Knihy - Slovenské a české dejiny strana 15 z 178
zobraziť:
Temno - Stručná historie
Málokterá etapa českých dějin vzbuzovala a vzbuzuje u historiků tak protikladné soudy jako doba pobělohorská. Podle jedněch tragická epocha spojená s násilnou rekatolizací a emigrací elit. Podle druhých čas monumentální barokní kultury a vzdělanosti, doba, kdy se české země opět otevírají světu a dohánějí opoždění způsobené dramatickými konfesijními a nacionálními střety. Bez ohledu na hodnoticí stanoviska platí, že stopy baroka v české krajině jsou dodnes nepřehlédnutelné a že i misi Tovaryšstva Ježíšova často provázelo horoucí vlastenectví, jak dokazuje například působení slavného jezuitského historika Bohuslava Balbína.
Přehledný a vyvážený pohled na dobu, kterou jsme si podle Jiráskova románu uvykli nazývat temnem, přináší ve druhém svazku Stručných historií historička Ivana Čornejová, přední odbornice na dějiny jezuitského řádu a pražské univerzity.
Židia v 1. ČSR. Politické ambície a sklamania
Obdobie medzi dvomi svetovými vojnami ponúka množstvo tém, ktoré umožňujú pochopiť a spracovať postavenie židovskej komunity na Slovensku. Jednu z nových kapitol medzivojnových dejín Židov na Slovensku reprezentuje výskum židovských politických strán a politických ambícií ich predstaviteľov. Keďže stále prevláda názor, že Židia prostredníctvom židovských politických strán vstupovali do politického života spoločnosti, je zaujímavé sledovať spôsob, akým sa usilovali dosiahnuť zmenu spoločenských procesov. Sprevádzal ich pritom boj za rovnoprávnosť, za uznanie židovskej národnosti, ale aj rozmach sionistického hnutia a najmä politické ambície vedúcich predstaviteľov slovenského židovstva. To všetko (a nielen to) sa odohrávalo v zložitom, a pritom pozitívnom spoločensko-politickom prostredí 1. ČSR, ktoré prostredníctvom prezidenta T. G. Masaryka Židom garantovalo ich práva i osobnú slobodu.
Katarína Mešková Hradská (1956) pracuje v Historickom ústave SAV, kde sa venuje problematike židovskej komunity na Slovensku v rokoch 1918-1945. Na túto tému napísala viacero kníh a vedeckých štúdií, ktoré uverejnila na Slovensku i v zahraničí. Ako riešiteľka domácich a zahraničných vedeckých projektov sa stala štipendistkou vedeckých inštitúcií v Izraeli a vo Francúzsku. Je nositeľkou viacerých ocenení za prínos k popularizácií dejín Slovenska.
Identita intenzivní naděje
Kniha věnovaná identitě strukturované židovské menšiny v českých zemích v první Československé republice vytváří celek s monografií Židé v českých zemích po šoa – Identita poraněné paměti (Marenčin PT 2016). Jejími hlavními tématy jsou společensko-politická východiska minority po vzniku státu, v jeho „zlatém“ období a v době sílícího ohrožení československé demokracie ve třicátých letech minulého století. Syntetické zpracování se však věnuje také reakcím českožidovského a národněžidovského (sionistického) hnutí na dobovou situaci v závislosti na předchozích směrováních českého Židovstva. Jeho cílem je zasazení domácího vývoje do (středo)evropského kontextu.
Pionýři, malované děti?
Dětství spojené s pionýrským hnutím stále patří k životním zkušenostem výrazné části současné české společnosti. Přitom doposud chybělo moderní historické zpracování dějin Pionýrské organizace a různých charakteristických oblastí spjatých s pionýrským hnutím. Předkládaná publikace autorského kolektivu pod vedením historika Jiřího Knapíka (Slezská univerzita v Opavě) se věnuje nejstarší ze tří pionýrských organizací, které u nás v letech 19481989 působily, tedy Pionýrské organizaci Československého svazu mládeže, a to v souvislosti s dlouhodobým studiem dějin dětství v období socialismu. Předností knihy je opora v základním výzkumu klíčových archivních fondů, ve využití široké škály tištěných pramenů, dokumentárních filmů i umělecké tvorby s pionýrskou tematikou. Publikace zpřesňuje naše znalosti o samotném vzniku pionýrského hnutí v letech 19481950 v souvislosti se zánikem Junáka, zároveň nabízí detailní pohled na pokus o reformu hnutí v 60. letech a prosazování její nutnosti v řadách pionýrských pracovníků i stranického vedení. Reforma usilovala o řešení dlouhodobých existenčních problémů PO ČSM: napětí mezi masovostí, výchovným posláním, garantovaným především vazbou na školu, a úsilím o atraktivitu pionýrských činností. Celý tento proces byl v podstatě hledáním vlastní identity pionýrského hnutí, nikoli pouze skrytou či přiznanou snahou vyrovnat se hnutí skautskému. Společně s fenoménem PO ČSM a jisker se autoři věnují dobovým představám o socialistickém dětském kolektivu a na tomto pozadí pojednávají i o některých pionýrských kolektivech, jež se vymykaly tehdejším standardům.
Turnov - Historie, kultura, lidé
Dějiny Turnova přinášejí první komplexní syntézu dějin města. Monografie tak zaznamenává historický vývoj od prehistorických dob až po současnost. Práce zachycuje dějiny politické, hospodářské, sociální, kulturní, ale do jisté míry přibližuje i každodennost občanů v různých dějinných etapách. Zvláštní pozornost je věnována tradiční kamenářské a šperkařské výrobě, která je pevně svázána s vývojem města, a to od počátků až po současnost. Monografii zakončuje kapitola Současný Turnov, která přináší shrnutí posledních třiceti let vývoje města, kterému se také přezdívá srdce Českého ráje.
Zatvrzelí Lučané
Bitva u Turska je oficiálně první zaznamenanou bitvou v českých kronikách, ale ve skutečnosti toho o ní mnoho nevíme. Kniha Tomáše Hejny, který výzkumu kolem této bitvy věnoval posledních deset let, je pro děti a mládež velmi přívětivým, historicky cenným a přitom zábavným způsobem zpracovaným podáním celého konfliktu a osobností s ním spojených, určeným hlavně pro děti mládež. Kniha je doplněna kvízy a hádankami, ale i historickými dovětky.
Generácia nádeje
Jednou z nosných prvkov tajnej cirkvi v období 1969 – 1989 boli malé kresťanské spoločenstvá, nazývané tiež ako „stretká“. Autor v knihe sa zaoberá ich vznikom, náplňou, získavaniu členov ako aj ich prínosom v zápase za slobodu v totalitnej komunistickej spoločnosti.
Uzol. Vojnový príbeh Nových Zámkov
Hlavnou postavou tejto knihy je mesto. Spálené mesto. Mesto z prachu, popola a ruín. Marek Hudec vo svojom dokumentárnom románe Uzol skúma rany, ktoré na Nových Zámkoch zanechali tony padajúcich bômb.
Tri zničujúce americké bombardovania medzi októbrom 1944 a marcom 1945 navždy zmenili tvár mesta Nové Zámky. Tisíce zabitých ľudí, veľká väčšina budov v troskách. Po druhej svetovej vojne boli Nové Zámky najviac zničeným mestom na území dnešného Slovenska a dobové zápisy prirovnávajú deštrukciu mesta, ktoré pokryla vrstva prachu a popola, k Sodome a Gomore.
Slovenský novinár a spisovateľ Marek Hudec sa ponoril hlboko do minulosti Nových Zámkov, aby nám vo svojej knihe Uzol ponúkol podrobný príbeh týchto hrozivých dní, o ktorých sa málo píše aj v historických knihách. Je to dokumentárna próza, ktorá zaznamenáva desiatky rôznych ľudských osudov – každý z nich je iný, no každý z nich osudovo poznačila trieštivá smrť, ktorá prišla z neba.
Nové Zámky boli významným železničným uzlom. Útok bombardérov, po ktorom sa stovky domov stratili v kráteroch a zo samotnej železničnej stanice sa stala len spleť skrúteného železa sa preto do istej miery dá pochopiť. Prečo však muselo zahynúť toľko nevinných civilistov? A prečo najzničujúcejšie bombardovanie prišlo v marci 1945, keď bol už koniec vojny prakticky na dohľad? To je jedna z mnohých záhad, ktoré sa Marek Hudec pokúša objasniť vo svojej mimoriadne silnej dokumentárnej knihe.
dostupné aj ako:
Akce Kvilda
Někteří příslušníci Sboru národní bezpečnosti se v roce 1948 na Šumavě vzepřeli komunistickému režimu a pomáhali lidem přejít hranice z Československa na Západ: převaděčskou síť rozbila komunistická tajná policie. Esenbáka-převaděče Jaroslava Maršíka však nedopadla, při zatýkání za bizarních okolností utekl. Deset let se pak skrýval v jihočeském Bavorově. Nevycházel ven, schovával se třeba v dutině pod postelí, v dřevěném kufru nebo ve skříni.
Akce K
Zatím nejucelenější historický pohled na nejradikálnější projev kolektivizace českého a moravského venkova, kdy byly v rámci akce "Kulak" (v dobových dokumentech se používala zkratka akce "K") nuceně ze svých statků vystěhovány až čtyři tisíce selských rodin.
Kniha, na které po několik let pracovalo šest historiků, vymezuje obecný politický a institucionální rámec kolektivizace zemědělství v Československu po roce 1948. Zabývá se přijetím, uplatňováním a zrušením "směrnic tří ministrů", na jejichž základě byla v roce 1951 akce "K" zahájena. Jsou v ní popsány proměny vztahů centrálních institucí a přiblížen základní normativní rámec celého procesu. Případové studie přibližují také podobu násilné kolektivizace ve třech tehdejších okresech (jindřichohradecký, jičínský a sedlčanský), kterou jako ilustraci poměrů dokresluje autentická vzpomínka oběti. V příloze jsou publikovány základní archivní dokumenty k akci "K", z nichž většina nebyla doposud zveřejněna (poprvé je zde například publikován originál "směrnice tří ministrů"). Velmi podstatnou přílohu knihy tvoří seznamy vystěhovaných selských rodin, které byly poprvé pro účel vydání překontrolovány, byly v nich opraveny chyby, duplicity, byly abecedně seřazeny a obsahují jmenný i místní rejstřík.
Století četnické kriminalistiky
Publikace Století četnické kriminalistiky, kterou vydá nakladatelství Svět křídel v Chebu je završení črvrtstoletí trvající vědeckovýzkumné činnosti JUDr. Michala Dlouhého, Ph.D., který na uvedené téma zpracoval diplomovou a rigorózní práci na Právnické fakultě UK Praha a disertační práci na Policejní akademii ČR. Vědecké bádání autora je věnováno organizaci četnictva na našem území a jím vykonávané pátrací službě. Kromě toho je Michal Dlouhý autorem třinácti původních knih z oblasti literatury faktu, které naučně populární formou popisují působení četnictva na našem území a kriminální případy řešené četníky. Publikace je pojata jako naučně populární, obsahuje reálie, skutečné kriminální případy a řadu obrazových příloh.
Mám, co jsem si zasloužil
Kniha nazvaná podle posledních slov Rudolfa Slánského před popravou detailně a poutavě pojednává o politických motivech a způsobech přípravy politických procesů v padesátých letech, věnuje se se zejména procesu s tzv. protistátním spikleneckým centrem v čele s R. Slánským. Díky možnostem přístupu do archivů KSČ se stal autor jedním z nemnoha historiků přesně obeznámených s temným pozadím politiky KSČ v prvních poúnorových letech a jeho knihy patří stále k zásadním pramenům.
dostupné aj ako:
Lacná kniha Mám, co jsem si zasloužil (-25%)
Kniha nazvaná podle posledních slov Rudolfa Slánského před popravou detailně a poutavě pojednává o politických motivech a způsobech přípravy politických procesů v padesátých letech, věnuje se se zejména procesu s tzv. protistátním spikleneckým centrem v čele s R. Slánským. Díky možnostem přístupu do archivů KSČ se stal autor jedním z nemnoha historiků přesně obeznámených s temným pozadím politiky KSČ v prvních poúnorových letech a jeho knihy patří stále k zásadním pramenům.
Na sklade 1Ks
13,87 €
18,49 €
dostupné aj ako:
Príbehy 20. storočia - Aj my sme emigranti
Čo pre teba znamená slovo domov?
Domov? Je to niekde v bezpečí. Niekde, kde vieš, že môžeš zostať a nemusíš ísť ďalej. Nie je to len niečo dočasné.
Amin vo filme Utiecť (2021)
Národ emigrantov, hovorili na začiatku dvadsiateho storočia o Slovákoch v Spojených štátoch. V priebehu polstoročia sa zo Slovenska vysťahovala takmer tretina obyvateľstva. Mnohých lákal zárobok, vidina lepšieho sveta, spravodlivosti, ale aj útek pred represiami.
Slováci neutekali len do USA. Niektorých zlákala Južná Amerika, iní sa nechali nalákať vidinou robotníckeho raja v Sovietskom zväze. Ďalší utiekli, lebo vzrastajúci fašizmus v Európe ohrozoval priamo ich životy, iní odišli, lebo po vojne stratili nádej, že tu bude lepšie. Niektorí neodišli dobrovoľne, iným nádej rozpučili pásy ruských tankov v roku 1968 a inú možnosť ako odchod nevideli. A niektorí to skúšali, ale neúspešne.
Emigrácia k Slovensku bytostne patrí aj dnes množstvo ľudí pracuje alebo študuje za hranicami, iní odchádzajú nastálo. Dlho sme si však mysleli, že emigrácia ako útek pred hrozbami vojny sa nás už týkať nebude. Posledné týždne nám ukázali, ako sme sa mýlili.
Vojna u nášho východného suseda túto tému okamžite vniesla do našich bežných životov. Aj keď utečenecká kríza tu bola len pred pár rokmi, mnohí sa od nej cítili vzdialení. Teraz je to iné a pre ľudí, ktorí utekajú pred bombardovaním, sme jednou z prvých destinácií. Uvedomil som si to, keď som štvrtý deň vojny sedel na byte v ukrajinskom Ľvove a okolo mňa na matracoch na zemi ležali ľudia, ktorí dúfali, že ďalší deň sa im podarí prekročiť hranice na Západ. Uvedomil som si to, keď som v kolóne asi 600 áut čakal 30 hodín pred slovenskými hranicami a hovoril som si, že na rozdiel od mnohých Ukrajincov za tou hranicou mám domov a zázemie.
Keď sme pripravovali prvé tohtoročné číslo štvrťročníka Príbehy 20. storočia s témou emigrácie, netušili sme, ako bytostne sa nás táto téma bude dotýkať. Že samotné Post Bellum sa bude zapájať do humanitárnej pomoci Ukrajine a že nútený odchod z krajiny pred vojnou pocítia mnohé slovenské rodiny, väčšinou vo forme pomoci, ktorú ukrajinským utečencom poskytnú.
Pripomína nám to, že kým mnohí si vyberú emigráciu ako dobrovoľný krok za zmenou či lepším životom, pre iných to je naozaj nevyhnutná voľba.
V prvom tohtoročnom čísle preto reagujeme na celý fenomén emigrácie od historickej až po najaktuálnejšiu. Pozeráme sa na to, ako vyzerali vysťahovalecké vlny na začiatku minulého storočia, keď sa Slováci vybrali za veľkú mláku s vidinou lepšieho zárobku, alebo keď ich naivný agitátor presvedčil, že v strednej Ázii môžu vybudovať robotnícku komúnu, kde si budú všetci rovní
Kronika Slovenského štátu 1941 - 1943
Búrlivý príbeh prvého samostatného štátu Slovákov pokračuje na stranách druhej časti priekopníckej publikácie. Kronika Slovenského štátu 1941 - 1943 nadväzuje na prvý diel v momente, ktorý bol pre krajinu prelomový - v deň napadnutia Sovietskeho zväzu po boku hitlerovského Nemecka. Kolektív autorov z Historického ústavu SAV pod vedením PhDr. Ľudovíta Hallona, DrSc. v spolupráci s Vojenským historickým ústavom a Ottovým nakladateľstvom opäť priam sprítomňuje toto obdobie prostredníctvom chronologicky sa odvíjajúceho sledu udalostí. Autori hesiel takmer deň za dňom skladajú mozaiku jednotlivých oblastí života slovenskej spoločnosti a sprevádzajú ich bohatým obrazovým materiálom a mapami. Odborne a s maximálnou mierou objektivity, ale zároveň čitateľsky prístupne a zrozumiteľne kniha približuje vývoj medzinárodného postavenia Slovenska od 22. júna 1941 do podpísania Vianočnej dohody v roku 1943 a s ním zviazané pôsobenie slovenských vojsk na východnom fronte. Stanete sa svedkami prehlbujúcej sa závislosti štátu od Nemecka, očividných i zákulisných korektúr politického systému a ideológie režimu, problémov vojnového hospodárstva, budovania infraštruktúry, činnosti bezpečnostných a represívnych zložiek, prenasledovania politických odporcov, aktivít domáceho aj zahraničného odboja, ale najmä bezprecedentnej perzekúcie etnických a náboženských skupín, ktorá vyvrcholila deportáciami židovského obyvateľstva. Vykreslenie sociálnych pomerov, životnej úrovne a zdravotníctva, kultúry, školstva, vedy a umenia, športu, módy a iných aktivít dodáva panoráme každodenného života ľudský rozmer. Hlavnú textovú líniu znovu heslovito dopĺňa chronologický prehľad udalostí aj s načrtnutím diania na medzinárodnopolitickej scéne.
Projekt kroniky bude mať svoje ďalšie pokračovanie v pripravovanej záverečnej časti, ktorá zmapuje obdobie súmraku štátu v rokoch 1943 - 1945.
Životice. Obraz (po)zapomenuté tragédie
Životice: malá vesnice uprostřed Těšínského Slezska. Po Mnichovu zabrána Polskem, po 1. září 1939 se jako dobyté území stává součástí Říše.
Během války zde tudíž panovaly zcela jiné poměry než v protektorátu. Probíhala tu největší germanizační akce v Evropě. Kdo se nepodvolil, byl vysídlen nebo skončil v lágru. Účast na veřejných popravách byla povinná. Stanný soud zasedal téměř nepřetržitě – často přímo v bloku smrti nedalekého koncentračního tábora Auschwitz (Osvětim). Starosta Životic zaujal jednoznačný postoj: pěstoval vřelé vztahy s nacistickými pohlaváry a s obyvateli obce začal mluvit německy. V atmosféře všudypřítomného strachu se Životičtí snažili vydržet do konce války. Nepodařilo se jim to. V noci ze 4. na 5. srpna 1944 zastřelili partyzáni v místním hostinci tři příslušníky gestapa. Následovalo tragické ráno 6. srpna, během kterého gestapo zavraždilo šestatřicet mužů ze Životic a okolí. Někteří z nich zemřeli před očima svých blízkých. Jiní opodál, protože je gestapáci nutili běžet. „Zastřelen na útěku“, stálo pak v hlášení. Podle velitele zásahu Guida Magwitze to měla být „krvavá msta za zavražděné kamarády“. Pojal ji vskutku důkladně, protože odvetné akce pokračovaly až do února 1945. Během nich zemřeli další lidé, desítky jich byly odvlečeny do koncentračních táborů. Vrátili se čtyři. Vzhledem k počtu obyvatel patří Životice k nejpostiženějším obcím na území České republiky. A přece jejich tragédie upadla v zapomnění.
Karin Lednická ten příběh znovu přivádí k životu. Kombinuje přepis vyprávění pamětníků a dokumentární část, při níž čerpá z pečlivých rešerší. Text doprovází bohatá obrazová příloha, která podtrhuje autentičnost zaznamenaného.
dostupné aj ako:
Velké dějiny zemí Koruny české XVII.
Tak hladký průběh převratu v roce 1948 nečekali ani komunisté. Prezident Beneš se nakonec veškerému nátlaku podvolil a většina zákonodárců, včetně členů demokratických stran, nové pořádky posvětila. Akční výbory jako hlavní prostředek očištění společnosti se ukázaly jako nesmírně efektivní, propaganda fungovala, volby na konci května toho roku se podařilo zmanipulovat. Puč příliš nezkomplikovala ani smrt Jana Masaryka, který byl vzdor zakořeněným mýtům ochotný s KSČ spolupracovat a podle některých aktérů dokonce snil o roli hlavy státu. A přece tu bylo něco, co komunisté podcenili: mocenská gravitace Moskvy. Stála za první lží nového režimu, když Klement Gottwald ještě jako předseda vlády veřejně odmítl kolektivizaci zemědělství. Tvrdá sovětská linie razící doktrínu zostřování třídního boje však stála i za politickými procesy a zejména za militarizací ekonomiky, jež stáhla Československo v padesátých letech do hluboké hospodářské krize. Jak platilo ještě v osmdesátých letech, také politické uvolnění muselo být inspirováno Kremlem. A tak zlom nastal Stalinovou smrtí, shodou okolností bezprostředně následovanou smrtí Gottwaldovou. Silová konfrontace ustoupila soupeření idejí, ekonomická křivka se obrátila a režim se stabilizoval.
Hranice a hraničení
Kniha se zabývá hranicí jako historickým a geografickým fenoménem ve středověké střední Evropě. Hledá odpověď na otázky, co je hranice, proč a jak vznikla a jak se vyvíjelo její chápání. Zabývá se způsoby vymezování prostoru, hraničními znaky a rituály. Zkoumá průběh a pojetí hranic především v centru Evropy ve středověku, ale přihlíží také k situaci ve starší i v novější době. Věnuje se zemským hranicím Čech a Moravy, ale i hraničení uvnitř českých zemí ve srovnání s obdobnými příklady ze střední Evropy. Zakládá se na vyhodnocení písemných i hmotných pramenů k hranicím a spojuje v sobě metody či postupy více vědních oborů.
Kategória Slovenské a české dejiny ponúka pohľad na vývoj, kultúru, politiku a spoločenský život na území Slovenska a Česka.
Zahĺbite sa do obdobia Veľkej Moravy, času Přemyslovcov, do éry Uhorského kráľovstva či čias Československa. Skúmajte dramatické udalosti, ako bol Mnichovský diktát, Slovenské národné povstanie či Pražská jar. Objavte osobnosti, ktoré formovali dejiny oboch národov – od Cyrila a Metoda, cez Tomáša Garrigue Masaryka až po Václava Havla a Alexandra Dubčeka.
Knižná kategória "Slovenské a České dejiny" ponúka nielen historické fakty, ale aj analýzy a svedectvá tých, ktorí boli súčasťou významných historických udalostí.
Pozývame vás na fascinujúcu cestu slovenskými a českými dejinami, kde objavíte, ako sa prelínali osudy, kultúra a tradície týchto dvoch národov v srdci strednej Európy.
