Najnovšie - Poézia - Česká poézia strana 10 z 56
Slovenská poézia 
Česká poézia 
Svetová poézia 
Poézia - antológie
zobraziť:
Abeceda: Taneční komposice: Milča Mayerová
Nakladatelství Volvox Globator představuje reprint zásadního díla české literární a výtvarné avantgardy. Bezmála před sto lety, roku 1924 byl poprvé publikován soubor čtyřverší Vítězslava Nezvala – Abeceda, a to v rámci sbírky Pantomima, která byla koncipována jako básnický manifest poetismu. O dva roky později vyšla Abeceda samostatně s podtitulem: „taneční kompozice Milči Majerové“ v typografické úpravě Karla Teigeho. Jedná se o koncept setkání samostatných umění, tedy prolnutí slova, pohybu a obrazu. Zatímco tanečnice, zachycená na fotografiích Karla Paspy, je jednotlivými písmeny přímo inspirována a pantomimicky je ztvárňuje, básník v úvodu knihy píše: „Nešlo mi […] o fysiologické vystižení barvy hlásek a o jejich básnickou rekonstrukci. Písmeno mi bylo spíše motivem nežli námětem, kaménkem, jenž měl rozvířiti hladinu, záminkou k básni“. Pracuje asociativně a často ponechává své krátké lyrické texty jako nezodpovězenou hádanku. Nebo jako pozvánku do barevného světa indiánů, faraonů, tanečnic, klaunů, krotitelů hadů i dudáků z Chodska, do světa, kde je setřena hranice mezi blízkým a exotickým, do světa, který je třeba schovaný pod střechou písmene A.
A
nazváno buď prostou chatrčí
Ó palmy přeneste svůj rovník nad Vltavu!
Šnek má svůj prostý dům z nějž růžky vystrčí
a člověk neví kam by složil hlavu
Radosti a strasti lidské duše
Básnická sbírka o radostech a strastech, které prožívá lidská duše. Část sbírky nazvaná Strasti vznikla během autorčina těžkého období, ve kterém bojovala s depresí. Část Radosti již byla psána v době prosvětlené lepšími dny a především nadějí. Básně otevírají témata, která člověka nenechají chladným. Jejich cílem je šířit povědomí o životě s duševní nemocí, přispět k její destigmatizaci a vzkázat lidem s podobnými problémy, že na ně rozhodně nejsou sami.
Šel jsem dolů po Krymské a spatřil verš
Druhá sbírka brno-pražského básníka, civilní generační výpověď o momentálním stavu světa od Krymské až po Zelňák.
Podzimní chodec
Třicet let od napsání ústředních veršů sbírky Jarní chodec (Dauphin 2009) vychází Petru Mazancovi sbírka s názvem Podzimní chodec. Je to jeho devátý soubor, nakladatelství stále stejné. Za tři desetiletí se změnil věk autora, změnilo se mnohé ve světě i doma, ale Mazancovo psaní moc ne – skoro vůbec. Bez pózy, bez verbalistní bezobsažnosti, zaumného jazyka, křečovité obraznosti, bez markýrování metahloubek. Jen věrně pokračující sebevyjádření pobytu a údělu, jen jeho vidění a prožívání světa.
Cena za slzu
Může to potkat i vás. Smutek. Nemoc. Beznaděj. Každý prožívá své pocity jinak a odpustit sobě i jiným v těžkých chvílích není snadné. Melancholická sbírka básní popisuje boj se sebou samým, bolest, ale i naději na lepší zítřky. Kniha je především o frustraci životem s depresemi. Snaží se zachytit jak výšky a pády, tak i prostor mezi nimi, kdy vše splývá dohromady v mlze. Jak se s tím vyrovnat? Stojí to za naše slzy?
Chci ukrást měsíc
Poetická sbírka Chci ukrást měsíc obsahuje přes třicet básní a kratších textů, skrze jejichž surově něžnou poezii se všední okamžiky stávají nevšedními. Šedivé ulice města sice zůstanou šedivé, ale když se v nich člověk na chvíli ztratí, snad v té melancholii objeví i jejich kouzlo – tak jako jej v této sbírce objevuje autorka. Celá kniha je doplněna o řadu černobílých fotek, které jsou záměrně nepříliš kvalitní, „vomlácený“, aby každému čtenáři ponechaly dostatek prostoru pro vlastní fantazii.
Retro
Až jednou budeme na automatické odpovědi v nepřítomnosti vzpomínat jako na nejkřehčí věty, které nás dokázaly rozplakat, možná si někdo vzpomene na květnatého vypravěče Lipára, jenž se toulal ulicemi a budovami a zpíval o lásce a přírodě. Používal dokonce deodorant (sbíral je), protože se jednou dvakrát do roka skutečně potil, a to, čemu říkal „odstup“ (tohle slovo míval v oblibě), se podobalo polibku. Přesto jeho současníkům ty písně připadaly chladné, ironické a samé varování. Následovníci je budou považovat za smyslné, okouzlené a teskné. A on sám? Už teď se ví jen to, že kdysi toužil experimentovat a že se neměl rád.
Vážný román
Žadatel v žádosti o grant uvedl, že se jedná o lyrické parodie, vykrádající literární identity, instituce či subjekty. Zajíc není pozorovatel, neumí ohledávat. Z čtenářů leckdo může vykřiknout: „Chyťte ji, smějící se Lassie!“ Ale to už se tak v obci na kraji města stává, že někdo utrousí moudro a lačný písmák ho hned třikrát vidlemi obrátí. Inu, v jednoduchosti je síla, mohlo by se objevit v lecjaké anotaci, v této si však musíme vystačit s tím, že Pavel Zajíc chystá svou třetí sbírku, jež je opět naplněna podvratně vystavěnými texty, ve kterých najdeme jak byrokraticko-společenskou upjatost, tak lyrické pohlazení modernistických básníků.
V zajetí emocí
Sbírka básní s emotivním nádechem, která vám rozšíří nejen vědomí, ale i povědomí o hloubce lidských emocí a o tom, jak silnou moc nad nimi mají slova. A nejen to. Tato sbírka vám poskytne klíč k světu, který jste doposud neznali. K světu, který vás přiměje přemýšlet nad lidským světem z více úhlů. A občas také jen nakreslí úsměv na tváři, poskytne únik z reality každodenního života nebo zpříjemní posezení u čaje.
Taneční hodiny dělníků dřevařského závod
Ptá se čtenář na pokrok učiněný od první sbírky? Pokrok, zrovna teď vyhřívá se ve výloze obchůdku s rozbitými psacími stroji. Malström věčného návratu víří ulicí prach a uschlé listí. Komíhavě tušené slunce. Vidíš ten mrak? To není mrak. Není to nafouklé břicho ani pouťový balónek. Vytrvalý vichr vzdouvá kyprostí škrobených nebes, nese ostrov, podobenství o společné lodi. Teď nějaká bouře. Dovnitř vnikající voda nestačí hasit požár paliva. Posádka prchla i se zásobami čaje a vazký olej zaplavuje strojovnu. Celá loď jest pouze nákladnou metaforou! Není skutečná. Skutečný je kličkující zajíc v myslivecké vestičce. Kairos i kabanos, celý text je Svět. Učenec volá k pasažérům, poutník je dojat živým obrazem. Středoevropská švitořivost v kafemlejnku dějin.
Sny
Technologie je všude kolem nás a lidé na ni spoléhají čím dál víc. Na co ale zapomínají, je podstata lidské duše a chápání. Skutečný smysl života je daleko hlubší a komplexnější. Tato sbírka básní a povídek čtenáři dopomáhá uvědomit si své vlastní bytí, projít bolem a ztrátou, než objeví osvobození, ke kterému vede trnitá cesta. Jaká je ta vaše? Ignorace či popírání vlastní identity a intuice, nebo hledání pravdy?
Máj
Nechte se unášet na vlnách nejproslulejší básně české literární historie. Vrcholné dílo čelního představitele českého romantismu Karla Hynka Máchy otevírá dveře příběhu o lásce i smrti, zamýšlí se nad tajemstvím věčnosti a oslavuje krásu přírody. Známá lyrickoepická skladba vychází v citlivém výtvarném pojetí, jemuž dominuje až mystická jemnost ilustrací malířky a grafičky Míly Fürstové. Ta svým propracovaným pojetím dokonale dotváří jedinečnou romantickou atmosféru tohoto unikátního díla.
dostupné aj ako:
Svoboda pomíjivosti
Sbírka 98 lyrických básní haiku v tradičním formátu, ve které se autor snaží nastínit tenkou linii mezi krásami a smutky světa skrze pomíjivost všeho kolem nás. Kniha obsahuje témata pro japonská haiku typická – přírodu, smrt, lásku a hlavně samotnou pomíjivost, která se prolíná každou básní. Formát tří řádků a sedmnácti slabik limituje rozsah básní, zároveň však autorovi vymezuje prostor a nabízí čtenáři svobodu k zamyšlení se a pochopení celkového obrazu, kterého je samotné haiku pouze součástí.
Dům U Orobinců
Poezie může být kdekoliv, říká se. V anekdotách, pohádkách, vyprávěnkách, hrátkách, zpovědích i modlitbách. Věci jsou humorné, když jsou pravdivé. Krystyník je pravdivý, performativní, hraje si vážně. Vypráví i lyricky zpívá. Vrací se k rétorické tradici antiky, potuluje se jako trubadúr. Kniha jen jako odrazový můstek k setkání. Suvenýr. Vzpomínka, kterou předá při odchodu dál... Nesoudit, ale nechat se unášet. Potkávat detaily. Vystihnout mlčení dokonale. A k čemu to všechno? Abychom se nemohli vrátit.
Legendy a litanie
Již předchozí tvorba Radka Malého ohlašovala pozoruhodnou proměnu doposud pro něj charakteristického způsobu básnické práce. Ubylo klasických forem, objevily se postupy zcela nové. Přítomný soubor představuje pět vícehlasých básnických skladeb, v nichž se prolínají dávné husákovské osmdesátky, nedávná pandemická zkušenost, ale i nejrůznější nevyžádané výzvy osudu. Jeho zpráva je příjemně epická, „jazzově“ uvolněná, jeho obraznost rozmáchlá a nekonvenční. Ve svých básních navštěvuje zákoutí imaginární i zcela reálná. Je to herbář, nebo bestiář? Básník se na každý pád nebojí všelijak zakřiveným zrcadlovým plochám vydávat nejen sám sebe. Této zkoušce podrobuje i řadu literárních či kulturních emblémů, ale především to, čemu se říká dnešek, naše „tady a teď“. Řečeno slovy jedné z jeho skladeb: „Toto není Eden!“
Slunce pít
Kniha Jitky Bařinové odráží její Nitro a působení věcí z vnější reality. Básně jsou doprovázeny expresními fotografiemi.
Básně do Slezska
Kromě svérázné milostné poezie, a mého vztahu k přírodě a Bohu, který je také tou poezií a přírodou, píšu o poslání a smyslu bytí, o dobru a zlu. Narození a smrt do mé knihy patří. Jiný klíč k otevření imaginace v mých básních tu patrně je, k odhalení jiným. Občas, zdá se mi, příliš senzitivity přechází přirozeně v drsný naturalismus.
Okamžiky
„Plamínek lásky v sobě mám, hoří pro všechny, které v mysli mám.“ Kniha Okamžiky odráží různé pocity a reakce spisovatelky na životní situace v podobě krátkých glos, poetických obratů a básní. Autorka svou vlastní citlivou a poetickou formou inspiruje čtenáře k víře, že po temnotě nakonec vždycky vyjde světlo.
Chodci zeleně
Jedlan, Marr, Kataj, Kajem – to nejsou jména chlapců z klubu, který se inspiroval u Rychlých šípů. To jsou přezdívky Chodců zeleně: Jana Řezáče, Josefa Proška, Jaroslava Rychlého a Miloše Hájka. Jde o jednu z méně známých a literárněhistoricky dosud pomíjených básnických skupin, které fungovaly ilegálně v Praze za druhé světové války a těsně po ní. Navazovali především na předválečný surrealismus, který později přepsali vlastním tvůrčím vkladem na takzvaný monstrualismus. Z dlouhé řady realizovaných samizdatů jsou některé nenávratně ztraceny, jiné se dochovaly. A právě všechny ty dochované – vedle titulních Chodců zeleně jde o sborníky Mezitím, Ochranné prostředky, Schopnost skutečnosti, Záchody a PF 49 – jsou shromážděny v tomto svazku.
Táto kategória je venovaná básnickému umeniu v českom jazyku a ponúka vám jedinečnú príležitosť objaviť bohatstvo a rozmanitosť českej literatúry. Nájdete tu básnické diela od slávnych českých klasikov až po súčasných autorov, ktoré vás prenesú do sveta krásy, vášne a hlbokých emócií českého jazyka.
Česká poézia je významnou súčasťou kultúrneho dedičstva Českej republiky. Táto kategória ponúka básnické diela od slávnych klasikov, ako Karel Hynek Mácha, Jaroslav Seifert, František Halas, a ďalších, až po súčasných autorov, ktorí pokračujú v básnickom umení a oslovujú modernú generáciu. Nájdete tu básne plné hlbokých myšlienok, lásky, smútku, radosti a obrazov, ktoré vás vtiahnu do sveta citov a fantázie.
Pri prehľadávaní tejto kategórie narazíte na básnické zbierky rôznych štýlov a tematiky, od romantických básní o prírode a láske k Česku, cez introspektívne diela o ľudských citoch a existenciálnych otázkach, až po spoločensky angažované básne, ktoré reflektujú súčasné udalosti a problémy.
