Najnovšie - Slovenské a české dejiny strana 16 z 102
zobraziť:
Z histórie prešovských ulíc
Publikácia je zameraná na históriu Prešovských ulíc a to konkrétne na dejiny starej Košickej ulice, Štefánikovej ulice, Greššovej ulice, Plzenskej ulice, Námestie legionárov, ale tiež ďalšie časti mesta. V poslednej kapitole autor píše o rôznych zaujímavých osobnostiach mesta, ktoré po sebe zanechali hodnotné diela nevšedného významu.
Spišské remeslá a cechy od polovice 17. storočia do roku 1872
Piateho novembra 1772 spišské mestá pripíjali na zdravie cisárovi Jozefovi II. a Márii Terézii, arcivojvodkyni rakúskej a kráľovnej uhorskej a českej. Veselie sprevádzalo ukončenie 360 rokov trvajúceho zálohu časti spišského regiónu. Osemnáste storočie však pre Spiš a jeho obyvateľov nezačalo radostne. Spamätať sa museli zo spúšte, ktorú v krajine zanechali sto rokov trvajúce vojny. Po rokoch hojnosti prišli roky odriekania. Boje medzi vojskami protihabsbursky orientovanej uhorskej šľachty, osmanskými plukmi a cisárskou armádou ako aj násilná rekatolizácia významne zasiahlli do politického, náboženského a hospodárskeho vývoja spišského regiónu. Mier, ktorý v roku 1711 ukončil boje, prišiel v pravý čas. Spišské mestá rozkvitli, znova sa v nich rozprúdili remeslá a obchod, pôsobili v nich významní obchodníci, remeselníci a umelci európskeho formátu – zlatník Ján Siláši, sochár Ján Brokoff či maliari romantizmu Ján Czauczik a Ján Rombauer, dvorný maliar cára Alexandra I.
Archivnictví v meziválečném Československu (1918–1939)
Monografie se zabývá tématem zdánlivě dobře známým v české archivní historiografii. Z mnoha důvodů je to ale badatelské pole, kde doposud nebylo využito některých stěžejních pramenů včetně zahraničních, některé důležité otázky byly zcela ponechány stranou (např. archivnictví jiných národností v ČSR, což souvisí s dosavadním národnostním narativem naší archivní historiografie) a také byl téměř opomíjen mezinárodní kontext vývoje československého archivnictví. Všem těmto desiderátům se snaží předložená monografie učinit zadost. Nejedná se tedy o syntézu klasického střihu, nýbrž spíše o snahu o postižení nedostatečně známých aspektů vývoje meziválečného československého archivnictví, jež jsou následně konfrontovány s dosavadními zjištěními. Snahou tu není ani tak zakomponovat osudy oboru do jeho vlastního vývojového rámce (jak se obvykle děje v podobě jakési „disziplininterne Fachgeschichte“), nýbrž daleko spíše do souvislostí politického a společenského vývoje v Československu a stavu oboru v meziválečné Evropě. Práce se tak záměrně distancuje od dosavadního často frekventovaného organizačně-technicistního pojetí dějin archivnictví a pohlíží na něj v souladu s nejnovějšími archivně-historiografickými evropskými trendy. Práce se koncentruje na tři klíčové okruhy. Prvním jsou souvislosti vývoje oboru s politickými aspekty doby a to, jakým způsobem je ovlivňovaly. Za druhé to jsou otázky nestátního archivnictví, které vytvářelo svébytné struktury a doposud bylo nahlíženo – pokud vůbec – značně izolovaně bez vědomí toho, že řada archiválií zůstávala vlastně mimo systém. Třetí sféra zájmu potom spočívá v důrazu položeném na profesionalizaci oboru – jeho příčinách, projevech a důsledcích. Geografickým těžištěm monografie jsou české země (země česká a moravsko-slezská), v menší míře je zohledněn též vývoj na Slovensku a Podkarpatské Rusi, neboť tyto oblasti se potýkaly se specifickými problémy archivnictví, které se do určité míry odlišovaly od situace v českých zemích.
Kostol a farnosť svätého Martina v Martine
Kniha prináša čitateľovi fakty o dejinách rímskokatolíckej cirkvi v Martine a to zhruba v dvoch dejových líniách. Prvá hovorí o cirkevných stavbách, ktoré predchádzali dnešnému kostolu a potom sa venuje vzniku a vývoju dnes existujúceho chrámu. Zároveň prináša doteraz neznáme fakty o architektonických vzťahoch a rozmerovú analýzu stavby, pričom popisuje aj historický vývoj interiéru. Druhá sa venuje dejinám cirkvi v meste i farnosti a informuje o cirkevnom školstve i kňazoch tu pôsobiacich. Zároveň sa čitateľ dozvie aj o farnostiach a cirkevných stavbách, ktoré kedysi patrili, alebo v priebehu rokov boli včlenené do dnešnej organizácie martinskej cirkvi.
Nekončící příběh
Zrod samostatného československého státu na podzim 1918 byl od počátku vnímán jako jeden z vůbec nejdůležitějších milníků národních dějin. Podrobnému líčení a interpretaci této události se proto intenzívně věnovali nejen zainteresovaní aktéři, ale i publicisté a hlavně historici. Publikace analyzuje způsob, jakým byl v českém a slovenském dějepisectví reflektován složitý proces vzniku Československa, a to s důrazem na klíčové období první světové války (1914–1918). Pozornost se zaměřuje nejen na rozbor výkladových schémat a narativů, ale i představení osobnostních a kariérních profilů jednotlivých historiků. Autoři tímto způsobem postupně sledují formování příběhu československé revoluce za první republiky, různé negativistické či revizionistické výklady či marxisticky orientované interpretace dominující v domácí historiografii po roce 1948. Stranou ovšem nezůstává ani exilová či zahraniční produkce, stejně jako období let 1990–1993, kdy docházelo k prolínání a koexistenci hned několika historiografických přístupů k problematice vzniku Československa. Závěrečné oddíly jsou věnovány vybraným paralelám a komparativním přesahům, které bylo možné zachytit v případě historiografie vzniku Jugoslávie a Polska.
Dějiny Slovenska
Dějiny Slovenska nejsou dějinami Slováků jako národa, ale historií území, které dnes tvoří současnou Slovenskou republiku. Jan Rychlík sleduje historii slovenského území od úplných počátků. Jádrem knihy jsou však kapitoly o moderních dějinách Slovenska, vrcholících získáním samostatnosti v roce 1993, i o následujících dekádách. Autor má unikátní předpoklady pro napsání první české syntézy slovenských dějin – má české i slovenské občanství a jako přímý účastník byl i u jednání o rozdělení společného státu.
dostupné aj ako:
Zaviate rozhovory
S novinármi slovenského exilu na stránkach Slovenských hlasov z Ríma
Monografia má charakter zakladajúceho diela pre dejiny slovenskej žurnalistiky, a to konkrétne v oblasti slovenskej exilovej publicistiky predovšetkým v období po roku 1945, s presahmi až do súčasnosti. Jadrom publikácie je dvadsaťtri podobne štruktúrovaných rozhovorov autora s predstaviteľmi slovenských exilových periodík, ktoré boli uverejňované v mesačníku Slovenské hlasy z Ríma od roku 1978 do roku 1990. Samotné rozhovory odkrývajú základné charakteristiky toho-ktorého exilového periodika, jeho históriu, poslanie, čitateľské zázemie a materiálne zabezpečenie, vízie do budúcnosti, vzťahy k ostatnej exilovej tlači a mnohé iné. Spolu vytvárajú neoceniteľnú mozaiku publicistiky slovenských exulantov v druhej polovici 20. storočia. Problematiku fundovane dopĺňajú texty prof. Emílie Hrabovec a Františka Vnuka, ako aj rozhovor Matúša Marcinčina s autorom. Kniha vyniká aj podrobnými dokumentárnymi a bibliografickými informáciami a osobitne cenný je bohatý obrazový materiál.
Svatý stolec a Československo II.
Předkládaná výběrová edice dokumentů přináší druhý svazek ediční řady souhrnných diplomatických zpráv československého vyslanectví u Svatého stolce v éře první republiky. Vychází primárně z fondu Politické zprávy – Vatikán, uloženého v Archivu Ministerstva zahraničních věcí České republiky v Praze, a obsahuje třicet sedm přepsaných, komentovaných a kontextualizovaných dokumentů z období let 1923–1925.
dostupné aj ako:
Skutečné zločiny na Ostravsku 2
Kriminalistická historie ostravského regionu vydává další svědectví, ze kterých tuhne krev v žilách. Tentokrát se vydáte po stopách nelítostných zabijáků plánujících popravu, násilnického stalkera i vražd s mafiánským rukopisem. Před očima vám ožije bestiální mord bílého koně, zločiny mezi rodinnými příslušníky, vraždy z vášně i případ smrtící prostitutky. Více než dvě desítky hrůzných činů z oblasti Ostravska vám ukážou, kolik krutosti se může v lidech skrývat. Jestli máte dost odvahy, pusťte se do čtení.
dostupné aj ako:
Tajemství českých a moravských Keltů
Ponořte se do tajemství záhadných až děsivých Keltů, kteří obývali území Čech a Moravy. K čemu například sloužil Obří hrad na Šumavě, nesoucí stopy mocné ničivé síly? Proč se keltské poklady našly nejčastěji ve vodních pramenech a bažinách? A jsou staré pověsti české ve skutečnosti keltské? Poodhalte záhady prastaré kultury a sledujte stopy, které zanechala v Čechách a na Moravě.
dostupné aj ako:
Ekonomizace prostoru
Ústředním ideologickým pojmem nacionálního socialismu v letech 1938 až 1945 byl nový německý životní prostor. Okupace střední a východní Evropy měla přispět k jeho rozšíření. Tomuto cíli bylo podřízeno i územní a prostorové plánování, urbanismus a architektura a stavitelství obecně, které lze chápat nejen jako součást ideologizovaných okupačních technik a projev kulturního imperialismu, ale zejména jako prostředek ekonomizace prostoru. Důraz na moderní charakter nacismu, který se tímto způsobem prosadil, je zřejmý. Předkládaná kniha analyzuje generální osídlovací plány na vybraných centrálních místech v českých Sudetech (Liberec, Karlovy Vary, Ústí a Opava), Protektorátu Čechy a Morava (Praha a Brno), na území bývalého Slovenského státu za fašistické vlády (Bratislava) a v Polsku (Varšava, Krakov, Vratislav). V tomto kontextu hrály profesionální skupiny plánovačů klíčovou úlohu. Prosopograficky jsou proto hodnoceny osobní sítě, neboť návrh a výstavba nebyly často výlučně v rukou plánovačů z nacistického Německa; do procesu se mnohdy zapojovali i místní odborníci. Studie si klade za cíl vědecké zhodnocení dichotomie mezi ideologickými a socioekonomickými faktory této kolaborace.
Pozri, Prešporok!/ Look, Pressburg!
Výstavný katalóg „Pozri, Prešporok!“/„Look, Pressburg!“ autoriek Lucie Almášiovej a Patrície Ballx rozpráva obrazový príbeh mesta Bratislavy, resp. Prešporka. Predstavuje ho prostredníctvom vybraných výtvarných diel z oblasti grafiky a maliarstva od 16. až po 19. storočie, a zároveň aj prostredníctvom historickej fotografie 19. storočia. Podtitul Od grafickej veduty k fotografickým pohľadom nepriamo odkazuje na rôzne spôsoby „videnia“ a „zobrazovania“ mesta umelcami stredoeurópskeho okruhu, ako boli Matthäus Merian (1593 – 1650), Friedrich Bernhard Werner (1690 – 1778), Jozef Anton Lántz (činný okolo 1820) alebo Johann Vincenz Reim (1796 – 1858). Jeho vizuál nám sprítomnia aj fotografi pôsobiaci priamo v meste, zastúpení menami ako Eduard (Ede) Kozics (1829 – 1874), Károly (Carl) Körper (1845 – 1923), Alois Krauss (Alojz Krausz, činný okolo 1904) a iní.
Bohatý obrazový materiál v umeleckohistorických štúdiách chronologicky predstavuje grafické listy, kresby, fotografie, ale aj maľby, gvaše a akvarely od 16. storočia až po rok 1918. Na ne nadväzuje samostatný obrazový katalóg diel, ktorý ukazuje mesto cez pomyselnú prechádzku po jednotlivých miestach naprieč storočiami. Výstava pracovala najmä s dielami zo zbierky starej maľby, grafiky či kresby Galérie mesta Bratislavy a fotografickým materiálom zo zbierok Múzea mesta Bratislavy, Slovenského národného múzea – Historického múzea v Bratislave, Archívu výtvarného umenia Slovenskej národnej galérie v Bratislave a zbierok Slovenského národného archívu v Bratislave. Výstavný katalóg je doplnený o ďalšie jedinečné pohľady na Prešporok objavené nielen v slovenských inštitúciách, ale aj v zbierkach z Čiech, Maďarska, Rakúska a Poľska, aby pripomínali históriu a mnohorakosť podôb mesta v priebehu času a poukázali na jeho kultúrny a umelecký význam na mape Európy.
Vydanie publikácie z verejných zdrojov podporil Fond na podporu umenia.
Publikácia vyšla s finančnou podporou Bratislavského samosprávneho kraja.
Partneri:
Hlavné mesto Bratislava
Bratislavský samosprávny kraj
Fond na podporu umenia
Komora reštaurátorov
Panslávi s erbom
Dva unikátne a bizarné ľudské osudy reprezentované dvoma šľachticmi – barónom Gregorom Friesenhofom (1840 – 1913) a kniežaťom Liviom Odescalchim (1863 – 1938). Delila ich jedna generácia, niekoľko stupňov na aristokratickom rebríčku a ich celoživotné záujmy. Pre jedného to bolo poľnohospodárstvo a meteorológia v tom najširšom zmysle slova, pre druhého skôr umenie, veda a politika. Mali však aj veľa spoločného. Obaja boli svojím pôvodom cudzincami, ich sídla delilo len čosi cez 10 kilometrov, stali sa bielymi vranami vo svojích rodinách, mnohí ich mali za bláznov a svojimi životnými osudmi si viackrát skrížili cesty. Nakoniec ich spojil vzťah k slovenskému prostrediu a k slovenskému národnopolitickému hnutiu. Friesenhof bol členom výboru Matice slovenskej, dopisovateľom do slovenskej tlače a dušou unikátneho hospodárskeho spolku s tolerantným postojom k slovenským roľníkom a ich záujmom. Odescalchi mal kontakty so slovenskými politikmi, stál na čele prevratu v regióne v roku 1918, organizoval slovenskú šľachtu v prospech Československej republiky a bol v úzkom vzťahu s Maticou slovenskou. Životné osudy oboch osobností spolu s pôvodom a rodinným prostredím, ako aj regionálnym i celoslovenským zakotvením, vytvárajú príbehy, ktoré by človek nevymyslel a ktoré mohli „stvoriť“ len dejiny vo svojej jedinečnosti a pestrosti.
dostupné aj ako:
Odcizené dějiny
Kniha představuje první komplexní analýzu politické ideologie a politiky dějin v českých zemích v období nadvlády nacionálněsocialistického Německa v letech 1939–1945. Hlavní pozornost je věnována proměnám historického diskurzu po březnu 1939 v závislosti na vývoji protektorátní politické ideologie – takzvané říšské myšlenky. Autor zkoumá, jak se proměnil vztah české společnosti k národní minulosti pod vlivem společenské pomnichovské deziluze a zklamání ze zániku samostatného Československa. Sleduje, jak se postupně rodila aktivistická proněmecká politická argumentace, jakou úlohu v ní zaujímal náhled na dějiny českého národa a českých zemí a do jaké míry byla ovlivňována nacistickou říšskou exekutivou v protektorátu. S tím souvisí i následná analýza úředního, propagandistického a vědeckého aparátu, který se podílel na formování protektorátní politiky dějin. Autor si současně klade otázku, jakou roli hrály politická ideologie a politika dějin v nacistických plánech na germanizační „převýchovu“ obyvatelstva českých zemí. Představuje některé významné publikace o českých dějinách uvedené v té době do oběhu a rozebírá problematiku dějepisné výuky na českých školách v protektorátu.
Vytunelovaný listopad
Autor JUDr. PhDr. Jaroslav Kuba, CSc. (*1951) navazuje na knížku „Podezření: druhý Mnichov“ z roku 2020, v níž se formou státoprávních esejí dobírá odpovědi na příčiny rozpadu SSSR, které ještě před touto historickou událostí vedly u nás k „Listopadu“.
Čtenáři tuto dějinnou změnu líčí na pozadí svého vlastního životního příběhu, jenž se svojí podstatou příliš neliší od života nemálo jeho vrstevníků, Čechoslováků, jejichž osudy předurčil vývoj poměrů – domácích a na ně fatálně působících zahraničních sil a zájmů. Autor se velmi otevřeně, někdy až humorně, svěřuje z životních peripetií. Ať už na střední škole, kde v roce 1968 vedl okupační stávku či za jakou cenu se dostal až k vysněné možnosti učit filosofii. Posléze v roce 1988 k pozvání z USA na stáž k problematice lidských práv. Aby po návratu zíral, jak se z historické příležitosti k na stolení právního státu a upevnění jeho suverenity, podřízené suverenitě československého lidu, a to vše v rámci důsledného naplňovaní filosofie lidských práv, o překot stává majetkový převrat. Ten záhy přinesl likvidaci makroekonomické báze suverenity Československa, posléze i jeho existence, a vedl k útvaru, který zahraniční etatisté charakterizují jako „fiktivní stát“.
Jaroslav Kuba tak rekapituluje svůj optimismus, jenž mimo jiné vložil v roce 1991 do vysokoškolských skript „Filosofie lidských práv a právo“. Jména uváděná v publikaci jsou, až na veřejně známá, smyšlená a autor, který již prožívá „podzim života“, touto prací nabádá k jedinému – zamyšlení a pochopení. Neboť ve společnosti bez „filosofie“, čili „lásky k moudrosti“, člověk přestává být měřítkem „všeho jsoucího“ a stává se pouhým nástrojem manipulátorů k dosažení jejich osobních cílů...
Ve službách našich prvních prezidentů a jiné vzpomínky
Z písemných poznámek tajemníka tří prezidentů - T. G. Masaryka, E. Beneše a E. Háchy. Popis jeho cesty od dětství až po vystudování právnické fakulty a poté přijetí na Pražský hrad do různých funkcí až po osobního tajemníka. Velká část knihy je věnována dr. Emilu Háchovi a funkci prezidentské kanceláře za německé okupace včetně některých podrobných charakteristik osob, které v této době na Pražském hradě pracovali. Kniha je doprovázena dokumentárními fotografiemi z archivu autora.
Odpadlíci, noví křesťané a obyvatelé zpapeženělí
Česká multikonfesní společnost se musela ve dvacátých letech 17. století, po porážce českého stavovského povstání v bitvě na Bílé hoře 8. listopadu 1620, během několika málo let proměnit v oficiálně jednotně katolickou zemi. Většinově nekatolická společnost volila mezi rychlým a často vnějším přestupem ke katolictví, nebo odchodem do exilu. Otázka konfesní příslušnosti a konverze se dostala na několik málo let do centra pozornosti celé společnosti. Jak lidé, kteří zažili první léta násilné rekatolizace, popisují ve svých pamětních zápiscích svou vlastní zkušenost s náboženskou proměnou a konverzemi? A jakou roli měla religiozita a konkrétní konfesní příslušnost v životě lidí v období konfesionalizace?
Z první poloviny 17. století se zachovalo několik desítek více či méně rozsáhlých pamětních zápisků mužů různé sociální příslušnosti pocházejících z různých míst Čech a Moravy. Některé byly dříve zpřístupněné v edicích, jiné jsou dochovány rukopisně. Vedle stručných glosátorů aktuálních událostí, například formou přípisků do Veleslavínových Historických kalendářů, je mezi nimi i několik, dá se říci, grafomanů, kteří tvořili své texty souvisle několik desítek let, psaní pro ně bylo rutinní každodenní činností a patrně v zachycování pamětihodných událostí nacházeli zalíbení a uspokojení.
Príbehy mesta: Bratislava 20. storočia
Starodávne mesto Pressburg, v 19. storočí aj s oficiálnym názvom Pozsony, mesto korunovácií 18 panovníkov rakúskej monarchie za uhorských kráľov, bolo v roku 1919 pomenované slovenským názvom Bratislava. Je to začiatok obdobia, ktorým chceme čitateľa previesť. Turbulentnými rokmi 20. storočia, ale aj prechodom do prvých rokov 21. storočia, v ktorých doznievali problematické spoločenské procesy po Nežnej revolúcii v roku 1989. V stručnom prehľade sú popísané hlavné etapy vo vývine mesta od začlenenia do československého štátu po dnešné dni.
Dějiny Prahy v datech, 3. vydanie
Encyklopedická příručka dějin Prahy, sestavená kolektivem historiků pod vedením Zdeňka Míky a Pavly Státníkové. Chronologicky řazená hesla sledují hospodářské, sociální, politické a kulturní dějiny našeho hlavního města a jeho urbanistický a architektonický vývoj, a to od prvních stop osídlení pražské kotliny až po současnost.
Chronologickou osnovu doplňují krátké úvodní statě k jednotlivým kapitolám. Přílohy v závěru knihy informují o vývoji pražské populace, o územním a administrativně správním rozvoji města, o mužích v čele města atd. K rychlé orientaci by měly čtenáři napomoci základní řejstříky, jmenný, místní i věcný.
Třetí, doplněné a upravené vydání.
Na sklade 3Ks
32,95 €
Kategória Slovenské a české dejiny ponúka pohľad na vývoj, kultúru, politiku a spoločenský život na území Slovenska a Česka.
Zahĺbite sa do obdobia Veľkej Moravy, času Přemyslovcov, do éry Uhorského kráľovstva či čias Československa. Skúmajte dramatické udalosti, ako bol Mnichovský diktát, Slovenské národné povstanie či Pražská jar. Objavte osobnosti, ktoré formovali dejiny oboch národov – od Cyrila a Metoda, cez Tomáša Garrigue Masaryka až po Václava Havla a Alexandra Dubčeka.
Knižná kategória "Slovenské a České dejiny" ponúka nielen historické fakty, ale aj analýzy a svedectvá tých, ktorí boli súčasťou významných historických udalostí.
Pozývame vás na fascinujúcu cestu slovenskými a českými dejinami, kde objavíte, ako sa prelínali osudy, kultúra a tradície týchto dvoch národov v srdci strednej Európy.
