Knihy - Česká poézia strana 1 z 100
zobraziť:
Silvuple
Autorova nová sbírka nás zve do zvláštního světa, kde bazilišci kývají hlavami, nohy kopou do stěn, plameny planou, čadí knoty a z nebe padá kamení. Veřeje skřípou, vítr bouchá okenicemi, psi štěkají a zamyšlený Bůh tluče do kovadliny. Prostor záhadný i povědomý, jako by nás básník zval k návratu do míst, která jsme kdysi znali, ale už na ně zapomněli. Nebo jde o nějaký úplně nový světadíl? „Blízko, blizoučko už je k mostu, / za řekou jiskrnou nový je svět.“ Kdo ale ví, co je za tou vodou? Nemusí to být o nic lepší. Kdo ví, co nás tam čeká. Je tam cukr sladší? Sůl slanější, kyselejší ocet? Krásněji zpívají tam ptáci? Slunce svítí déle? Delší jsou večery? Pojďme tam a poznáme to.
Siluety
Básnická sbírka rozdělená do ročního cyklu, poskládaná ze čtyř částí: jaro, léto, podzim a zima. V každé části je osm básní, které korespondují s daným ročním obdobím. Jsou to básně pro radost i k zamyšlení, prostřednictvím nichž se můžete ponořit do přírody nebo jen tak rozjímat o přátelství či lásce.
Koutnice
„Pokouším se o křehkou chůzi mezi otevřeností a zahaleností,“ charakterizovala svou poezii v nedávném rozhovoru Tereza Šustková (nar. 1991). A tato věta dobře přiléhá i ke třetí sbírce básnířky, která citlivě a osobitě rozvíjí bohatou tradici naší spirituální lyriky. Erbovním motivem, který dal název jednomu z oddílů i celé knize, je koutnice, koutní plachta, která kdysi oddělovala šestinedělky od okolního světa. Nové básně se tak zcela přirozeně dotýkají (nejen) ženské existence, nejsou však akcentovány vysloveně angažovaně. Perspektiva je všelidská; takto jdeme na svět, toto je náš úděl a naše podstata a nic na tom nezmění vytěsňování či naopak banalizace. Křehký motiv skrytosti a oddělenosti prostupuje celé její dílo. Co vše je zasuto „za“ či „pod“ pomyslnou plachtou? Dá se najít kotva skrze tíhu? I všechno to odmítnuté, ponížené, nepřitažlivé, malé, pokřivené, zastrčené do kouta může být sečteno a oslaveno v poezii ticha a cudnosti. V poezii naděje a ryzího prožívání.
Naposledy jsem si vysnil Václava Hraběte
„Desítky vilných cigaret za noc, ve které vládne svoboda a vášnivá anarchie“, takové je ladění poezie Petra Zemka. Žádné rafinované vymýšlení důmyslných metafor u psacího stolu, ale tvorba žitá, spontánní, vášnivá. Lásky bez happyendů, ale osudové. Takové básně se psávaly za starých dobrých beatnických časů, plné opojného bohémství, erotiky a nekonečných flámů. Do veršů se už ale zvolna vkrádá nostalgie středního věku, ten koktejl stesku, marnosti a deziluzí… (Jiří Žáček).
Na sklade 2Ks
11,34 €
12,60 €
Dva ohně
V době jazykového diletantství a upadajícího zájmu o kulturu slova jsou pro mě verše Jiřího Svatopluka Novotného oblažujícím čtenářským zážitkem. I radostným zjištěním, že dobří básníci žijí stále mezi námi. Jakkoli jsou jeho básně po formální stránce jednoduché, blížící se až k prostotě a zpěvnosti lidových písní, jsou zároveň i chytré a sofistikované.
Zničehonic
Nová básnická sbírka Jana Buriana přináší v šesti oddílech (Předjaří, České myšlenky, Zkrouceniny, Můj les, Honza a Jenda, Tenistovy sny) básně, v nichž poznáváme jejich autora tak, jak ho dobře známe (nápaditého, hravého, vtipného), současně ale vidíme i to, jak zde posunul svůj výraz ke stručnosti a k drobnějšímu pointovanému veršovému útvaru. Je to ten nejlepší Burian z dřívější doby, ale současně i Burian nový, překvapivě radostný, ale i zamyšlený a melancholický.
Menuet podpatků daleko odsud
Lyrické opusy Karla Koppa a Karla Kubešky vznikaly na konci sedmdesátých a na začátku osmdesátých let 20. století. Výběr básní obohacený o velkoryse pojatý autorský komentář rozdělený do třinácti kapitol svérázně ilustruje období tak zvané normalizace v komunistickém Československu. Vlastní tvorba osobité poezie pomohla oběma Karlům vyrovnat se se složitou dobou plnou konformismu, obav z budoucnosti i marného hledání smyslu života uprostřed šedi a nomenklaturního morálního marasmu.
Až pleskne brok
Měl jsem jednou tu čest doprovázet autora této sbírky do provizorního stánku dopravního podniku na jinak sympaticky vintage hlavním vlakovém nádraží Bratislavy. Šel si vyřídit seniorský průkaz, aby mohl bezplatně cestovat autobusy nebo električkou po svém rodném městě. Navštívit kamarády, postarat se o hrob a tak. Po těžkém úraze si Jáno přesně nepamatuje názvy ulic, někdy se mu vytratí i jména osob, ale pamatuje si všechno, podle obrazů z oken autobusu nebo električek. V průhledné fólii má Jáno fotku pořízenou v pařížském automatu, jenže paní za přepážkou si ho chce vyfotit sama. Má fotoaparát s drátem, který snímek přesune rovnou do počítače. Stačí se tiše postavit ke zdi a chvíli se nehýbat. To ale básník odmítá. Chvíli to vypadá, že je po všem. Bude se muset toulat ulicemi rodného města pěšky, jezdit na černo nebo si kupovat jízdenky pro lidi v produktivním věku. Zabere až úporné Jánovo zvolání na celou provizorní kancelář dopravního podniku: Ale som Slovák, som z Bratislavy. Došlo tedy k odstranění tvrdosti, jak by řekli právníci, a má na legitce fotku ze starých slavných časů. Už víme, že Ján Sedal, nekompromisní herec a alternativní společník vybraných brněnských sezení, čerpá některé benefity na Slovensku. Ale už druhou knihou, Bůh zaplať, se řadí do literatury české. Jeho texty, stejně je tomu kupříkladu u autorů Písma, vznikaly nejprve vyprávěním mezi lidmi, kteří si je ale natolik oblíbili, že si je začali zapisovat, posílat esemeskami či je jinak uchovávat, něco také sám autor rozposlal přes nejrůznější noční sociální sítě. A právě díky tomu tu dnes máme svědky, že nejde o bonmoty či vtipné říkanky, ale o básnění autora, který nejčastěji říká, že nedokáže vůbec mluvit, čemuž se ti kolem smějí a někdy si neuvědomují, že právě z tohoto pnutí a jen z něj vzniká pohnutka psát verše. Petr Minařík
Poslední šance
Tato knížka hovoří prostřednictvím básniček a aforismů o složitosti lidského života. V kontextu s prostředím a podmínkami existence občanů je v podstatě obrazem současné společnosti. Vyzdvihuje dobré vlastnosti a kritizuje nepravosti, které stále bují na všech úrovních společenského života.
Zejména v aforismech se snaží velice stručnou formou upozornit čtenáře na to, čeho by se měl vyvarovat, a na druhé straně, co je pro každého přínosem.
Zcela otevřeně hovoří o nešvarech v politice, vrcholné politiky kritizuje sice anonymně, ale bystrý čtenář má určitě jasnou představu o funkcích a jménech.
Kyblík - Etudy 2005-2020
Toto je soubor jednoho sta dvaceti básnických etud, které autor napsal na rozloze patnácti let.
Královna všech příště
Druhá kniha poesie, poesie ženské a civilní autorky, která se donedávna výhradně věnovala zvlaáštní literární kategorii "šuplíková poesie".
Hoj a slyš!
Jak by se bájné a mytologické bytosti vypořádávaly s jednadvacátým stoletím? Co kdyby ježibaba bydlela v dnešních lesích? Byla by Červená Karkulka spokojená se svým osudem, anebo by se raději rozhodla identifikovat jako Rudý Karkul? A jaký vliv má znečištěná voda na vodníkův kabátek? O těchto postavách a mnoha dalších pojednává básnická sbírka Hoj a slyš!, jež v sobě snoubí evropský folklór a mytologii se satirou a kritikou životních hodnot naší doby,
Potetovaná duše
Naprosto originální kniha vznikla netradiční spoluprací populárního párového terapeuta a přední pražské tatérky Báry Fouskové. Dramatické, niterné, syrové, drásavé a upřímné verše jsou umocněny červenočernými grafikami. Kruhovým průrazem v přední straně desek mezi ně rovnou vstoupíte. Neobyčejně působivý celek posiluje zážitek z četby. Limitovaná edice.
Kdo pije potmě víno, 2. vydání
Jedna z nejkrásnějších básnických sbírek dvacátého století od jednoho z nejvýznamnějších českých básníků, jehož knihy byly přeloženy do mnoha jazyků.
Když jsme spolu pod hvězdami žili
Hudební publicista Vladimír Kouřil (* 1944), činovník Jazzové sekce, politický vězeň, autor mnoha publikací o hudbě a její neúnavný propagátor, připravil souborné vydání své poezie. Základem knihy jsou texty psané během osmiměsíční vazby v Ruzyni (1986–1987), k nimž autor připojil další básně ze svého archivu a celou sbírku nazval Když jsme spolu pod hvězdami žili (poezií).¨
Vladimír Kouřil se nepovažuje za básníka, proto sám na obálku knihy napsal: „Od středoškolských let jsem čtenářem poezie. Ale nikdy jsem ji nepsal programově, cílevědomě. Vždy jednou za čas pod tíhou událostí, nejen osobních, si poezií trápení odlehčím. Pak třeba několik let zase ani verš – píši hlavně jiné věci: o jazzu pro časopisy, knížky o hudbě, také už beletrii.“ Přesto je dobré se s Kouřilovou poezií blíže seznámit. Čtenáři jistě s radostí a pochopením ocení netradiční postřehy a úvahy, o nichž se vyplácí přemýšlet a které doplňují svědectví tohoto významného pamětníka poválečné neoficiální kultury.
Hlasy ozvěny
Vyznat se ve vlastní hlavě je často těžké. Ještě těžší je zkusit popsat, co se v ní odehrává. Nejtěžší však stále zůstává někomu se s tím svěřit. Sdělit všechny své chmury, které často ani sami nechápeme. Všichni nosíme v hlavě své vlastní běsy a nikdo z nás přesně neví, jak s nimi naložit. Proto jsou tu Hlasy ozvěny. Váš průvodce zbloudilou myslí, jehož účelem je vnést do vašich vědomí zprávu, že je v pořádku občas nechat myšlenky žít vlastním životem.
Miss Dobré naděje
Chce-li člověk něco říct k dnešnímu světu, zůstane rozpolcený. Polovina lidí v něm nachází beznaděj a druhá polovina ho velebí do nebes, jako by všechno, co bylo předtím, nestálo za zlámanou grešli. Je to stejné jako ve známém Žáčkově aforismu:
Ber život jako pírko v tom povětrném světě,
ber život jako pírko – a vichr odvane tě.
Ber život jako balvan v tom božském nedohlednu,
ber život jako balvan – a potopí tě ke dnu.
Jiřího Žáčka z této pustiny marnosti vysvobozuje Miss Dobré naděje, jeho láska – vždy znovuzrozená, pozemská a milující básníka.
Básně, 2. vydání
Osmdesát let od narození a třicet let po smrti Karla Kryla vydává nakladatelství Torst úplný soubor všech jeho básnických sbírek, jak si je sám uspořádal a připravil k vydání. Vedle sbírek básní milostných (7 básniček na zrcadlo, 17 kryptogramů na dívčí jména, Amoresky) ve svazku najdeme jeho vrcholné sbírky Slovíčka a Zbraně pro Erato, poezii satirickou a ohlasovou (/Zpod stolu/ Sebrané spisy, Z mého plíživota), vážné pozdní skladby Lot a Sněhurka v hadřících a vtipnou, satirickou poezii z cest ve sbírce Krylias & Odysea. Kryl je básníkem originálním, píšícím mimo dobové proudy a skupiny, pracujícím s dokonalým rýmem a pevnou básnickou formou. Jeho básně jsou vedle textů písní jádrem jeho literárního díla, jehož součástí jsou dále vzpomínky, prózy, publicistika a rozhovory.
Skřivánek na pánvi
Ve své třiadvacáté sbírce z posledních let Skřivánek na pánvi se Václav Hons svými verši i nadále vrací do míst, která máme všichni rádi. Snaží se pochopit kvas doby. Verše jsou o lásce i nelásce, o zpěvu i o pláči, jsou ze života i o životě. Básník hledá absolutní výšku a absolutní dno noci. Je třeba stále šlapat na vrchol, na kterém nikdy nestaneme. A tak praví básník, že všechno se přežije, i to, že už člověk nežije. Básník však nekončí, neboť – slovy z jeho předchozí sbírky – bůh spí a šílenec píše a píše…
Táto kategória je venovaná básnickému umeniu v českom jazyku a ponúka vám jedinečnú príležitosť objaviť bohatstvo a rozmanitosť českej literatúry. Nájdete tu básnické diela od slávnych českých klasikov až po súčasných autorov, ktoré vás prenesú do sveta krásy, vášne a hlbokých emócií českého jazyka.
Česká poézia je významnou súčasťou kultúrneho dedičstva Českej republiky. Táto kategória ponúka básnické diela od slávnych klasikov, ako Karel Hynek Mácha, Jaroslav Seifert, František Halas, a ďalších, až po súčasných autorov, ktorí pokračujú v básnickom umení a oslovujú modernú generáciu. Nájdete tu básne plné hlbokých myšlienok, lásky, smútku, radosti a obrazov, ktoré vás vtiahnu do sveta citov a fantázie.
Pri prehľadávaní tejto kategórie narazíte na básnické zbierky rôznych štýlov a tematiky, od romantických básní o prírode a láske k Česku, cez introspektívne diela o ľudských citoch a existenciálnych otázkach, až po spoločensky angažované básne, ktoré reflektujú súčasné udalosti a problémy.
