Najnovšie - Biografie - Životopisy - História strana 23 z 39
Film, hudba 
História 
Osobnosti 
Šport 
Literatúra 
Umenie 
Politika 
Náboženstvo 
Veda, vynálezy 
Biznis 
Mafia, podsvetie 
Biografie - ostatné
zobraziť:
Sociální kliniky
Monografie je věnovaná životu a dílu Marie Krakešové (18981979), zakladatelky české školy sociální práce. Seznamuje čtenáře s unikátním konceptem tzv. sociálních klinik, jejichž cílem bylo zajistit komplexní praktickou odbornou přípravu absolventů v oboru sociální práce.
Součástí publikace je první knižní vydání rukopisu Marie Krakešové Úvod do praxe na sociálních klinikách, který vznikl před sedmdesáti lety, ale byl dostupný pouze jako rozmnoženina v krátkém období po druhé světové válce. Je to dílo završující úsilí Marie Krakešové o etablování české školy sociální práce, která přináší vlastní teoretický rámec a jeho praktickou realizaci v působení sociálních pracovnic.
Tento text rámují kapitoly Pavly Kodymové a Petera Brnuly, tvořící historický úvod k tématu. Popisují dějinné souvislosti, které ovlivňovaly život i práci Marie Krakešové, a na její biografii ukazují, co ji formovalo, jaké hodnoty uznávala, jakým způsobem uvažovala o sociální práci.
dostupné aj ako:
Cesta do království
Cesta do království Jaroslava Hutky popisuje deníkovou formou několik týdnů z podzimu roku 1978: čas bezprostředně před odchodem do nizozemského exilu a dobu těsně následující, už mimo rodnou zem. Své vzpomínky na tyto dny Jaroslav Hutka zaznamenal na popud Pavla Kohouta, část jen v poznámkách, které později rozpracoval do podoby novely.
Bakhita rozpráva svoj príbeh
Životopis sv. Bakhity vyrozprávaný jej vlastnými slovami. Bakhita (1869 -1947) pochádza zo Sudánu a ako 9- ročnú ju uniesli obchodníci s otrokmi. Prežila 12 rokov v otroctve. Oslobodená z fyzického zotročenia našla pravé vykúpenie v stretnutí s Kristom a jeho Cirkvou. Deň jej spomienky ustanovil Sv. otec František za Svetový deň modlitieb a pripomienky boja proti obchodovaniu s ľuďmi. Úvod napísal prof. Róbert Letz.
Na sklade 1Ks
3,60 €
Mengele - Úplný životní příběh - český jazyk
V místnosti vedle pitevního sálu čekalo a hořce naříkalo čtrnáct cikánských dětí. Doktor Mengele k nám nepromluvil ani slova a připravil deseti a pětimililitrové stříkačky. Z jedné krabice vytáhl Evipal, z další chloroform v dvacetimililitrových ampulích, a položil je na stůl. Poté přivedli první dvojče, čtrnáctiletou dívku. Mengele mi přikázal svléknout ji a uložit na stůl. Pak jí do žíly pravé ruky vstříkl Evipal. Jakmile dívka usnula, nahmatal její levou srdeční komoru a vstříkl 10 ml chloroformu. Po jednom malém škubnutí byla dívka mrtvá. Pak ji Mengele nechal přenést do místnosti pro mrtvoly. Stejným způsobem byla usmrcena v průběhu noci všechna dvojčata.
Josef Mengele byl přeživším symbolem Hitlerova konečného řešení, ztělesněním jeho hrůz chladný, odosobněný a vždy dokonale připravený na vleklé smrtící obřady, ďábelské selekce, kterých se mladý doktor SS pravidelně účastnil během jednadvaceti měsíců strávených v koncentračním táboře Osvětim.
Vzpomínka na muže útlejší postavy s upravenými vlasy v tmavě zeleném, precizně nažehleném plášti, s důkladně oholenou tváří a čepicí se znakem smrti SS posazenou švihácky do strany zůstává vrytá do paměti těch, kteří přežili jeho zkoumavý pohled hned po příchodu na stanici v Osvětimi. Mírně rozkročen v nablýskaných botách, palec položený na opasku s pistolí, zkoumal svou kořist chladnýma pronikavýma očima. Smrt vlevo, život vpravo. Předpokládá se, že čtyři sta tisíc lidských duší miminek, malých dětí, mladých dívek, matek, otců a prarodičů lehkovážně odmávala směrem vlevo hůlka, kterou držela ruka v rukavici.
Mengele byl hlavním zásobovačem plynových komor a krematorií. Občas jeho smrtící maska z tváře zmizela, Mengele ožil. Oči mu zářily vzrušením a jeho gesta zněžněla. Bylo to v okamžicích, kdy genetik Josef Mengele spatřil dvojčata.
dostupné aj ako:
Šedé eminence v evropské historii
Role šedých eminencí je často nejen opomíjena, ale i nedoceněna. Tyto osobnosti stojí v pozadí politického a společenského dění a disponují možnostmi rozhodovat o důležitých otázkách, mnohdy mají ve svých rukou osudy národů. S jejich jmény se pojí dobro i zlo, často dokonce obojí, neboť se většinou jednalo o vcelku kontroverzní osobnosti. Tak už to bývá – dějiny totiž nelze nahlížet skrze černobílé prizma a pro šedé eminence to platí dvojnásob.
Kinští
Kinští patří mezi nejvýznamnější šlechtické rody Království českého a habsburské monarchie. Jejich kořeny sahají až do 13. století. V roce 1628 byli povýšeni do hraběcího stavu, v roce 1720 vznikla větev knížecí, ze které se oddělila hraběcí větev kostelecká. Zámky Kinských v Chlumci nad Cidlinou, Kostelci nad Orlicí a Žďáru nad Sázavou patří mezi časté cíle milovníků historie a turistiky. Výrazné stopy Kinských nalezneme i na dalších místech, jako jsou Praha, Heřmanův Městec, Chroustovice, Sloup, Nový Bor nebo Budenice. Z dlouhé řady významných osobností rodu připomeňme např. hraběte Viléma nebo Oktaviána, či knížata Štěpána a Rudolfa Kinské a polního zbrojmistra Františka Josefa Kinského. Zapomenout nesmíme na nositelku Nobelovy ceny míru baronku Bertu von Suttner nebo jedinou vítězku Velké pardubické Latu Brandisovou. Kniha „Kinští, Bůh, čest, vlast“ přináší celkový pohled na historii a odkaz rodu Kinských, informace o jeho nejvýznamnějších osobnostech, přehledné rodokmeny hlavních rodových větví a popisy erbů. Na tři sta fotografií zachycuje portréty členů rodu a jeho nejvýznamnější sídla.
Na sklade 3Ks
18,75 €
Tango pod Hradem
Když oznámil kandidaturu na post prezidenta, mnozí se ušklíbali. Brali to spíše jako vtip. Mladý lékař byl znám jen velice úzkému okruhu lidí díky svým aktivistickým vystoupením. Marek Hilšer však překvapil všechny. Prezidentem se sice nestal, ale s minimem peněz a bez podpory stran či velkých podnikatelů dokázal ve volbách získat půl miliónu hlasů. Jeho tvář se dostala do povědomí a za půl roku se stal senátorem. Marek Hilšer otevřeně vypráví o tom, proč se rozhodl vstoupit do politiky, zamýšlí se nad stavem české společnosti, mluví ale také velmi upřímně o sobě, o své rodině, o složitých vztazích s rodiči, o emigraci a o návratu po listopadu 1989 zpět do rodného Chomutova. Nabízí unikátní pohled do zákulisí prezidentských voleb z první ruky. Přibližuje první zkušenosti z parlamentu. Jeho život je ovšem vedle politiky také lékařský výzkum. Specializuje se na nádory mozku, učí studenty, jezdí na lékařské mise do Afriky. Když se nevěnuje politice nebo vědě, patří kromě ženy a dcery k jeho největším vášním lezení po skalách a tango, za kterým jezdí do vyhlášených klubů po Evropě. A aby toho nebylo málo, stal se ještě včelařem. O tom všem vypráví v knížce.
Cestou za otcem
Co vlastně vím o svém tatínkovi? ptá se v úvodu své knihy architekt Tomáš Valena (* 1950). Konkrétní vzpomínky na něj má jen ze svého útlého mládí, potom už byl tatínek přítomen jen ve virtuální mytické podobě ve vyprávěních maminky a přátel či na fotografiích. Otázky po životě, působení a významu svého otce, významné osobnosti katolického veřejného života Františka Valeny (19131960), si autor začal klást teprve ve zralých letech, kdy už nežilo mnoho pamětníků. Začal proto životní příběh svého tatínka téměř až detektivně rekonstruovat, kamínek po kamínku skládal mozaiku jeho života.
Jak autor přiznává, existovalo ještě něco jiného, co ho nutilo vypořádat se s osudem jeho otce, ale co to je, nejprve jen nejasně tušil. V průběhu psaní se začaly vynořovat obrysy podobností i protikladů mezi nimi, o nichž dříve nepřemýšlel. Uvědomil si, že to nebude jen kniha o jeho otci, ale také o něm samém. Struktura textu je tedy dvoukolejná, na jedné straně je to klasická historická studie příběh tatínka, na druhé autorovy vlastní reflexe tohoto životního příběhu, jakési měření sil s otcem.
Richard Sorge
The most formidable spy in history Ian FlemingA superb biography ... More than a hundred books have been written about him and this is undoubtedly the best Ben Macintyre
Richard Sorge was a man with two homelands. Born of a German father and a Russian mother in Baku in 1895, he moved in a world of shifting alliances and infinite possibility.
A member of the angry and deluded generation who found new, radical faiths after their experiences on the battlefields of the First World War, Sorge became a fanatical communist and the Soviet Union s most formidable spy. Like many great spies, Sorge was an effortless seducer, combining charm with ruthless manipulation. He did not have to go undercover to find out closely guarded state secrets his victims willingly shared them.
As a foreign correspondent, he infiltrated and influenced the highest echelons of German, Chinese and Japanese society in the years leading up to and including the Second World War. His intelligence regarding Operation Barbarossa and Japanese intentions not to invade Siberia in 1941 proved pivotal to the Soviet counteroffensive in the Battle of Moscow, which in turn determined the outcome of the war. Never before has Sorge s story been told from the Russian side as well as the German and Japanese.
Owen Matthews takes a sweeping historical perspective and draws on a wealth of declassified Soviet archives along with testimonies from those who knew and worked with Sorge to rescue the riveting story of the man described by Ian Fleming as the most formidable spy in history.
You, Me and Art - Artists in the 21st Century
As the art world shifts and expands, the position of everyone in its orbit--from viewers to critics and curators to artists themselves--is continuously reinvented and transformed. Though the artist remains at the center of the artistic universe, what it means to be an artist is in constant flux. Setting out to explore this condition, art advisor, collector and journalist Marta Gnyp conducted a series of interviews with artists and their interlocutors; You, Me and Art collects these conversations. Here, François Pinault speaks about his experiences and his vision of contemporary art as a collector; Anthony d'Offay reflects on artists and the postwar art system from the perspective of a gallerist; and Demetrio Paparoni reflects on the state of contemporary art in his role as an art historian, curator and critic. Artists such as Carl Andre, Michael Borremans, Mark Bradford, Damien Hirst, Robert Longo, Sarah Lucas, Danh Vo and more speak about what the work and life of an artist can look like now, testifying to the diversity and variability of that position. You, Me and Art: Artists in the 21st Century offers fresh insights into the artistic practices of our time, giving readers a glimpse of the extraordinary range of things an artist might do or think about, and how these concerns shape our contemporary art system.
Generál šel na smrt
Příběh za druhé světové války ojedinělý: Poprava předsedy vlády země okupované Němci! Hitlerovci se jí dopustili v červnu 1942 na pražské střelnici v Kobylisích. Na rozdíl od Stalinistů nacisté, jisti si svým vítězstvím, se podobnými vraždami veřejně chlubili! Alois Eliáš nebojoval běžnými zbraněmi jako Tři králové Morávek, Mašín a Balabán.
Jeho zbraní byla vojenská lest, předstírání a oddalování, získávání času a snaha o narušení záměrů protivníka. Za těžkých podmínek udržoval rádiové i kurýrní spojení se svým vrchním velitelem prezidentem Benešem v Londýně a využíval i dřívější známosti s protektorem Neurathem z mírových jednání v Ženevě. Svedl nejeden ústupový boj se svým protivníkem K. H. Frankem. Byl si vědom toho, že mu hrozí smrt. Jiným pomohl k emigraci, ale sám nabídku emigrovat odmítl, že tam už je generálů dost. Teprve v den výměny protektora Heydrichem koncem září 1941 byl zatčen a německým tribunálem složeným z gestapáků odsouzen k smrti. Zemřel jako hrdina. Odmítl šátek přes oči a díval se upřeně na své vrahy.
dostupné aj ako:
Nikam jsem nepatřil
Vzpomínky Edwarda Saida politologa, historika, novináře a spisovatele (1. 11. 1935 Jeruzalém – 25. 9. 2003 New York) popisují dětství a mládí v mezitím zmizelém arabském světě. S autentickým pocitem osamělosti a vyřazenosti líčí, jak navštěvoval britské a americké školy v Káhiře, kde byl Edward, Arab narozený v palestinském Jeruzalému spolužáky vnímán jako cizinec, a nedokázal mezi ně zapadnout. Frustrace a vnitřní nejistota jsou Saidovy dominantní pocity, které ho provázejí nejen při pobytu v Jeruzalémě, Káhiře, New Yorku a palestinském Dhúru, ale i v značně uzavřené rodině. Tam vládne patriarchální otec a emocionálně nevyrovnaná matka a rodiče nevědomky ambivalentní vztahy uvnitř rodiny i mezi Edwardem a vnějším světem ještě umocňují. Saidovo povědomí vyloučenosti a nepatřičnosti má však svůj zdroj zejména v jinakosti, způsobené jeho příslušností k palestinskému etniku a v pocitu historické křivdy spáchané na Palestincích.
Eliška známá i neznámá
Tato brožurka má velmi výstižný název Eliška známá i neznámá a je sestavena ze svědectví spolusester, kněží a přátel. Inu, světec je opravdu známý i neznámý, vnímáme to, co je vidět na povrchu, ale mnohem větší poklad je skrytý uvnitř.
Cílem práce postulátorky je ukázat co nejvíce z pokladu života Služebnice Boží sestry Elišky, aby nás všechny její příklad táhl k osobní svatosti a plnému životu. Tomu napomáhají mnohá osobní svědectví lidí, kteří měli možnost poznat sestru Elišku zblízka. Kéž k tomu přispěje i tato knížečka.
Depeše do ztracené země
DEPEŠE do ZTRACENÉ ZEMĚ je opravdu o depeších. Přesněji řečeno, je to román o zprávách, které o sobě a o mnohém, co vidí kolem sebe, posílá domů Johannes Hofer odevšad, kam ho po Evropě zavěje jeho značně dramatický osud mezi lety 1910 až 1945.
Tato dominantní postava nadcházejícího bohatého děje pochází z německých Krušných hor. V německém prostředí se ostatně pohybuje po celý svůj relativně krátký život, a to ve značně širokém záběru od divokého Berlína počátku 30. let 20. století přes temnou éru nastupujícího nacismu, nejsevernější Čechy, polskou frontu druhé světové války a Němci obsazenou Paříž, až po uzavřený svět protektorátní Prahy. Hlavním jevištěm tohoto děje je ovšem Poohří a zejména Kadaň, kde Hofer prožije svá školní i studentská léta, mládí, a kam se také vrací v klíčových momentech svého příběhu i později.
Románový příběh však Hoferovou násilnou smrtí v Praze v květnu roku 1945 překvapivě nekončí, protože se jí naopak otevírá pointa děje i jeho filozofické poslání, promítané na poměrně rozsáhlé ploše od těsně poválečného divokého odsunu až po naše časy, kdy hledíme na peripetie předchozího dramatu již docela jinýma očima.
Korespondence II (1843-1844)
Dopisy Karla Havlíčka (18211856) odkrývají významnou část odkazu tohoto předního českého novináře, básníka, politika a organizátora národního života. O to překvapivější je, že ke kompletnímu kritickému vydání Havlíčkovy korespondence dochází až nyní. Druhý z plánovaných šesti svazků zahrnuje veškerou dnes známou odeslanou i přijatou Havlíčkovu korespondenci z let 18431844, tedy z doby Havlíčkova vychovatelského působení v Rusku a poté z období národní agitace v Německém Brodě. Dopisy z Moskvy staví před čtenáře oblouk sklenutý od počátečního proruského nadšení až k pozdější hořké deziluzi; mimoto umožňují pozorovat zrod Havlíčka-publicisty autora Obrazů z Rus a satirického básníka. V korespondenci z druhé půle roku 1844 pak Karla Havlíčka sledujeme především jako organizátora českého ochotnického divadla. Z Havlíčkova okolí je v tomto svazku nejvýrazněji slyšet hlas Viléma Gablera, jehož listy jsou zde otištěny úplně poprvé, a to v překladu do češtiny a v poznámkovém aparátu i v německém a francouzském originále. Dobový kontext a historické souvislosti otištěných dopisů jsou představeny v úvodní studii, dopisy jsou doplněny věcnými vysvětlivkami, kalendáriem Havlíčkova života a obrazovou přílohou.
Státníci a zločinci XX. století
Život v každé době ovlivňují prozíraví i méně prozíraví státníci, politikáři, diktátoři a zločinci. Tito lidé vlastně vytvářejí dějiny. Třináctka osobností, Lenin, Stalin, Wilson, Hitler, Churchill, Mao Ce-tung, Chruščov, Gándhí, Kennedy, Teng Siao-pching, Jan Pavel II., Reagan a Gorbačov bezesporu formovala dramatické 20. století, jímž se prolíná příběh boje mezi demokracií a diktaturou. Autor svým pronikavým pohledem odkrývá jejich příběhy a zároveň bourá historické mýty a poukazuje na paradoxy dějin.
Na sklade 2Ks
14,49 €
Krátký život Jana Palacha
Francouzský pohled na zásadní osobnost moderních českých dějin
Vychází při příležitosti padesátého výročí tragického hrdinného činu Jana Palacha
Nemluvím česky a nejsem si jistý, jestli vím, co tady dělám, dnes, devětačtyřicet let po smrti Jana Palacha a dvaadvacet let poté, co jsem o něm poprvé slyšel. Bylo to skoro jako nějaká náhlá potřeba, jen o tom řeknu šéfovi a vezmu si týden dovolené. Je pondělí 15. ledna 2018, skoro 17 hodin. Přesně v této chvíli o devětačtyřicet let dříve má před sebou Jan čtyřiadvacet hodin, než bude přijat na středisko popálenin v Legerově ulici.
Je leden 1969, mladý student filozofické fakulty Jan Palach přichází k Václavskému náměstí připraven podstoupit tu největší oběť. Po jeho stopách se o téměř padesát let později vydává francouzský spisovatel Anthony Sitruk.
Ve své knize Krátký život Jana Palacha přináší osvěžující pohled na jednu ze zásadních postav moderních českých dějin, jejíž jméno dodnes silně rezonuje napříč českou společností. Nabízí pohled zvnějšku, s odstupem cizince. Detailně se zabývá vším, co se dělo před i po Palachově upálení a nevyhýbá se ani subjektivním soudům a domněnkám. Nejedná se konec konců o historickou studii. Spíše o nacházení vztahu mezi realitou a fikcí.
Hlavní motivací knihy je především pochopit Palachovo počínání a uvést ho do souvislostí. Sitruk nachází zajímavé přesahy a paralely. Srovnává Palachovu situaci k ve Francii známějšímu Mohamedu Bouazizimu, jenž se v roce 2010 upálil v Tunisku. Připomíná další případy: Rysszard Siwiec, Vasyl Makoukh, Sándor Bauer, Josef Hlavatý, Romas Kalanta, Oleksa Hirynk. Především se ale do Palacha snaží vcítit. Přemítá nad tím, jak by se sám zachoval na Palachově místě, a odpovědi zdaleka nejsou jednoznačné.
Anthony Sitruk (1975) je francouzský spisovatel a scenárista. V roce 2013 vydal svůj prozaický debut Pornstar. Krátký život Jana Palacha je jeho druhým románem.
dostupné aj ako:
Cestou ze sovětského koncentráku
Je to již naše šestá kniha, která představuje životní vzpomínky v sovětských žalářích a táborech nucených prací. Zajisté vás budou zajímat okolnosti, za jakých se doktor práv František Polák dostal do Sovětského svazu, jmenovitě do jeho táborů. Tato knížka vás chce obeznámit ve stručnosti s historií života, počínaje jeho odchodem z vlasti po nacistické okupaci. Dne 7. srpna 1939 přešel do Polska, aby se opětovně zúčastnil odboje, o jehož nevyhnutelnosti byl přesvědčen. Po příjezdu do Krakova vstoupil do tvořící se československé vojenské jednotky, jejímž velitelem byl tehdy podplukovník Ludvík Svoboda... ...byl tehdy často zván na poradu o těchto záležitostech československým konzulem v Krakově a přicházel do styku i s otázkami civilní československé emigrace...
...nemohl prostě mlčet, a tak proti nim vystoupil. Tím si přivodil nesmiřitelné nepřátelství československých komunistů, kteří jej udali všemocné NKVD. Na základě tohoto udání byl dne 3. listopadu 1939 zatčen na západní Ukrajině a společně s osmi jinými československými poddůstojníky a vojáky, rovněž udanými komunisty, odvezen do moskevského policejního vězení na Lubjance. Zde byl administrativním rozhodnutím NKVD odsouzen k osmi letům nucených prací v táborech jako nepřítel SSSR.
Propuštěn byl 5. prosiince 1947. V září 1948 emigroval do západního Německa, kde seznámil světovou veřejnost se sovětskými tábory nucené práce. V dubnu 1951 se odstěhoval do USA. V roce 1953 žaloval SSSR a jeho satelity za nucenou práci.
Na karnevalu dějin
Jméno Leonida Pljušče (19392015), významného disidenta sovětské éry, je spojováno zejména s oběťmi politicky motivovaného zneužívání psychiatrie.
Kniha Na karnevalu dějin vznikla na podnět pařížského nakladatelství Seuil, které se na L. Pljušče obrátilo s prosbou, aby pojednal o sobě a svém odporu vůči sovětskému režimu. Paměti autor sepsal v ruštině bezprostředně po svém odchodu do emigrace roku 1976. V knize L. Pljušč zaznamenal své dosavadní životní etapy: dětství a mládí, pedagogickou činnost, práci v akademickém ústavu, zájem o parapsychologii, telepatii, teorii her, dále odchod do podzemí, rozvíjení aktivit v samizdatu, pronásledování politickou policií, internaci v psychiatrické léčebně a odchod za hranice.
K okolnostem vzniku své vzpomínkové knihy v jednom rozhovoru uvedl: Pokud jste četli mou knihu Na karnevalu dějin, jistě jste si všimli toho, že kapitola o psychušce je nejkratší. Neměl jsem vnitřní sílu psát, vždyť jsem knihu začal hned pro propuštění z psychiatrického vězení. Pljuščova kniha zpřítomňuje pohled na svět formovaný v sovětské éře: pevné, předem dané vzorce chování a myšlení, stereotypy, vedoucí k vytvoření unifikovaného sovětského člověka. Současně vykresluje charakter a meze rádoby liberálního Chruščovova období i Brežněvovu vládu.
Nucené držení nepohodlných občanů v psychiatrických zařízeních autor chápal jako jeden z podstatných znaků totalitarismu: Vždyť je tak jednoduché prohlásit ty, co jinak smýšlejí, za psychicky nemocné. Důležitost boje za lidská práva shrnul Leonid Pljušč těmito slovy: Každé hnutí ať už národnostní, náboženské, sociální či jiné mělo své dějiny, své příčiny, své zvláštnosti. Avšak v procesu svého rozvoje nutně dospívalo ke společnému jmenovateli k obraně lidských práv, neboť si uvědomilo, že bez dodržování všeobecného práva na svobodu slova, tisku, shromažďování, spolků nemůže dosáhnout svého dílčího cíle.
Kniha je svědectvím ještě jednoho boje zápasu Taťjany Žitnikovové-Pljuščové za záchranu svého manžela. Příloha, jež je nedílnou součástí knihy, sestává z koláže obsahující její dopisy a stížnosti, jež adresovala řadě institucí, odpovědi na ně a její dodatečně psané komentáře.
Biografie z kategórie história sa zameriavajú na opis a skúmanie životov významných historických osobností. Tieto knihy nám ponúkajú pohľad do života a príbehov jednotlivcov, ktorí zohrali dôležitú úlohu vo vývoji spoločnosti, politiky, vedy, umenia alebo iných oblastí.
V biografiách sa často rozoberajú naratívne aspekty životov jednotlivcov, od ich raného detstva a rodinného prostredia až po ich dospelosť a významné činy. Autori týchto kníh sa zaoberajú históriou a využívajú primárne a sekundárne zdroje, ako sú denníky, listy, rozhovory, oficiálne dokumenty a vedecké štúdie, aby rekonštruovali životné príbehy týchto osobností.
Historické životopisy nám umožňujú preniknúť do mysle a srdca týchto osobností a porozumieť ich motivácií, rozhodnutiam a vplyvu na svet okolo nich. Tieto knihy nám tiež poskytujú historický kontext a rámec, v ktorom tieto osobnosti pôsobili, a umožňujú nám vidieť, ako ich životné príbehy zapadajú do širších dejín.
