Najnovšie - Slovenské a české dejiny strana 17 z 102

V osadě Koloredov stálo na přelomu 18. a 19. století množství úpravárenských podniků a dalších hospodářských zařízení, v nichž nacházeli své uplatnění místní drobní podnikatelé, kteří se výrazně angažovali v rozvoji protoindustrializace v regionu. Práce se postupně věnuje mandlům, valchám, vinopalně, hostinci, šenku, židovské jídelně, koželužně, draslárně, kovárně a chlebovým boudám. Všechny tyto podniky byly vrchnostenské, a proto se ke všem dochovala poměrně obsáhlá agenda sestávající především z korespondence mezi vrchnostenskými úřady a pachtýři (nájemníky). Převážně spisová agenda přinesla zajímavý pohled do každodenních potřeb malých podnikatelů v protoindustriálním regionu Frýdecko-Místecka.

Slovanská knihovna v Praze byla založena roku 1924 ministerstvem zahraničních věcí. Měla vytvářet informační zázemí pro souběžně vznikající Slovanský ústav a současně shromažďovat a zpřístupňovat dokumenty pro podporu činnosti mnohonárodnostní uprchlické vlny z bývalého Ruského impéria, jejíž významná část nalezla útočiště v tehdejším Československu. Od roku 1958 je součástí dnešní Národní knihovny České republiky. Díky rozsahu a složení svého fondu je jedním z center slavistické vědní disciplíny, a to v mezinárodním měřítku. Kniha přináší podrobné zpracování dějin Slovanské knihovny v průběhu celého uplynulého století. Současně čtenáři představuje jednotlivé části knihovní sbírky, jejich budování a nejcennější dokumenty. Kromě standardních knižních, časopiseckých a novinových oddělení se zaměřuje i na sbírky historické, rukopisné a kartografické. Do samostatné kapitoly je vydělena tematika ruské, ukrajinské a běloruské emigrace po roce 1917, neboť pro studium tohoto tématu spravuje knihovna sbírku světového významu. Pozornost je věnována také speciálním sbírkám, kam se řadí kolekce listinných, obrazových, uměleckých, fotografických a notafilických materiálů. Popis poskytovaných služeb pak přináší praktické informace o fungováni knihovny, které uvítá každý zájemce o studium a využívání knihovních služeb. Kniha byla připravena ke stému výročí ustavení knihovny.

Rozsáhlá kolektivní monografie Utváření republiky přibližuje nejširším skupinám čtenářů dramatickou dobu počátků nového státu a jeho etablování, a to včetně ovládnutí území s převahou obyvatelstva německé národnosti – a věnuje se rovněž vývoji na Slovensku a na Těšínsku. Některé texty se zabývají také policejním aparátem nové republiky a dalšími důležitými otázkami spojenými například s národnostními nebo náboženskými menšinami. Stejně jako v ostatních svazcích této řady jsou součástí jednotlivých kapitol rovněž zajímavá vyobrazení.

Rok 1964 se nese v atmosféře pokračujícího politického uvolňování. Některé věci se ale zatím nezměnily: hromadná doprava je přecpaná, vlaky jezdí se zpožděním, oprava pračky zabere několik měsíců a stavby se táhnou léta. To aspoň vynahrazuje řada novinek, objevů a sportovních úspěchů – třeba zlatý olympijský hattrick Věry Čáslavské. Vznikají filmy, které si diváci zamilují, například Starci na chmelu, Kdyby tisíc klarinetů nebo Limonádový Joe. Dobývání vesmíru pokračuje a lidé stále vzhlížejí ke hvězdám…

Čtyřiaosmdesátý? Nebylo toho málo! Mohli jste si koupit prvního československého walkmana nebo si zahrát jednu z prvních elektronických her. Básník Jaroslav Seifert dostal Nobelovu cenu, v Havířově zazpíval Elton John a Michal Horáček se seznámil s Petrem Hapkou. Karel Gott nahrál duet s Darinkou Rolincovou a na Mount Everest se poprvé dostala také československá výprava. Vznikly skvělé filmy a seriály – Rozpuštěný a vypuštěný, Nekonečný příběh, Terminátor nebo třeba Sanitka. A tím výčet zdaleka nekončí…

V mene republiky - Spomienky Dušana Viesta ml.

Exody na Slovensku v 20. storočí nám opakovane dokazujú, že žiadna generácia nie je dokonalá, neomylná a imúnna voči pokušeniu ku kolektívnym a definitívnym riešeniam svojich problémov na úkor menšín. Pred každou generáciou stojí jednoduchá a ťažká úloha zároveň: nepodľahnúť týmto pokušeniam.

Kniha pojednává o vývoji drobné šlechty na přelomu pozdního středověku a počátku raného novověku v Čechách. Jednalo se o složitý proces ovlivněný řadou faktorů. Celou situaci navíc komplikoval fakt, že se v 15. století nepanská šlechta dělila do dvou skupin, na nižší panoše a vyšší rytíře. Studie pracuje s tezí, že se jednalo o reálné rozdělení šlechty, tedy že pro toto období musíme počítat s jejím dělením do tří stavů (byť pojem stav je v této době ještě poměrně problematický): na pány, rytíře a panoše. Na jedné straně je drobná šlechta studována optikou právních dokladů s celozemskou platností a sond z různých koutů země. Na straně druhé jsou různé oblasti života této skupiny nahlíženy optikou pramenů z regionu historického Chrudimska, což umožňuje sledovat projevy širších změn na území kraje.

Barokní památky shromážděné na výstavě a popsané v katalogu společně vyprávějí příběh o velké kulturní epoše, která se nedala spoutat ani zemskými hranicemi, ani mocenskými konflikty. Baroko nepředstavovalo jen výtvarný či architektonický sloh, ale celkový životní styl, který po traumatech třicetileté války přetvořil střední Evropu na křižovatku duchovních proudů a uměleckých idejí. Čechy a Bavorsko se staly kolem roku 1700 velkým staveništěm a uměleckou dílnou. Nové, dynamické a tvarově bohaté umění zformovalo svět našeho domova, neboť střední Evropa zůstává i přes propast čtvrtiny tisíciletí barokní krajinou.

Kniha Krajinská hranica medzi Slovenskom a Podkarpatskou Rusou (1919 – 1939) sa pokúša načrtnúť zložitosti procesu hľadania slovenského a rusínskeho etnického priestoru v období medzi dvoma vojnami. Ide o náročnú úlohu, komplikovanú aj tým, že v uvedenom období – a rovnako aj neskôr – sa obyvateľstvo označované ako Rusíni, Rusnáci, Malorusi, Karpatorusi začalo samo ešte len vysporadúvať so základnou otázkou každého národa či každej etnickej skupiny. Touto otázkou bola otázka etnickej príslušnosti. V ich prípade s otázkou, či uvedení obyvatelia sú Rusíni – teda, či sú osobitným, samostatným národom, alebo či sú súčasťou ukrajinského (maloruského) národa. Stanoviť hranicu medzi Slovákmi a Rusínmi/Ukrajincami sa pokúšali nielen politici, ale predovšetkým bádatelia – jazykovedci, etnografi, historici. Napísali o tom obsiahle práce a my s odstupom času môžeme konštatovať, že i napriek odchýlkam, ktoré sa objavovali medzi rôznymi bádateľmi, bola táto úloha pomerne úspešne riešená, aspoň čo sa týkalo ich historicko-jazykových či historicko-etnografických analýz. Zložitejšie to bolo s uvádzaním získaných poznatkov do vtedajšej reality – politickej, a teda aj mocenskej, ale aj do reality každodenného života jednotlivých ľudí žijúcich na severovýchodnom Slovensku v prvej polovici 20. storočia, do reality, ktorá sa líšila od skutočnosti predchádzajúcich desaťročí a storočí, ktoré bádatelia skúmali a analyzovali. Ich pomerne jednoznačné výsledky etnografického, jazykového i konfesionálneho rozmeru skomplikovalo aktuálne národné povedomie obyvateľstva jednotlivých dedín a celých oblastí severovýchodného Slovenska, neraz a rozchádzajúce so zistenými a vo vedeckej práci sformulovanými názormi. Práca Krajinská hranica medzi Slovenskom a Podkarpatskou Rusou (1919 – 1939) vznikla na základe viacročného bádania v domácich, ako aj zahraničných archívoch – v Prahe, v Bonne, vo Viedni. Boli v nej využité archívne materiály z archívu a depozitárov Národného múzea v Prahe. Ku mnohým z nich autorovi otvorili cestu a upozornili na ne Mgr. Petr Skála i PhDr. Stanislav Slavík. Veľa informácií poskytli archívne materiály z archívu Ministerstva zahraničných věcí České republiky, z archívu School of Slavonic and East European Studies Londýnskej univerzity, ktoré poskytol autorovi knihy Dr. Patrik Dubovský. V nemalej miere prácu obohatil pramenný materiál z archívov v Bonne, vo Viedni i v Užhorode. Všetkým menovaným i nemenovaným kolegom a priateľom v zahraničí, a osobitne univ. profesorovi Dr. Manfredovi Alexandrovi z Univerzity v Kolíne nad Rýnom patrí úprimné poďakovanie za pomoc pri hľadaní a získavaní potrebných informačných zdrojov. Druhé vydanie knihy však nie je len púhym zopakovaním prvého vydania. Kniha je doplnená o nové poznatky, nové súvislosti, aby čitateľ mohol preniknúť hlbšie do podstaty slovensko-rusínskych/ukrajinských vzťahov v 20. a 30. rokoch 20. storočia a sprostredkovane i do súčasného dvadsaťročného obdobia 21. storočia. V tejto súvislosti chcem poďakovať ďalším ľuďom, ktorí mi pri výskume i písaní nezištne pomohli – PhDr. Davidovi Hubenému, PhD., z Národného archívu v Prahe, PhDr. Stanislavovi Konečnému, CSc., emeritnému pracovníkovi Spoločenskovedného ústavu CSPV SAV v Košiciach, doc. Ihorovi Lichtejovi z Užhorodskej národnej univerzity v Užhorode, Csille Fedinec, PhD., z Centra spoločenských vied Výskumnej siete Loránda Eötvösa v Budapešti, Dr. h. c. prof. Dr. Paulovi Robertovi Magoscimu z Torontskej univerzity v Kanade, PhDr. Richardovi Pavlovičovi, PhD., riaditeľovi Štátneho archívu v Košiciach, ale aj celému radu archivárov i kolegov zo Slovenska i zahraničia, s ktorými som mohol konzultovať národnostnú problematiku medzivojnového Československa.

Československé období v letech 1919 - 1939 zanechalo nepřehlédnutelnou stopu na Podkarpatské Rusi, dnešní Zakarpatské Ukrajině. Předválečné dvacetiletí přineslo pro Rusíny národní obrození nejen ve smyslu politickém, ale i v oblastech vzdělanosti a kultury. Ústava ČSR zaručovala možnosti rozvoje národního života a zachování vlastní identity i příslušníkům jiných národností, žijících v zemi. Významným faktorem při obnově Podkarpatska byla vyspělost západních častí republiky v hospodářské a vzdělanostní oblasti a v neposlední řadě účast českých a slovenských odborníků na rozvoji země. Bez vysoké úrovně českého průmyslu a vědy by se těžko mohly zabezpečit dodávky na Podkarpatskou Rus pro potřeby dopravy, zemědělské mechanizace nebo i rozhlasového vysílání. Podávají o tom svědectví kapitoly 3. dílu Československého světa v Karpatech (ČSSK 3) o rozvoji zemědělství, automobilizmu, o hasičích, o českých a slovenských podnikatelích v Užhorodě a v Chustu, o vysílání čs. rozhlasu pro Podkarpatskou Rus. V průběhu předválečného období je v zemi zaznamenán rozvoj i v oblastech společenského života a kultury. Pojednávají o tom také kapitoly ČSSK 3 (Činnost okrašlovacích spolků, Astronomická společnost v Užhorodě, Kina na Podkarpatské Rusi, Město Užhorod v české literatuře, Podkarpatsko očima slovenských spisovatelů, Tělovýchova a sport, Hvězdy nad Poloninami, Vojenský život v Užhorodě a další). Svědectví a vzpomínky nám připomínají Podkarpatskou Rus - sousední zemi, s kterou jsme žili ve společném státě a která je součástí společného kulturního a historického dědictví. Kniha je v českom, slovenskom a rusínskom jazyku.

Rok 1974 si v Československu dával tak trochu oddech, přesto se ale děly zajímavé věci: narodilo se nejvíc dětí v historii státu, v Praze začalo jezdit metro a Bohumil Hrabal vydal samizdatem Postřižiny. Jinde už to bylo o poznání divočejší. Ve Spojených státech po aféře Watergate odstoupil prezident Nixon, Isabel Perónová se stala první prezidentkou v dějinách, ABBA dobývala svět popu a maďarský inženýr Rubik vymyslel kostku. Vraťte se zpět v čase a prožijte to nejzajímavější z tohoto roku!

Rok po smrti Stalina a Gottwalda, šest let po „Vítězném únoru“. Čtyřicet let po Sarajevu… Rok 1954 navenek působí nehybně, ale přece se něco děje. V ČSR vrcholí třetí vlna politických procesů, nálada ve společnosti se však mění. V obchodech je toho víc a ceny se snižují. Větší volnost dostává lidová zábava. Plesy, šibřinky, veselice. Tančí se – skoro všude. Otevírají se parky kultury a oddechu. I na mezinárodní scéně jsou patrné známky uvolňování. Co dalšího se tehdy dělo? Pojďte si to připomenout!

Jakkoli Rabštejn díky svým historickým památkám, úchvatné poloze na ostrohu nad řekou Střelou, nezpochybnitelnému geniu loci i soupeření o post nejmenšího evropského města patří u nás k dobře známým a oblíbeným turistickým, rekreačním i filmařským lokalitám, knižního sepsání svých bohatých a pohnutých dějin se dočkává až nyní. Velkoryse ilustrovaná kolektivní monografie dvacítky autorů provede čtenáře rabštejnskými osudy od středověkých počátků do současnosti a seznámí jej s dávno zapomenutými obyvateli v čele se zámeckými pány a rozvětvenou místní rodinou Müllingů i s pozoruhodným architektonickým souborem, jenž se tu do dnešních dnů dochoval, ať již jde o pozůstatky dvou hradů, zámek, servitský klášter s kostelem Panny Marie Sedmibolestné nebo o ikonický kamenný most.

Sociologička Oľga Gyárfášová sa rozprávala s desiatimi ženami, ktoré boli súčasťou alternatívneho opozičného spoločenstva v rokoch normalizácie v Bratislave. Prostredníctvom svojich príbehov nám umožňujú nazrieť do sveta, v ktorom sa Štátna bezpečnosť usilovala získať kontrolu nad ich životmi. Približujú, ako politickému režimu vzdorovali, akú rolu pre ne zohrávala sieť rodinných, kamarátskych aj vzdialenejších vzťahov, ale aj priestor pre seba. V spomienkach otvárajú témy emigrácie, rodiny, prípravy samizdatov, väznenia, vypočúvania, spoločenstva blízkych ľudí, osobnej slobody a i.

Dostává se vám do rukou nejnovější vydání almanachu české šlechty. V průběhu posledních let jsem se s mnoha zástupci rodů, jejichž jména jsou v této knize uvedena, osobně setkal při natáčení dokumentárního seriálu Modrá krev. Při natáčení série, která představuje českou historickou šlechtu a její potomky, jsem měl příležitost navštívit sídla mých více či méně vzdálených příbuzných a přátel. Vyprávěli jsme si o současnosti a ve vzpomínkách jsme se vraceli do minulost. A při té příležitosti jsme velmi často kvůli osvěžení paměti a potvrzení vzájemných vztahů a příbuzenských vazeb vzali do rukou předchozí vydání almanachů. Šlechtické tituly byly v roce 1918 zákonem zrušeny a novelizací po roce 1920 byly za jejich užívání dokonce zavedeny sankce. Určité společenské kontakty se postupem času pod vlivem minulého politického režimu na čtyři desítky let přerušily. Dvě generace potomků ztratily část povědomí o příbuzenských vazbách a genealogii. K nápravě vědomostí o rodových souvislostech jim může napomoci právě tato aktualizovaná verze almanachu. Tuto publikaci vnímám tedy nejen jako ryzí historické zobrazení rodů, ale také jako průvodce skrze osobní a příbuzenské vztahy. Existují pamětníci, kteří zástupce starých českých rodů a jejich potomky dodnes vnímají s respektem a úctou a jejich vztah ani politické režimy nijak neovlivnily. Pohled na šlechtu se za posledních třicet let hodně změnil a zcela přirozeně se změnilo i její současné společenské zařazení. Po restituci jsme se jako potomci šlechty opět stali majiteli větších či menších hospodářských celků s plnou odpovědností za jejich správu a obnovu. A tak vzrostl zájem o návštěvu šlechtických sídel a památek i zájem o historii a aristokracii. Česká historická šlechta ovlivnila politiku a dějiny našeho státu, měla vliv na vzdělanost, podporovala umění i vědu. Jako odkaz zachovala řadu krásných památek, uměleckých děl i pamětihodností ukrytých v zámeckých knihovnách, do kterých se bezpochyby zařadí i toto nové vydání almanachu. Věřím, že poslouží nejen pro odborná historická bádání, ale že potěší a pomůže v orientaci i všem ostatním, kteří se ve volném čase věnují ušlechtilým zájmům a historii. František Kinský

- Anton Lisjak: Ranostredoveký základ panónsko-slovanskej identity - Bohuš Klein: Vojensko-historické a geografické aspekty začlenenia Slovenska do Uhorského kráľovstva v 10.-11.storočí - Bobák Ján: Slovenská liga v Amerike a Slovenská republika 1939 – 1945 -3.časť - Ján Kačala: Obraz jazykovej situácie na Slovensku v 30.rokoch 20.storočia v diele Ľudovíta Nováka - Martin Vančo: Písomné pramene k patrocíniám veľkomoravskej sakrálnej architektúry-1časť - Matúš Chrtiansky: Konfesionalizmus Konštantína Čulena v období prvej ČSR (1918-1938)

Publikace zachycuje působení českého protinacistického odboje v letech 1939–1945 v regionu střední Moravy, a to nejen v kontextu odbojového hnutí v protektorátu Čechy a Morava, ale i v rámci celkového vývoje protinacistické rezistence v dalších evropských zemích. Cílem je přitom nejen popis vzniku a aktivit jednotlivých odbojových struktur a objektivní zhodnocení jejich významu, ale také analýza jednotlivých faktorů, které odbojové hnutí utvářely a ovlivňovaly. Pozornost je rovněž věnována pátracím a represivním akcím, kterými na aktivity odbojových a partyzánských skupin reagovaly nacistické bezpečnostní orgány, zejména služebny gestapa a speciální protipartyzánské jednotky.

Dějiny Prahy 15. století jsou dějinami konfliktů a tyto konflikty zásadním způsobem ovlivňovaly život většiny obyvatel Starého a Nového Města pražského. Příčiny komunálních střetů tkvěly v problémech právních, politických, sociálních, náboženských i ekonomických.Jeden z hlavních důvodů soupeření mezi obcemi Starého a Nového Města pražského vyvěral ze snahy Novoměstských vyrovnat se prakticky ve všem staroměstským měšťanům. Politické a mocenské důvody stály za soupeřením o privilegované postavení Staroměstské radnice na politické mapě Českého království. Sociální prestiže se týkal střet mezi panovníkem a elitami o městskou autonomii. Výrazně konfliktní povahy byl rovněž vztah měšťanů vůči pouhým obyvatelům města, jejichž ekonomická a politická práva byla omezená. Obdobné podoby byl konflikt mezi řemeslem a obchodem, jenž se dotýkal starobylosti práv měšťanů, kteří se nemínili vzdát možnosti vařit si vlastní pivo a obchodovat s ním. Husitská revoluce vnesla do pražského prostředí střet náboženský, jenž nahradil předrevoluční konflikty nacionální.Pražská společnost 15. století rozhodně nebyla harmonická a napětí mezi jejími obyvateli bylo stejně citelné, jako je tomu v Praze 21. století. Cílem této knihy je tedy rovněž ukázat, že povaha komunálních sporů se ve srovnání středověku a naší současnosti příliš neliší, neboť vyvěrá ze samotné podstaty městské existence.