Najnovšie - Literárna veda, jazykoveda, slovníky strana 27 z 94

Monografie Martina Beneše Úvod do teorie jazykové správnosti je pokusem vybudovat sociolingvistiku normativity jazyka. Vychází přitom ze specifické konceptualizace své předmětné oblasti, která počítá nejen s časoprostorovými, smysly vnímatelnými entitami jazykovými prostředky, ale též s nečasoprostorovými, smysly nevnímatelnými entitami sociálními inherentně normativními jazykovými pravidly, která distribuci těchto prostředků řídí. Úvodní část knihy tento přístup k vlastní předmětné oblasti vykládá a obhajuje, prostřední část se věnuje popisu a (jinde přehlíženým) vlastnostem takto nově nahlédnuté předmětné oblasti, závěrečná část pak na tomto pozadí rozebírá řadu problémů a otázek kolem klasické pojmové triády úzus norma kodifikace, se kterými se čeští lingvisté potýkali především v rámci teorie jazykové kultury zabývá se tu např. kritérii jazykové správnosti, vztahem kodifikace k reálnému užívání jazyka a jejími možnostmi ovlivnit jej, útvarovým členěním českého národního jazyka, jazykovými změnami (pronikáním nových prostředků do spisovného úzu) atp.

Veltruského studie vyšla poprvé již v roce 1942, její tehdejší podoba však byla na mnoha místech cenzurována. Naše vydání představuje jednak návrat k její autentické podobě, jednak díky komentáři doc. Iva Osolsobě důležitou rekonstrukci autorových myšlenkových východisek, díky nimž je možné následně pochopit i jeho další, exilové práce. Veltruský na konkrétním materiálu dramatické literatury české a světové aplikuje strukturní postupy svého učitele J. Mukařovského a promýšlí drama už nikoli jako útvar vně jazyka, ale jako součást slovesného umění. Zmíněný komentář Iva Osolsobě představuje nejen zasvěcenou analýzu Veltruského teoretických názorů a přístupů, ale zároveň seznamuje s autorovým životem doma i v exilu.

Geeraertsova kniha nabízí vyčerpávající přehled hlavních tradic lingvistického bádání o významu slov od poloviny devatenáctého století do současnosti. Představuje nejdůležitější myšlenky, klíčové práce a dominantní postavy pěti lingvistických směrů: historicko-filologické sémantiky, strukturalistické sémantiky, generativní sémantiky, neostrukturalistické sémantiky a kognitivní sémantiky, přičemž si všímá především teoretických a metodologických vztahů mezi těmito přístupy. Kromě hlavních teoretických proudů lexikální sémantiky věnuje pozornost i proudům spodním, které utvářely její vývoj. Kniha vychází v překladu Aleše Klégra.

Druhé, upravené a doplněné vydání Akademické příručky českého jazyka od kolektivu autorů Ústavu pro jazyk český AV ČR, se schvalovací doložkou MŠMT. Příručka obsahuje poučení o českém jazyce, zejména o pravopisu, zvukové stavbě, morfematice, tvarosloví, slovotvorbě, o některých syntaktických jevech a také kapitoly o formální úpravě písemností a jazykové etiketě. V porovnání se současnými Pravidly českého pravopisu a mluvnicemi jsou některé výklady v příručce podrobnější a ucelenější (např. v oblasti psaní velkých písmen, interpunkce, shody přísudku s podmětem, skloňování osobních a zeměpisných jmen). Ve výkladech se uvádějí i rozpory v údajích, které jednotlivé jazykové příručky obsahují, nebo rozdíly mezi kodifikací a spisovnou normou. V takových případech je připojen hodnotící komentář a doporučená řešení. Nově byly do příručky doplněny kapitoly o výslovnosti a o přechylování. Kniha je určena všem zájemcům o češtinu, a to jak široké veřejnosti, tak jejím profesionálním uživatelům, zvláště učitelům a studentům. Akademická příručka českého jazyka získala cenu nakladatelství Academia Nejprodávanější kniha roku 2014 a cenu Český bestseller 2014 v kategorii odborná a populárně-naučná literatura pro dospělé. Její původní internetová verze – Internetová jazyková příručka (http://prirucka.ujc.cas.cz) – byla v roce 2009 oceněna medailí MŠMT 1. stupně za zlepšování podmínek pro výuku mateřského jazyka na všech typech škol a dosud ji využilo více než jeden a půl milionu uživatelů češtiny.

Čtvrté vydání úspěšné (a dnes již rozebrané) příručky poskytuje základní informace o vydávání knih, zejména o základních technologických pojmech, typografických zásadách, redakční praxi, práci s digitálními obrázky, ekonomice vydávání knih a právních normách spojených s nakladatelským podnikáním. Čtvrté, aktualizované vydání zohledňuje vývoj, který se odehrál během posledních osmi let, jež uplynuly od předchozího vydání. Kniha uvádí nejnovější dostupná data o evropském i českém knižním trhu. Oproti předchozímu vydání obsahuje rovněž kapitolu o vydávání a ekonomice e-knih. Kniha obsahuje 170 obrázků, tabulek a grafů a rovněž případové studie vydávání knih různých typů. Je určena především nakladatelským pracovníkům, studentům specializovaných škol a oborů, ale i lidem, kteří by chtěli si vydat knihu vlastními silami.

V štvrtom zväzku súborného diela nazvanom O detektívke sú publikované zasvätené, ale prepiatym teoretizovaním nezaťažené štúdie o umení detektívky, o jej najznámejších tvorcoch i hrdinoch. Kornel Földvári sa neusiloval o encyklopedickú dôkladnosť sám svoju knižku prirovnal skôr k čitateľskému denníku. Nebol ani zaslepeným vyznávačom tohto populárneho literárneho odvetvia, vyberal z nepreberného množstva tie diela a spisovateľov, ktorí podľa jeho názoru detektívku vývinovo posunuli, alebo ju obohatili pridanou literárnou hodnotou.

V prvom zväzku súborného diela významného spisovateľa, humoristu a kritika Kornela Földváriho je publikovaný rukopis, ktorý sa našiel v pozostalosti. Autor ho pripravoval na vydanie v roku 1970, ale z politických dôvodov kniha nevyšla. Prvú časť autor venoval detektívnemu žánru, o ktorom neskôr vydal samostatnú publikáciu. Druhá časť je o westernoch a literatúre o Divokom západe, v tretej sú články o literárnej fantastike, horore, komikse a dobrodružnej literatúre je venovaný záver publikácie. Kniha tvorí kompaktný celok a jej nosnou myšlienkou je oslava čítania, čítanie ako dobrodružstvo, chválospev kvalitnej dobrodružnej literatúry, ktorá človeka motivuje k čítaniu ako celoživotnej záľube.

Výbor z díla české lingvistky Světly Čmejrkové představuje reflexi jejích mnohostranných vědeckých zájmů, za jejichž sjednocující koncept lze pokládat dialog a dialogičnost (v nejrůznějších podobách). V jedenácti oddílech jsou zařazeny články a studie věnované závažným teoretickým problémům (z oblasti filozofie jazyka, teorie komunikace, sémiotiky), ale rovněž články ukazující osobitý přístup autorky k tématům nejaktuálnějším, jako je jazyk, styl, dialog v současných médiích, reklamě, elektronické komunikaci, v uměleckých textech (L. Vaculík, M. Urban) nebo sociolingvistická problematika vztahu jazyka a identity. Výrazný okruh tvoří i studie věnované problematice genderové (jak mluví a píší ženy, jak se mluví s ženami a o ženách) nebo stylu vědecké komunikace. Téměř všechny texty mají přitom na zřeteli současnou českou jazykovou situaci, pohyb prostředků spisovných a nespisovných mezi projevy mluvenými a psanými.

Publikace Yana Huanga představuje důkladný úvod do studia pragmatiky. Věnuje se klíčovým oblastem pragmatického bádání implikatuře, presupozici, řečovým aktům, deixi a referenci, rozebírá vztahy pragmatiky ke kognici, sémantice a syntaxi. Autor systematicky vysvětluje různé přístupy k uchopování složitosti lidské komunikace a ukazuje jejich přednosti a problémy na množství příkladů, k čemuž využívá materiál z mnoha světových jazyků. Kniha je vstřícnou učebnicí po každé oblasti shrnuje nejdůležitější pojmy a čtenář si může ověřit porozumění na řadě cvičení s návrhy řešení. Publikace je vhodná především pro studenty jazykovědných oborů, ale také pro ty, kteří se zabývají filozofií jazyka a komunikačními aspekty řady souvisejících disciplín.

Soubor hlavních textů věnovaných autorem surrealismu, jímž se zabýval z různých stran, jako jeho vyznavač i z kritického odstupu. V knize je tak zároveň řeč o zakladatelských zjevech Andrého Bretona a Tristana Tzary a o Vratislavu Effenbergerovi, Zbyňku Havlíčkovi nebo o autorových generačních druzích, o Salvadoru Dalim a Maxu Ernstovi stejně jako o Mikuláši Medkovi, o surrealismu ortodoxním a o pražském postsurrealismu, o surrealistech francouzských a českých nebo belgických, o surrealismu v malířství a v koláži právě tak jako ve fotografii nebo ve filmu. Své místo tu má i vztah surrealismu k procházce nebo k jídlu

Monografia obsahuje sedem štúdií, ktoré vznikli v rámci projektu Fenologický vývin slovenčiny vo svetle súčasného stavu historickej jazykovedy, realizovaného v oddelení dejín slovenčiny, onomastiky a etymológie Jazykovedného ústavu Ľudovíta Štúra SAV v rokoch 2015 - 2018. Štúdie sú tematicky späté a zameriavajú sa na jednotlivé aspekty (fenologického vývinu slovenského jazyka). Pri výskume vedúcom k ich vypracovaniu bol využitý bohatý materiál nárečového archívu dialektologického oddelenia ústavu, nie vždy náležite zohľadňovaný v diachrónnej slovakistike a slavistike.

Třetí, upravené a doplněné vydání učebnice sanskrtu přináší několik změn: vedle uživatelsky příjemnějšího formátu je to především paralelní přepis do latinky u všech vět ve výkladových pasážích, slovíčkách za jednotlivými lekcemi a v klíči. Byly opraveny chyby a výklad byl na několika místech rozšířen. Učebnice je primárně určena studentům indologických oborů, ale díky důslednému užívání transliterace může dobře posloužit i zájemcům o gramatický systém sanskrtu, kteří neovládají dévanágarské písmo.

Cílem této edice je demonstrovat stereotypní uvažování o češtině a němčině, vnímání jejich role ve společnosti a rovněž vztah jazyka a státní moci. Vybrali jsme 85 textů či jejich souborů z let 1880-1945, které byly vytvořeny Čechy i českými Němci, liberály, konzervativci i šovinisty, demokraty, nacisty i komunisty. Naší snahou bylo vytvořit co nejpestřejší mozaiku uvažování o jazyku z úst a per politiků, právníků, novinářů, umělců i lingvistů, která by provokativně ukázala kontinuitu vnímání jazyka jako fetiše, který zabránil konstruktivnímu česko-německému soužití.

Čítanka obsahuje základní literaturu o Jiřím Kolářovi z let 19561986. Jedná se o eseje a práce přehledové, snažící se uchopit básníkovu osobnost, jeho genetiku, typologii, stylizaci a vývoj čili směřující k portrétu a syntéze. Přestože se výběr přidržuje chronologie, není jeho cílem postihnout vlastní kritickou recepci díla výrazně zasaženého cenzurou. Kulturně-společenské mlčení o Kolářovi se rozhostilo s koncem čtyřicátých let. Vzhledem k tomu, že pokus Václava Havla o jeho rehabilitaci zůstal v roce 1956 jen v rukopise, stal se prvním bilančním textem až doslov Jana Grossmana ke knižnímu výboru z roku 1964. Syntetizující stať Zdeňka Pešata o Skupině 42 v šedesátých letech již vyjít nestihla a nastupující normalizace roku 1970 rovněž znemožnila vydání Prometheových jater i s doslovem Emanuela Frynty. Ve stejném roce se klasická filoložka Eva Stehlíková zaměřila na kolářovské antické odkazy a reminiscence. Z přelomu šedesátých a sedmdesátých let pocházejí portréty a vyznání od literárních kritiků Jindřicha Chalupeckého, Václava Černého a Bedřicha Fučíka, ale též kunsthistorické studie od Miroslava Lamače a Jiřího Padrty. V osmdesátých letech souvisejí s exilovými vydáními vrcholných Kolářových knih esej Jana Vladislava či inter pretace Sylvie Richterové a v samizdatových časopisech uvedl studii o divadelních textech Vladimír Karfík. Čtení o Jiřím Kolářovi přináší práce vesměs bilančního charakteru a převážně esejistického rázu, jako jsou portrét, nástin, příběh apod. Důraz kladený na Kolářovu básnickou tvorbu spolu s kunsthistorickými a teatrologickými akcenty tvoří z antologie pomyslný monografi cký celek a s trochou nadsázky portrét umělce v nenormálním věku. V těchto dobově nepříznivých historických a kulturně-společenských podmínkách dokázali zahlédnout kontury Kolářova díla a podržet vědomí jeho celku jen nejvýznamnější interpreti. V edici Antologie IPSL dosud vyšlo: sv. 1: Čtení o Václavu Havlovi. Autor ve světle literární kritiky, ed. Michael Špirit (192 s., 2013), sv. 2: Čtení o Jaroslavu Vrchlickém. Básník ve sporech o životnost díla, ed. Michal Topor (184 s., 2013), sv. 3: Čtení o Jaroslavu Haškovi. Ohledávání 1919 1948, ed. Luboš Merhaut (168 s., 2014), sv. 4: Čtení o Jaroslavu Seifertovi. Hledání proměn autorovy poetiky, ed. Jiří Flaišman (160 s., 2014), sv. 5: Čtení o Elišce Krásnohorské. V bojích o Smetanu, Hálka a Minervu, ed. Libuše Heczková (196 s., 2015), sv. 6: Čtení o Karlu Teigovi. Vize, realizace, divergence 19191938, ed. Jan Wiendl (212 s., 2015), sv. 7: Čtení o Bohumilu Hrabalovi. Rukověť otevřeného díla, ed. Annalisa Cosentino (192 s., 2016), sv. 8: Čtení o Dantovi Alighierim. Prostory, postavy a slova, ed. Martin Pokorný (196 s., 2016), sv. 10: Čtení o T. G. Masarykovi. Literatura člověk svět (19101938), eds. Lucie Merhautová a Luboš Merhaut (366 s., 2017), sv. 11: Čtení o Jiřím Kolářovi. Portréty a syntézy, ed. Petr Šrámek (248 s., 2018).

První díl nesoucí název Hledání subsaharských identit v románové tvorbě je komentovanou antologií třinácti úryvků z románů napsaných jedenácti subsaharskými frankofonními autory mezi léty 1954 a 2009. Vybraná díla, odehrávající se v různých prostředích a odlišných obdobích, spojují témata hledání kořenů, kulturní alienace a vypořádávání se s koloniálním dědictvím. Autoři těchto románů jsou kritiky a literárními historiky považováni za klasiky subsaharských frankofonních literatur. Antologii předchází šest esejů, které vysvětlují na příkladech dalších děl subsaharských autorů stejného období stále aktuální problematické aspekty těchto literatur a zasazují je do historického kontextu. Jedná se především o koloniální politiku asimilace a její důsledky, užívání francouzského jazyka a opomíjení afrických jazyků na území bývalých kolonií či rozdíl mezi francouzským a frankofonním autorem.

Druhý díl s názvem Rozpravy o identitách ve frankofonním prostoru subsaharské Afriky je souborem jedenácti rozhovorů, a to se čtyřmi africkými autory, pěti univerzitními profesory a badateli v oblasti subsaharských literatur a dvěma nakladateli. Kladené otázky jsou si navzájem podobné, aby odpovědi čtenáři dovolily nahlédnout na probíraná témata z vícero úhlů pohledu. Rozhovory se týkají pozice subsaharského frankofonního autora v rámci světové a frankofonní literatury či jeho chápání francouzského jazyka, jenž je dosud neopominutelným aspektem subsaharských literatur. Dva dotazovaní přispěli eseji, které rozšiřují jejich odpovědi. První je historicko-faktografického charakteru a popisuje zrod subsaharských literatur, druhý je zaměřený na jejich proměny a etapy v moderním vývoji. Knihu uzavírá série tří esejů od afrikanisty Vladimíra Klímy o trojici významných kamerunských spisovatelů, kultuře Jorubů a ústní lidové slovesnosti.

Pozitivní a negativní slova tvoří základ etiky i politiky: v etice se na zápornosti etických slov (vražda) všichni shodnou, v politice naopak polarita slov vede ke sporům a nedorozumění. Proč tomu tak je? O slovech začínáme mluvit, když si přestáváme rozumět. Jsou to pro nás nástroje porozumění a sociální interakce. Pomáhají nám vytvářet vztahy k ostatním lidem a dávat jim najevo naše rozhodnutí, třeba když někomu něco slíbíme nebo se představíme. Umožňují nám ale také lhát a podvádět, a následně takové činy odsuzovat. Ovšem odsuzování či chválení vyžadují dva zvláštní druhy slov, slova negativní a pozitivní. Na odsouzení některých činů se všichni mluvčí shodnou, například lži či vraždy, a tyto činy pak tvoří díky své univerzální hodnotovosti základ etiky celého jazykového společenství. Na hodnotě jiných slov se však mluvčí neshodnou, a ty pak vyjadřují politické postoje mluvčích. Z nástroje porozumění se zde slova stávají nástroji vymezení se, nepochopení a verbální agrese: národ, rasismus, uprchlík, čmoud, Havel, Zeman, atp. Přestože je polarita těchto slov selektivní a omezená na některé mluvčí, je také motivována morálním přesvědčením. Rozsah a dosah politických slov se v jednom jazyce v čase neustále proměňuje a při pohledu do minulosti můžeme tak sledovat vzestup a pád jednotlivých normativních pojmů. Můžeme také procvičovat svou trpělivost a snažit se pochopit morální motivaci, která vedla naše předky ke konání, které dnes vnímáme jako perzekuci určitých skupin lidí. Možná nám to pomůže uznat, že i my se asi dopouštíme něčeho podobného v jejich očích, nebo v očích našich potomků. Stejné poučení nabízí pohled do jazyků jiných kultur, jejichž normativní pojmy jsou taktéž motivovány morálně, ale často úplně jinak, než ty naše. Přímý překlad je tak sice vyloučen, ale snaha o empatické porozumění nikoliv.

Táto publikácia nadväzuje na bibliografiu Slovenskí jazykovedci. Súborná personálna bibliografia slovenských slovakistov a slavistov (2006 - 2010), Bratislava: Veda 2014. Zachytáva práce jazykovedcov s vročením 2011 - 2015 (príp. dodatky k predchádzajúcim vydaným bibliografiám). Pri jej zostavovaní autori čerpali z fyzických fondov a elektronických zdrojov knižníc, výročných správ vysokoškolských pracovísk aj osobných webových stránok jazykovedcov, spolupracovali s jazykovedcami a vysokoškolskými pracoviskami. Zostavené heslá so životopisnými údajmi a publikačnou činnosťou boli zaslané jazykovedcom na autorizovanie. Z dvestodvadsiatich šiestich jazykovedcov uvedených v publikácii autorizovalo svoje heslá stosedemdesiat jazykovedcov, štyridsaťtri hesiel je venovaných už nežijúcim jazykovedcom, trinásť jazykovedcov na oslovenie nereagovalo (ich medailóny preto vychádzajú v neautorizovanej podobe). Pri autoroch, ktorí sú v publikácii po prvý raz, zachytávame ich kompletnú bibliografiu od začiatku publikovania.

Kniha Horizont komparace je dalším výsledkem česko-polské odborné spolupráce MałgorzatyKowalczyk (*1946), polonistky a didaktičky literatury, a Petra Posledního (*1945), literárního historika, teoretika, bohemisty a jedné z nejvýraznějších osobností české literárněvědné polonistiky. Přítomná publikace s výmluvným podtitulem Česko-polské literární sousedství 19452005 nabízí metodologicky i materiálově originální, mnohovrstevnatou sondu do různých podob vzájemných vývojových vazeb mezi dvěma národními literaturami. Národní aspekt coby klíčový komparatistický přístup je zde přitom od počátku kriticky promýšlen a de facto zpochybňován. Na pozadí srovnávání tvorby rozličné sociokulturní provenience dostává prostor zkoumání rozmanitých poloh literární kultury, resp. literárnosti. Autoři cílevědomě pracují s hlediskem naratologickým, tematologickým, translatologickým a dalšími; jedním z pilířů jejich uvažování o takto komplexně pojaté problematice je neustálý zřetel ke vztahu mezi tradicí a individuálním talentem, řečeno s T. S. Eliotem. V uvedených ohledech spis navazuje na předchozí publikace polonistického a polonisticko-bohemistického zaměření, vydané nakladatelstvím Pavel Mervart: společné dílo obou autorů s názvem Jákobův žebřík. Polská literatura v letech 19451989 (2008) a práci Petra Posledního Taktika přepisu. Polští autoři v časopise Světová literatura (2013).