Knihy - Slovenské a české dejiny strana 11 z 177

Pôsobenie katolíckych vojenských duchovných vo frontových líniách malo svoj nezastupiteľný význam. Po tom, ako sa Slovenská armáda zoskupená najprv v Armádnej skupine a Rýchlej brigáde a neskôr v Rýchlej a Zaisťovacej divízii zúčastnila ťaženia proti ZSSR a neskôr bola zoskupená v Technickej brigáde v Taliansku, bola konfrontovaná s hrôzami vojny a jej materiálnymi a morálnymi následkami. Svojím ľudským, duchovným, pastoračným a osvetovomravným pôsobením na slovenského vojaka, ako aj na miestne obyvateľstvo, duchovná služba pomáhala zmierňovať vzniknuté veľké morálne a duchovné škody. Katolícki vojenskí duchovní sa preto tešili veľkej priazni medzi príslušníkmi mužstva, v radoch samotného armádneho velenia (generáli Turanec, Jurech), ako aj medzi civilným ukrajinským a talianskym obyvateľstvom. Na východnom fronte si úctu civilného obyvateľstva vyslúžili prostredníctvom hromadného vysluhovania sviatostí a to najmä krstu. Na talianskom fronte si zasa získali miestne obyvateľstvo slávnostnými bohoslužbami a autentickým kresťanským vystupovaním. Veľkú odozvu u slovenských vojakov pôsobiacich Technickej brigáde v Taliansku mali súkromné audiencie u pápeža Pia XII. Aktivity katolíckeho vojenského duchovenstva však siahali oveľa ďalej. Dôstojníci katolíckej duchovnej správy poskytovali na východnom fronte neoceniteľné služby Svätej stolici tým, že prostredníctvom nich sa do Ríma dostávali relevantné informácie o náboženskom, cirkevnom a politickom živote katolíckych veriacich v ZSSR, najmä v západnej časti Ukrajiny. Zároveň poskytovali relevantné informácie o osudoch kňazov pôsobiacich v tzv. Ruskej misii. Svätá stolica sa po boľševickej revolúcii usilovala o zachovanie a zreorganizovanie katolíckych štruktúr a o obnovu duchovného a cirkevného života. Zriadením rímskeho Pápežského ruského kolégia Russica začala vychovávať kňazov pre Ruskú misiu, ktorí boli ochotní odísť na územie ZSSR, aby tam mohli pastoračne pôsobiť a obnoviť cirkevnú štruktúru. Viacerí odchovanci Russica sa v období 2. svetovej vojny pokúsili prekročiť hranice ZSSR, avšak z dôvodu silnej ateizácie v krajine sa im nepodarilo naplno realizovať Ruskú misiu. Prakticky všetci boli odhalení. Skončili buď v táboroch nútených prác, niektorí z nich hrdinsky položili svoje životy za Krista. Informácie o ich osudoch však boli nedostačujúce. Tento informačný kanál medzi ZSSR, Slovenskom a Vatikánom zabezpečoval vikár brannej moci mons. Michal Buzalka prostredníctvom vojenských duchovných pôsobiacich v poli. Môžeme s určitosťou tvrdiť, že bol jediným zdrojom informácii o náboženskej situácii v ZSSR.

Druhá část projektu někdejších „tajných“ cirkulárních instrukcí a informací ministerstva za-hraničí z let komunistického období, z technických důvodů rozdělená do tří svazků, přináší kritické vydání příslušných dokumentů z let 1969–1980. Z chronologického hlediska jsou tedy publikovány dokumenty z celé první poloviny tzv. normalizace počínaje mocenským zvratem na jaře 1969 a konče koncem r. 1980. Vzhledem k množství příslušných instrukcí a informací jsou rozděleny do tří svazků. V prvním jsou publikovány dokumenty z let 1969–1972 (kdy ministerstvo řídil první federální ministr J. Marko a kdy byl tento úřad vystaven normalizační čistce), v dalších dokumenty z let 1973–1977, resp. 1977–1980. Poprvé jsou zde tedy zpřístupněny dokumenty z první poloviny doby, kdy ministerstvo řídil B. Chňoupek, jeden z mužů, kteří personifikovali navenek tehdejší Československo. I když paleta problémů, jež publikované dokumenty zachycují, je velmi pestrá, základní problematikou je participace československé diplomacie na přípravě konference o bezpečnosti a spolupráci v Helsinkách a problémy související s konáním prvních tzv. následných schůzek v Bělehradě a v Madridu. Menší, ale důležitou část tvoří dokumentace týkající se normalizace vztahů ČSSR se Spolko-vou republikou Německo a Rakouskem. Část dokumentace je také věnována neúspěšným rozhovorům o snížení stavu ozbrojených sil, probíhajícím ve Vídni. Součástí edice je podrobný poznámkový aparát a rejstřík, který bude – ke všem třem svazkům této podsérie – v pátém díle (II/3).

Stát se lékařem či lékařkou nebylo po první světové válce jednoduché. Generace mladých (kohorta narozená na přelomu 19. a 20. století, nastupující do prvního ročníku studia lékařství na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy na podzim roku 1920) si však nenechala vzít své ideály a přetavila je ve zcela specifický étos, jehož pevnost později prověřily dva totalitní režimy. Společně prožili dvacáté století – jako spolužáci, kolegové, přátelé, spolubojovníci v zákopech i spoluvězni. Společně byli také zavrženi jako překonaný model lékaře, pro nějž není v socialismu místo. Prosopografie – kolektivní historie této generace mediků a lékařů – je prezentována v monografii, v níž autorka za pomoci velkých pramenných souborů doprovází své „hrdiny“ do poslucháren a piteven, nemocnic a ordinací, do koncentračních táborů, do emigrace i na popraviště.

Prožijte osudy hrdinů, kteří se nebáli vystoupit proti nacismu! Přeneste se do let druhé světové války a kráčejte ve stopách statečných mužů a žen zapojených do domácího i zahraničního odboje. Nesmířili se s rozbitím Československa ani s nacistickou okupací a mnozí z nich zaplatili za svobodu vlasti nejvyšší cenu. Desítky vložených artefaktů přibližují realitu života na frontě i v protektorátní ilegalitě. Vládní dokumenty odkrývají snažení exilového kabinetu, armádní hlášení vás vtáhnou do epicenter bojů a díky osobním dopisům či vojenským legitimacím se seznámíte s aktéry odboje osobně. Německé vyhlášky a zprávy o popravách odbojářů či pátrání po výsadkářích dokumentují děsivý útlak okupační moci, ale ukazují i sílu odporu. Kronika odboje • Domácí odbojové organizace • Formy odboje v protektorátu • Julius Fučík a komunistický odboj • Polsko a Francie 1939–1940 • Letci v RAF • Tobruk 1941 • Výsadky z Velké Británie • Tři králové • Anthropoid a atentát na Heydricha • 1. čs. armádní sbor v SSSR • Exilová vláda • Zbraně na východní frontě • Čs. obrněná brigáda u Dunkerku • SNP • Partyzáni v protektorátu • Dukla 1944 • Řády a vyznamenání • Uniformy a výzbroj • Život na frontě • Jugoslávie 1943–1945 • Vládní vojsko v Itálii • Květnové povstání • Poválečné osudy příslušníků odboje Celkem 55 kopií unikátních dokumentů doby: Mobilizační rozkaz pro Čechoslováky ve Francii Hlášení Ludvíka Svobody o obraně Sokolova Podepsaná smlouva mezi ČSR a Sovětským svazem z 12. prosince 1943 Rozkládací mapa bojišť 2. světové války Prezentační list Karla Čurdy Zprávy o atentátu na Heydricha a jeho úmrtí v denících Venkov, Brünner Abendblatt, Lidové noviny a České slovo Zatykač na Jána Nálepku Německé vyhlášky s pátráním po výsadkáři Josefu Valčíkovi a odbojáři Janu Smudkovi Dekret k Čs. válečnému kříži 1939 pro Ludvíka Svobodu Oznámení o popravě generálů Josefa Bílého a Hugo Vojty Zpráva o převozu zraněného Jana Opletala do nemocnice Košický vládní program Poukázky na 1, 5, 20 a 100 korun vydávané čs. republikou na územích osvobozených Rudou armádou Aršík s návrhem Vojtěcha Preissiga na poštovní známku s vlasteneckým motivem Noviny čs. vojska na Středním východě a v SSSR Hlášení hlídek z tobruckého bojiště Propustka z tábora v Tobruku Řidičský průkaz příslušníka RAF Dopis Jana Wericha letci RAF Františku Prčkovi Pamětní plakát na působení čs. letců v RAF Americký komiks „Czech Night Hawk“ o letci Karlu Kuttelwascherovi Pohlednice s portréty veteránů Dokumenty z osobní pozůstalosti gen. Pavla Vranského Dopis čs. vojáka z východní fronty Legitimace čs. vojáka v SSSR Návod na zničení německého samohybného děla Ferdinand Zpráva o atentátu na gestapáka Augusta Gölzera Odbojové tiskoviny a letáky Sabotážní instrukce pro partyzány Zásady konspirace pro osoby činné v odboji Plakát „Hodina vašeho osvobození přijde“ s portrétem Winstona Churchilla Leták slibující konec německé okupace Vysílací texty povstaleckého rozhlasu v Praze Potvrzení o propuštění člena Revolučních gard do civilu Osvědčení o účasti v jugoslávském odboji Poválečná výpověď Gusty Fučíkové … a další

Druhá část projektu někdejších „tajných“ cirkulárních instrukcí a informací ministerstva za-hraničí z let komunistického období, z technických důvodů rozdělená do tří svazků, přináší kritické vydání příslušných dokumentů z let 1969–1980. Z chronologického hlediska jsou tedy publikovány dokumenty z celé první poloviny tzv. normalizace počínaje mocenským zvratem na jaře 1969 a konče koncem r. 1980. Vzhledem k množství příslušných instrukcí a informací jsou rozděleny do tří svazků. V prvním jsou publikovány dokumenty z let 1969–1972 (kdy ministerstvo řídil první federální ministr J. Marko a kdy byl tento úřad vystaven normalizační čistce), v dalších dokumenty z let 1973–1977, resp. 1977–1980. Poprvé jsou zde tedy zpřístupněny dokumenty z první poloviny doby, kdy ministerstvo řídil B. Chňoupek, jeden z mužů, kteří personifikovali navenek tehdejší Československo. I když paleta problémů, jež publikované dokumenty zachycují, je velmi pestrá, základní problematikou je participace československé diplomacie na přípravě konference o bezpečnosti a spolupráci v Helsinkách a problémy související s konáním prvních tzv. následných schůzek v Bělehradě a v Madridu. Menší, ale důležitou část tvoří dokumentace týkající se normalizace vztahů ČSSR se Spolko-vou republikou Německo a Rakouskem. Část dokumentace je také věnována neúspěšným rozhovorům o snížení stavu ozbrojených sil, probíhajícím ve Vídni. Součástí edice je podrobný poznámkový aparát a rejstřík, který bude – ke všem třem svazkům této podsérie – v pátém díle (II/3).

Šedesátá léta 20. století v Československu byla desetiletím tak dynamickým, že podobné byste jen stěží hledali. Autor knihy se coby pamětník nezaměřil na sestavu slovníkových hesel, ale opřel se o svoje vzpomínky, nashromáždil bohatý obrazový doprovod a připravil tak unikátní publikaci, která vás naplno vtáhne o šest desetiletí zpátky.

TOTO JE ONA! Kniha plná spomienok o obci Horná Súča. Nájdete v nej rôzne príbehy, zaujímavosti, veci, ktoré ste netušili a k tomu samozrejme množstvo fotografíi. O celé grafické spracovanie, sadzbu a ilustrácie sa postaral Filip Ovádek.

Název knihy První dáma elegance odkazuje ke dvěma nejznámějším rolím Hany Benešové. Byla vzorem první dámy a byla vzorem elegance. K obojímu vedla dlouhá cesta. Narodila se jako Anna Vlčková 16. července 1885. Osudovým se pro ni stalo seznámení s Edvardem Benešem. Po jeho boku pak prožila vzestupy i pády. Byla ženou středoškolského učitele, emigranta, ministra zahraničních věcí a konečně i prezidenta. V jejím životě se tak odrážejí dějiny značné části 20. století. Protože její předchůdkyně Charlotta Masaryková byla vážně nemocná a brzy zemřela, je dodnes vnímána jako první první dáma až paní Hana. Na tuto roli se připravovala roky jako manželka ministra zahraničních věcí, která doprovázela manžela i prezidenta Masaryka při řadě společenských událostí. Podle jejích současníků byla vždy kultivovaná, reprezentativní a taktní. Tyto vlastnosti nezískala ze dne den. Určitá pokora jí byla vlastní, ale jazykové znalosti, obratnost v komunikaci a distinguované vystupování tříbila díky řadě kontaktů, častým cestám a sebevzdělání. Součástí celkového obrazu vždy noblesní první dámy byl i její vzhled. Díky vždy aktuálním, vhodně k příležitosti zvoleným, kvalitním a jejímu osobnímu stylu odpovídajícím oděvům se stala vzorem elegance. Napodobovala jí Marta Gottwaldová i řada obyčejných žen. Kouzlo elegance ovšem netkví v dokonalém oděvu z prestižního módního závodu, ale je tvořeno souzněním vkusu a vnitřního světa, tj. harmonií oděvu s nositelem. Osobitý přístup paní Hany k módě se projevil především v oblibě kostýmů. Nejraději nosila anglické kostýmy smokingového střihu, které ozvláštňovala řadou doplňků. Důležitou roli hrály především klobouky. V kontextu jednoduchým praktických kostýmů byly ty naopak apartní a nápadné. Paní Hana měla schopnost kombinovat a svůj oděv pak nosit s noblesou. To je to, co dnes označujeme spojením „prvorepubliková elegance“. A to paní Hana ztělesňovala více než kdokoli jiný.

Kolektívne dielo je poslednou časťou voľnej trilógie o židovskej komunite v Žiline (predtým Židia v Žiline /2009/ a Židia v Žiline - Osobnosti /2018/). Kniha sa zaoberá židovskými pohrebnými zvykmi v meste a činnosťou spolku Chevra Kadiša. Podrobne popisuje cintorín komunity, objasňuje typológiu náhrobkov a nápisy na nich. Približuje aj ďalšie objekty na tomto mieste posledného odpočinku, históriu a deje tryzien, minulú a súčasnú starostlivosť o cintorín. V prílohe je zoznam všetkých pochovaných. Publikáciu doplňujú početné fotografie a ďalšie ilustrácie.

Československo je už třicet let minulostí. Minulostí, se kterou se ale ještě dnes pracuje. Zčásti poctivě, analyticky a neutrálně, zčásti účelově coby s nástrojem k vyřizování politických účtů. I proto vychází tato kniha, obsahující především přesná a autentická svědectví hlavního aktéra tehdejších dějů – Václava Klause, ale také texty dvou jeho blízkých spolupracovníků – Jiřího Weigla a Ladislava Jakla. Symbolem konce federace se stala brněnská vila Tugendhat a mediální zkratky kolem rozhovorů, které v ní před třiceti lety probíhaly. I když se jednalo o rozhovory mimořádné důležitosti, s tezí, že právě tam se rozhodlo o rozdělení Československa, je nutné polemizovat. Taková zkratka je totiž ahistorická a ignoruje děje, které těmto rozhovorům předcházely. Tugendhatem ale rozdělení skončilo, ne začalo.

Volné pokračování úspěšné knihy Mobilizace ve fotografii tentokráte věnované příslušníkům finanční stráže, jejich soubojům s pašeráky, ale i obraně vlasti v letech 1938–1939. Nebýt viděn, ale vidět vše – to byla zásada mužů v zelených uniformách, kteří střežili naše pohraniční hory a hvozdy za Rakouska-Uherska, za první republiky i několik let po druhé světové válce. Začtěte se s námi do jejich příběhů doplněných stovkami dobových, často dosud nepublikovaných snímků. „Lásku k vlasti dokaž činem“ Dnes je státní hranice pro většinu z nás jen pomyslnou čárou na mapě. Díky Evropské unii již na pomezích mezi jednotlivými členskými státy nezažíváme žádné kontroly a je to tak dobře. V minulosti ale ochrana hranic patřila k důležitým úkolům státní moci. Již ve středověku bylo třeba se nejen bránit před vpádem nepřítele, ale také hájit ekonomické zájmy panovníka. Postupem času se právě druhý zmíněný úkol stále více profesionalizoval a v habsburské monarchii byl výsledkem tohoto vývoje vznik c. k. pohraniční stráže v roce 1830. Jednalo se o první jednotně řízený sbor na ochranu státní a celní hranice. Jeho činnost pak v roce 1843 převzala nově založená c. k. finanční stráž, přičemž jeden z jejích hlavních úkolů spočíval v dozoru nad státní a celní hranicí – zjednodušeně řečeno šlo o boj proti pašerákům a podloudnému obchodu. Finanční stráž představovala v době svého vzniku první stejnokrojem opatřený a ozbrojený sbor, který působil plošně na území celého státu – například dnes mnohem známější četnictvo se začalo rozvíjet až o několik let později. Od prvních dnů existence působili finančníci jak ve službě pomezní, tak i vnitrozemské. Dnes je však vnímáme především jako ochránce státní hranice, což je dáno tím, že v roce 1920 došlo k rozdělení dosud jednotného sboru na vnitrozemskou důchodkovou kontrolu a na hranicích sloužící pohraniční finanční stráž. A právě osudy příslušníků druhé zmíněné části sboru jsou předmětem našeho zájmu. Není žádným tajemstvím, že české země jsou z velké většiny obklopeny horskými masivy. Šumava, Krkonoše, Hrubý Jeseník, Krušné, Jizerské či Orlické hory tvořily přirozenou bariéru mezi naší vlastí a sousedními státy. V dobách první republiky dokonce hranice Československa na východě končila až u podkarpatoruské hory Pop Ivan. Příslušníci finanční stráže tak mnohdy sloužili v drsném a nehostinném prostředí, kde byli často odkázáni jen sami na sebe. I běžná pochůzková činnost byla v těžkém horském terénu velmi vyčerpávající, a to ani nemluvíme o boji s pašeráky, při němž šlo nesčetněkrát o holý život. I přesto všechno ale drtivá většina finančníků na své působení u sboru vzpomínala s láskou.

Na památku událostí roku 1938: mimořádných květnových opatření a zářijové mobilizace, mnichovské zrady, okupace pohraničí a konce první republiky. Kniha prostřednictvím více jak 300 unikátních, mnohdy dosud nepublikovaných snímků přiblíží ohromné odhodlání vojáků, četníků, policistů a příslušníků finanční stráže k obraně vlasti v letech 1938–1939. Vyvrací také stále přežívající mýtus, podle kterého jsme se v roce 1938 vzdali bez boje – fotografie a příběhy ze všech koutů tehdejšího Československa totiž svědčí o pravém opaku. Úvodní textová část publikace přibližuje historické okolnosti vzniku takzvané sudetské krize, popisuje snahy o modernizaci čs. armády a vybudování pevnostního systému i úkoly jednotlivých bezpečnostních složek. Stejně tak v ní najdete vylíčeny i všechny hlavní události, které předznamenaly zánik první a posléze také druhé republiky: mimořádná květnová opatření, řádění Sudetoněmeckého Freikorpsu v čs. pohraničních oblastech, zářijovou mobilizaci i prudké střety na Slovensku a zejména Podkarpatské Rusi. Hlavní část knihy je pak koncipována jako fotokronika, v níž jsou materiály uspořádány chronologicky od jara 1938 až do března 1939 a zavedou vás do všech koutů tehdejšího Československa. Navštívíte polní postavení armády i Stráže obrany státu, lehké a těžké opevnění nebo místa krvavých bojů a to vždy s co možná nejpodrobnějším popisem zobrazených míst či událostí.

Po brutálnom zásahu komunistických bezpečnostných zložiek proti študentskému pochodu, organizovanému pri príležitosti Medzinárodného dňa študentstva 17. novembra 1989 v Prahe, začali na slovenských vysokých školách spontánne vznikať štrajkové výbory. O tridsať rokov neskôr vyspovedal publicista Karol Sudor väčšinu ich hlavných predstaviteľov, v tom čase spoločne pôsobiacich v Koordinačnom výbore slovenských vysokých škôl na pôde Vysokej školy múzických umení v Bratislave. Vzniklo dvadsať obsiahlych rozhovorov, v ktorých jednotliví aktéri spomínajú na okupačný štrajk študentov v budove VŠMU i na spoločenské a politické dianie od novembrových udalostí 1989 po slobodné voľby v júni 1990. Okrem rozhovorov kniha obsahuje príspevky Jozefa Leikerta o udalostiach zo 17. novembra 1939 v Prahe a vyhlásení Medzinárodného dňa študentstva, Fedora Blaščáka o situácii v ČSSR roku 1989 a Zuzany Mistríkovej o vzniku a pôsobení koordinačného výboru. Texty dopĺňa bohatý obrazový materiál. Publikáciu z verejných zdrojov podporil Fond na podporu umenia.

31. decembra 1992 zanikla Česká a Slovenská Federatívna Republika. Čo všetko tomuto aktu predchádzalo? O čom sa v skutočne tri hodiny hádali Vladimír Mečiar a Václav Klaus v záhrade vily Tugendhat? Ako si na udalosti spred tridsiatich rokov spomína bývalá Mečiarova pravá ruka Anna Nagyová? Novinár Karol Wolf spomína na politiku a politikov búrlivých deväťdesiatych rokov a na jej presah do dnešných dní.

Publikace vznikla v rámci dlouhodobého výzkumu dějin knižní kultury jednoty bratrské, který probíhá v Historickém ústavu AV ČR. Její první část shrnuje některé konkrétní výsledky tohoto výzkumu (knihtisk v Litomyšli v první polovině 16. století a zdejší sbor jednoty bratrské, vznik a dějiny překladu Bible kralické, kancionálová tvorba jednoty bratrské), ve druhé části zachycuje většinu exponátů výstavy „In monte Oliveti. Litomyšl a knižní kultura jednoty bratrské v 16. století,“ kterou uspořádalo v létě 2019 Regionální muzeum v Litomyšli, po vzoru kritických výstavních katalogů.

Existuje velmi mnoho událostí našich národních dějin, jež nejsou opakovaně podrobovány vědeckému zkoumání, jelikož v minulosti na ně přijatý názor se rozšířil a stal se obecnou znalostí, a to bez ohledu na jeho správnost či úplnost. Takové téma má pak charakter tabu – není třeba o něm přemýšlet, není třeba jej hodnotit, není třeba o něm polemizovat, ani na akademické, ani na jiné úrovni. Argumentační klamy jsou projevem nedostatku kritického myšlení a mají přesvědčit druhou stranu o správnosti hájeného názoru za každou cenu, bez ohledu na věcnou pravdivost. Jedním z těchto klamů je argumentum ad populum, který by se dal vyjádřit úslovím, které autor použil jako titul své knihy: To ví přece každý. V knize autor představuje sedm témat z doby prvního čtvrtstoletí existence naší republiky, jejichž převažující interpretace pohříchu zamrzla v dobách dávno minulých, a otvírá tak prostor otázkám, zda to všechno nebylo poněkud jinak.

Ruská mafie … je první ze série publicistických knih o vývoji mafie v Česku. Knihy v této sérii budou opatřeny podtitulem Polosvět. Mapují vznik a vývoj organizovaného zločinu na území Československa a České republiky po roce 1989. Celý projekt, který autor chystá už několik let, bude mít několik částí. Ta první je věnována ruské mafii, která se tu usadila hned počátkem devadesátých let. Je to projekt, který vás při čtení vrátí zejména a právě do této dekády, která v gangsterském pojetí připomínala třicátá léta minulého století v americkém Chicagu. Série knih s podtitulem Polosvět postupně zmapuje všechny vývojové fáze mafie v Česku.

Hlavním tématem knihy jsou happeningy Společnosti za veselejší současnost, která působila na konci osmdesátých let 20. století jako jedna z opozičních iniciativ v Československu. Přibližuje její veřejné působení, zvolenou strategii, ohlasy ve společnosti a reakce komunistického režimu. V publikaci jsou také představeny stručné dějiny happeningu jakožto uměleckého fenoménu a jeho využívání při opoziční činnosti na konci osmdesátých let v sovětském bloku, zejména polskou Pomerančovou alternativou. Kniha obsahuje řadu dobových fotografií a archivních dokumentů, které společně se vzpomínkami pamětníků přibližují podobu pouličních happeningů a vypovídají o dobové atmosféře, ve kterých se odehrály. Předmluvu napsal spoluzakladatel Společnosti za veselejší společnost Luboš Rychvalský.

Symbolika, stejnokroje a tradice jsou základním kamenem dobré firemní kultury i takového sboru, jakým je vězeňská služba. Stejně tak jsou základními kameny historie, dějiny, minulost, ke kterým se můžeme obracet, můžeme se k nim vracet a konečně se z nich i učit. K tomu, aby bylo možno na těchto kamenech stavět, je však zapotřebí je zprostředkovávat a tou nejlepší cestou je právě kniha. Kniha vážených pánů dr. Nejedlého a Kozáka je naprosto jedinečnou sondou do dějin vězeňské služby, respektive její symboliky, stejnokrojů a dalších atributů. Zachycuje vývoj za posledních 50 let a je doslova jedinečným dílem, které je svého druhu prvním, alespoň co se ozbrojených bezpečnostních sborů týká. Laik, odborník, sběratel, ale i historik zde nalezne základní, a především zásadní informace. Je významným dokumentačním dílem, které jednak výrazně propaguje Vězeňskou službu ČR jako takovou a které zároveň přináší informace, které by neměly uniknout zájmu historiků, sběratelů, ale ani například filmařů.