Knihy - Biografie - Životopisy strana 16 z 500

Blond sexi imidž Pamely Andersonovej bol v 90. rokoch všadeprítomný. Objavili ju na tribúnach počas kanadského futbalového zápasu a rýchlo sa stala superhviezdou. Keď jej hviezda stúpala, ocitla sa na vrchole éry, keď sa taktika paparacov zameriavala hlavne na zničenie imidžu a sebaúcty človeka. Pamela Anderson stratila kontrolu nad vlastným príbehom, média jej neprestajne ubližovali a mala strach z toho, ako verejnosť vníma, kým je a kým nie je. Znášala to však všetko s gráciou, našla útočisko vo svojej láske k umeniu a literatúre a stala sa z nej oddaná matka a aktivistka. Pamela sa po prvýkrát delí o svoj skutočný životný príbeh: príbeh dievčaťa z malého mesta, ktoré sa zapletie do vlastného sna.

„Muzikantský život mi dal spoustu emocí, protože hudba jsou především emoce, a takových emocí, jaké bych nikdy v životě nezažila. V podstatě je to můj život, moje hudba a moje rodina.“ Jeden novinář ji kdysi nazval Lady Soul. Ale Marie Rottrová se jednak necítí být takto zaškatulkována, a jednak se skutečně vymyká všem definicím, pojmenováním, přízviskům a přezdívkám. Ona je Marie Rottrová, naprosto svébytná bytost v našem kulturním světě s obrovským hudebním a pěveckým nadáním, která vyrostla v ostravském regionu mimo hlavní hudební průmysl, mimo mainstream, mimo pražský šoubyznys. A právě to z ní dělá unikátní umělkyni, která si zachovala svoji originalitu a neopakovatelnost. Není sama, stejně tak se dá hovořit i o Věře Špinarové, rovněž zcela originální a svébytné ostravské zpěvačce. Ani jedna z nich nevystudovala hudbu, a přesto se z nich staly československé a české hvězdy s mezinárodním přesahem. Na rozdíl od Věry šla Marie trochu jiným směrem, nebyla a není rockovou zpěvačkou, i když tímto obdobím si také prošla, někdo by možná řekl, že je spíše zpěvačkou popovou. Ale to také není úplná pravda, protože Marie začínala jako zpěvačka soulová. Byla v tomto žánru u nás průkopnicí, a to až do té míry, že si „vysloužila“ onu přezdívku. Sama své soulové začátky nepopírá, ale dostala se od nich dál, k baladám a původním, autorským písním, které nebyly a nejsou jen líbivým a povrchním odrazem našeho bytí, ale vypovídají o citech, emocích, trápení a radování se ze skutečného, prožitého života se všemi jeho podobami. Díky chytrým a obsažným textům od těch nejlepších českých textařů či spíše básníků, jakými byli Jiřina Fikejzová, Zdeněk Borovec, Václav Fišer nebo Jaromír Nohavica, a díky původnímu autorskému repertoáru od neméně erudovaných domácích skladatelů (Richard Kovalčík, Jiří Urbánek, Vlastimil Kučaj, Vladimír Čort, Pavel Vrba, Jaroslav Wykrent, Bohuslav Ondráček a další) jsou to především písně o lásce ve všech jejích podobách, o vztazích mezi mužem a ženou, mnohdy složitých a nejednoznačných, ale nejen o nich... Stačí slyšet jen předehru, pár prvních tónů, a člověk ví: tohle je Kůň bílý, tohle Řeka lásky, Markétka, Lásko, voníš deštěm, Ten vůz už jel, Měli jsme se potkat dřív, Klíč pro štěstí i úžasná píseň To mám tak ráda… Marie nikdy nepodléhala módním trendům, vždy si držela svůj nezaměnitelný styl, který vycházel z její vysoké náročnosti na melodie i texty. Nikdy nepřijala písničku nebo text, který ji neoslovil, nesouzněl s její duší a srdcem. Těch, které vrátila, bylo víc než těch, které přijala... Leckteří skladatelé i textaři si na ni, řečeno s nadsázkou, „stěžovali“, ale ona se nikdy nenechala zviklat, vždy si stála za svým. A to se, jak vidno z celé její neuvěřitelně dlouhé, šedesátileté kariéry, na sto procent vyplatilo. Je u nás jen málo zpěvaček, které oslovily tolik generací fanoušků a které si navíc drží i i v pozdějším věku tak neuvěřitelnou svěžest, elán, energii a mladický vzhled. A neslábnoucí nádherný hlas. Marie Rottrová je zkrátka jako přírodní úkaz, převtělený do stále přitažlivé ženy, dámy a umělkyně s vytříbeným vkusem a krásným srdcem i nádhernou duší.

Zpověď kultovního muzikanta a příběh rocku v Seattlu devadesátých let. Mark Lanegan se na světová pódia dostal ze zaprášeného vidlákova jen díky svému čirému odhodlání — a kvůli nedostatku jiných možností. Jako frontman rockové kapely Screaming Trees byl svědkem vzestupu legend seattleské hudební scény. Osobnosti jako Kurt Cobain, Layne Staley z kapely Alice in Chains nebo Josh Homme z Queens of the Stone Age doprovázel Lanegan nejen do nahrávacích studií a na turné, ale také při honbě za heroinem a crackem po zaplivaných barech, bytech vyšinutých podivínů a feťáckých doupatech. Jeho příběh je zároveň příběhem devadesátkového amerického rocku ve všech jeho podobách. V nekompromisní knize Zpívej pozpátku a plač Lanegan vypráví o vlastní tvorbě i zákulisí showbyznysu, ale také o svém celoživotním boji s depresemi a závislostí. Na stříbrném hotelovém podnose — s plátkem citronu, aby se heroin líp rozpustil — servíruje sebevědomý i sebekritický intimní vhled do každodenních strastí vášnivého hudebníka a narkomana.

Beethoven, Mozart, Debussy, Wagner... nevek, amelyek hallatán azonnal díszes koncerttermek, frakkban feszítő karmesterek, elegáns nézőközönség sejlik fel előttünk, és szinte érezzük a mindent körülölelő szent áhítatot. De kik voltak ezek az emberek a hétköznapokban? Mi történik, ha kivételesen nem a nagy és megközelíthetetlen alkotókat, hanem az esendő embereket próbáljuk meglátni bennük? Bősze Ádám zenetörténész, antikvárius, rádiós- és televíziós műsorvezető hosszú ideje azon dolgozik, hogy oldja a komolyzene világára jellemző merevséget. Évek óta nagy sikerrel zajló estjei és előadássorozatai során hatalmas tudással felvértezve és lehengerlő humorral fűszerezve segít közelebb hozni hozzánk a zenetörténet hírességeit, hogy megérthessük, ők is érző, hús-vér emberek voltak, és ugyanúgy örültek, vágytak, szenvedtek, hibáztak, mint akárki más. A kötetben található tíz szerelmi történet olvasása közben a QR-kódok segítségével számos zenei illusztrációt is meghallgathatunk. A tartalomból: Mozart és az egyedül fésülködő Weber lány Wagner és a cserbenhagyás "művészete" Haydn pokolfajzat felesége Gesualdo és a végzetes szerelem Beethoven házassági kísérletei Brittennel egy szívben Egy élet Puccini nyomában

Kým je dcéra bez svojej matky? Sama sebou... Otvorená spoveď Jennette McCurdy o tom, ako sa stala detskou herečkou, o poruchách príjmu potravy, závislosti a o komplikovanom vzťahu s panovačnou matkou, ale aj o tom, ako sa jej znovu podarilo prevziať kontrolu nad vlastným životom. Jennette McCurdy mala len šesť rokov, keď absolvovala prvý herecký konkurz. Matkiným snom bolo, aby sa jej jediná dcéra stala hviezdou a Jennette pre to robila všetko. Súhlasila s obmedzením príjmu kalórií a vážila sa päťkrát denne. Keď jej mama vyčítala, že má „neviditeľné mihalnice“, pristúpila na rozsiahle estetické premeny, lebo „aj Dakota Fanning si ich farbí“. Mama ju dokonca do šestnástich rokov sprchovala a Jennette sa s ňou delila o svoje denníky, emaily aj všetky príjmy. V knihe Som rada, že mama zomrela Jennette podrobne rozpráva o všetkom, čo sa dialo, aby splnila mamin sen. Keď dostala hlavnú úlohu v seriáli iCarly, odrazu sa stala slávnou. Jej mama bola vo vytržení. Posielala emaily vedúcim fanklubov a paparazzov oslovovala krstným menom. V Jennette sa však hromadili pocity úzkosti, hanby a sebanenávisti, ktoré vyústili do porúch príjmu potravy, závislosti a viacerých nezdravých vzťahov. Problémy sa ešte zhoršili, keď po získaní úlohy v seriáli Sam&Cat, po boku s Arianou Grande, jej matka zomrela na rakovinu. Jennette napokon zanechala hereckú kariéru, začala sa venovať práci na sebe a prvýkrát mohla sama rozhodovať o tom, čo v živote naozaj chce. Kniha Som rada, že mama zomrela je úprimný, inšpiratívny príbeh plný čierneho humoru o nezlomnosti, nezávislosti a o radosti z toho, že si Jennette končene môže sama umyť vlasy. Z anglického originálu I’m Glad My Mom Died (Simon & Schuster, New York 2022) preložila Sára Moyzesová.

"Tüdős Klára olyan női ikon, akinek embersége, egyénisége, alkotóereje és tettei túlnőttek a huszadik századon. Az ő szobrát a történelem és az emberi nem drámája faragta, de valahogy úgy, ahogy tengervíz töri, pusztítja el a sziklákat. Én ezt a láthatatlan emlékművet most életre keltem. Jó volna hozzájárulni Tüdős Klára reneszánszához, alkotásai, munkája, élete újrafelfedezéséhez. Tragikus, hogy azok a művek, amiket nem hozhatott létre - vagy azért, mert nőnek született, vagy azért, mert egy bizonyos társadalmi réteghez tartozott -, már soha nem fognak megszületni. Nem tudok lehetőséget adni, hogy teljes virágában kibontakoztathassa a tehetségét, amit életében nem ismertek el és nem ismertek fel, de talán fel tudom mutatni. Elveszett álmait nem tudom beteljesíteni, de tovább álmodni igen. Azt remélem, hogy Tüdős Klára erős személyisége, ideológiák fölötti békességre törekvése, Isten-keresése, mélyülő, tettre kész hite, életének példája rezonanciára talál az olvasó lelkében." Bódis Kriszta

Pre Davida Gogginsa bolo detstvo nočnou morou – chudoba, predsudky a fyzické násilie mu vypĺňali dni a strašili ho po nociach. Vďaka sebadisciplíne, psychickej odolnosti a tvrdej práci sa však zmenil z deprimovaného mladého muža s nadváhou a bez budúcnosti na ikonu amerických ozbrojených síl a jedného z najlepších vytrvalostných športovcov na svete. Ako jediný človek v dejinách úspešne absolvoval elitný výcvik špeciálnych jednotiek amerických námorných, vzdušných a pozemných tímov Navy SEALs, ľahkej pechoty Army Rangers aj taktických jednotiek vzdušných síl Air Force Tactical Air Controller, vytvoril rekordy v množstve vytrvalostných súťaží a časopis Outside mu preto dal prezývku najzdatnejší muž Ameriky. V knihe Nič ma nezlomí rozpráva svoj ohromujúci životný príbeh a odhaľuje, že väčšina z nás využíva približne štyridsať percent svojich schopností. Nazýva to štyridsaťpercentným pravidlom a svojimi skúsenosťami ukazuje cestu, ktorou môže hocikto zvládnuť bolesť, rozdrviť strach a naplno zúročiť svoj potenciál. „Toto je príbeh o zrodení hrdinu. Tým hrdinom ste vy.“

Pro skauty, trampy a toulavý lid s batohem na zádech všeobecně je Miloslav Nevrlý (1933) určující osobností. Jeho osamělé toulky po Jizerských horách a Karpatech, které podnikal od padesátých let, inspirovaly zástupy následovníků – někteří z nich jsou populární cestovatelé, jiní skromní tuláci, kteří o svých prožitcích mlčí, ale svůj život jimi naplňují neméně intenzivně. Miloslav Nevrlý, skautskou přezdívkou Náčelník, jim byl příkladem, že se neznámými končinami dá chodit bez map, nenosit s sebou v batohu v podstatě nic, vydat se nejistotám a nalézt tak radost a smysl. Byl to právě on, kdo po odsunu německého obyvatelstva v podstatě znovu objevil zapadlá místa nejsevernějších českých hor a napsal o tom ceněnou Knihu o Jizerských horách. Byl to on, kdo naučil čtenáře Karpatských her hrát hry na poutníka s lehkým srdcem či na jitřní radost; mnoho lidí tvrdí, že tato útlá kniha jim doslova změnila život. Miloslav Nevrlý završuje devadesát let svého života v obdivuhodné fyzické i mentální kondici. V knižním rozhovoru rekapituluje své cesty a prožitky nad rámec toho, co o nich dosud napsal. Hovoří také o víře, o práci (lépe řečeno o zaměstnání) v libereckém muzeu, o své rodině a přátelích. Zejména pak vzpomíná na výpravy do osamělých hor, jakých je dnes už tak málo. V knižním rozhovoru nazvaném Náčelník dokládá, že užitek z cest je možné čerpat v každém věku, pokud duše zůstane dychtivá. To vše koření vrchovatou dávkou humoru. Knihu doplňují dosud nepublikované fotografie z rodinných alb. Pro tuláky všeho druhu je Miloslav Nevrlý beze sporu legendou. Pro ty, kteří o cestách jen sní, může být tento rozhovor skutečným objevem. I dnes je totiž možné být přírodě blízko, zažívat ji a chápat. I dnes je možné prožít naplněný život.

Garantáltan az eddigi legjobb Rejtő életrajzi regényt tartja kezében az olvasó, mert bármilyen meglepő is, de egyik legnépszerűbb írónkról mind ez idáig nem született még ilyesfajta biográfia. Talán még senkiről sem írtak le annyi téves információt, legendás, már-már mesés történetet, mint Rejtő Jenőről, noha ezeknek a forrása nagymértékben ő maga volt, gyakran ferdített az igazságon, amikor önmagáról írt vagy nyilatkozott. Az idők során széles körben elterjedt mítoszok kuszaságában próbál rendet teremteni e könyv szerzője, aki felveszi ugyan P. Howard utánozhatatlanul szórakoztató stílusát, de bemutatja Rejtő komoly oldalát is, a csillagászattól a modernizmuson és a freudi pszichoanalízisen át Tesla és Edison találmányaiig terjedő tudományos érdeklődését, ritka szociális érzékenységét – valamint kisiklott házasságait, testi és lelki problémáit éppúgy, mint szenvedélyes futballszeretetét, féktelen kártyamániáját, legyőzhetetlen nikotin-, kávé-, alkohol- és amfetaminfüggőségét. Az alapos kutatómunkával készült életrajz hivatalos dokumentumok, magánlevelek, a kortársak beszámolói és Rejtő írásai alapján hitelesen, évről évre, eseményről eseményre, szinte napról napra haladva mutatja be a szerző kalandos életét – rávilágítva számtalan, mára elfeledett tényre (hányan voltak valójában a Reich testvérek, merre utazott, tényleg belépett-e a légióba, mi volt ,,öngyilkosságának” valódi háttere stb.), kiemelve, hogy Rejtő gyermekkori traumái, felnőttkori élettapasztalatai, tudományos ismeretei és az általa mindenkor szorosan figyelemmel kísért aktualitások miként épültek be műveibe. Az életrajz ma már kinyomozhatatlan fehér foltjait a szerző Rejtő Jenő saját, sokszor önéletrajzi ihletésű műveiből átvett részletekkel pótolja, így egy folyamatos, összefüggő és hihető életút rajzolódik ki. E fiktív napló azonban nemcsak életrajz, hanem korrajz (és kórrajz) is. Behatóan foglalkozik a két világháború közötti évekkel, amely – főként a színházi élet tekintetében – rendkívül gazdag időszaka volt az egyetemes magyar kultúrának. Ennek köszönhetően számtalan kortárs híresség elevenedik meg e könyv lapjain, Molnár Ferenctől Karinthy Frigyesen és Kabos Gyulán át Salamon Béláig, de bepillantást nyerhetünk a korszak kávéházainak, színházainak és budoárjainak ma már kevéssé ismert titkaiba is. A szerző reményei szerint könyve vitákat gerjeszt, így sokan foglalkoznak majd ismét irodalmunk egyik legtermékenyebb, legérdekesebb és legellentmondásosabb írójával, és remekműveit újra felfedezve e stílusteremtő alkotó sokadik reneszánsza köszönthet be hamarosan.

DROPOUT. PACIFIST. PHYSICIST. CASANOVA. REFUGEE. REBEL. GENIUS. THINK YOU KNOW EINSTEIN? THINK AGAIN His face is instantly recognisable. His name is shorthand for genius. Today, he's a figurehead as much as a man, symbolic of things larger than himself: of scientific progress, of the human mind, even of the age. But who was Einstein really? The Nobel Prize-winning physicist who discovered relativity, black holes and E = mc2, dined with Charlie Chaplin in Hollywood and was the inspiration for (highly radioactive) element 99, Albert Einstein was also a high school dropout with an FBI file 1,400 pages long. In this book, Samuel Graydon brings history's most famous scientist back to life. From his lost daughter to escaping the Nazis, from his love letters to unlikely inventions, from telling jokes to cheer up his sad parrot Bibo to refusing the Presidency of Israel, through the discoveries and thought experiments that changed science, Einstein in Time and Space tells 99 unforgettable stories of the man who redefined how we view our universe and our place within it.

Svižná, poutavá, sžíravě vtipná autobiografie rodáka z Liberce vypráví osobní příběh a barvitě líčí také dobové politické trendy včetně všudypřítomného antisemitismu. Světoobčan Robert F. Lamberg (narozen v Liberci 1929, zemřel v Buenos Aires 2014), člověk mnoha zaměstnání a pracovních aktivit, vzpomíná na léta poznamenaná životem ve dvou po sobě následujících totalitních režimech i na roky ve svobodném světě.

Bohumil Hrabal. Mistr slova, který dokázal poklesky hovorové řeči povznést do výšin univerzálního příběhu o údělu člověka. Scenárista Jiřího Menzela, zbožňovaný Kunderou a Havlem. Štamgast v hospodě U Zlatého tygra a plachý sukničkář. Samotář, záhadný i ve své tragické smrti. V unikátní biografii od Aleksandera Kaczorowského ožívá Hrabalův výjimečný osud na pozadí československých dějin 20. století. Díky osobní známosti obou autorů je navíc příběh doplněn historkami doslova z první ruky.

Zpěvák Václav Neckář slaví v říjnu 2023 osmdesáté narozeniny. Při té příležitosti vydáváme jeho autobiografii Všechny moje války, na které pracoval více než pět. Svůj životní příběh vypráví bez příkras a s pokorou čtenářům svěřuje klíče od svých třináctých komnat. V bohatě fotograficky vybavené knize jistě najdou i zpěvákovi skalní příznivci velké množství překvapivých informací, které dosud neznali. Václav svoji autobiografii uvádí slovy: Občas se mě někdo snaží chlácholit: Vašku, osmdesátka – to přece není žádný věk! Já ale vím, že je. Vždyť co všechno jsem za těch osmdesát let prožil! Pravda, z druhé světové války, během níž jsem se narodil, si toho moc nepamatuji – znám jen rodinné historky o ukrývání parašutistů –, ale dál už jsou moje vzpomínky jasné. Rok 1948 a surový nástup komunistů, kteří celou naši rodinu zbavili ideálů a iluzí. Uvolněná šedesátá léta, kdy jsem si doslova vydupal ze země svoje malé místo na prknech, co znamenají svět, a chytil se mikrofonu tak pevně, jak jen to šlo. Rok 1968, s ním studená sprcha a drsné procitnutí ze snu o velké kariéře doma i ve světě. Sedmdesátá léta, kdy mi došlo, že život v showbyznysu i mimo něj je boj a že ne všechny nepřátele lze porazit, byť je člověk na vrcholu sil a do bitev vyráží s čistým štítem i svědomím a vyzbrojen talentem a odhodláním. Osmdesátá léta, přízeň davů, ostrá světla ramp a za nimi často tma. Pak devadesátky a na rtech vtíravá otázka: Nejsem náhodou zase na začátku? Zkrat, zpola vymazaný „hard disk“ mozku a absolutní přerovnání hodnot. A nakonec zklidnění, kdy člověk konečně přestane bojovat s osudem i se sebou, aby k němu mohlo tiše přijít to, co ve skutečnosti vždycky chtěl – a nevěděl o tom... Do této knihy jsem vložil svoje vzpomínky bez příkras. Věřím, že mě přijmete takového, jaký jsem. Váš Vašek

Vůbec první autobiografie nejuznávanější lyžařky všech dob odhaluje její dosud nevyprávěné osobní příhody, její boj s depresemi i odvážná rozhodnutí, která Lindsey Vonnové pomohla překonat problémy na sjezdovkách i mimo ně. Během své bohaté kariéry pohledná Američanka vyhrála 82 závodů Světového poháru, posbírala tři olympijské medaile a sedm z mistrovství světa. Lindsey nabízí fascinující pohled na neúnavnou honbu za svými limity, při jejichž dosahování tlačila své tělo až za hranici únosnosti. Tato ikonická odvaha a vytrvalost jí sice pomohly k řadě vítězství, ale vyžádala si svou daň – samozřejmě fyzickou, ale také psychickou. Kniha tak je inspirativním pohledem na její těžce vybojovaný úspěch a zároveň upřímným zhodnocením obětí, které na své cestě musela přinést.

Ebben a megindító és lebilincselő memoárban, melyet Sandra Cisneros "korunk mitikus utazásaként" méltatott, egy ifjú poéta regéli el megdöbbentő és jellemformáló vándorútjának feledhetetlen történetét, amit kilencévesen tett Salvadorból az Egyesült Államokba. Javier Zamora "kalandja" végül egy csaknem ötezer kilométeres utazásnak bizonyult salvadori szülővároskájából Guatemalán és Mexikón keresztül az Egyesült Államokba - illegális bevándorlóként. A kisfiú hátrahagyja szeretett nénikéjét és nagyszüleit, hogy rátaláljon az előre utazott édesanyjára, akit négy éve látott utoljára, és apjára, akire már alig emlékszik. Amikor nekivág az útnak néhány idegen és egy embercsempész (kojot) társaságában - akit azért béreltek fel, hogy elvezesse őket a biztonságba -, Javier arra számít, hogy az utazás mindössze két röpke hétig tart majd. A kilencéves kisfiú fejében csakis az jár, hogy veti majd magát szülei karjaiba, és milyen lesz ismét egy fedél alatt élni velük. A veszedelmes csónakutakat, a gyilkos sivatagi meneteléseket, a rászegezett fegyvereket, letartóztatásokat és fondorlatokat, melyek várnak rá, elképzelni sem tudja; és azt sem láthatja előre, hogy az a tizennégy nap két teljes sorsfordító hónappá nyúlik a vándortársak mellett, akik egy váratlanul fellelt családként nyújtanak támaszt neki. A Solito megindító és sodró lendületű történet, mely testközelből a hely és a körülmények hangulatát egyedülállóan megidézve számol be a bizonytalan kimenetelű, képtelenséggel határos utazásról, s egyben arról a csodálatra méltó jóságról és szeretetről is, amit a szükséget szenvedő a legváratlanabb pillanatokban kaphat embertársaitól. Az emlékirat hőse természetesen maga Javier Zamora, a szerző, de éppúgy azok a csendes milliók is, akiknek nincs más választásuk, mint elhagyni az otthonukat. Valóban egy modern hős utazása ez, egy lebilincselő történet, amelyben az olvasó utazótársául szegődhet a kis Javiernek. Javier Zamora 1990-ben született Salvadorban. Apja Javier egyéves korában elmenekült az országból, majd édesanyja is követte, még mielőtt a kisfiú betöltötte volna ötödik évét; mindkét szülőt az Egyesült Államok által finanszírozott polgárháború kényszerítette a kivándorlásra. A kis Javier kilencéves korában megindult vándorútjára Guatemalán, Mexikón és a Sonora-sivatagon át. Unaccompanied (Kísérő nélkül) című bemutatkozó verseskötetében az ifjú költő az olvasó elé festi, hogyan zilálta szét családját a háború és a kivándorlás. Javier Zamora Stegner-ösztöndíjat kapott a Stanfordra, majd Radcliffe-ösztöndíjat a Harvardra, s jelenleg is a National Endowment of Arts (Nemzeti Művészeti Alapítvány) és a Poetry Foundation (Költészeti Alapítvány) ösztöndíjasa.

Komentovaná edice vychází v knižnici Korespondence TGM, navazuje na již vydané dva svazky obsahující korespondenci z let 1893–1895 a z roku 1896. Publikace je uvedena studií Luboše Merhauta Léta 1897 až 1900 v korespondenci Masaryk – Machar. Editováno a komentováno je celkem 255 dokumentů „důvěrného rozhovoru“ filozofa, univerzitního profesora a politika a o čtrnáct let mladšího básníka a publicisty. Mnohostranné zájmy obou pisatelů mají široký záběr: dotýkají se české i rakousko-uherské politiky (jazyková nařízení, vznik nové politické strany, úsilí o vznik nového deníku, který nakonec vyústil v přeměnu týdeníku Čas v deník) a kultury (polemiky, recenze, úvahy, fejetony) aniž by opomíjely soukromá a intimní témata (např. finanční a rodinné problémy, přátelské vztahy a jejich peripetie). Tematizována je i aktuální tvorba obou osobností (Výlet na Krym, druhá vydání Macharových děl a příprava Knih fejetonů, Masarykova Otázka sociální a studie o krizi marxismu). Od podzimu 1899 se objevují zmínky vztahující se k tzv. hilsneriádě. V příloze uveřejňujeme 6 dopisů s rodinnými příslušníky.

From the author of Steve Jobs and other bestselling biographies, this is the astonishingly intimate story of Elon Musk, the most fascinating and controversial innovator of our era—a rule-breaking visionary who helped to lead the world into the era of electric vehicles, private space exploration, and artificial intelligence. Oh, and took over Twitter. When Elon Musk was a kid in South Africa, he was regularly beaten by bullies. One day a group pushed him down some concrete steps and kicked him until his face was a swollen ball of flesh. He was in the hospital for a week. But the physical scars were minor compared to the emotional ones inflicted by his father, an engineer, rogue, and charismatic fantasist. His father’s impact on his psyche would linger. He developed into a tough yet vulnerable man-child, prone to abrupt Jekyll-and-Hyde mood swings, with an exceedingly high tolerance for risk, a craving for drama, an epic sense of mission, and a maniacal intensity that was callous and at times destructive. At the beginning of 2022—after a year marked by SpaceX launching thirty-one satellites, Tesla selling a million cars, and him becoming the richest man on earth—Musk spoke ruefully about his compulsion to stir up dramas. “I need to shift my mindset away from being in crisis mode, which it has been for about fourteen years now, or arguably most of my life,” he said. It was a wistful comment, not a New Year’s resolution. Even as he said it, he was secretly buying up shares of Twitter, the world’s ultimate playground. Over the years, whenever he was in a dark place, his mind went back to being bullied on the playground. Now he had the chance to own the playground. For two years, Isaacson shadowed Musk, attended his meetings, walked his factories with him, and spent hours interviewing him, his family, friends, coworkers, and adversaries. The result is the revealing inside story, filled with amazing tales of triumphs and turmoil, that addresses the question: are the demons that drive Musk also what it takes to drive innovation and progress?

„Fotbal je moje řemeslo, a já chci být mistr.“ „Narodil jsem se v Anglii. Celý život jsem fanouškem City. O klubu vím hodně a góly začnu střílet okamžitě,“ svěřil Erling Braut Haaland v létě 2022. Nový fotbalový hrdina a idol se do Manchestru vydal ve šlépějích svého otce Alfa-Ingeho, který u Citizens na počátku našeho století hrál s kapitánskou páskou. Dokonce se traduje, že krátce před touto štací syna zplodil ve fotbalové šatně Leedsu United (!), a to s Gry Maritou, bývalou mistryní Norska v sedmiboji. Nástupce Erling má tedy geny jako hrom, a co před příchodem k City vysloví, hned v první sezoně naplní a v mnohém překoná. Stejně jako v Salcburku a Dortmundu se prezentuje jako gólový gigant, typologicky jakási ničivá mutace Cristiana Ronalda, Zlatana Ibrahimoviče, Roberta Lewandowského či také Marca van Bastena a Gerda Müllera, přirozeně v jejich nejlepších letech a fazoně. Vidím jen jeden velký a znatelný rozdíl. Erling je hlavně, a především, čistokrevný snajpr všemi způsoby a ze všech pozic a k tomu bleskurychlý běžec, navíc s nevídanými fyzickými parametry. Obránce děsí norský Thor, jelikož se na ně řítí devadesátikilový obr narostlý do 194 centimetrů. V nadsázce bych mohl napsat: Haaland nehraje fotbal, on střílí góly! Ale není tomu úplně pouze tak. Je forvardem nejen nebezpečným, ale také velice užitečným. Jelikož má rychlost geparda, dokáže pláchnout bekům a sám zakončit, anebo asistuje. Váže na sebe dva i tři obránce, generuje finální prostor pro spoluhráče, kteří mohou skórovat. Soupeře v první sezoně u City strašil průměrnou bilancí gól na zápas. Nasázel jich celkem 52. Řádil tedy podobně jako v Borussii (89 zápasů, 86 branek). V blankytně modrém dresu se následně stal nejlepším střelcem i rekordmanem Premier League (36 gólů), byl vyhlášen jejím nejlepším hráčem. S Citizens vyhrál nejvíce ceněnou ligu světa, Anglický pohár, dvanácti góly se také zasloužil o vítězství v Champions League a zisk nejprestižnější evropské klubové trofeje, která týmu z Etihad Stadium ve sbírce chyběla. Erling ji pomohl dobýt i pro Pepa Guardiolu, který s City do té doby vyhrál vše s výjimkou ušatého poháru. Právě šutér Erling, trenérský mág a s nimi špílmachr i král asistencí Kevin de Bruyne tvořili základní drahokamy mnohačetného úspěchu City. „Haaland je hráč, kterého jsme hledali,“ řekl slavný Belgičan, jeden z nejcennějších fotbalových mozků. Střelec „zabiják“ týmu prostě chyběl. Erling je nejmladším hráčem, který nejrychleji dosáhl 10, 20 i 30 zásahů v Lize mistrů, čímž překonal Ronalda i Messiho. Pokud ovšem uvážíme, že má Erling pouhých 23 let a na kontě nějakých 250 soutěžních branek včetně reprezentačních, může současné rekordní úrovně Cristiana (825 gólů) a Lionela (800) dosáhnout, samozřejmě, pokud dokáže udržet fantastickou formu a bude zdravý. Erling pro takové nastavení už dnes činí maximum, jak svěřil Erik Thorstved, bývalý gólman Tottenhamu. „Někomu z Haalandovy cesty vzhůru vyletí obočí navrch hlavy, ale mně ne. Erling je brutální monstrum. DNA, které se vymklo kontrole. Má speciální trenéry, kteří pracují na jeho kondici. Není ambiciózní, je posedlý.“ Nor má na fyzickou formu jasný recept. „Abyste uspěli, musíte trpět. Dát ze sebe všechno. Trocha bolesti není od věci.“ Doma má kryptokomoru a pije pouze filtrovanou vodu. Obklopil se lidmi z univerzit, kteří mají za úkol vyhodnocovat vědecké inovace, a usilují o využití poznatků pro daný cíl. Haaland je tedy v kladném slova smyslu „sportovně šílený“ jako Cristiano Ronaldo, který o sebe vždy pečoval jako vzorná máma o mimino. Jako svůj vlastní bodyguard hlídal životosprávu, kontroloval každý gram svého těla, pěstoval dynamiku a sílu. A žil i jedl zdravě. Druhé jmenované ovšem není zcela Erlingovým stylem. Stravuje se totiž jako nějaký titán. ´Jí jako medvěd,´ říkají spoluhráči. Prý spořádá šest tisíc kalorií denně, tedy dvaapůlkrát víc než normální člověk. Součástí jídelníčku jsou hovězí srdce a játra! „Vy tohle nejíte, ale já se starám o své tělo,“ sám objasňuje. „Konzumace vnitřností není tak častá, ale kdysi patřila k hlavní potravě. Orgány jako srdce a játra jsou bohatší na živiny. Srdce je libovější než steaky, a přitom je zdrojem bílkovin pro posílení svalů. Játra mají vysoký obsah železa a vitamíny pro obnovu regenerace.“ Erling dobře ví, proč tak usilovně trénuje a dbá o své tělo, proč meditacemi podporuje svou psychickou odolnost. Chce být před těmi, co jsou nejlepší. „Snažím se být o něco chytřejší, o něco bystřejší, o krok před soupeři. Když získám jednu vteřinu k dobru, obránci mě nezablokují. Dnešní fotbal je nesmírně náročný a propracovaný, hráči jsou všestranní fyzicky i takticky, a ta jedna vteřina má ohromný význam. Pro mě je symbolem všeho, úsilí i převahy. Myslím na to v jednom kuse.“ A Erlingovo krédo? „Fotbal je moje řemeslo a já chci být mistr. Do každého zápasu jdu hladový. Nezáleží na tom, co se stalo předtím. Vše začíná nanovo.“ Soudě podle Haalandovy mladé, avšak velice pozoruhodné, cesty, má Erling k dosažení velkého fotbalovému mistrovství nejlepší předpoklady. Čas ukáže, zda dokáže vystoupit na fotbalový Olymp, až za nejlepšími z nejlepších.

Když se Clärenore Stinnesová vydala 25. května 1927 ve svém automobilu na cestu kolem světa, netušila, co ji čeká. Byla ale odhodlaná dokázat světu, že i žena může prožít nevídaná dobrodružství. Na nebezpečné cestě přes Sýrii, zamrzlé jezero Bajkal, poušť Gobi, Andy a další exotická místa čelí největší výzvě svého života, která jí přinese ohromující zážitky stejně jako setkání s osudovým mužem.