Najpredávanejšie - Bestsellery - Biografie - Životopisy strana 366 z 433

Všechno začalo 27. listopadu 2009. Svět se dověděl o podivné autonehodě Tigera Woodse a jemu se tím okamžikem život obrátil naruby. Novinář Steve Helling se s Woodsem, který si předtím své soukromí dosti bedlivě střežil, v průběhu let několikrát setkal a v této knize nyní poodhaluje tajemství života slavného golfisty, a to od jeho dětství až po žhavou současnost.

Soubor vzpomínkových esejů, fejetonů a úvah. Spisovatel a publicista Pavel Švanda (1936) uvažuje o proměnách svého rodiště Znojma v minulém století, o svém dětství v Brně za druhé světové války, o dospívání a studiích v padesátých letech. Píše o svých zkušenostech i o zážitcích svých vrstevníků, o Šestatřicátnících, o literární skupině kolem časopisu Tvář a o nejvýraznějších osobnostech redakce Hosta do domu v šedesátých letech, popisuje své náboženské hledání i osobní zkušenosti za "normalizace" a po zhroucení minulého režimu.

Sametová flétna je zajímavým, poutavým a zároveň vtipným vyprávěním o životních osudech obyčejných lidí na pozadí velkých historických událostí od vzniku první republiky po sametovou revoluci. Kniha s řadou poutavých příběhů z různých míst Evropy zaujme čtenáře jemným, téměř anglickým humorem i barvitým ztvárněním jednotlivých postav - od sedláka po diplomata, studenta či atomového odborníka. Příběhy jsou výzvou k zachování morálních zásad ve složitých životních situacích, k odvaze a vytrvalosti na cestě k vytouženému cíli. Pro ty starší jsou připomenutím časů, kdy nic nebylo černobílé, kdy nebyli jen hrdinové a zbabělci, ale také obyčejní lidé se svými radostmi i starostmi, láskou i beznadějí, odvahou i strachem a vírou, že i pravda někdy zvítězí.

Osudy autora Řady nešťastných příhod byly dosud pro čtenáře zahaleny tajemstvím. Trochu světla na život tohoto nepolapitelného muže se pokouší vrhnout právě tato Neautorizovaná autobiografie, ve které, jak už sám název napovídá, nepůjde ani tak o suchá životopisná fakta, jako spíš o další dávku osobitého černého humoru.

Jiskrný a přístupný text seznamuje s Kapitálem jako knihou, která je na hony vzdálena představě suchého národohospodářského pojednání a blíží se spíše chmurnému gotickému románu, jehož hrdinové se stávají otroky kapitalismu jako obludy, kterou sami přivedli k životu

Kniha je zajímavým průvodcem po rodných chaloupkách významných osobností naší kultury a historie. Sleduje narůstání romantického kultu rodných chaloupek počínajíc dobou národního obrození a popisuje jednotlivé objekty i ve sporných případech, kdy historikové nemají jistotu o místě narození (Jan Amos Komenský). Kniha podává i obraz tématu v krásné literatuře a vypráví i okolnosti narození a osudy významných jedinců.

Než se stal Václav Havel prezidentem, znal Olgu Havlovou jen málokdo. Stačilo pár let, a získala si úctu tisíců spoluobčanů. Dodnes se hovoří o její noblese a aristokratičnosti ducha, o síle její osobnosti. Lze říci o Olze Havlové ještě něco nového, hlubšího a zajímavějšího? Pokouší se o to tento životopis, který vznikl na podkladě desítek rozhovorů s jejími nejbližšími přáteli, rodinnými příslušníky, kamarády z dětství a mládí, prominentními i „obyčejnými“ chartisty a spolupracovníky z Hradu nebo Výboru dobré vůle. Autor v něm přináší množství širší veřejnosti dosud neznámých informací ze soukromého života Olgy Havlové a charakterizuje ji jako ženu, mezi jejíž základní vlastnosti vždy patřily věcnost, odpovědnost a pevnost v názorech. Nemalá část knihy pojednává také o působení v roli „první dámy“, ale autor směřuje především mimo sféru oficialit a tradovaných mýtů k zachycení otevřenosti a konkrétnosti životního dramatu.

Obsáhlý výbor z publicistické tvorby Pavla Kohouta z let 1975–2008. Mimo jiné obsahuje cyklus skvělých samizdatových fejetonů, články psané pro Literární noviny a konečně pravidelné sloupky a fejetony, které autor dodnes publikuje v deníku Právo. Krátké publicistické útvary, v nichž autor dokáže uplatit svůj smysl pro pointu a zkratku, představují vedle divadelních her a románů třetí důležitou oblast jeho tvorby

Václav Havel je bezpochyby mimořádný lidský fenomén a neobyčejně odvážný muž s neuvěřitelným myšlenkovým obsahem i odkazem. Vždyť změnil Česko a napomohl proměně střední a východní Evropy. Nejdříve literát a významný dramatik, potom disident i vězeň a nakonec prezident všech Čechů, ale zejména člověk. A právě silné člověčenství se prolíná plně autorizovanou knihou, která vychází v rámci významných narozenin Václava Havla, muže vzrůstem menšího, ale významem naprosto jedinečného. Ať jste téměř na jakémkoliv místě naší planety a vyslovíte jeho jméno, získáte pomyslnou vstupenku do světa. Jednoduše - každý ví… Ne každý však ví o rozmanitých polohách Havlovy složité a vzácně barvité a duchem obdařené osobnosti. Autor je poodhaluje po vzájemném setkávání a rovněž prostřednictvím pohledů obou manželek, Olgy a Dagmar, a významných lidí, které ho důvěrně znali či znají. Neobyčejně zajímavé jsou třeba také postřehy osobního strážce Petra Pávka, který po boku svého prezidenta strávil více než dvě desetiletí. Kniha zkušeného autora je objevná a zároveň přitažlivá zejména tím, že Václava Havla představuje takového, jaký skutečně je, upoutá i originální fotografickou výpravností.

První kniha vzpomínek Iva Marka, která by se mohla jmenovat i Můj život s bigbítem nebo Sex, drogy a Rock´n´roll po česku. Autor důvěrně poznal řadu legendárních osobností české "bigbeatové" scény od 60. let až do současnosti. S neodolatelným vtipem, kouzlem a citem pro jazykové hříčky popisuje své dospívání, seznamování s výše uvedenými "neřestmi", ale zejména nespočetné historky s nimi spojené. První svazek těchto značně neoficiálních pamětí končí zhruba na jaře roku 1969, další dva obsáhnou léta následující až do časů zcela nedávných.

Ako sa stal Václav Havel pre Čechy "otcom svojej doby", tak je Zuzana Čaputová veľkou nádejou jednej malej a krásnej krajiny. Je doslova šancou, aby sa Slovensko stalo štátom demokratickejším a sociálne spravodlivým. A vo mne prevláda silný aj nezvrátiteľný pocit, že obe menované osobnosti spája, hoci na diaľku, naozaj silná synergia. Keď som mal v roku 2011 krásnu možnosť pána prezidenta navštíviť na jeho Hrádečku, rozprával mi okrem iného o svojom obrovskom sne. "Vždy som sníval o republike samostatnej, slobodnej, demokratickej, o republike hospodársky prosperujúcej a zároveň sociálne spravodlivej, skrátka o republike ľudskej, ktorá slúži človeku, a preto má nádej, že človek poslúži jej," zapísal som si vtedy. A je veľmi zaujímavé a nanajvýš zrejmé, že pani Zuzanu spája s Havlom aj toto podobenstvo. A potom tiež vzdelanosť, znalosť literatúry a filozofie, ale napríklad aj uznanie pravdy ako absolútneho základu ľudského konania. Tak ako Václav velebil pravdu a lásku, tak Zuzana už ako študentka hltala čínskeho mudrca Lao-cea. Od neho vie, že pravdivé slová nie sú príjemné a tiež že príjemné slová nemusia byť pravdivé. Napokon, jej životné motto predstavuje výrok veľkého vlastenca a generála Miroslava Rastislava Štefánika: "Pravde veriť, pravdu žiť a pravdu brániť." Človeku nemôže nenapadnúť: nemala advokátka a aktivistka za právny štát, spravodlivosť a ekológiu Čaputová o demokratickom štáte podobné predstavy ako Havel, renomovaný dramatik a mysliteľ? A nemá ich obzvlášť dnes ako nová prezidentka Slovenska? Domnievam sa, že taká republika je nepochybne aj víziou charizmatickej a súčasne pôvabnej ženy, ktorej pozitívna aura sa postupne rodila v jej domovskom Pezinku. "Dlho som vôbec zvažovala, nakoniec som sa v januári 2018 k tomuto kroku rozhodla," povedala o svojom vstupe do politiky. "Potom sa navyše stala oná strašná vec, keď zavraždili novinára Jána Kuciaka a jeho snúbenicu, archeologičku Martinu Kušnírovú. Táto udalosť zatriasla celým Slovenskom. Ľudia si povedali, že toto sa nesmie opakovať, že sa ako spoločnosť musíme zmeniť k lepšiemu. Chcem sa na tejto zmene podieľať." Pokiaľ by som použil zveličenie, Zuzana ako dobrý človek a slušný občan vyrazí do stretu s mocnými a boja proti zlu, ktorého obrazom nie je len diabol v mafiánskom rúchu (Marián Kočner), ale aj časť slovenskej vrchnosti. Ľuďom postupne svitá, že zodpovednosť za reálne zlosti padá na hlavu nedávneho premiéra a jeho "Ficolandu". Aká je vlastne pani Zuzana? "Dokáže načúvať, má hlboké sociálne cítenie, vie sa vcítiť do roly toho druhého, dokáže ho pochopiť, vie svoj vnem vďaka svojej vzdelanosti analyzovať. Svojimi legislatívnymi znalosťami a skúsenosťami dokáže nájsť riešenia a tie presadzuje a je v tomto konaní veľmi vytrvalá. A spoznal som na vlastné oči jej zmysel pre spravodlivosť aj skutočnosť, že naopak, nespravodlivosť ju ešte viac motivuje," povie mi Marián Šipoš, zástupca primátora Pezinku, ktorý sa s pani Čaputovou podieľal na uzatvorení novej mestskej skládky. Za dlhoročné úsilie bola odmenená prestížnou Goldmanovou environmentálnou cenou a potom prijatá v Bielom dome. A prečo zvíťazila v prezidentských voľbách? "Mala v samotnej kampani veľkú výhodu. Bola presvedčivá a čo hovorila, to si aj myslí. U ďalších kandidátov ľudia zistili, že nevystupujú práve úprimne, že ich prejavy sú trochu hrané. Skrátka, ako ju osobne poznám, taká skutočne bola, tak vystupovala a hovorila. Jednoducho, sa na nič sa nehrala." Zuzanu Čaputovú vnímam tiež ako ženu peknú a vysoko elegantnú, skrátka, progresívnu dámu, ktorá má štýl, ale ona sama nejaké ženské hry nehrá. Dobre vie, že svoje poslanie akejsi slovenskej Erin Brockovich - možno si spomeniete na americký film o aktivistke stvárnenej vtedy ešte menej známou hviezdou Juliou Roberts - naplnila a že teraz ju čaká misia omnoho obsažnejšia a náročnejšia. Pozitívne meniť Slovensko vo fungujúci a spravodlivý štát, čo si prajú aj ľudia tejto krásnej krajiny. "Keď som robila advokátku, bola pre mňa najdôležitejšia služba klientom. Nezaujímalo ma, kto má akú politickú príslušnosť alebo hodnotový svet. Aj teraz sa vnímam tak, že som v službe ľuďom celej krajiny. Prezident však môže byť súčasťou dejov, aby zmeny vôbec nastali. Veľmi som sa pri kampani snažila ľuďom vysvetľovať, bez toho, aby som vzbudzovala plané nádeje a ilúzie, že človek z pozície hlavy štátu nemôže urobiť zázrak a zásadným spôsobom všetko zmeniť. Ale môže byť iniciátorom, motivátorom a spojovateľom ľudí, ktorí si takú zmenu prajú." Významným impulzom je pre slovenskú prezidentku takisto prestížne medzinárodné ocenenie "Európska osobnosť roka" udeľované za mimoriadne úspechy v oblasti politiky, obchodu a inovácií televíziou Euronews a Európskym obchodným summitom. Vážené čitateľky, vážení čitatelia, radi vám predkladáme príbeh pozoruhodnej ženy, ktorá túži zmeniť náš svet. PhDr. Petr Čermák

Dívá se na svět z výšky 196 centimetrů. Mohl by hrát basket, volejbal… Štíhlý, s pravidelnými rysy ve tváři, bondovským úsměvem a modrýma očima vypadá jako hezounek z nějakého amerického seriálu. Vojtěch Dyk ale není tuctový příslušník posametové generace. Je jedním z nejvýraznějších talentů naší umělecké scény, který exceluje na hudebním poli a zároveň i v herecké oblasti. Kdyby k tomu přidal ještě schopnost výtvarného vyjádření, dalo by se o něm hovořit jako o renesanční osobnosti. I tak udivuje výkony, které by mu mohl leckdo závidět. Ve svých čtyřiadvaceti získal prestižní divadelní Cenu Alfréda Radoka jako talent roku, v sedmadvaceti hudební Cenu Anděl jako zpěvák roku. A k tomu dodnes spoustu dalších ocenění… Na svůj věk má za sebou účinkování v tolika filmech, televizních seriálech a pohádkách, že by podle jeho filmografie člověk čekal umělce poněkud pokročilejšího věku. Jen namátkou jmenujme tituly Tři bratři, Ženy v pokušení, Revival, Andělé všedního dne nebo Ďáblova lest. Pokud jde o Vojtovo působení na hudební scéně, je neméně výrazné. Do dějin se nepochybně zapíše, tedy přesněji už zapsalo recesistické uskupení Nightwork, které za šest let svého působení na domácí hudební scéně získalo několik ocenění a obrovskou popularitu mezi mladými fanoušky. A možná ještě výrazněji se do análů zapíše jeho účinkování s jazzovo-swingovým orchestrem B-Side Band z Brna, kde konečně předvedl, co v něm, pokud jde o hudební talent, skutečně je. Takové hudební cítění, taková hlasová ekvilibristika, kterou při koncertech s nimi předvádí, u nás nemá obdoby. Dokladem jeho virtuozity je ostatně společné vystoupení s Kurtem Ellingem, současnou největší světovou hvězdou swingu.. Kde hledat kořeny tak mimořádného a všestranného talentu? Samozřejmě v rodině. Ta však žila především literaturou, neboť Vojtovým otcem je známý a uznávaný literární historik a spisovatel, odborník na dílo Jaroslava Haška, Radko Pytlík, a matkou překladatelka a majitelka knižního nakladatelství Věra Dyková. Každý by tedy čekal, že syn bude pokračovat v literárních šlépějích, zvlášť když uvážíme, že jeho vzdáleným předkem je slavný anarchistický básník Viktor Dyk. Ovšem ani hudba tu nebyla cizím elementem, ba právě naopak, neboť otec odjakživa hrál skvěle na klavír a dobře zpívá, a to i operní árie, a matka byla svého času jazzovou zpěvačkou.. Vojta Dyk tak dostal do vínku paradoxně především hudební talent, což bylo zřejmé již v útlém dětství. A literatura? Ta ho dlouhá léta nezajímala… Natož herectví.. Zkušená autorka biografií známých osobností přibližuje ve své knize dosavadní životní a uměleckou pouť Vojtěcha Dyka, který má ve svých třiceti letech před sebou nepochybně velmi zajímavou a plodnou uměleckou a tvůrčí budoucnost.

„Já se vrátím!“ a nebo „Hasta la vista, baby!“ Kdo by neznal tyto filmové hlášky, jedny z nejslavnějších na světě? Pronesl je nejúspěšnější kulturista všech dob, několikanásobný vítěz nejprestižnějších světových soutěží Mr. Olympia a Mr. Universe, v Guinessově knize rekordů označený za nejdokonaleji vyvinutého muže na světě. Také manžel neteře amerického prezidenta Johna F. Kennedyho a 38. guvernér největšího a nejbohatšího amerického státu Kalifornie, a to dvojnásobný. Přítel i kritik amerických prezidentů od Richarda Nixona a obou Georgů Bushů přes Billa Clintona až po Baraka Obamu. Ale - a to především - legenda amerických akčních a sci-fi filmů, z nichž ty nejslavnější patří ke kultovním dílům světové kinematografie: Barbar Conan, Terminátor, Predátor, Likvidátor, Komando, Total Recall, Pravdivé lži, 6. den, Postradatelní, Plán útěku... Prototyp ryzího chlapa, kterého obdivovaly a milovaly miliony fanynek i fanoušků na celém světě. Vzor pro mladé začínající sportovce, pro všechny, kteří měli svůj zdánlivě neuskutečnitelný sen a toužili ho naplnit. Jak se dokázal v zemi obrovské konkurence i obrovských šancí prosadit imigrant, který se narodil do dělnické rodiny dva roky po válce v malé rakouské vesničce v podhůří Alp? Ve starém domě neměli vodovod ani splachovací záchod, takže museli s bratrem pro vodu až k téměř půl kilometru vzdálené studni. Z pohledu jeho pozdější neuvěřitelné hvězdné kariéry se to zdá až kýčovité. Do Ameriky jako vysněné země odcházel v jednadvaceti jako úspěšný juniorský kulturista, ale se stigmatem naivního mladíka odkudsi z malé zemičky uprostřed Evropy, jehož otec sloužil za války v nacistické armádě a který neuměl anglicky. Dlouho se nedokázal zbavit cizího přízvuku, kvůli kterému si z něj později utahovali herečtí kolegové i přátelé. Nikdy nechodil do žádné herecké školy, všechno se učil za pochodu. Přesto se z něj stal nejlépe placený herec v Hollywoodu, který se i po osmileté pauze v politice dokázal v pětašedesáti letech k filmu vrátit a snímky Plán útěku nebo Terminátor Genisys a Terminátor: Temný osud prokázat, že rozhodně ještě nepatří do starého železa. Nemluvě o tom, že ke svým profesím přidal v roce 2019 i rapování... Zkušená autorka biografií známých osobností představuje ikonu světové kinematografie Arnolda Schwarzeneggera, milovníka motorek, doutníků, kůže, hummerů, dýmek, hodinek, šachů, kulečníku, tenisu, golfu a pěších túr jako člověka s nezměrnou vůlí, odhodláním a touhou, který se nikdy nevzdal a vždy bojoval za uskutečnění svého amerického snu.

Původně tady neměl být žádný text. Prostě a zkrátka se ztratil. Jenomže by to nevypadalo hezky. Navíc Marek Ztracený má ve smlouvách s moderátory, že pod pokutou osmi milionů nesmějí při jeho uvádění na festivalech a koncertech využívat jeho jména ke slovním hříčkám „Tak se nám ztratil, ježiš, ne, on se nám nakonec neztratil“... A tak i já vyhovím těmto pravidlům, byť nejsem moderátor. V mé knize se Marek Ztracený skutečně neztratil. Jak by se také mohl ztratit v hledáčku zájmu hudebních fanoušků i médií člověk, který má 200 cm na 100 kilo váhy a který válcuje už třináct let českou hudební scénu svým charakteristickým zastřeným hlasem a melodiemi, které se vám okamžitě zapíšou do paměti? Začalo to Ztrácíš a pokračovalo Něco končí, Levná instituce, V opilosti, O pravdě, Víš lásko, Vlastní svět přes To se mi líbí, Léto 95 až po Dvě láhve vína, Naše cesty, Tak se nezlob nebo Stačí věřit. A to je jen úzký výběr největších hitů. Neztratily se ani jeho začátky, o kterých dnes nerad hovoří a ještě méně rád slyší. Faktem ale zůstává, že on, kluk ze šumavské Železné Rudy, prostě přišel do velké Prahy udělat kariéru s jednou písničkou, i když o tom tehdy vůbec nevěděl... Předtím tu studoval konzervatoř, takže na život ve velkoměstě byl zvyklý. Jenomže něco jiného je žít jako student konzervatoře a něco jiného jako začínající muzikant, který na první dobrou složí neskutečný hit a vydělá za něj obrovské peníze. To je potom – ve dvaadvaceti – slušná jízda... Marek Ztracený se ale dokázal z rozjařených začátků vzpamatovat, k čemuž mu – jako vychovanému ve víře - paradoxně dopomohl “boží zásah“. Bylo mu pětadvacet a jeho kariéra nabírala na obrátkách. Začínal být úspěšný, známý, populární, fanynek přibývalo... Jenomže se mu narodil syn Marek, byť neplánovaný. A on se vrátil obrazně řečeno na zem. Vzpamatoval se i díky milujícím rodičům, a pak už byla jeho cesta k úspěchu, slávě a popularitě jiná. Otevřená, posvěcená, opravdová, poctivá. Přispěla k tomu i jeho přítelkyně Marcela, Marečkova matka, kterou požádal po dvanáctileté známosti při dosavadním vrcholu kariéry – koncertu v O2 areně - o ruku. Během oněch let se ukázalo, že Marek Ztracený není jen hráč na piano, skladatel a zpěvák, ale především šoumen, který vyprodává největší haly v republice... Rozhodně už není ztracený, naopak, stal se novým fenoménem několika generací.

Životopisná kniha o Karlu Hálovi vznikla z povídání autorky s Karlem Hálou. Zaznamenanou zpověď upřesnila a doplnila po zpěvákově předčasné a nečekané smrti jeho žena, s níž prožil dvacet pět let a která ho tudíž znala nejlépe. Dozvíme se spoustu zajímavostí a podrobností ze zpěvákova soukromí i profese - zjistíme například, že Karel Hála byl nejen milovník hudby, ale také nadšený domácí kutil, který si užíval přírody a poklidného života na venkově, nejen vynikající zpěvák, ale také člověk s velkým smyslem pro humor. V knížce, která bohužel přichází na svět už bez přítomnosti vyprávějícího, najdeme i vzpomínky jeho spolupracovníků a přátel - Yvetty Simonové, Karla Gotta, Karla Sopra či Eduarda Krečmara - stejně jako množství málo známých černobílých i barevných fotografií.

Kniha Smrt boha smrti předkládá příběh plný odvahy a sebeobětování, ale také zrady a kruté pomsty. Autor zná dobře všechny aktéry tohoto dramatu. Vždyť to byl právě on, kdo se v knize Za Heydrichem stín z roku 1947 pokusil jako první objasnit pozadí a průběh atentátu. Jaroslav Andrejs podává vyčerpávajícím způsobem svědectví o jedné z nejúspěšnějších akcí československého odboje proti nacistům.

Unikátní svědectví z dob stalinismu. Deník třinácti až sedmnáctileté dívky se zachoval v archivech NKVD, kde byl objeven v roce 2000. V té době již jeho autorka Nina Lugovská, vězněná řadu let v gulagu, sedm let nežila.

Filmový scenárista Jiří Melíšek vzpomíná na svou manželku Olgu a okruh přátel od divadla a filmu.

Vláda Filipa IV. Sličného se zapsala do obecného povědomí především dramatickými událostmi, jež ji provázely: ostrým sporem s Bonifácem VIII. a následným fyzickým napadením papežovy osoby, skandálem s odhalením nevěry Filipových snach a likvidací mocného řádu templářů. Brzká smrt krále i jeho tří synů po procesu s templáři podpořila všeobecné mínění, že se splnila věštba templářského velmistra, který na hranici proklel panovníka i jeho rod. První z "prokletých králů" však také přebudoval Francii v modernější stát, kde již nerozhodovala libovůle vládnoucí vrstvy, nýbrž jasně formulovaný zákon.