Najnovšie - Česká poézia strana 1 z 55
zobraziť:
Uprostřed konce
Libor Prudký je znám jako sociolog. Teprve v pozdním věku se začal věnovat poesii, sbírka Uprostřed konce, v pořadí třetí, je dílo vyzrálé a neobvyklé. Konečnost života, účtování, vnímání Boží přítomnosti a blízkosti smrti jsou témata, která nejenže nerezonují v soudobé české poesii ale byla vytlačena i z běžného života.
Pouliční lampy
Láska. Naděje. Úzkost. Strach. Melancholie. Emoce, které prostupují stránkami Pouličních lamp. Osobní zpovědi psané v radosti i smutku, které otevírají téma depresí a boje s vlastními démony, ale také hledají útěchu v lásce a kráse maličkostí.
Sbírka básní a černobílých ilustrací pro všechny, kteří vědí, jaké to je, být sám, a hledají paprsek světla.
Opera kontra chaos
Opera kontra chaos je další umělecký výboj na nejistý terén antipoesie, grotesky a lyrického humoru a satiry bez diskuse. Vít Kremlička zabředl i do sci-fi tématu kolonizace přilehlých planet a vesmíru, jak se jimi zabývají včerejší i dnešní tvůrci. Nejde tolik o to, zda je to možné a kdy, ale jestli má vůbec někdy smysl se tím zabývat, když nevyřešených problémů je na Zemi až až. Vítejte v útlé sbírce básní o vodách, efemerách a dalších pravěkých tvorech, kteří tu s námi žijí už odpradávna!
Nesejde na tom
Básnicky debutovat na konci sedmého decennia obnáší mimo jiné i to, že si můžete dovolit téměř cokoli, ale vy to dělat nechcete, nepotřebujete, nemusíte. Moci a nemuset, moudře už nevědět, co se ví, mít nadhled a pěstovat vtip, jichž nejde nabýt jinak než odžitými roky, tvoří ale jen jednu linii prvotiny Michaela Třeštíka. Originálně vystavěné vzpomínky na uplynulé střídají postřehy o současnosti, zamyšlení nad smyslem tvorby a definicemi poezie, haiku o tom, o čem haiku mohou a nemusejí být.
dostupné aj ako:
Účaří
Po devítileté odmlce od vydání sbírky Volné verše, nominované na cenu Magnesia Litera, přichází Ondřej Hanus s novou, kompozičně sevřenou knihou, která jako by se zároveň vracela ke kořenům jeho poetiky. Účaří navazuje na autorovu práci s jeho erbovní formou sonetu, která obepíná zhruba třetinu básní sbírky, a s využitím principů symetrie a kontrastu buduje celek na napětí mezi rozpadem a řádem, volností a (s)vázaností, bolestí a něhou. Podobně jako sbírka Výjevy, za kterou autor obdržel Cenu Jiřího Ortena, je Účaří symetricky rozděleno do dvou zrcadlově komponovaných částí a sleduje pohyb od výchozího bodu k lyrické pointě, od vzdoru k tichému smíření, od úzkosti k útěšnosti. Tematizuje přitom jak mezní zkušenosti těla a paměti, tak samotnou možnost poezie, jazyka a rytmu jako prostorů uchování i překročení. V koncentrovaném, obrazově naléhavém jazyce se zde setkává existenciální reflexe s potřebou a hledáním řádu – a právě z tohoto pnutí se rodí Hanusova dosud nejtišší a zároveň vnitřně nejvyhrocenější sbírka.
Autorem obálky a ilustrací je malíř a básník Matěj Lipavský. Souběžně se sbírkou vychází také stejnojmenné hudební album, na němž vybrané básně zhudebnil Jan Hoskovec alias Razumikhin (razumikhin.bandcamp.com).
A zase zkusíš ráno vstát
Bilanční kniha básní a písňových textů Jana Velíška (* 1951) obsahuje výběr 75 autorských textů, zpravidla zhudebněných českými písničkáři a kapelami. Autor v knize bilancuje svoji dosavadní plodnou textařskou dráhu při příležitosti svého významného životního jubilea. Kniha též obsahuje zajímavá věnování významných českých hudebníků, např. Jana Spáleného, Václava Kopty či Jiřího Suchého, který pro knihu vytvořil i originální kresbu věnovanou autorovi. Knihu doprovází ilustrace berounského výtvarníka Kameela Macharta, ten je autorem i velkoplošného ilustrovaného plakátu, který je ke knize vložen jako bonus. Jan Velíšek je čerstvým nositelem Ceny města Berouna za rok 2025 za celoživotní přínos literatuře.
Romance pro křídlovku, 2. vydání
Romance pro křídlovku představuje lyrickoepický vrchol Hrubínovy básnické tvorby. Příběh z autorova mládí, kde vzpomíná na svou první lásku. Doslov Zdeněk Slabý
ilustroval: Adriana Rohde Kabele
Oblékám si svoje tělo jako pyžamo
Daleko od lidí je daleko od sebe. Jen s nimi jsme ve světě. Vše, co se stalo, a všechny, které jsme potkali, máme ve svém těle zapsané. Slovy, která jsou někdy až moc hluboko. Slovy, která na noc nejdou svléct. Proto když jsi ty tím, kdo je píše, přitlač. Vejdi do psaní celým tělem. Psaní je aktem odporu, ale taky péče, existence, kolektivního soužití. Piš. Tělo musí promluvit. Truchli, tanči, vzpomínej. Vracej se pohybem vpřed. Vypij soudek do dna, jinak se vypaří. Jako i my se nakonec vypaříme.
Výběr z hroznů
Osmá sbírka básníka a milovníka vína Kamila Maříka přináší zcela nové verše, ale i dřívější, dosud neuveřejněné texty, bilancující pohled na naši dobu očima člověka, který „už toho za ta léta hodně zažil“ a má právo dívat se na svět z nadhledu a bez zbytečného nadšení. Mnoho optimismu sbírka, členěná do čtyř oddílů, nepřináší, životní zkušenosti autora vedou k přesvědčení, že i přes „Půlnoční swing andělů na špici jehly s červenou nití času jsme trosečníky s děravou lodí, plující odkudkoli nikam“. Přesto však snad někde ještě je „zelená naděje s uhlíky žhavými“. Sbírka je vydána v počtu sto číslovaných, autorem podepsaných výtisků.
Horní hranicí lesa
Básně druhé sbírky Lucie Kubalíkové představují strohé a sevřené výpovědi, pohybující se na pomezí odborného a poetického textu. Sbírka se tak stává exkurzním průvodcem, četba je putováním napříč různými geosystémy a ekosystémy, avšak meze a prahy jsou zde rozostřeny, případně posouvány a modifikovány obtížně rozpoznatelnými procesy. Okamžik, kdy dochází k překročení horní hranice lesa, je téměř nepostřehnutelný. Vstup na jakékoliv cizí území i návrat do vlastní krajiny představují tichou hrozbu a připomínají, že dříve nebo později vše zanikne. Nakonec nezbývá, než setrvat na cestách, i když není kam dojít.
Křídla sebepoznání
Sbírka 85 básní nabízí lyrické, epické i romantické texty i historické motivy. Objevuje se zde příběh Ulriky von Levetzow, Enid Blyton i císařovny Sissi. Setkáte se s nešťastnou Ayše, odsouzenou vražedkyní i proměnou autorky v hraběnku. Nechybí ani autorčiny úvahy o snech, jaru, nepochopení okolím a ztrátě blízkého. Na pestré paletě témat si určitě najdete to své.
dostupné aj ako:
A Nickyho hříšná duše potkala zajíce
V této sbírce se prolínají události roku 2025 – a to jak osobní a intimní, tak i málo známé případy odsouzení a trestání občanských postojů lidí v Rusku. Sbírka tak zachycuje na různých úrovních vnitřní potřebu svobody, potřebu svobodné vůle, odhodlanost. Autorce dosud vyšly dvě sbírky Laciná romantika (2017) a Balčik (2024). Radka Rubilina překládá do své rodné češtiny z ruštiny, ukrajinštiny a bulharštiny.
Bít o slam
Jeden z nejstarších žijících českých slamerů se vrací tam, kde vždy byl nejdoma: na scénu, na stránku, do slova. Člobrdan, vlastním jménem Jan Jícha, přináší sbírku, která je provokací, diagnózou i vyznáním lásky k jazyku zároveň. S břitkým humorem a ostrostí, jíž se nelze vyhnout, rozpitvává svět, v němž diktaturu pojebariátu nevystřídal řád ani rozum, nýbrž kapitán Korporán, botoxy a asociální sítě. Jícha je básník, který nesedí tiše. Stojí na jevišti a ptá se nahlas, zda má vůbec smysl bít o slam, když prostor kolem nás hlučí prázdnotou. Sbírka BÍT O SLAM je plná básní (které se čtou jako monology a hrají se jako představení), prokládaných relaxativními pauzami, jež jsou čímkoli, jen ne klidné. Od třídních schůzek přes evropské parlamentace až po zhasínající duše – Jícha nezůstává nic dlužen ani tématu, ani čtenáři, ani sobě. Tenhle muž psal, ještě než to bylo trendy, a píše dál, i když trendy dávno odešly jinam. Přijměte pozvání do světa, kde slovo ještě něco znamená – i když se o to musíte pořádně poprat.
Vesmír není dominatrix
Poezie mikulovsko-brněnské básnířky Eli Hondl (nar. 1995) je světem protikladů. Její obraznost dokáže být lyrická a odkouzleně křehká, ale i naštvaně kritická a syrová. Na jedné straně tu „ze dna vraků prorůstají jako choroše / tlamy bílých běluh / písně tumorů samoty“, abychom se jen o chvíli později stali svědky mlčení i výkřiků, jež mají kořeny v hněvu stejně jako v sexu. Jednotlivými básněmi ve sbírce se pak jako jednotící linka táhne tělesnost; ta reflektuje jak tělo vlastní, tak i tělo společenské. A nakonec je tak do dvojí role postaven i jazyk samotný — prostředek, jak zúčtovat sama se sebou: „ideologický jazyk polykej pomalu / vyklovaná rána hnisá božskou / ale třetí oko máš příliš jasné“.
Viktor
Básnická kniha Viktor je v jistém slova smyslu sebevražedná – Kamil Bouška v ní plnou vahou svého autorského já masakruje obraz básníka jako empatické niterné bytosti a ušlechtilého komentátora světa. Potvrzuje tím příslušnost k cechu básníků prokletých. Viktor jako by se zrodil mezi stránkami Bouškovy všeobjímající trilogie Dokumenty a představoval jediný myslitelný způsob, jak na ni navázat. Je, a zároveň není jejím protipólem. Bouškova vášnivá, a přitom promyšlená básnická polemika se světem i se sebou samým pokračuje, riskantně, jakýmikoliv prostředky, do krajnosti.
Pevnost kořenů
Sbírka Pevnost kořenů přináší básně prostoupené tichem krajiny, hloubkou víry i naléhavostí současného světa. Autorka Marie Dolistová ve verších citlivě zachycuje proměny přírody, lidského nitra i času, který plyne mezi zrozením a odchodem. Motivy lesa, putování a světla se zde prolínají s otázkami smyslu, utrpení i naděje. Vedle meditativních a duchovně laděných básní se ve sbírce objevují i silné reflexe aktuálních událostí a bolestí světa, které kontrastují s tichou krásou haiku a obrazností přírodních scenérií. Pevnost kořenů je knihou o hledání pevného bodu v nejistém světě – o návratu k podstatě, k víře, k tichu, které dokáže nést i v časech zkoušek.
Abeceda lásky
Miloň Čepelka říká o novém vydání své básnické sbírky: „Abecedu lásky jsem napsal v minulém století na přelomu tíživých roků sedmdesátých a osmdesátých, protože mi bohatá hravost češtiny vracela víru v lepší časy. Když mě na stará kolena občas znovu přepadá skepse, těším se nadějí, že snad ta prostá čtyřverší můžou někomu stejně posloužit i dnes. To bych byl namouduši rád.“
dostupné aj ako:
Tvůj dotek mi utek...
Poezie jako zbraň proti relapsu. Autorka vyhrává boj s poruchou osobnosti i vlastní hlavou – a chce vás mít u toho.
Musela opustit milovanou osobu, aby neztratila samu sebe. Zůstalo jen zoufalství a osamění. Relaps si zakázala. A tak psala, psala, psala, až se z ničivé prázdnoty zcela vypsala. A poprvé v životě našla lásku sama v sobě. Syrový otisk cesty od truchlení, samoty a závislosti k osvobozující síle. Svoboda, co stojí za každou slzu. Pro všechny, kteří potřebují vědět, že v tom nejsou sami.
dostupné aj ako:
Moře času
Stačí pár dní a z úplňku je nov,
svítí jen oči kocourů a sov.
Ženám se náhle nedostává slov
a začíná nám éra katastrof.
S dnešním stavem světa se Jiří Žáček vyrovnává s nadhledem. Odkládá růžové brýle a vidí obraz světa, který nepotěší, a přesto v něm objevuje krásu, radost a naději. Éra katastrof je proti humoru a zdravému rozumu bezmocná.
Táto kategória je venovaná básnickému umeniu v českom jazyku a ponúka vám jedinečnú príležitosť objaviť bohatstvo a rozmanitosť českej literatúry. Nájdete tu básnické diela od slávnych českých klasikov až po súčasných autorov, ktoré vás prenesú do sveta krásy, vášne a hlbokých emócií českého jazyka.
Česká poézia je významnou súčasťou kultúrneho dedičstva Českej republiky. Táto kategória ponúka básnické diela od slávnych klasikov, ako Karel Hynek Mácha, Jaroslav Seifert, František Halas, a ďalších, až po súčasných autorov, ktorí pokračujú v básnickom umení a oslovujú modernú generáciu. Nájdete tu básne plné hlbokých myšlienok, lásky, smútku, radosti a obrazov, ktoré vás vtiahnu do sveta citov a fantázie.
Pri prehľadávaní tejto kategórie narazíte na básnické zbierky rôznych štýlov a tematiky, od romantických básní o prírode a láske k Česku, cez introspektívne diela o ľudských citoch a existenciálnych otázkach, až po spoločensky angažované básne, ktoré reflektujú súčasné udalosti a problémy.
