Najnovšie - Literárna veda, jazykoveda, slovníky - Literárna veda, jazykoveda strana 9 z 57

V této knize autor zkoumá možné stopy vlivu irštiny a iroskotské misie na slovanštinu v raněstředověké střední Evropě. Uvažuje o tom, co povaha těchto stop vypovídá o činnosti této misie, a klade si také otázku o ideovém a metodologickém pozadí badatelů píšících o iroskotských misionářích.

Kolektívna monografia Literárne krajiny Bratislavy. Obraz mesta po roku 1918 je svojím zameraním ojedinelá a v istom zmysle prvolezecká. Desaťčlenný autorský kolektív v nej podáva výsledky výskumu literárneho obrazu Bratislavy, vytvára a interpretuje katalóg jeho kľúčových toposov v časovom rámci približne jedného storočia, v ktorom slovenská metropola prešla zásadnými politickými, etnickými a kultúrnymi zmenami. Literárny obraz Bratislavy sa doposiaľ neustálil okolo kánonického jadra niekoľkých základných autorov a textov, ako je to v prípade niektorých iných európskych miest, ktoré sú úzko spojené s dielom alebo biografiou slávneho spisovateľa. Zostáva heterogénny až fragmentárny, je stále skôr nedokončenou mozaikou. V literárnych krajinách tohto mesta však možno dobre identifikovať niekoľko priestorových konštánt, kľúčových literárnych toposov, ktoré súvisia s hraničnou geografickou, kultúrnou a jazykovou polohou Bratislavy, ako aj s jej politickou a urbanistickou históriou. Kniha prináša systematické a súčasné, hoci nie encyklopedicky vyčerpávajúce spracovanie literárnej krajiny Bratislavy. Veríme, že bude dobrým aktuálnym sprievodcom po tejto problematike a zároveň jedným z východísk budúcich výskumov.

Literární výzkum osobnosti Terézie Vansové a její literární, vydavatelské a osvětové činnosti poskytuje fascinující obraz ženy odhodlané, alespoň v rámci svých možností, přispět k blahu mnohých; ženy se silně zakořeněným žebříčkem hodnot, který si nejenom vystavěla, ale během svého života jej také následovala; ženy často osamocené a osamělé, stojící mimo hlavní proud jak literární, tak i politický či ideový, ženy jakožto zástupkyně slovenské inteligence, avšak žijící svůj život v úzkém sepětí s venkovským slovenským lidem. Terézia Vansová si plně uvědomovala funkčnost literární komunikace na lince autor – čtenář – dílo a považovala literaturu za jeden z nástrojů masové komunikace, díky kterému byla schopna ovlivňovat i hodnotový rámec samotného čtenáře.

Onomaziologický slovník zásadním způsobem doplňuje a sjednocuje dříve vydané čtyři díly Slovníku české frazeologie a idiomatiky. Zahrnuje frazémy a idiomy všech čtyř vydaných svazků, které změněnou organizací a způsobem prezentace spojuje dohromady podle jednotného hlediska, a to významu. Většina tradičních slovníků nabízí svá hesla tak, že v nich hledáme abecedně podle výchozího hesla, resp. jeho formy. Tento slovník, který je onomaziologický a je vlastně tezaurem české frazeologie, vychází naopak od významu hesel a způsob hledání tedy převrací (místo od výchozí formy začíná od výchozího významu frazému a idiomu). Podle zvoleného konkrétního významu uvádí všechna hesla pro něj relevantní, která jsou uvnitř tříděná mj. podle toho, zda jde o přirovnání, výrazy neslovesné, výrazy slovesné anebo větné (což odpovídá uspořádání vydaných a abecedně uspořádaných čtyř svazků). Použité výchozí významy, podle kterých je tu vše uspořádáno, jsou jednoslovné, podle potřeby jsou ale doplněné o potřebné kombinace pokrývající významové jádro hledaného výrazu. Takto se tu pro výchozí význam „bojovat“ objevuje množství hesel různého typu z jednotlivých svazků slovníku, která sémanticky spojuje tento výchozí význam „bojovat“ a jeho podtypy, a najde se tu pak např. bojovat jako lev, nenechat něco (jen) tak (tj. bojovat proti něčemu), hájit svou existenci (tj. bojovat o svou existenci), hájit čest praporu (tj. v podtypu bojovat za ideál společný), bojovat na život a na smrt (tj. bojovat do konce), rvát se s osudem (tj. bojovat s vývojem nepříznivým), bojovat za čest a slávu (tj. bojovat nezištně), ale i Přeskoč, přelez, jenom nepodlez. (tj. bojuj vynalézavě, ne však nečestně!) a mnoho dalších. Tímto způsobem podle podobnosti seřazená a do podtypů a podle původních svazků hierarchizovaná a uspořádaná data jsou tu sesbírána a představena poprvé a jinde k dispozici nejsou; svým způsobem tvoří protiklad k onomaziologickému slovníku obecnému (např. Rogetovu, který pro češtinu nově existuje také), který je však založený pouze na jednotlivých slovech (pojmech) a frazémy neobsahuje. Princip, který se tu užívá jako výchozí, je široce pojímaná podobnost, ale i obdobnost a další významové souvislosti (včetně opozitnosti). Je třeba zdůraznit, že frazémy zde prezentované jsou přebírány z předchozích čtyř formálně orientovaných, tj. alfabetických svazků frazeologického slovníku, kde jsou však roztříštěné podle tematiky těchto svazků a nedávají představu celku frazeologie národního jazyka ani jejího složení. Pro velký rozsah dat (výchozí čtyři slovníky tvoří téměř 4000 stran) tento tezaurus tedy postupuje nutně úsporně a upouští od podrobného popisu významu (kromě stručných glos jako výše), který si lze podle potřeby ověřit pamětí či hledáním v uvedených čtyřech slovnících; slovník je tedy primárně určen pro kompetentní rodilé mluvčí češtiny. V tomto smyslu představuje vůbec první onomaziologický slovník národního jazyka tohoto druhu, který jiné jazyky postrádají. Uživateli odbornému i laickému nabízí tento slovník první ucelené pokrytí a zpracování české frazeologie a idiomatiky ve smyslu onomaziologickém, tezaurovitém. Zároveň se tu v praktické rovině nabízí i nejbohatší zdroj poznání jazyka a možnost výběru výrazů pro vytříbeného autora, autora učebnic a slovníků, překladatele, studenta, ale i lingvistu a další zájemce. Je to poutavé čtení upozorňující především na bohatost českého pojmenovávacího aparátu na úrovni frazémů a idiomů, jehož popis dosud nebyl k dispozici, ale specificky i na to, že se dá psát i mluvit vybraněji a jemněji, pro leckoho rafinovaněji, než jen pouhým řazením jednoduchých běžných slov do jednoduchých vět.

Publikáciu zostavili Magdalena Bystrzak a Viliam Nádaskay. Ponúka prehľad najpodnetnejších literárnokritických a polemických článkov, ktoré boli venované slovenskej literatúre v uplynulom roku. Okrem toho, že predstavuje súčasné uvažovanie o domácej literatúre, je aj prehľadom najvýraznejších diel minulého a sčasti aj predminulého roka. Súčasťou publikácie sú aj bilančné štúdie zostavovateľov o aktuálnej poézii a próze. Kritická ročenka 2022 bezprostredne nadväzuje na rovnomennú antológiu, v širšom časovom horizonte na súbory Kritika, ktoré v polovici šesťdesiatych rokov (1964 – 1967) vychádzali vo vydavateľstve Slovenský spisovateľ. Predstavuje výber z literárnokritických textov, ktoré boli v roku 2022 publikované časopisecky a na webe. Literárna kritika dnes často podnecuje ku kritickému a analytickému premýšľaniu o súčasnosti, estetike alebo kultúre vôbec. Nemá byť obyčajnou strážou kánonu, ale prostriedkom plodného umeleckého a spoločenského dialógu. Nenúti vyjadriť negatívny postoj, ale argumentačne zdôvodniť výber a vkus. Teoreticky je naďalej hracou plochou a živým priestorom diskusie, v praxi je však aj niečím iným – realizuje sa v textoch, ktoré sú roztrúsené po časopisoch a na webe. Preto vznikla antológia, ktorej cieľom bolo zozbierať to, čo vyvoláva záujem o rozhovor. Autormi Kritickej ročenky 2022 sú okrem zostavovateľov: DALFAR, Daniel Domorák, Patrik Garaj, Tamara Janecová, Martin Makara, Matej Masaryk, Patrik Miskovics, Viliam Nádaskay, Ľudovít Petraško, Katarína Pirháčová, Edita Príhodová, Zoltán Rédey, Jaroslav Šrank a Eva Urbanová.

Chcete, aby vaše texty byly pro čtenáře přístupné a užitečné, jen občas nevíte, jak se zbavit zlozvyků, které máme skoro všichni pod kůží? Kniha Pište čtivě a srozumitelně se stane vaším majákem v rozbouřeném moři české stylistiky! Všichni občas píšeme text, na kterém záleží. Někdy jde o komunikaci s klienty, jindy o texty na vlastní webovky, do blogu nebo na sociální sítě. Někteří z nás ještě studují a jejich denním chlebem je psaní různých esejů a akademických prací. Jiní zase v práci píšou dokumentaci, obchodní podmínky, návody či pokyny. Ať už jste na tom vy osobně jakkoli, určitě chcete, aby vaše texty byly nejen reprezentativní, ale i srozumitelné, čtivé a přehledné. Tahle publikace vám v tom pomůže. Nejsou to skripta pro jazykové odborníky, ale normální, lidsky napsaná knížka, která vám jednoduchou a vtipnou formou vysvětlí základní principy stylisticky učesaného a srozumitelného textu. Šílení korektoři vás ruku v ruce provedou úskalími „úředničiny“ – u jejich příkladů z praxe se (doufejme) pobavíte, někde chytíte za nos a vězte, že vám na mnoha místech ze „zaumných“ formulací naskočí husí kůže. Máte dojem, že když budete psát lidsky a jednoduše, budete na svého čtenáře působit jako povrchní nevzdělanec? Chyba lávky! Díky Pište čtivě a srozumitelně se naopak ujistíte, že čím víc se vám podaří přiblížit své texty běžnému a srozumitelnému jazyku, tím víc nadšení a děkovných dopisů můžete očekávat. Prostřednictvím rad, návodů, příkladů a cvičení se postupně naučíte ze svého psaného projevu vymýtit nadužívaná přivlastňovací zájmena, trpné rody, juxtapozice a – světe div se – zvládnete na uvolněné místo dosadit vedlejší věty i slovesa, a to naprosto přirozeně a s lehkostí. Autoři, bratři Behúnovi, už svou předchozí knihou, která se zabývala hlavně pravopisnými a gramatickými pravidly, dokázali, že umí mluvit o češtině bez příkras, přemíry cizích slov a zbytečných podrobností. Jejich nejnovější dílo vás naučí psát čtivě a přirozeně, a navíc vás zaručeně pobaví. O autorech Dalibor Behún (*1983) Občasný překladatel, ale hlavně jazykový korektor, copywriter a lektor kurzů přístupné češtiny. Spoluautor knihy Pište správně česky – poradna šílených korektorů. Petr Behún (*1985) Korektor, překladatel, copywriter a lektor jazykových kurzů na vysokých školách, v soukromých i státních společnostech. Spoluautor knihy Pište správně česky – poradna šílených korektorů.

Pro profesionály i pro laiky – je tu nyní učebnice, která vás dokáže hantecu naučit. Také vám pomůže zorientovat se v rozdílech mezi „organicky vzniklou“ brněnštinou, jazykem „živlů na okraji společnosti (tzv. plotny)“ i současným hantecem. Seznámí vás s legendou brněnského hantecu Frantou Kocourkem i s díly některých současných autorů, kteří se věnují literární činnosti v tomto ojedinělém jazykovém fenoménu. Jsme přesvědčeni, že tato učebnice usnadní mimobrňanům porozumění hantecu (ať už mluvenému nebo psanému), autorům píšícím v hantecu poslouží jako gramatická příručka, odborníkům zamotá hlavu a většinu čtenářů pobaví. A co chtít víc?

Kniha přináší tři studie na pomezí rozdílných, a přesto vzájemně provázaných interpretačních perspektiv filosofie, resp. hermeneutiky a literární vědy. První studie se pokouší ve třech oddělených krocích explikovat filosofické aspekty Haškova románu Osudy dobrého vojáka Švejka. V prvním kroku se vychází od sledování výskytu tvarů slova filosofovat a sestupuje se přes několik vrstev k možné vlastní filosofické naléhavosti Haškova románu, která vyvěrá z konfrontace jedince s dějinami. Druhý krok připomíná začlenění Haškova románu do dějin moderního románu v pojetí Milana Kundery, který zároveň ukazuje, že tyto dějiny jsou mj. určovány tím, jak se moderní román sám k fenoménu dějin vztahuje. Ve třetím kroku se v kontextu Heideggerových dějin metafysiky předkládá pokus vidět, jak Haškův román odpovídá na situaci konce těchto dějin. Druhá studie srovnává Haškovu tvorbu s myšlenkovým a tvůrčím světem Georga Lukácse, a to nejen ohledně možnosti zařazení Haškových Osudů v rámci Lukácsovy typologie románu, nýbrž odhaluje i hlubší intelektuální spřízněnost obou autorů přes motiv zvěcnění člověka, jež je příznačné pro moderní společnost, a přes pojetí obrany proti němu. Poslední studie chápe Haškův román jako modernistické dílo, které má svými postupy blízko Eliotově Pusté zemi, Joyceovu Odysseovi a Rilkovým Elegiím z Duina. Studie se zaměřuje na dvě zmínky z předmluvy a doslovu k prvnímu dílu, věnované Hérostratovi a svatému Aloysiovi. Obě zmínky lze uchopit v perspektivě aplikace tzv. mýtické metody typické pro modernistickou literaturu. Cílem poslední studie pak je zvážit, co spojuje hledače věčné slávy a masturbátora falešné kultury, již v románu představují určitá výchovná paradigmata, oproti kterým se však konečným výchovným paradigmatem stává sám Švejk.

Why are the best words short and old? Why are full stops a writer's best friend? How can we simplify, then exaggerate? And what exactly are dangling modifiers? We'd all like to write with style. But what does that mean, and what can we learn from The Economist, a publication well known for its clarity and flair? Welcome to Writing with Style, an elegant survey of the principles available for writing better prose. By adopting some tried and tested tools and techniques, you too can learn how to inform, persuade and entertain when you write. Whether you want to know your singulars from your subjunctives, how colons add drama or why the word "comprise" is contaminated, this is the style guide for you.

A világ nyelveinek nagy része veszélyeztetett helyzetben van. Előrejelzések szerint századunk végére a nyelvek 50, de akár 80%-a is eltűnhet vagy kerülhet erősen veszélyeztetett helyzetbe. A finnugor (uráli) nyelvcsalád helyzetén keresztül mutatjuk be a nyelvek eltűnésének folyamatát. A mintegy 20 nyelvet magában foglaló nyelvcsaládban vannak államnyelvek, amelyek egyúttal az EU hivatalos nyelvei is (észt, finn, magyar), de a nyelvek zömét Oroszországban élő népek beszélik. Ezek a nyelvek az évszázados és az utóbbi években még erőteljesebbé váló orosz asszimilációs politika miatt fokozottan veszélyeztetett helyzetben vannak. Még az ún. regionális államnyelvek is (erza, moksa, mari, komi, udmurt) egyre inkább kiszorulnak a használatból, s válnak csak családon belül használt ún. konyhanyelvvé - a hangzatos és demokratikusnak látszó törvények ellenére. Nem megnyugtató a helyzete az észtnek, a finnek és a magyarnak sem. Nem csupán a demográfiai mutatók, az elvándorlás - amihez a magyar esetében hozzájárul még a nyelvterület szétszakítása is -, hanem az angol nyelvnek a globalizációval egyre erősödő szerepe miatt is megkezdődött a nyelvhasználat eróziója. mind politikai és szakmai szinten tesznek vagy tenni kellene, hogy a még menthető nyelvek fennmaradjanak, ezzel is hozzájárulva a világ nyelvi-kulturális sokszínűségének megőrzéséhez. A Szerző 75. születésnapjára

Táto kniha rekonštruuje slovenskú literárnu kritiku v medzivojnovom období, predovšetkým v jeho druhej polovici. Je venovaná štyrom osobnostiam: Jánovi E. Borovi, Michalovi Chorváthovi, Jánovi Igorovi Hamaliarovi a Alexandrovi Matuškovi. Spájala ich myšlienka modernizácie kultúry kritickým myslením. Hamaliar chcel inovovať skokom. Chorváth cez archaické zdroje. Bor imitáciou a Matuška vizionárstvom. Publikácia je ukotvená v súradniciach dobovej sociálnej, svetonázorovej a politickej sféry od záveru dvadsiatych a v tridsiatych rokoch dvadsiateho storočia. Autori VLADIMÍR BARBORÍK (1965) je pracovníkom Ústavu slovenskej literatúry SAV, v. v. i. Výskumne sa zameriava na medzivojnovú a povojnovú slovenskú prózu (monografie Pavel Hrúz, Prozaik Gejza Vámoš a Hľadanie rozprávača: Prózy Vincenta Šikulu) a na problematiku povojnového literárneho života (s Petrom Darovcom napísal publikáciu Mladá tvorba 1956 – 1970 – 1996. Časopis po čase a s Vladimírom Petríkom Pohyb k nehybnosti. Literárny život od začiatku 60. do konca 70. rokov objektívom Antona Šmotláka. Je spoluautorom knihy rozhovorov s Vladimírom Petríkom Hľadanie minulého času. MAGDALENA BYSTRZAK (1986) pracuje v Ústave slovenskej literatúry SAV, v. v. i. Je autorkou knihy Kritik v spoločnosti. Spory Alexandra Matušku (1930 – 1938) a spolueditorkou kolektívnych monografii Kontakty literatúry a Zmena v praxi (limity - možnosti - spory). Prispieva do literárnych a kultúrnospoločenských časopisov, píše štúdie a literárne kritiky, príležitostne prekladá do poľštiny umelecké a odborné texty.

Zámerom je ešte viac rozvinúť makrotému fungovania jazyka a komunikácie v premenlivých sociokultúrnych podmienkach so zreteľom na individuálny aj kolektívny subjekt. V tejto premenlivosti je ustálený vývinový proces, ktorého obsahom je demokratizácia spoločnosti v spätosti s jej liberalizáciou. Sme svedkami gradácie demokracie sociálneho života a slobody jednotlivcov, podporovania vôle presadzovať „ešte viac“ demokracie a liberalizmu, čo, samozrejme, prináša so sebou aj problémy, naráža na odpor aj vyvoláva obavy z ich eskalácie, narúšajúcej poriadok v spoločnosti, potrebný pre jej fungovanie bez porúch ohrozujúcich jej pružnú stabilitu. Jazyk a komunikácia sú nástrojom i prostriedkom v tomto vývinovom procese a naopak tento proces sa odráža v zaobchádzaní s jazykom a v spôsoboch komunikácie. Gradácia demokracie a liberalizmu výrazne zasahuje aj do spisovnojazykového života. Na tomto pozadí sa sleduje aktuálny nositeľ štandardnej slovenčiny, perspektíva spisovnej slovenčiny s otázkou, či sa črtá nový typ materinského jazyka, slovenská jazyková vôľa a spisovná slovenčina v sociálnovýznamovej perspektíve, ako aj marginalizácia a inklúzia v oblasti jej používania. Kladie sa fundamentálna otázku, či a v akom zmysle sme oprávnení hovoriť o renaturalizácii spisovného jazyka. Táto otázka nás vracia k nazeraniu na spisovnú slovenčinu cez prizmu prirodzenosti a aktualizuje tému vzťahujúcu sa na pomer medzi prirodzenosťou a „umelosťou“, ktorý lingvisti odlišne určujú, a to v závislosti od ich metodologickej pozície, diferencovanej na pozadí epistemologického protikladu observančný racionalizmus : používateľský empirizmus. Návrat k tejto téme je legitímny najmä preto, lebo sa dostáva pod svetlo vplyvu súčasnej demokratizácie spoločnosti na zaobchádzanie so spisovnou slovenčinou.

Monografia je významným príspevkom k hlbšiemu poznaniu literárneho diela Pavla Gašparoviča Hlbinu - priekopníka a ústrednej osobnosti slovenskej katolíckej moderny. Centrom pozornosti autora sa stala básnikova tvorba z 30. rokov minulého storočia, ktorá predstavuje základ modernej spirituálnej poézie. Výsledkom rozboru básnických zbierok, časopisecky publikovaných básní, archívnych materiálov, rozhovorov s autorom, autorových článkov a literárnej pozostalosti (spolu s vhodne uplatneným prepojením literárno-historického a interpretačného prístupu) je komplexný pohľad nie len na osobnosť básnika a jeho tvorbu, ale aj na atmosféru v slovenskom literárnom prostredí v čase prvej republiky.

Tato publikace chce postihnout stěžejní momenty a směry hispanoamerických literatur od konce 19. století do počátku 21. století. Každou epochu zastupují klíčoví autoři a jejich zásadní díla. Text chce vyzdvihnout různorodost a modernost hispanoamerické literatury, sílu, již má v nejrůznějších žánrech a kterou vyzařují nejen velké země a metropole, ale jež v některých dějinných okamžicích přicházela i ze zemí menších, opomíjených. Jedná se o přehledovou knihu, která by měla sloužit nejen studentům programů zaměřených na hispanoamerický a iberoamerický region, ale rovněž všem těm, kteří se o tuto kulturní oblast zajímají jako čtenáři, cestovatelé a další.

U příležitosti významného jubilea našeho předního překladatele, pedagoga a literárně-kulturního historika prof. Martina Hilského přináší tento svazek soubor analýz a zamyšlení k textům a tématům, jimž se prof. Hilský ve svém mimořádně bohatém díle věnoval s největší soustavností: dílu Williama Shakespeara, otázce překladu a anglo-saskému modernismu. Sestavil Ladislav Nagy a Martin Pokorný. Autoři a autorky textů: Zdeněk Beran Tomáš Jajtner Kateřina Kovářová Ladislav Nagy Petr Onufer Vladimír Papoušek Jiří Pelán Martin Pokorný Jitka Verdan Štollová

Práca ukazuje Slovník súčasného slovenského jazyka z pohľadu kodifikácie. Pre slovenské spisovnojazykové prostredie, v ktorom tento slovník vzniká (doteraz vyšli štyri zväzky), je príznačné uplatňovanie protichodných kodifikačných postojov ku konceptom používateľ jazyka, norma a spisovnosť. Text čitateľovi priblíži, ako k nim pristupuje autorsko-redaktorský kolektív slovníka aj ako sa dané východiská premietajú do jeho lexikografickej praxe, napr. pri určovaní príslušnosti slov k jednotlivým typom nespisovnej lexiky alebo pri spracúvaní anglicizmov. Priestor dostanú aj postoje používateľov. Čitateľ sa tiež dozvie, akú úlohu pri zisťovaní normy hrá frekvencia jazykových prostriedkov a akú ohľad na ich fungovanie v diferencovaných komunikačných prostrediach. V tejto súvislosti práca nemohla obísť fakt, že eróziu komunikačných noriem vo verejnom prostredí sprevádza akceptácia, až preferencia verbálnej agresie.

Knižná publikácia obsahuje diplomatické vydanie dvoch rukopisov karpatskej proveniencie, známych ako rukopisy Štefana Hlinku z Litmanovej na Spiši. Sú pozoruhodným príkladom vlastnej literárnej tvorby, ktorá sa utvorila na pomedzi cirkevnej a svetskej tradície. V textoch litmanovských rukopisov sa pútavo prerozprávajú nielen sujety zo Starého zákona, apokryfy a legendy o Kristovi, Bohorodičke a svätcoch, ale i rozprávkové historky o vzdialených krajinách, napr. o Indii alebo Tibete. Existencia podobných zborníkov poukazuje na záujem dobového čitateľa o poznávanie dejín, reálií života za hranicami známeho sveta a v neposlednom rade je to aj zábavné čítanie.

What is language? Why do we have it? Why does that matter? Language is perhaps humanity's most astonishing accomplishment and one that remains poorly understood. Upending centuries of scholarship (including, most recently, Chomsky and Pinker) The Language Game shows how people learn to talk not by acquiring fixed meanings and rules, but by picking up, reusing, and recombining countless linguistic fragments in novel ways. Drawing on entertaining and persuasive examples from across the world the book explains: · How our short-lived memory copes with the on-rushing deluge of sound that is everyday speech. · Why it is that language is such a challenge for language scientists but learnt effortlessly by toddlers. · Why the languages of the world are so spectacularly varied—-and why no two people speak quite the same language. · Why humans have language, but chimps don't. · How language gave us a big brain and changed the course of evolution. · How language doesn't limit, but does shape, how we think. ·And ultimately, why all we know about language should give us hope. Christiansen and Chater's The Language Game draws on a fascinating range of examples to show the way language works, has shaped our evolution and is critical to our future.