Knihy - Armáda, zbrane a vojenská technika strana 4 z 37

Od oblohy nad Afghánistánem přes Středozemní moře až po nebezpečné ulice Iráku, tam všude tito stateční muži a ženy plnili své vojenské mise. Co však spojuje hrdinné bojovníky oceněné mnoha vyznamenáními? Kde čerpali inspiraci pro službu vlasti? Co pro ně znamená osobní oběť? A čemu se od nich můžeme naučit? Odpovědi na tyto klíčové otázky předkládá Pete Hegseth v upřímných rozhovorech s veterány Navy Seals, námořní pěchoty, letectva a námořnictva.

Nestává se často, že by se malý stát v některém oboru objevil na vrcholu světového žebříčku. Československu se to ve třicátých letech podařilo ve vývoji a výrobě zbraní. Výrazně k tomu přispěly malorážové automatické zbraně. A vynikající pověst si tyto zbraně zachovaly i po druhé světové válce. Tato kniha má připomenout jejich historický vývoj od vzniku Československa až po jeho rozdělení na dva státy. A nejen to. Má také vyslovit poděkování jejich tvůrcům, na které se často zapomínalo.

PEVNOSTI, OBLÉHACÍ A POBŘEŽNÍ DĚLOSTŘELECTVO V ČESKOSLOVENSKU A DALŠÍCH EVROPSKÝCH STÁTECH Druhá část tohoto rozsáhlého díla je věnována vývoji dělostřelectva v období let 1919 až 1945, které sloužilo jak na obranu pevností, tak i těch, které byly určeny k jejich dobývání. Společně s pevnostním a obléhacím dělostřelectvem se proto kniha věnuje i železničním dělům, která v tomto období prožívala své poslední široké nasazení na frontách druhé světové války, včetně německých gigantických zbraní, jako bylo dělo Dora ráže 80 cm a samohybných moždířů. Kromě klasického dělostřelectva je zde rovněž zachycen vývoj řady unikátních konstrukcí, které se na bojišti objevily. V závěru tohoto svazku jsou uvedeny ještě před nedávnem utajované zbraňové systémy, zejména švýcarské a švédské.

V Mezinárodních brigádách ve Španělsku bojovalo více než 2200 československých občanů. Mezi zahraničními dobrovolníky tvořili osmý největší kontingent - po Francouzích, Italech, Polácích, Američanech, Němcích, Jugoslávcích a Belgičanech. Říkali jim prostě španěláci. Mohlo by to navozovat dojem, že i jejich osudy byly víceméně stejné, nebo alespoň podobné. Přestože většinu z nich sice na Pyrenejský poloostrov zavedly podobné motivy, realita, zvláště ta následná, byla v turbulentním 20. století ale podstatně barvitější. Naprostá většina z těch, kteří přežili Španělsko, boje na frontách 2. světové války i nacistické věznice a koncentrační tábory se v roce 1945 vrátila do vlasti, kde začal vznikat lidově-demokratický režim. Z velké části šlo o členy komunistické strany a není nijak překvapivé, že mnozí z nich již tehdy začali utvářet její pretoriánskou gardu. Ze všech „španěláckých“ osudů jsme vybrali čtyři - tři české a jeden slovenský, především však komunistické. Byly stejně neobyčejné, ale do značné míry víceméně docela charakteristické i pro osudy ostatních „španěláků“: docela určitě dramatické, ve všech případech plné vzestupů a pádů. Bohuslav Laštovička, Ladislav Holdoš, Josef Pavel a Osvald Závodský, čtyři známá jména. Ale známe je doopravdy? V Mezinárodních brigádách ve Španělsku bojovalo více než 2200 československých občanů. Mezi zahraničními dobrovolníky tvořili osmý největší kontingent - po Francouzích, Italech, Polácích, Američanech, Němcích, Jugoslávcích a Belgičanech. Říkali jim prostě španěláci.

The incredible story of the crack team of men and women who transformed RAF Bomber Command and helped the Allies deliver decisive victory over Nazi Germany. The Pathfinders were ordinary men and women from a range of nations who revolutionised the efficiency of the Allies' air campaign over mainland Europe. They elevated Bomber Command - initially the only part of the Allied war effort capable of attacking the heart of Nazi Germany - from an impotent force on the cusp of disintegration in 1942 to one capable of razing whole German cities to the ground in a single night, striking with devastating accuracy, inspiring fear and loathing in Hitler's senior command. With exclusive interviews with remaining survivors, personal diaries, previously classified records and never-before seen photographs, The Pathfinders brings to life the characters of the airmen and women - many barely out of their teens - who took to the skies in legendary British aircraft such as the Lancaster and the Mosquito, facing almost unimaginable levels of violence from enemy fighter planes to strike at the heart of the Nazi war machine.

Druhý, závěrečný díl (1916–1918) rozsáhlého, strhujícího vyprávění o životě, bojích i umírání příslušníků německého Císařského námořnictva za Světové války se opět věnuje všem nejvýznamnějším událostem na Severním moři, mnoha akcím u-bootů. Dlouho pobudeme v bitvě u Skagerraku v r. 1916; ale tentokrát nás kniha zavede i na palubu Jeho Veličenstva Pomocného křižníku WOLF, jenž na své bojové misi dorazí až k Austrálii. Odtud se úspěšně vrátí do německého Kielu, a prožijeme i revoluční hnutí v Císařském námořnictvu, jež vyvrcholí vzpourou, tak zásadní pro další vývoj německého státu. A opět budeme přítomni na jednáních císaře Viléma II. s admirály, poznáme život v německém zázemí… Samozřejmě prožijme i osudové chvíle hlavních postav našeho vyprávění – námořníka Jana Waldena a jeho kamarádů. A opět: Pro ty přátele historie námořního vojenství, kterým nestačí jen suchá faktografie a tabulkové přehledy, nýbrž se chtějí dovědět mnohé i o živoucí podstatě námořního válčení v letech 1914–1918, je tato kniha vítaným přínosem. Věříme, že až ji dočtete, budete se k ní znovu a znovu vracet.

Armády v průběhu historie nasazovaly pěchotu jako hlavní útočnou sílu, ale shromažďování a rozmisťování těchto jednotek a jejich vybavení může být časově velmi náročné, a to i od doby zavedení železnic a motorových vozidel. Když němečtí vojenští plánovači ve 30. letech 20. století vytvářeli Panzerwaffe, uvědomili si, že rychlý pohyb tankového útoku vyžaduje motorizovanou pěchotu, která poskytuje veškerou nezbytnou podporu. Touto pěchotní složkou byla pro tankovou divizi integrální Schützenbrigade (střelecká brigáda), původně přepravovaná na nákladních automobilech, ale od roku 1939 vybavená univerzálnějšími transportéry (Mannschaftstransportwagen, později Schützenpanzerwagen). Tyto polopásové obrněné transportéry změnily motorizovanou pěchotu na mechanizovanou a v průběhu léta 1942 došlo i ke změně názvu ze Schützen- na Panzergrenadier (obrněná pěchota). Český název pancéřoví granátníci byl používán v období 2. sv. války, současná terminologie používá termín tankoví granátníci, což věcně odpovídá motorizované/mechanizované pěchotě.

Publikace navazuje na AEROspeciál č. 11, který dokumentuje ve fotografii MiGy od MiG-1 po MiG-19. Navazující 2. část zachycuje další konstrukce od MiG-21 až po MiG-31K, dále letounové střely této konstrukční kanceláře a cvičný MiG-AT. S MiGy je spojena i historie našeho letectva po 2. světové válce a MiGy-29 ještě v současnosti dosluhují například na Slovensku nebo v Polsku. V tragickém konfliktu na Ukrajině MiGy slouží na obou bojujících stranách - útočícího Ruska a bránící se Ukrajiny.

Pro boje na nově otevřené východní frontě byly na Slovensku zprvu zformovány dva útvary, jednalo se o Armádní skupinu a Rychlou skupinu. Rychlá skupina představovala mobilní útvar, sestavený z obrněných a motorizovaných jednotek Slovenské armády a dne 23. června byla podřízena velení německé 17. armády, zařazené do sestavy Skupina armád Jih. Předmětem našeho zájmu je Rychlá divize, která představovala mobilní útvar, plně motorizovaný a vyzbrojený tanky i obrněnými automobily. Základem Rychlé divize se stala Rychlá skupina, která byla již na začátku července 1941 reorganizována, posílena a přejmenována na Rychlou brigádu. Tato brigáda čítala k 8. červenci 1941 celkem 117 důstojníků, 39 rotmistrů a 3 390 příslušníků mužstva, dále pak 20 tanků typu TL-35, 9 LT-38, 7 typu LT-40 a 5 obrněných automobilů OA vz. 30. Mimo to byla vybavena 37 protitankovými děly ráže 37 mm, 4 děly ráže 75 mm vz. 15, 12 děly ráže 100 mm vz. 30, 4 děly ráže 105 mm vz. 35 a 2 minomety. Velitelem Rychlé brigády se stal plk. Rudolf Pilfousek a byl podřízen veliteli německé 17. armády gen. C. H. von Stülpnagelovi. Vrcholem bojového nasazení brigády se stala 22. července 1941 bitva u Lipovce, v níž se střetla se silami 44. horské střelecké divize. V tvrdém boji sice brigáda obstála a za cenu svých 75 padlých způsobila nepříteli ztráty ve výši 1 tisíce mužů, ale následně byla stažena do týlu, posílena a opět reorganizována. Výsledkem reorganizace se stalo posílení brigády a její povýšení na divizi. Nově ustavená Rychlá divize se v průběhu léta 1941 zúčastnila velkých obkličovacích bitev na Ukrajině, jako byla ta u Umaně. V září se dokonce podílela na obklíčení sovětského uskupení vojsk u Kyjeva, během nějž vojska Skupiny armád Jih zklikvidovaly většinu sil sovětského Jihozápadního a Záložního frontu. Po vítězství u Kyjeva se stala Rychlá divize součástí 1. tankové skupiny polního maršála Ewalda von Kleista (od 25. října přejmenována na 1. tankovou armádu) a společně s ní pokračovala v tažení na východ. Již 20. září vydal Hitler souhlas, aby von Kleistova skupina zahájila výpad směrem k Azovskému moři a k Rostovu na Donu. Prvním cílem německého postupu se stala průmyslová oblast Donbasu. Ačkoliv se německá vojska a společně s nimi i Slováci, museli potýkat se stále sílícím odporem i s nepřízní počasí, podařilo se 25. října obsadit Charkov. V době, kdy se podařilo dosáhnout tohoto triumfu a na středním úseku fronty byly u Brjansku a Vjazmy poraženy síly bránící Moskvu, se německý nápor zastavil. Příčin bylo několik. Jednak odpor Rudé armády značně zesílil a do konce října přišli Němci asi o 1/5 svých sil, které vrhli do ofenzivy, další příčinou bylo roztažení fronty, která se nyní táhla od Baltského moře až k Azovskému, což kladlo další nároky na již tak prořídlé německé řady. V neposlední řadě byl příčinou i nástup rasputice, období, kdy se na podzim a na jaře promění všechny nezpevněné cesty v moře bláta, v němž utone jakýkoliv pohyb. A to se stalo i německé armádě a jejím spojencům v říjnu a listopadu 1941. Publikace podrobně popisuje činnost Rychlé divize v bojích na řece Mius v letech 1941 a 1942.

Všechny varianty. Podrobná anatomie. Kanony & munice. V boji s nepřítelem. Německý Sturmgeschütz III se stal jedním z nejefektivnějších obrněnců druhé světové války. Původně dělostřelecká zbraň měla poskytovat palebnou podporu mobilní pěchotě, ale její účel se postupem času změnil. Instalace výkonného kanonu spolu s nízkým profilem udělala ze StuGu III efektivního ničitele nepřátelské techniky, který byl navíc levný. Není divu, že během války začal nahrazovat konstrukčně složitější klasické tanky. Autor Mark Healy na následujících stránkách vypráví poutavý příběh spletitého vývoje, výroby i nasazení populárního útočného děla, který doprovází bohatý obrazový materiál dokumentující jak bitvy na západní i východní frontě, tak dodnes zachovalý a perfektně udržovaný StuG ve Finsku. Prototyp a první verze Cesta k sériové výrobě Na bojišti Proti bunkrům, pěchotě i tankům nepřítele Obrněnec v detailu Pancéřování, stanoviště osádky, pohonné jednotky Hlavní zbraň Prodloužený a výkonný 75mm kanon

Koncem čtyřicátých let napětí mezi západem a východem dosáhlo kritického bodu. V té situaci na Korejském poloostrově propukla válka, která mohla lehce přejít v celosvětový konflikt. Ze začátku to ale vypadalo na jednoduché vítězství Severní Koreje, podporované Sovětským Svazem. Nakonec ale válka trvala tři roky a skončila patem. Po celou dobu hrálo v konfliktu důležitou roli americké letectvo. To představovalo ohromující bojovou sílu. Disponovalo flotilou těžkých čtyřmotorových bombardérů, které dokázaly doslova vymazávat města v hlubokém týlu nepřítele. Jejich doprovod zajišťovaly stíhačky s dlouhým doletem a u jednotek už sloužily i první stíhačky poháněné proudovým motorem. Pro noční stíhání pak existovalo několik typů, nesoucích kvalitní radiolokátory pro nalezení nepřítele skrývajícího se v temnotách. Přímou podporu pozemních útvarů pak zajišťovaly stíhací bombardéry. Ty pročesávaly nepřátelský týl i frontu a tam pomocí pum, napalmu a neřízených raket ničily všechny dostupné pozemní cíle. Na moři pak Američané naprosto dominovali. Měli mohutnou flotilu letadlových lodí, které mohly doplout prakticky na jakékoliv místo na zemi a napadnout je pomocí bombardérů startujících z jejich palub. V oblasti nedaleko hranic s Čínou po celou dobu trvání konfliktu existovala oblast působení sovětských stíhaček. Říkalo se jí Alej MiGů a právě zde probíhala většina leteckých soubojů.

Stíhači vždy byli armádní elitou. Většinou šlo o výrazné individuality, jež obklopovala aureola rytířů nebes. Když ale v červnu 1941 napadlo nacistické Německo Stalinův Sovětský svaz, začala na východě válka jiného charakteru. Nyní už nebylo pro rytířství místo. Stíhači Luftwaffe byli svým založením lovci, Sověti bojovali s odhodláním hraničícím až se sebeobětováním. Seznamte se s pestrou mozaikou slavných strojů, leteckých es a taktik boje. Průvodcem vám bude jeden z nejerudovanějších českých autorů.

Obsahuje vystřihovací papírové modely v měřítku 1:48 Avia BH-21 a Letov Š-16 včetně monografie obou letadel Pozor změna papíru modelů na mat 170 gramů Avia BH-21-historie a vystřihovací model úspěšného československého stíhacího letounu, který patřil ve dvacátých letech minulého století bezesporu mezi nejlepší stíhací letouny na světě. Umožnil mohutný rozvoj našeho stíhacího letectva a zároveň stál u zrodu čs. akrobatické školy s mnoha mezinárodními úspěchy. Kromě našeho letectva Avia BH-21 sloužila i v belgickém letectvu, kde byla vyrobena v licenci. Letov Š-16 - historie a vystřihovací model lehkého bombardovacího a průzkumného letounu. Letoun Š-16 měl moderní konstrukci trupu z duralových trubek a kovová křídla, což stroji dávalo vysokou odolnost a pevnost. Pro své letové vlastnosti byl čs. letci velmi oblíben. Sloužil v našem letectvu až do počátku třicátých let. Byl exportován do Turecka, Lotyšska a Jugoslávie (1 ks v plovákové verzi)

Na světových oceánech pustošily německé ponorky spojenecké floty. Od začátku války probíhala Bitva o Atlantik a Královské námořnictvo, americké námořnictvo a spojenecké obchodní lodě zaznamenávaly proti tomuto podvodnímu postrachu ohromné ztráty. U-505 byla spuštěna na vodu 25. května 1941. Během následujících tří let potopila celkem osm lodí. Ale převaha, jakou kdysi ponorky měly, začínala slábnout a situace se pomalu měnila ve prospěch spojeneckých námořnictev. Ve svých skvělých vzpomínkách Daniel Gallery vysvětluje, jak velel Operační skupině 21.12 v bitvě proti ponorkovému nebezpečí. Jako velitel eskortní letadlové lodě USS Guadalcanal vedl svou posádku při potopení tří těchto hrozivých ponorek, ale jeho největším úspěchem bylo zajetí U-505 u pobřeží Afriky. Byl prvním americkým důstojníkem, který od války v roce 1812 zajal nepřátelskou válečnou loď. Toto vítězství zajistilo Spojeným státům nejen velký úspěch, ale také šifrovací knihy, šifrovací stroj Enigma a další tajné materiály nalezené na palubě. Zrekonstruovaná U-505 je nyní vystavena v Muzeu vědy a průmyslu v Chicagu.

Čtenář se ve svazcích této řady seznámí s vojenskou historií z poněkud jiné strany. Dozví se něco o zákulisí bojů v popisech činnosti části technického vojska staré c. k. armády zvané pionýři, a také o jejich vzniku, organizaci a vybavení. Mezi zakladatele tohoto druhu vojska patřil Čech, pozdější polní maršál Radecký. Úkolem pionýrů bylo stručně řečeno především budovat a samozřejmě také ničit mosty a komunikace. Tak se může čtenář seznámit i s tou stránkou operací, která je v ostatních dílech opomíjená, a zároveň s každodenností pionýrského vojska a mnoha dalšími zajímavostmi, které během času zcela upadly v zapomnění.

Čtenář se ve svazcích této řady seznámí s vojenskou historií z poněkud jiné strany. Dozví se něco o zákulisí bojů v popisech činnosti části technického vojska staré c. k. armády zvané pionýři, a také o jejich vzniku, organizaci a vybavení. Mezi zakladatele tohoto druhu vojska patřil Čech, pozdější polní maršál Radecký. Úkolem pionýrů bylo stručně řečeno především budovat a samozřejmě také ničit mosty a komunikace. Tak se může čtenář seznámit i s tou stránkou operací, která je v ostatních dílech opomíjená, a zároveň s každodenností pionýrského vojska a mnoha dalšími zajímavostmi, které během času zcela upadly v zapomnění.

Boj dobrovolníků z řad příslušníků národů někdejšího SSSR proti stalinskému režimu v letech 2. světové války s přihlédnutím k nasazení a výzbroji letců Ruské osvobozenecké armády generála Vlasova, kteří v roce 1945 zasáhli do bojů rovněž na území Československa.

A gyönyörű képekkel illusztrált kemény táblás kiadásban a harckocsik és egyéb lánctalpas járművekkel ismerkedhetnek meg az olvasók. Tartalom: A modern hadviselés megszületése Az I. világháború A két háború között A II. világháború A hidegháború évei Modern páncélosok A jövő tankjai

Střely, přesnost střelby, účinek Knih popisujících existující dlouhé i krátké palné zbraně byla napsána celá řada. Avšak knihy věnované problematice dějů ve zbrani, pohybu, konstrukci a účinku střel jsou však podstatně vzácnější. Stále častěji jsem se setkával s přáním, abych za využití svých článků vytvořil knihu, která by tak doplnila zjevnou mezeru v literatuře zasvěcené problematice zbraní a střeliva.