Najnovšie - Armáda, zbrane a vojenská technika strana 2 z 21

From the bestselling author of Chernobyl comes a sweeping history of the geopolitics behind the nuclear arms race, from the first atomic bomb to today On 16 July 1945, the Nuclear Age began with the explosion of the first atomic bomb and the words of J. Robert Oppenheimer: 'Now I am become Death, the Destroyer of Worlds.' While the threat of mutually assured destruction kept a lid on a simmering and tense geopolitical landscape, events like the Chernobyl disaster and near-misses like the Cuban Missile Crisis showed that total destruction was only ever one malfunction, mistake, or miscommunication away. Now, as governments re-arm their nuclear arsenals, treaties designed to limit the acquisition and use of nuclear weapons fall away, and nuclear weapons come increasingly within reach of non-state actors, we are on the brink of a renaissance of the nuclear industry. In The Nuclear Age, acclaimed historian Serhii Plokhy paints an intricate picture of a world governed by fear. From the first artificial splitting of the atom in 1917 and the race to create the first atomic bomb in World War II, through the fraught arms race of the Cold War, to the imperialism, neo-colonial motivation and wars being waged today, the threat posed by nuclear weapons is as pertinent as ever. As he examines the motivations of key players, Plokhy confronts the crucial question of our age: what can we learn from the first nuclear arms race that can help us to stop the new one?

Kompletní encyklopedie stíhaček britského impéria za druhé světové války. Kniha z edice Encyklopedie vojenství je bohatá na barevné bokorysy, ilustrace a technické detaily. V červnu 1940 se zdálo, že je Luftwaffe neporazitelná. Německé bombardéry rozsévaly zkázu po západní Evropě a další na řadě byla Velká Británie. Královské letectvo se ale vzepřelo a nepřátelský příval zastavilo. Nesmrtelnou slávu si tehdy vydobyly spitfiry a hurricany, za pozornost ale stojí i řada dalších britských stíhaček, které se uplatnily v následujících letech, kdy se válka postupně přesunula nad Německo. Prozkoumejte s námi archaické dvouplošníky, jednomístné stroje, které Albionu umožnily vybojovat vzdušnou nadvládu, i skvělé dvoumístné letouny bojující hlavně v noci. A samozřejmě nechybí ani námořní stíhačky nebo první zástupci proudového věku. Uvnitř najdete 116 detailních bokorysů a ilustrací. Legendární Hurricane Od vítězství v bitvě o Británii po útoky na pozemní cíle v roli bitevníku Dvoumotoráky v boji Blenheimy, whirlwindy, beaufightery i nesmírně účinná mosquita dominující noční obloze Námořní letouny Upravené spitfiry, zakoupené wildcaty, kontroverzní corsairy a další ikonické stroje Nástup proudového věku Inovativní Gloster Meteor a de Havilland Vampire – konkurenti Messerschmittu Me 262 Součástí série: Encyklopedie vojenství Další knihy ze série: Německá letadla 1. světové války Německé tanky 2. světové války Německé stíhačky 2. světové války Bojiště Ukrajina Sovětské tanky 2. světové války Německé bombardéry 2. světové Americké tanky 2. světové Sovětská letadla 2. světová války Bitevní lodě 1. a 2. světové války

Československá zbrojní výroba 1918-1939 Čtyři hlavní kapitoly této knihy jsou věnovány konstrukčním, technickým a výrobním úspěchům, které v první polovině 20. století udělaly z tehdy nevelkého Československa jednu z nejvýznamnějších zbrojařských velmocí.

Nikoho nepřekvapí, že náboje pro ruční palné zbraně jsou trvalým předmětem zájmu vojáků, policistů, příslušníků strážních a speciálních služeb, lovců, sportovních střelců a občanů nosících zbraň pro svou obranu, nemluvě o sběratelích nábojů a příznivcích vojenské historie vůbec. Každá z těchto skupin však má na střelivo z pochopitelných důvodů jiný úhel pohledu. Informace o jednotlivých nábojích se proto snažíme podat jako určitý kompromis různých hledisek. Přesto, že historie jednotných nábojů do ručních palných zbraní je obdobím poměrně krátkým, je v současné době již téměř nezjistitelné, kolik ráží nábojů se za tento nepříliš dlouhý čas vyrábělo. Podat opravdu spolehlivé informace o všech rážích, které opustily brány továren za uplynulých přibližně 150 let, je dnes totiž mimořádně obtížné, ne-li zcela nemožné. Zaměřili jsme se proto jak na náboje se středovým zápalem, které jsou mezinárodně normalizované, tak na některé náboje dnes sice již zastaralé, které byly ovšem ve své době významné nebo něčím zajímavé.

Čechokanaďan Augustin Netrefa patřil mezi kanadské státní příslušníky československého původu, kterým bylo umožněno sloužit v československé sekci dobrovolnické zálohy Britského královského letectva – Royal Air Force Volunteer Reserve (Czech Section). Operační činnost na Liberatorech 311. československé bombardovací perutě RAF zahájil jako druhý pilot a ve srovnání s jinými byla bohatá na mimořádné události. Na přelomu let 1944–1945 se přímo u perutě přecvičil na kapitána a v novém zařazení se v únoru 1945 vrátil k operačnímu létání. Během jednoho z hlídkových letů zaútočil v Baltiku na německou ponorku. V létě 1945 ho za tento čin britský král Jiří VI. vyznamenal leteckým záslužným křížem – Distinguished Flying Cross. V roce 1947 se do řad RAF ještě jednou vrátil a létal jako pilot dopravních letounů Douglas Dakota. Zúčastnil se mimo jiné leteckého cvičení s přeletem do Jižní Rhodesii. V letech 1948–1949 se 184 zásobovacími lety zapojil do leteckého mostu v rámci blokády Berlína. Po skončení závazku v RAF se živil jako parfumérský chemik a u nadnárodní společnosti se vypracoval na provozního ředitele továrny v Indonésii. Ve volném čase byl aktivní ve hře bowl a v penzi přidal ještě bridž.

Československá legenda LT vz. 38, tank, známý pod německým označením PzKpfw 38(t), si vydobyl pověst jednoho z nejlepších lehkých obrněnců počátku druhé světové války. Ve službách Wehrmachtu sloužil jako spolehlivý nástroj bleskové války na bojištích Francie i východní fronty a stal se nedílnou součástí Rommelovy „divize duchů“. Přestože je ve světové historii vojenství spojován především se službou v armádě Třetí říše, jeho skutečné kořeny sahají do Československa. Příběh legendárního LT vz. 38 začal na rýsovacích prknech konstruktérů pražské ČKD a pokračoval složitým vyjednáváním s Ministerstvem národní obrany. Stroj se nakonec dostal do výroby – aby vzápětí padl do rukou okupantů, kteří jej nasadili v obrovském měřítku. LT vz. 38 byl československý tank, který dobyl Evropu – pod nepřátelskou vlajkou. Vojenští historikové Ivan Fuksa a Marian Uhrin na 160 stranách detailně mapují vývoj, technické řešení i bojové nasazení stroje v armádě Německa i Slovenského štátu, odhalují jeho konstrukční detaily a připomínají i poválečnou službu v ČSR a Švédsku, kde se dočkal vlastních úprav. Jejich mimořádně zasvěcený text doprovází bohatý obrazový materiál včetně dosud nepublikovaných archivních fotografií Vývoj domácího tanku Hledání optimální koncepce, spory s ministerstvem obrany i předválečné exportní úspěchy Pod cizí vlajkou Služba ve Wehrmachtu, slovenské armádě a také u dalších spojenců Německa Detailní prohlídka Pohled do útrob exempláře ze sbírek Vojenského historického ústavu Praha Podrobná schémata Dobové příručky, podle kterých vojáci prováděli údržbu stroje

Výzbroj, organizace, taktické symboly, velitelé a bojové nasazení všech 28 tankových divizí německé armády ve 2. světové válce. Tanky, samohybná děla, polopásy & obrněná vozidla. Od bleskových úderů v Polsku a Francii až po zoufalé obranné boje na konci války tvořily tankové divize páteř německé armády. Unikátní encyklopedie Identifikační příručka: Tankové divize Wehrmachtu 1939–1945 přináší podrobnou studii výzbroje a organizace všech 28 plně vyzbrojených tankových divizí německé armády, které se účastnily bojů v letech 1939 až 1945. Unikátní Identifikační příručka obsahuje více než 300 autentických ilustrací německých tanků a obrněných bojových vozidel, přičemž každé vyobrazení je nakresleno ve stejném měřítku pro snadné porovnání. Je přehledně členěna podle jednotlivých divizí a tažení a nabízí detailní popisy všech hlavních typů tanků, včetně označení jednotlivých strojů i celých jednotek a jejich technických specifikací. Nechybí ani samohybná děla, obrněné automobily, podpůrná vozidla či kořistní stroje – tedy nejširší paleta strojů, které tvořily arzenál německých obrněných jednotek. Tato kniha se stane nepostradatelným zdrojem informací nejen pro modeláře, ale díky svému širokému záběru i pro všechny zájemce o německé obrněné jednotky 2. světové války, jejich historii, organizaci, výzbroj a nasazení. Historie Panzerwaffe Výzbroj, organizace, taktické symboly, velitelé a bojové nasazení všech 28 tankových divizí německé armády ve 2. světové válce Bojové nasazení Organizace tankové divize a vývoj od prvních formací až po komplexní a mnohotvárné svazy operující na všech frontách Evoluce panzerů Průvodce německým tankovým vojskem od raných typů po obávané tigery a panthery pro zájemce o vojenské dějiny, techniku i modeláře Kompletní encyklopedie Obrněný arzenál německé armády na všech bojištích, v jednotném měřítku, doplněný základními technickými údaji

Kniha Rakety a řízené střely nad Ukrajinou se věnuje rusko-ukrajinskému válečnému konfliktu, v němž obě strany nasazují rakety a řízené střely velmi často. A to ať už pocházejí z éry bývalého Sovětského svazu, nebo jsou zcela moderní a na ukrajinském bojišti jsou použity poprvé. Jak přesvědčivě autor na řadě příkladů dokládá, bez pomoci Západu, bez dodávek těch nejmodernějších zbraňových systémů, by Ukrajina stěží byla schopna ruské hrozbě čelit. Čtenáři nabízí tato publikace podrobné seznámení se všemi raketami a řízenými střelami, s jejich účinky jak na vojenské, tak civilní cíle, včetně ruských raket odpalovaných z moře a protilodních střel užívaných tak efektivně ukrajinskou stranou například proti ruskému křižníku Moskva. Značný zájem pak u čtenářů určitě vyvolají – vedle popisu četných ex-sovětských, ukrajinských a ruských protitankových raket (RPG) a střel – zbraňové systémy dodávané NATO, zahrnující Javelin, NLAW a Brimstone. K důkladnému obeznámení se s tématem přispívají doprovodné kresby a fotografie. České vydání je oproti originálu na několika místech doplněno o aktuální informace (Střela Orešnik, Mocný Taurus, Patriot versus Kinžal).

Kompletní průvodce o konstrukci, výzbroji a bojovém nasazení bitevních lodí ve 20. století. Kniha z edice Encyklopedie vojenství obsahuje 86 detailních bokorysů a ilustrací. Na počátku minulého století se síla námořních mocností hodnotila podle počtu bitevních lodí. Admirálové plánovali, jak povedou svazy těchto mohutných kolosů do velkých střetnutí a děla těžkých ráží pošlou ke dnu každého protivníka, který se jim odváží postavit. Realita obou světových válek však ukázala, že k vítězství je potřeba mnohem víc, především podstatně komplexnější přístup k tematice námořního boje, který čím dál více ovlivňovaly ponorky a hlavně bombardéry startující z palub letadlových lodí. Přesto elegantní bitevní lodě zůstávají mezi zájemci o vojenskou historii oblíbené. Tato encyklopedie ukazuje jak starší plavidla, tak podstatně silnější a výkonnější lodě, jejichž éru odstartoval nástup britského Dreadnoughtu. Nezapomíná ani na moderní a rychlé obrněnce z druhé poloviny 30. a začátku 40. let nebo na bitevní křižníky. HMS Dreadnought Revoluční konstrukce Royal Navy, která změnila námořní rovnováhu sil Kolos jménem Jamato Největší bitevní loď všech dob pod drobnohledem Bismarck a Tirpitz Pýcha Kriegsmarine a symbol nenaplněných ambicí třetí říše Moderní bitevní lodě Indiana, Iowa, Missouri a další lodě, které sloužily ještě po roce 1945

Bohatým obrazovým doprovodem vybavená historie bojů japonského armádního letectva v jihovýchodní Asii v průběhu 2. světové války se zvláštním zřetelem k jeho stíhacím esům a nasazení elitní 64. stíhací perutě.

Letectvo představovalo vždy elitní zbraň, a to stíhací ještě v mnohem větším měřítku. První stíhací letouny se objevily na obloze západoevropského bojiště již v létě 1915, kdy začaly vznikat jednomístné stroje vybavené vpřed střílejícím kulometem. Stíhače brzy obklopila aureola opravdových novodobých rytířů, zápolících ve vzdušné aréně muž proti muži, stroj proti stroji. Realita však byla mnohem méně romantická, a hlavně mnohem krvavější. O tom všem vypráví kniha Benzin, krev a kulomety, mapující boje stíhačů za první světové války na všech frontách a až do posledních dnů konfliktu.

V průběhu roku 1941 německé vrchní velení zjistilo, že Luftwaffe nedokáže v boji zasadit Velké Británii zničující úder. Zvažovalo tedy možnost úplné izolace Britských ostrovů a obrátilo svoji pozornost k ponorkovému námořnictvu Kriegsmarine; k válečné ponorkové flotile, která po pádu Francie přesunula své základny z Německa do přístavů v Brestu, Bordeaux, La Pallice, La Rochelle, Lorientu a Saint Nazaire na západofrancouzském pobřeží Atlantiku. Odtud pak německé ponorky mohly snáze napadat spojenecké i neutrální obchodní lodě a tankery v Atlantiku. Z nových základen měly také mnohem blíže k trasám námořních spojeneckých zásobovacích konvojů a současně mohly odtud provádět i bojové plavby až do kanadských vod, k pobřeží Severní Ameriky a břehům západní Afriky. Období let 1940 až 1942 představovalo pro Německo největší šanci na vítězství v bitvě o Atlantik. Byly to roky „šťastných časů“, kdy se zdálo být velice pravděpodobné, že Dönitzovy posádky zvítězí v bitvě, kterou on nazval válka o tonáž.“

V průběhu druhé světové války se všechny strany potýkaly s problémem, jak se vypořádat s hrozbou nepřátelské obrněné techniky. Wehrmacht v meziválečném období nasadil do výzbroje protitankový kanón ráže 3,7 cm, a právě touto zbraní byly vybaveny vítězné armády v období Blitzkriegu. Brzy se však ukázalo, že kanón ráže 3,7 cm nemá dostatečnou palebnou sílu, a bylo třeba nasadit zbraně výkonnější. V roce 1942 těžce zkoušené protitankové jednotky, Panzerjäger, používající na východní frontě tažené zbraně, stále častěji hledaly pomoc u jednotek útočného dělostřelectva vybavených pásovými vozidly Sturmgeschütz. Koncem roku 1943 byl StuG přidělován novým jednotkám stíhačů tanků a současně probíhal vývoj speciálního vozidla, stíhače tanků Jagdpanzer, vycházejícího z podvozku a pojezdového ústrojí tanku PzKpfw IV. Tato kniha, vybavená bohatou obrazovou dokumentací, využívá archivní materiály a bojová hlášení s cílem podrobně prozkoumat vývoj stíhače Jagdpanzer a mnoha dalších variant postavených na podvozcích jiných německých tanků. Podrobně popisuje také organizaci jednotek Jagdpanzer a jejich operační zkušenosti z bojiště.

Kniha historika PhDr. Jiřího Plachého, Ph.D. z Vojenského historického ústavu v Praze primárně sleduje životní osudy 27 rodáků z předválečného politického okresu Chotěboř, kteří v letech 2. světové války sloužili v jednotkách československé zahraniční armády na Západě i na Východě. Všímá si však i těch, kteří se sice narodili jinde, ale s některou obcí na Chotěbořsku byli spjati institutem domovského práva a zmiňuje také ty, kteří za hranicemi sice předstoupili před odvodní komise a z nějakého důvodu službu v čs. jednotkách nenastoupili. Čtenáři v knize najdou mj. osudy Miloslava Krumla (jeden ze zakladatelů čs. vojenské jednotky v Polsku, z tzv. krakovské šestky), Josefa Vrzáčka (velitel Smíšeného přezvědného oddílu 1 ve Francii), pilotů RAF Josefa Stránského, DFC a Karla Vykoukala a dalších vojáků Františka Nedělky (parašutista skupiny CHALK), Jana Haruse (2. čs. paradesantní brigáda), vězně sovětského gulagu Stanislava Kobrleho, který padl na Dukle, Ladislava Kafky, MBE nebo Jiřího Pujmana (oba Čs. samostatná obrněná brigáda). Pozornost věnoval autor i jednomu z nejmladších vojáků Milanu Stránskému a také Anně Stokláskové, která během války sloužila v britské armádě a s čs. zahraničním odbojem jí pojily těsné vazby. Publikace, doplněná obecným úvodem připomínajícím historii čs. zahraničních jednotek za 2. světové války, je založená převážně na primárních archivních zdrojích a připomíná známé i téměř zapomenuté osobnosti tohoto regionu.

Okamžitě po vzniku republiky začaly Škodovy závody v Plzni vyrábět bojové vozy pro československou armádu. Plzeňské konstrukční kanceláři se podařilo navrhnout jedinečné projekty pancéřových automobilů a v pozdější době i tanků. U příležitosti stého výročí výroby obrněného automobilu PA-II jsme si dovolili vydat knihu věnovanou vývoji a výrobě pancéřových automobilů strojírnou Škoda v letech 1919 až 1936.

Táto knižná publikácia sa zaoberá komplexnou analýzou koncepcie vytvorenia spoločnej európskej armády s definovaným poslaním a úlohami. Autor detailne skúma rôzne aspekty jej vzniku, štruktúry a fungovania, vrátane predstavy o vzorovom modeli, výcviku, nasadenia a hlboko analyzuje motivačné faktory pri nábore. Ďalej sa publikácia venuje aktuálnej problematike bezpečnosti na školách a navrhuje riešenia pre jej stabilizáciu. Okrem toho sa zaoberá aj vzdelávaním v oblasti bezpečnosti a jeho väzbou na nábor do bezpečnostných zložiek, pričom poukazuje na nedostatky existujúcich systémov a ponúka ich realistické riešenia. Kniha je výsledkom takmer dvadsaťročného zhromažďovania dát a skúseností od širokého spektra respondentov z rôznych oblastí od bývalých vojakov, policajtov až po učiteľov, žiakov, rodičov a bežných občanov. Vďaka tomuto unikátnemu prístupu prináša publikácia komplexný pohľad na problematiku budúcnosti európskej bezpečnosti a jej potenciálnych riešení. Kniha je venovaná všetkým ľuďom, ktorí sa danými témami a otázkami zaoberajú. „Aj malá elitná armáda o sile zhruba 10 000 mužov môže byť inšpiráciou pre vytvorenie veľkej elitnej armády o sile napríklad 500 000 mužov“.

Ucelený přehled bojových letounů druhé světové války s rudými hvězdami. Kniha z edice Encyklopedie vojenství je bohatá na barevné bokorysy, ilustrace a technické detaily. Když Luftwaffe 22. června 1941 rozsévala zkázu na všech dosažitelných letištích Rudé armády, málokdo z německých pilotů asi tušil, že právě probouzejí spícího obra. Sověti sice utrpěli zdrcující ztráty, které by každé jiné letectvo na světě totálně rozložily, ale z každého úderu se dokázali vzpamatovat. Z učilišť v následujících měsících a letech přicházeli vycvičení piloti, zatímco továrny chrlily tisíce nových strojů. Tato encyklopedie vás provede světem lavočkinů, jakovlevů, iljušinů, tupolevů i řady dalších typů, které Rudé armádě umožnily vyhnat okupanty ze svého území, a nakonec se zásadním způsobem podílet na vítězství ve druhé světové válce. Lavočkiny i Jaky Řada spolehlivých stíhaček od LaGGu-3 přes La-7 až po slavný Jak-9 Bombardéry a bitevníky Legendární šturmoviky a další stroje v boji proti německým okupantům Dosluhující dvouplošníky Obratné, ale pomalé a stále zastaralejší letouny z počátku války Pomoc ze Západu Airacobry, hurricany, spitfiry, bostony i dakoty ve službách rudého letectva

Víceúčelový letoun F/A-18 je jedním z nejpovedenějších bojových strojů na světě. Paradoxně jeho vznik provázel neúspěch, neboť prohrál v soutěži LWF (Light Weight Fighter) s budoucím F-16. Jenže ohromné zkušenosti zúročené v původním prototypu YF-17 Cobra se staly natolik zajímavými, že se pro něj rozhodlo americké námořnictvo a dalo typu naději na druhý život. Pod novým označením F/A-18 se z letounu s marketingovým jménem Hornet postupně stal nástupce hned několika palubních typů včetně legendárních F-14 Tomcat, a to zejména díky pokroku v oblasti technologií radiolokátorů a řízených střel. Oproti většině předchůdců byl F/A-18 od počátku pojat jako víceúčelový letoun, který byl shodně určen k likvidaci vzdušných, námořních i pozemních cílů, jak ostatně napovídá i jeho netypické označení F/A (Fighter/Attack) namísto obvyklejšího F. Pro zavedení do služby u US Navy se výrobce spojil s koncernem McDonnell Douglas, který byl hlavním dodavatelem palubních strojů. Toto spojení, které později ukončily až soudy, bylo úspěšné pro letoun samotný, který dosáhl na řadovou službu i export. Nevýhodné ale bylo pro původního výrobce, pro nějž byl tento typ posledním, který dosáhl velkosériové výroby. Po veleúspěšném modelu F-5 Freedom Fighter a Tiger II firma Northrop dosáhla pouze na početně velmi omezenou výrobu „neviditelného“ bombardéru B-2 a po prohře svého typu YF-23 s budoucím F-22 Raptor se z ekonomických důvodů musela spojit s podobně strádající firmou Grumman. Teprve nyní, po desítkách let, získala zakázku na stavbu nového bombardéru B-21 Raider. F/A-18 se stal úspěšným i na zahraničních trzích, ačkoliv se střetával s politicky mnohem podporovanějšími F-16. I přesto dvoumotorová koncepce a univerzálnost v oblasti nasazení oslovily státy jako Austrálie, Finsko, Španělsko či Švýcarsko, které v době výběru požadovaly schopnosti, jež dokázal splnit na světě jen Hornet. K úspěšnému exportu došlo i přesto, že v porovnání s F-16 byl Hornet výrazně dražší jak z důvodu své víceúčelovosti a tomu uzpůsobeného vybavení, tak i kvůli mnoha specifickým námořním prvkům a v neposlední řadě i kvůli menšímu počtu vyrobených strojů. Služba typu je ale i přesto velmi úspěšná a když se začal přibližovat horizont konce technického života stávající flotily, americké námořnictvo v době celosvětových finančních škrtů od výrobce zvolilo nikoliv nový typ, ale hlubokou modernizaci zachovávající hlavní konstrukční rysy F/A-18. Ta získala označení Super Hornet, její výroba probíhá od roku 1995 a plánována je nejméně do roku 2027. To znamená, že poslední F/A-18 Super Hornet opustí výrobní linku téměř padesát let po vzletu prvního prototypu YF-17. A to rozhodně není špatný výsledek na typ, který v původní soutěži, pro níž byl určen a navržen, prohrál. Mnozí kritici letounů páté generace jako F-22 či F-35 uvádějí, že u nich došlo k odklonu v těch oblastech, které byly u strojů jako jsou F/A-18, F-16 či F-15 příčinou úspěchu. Předně jde o manévrovatelnost letounu, která i přes zbraně kategorie BVR má na soudobém bojišti stále podstatný význam, a dále potom možnost působit blízko nepříteli, neboť víceúčelové F/A-18 představují i podstatný prvek přímé bojové podpory pozemních sil. Jejich přímé nahrazení námořními letouny kategorie F-35B není zcela samozřejmé, a v mnoha ohledech proto F/A-18 zůstane nepřekonaným typem. I proto velení US Navy spustilo projekt F/A-XX, který má vést k výběru nástupce Super Hornetu. Firma Boeing, která před léty ovládla společnost McDonnell Douglas, se o zakázku uchází a již název soutěže ukazuje, že se nadále počítá s víceúčelovým typem pokračujícím v tradici nastolené původními F/A-18 Hornet.

Tato kniha se poněkud vymyká dosavadní linii historické literatury o čs. válečných parašutistech, která se z valné většiny soustřeďovala především na období 1941-42, které vyústilo v krvavé lázni heydrichiády, popřípadě se v rámci regionální historické literatury věnovala pozornost podrobnějšímu popisu historie některých paraskupin (např. Clay, Wolfram, Potash) v závěrečném období 2. světové války. Autor, který svou práci rozdělil do dvou částí POD CIZÍM NEBEM a JEDINÁ HVĚZDA - DOMOV! se proto záměrně věnoval nejméně známým kapitolám historie výcviku a nasazení československých parašutistů ve Velké Británii v letech 1941-45. První část popisuje vedle výcviku čs. parašutistů ve Skotsku, Palestině a Egyptě jejich nasazení mimo území jejich okupované vlasti v Itálii, Jugoslávii, Rumunsku, Francii a Rakousku. Druhá část potom zachycuje složité pokusy o nové navázání spojení s okupovanou vlastí prostřednictvím výsadků, odeslaných od podzimu 1943 do českých zemí z letišť v severní Africe a jižní Itálií. To vše je propojeno s problematikou leteckých dodávek zbraní českému odboji ze Západu, jejichž neúspěch, dlouhá léta účinně zneužívaný komunistickými propagandisty, je zde poprvé podrobně analyzován. Přestože jde o historickou práci, která se opírá o dlouholeté studium českých i zahraničních archivů, autor věrný své oblíbené formě historické reportáže ponechává dostatek prostoru i osobním vzpomínkám válečných veteránů - opomíjených vlastenců s tragickými životními osudy, čímž celá kniha získává na čtivosti svou plnokrevností zachycených osudů jedné z mnoha ”ztracených generací” Čechů 20. století...