do four hours of interviews, find someone else to write it, put your face on the cover, and voila!'), I have decided to write these stories just as I have always done, in my own hand. The joy that I have felt from chronicling these tales is not unlike listening back to a song that I've recorded and can't wait to share with the world, or reading a primitive journal entry from a stained notebook, or even hearing my voice bounce between the Kiss posters on my wall as a child. This certainly doesn't mean that I'm quitting my day job, but it does give me a place to shed a little light on what it's like to be a kid from Springfield, Virginia, walking through life while living out the crazy dreams I had as young musician. From hitting the road with Scream at 18 years old, to my time in Nirvana and the Foo Fighters, jamming with Iggy Pop or playing at the Academy Awards or dancing with AC/DC and the Preservation Hall Jazz Band, drumming for Tom Petty or meeting Sir Paul McCartney at Royal Albert Hall, bedtime stories with Joan Jett or a chance meeting with Little Richard, to flying halfway around the world for one epic night with my daughters...the list goes on. I look forward to focusing the lens through which I see these memories a little sharper for you with much excitement.

Umělec mnoha talentů, milovník divadla, hudby, literatury a žen, které se jeho přítomností rády zdobily. Nejen takový byl Miloš Kopecký, jeden z největších českých herců všech dob. Poznejte osudy i osobnost muže, který zanechal nesmazatelnou stopu na mnoha jevištích i ve filmovém světě! Jeho hvězdná kariéra představuje nejen strhující projížďku hereckým vesmírem, ale i autentické svědectví o životě v Česku během druhé poloviny 20. století.

Petra Vlhová a ľudia, ktorí stáli pri nej, opisujú cestu na lyžiarsky vrchol. V súčasnosti najúspešnejšia slovenská športovkyňa vydáva oficiálnu autobiografiu. Hovorí, ako sa zo skromného dievčaťa z Liptova nadovšetko milujúceho lyžovanie stala športová hviezda svetového formátu. Vlhová rozpráva o detstve, dospievaní, prvých úspechoch i sklamaniach. Odhaľuje zákulisie lyžiarskeho sveta, opisuje vzťah s najväčšou rivalkou Mikaelou Shiffrinovou, približuje život ženy v mužskom svete. Až mrazivo úprimne a otvorene rozpovedala aj strastiplný príbeh spolupráce s bývalým trénerom Liviom Magonim i jeho nečakaný a bolestivý koniec. Unikátnosť publikácie umocňujú kapitoly s jej najbližšími, bývalými trénermi i členmi tímu. Súčasťou knihy je aj výnimočná 40-stranová príloha fotografií z jej súkromného i profesionálneho života. "Keď sa teraz pozriem na veľký glóbus, zjaví sa mi všetko, čo som preň musela obetovať. Spomeniem si na radosť, bolesť i plač. Trofej je sama osebe veľká a ťažká. Je nádherná, ale pre mňa má omnoho hlbší význam. Je to ocenenie za celú sezónu, za všetky momenty, ktoré budem mať v pamäti do konca života. Momenty, o ktoré som sa doteraz s nikým nepodelila. Som Petra, dievča zo Slovenska, ktoré vyhralo veľký glóbus. A toto je môj príbeh," hovorí Vlhová v úvode knihy. A pokračuje tak, ako lyžuje - priamo, naplno a bez zábran.

Prečo je Formula 1 dokonalým príkladom líderstva, motivácie a strategického myslenia? Čo nás môže naučiť? Ako dokážu mechanici v boxoch vymeniť štyri kolesá za necelé dve sekundy? V čom podľa Rona Dennisa spočíva tajomstvo dobrého časového manažmentu a ako to môže pomôcť televíznym producentom? V knihe Recept na víťazstvo jazdec, komentátor a podnikateľ David Coulthard otvára dvere do sveta F1 a jednoducho, zábavne a pútavo odhaľuje, ako sa mu podarilo ovládnuť nesmierne rozmanitý svet kráľovnej motošportu. Len málokto sa z vrcholového športovca vypracoval na takého úspešného a všestranného podnikateľa ako David Coulthard. Vo svojej knihe hovorí o osobných skúsenostiach a spolupráci s velikánmi ako Michael Schumacher, sir Frank Williams, Christian Horner či Sebastian Vettel, a ponúka tak fascinujúci pohľad do zákulisia Formuly 1 aj výnimočného sprievodcu nielen športovým biznisom.

Dejiny mafie na starom kontinente nepamätajú taký masaker, ako spáchali zločinci v marci 1999 v mestečku Dunajská Streda. Všetky hriechy aj so svojimi obeťami pochovali do zeme na južnom Slovensku. Obete škrtili, aby po sebe zanechali čo najmenej stôp, vraždy páchali až nad tajnými hrobmi, aby ich nemohli muži zákona prichytiť s mŕtvolou v kufri. Od desaťnásobnej vraždy členov gangu pápayovcov už ubehlo viac než 20 rokov a je najvyšší čas, aby sme sa dozvedeli, prečo na Žitnom ostrove vyrástla taká krutá zločinecká skupina, ktorá má na svedomí zrejme stovky ľudí. Od siposovcov cez pápayovcov až po sátorovcov. Prečo sa krvavý gang vyzabíjal navzájom a ako sa popri tejto krvavej histórii odvíjal príbeh jedného z najznámejších policajtov na Slovensku. Kniha Zahrabaná pravda – krvavý teror v Dunajskej Strede prvý raz prináša pohľad na vyčíňanie mafie na južnom Slovensku očami autentického účastníka udalostí. Dávid Barak je novinár slovensko-maďarského spravodajského portálu Parameter.sk. V rokoch 2018 – 2019 sledoval súdny proces s gangom sátorovcov a vďaka svojim zdrojom a spomienkam dunajskostredského policajta Jaroslava Spišiaka napísal príbeh otrasného zločinu na južnom Slovensku.

Tato kniha je unikátním vyznáním nejvyššího představitele katolické církve v České republice, nyní již emeritního arcibiskupa, kardinála Dominika Jaroslava Duky. Kněz, který vyslechl mnoho zpovědí, se sám “zpovídá” Jde o svědectví muže, který byl dělníkem, vojákem základní služby, politickým vězněm, duchovním na všech úrovních. ***** Kardinál vysvětluje, proč se stal knězem, jakým příkořím v životě čelil a svůj životopis dotahuje až do dnešních dní. V knize nejde o vyprávění faktografického životopisu, který je dostupný v řadě publikací a článků. Jde o reflexi životních událostí, která je dána i odstupem času. ***** Dominik Jaroslav kardinál Duka uvádí: “ Prošel řadou míst a povolání, které jsem si někdy vybíral , někdy mi byla vybrána či přikázána. Cituje slova Jana Nerud : “...já ledačím jsem byl v tom Božím životě a čím jsem byl,tím jsem byl rád.”

Nová Husákova biografie z pera historika Michala Macháčka sleduje dlouhou kariéru posledního prezidenta komunistického Československa od samých počátků, zaměřuje se na Husákův původ a rodinné zázemí, mládí, studia a vstup do Komunistické strany Československa, jeho působení za války a za Slovenského národního povstání, v poválečné politice, jeho odsouzení v procesu se slovenskými „buržoazními nacionalisty“, úspěšně završené úsilí o rehabilitaci a postupný návrat na mocenské výsluní.

Egy kisújszállási lány története, aki a Kádár-kori Magyarországról az emberiség sorsát alakító tudósok élvonalába került Karikó Katalin szerény körülmények között, vályogházban nőtt fel, olyan szülők gyermekeként, akik igyekeztek mindent megadni neki, hogy megvalósíthassa álmait. Mert a kislány eszmélésétől fogva csodálta az őt körülvevő varázslatos élővilágot, és szerette volna megismerni, amennyire csak lehetséges. Először Magyarországon, majd Amerikában lett kutató. Sohasem az elvárásoknak próbált megfelelni; konokul végezte kísérleteit, mert hitt abban, hogy kutatásai egyszer majd hozzájárulnak súlyos betegségek gyógyításához. A bürokrácia hatalmaskodóival szemben hosszú éveken át folytatott küzdelem után végül eljött az ő ideje. A Covid elleni leghatékonyabb vakcina gyors előállítása az ő fantasztikus munkája nélkül nem lett volna lehetséges. Eredményei egy az emberiség sorsát meghatározó másik kutatást, a rákbetegségek kialakulásának és terjedésének feltárását is új szintre emelhetik. Önéletrajza nemcsak tudományos pályafutásáról szól: benne van az ellentmondásos kádári évek Magyarországa, ahol a szegény családból származó, tehetséges gyerekek mégiscsak lehetőséget kaptak, hogy egyetemet végezzenek. Katalin kénytelen-kelletlen követte néhány magyar származású, világhírű tudós útját: pályáját ő is Amerikában teljesítette be... A könyvben benne van a magánélet minden nehézsége és szépsége is. A férj, Béla, aki mindvégig támogatta, bátorította Katalint, és lányuk, Zsuzsi, aki kétszeres olimpiai bajnok lett evezésben, amerikai színekben. Karikó Katalin könyve tudósoknak és fiatal kutatóknak kötelező olvasmány. De ez a mesébe illő történet alighanem mindenki számára tanulságos, hiszen arról szól, hogyan lett egy magyar lányból számos kiváló egyetem díszdoktora, szinte minden jelentős természettudományos díj kitüntetettje, a világ 100 legbefolyásosabb emberének egyike (a Time felmérése alapján), az Év Nője (a Glamour magazin szerint) ... Karikó Katalin egy újabb magyar, akit ma már az egész világ ismer, elismer és tisztel. "Karikó Katalin története inspiráló erővel hat. Mindenkinek el kell olvasnia, aki valaha is kételkedett abban, hogy a tudomány, az innováció és az eltökéltség meg tudja változtatni a világot." Bill Gates "Karikó Katalin figyelemre méltó élettörténete (amely egyébként nem messze indult onnan, ahol én a gyerekkoromat töltöttem) arra biztat minket, hogy ne hátráljunk meg akkor sem, ha komoly nehézségekbe ütközünk. Állhatatosságra bátorít, arra, hogy vigyük végig azokat a fontos elképzeléseinket, amelyek megváltoztathatják a világot." Stefan Hell, kémiai Nobel-díjas - 2014 "A gyerekkoromat egy helyen töltöttem, Kisújszálláson: ezt a környezetet jól ismertem. Talán még természetesnek is vettem: a sok színes virággal hímzett díszpárnákat a kanapén, a fényszöget, amelyben kora reggel a függönyszemeken át árad be a napfény. A masszív, kopottas asztalt, amely mellett több ezerszer étkeztem, és éveken át a házi feladatot írtam. Apukám mély és meleg énekhangját, amikor reggelenként a házi munkát végzi. Anyukám paprikásának jellegzetes illatát, hagyma, paprika és tejföl olyan arányban, amit csak ő tud, azt az illatot, amely olyan egyedi, mint egy ujjlenyomat. Ez az élet, gondolom. Az én életem ilyen. Aztán egy nap összepakolok. Már korábban is volt, hogy elmentem otthonról, de a mai nap más. Ez az elmenetel nem egy hétre szól, de még csak nem is egy nyárra. Ez valami egészen új: egy új élet kezdete. Ezt megértettem, még ha nem is tudtam még, hogy mit jelent."

Jozef Bednárik – režisér, herec, gurmán a cestovateľ. Maestro muzikálov a opier, milovník umenia, kníh, šansónov a dobrého jedla. Človek, ktorého charakterizoval extrémizmus vo všetkom – v láske, názoroch, bezuzdnom jedení i chronickom diétovaní. Inteligentný cholerik vedel poeticky nadávať a neraz dohnal ľudí až k slzám. Svojho Boha človek, mnohými milovaný, ale aj zatracovaný. Začítajte sa do jeho životnej cesty, ktorú si zrežíroval sám, lebo hry osudu odmietal. V knihe nájdete dôležité momenty jeho života od narodenia až po nečakanú smrť, úspechy z javísk, na ktorých pôsobil, gurmánske a cestovateľské excesy, úpenlivo stráženú trinástu komnatu, lásku k mame a Tálii, či jeho vzťah k ženám. Je plná autentických výpovedí a zážitkov, ale aj úprimných vyjadrení rodiny, kamarátov a hviezd českého a slovenského divadla. Nahliadnite do súkromia a profesionálnej kariéry Jozefa Bednárika. Spoznajte muža, ktorý naplno miloval život.

Životopis sv. Bakhity vyrozprávaný jej vlastnými slovami. Bakhita (1869 -1947) pochádza zo Sudánu a ako 9- ročnú ju uniesli obchodníci s otrokmi. Prežila 12 rokov v otroctve. Oslobodená z fyzického zotročenia našla pravé vykúpenie v stretnutí s Kristom a jeho Cirkvou. Deň jej spomienky ustanovil Sv. otec František za Svetový deň modlitieb a pripomienky boja proti obchodovaniu s ľuďmi. Úvod napísal prof. Róbert Letz.

Zborník Jezuita JUDr. František Paňák SJ - apoštol Košíc predstavuje životné osudy predsedu slovenského študentského spolku Detvan v Prahe, jezuitu, politického väzňa a v záznamoch ŠtB evidovanej "nepriateľskej osoby". Jeho životný príbeh začína v Oravskom Podzámku v roku 1908. Pokračuje štúdiom na slovenských i francúzskych gymnáziách, kde sa stretáva napr. aj s perzským šachom Mohammadom Rezá Pahlaví. V Prahe získava titul JUDr. a neskôr pôsobí ako organizačný referent v Matici slovenskej v Martine. V roku 1938 zanecháva dovtedajší spôsob života a nastupuje do noviciátu Spoločnosti Ježišovej (jezuiti). Ako mladý jezuita vplýval aj na formáciu mladého študenta gymnázia, neskoršieho lekára Silvestra Krčméryho v meste pod Urpínom (Banská Bystrica). Neskôr pôsobil ako kňaz v Handlovej i v Bratislave. S nástupom komunistického režimu začína obdobie prenasledovania a väzenia. Jeho spoluväzňami boli spisovateľ Rudolf Dobiáš i filozof Ladislav Hanus. Neskôr pracuje ako lesný robotník na Orave. Od roku 1968 až do odchodu na večnosť v roku 1997 pôsobil ako kaplán v Košiach v Dóme sv. Alžbety. Pochovaný je v Ružomberku. V úvodnej časti publikácie (zborníka) jeho životný profil popisujú historici a pamätníci. Nasleduje séria autentických dokumentov v podobe článkov Františka Paňáka napísaných pod viacerými pseudonymami. Vďaka zachovalým listom z rodinných archívov môžeme spoznávať Františka Paňáka a jeho záujem o blízku rodinu, a to už od jeho študentských čias v Levoči, až po posledné obdobie života v Košiciach. Nechýba bohatý dokumentačný a obrazový materiál z rodinných archívov, archívov v Martine, v Prahe i z archívu ÚPN v Bratislave. František Paňák je považovaný za jednu z najvýraznejších osobností metropoly východného Slovenska v časoch normalizácie. Nazývajú ho Anjelom, či Apoštolom Košíc. Svojimi postojmi ovplyvnil viacero osobností, zvlášť kňazov košickej diecézy, no rovnako aj rehoľníkov a rehoľníčky, laikov i politikov.

Prvú časť tejto práce tvorí zrevidovaný text vydania z roku 1992 a zachytáva roky 1887 až 1939. Druhý zväzok je oveľa náročnejšej povahy vzhľadom na to, že zachytáva obdobie rokov 1939 až 1947, teda až po prezidentovu nedôstojnú a kontroverznú smrť. Autor čitateľom predkladá výsledky štúdií z historického hľadiska najdôležitejšieho obdobia života a verejnej činnosti prezidenta, potom utečenca, amerického i československého väzňa a hrdelným rozsudkom odsúdeného Jozefa Tisu. Osobne preštudoval tisíce diplomatických a iných dokumentov s priamym alebo nepriamym vzťahom k osobe a činnosti Dr. Jozefa Tisu v nemeckých, anglických, francúzskych, izraelských, talianskych, belgických a švajčiarskych archívnych fondoch a v úradne publikovaných vydaniach dokumentov a dal si za cieľ sprístupniť ich obsah všetkým, ktorí majú záujem poznať vedúcu osobnosť jedného z najdôležitejších úsekov dejín slovenského národa. Profesor ?urica mal tiež možnosť nahliadnuť do niekoľkých súkromných archívov súčasníkov Jozefa Tisu, vypočuť a zaregistrovať určitý počet osobných svedectiev tak zo strany Slovákov, ako aj príslušníkov iných národov, ktorí ho poznali a s ním spolupracovali. Kniha je určená širším čitateľským kruhom, preto nemá formu striktne vedeckej biografie. Ide o historickú štúdiu o živote a diele Jozefa Tisu, spísanú v populárnej rozprávačskej forme. Ako autor sám píše, hlavným cieľom ráce je: prispieť k poznaniu historickej pravdy o Slovákovi, ktorého poznať majú Slováci neodňateľné právo i svätú povinnosť. Lebo národ, ktorý nepozná svoju minulosť, riskuje aj stratu vlastnej identity. Dielo sa neobmedzuje len na striktné zaznamenávanie historicky významných udalostí; zaznamenávaaj ich bližšie okolnosti a registruje podrobný sled súvisiacich faktov. Autor kladie dôraz na tie skutočnosti, ktoré dokazujú a potvrdzujú prastarú etnogenézu slovenského národa a hlboké historické korene jeho štátnosti. Pozornosť venuje aj Slovákom v zahraničí.

Jaromír Nohavica je osobnost, která málokoho nechává chladným: mnozí jej bezmezně obdivují, jiní jej bezmála zatracují. Jediné, na čem se téměř všichni shodnou, je, že to je bohem nadaný písničkář a básník. Kdo je tedy Nohavica? A jaký je to ve skutečnosti člověk? Je to rebel, hrdina, anebo padouch či slaboch, který se upsal ďáblu? Kniha s prostým názvem Nohavica, která se na tyto a mnoho dalších otázek snaží odpovědět, je ojedinělá tím, že Přemysl Houda měl při jejím psaní k dispozici Nohavicův soukromý archiv sestávající z deníků, zápisníků, osobních záznamů, korespondence a mnoha dalších dokumentů osobního charakteru, které Nohavica dosud nikomu nezpřístupnil. Kromě tohoto unikátního souboru ego-dokumentů autor využil rovněž archivy veřejné, včetně Archivu bezpečnostních složek spravu­jícího písemnosti Státní bezpečnosti, státních oblastních archivů, ale též například fondu Socialistického svazu mládeže či fondu Pražského kulturního střediska a řady dalších. Cenným zdrojem informací byly autorovi také desítky rozhovorů s lidmi, kteří sehráli v Nohavicově kariéře a veřejném vystupování významnou roli, ať už jde o organizátory a pořadatele koncertů, funkcio­náře, kolegy či běžné posluchače. K tomu je třeba dodat, že Přemysl Houda ke všem těmto pramenům, které mu umožnily nově analyzovat a interpretovat některé klíčové události Nohavicova života, přistupuje nepředpojatě, nestranně, s pokorou a otevřenou myslí. Řečeno slovy Václava Bělohrad­ského: „Nikdy se nestaví do role soudce, opírá se o neredukovatelnou mnohost zdrojů, z nichž žádný není svým významem nadřazený všem ostatním, všechny jsou relativizující.“ Přemysl Houda nahlíží na Jaromíra Nohavicu z nejrůznějších, mnohdy protikladných perspektiv a obraz, který čtenáři předkládá, rozhodně není černobílý. Vykresluje komplexní, mnohovrstevnatou osobnost, která jako harlekýn „hraje všemi barvami“ a vzpírá se všem zjednodušujícím soudům a vymezením. Ukazuje nám člověka, který stojí tak trochu na všech stranách a současně nestojí na straně žádné a který především od samého počátku, před listopadem 1989 i dnes, vede svou „malou válku“, aby si uhájil svůj prostor, své „moje moje“. Přitom ovšem nevstupuje do přímých střetů – o svůj „kousek čtverečního metru“, jak zpívá v jedné své písni, totiž nevede přímý boj, nýbrž o něm vždy znovu vyjednává… Kniha ovšem zdaleka není jen o Jaromíru Nohavicovi, je také – a možná především – knihou o celospolečenské debatě o Nohavicovi a obecně o naší minulosti, ale i současnosti. Ukazuje, co tento „spor o Nohavicu“ říká o nás samých. Vypovídá o naší malé válce. Kniha je doplněna přílohami včetně výběru ukázek rukopisů Nohavicových písní.

Celá pravda je oveľa tragickejšia a hroznejšia,“ píše sa v úvode tejto výnimočnej knihy – autentických spomienok. Ich autor Shlomo Venezia nielenže bol v koncentračnom tábore Auschwitz-Birkenau (Osvienčim-Brezinka), ale musel tam vykonávať tú najstrašnejšiu prácu: prenášať telá zavraždených v plynových komorách do kremačných pecí. To prinútili robiť členov Sonderkommanda – pozerať sa zblízka na vraždenie ľudí. Toto svedectvo je stále nesmierne dôležité, možno dnes ešte väčšmi, keď sa dokonca nájdu ľudia, ktorí popierajú existenciu holokaustu. Ak svoje dejiny nepoznáme alebo ani poznať nechceme a radšej si pred nimi zatvárame oči, môžu sa zopakovať. Z dvora sa pravidelne ozývali výstrely – početné popravy politických väzňov. Miesto sa nachádzalo pri ostnatých drôtoch a strážili nás vojaci v uniformách, ktoré som nepoznal, no podobali sa na talianske. Aký som bol vtedy hlúpy, obrátil som sa na jedného vojaka na stráži a povedal som mu: „Som Talian! Mohol by som podľa vás ujsť?“ Ihneď na mňa namieril pušku, a tak som cúvol a zdvihol som ruky: „Nič som nepovedal, nechajte to tak!“ Bol to taliansky fašista z milícií kolaborujúcich s Nemcami. V istom zmysle ma zachránil, lebo keby mi povedal, že môžem utiecť, určite by ma zastrelili, všade boli nemeckí vojaci, každých dvadsať metrov na strážnej veži. V karanténe som zažil aj ďalšiu silnú príhodu. Iba niekoľko dní po príchode prišiel za nami jeden kápo a spýtal sa, či nechceme pracovať navyše za dvojitú porciu polievky. Všetci chceli ísť, trápil nás ukrutný hlad. Ocitol som sa medzi desiatimi vybranými na robotu. Ani môj brat, ani bratanci v tej skupine neboli. Dali nám ťahať voz, aký sa používa na prepravu sena. „Zapriahli“ nás namiesto koní. Prišli sme k baraku na konci karantény. Volal sa Leichenkeller, čo bola vlastne márnica. Keď sme otvorili dvere, vyvalil sa na nás odporný zápach z rozkladajúcich sa mŕtvol. Predtým som popri tomto baraku nikdy nešiel, a tak som sa dozvedel, že slúžil na odkladanie mŕtvych, čo zomreli v karanténe

S Enzom Ferrarim som sa súkromne stretol len raz – koncom leta roku 1975. Bol som v Maranelle s Philom Hillom, skvelým americkým pretekárom, ktorý v roku 1961 vyhral majstrovstvá sveta pre Ferrari po tragických pretekoch v Monze, kde jeho hlavný rival a tímový kolega, gróf Wolfgang von Trips, zahynul pri poondiatej havárii. Hill, citlivý a hĺbavý človek, opustil tím Ferrari o rok neskôr uprostred hlasných výčitiek. Bol preč už trinásť rokov, keď sme spolu prišli do mesta pracovať na dokumentárnom filme. Hilla bez varovania zavolali do Ferrariho tmavej kancelárie s modrými stenami. Prečo pozvali aj mňa, mi dodnes uniká. Bol som americký novinár, ktorý nemal formálne väzby na Hilla, ani na továreň Ferrari, preto sa mi moja prítomnosť zdala celkom zbytočná. Enzo Ferrari bol impozantnejší človek, než som očakával. Meral viac ako 180 centimetrov, bol teda o pol hlavy vyšší než Hill, ktorý bol, ako mnohí skúsení pretekári, štíhly a takmer krehký. Jeho hostiteľ, ktorý mal vtedy sedemdesiatsedem rokov, sa pohyboval s nápadnou ľahkosťou úspešného Taliana, mal výraznú bradu vystrčenú dopredu, vystretú hruď, roztiahnuté paže a veľké ruky načiahnuté až po nebo, keď nám kýval pri príchode. Jeho dozadu vyčesané biele vlasy, panovačný orlí nos a fádny oblek predstavovali dobre známe obchodné značky a neprekvapili ma. Slnečné okuliare, ktoré čoraz bežnejšie nosil na verejných vystúpeniach a ktoré mu dodávali zlovestnú osobnosť starnúceho kápa, vtedy nemal, čo len odhaľovalo jeho rozžiarený, strhujúci pohľad. Zaskočil ma však jeho jemný a zvučný hlas. Očakával som zvučný, silný, vzletný a dominantný hlas, alebo možno dokonca mrmlanie podobné Brandovi, spopularizované v nedávno premietanom Krstnom otcovi. Skrátka hocičo okrem zamatových tónov, ktoré sa rozliehali v tichej miestnosti. Ferrariho burácajúce záchvaty hnevu boli legendárne, ale v ten deň – deň nastolenia mieru – pôsobil umiernene a tak trochu utlmene. Popredný americký motoristický novinár Brock Yates vo svojej inšpiratívnej biografii ikony automobilového pretekania v 20. storočí, Enza Ferrariho, pristupuje s neskrývaným odhodlaním kvetnato, ale čo najvernejšie vykresliť tohto velikána motoršportu. Enzo Ferrari pod Yatesovým psychologickým mikroskopom odhaľuje svoje intímne miesta, ktorým sa najmä talianska tlač celé desaťročia obrovským oblúkom vyhýbala. Ferrari, ktorý rád okolo seba vytváral nepreniknuteľnú auru tajomnosti a neváhal ju marketingovo využívať, zostáva demaskovaný so všetkými svojimi ľudskými prednosťami, ale aj slabosťami. Yates neváha vyzdvihnúť nezmazateľné úspechy Starého pána, ako ho na sklonku života všetci volali, ale aj poodhaliť súkromné peripetie a rozbor osobnosti, ktorá svojou železnou vôľou dokázala to, čo len málokto v tomto športovom odvetví. Životný osud Enza Ferrariho, ktorý ešte ako mladík prišiel o otca aj brata, sa odvíjal na pozadí dramatických historických udalostí dvoch svetových vojen, úsvitu automobilového pretekania a vinul sa ako prastará Via Apia Apeninským polostrovom v povojnovom období. Za ten čas sa z neznámej Scuderie Ferrari stala rešpektovaná a komerčne mimoriadne úspešná značka a z jej majiteľa sivá eminencia celého motoršportu. Je priam pozoruhodné, že Ferrari dosiahol status národnej ikony, „rímskeho prokonzula“ so všetkými svojimi „spiatočníckymi“ názormi na moderné technológie, lebo aj napriek tomu sa jeho autá svojimi výkonmi a nesporne príťažlivou eleganciou držia na špici automobilových pretekov už viac ako 70 rokov. Netreba pritom zabúdať, že vďaka nezlomnej vôli samotného Ferrariho sa tak deje nepretržite a v mimoriadne silnom konkurenčnom prostredí. Mnohé, ak nie všetky značky s výnimkou Ferrari čas od času (a niektoré aj natrvalo) vypadli z kolotoča Veľkých cien. Nie však Ferrari. V tom sú táto značka a jej zakladateľ navždy zapísané v dejinách motoršportu a automobilového priemyslu. Z oboch sa stali legendy so všetkými pozitívami aj negatívami. A práve Yatesovi sa podarilo vyváženým spôsobom, cez vrcholy a strmé pády,

Deníky Alana Rickmana jsou jedinečnou pozvánkou do mysli autora – jednoho z nejoblíbenějších herců dnešní doby. Alan Rickman i po své smrti zanechal odkaz herce světové úrovně a jeho důstojnost, profesionalita i zvučný hlas nepřestávají diváci obdivovat ani dnes. Rickmanovy deníky popisují neobyčejně i obyčejné věci, vypráví světsky, vtipně i s lehkou jízlivostí, přičemž zůstávají naprosto upřímné. Autor nás bere do svého domova, na výlety s přáteli po celém světě, k přípravě divadelních her i a na natáčení filmů od Rozumu a citu, k průlomové roli ve Smrtonosné pasti, přes Robina Hooda až po filmy o Harrym Potterovi a Královu zahradnici, kterou režíroval. Deníky začínají v roce 1993 a kočí s hercovou smrtí v roce 2016 a nabízejí příležitost seznámit se s Alanem Rickmanem nejen jako hercem, ale jako přítelem, cestovatelem, fanouškem, režisérem i obyčejným mužem.

A dunaszerdahelyi maffia egykori „sírásói” a börtönben megtörnek és bevallanak mindent. A rendőrök holttestek után kutatva a fél Csallóközt felássák. Az ügy koronatanúját gyilkossági kísérlet miatt tartóztatják le, azzal vádolják, hogy feleségét az oroszlánja elé vetette. A maffia és a politika összefonódik, a polgármester ártatlan emberek eltüntetését rendeli meg a bűnbandától. Gyilkosságok, erőszak, csalás, bank- és hullarablás. A dunaszerdahelyi alvilág igaz története nem ért véget. Sőt, csak most kezdődik igazán. A 2019-ben megjelent ELÁSOTT IGAZSÁG című dokumentumkötet után a szerző, Barak Dávid folytatja a valaha volt lebrutálisabb magyar bűnszervezet elhallgatott bűneinek feltárását. True crime - fikció és legendák nélkül.

Životopis legendárního „brouka“ z pera člověka, který vyrostl ve stejném prostředí, jež formovalo Johna a ostatní členy Beatles: v poválečném Liverpoolu. Kennyho kniha umožňuje vidět přístavní město plné napětí a tepající životem očima mladého člověka, který v sobě všechno prožité ukládá.