Najnovšie - Česká poézia strana 7 z 55
zobraziť:
Paní les
První sbírka básníka (nar. 1999), který studuje geografii a historii na Pedagogické fakultě MU v Brně. Zatím publikoval časopisecky a v roce 2020 byl jedním z finalistů Literární soutěže Františka Halase. Klíč ke sbírce se nachází v „lesních básních“, inspirovaných rytmem sadby stromů. Sám autor napovídá: „Jistý čas jsem býval lesním dělníkem a paní les byla mojí milou. Dubnová rána se zakarpatskými dříči byla nezapomenutelná. Rád zachycuji život, jaký je, rád ho ohledávám v hranicích koloběhu přírody: jaro, babí léto, otava, sbírání kaštanů a advent.“ A dál? Nic méně než skvělá poezie. Medové pasti jazyka, neslyšené metafory, závratné obrazy, definice skutečnosti, které umějí být přesnější než pravda. A také zvláštní křesťanské aluze, lehké i drásavé. A tím vším se proplétá mlčenlivý Bůh, který je i není. „Jak je libo, velká rybo, / tady máš mé závěje.“ Máme zde velký básnický talent, který v závějích naší literární scény určitě nezapadne!
Prostory za prahem
Vstupování do fantastických komnat obraznosti nevyhýbající se ani děsu je charakteristickým znakem poezie Petra Vrchlabského, básníka a člena ostravské Skupiny 1742, jež čerpala také ze zdrojů a tvůrčích metod a postupů surrealismu. Přidá-li se k takové poetice zkušenost pobytu v industriálním městě se zpřetrhanou historií a ve zdevastované krajině „páchnoucího sabatu těžních věží“, vzniknou básně vzdorné, s pochmurnou atmosférou mlžných jesenických hor. Citlivost takové poezie na zmar, zkázu a nevyhnutelnost smrti je silná, nadlehčení však přináší umná práce s ironií či humorem...
Petr Vrchlabský (*1949) je básník surrealistického východiska a občasný publicista, povoláním právník. Vystudoval Právnickou fakultu UK v Praze, narodil se ve Zlíně, ale život spojil s Ostravou, kde žil od roku 1955. V roce 2013 vydal knihu nazvanou S pamětí v zádech, v níž jako ostravský patriot a chodec městských zákoutí, jež důvěrně zná, přináší tu krátká, tu delší zamyšlení o místech jako městské hřbitovy, kostely, synagogy, kina, kavárny či bufety s jejich ztracenou a postupně mizející pamětí. Podílel se na činnosti ostravské pobočky Společnosti Karla Teiga a později v letech 1995 až 2005 Skupiny 1742 v Ostravě. Nyní bydlí ve Vratimově.
Vlčí poezie
Pocta jedné citlivé tvůrčí duši, která vyhasla
Poezie studentky zastřelené v prosinci 2023 na FF UK
Celý výtěžek z prodeje této knihy půjde na dobročinné účely dle preference rodičů zesnulé studentky.
Lucie Fríbertová se narodila 12. 12. 2000 ve Strakonicích a zemřela 21. 12. 2023 – v onen osudný den, kdy se ocitla v nesprávný čas na nesprávném místě, ve čtvrtém patře Filozofické fakulty UK na Palachově náměstí v Praze. Jako okno do své duše po sobě zanechala kresby, skici a tři básnické sbírky.
„Vnímám tyto básně vydané z pozůstalosti jako příležitost nahlédnout velikost všech úžasných vnitřních vesmírů, které v ten den pohasly, ne však zanikly. I díky tomuto vydání, které zahrnuje jak verše rané, ještě nevyzrálé, tak i ty pozdější, aspirující na umělecké sdělení, se vnitřní vesmír každého z nás může stát bohatším. A to skrze prožitek křehkosti a pomíjivosti, jenž však v životě patří k těm nejhodnotnějším.“
Martin Vopěnka, spisovatel
Věci, které jsem ti nikdy neřekla
Intenzivní sbírka poezie o utrpení, lásce a ztrátě. Reflexe životních událostí před smrtí matky i po ní.
Nosíte v sobě tajemství, která jste nikdy nikomu neprozradili? Nebo už jste nestihli říct ta nejdůležitější slova? Tato sbírka poezie se dotýká hlubin ztráty, lásky a naděje, kterou nacházíme v každodenních maličkostech. Je to upřímná reflexe života před i po odchodu milované matky, kde se slova stávají mostem mezi bolestí a znovunalezenou radostí. Autentické a hluboce dojemné verše vás osloví, ať už hledáte útěchu, pochopení nebo sílu jít dál.
Jak jsem pro tebe zapálil Barcelonu a dvacet tři Chvilek u kávy
Básník a prozaik Petr Cincibuch vstoupil do literatury v letech sedmdesátých sbírkou poezie Panenství. Následovalo 18 titulů, přijímaných čtenářskou obcí s pozitivním zájmem. Připomeňme Medový kámen, Dlážděnou zahradu, Nejkrásnější bývá šílená. Poslední autorův titul se dělí do dvou částí: lyrické básně a část prozaickou. Jsou to krátké poetické sloupky, které vycházely v časopise Medicína a umění, jehož je Petr Cincibuch 15 let vydavatelem a šéfredaktorem. Chvilky u kávy obsahují osobní vzpomínky a vtipné reakce na absurdnosti současnosti. Dosáhly takové popularity, že se autor rozhodl vydat v knižní podobě.
Kruh z tabáku
Sbírka Kruh z tabáku je reflexí tradičního indiánského obřadu Vision Quest, který David Jan Žák prožil v lesích Šumavy pod vedením zkušeného šamana.
Moudrost stezky
Moudrost stezky je logickým vyústěním dosavadního literárního vývoje Miroslava Černého. Dalo se předpokládat, že autora, který se vedle knih odborných a populárně?naučných prosadil především jako cestopisec a básník, dříve či později zláká nová tvůrčí perspektiva a bude si chtít vyzkoušet možnosti na poli prózy. Předkládaná knížka je pochopitelně teprve prvním krokem, jak dokládá její podtitul: povídky, básně, texty; i zde totiž Černý přináší texty jak básnické, tak cestopisné. Části, jež bychom mohli označit za prozaické, sice převažují, jde ale o kratší příběhy, které by v duchu Raymonda Carvera mohly být klidně psány ve verších, stejně jako některé básně by na druhou stranu bylo možné převést do prózy.
Pozornější čtení jednotlivých čísel sbírky ukazuje, že Černý zůstává věrný svým oblíbeným tématům: dobrodružným výpravám po světě, původním národům, a z nich zejména Indiánům, vymírajícím jazykům, legendám, mytologii, šermu či bushcraftu. Zároveň se otevřeně i skrytěji hlásí ke svým oblíbeným spisovatelům a písničkářům: například k Jacku Londonovi, Otakaru Batličkovi, k Townesi Van Zandtovi, Bruci Springsteenovi nebo Bobu Dylanovi. Není přitom překvapující, že jde o literáty a muzikanty s tuláckým srdcem. Totéž platí i o Černého oblíbených básnících, z nichž explicitně zmiňuje Garyho Snydera, Santóku Tanedu a Arthura Rimbauda. Z cestovatelů jsou v knížce přítomni enfant terrible Richard Francis Burton (a.k.a. Frank Baker) a také polozapomenutý český objevitel Josef Wünsch.
Součástí svazku jsou jednak doposud nepublikované povídky a básně, jednak práce starší, pocházející z dřívějších autorových knih, přičemž ve většině případů jde o knihy buďto dávno rozebrané (Karavansaraj), nebo jen obtížně dostupné (Africká pohlednice). Hlavním důvodem pro jejich aktualizaci v novém literárním kontextu je skutečnost, že zde slouží novému celku. Moudrost stezky se mi totiž při opakovaném čtení jeví jako pečlivá kompozice, v níž jsou jednotlivé segmenty nenásilně propojeny a umně odkazují jeden na druhý. V tomto smyslu rozumím i pro někoho možná nečekanému zařazení písňových textů.
Vlnění zvěře
Vojtěch Vacek je vypravěč básnických příběhů, který výstižně a zároveň hledačsky a novátorsky pracuje s jazykem. Epické prvky posouvá často do až fantaskních podob: nadreálné se mísí s reálným v jedinečném amalgámu. Překračuje hranice básnického vyprávění a staví je do nečekaných, často imaginativně-zvukových poloh. Tato překvapení ovšem s gustem vyhlížíme, protože autorovy básně jsou evokativní a čtenář je do nich doslova ponořen. Je lákavé do této poezie vstoupit a být jí ovíván: omamné, plné vůní, barev, ale přese všechno svébytné – zároveň křehké i pevné. Balancování na této hraně je jedním z dobrodružství autorovy poetiky.
dostupné aj ako:
Rozepnuté vášně
Sbírka básní Lucie Štefanové Šafrankové Rozepnuté vášně. Jako hosté zde vystupují známá jména jako Ivo Jahelka, či Jiří Žáček. Kniha je barevná, ilustrovaná fotografiemi. Verše evokují milostné pocity, skrývanou vášeň i hravost, ke které se i ve vztazích nabízejí příležitosti.
Kočky na Oltáři
Vášnivá básnická sbírka plná imaginativních obrazů a intenzivních emocí. Prozkoumejte tajemství poezie, která se line pod taktovkou blues mezi pouličními lampami až k dalekým hvězdám.
Kočky na Oltáři zachycují pulz srdce v betonovém městě. Koktejl navazujících myšlenek okamžiku, který mění chuť podle nálady čtenáře. Na stránkách naleznete otisky příběhů i pouhých chvil, ucítíte žár vášně i pálení mrazu nicoty, uslyšíte symfonie západu slunce i ticho širého vesmíru pod taktovkou kouzel poezie. Hlavním zaklínadlem jsou emoce jako přímý důkaz našeho bytí, dar i břemeno, strůjce našich imaginací. Kočky na Oltáři jsou jako sám život šílenou arytmií.
Ostrov květů
ola Jíchová se narodila roku 1982 v Hořovicích. V dětství, po těžkém úrazu, prošla téměř klinickou smrtí a toto její těžké období mělo a má vliv na její tvorbu. Knižně debutovala v roce 2009 básnickou sbírkou Veselé slzy, s níž byla nominována na Cenu Jiřího Ortena. Sbírka Ostrov květů je její již osmou knižní publikací.
Život je pro ni knihou, kterou čteme, a každý člověk je vesmírem, který si nese. Vesmírem, který stále překvapuje a stále se utváří působením vnějšího prostředí a sebepoznáním. Sbírka básní Ostrov květů snad přivede čtenáře k zamyšlení a lepší orientaci ve svém labyrintu světa. Projdou jím, jako by procházeli svým srdcem.
Hrubost hladiny
Verše intenzivní i snové, z času a místa mezi spánkem a bděním, kde kaluže polykají stíny a dny se plazí jako šepot nemoci. Verše psané strachem. Hmoždíře drtí věty a otázky se kladou před stromy. S vírou, že melodie dokážou léčit. Že v pozvání smrti k večernímu stolu může žít naděje.
Tak daleko a přitom tak blízko
Existují věcí mezi nebem a zemí. Existují Andělé. Ano nebo ne? Kdo ví?
Ten, kdo věří, nechť s důvěrou vejde do otevřených knižních dveří a nechá se při čtení ovívat před spánkem andělských křídel něžným vánkem.
Ten, kdo nevěří, nechť zvědavostí nechá se vést. I tohle může být jedna z cest.
Třeba najdete mezi nadcházejícími řádky strážného Anděla jako z pohádky.
Po vydání první sbírky básní „Zavolej mi včera aneb 1.padesát“ v roce 2020 a sbírce povídek inspirovaných samotných životem „Co v kartách nebylo“ v roce 2021 ještě pod jménem Hana Kavalová, vydává Hana Nivnická svou třetí knihu (dvojknihu).
Krvácení mimo program
Osudy některých českých básníků jsou dobrodružnější než leckteré akční filmy. K těm opravdu pozoruhodným patří i životní příběh zapomenutého Jana Tumlíře… Stěží bys u něho našel zakolísání hlasu, prozrazující nějaké slzy. Přirovnal bych ho k chladnému, tvrdému chirurgovi, který skalpelem rozumu kaleného trpkými zkušenostmi provádí vivisekci současnosti a ví předem, že najde v jejích útrobách hořké nic. (…) Je zřejmě názoru, že do brutálního světa patří brutální, nezhýčkaná poezie. Tumlířova poezie si žádá zvýšené pozornosti, musí být spíše čtena než poslouchána.
Svou vidět bledou mrtvolu
Tento výbor je soustředěn na zapomenuté básníky české dekadence. V negaci proti světu stavěla artistní, umělé, vnitřní světy psýchy — neboť dekadence je především věcí sebestylizace —, a byla to psýcha spleenu, rezignace, zklamání, melancholie. Můžeme se domnívat, že to, co se na přelomu století zdálo podivné, ba to, co se zdálo být stínem této podivnosti, jeví se dnes jako pozoruhodný záblesk — byť mnohdy i jen svou bizarností, umanutostí, s níž rozvíjejí svůj ponurý svět…
Básně III: Trojlodí
Třetí svazek Díla Pavla Petra s názvem Trojlodí shrnuje pět jeho básnických knih vydaných v letech 1996-2001: Trojlodí Jakuba, Za svítání Morava, Andělům víno, Srdéčko skonči, Javor mrazu javor.
Včely vyrobené z tmy
„Bojím se být po smrti sámů", píše autor v posledním textu této sbírky. Je to jeden z nejpůsobivějších veršů, které jsem kdy četl. Pavel píše a myslí tak, jak to má básník dělat: v obrazech, které jsou nabité emocemi, nikoliv proklamacemi. Cítím u něj spontánnost a uvolněnost řeči, která reaguje na pohyb života i světa. Dokáže počkat na klíčový okamžik: píše až potom, co zažije hluboké pohnutí, vztek nebo osvícení. Nebojí se zaznamenávat svůj vnitřní hlas ve chvíli, kdy dojde k čelní srážce s realitou. Tyto básně jsou rentgenovými snímky intenzivních pocitů a proměnlivých stavů mysli. Ve vizionářském úhrnu vyslovují pravdu o světě, která je působivější než jakákoli žurnalistická zpráva. Rimbaud řekl, že básník je vidoucí, ale je možné, že dnes už zní tato maxima jako otřepaná fráze. Ale když čtu básně Pavla Šuhájka, mám pocit, že tento „stav" nebo snad „proces" vidím v praxi. Jeho básně mne rázem vrací k vědomí základních kvalit, kterými by poezie měla oplývat. K imaginaci a vnitřnímu prožitku: „trolejbus se plní / přibývá / živočišného tepla / žhnou / reklamní nápisy a duchové ještě živých lidí / na zrnícím obraze". (z doslovu Jakuba Řeháka)
O mně ode mě
Poezie z dob, kdy ještě nebyly mobilní telefony. Z dob, kdy party dětí běhaly po venku a jednomu obyčejnému klukovi se v hlavě začaly rodit první verše.
Proč právě mně? ptal se. Neznal nikoho ze svého okolí, kdo by se něčemu takovému věnoval. Přesto se nebál o svých básních mluvit a dal si závazek, že jednou je vydá knižně, aby si i ostatní mohli přečíst, nad čím přemýšlel v mládí jeden teenager. Ta doba nastala právě nyní, po dvaceti letech!
Táto kategória je venovaná básnickému umeniu v českom jazyku a ponúka vám jedinečnú príležitosť objaviť bohatstvo a rozmanitosť českej literatúry. Nájdete tu básnické diela od slávnych českých klasikov až po súčasných autorov, ktoré vás prenesú do sveta krásy, vášne a hlbokých emócií českého jazyka.
Česká poézia je významnou súčasťou kultúrneho dedičstva Českej republiky. Táto kategória ponúka básnické diela od slávnych klasikov, ako Karel Hynek Mácha, Jaroslav Seifert, František Halas, a ďalších, až po súčasných autorov, ktorí pokračujú v básnickom umení a oslovujú modernú generáciu. Nájdete tu básne plné hlbokých myšlienok, lásky, smútku, radosti a obrazov, ktoré vás vtiahnu do sveta citov a fantázie.
Pri prehľadávaní tejto kategórie narazíte na básnické zbierky rôznych štýlov a tematiky, od romantických básní o prírode a láske k Česku, cez introspektívne diela o ľudských citoch a existenciálnych otázkach, až po spoločensky angažované básne, ktoré reflektujú súčasné udalosti a problémy.
