Najnovšie - Poézia - Česká poézia strana 8 z 56
Slovenská poézia 
Česká poézia 
Svetová poézia 
Poézia - antológie
zobraziť:
Kytice, 3. vydání
Nejznámější a nejoblíbenější sbírka baladických básní 19. století. Balady inspirované slovanskými i jinými pověstmi se vyznačují dějově dramatickým spádem, zatímco kresba prostředí je stručná a minimalistická. Erbenovy balady si oblíbily už celé generace českých čtenářů a mnohé pasáže díky tomu téměř zlidověly.
Zdraví vás velice jazzová babice
Zpěvačka Jana Koubková patří již po několik desetiletí k předním osobnostem našeho jazzu. Ve své nové knížce Zdraví vás velice jazzová babice nabízí koláž básnivých textových improvizací, básní, slovních skečů, jazykových hříček, oblíbených citátů a aforismů a také výkřiků. Doplnila ji množstvím vzpomínek na své kolegy z hudební branže a dosud nepublikovaných fotografií a dokumentů. Kniha, kterou nezaměnitelně ilustroval a graficky upravil Luděk Bárta, vychází k významnému životnímu jubileu Jany Koubkové. Autorka jako vždy čtenáře pobaví, přiměje k zamyšlení a v upřímnosti s otevřenou lehkostí předestře, co se zpěvačce honí hlavou. Křížem krážem všechny její cesty vedou k jazzu, zpěvu a hravosti češtiny.
Had na sněhu
Bohuslav Reynek kdysi napsal: „Sníh je jedním z velkých divů země. Ba je to látka, která je zřejmě bližší podstatě andělské než přirozenosti lidské. Není proto divu, že tolik přitahoval výtvarníky, podivné tvory z okrajových oblastí pozemského života, napůl cesty mezi Rájem a Měsícem. Jsou to krajiny ticha, v němž je bolest sice přítomna, avšak mění svou povahu nebo aspoň skrývá svou tolik zmučenou tvář za chatrnou roušku svých dlaní.“
Co to šumí? Blankytný vesmír
Kniha Co to šumí? Blankytný vesmír obsahuje výběr z básnické tvorby Vladimíra Mikeše z let 2019 až 2022. Navazuje na předešlou sbírku Odkud to přichází? (2021) a editoři Antonín Petruželka a Jonáš Hájek za spolupráce Anity Krausové a Hany Tomkové vybírali z 1824 básní. Provedli redukci na konečný počet 184 básní (36 z roku 2019, 71 z roku 2020, 51 z roku 2021 a 26 z roku 2022), přičemž se snažili, aby v nové knize byly zastoupeny pokud možno všechny okruhy či linie autorovy tvorby (z hlediska témat i poetiky), včetně typu „ready-mades“ (využití textů z médií či z Bible). Autor mluví o této své tvorbě jako o básnickém deníku. Datum na konci každé básně proto označuje den, kdy byla dopsána. S výjimkou začátku knihy editoři respektovali chronologický sled vybraných textů. Stejně jako u předešlé knihy Odkud to přichází? se opět setkáváme s originální reflexí, hlubinným tázáním po smyslu existence člověka, po jeho ukotvenosti v jazyce a místě.
Dávné proso, 2. vydání
Jedna z vrcholných básnických sbírek proslulého moravského básníka v nové grafické úpravě.
Minout se přesně
Žánrově záměrně „rozcuchaná“ kniha. Drobné i delší celky, které nápadně i nenápadně, svou vážností i groteskností, smyslem pro drama i meditativní klid sdělují: Poezie není uhlazená a vyšlechtěná disciplína. Naopak je zneklidňujícím vzrušením, vrženým do života, jenž není nikdy hotový. Minout se přesně… Jak trefná, vtipná i drásající definice básnické práce! Nalézáme zde básně ve verších, básně v prózách, mikropříběhy i jednověté postřehy. To vše je na stránkách komponováno tak, aby texty bylo možné číst jako soubor samostatných miniatur i jako jednotný vícevrstevnatý celek. Básník je v přítomném díle fascinován fenomény míjení a setkávání, ale především tajemnými vztahy mezi obojím, neboť lidé jsou těmto neutuchajícím tendencím vystavováni stejně jako slova při tvorbě uměleckého textu. Po nedávné koncepčně velmi sevřené sbírce Spatřil jsem svou tvář přichází oceňovaný autor – básník a esejista – s knihou nekonvenčně a volně pojatou. Letos jubilující Petr Hruška tak pokračuje v literárních překvapeních. Těšme se na jeho míjení! Jsou přesná.
Prosím žádné zmrtvýchvstání
Dramaturg, dramatik a příležitostný hudebník Ondřej Novotný (nar. 1984) si na svůj debut počkal a jistě udělal dobře. Jeho metoda je civilní, málem až studená, leč výsledky naléhavé, žhavé. Není náhoda, že jeho básně představují výseky příběhů, často rodinných, či obsahují jiné dramatické situace. Trefně zastavené záběry vztahových karambolů, chátrání nejbližších, vlastní krize středního věku i společenský nelad. Jak přežít? Jak nebýt bezradný v onom bortícím se „mírném pásmu dějin“? Kým jsme, kam směřujeme? Co musíme odžít, než se z nás stane „jen další vyhynulý druh“? Název může připomenout heslo no future (třeba pankáčům, se kterými básník sdílel dospívání), jiným zase latinské carpe diem. Tvorové spíše introvertní snad pokývají hlavou, že takového života bylo fakt už dost, že to nějak doklepeme. Ale alkoholem a rozvody prosáklé autorovo alter ego celou tu životní pózu stejně nakonec nevydrží a zlehka si povzdechne: „Ještě jeden pokus!“ Ano! I to je ta poezie…
24 bajtů x 42 let
Užs to říkal Verče
Že nesnášíš verše?
Tohle AA BB se však
Nepodobá ni za mák
Holanovi, Máchovi (bohužel)
Leč k tobě, bro, snad promluví
Něco zjevných pravd se dozvíš
V nízkém hloubku lovit musíš
Chceš mít v kostce hlavní závěr?
Dávkuj houby – na schízu ser!
Kýbly klišé, tuny kýče
Furt nemáš rád?
Pal do…
Partitura a provedení
Občas mu byla vyčítána komplikovanost, racionalita, až odosobnění, ale Jiří Štěpán (nar. 1990) po své „zahajovací“ sbírce Tekuté zrcadlo z nastoupené cesty neuhnul a jeho hlas (na zdejší scéně neběžný, inspirovaný spíše angloamerickou tradicí) zaznívá nyní ještě průkazněji. Nový soubor je koncepční. Jednotlivé básně jsou psány metodou „golden shovel“, vymyšlenou básníkem Terrancem Hayesem. Forma spočívá v tom, že každý verš končí slovy, které pak v úhrnu dávají jinou původní báseň. Klíči k „partituře“ se tak autorovi stalo devětadvacet textů od básníků jemu blízkých; osobně či svým viděním světa. A výsledek takového „zlatého nabrání“? Štěpánovo staré téma (člověk a jeho místo na zemi a ve vesmíru) v nové, poutavé hře. Kniha s ražbou osobní, leč jedinečná především způsobem komunikace s poezií i jejími tvůrci. Autor konstatuje: „Těmito texty děkuji za básně, za jejich sílu i křehkost, které přinášejí do života. Ta setkání jsou předzpěvem citů i myšlenek, jež přetrvají.“ Kniha vzývání, kniha vděku. Vzácná básnická kniha.
Millennials
Leoš Mareš o ní řekl, že je supernova, zjevení něčeho tak výjimečného, že se z ní v budoucnosti stane významná osobnost kulturního života. Autorka Kateřina aka @svojost svým literárním umem uhranula nejen milieniály. Její texty sdílí všechny generace včetně známých osobností. Z jejích videí se stal hit internetu..
Sbírka Millennials obsahuje její populární texty (stejnojmenná báseň má na Iinstagramu 1,4 milionu zhlédnutí) a hluboký pohled do lidské duše, ve kterém se najde každý z nás.
Ve svých textech se Kateřina zabývá milostnými a rodinnými vazbami a také vztahem k sobě samému.
„Millennials je něco, co máme všichni v sobě. Pocity, které se bojíte vysvětlit nahlas, napíšu za vás. Svojost je něco, čím všichni jsme. Občas si vadíme, občas se ztrácíme, ale vždycky jsme. Kniha je nejenom "O tom malým‘, ale hlavně o tom, jaký je být Svojost v Millennials generaci a nejen v ní.“
Pekelnej pes má na mě vztek
Michal Bystrov se muzikou ve spojení s poezií a historií zabývá dlouhodobě. Svým variacím na texty starých afroamerických bluesmanů dal podobu netradiční básnické sbírky, ve které se volně inspiroval stylem i obsahem více než tří set legendárních nahrávek. Verše plné humoru, tmy a rozpustilé hudebnosti ho oklikou dovedly k samé podstatě těch dávných příběhů. Tím, že se držel vlastní poetiky, přiblížil se duchu předválečného blues víc, než kdyby se pokoušel o věrnou kopii.
Mnoho let po vydání kultovních publikací Lubomíra Dorůžky a Josefa Škvoreckého, na které tato knížka navazuje, tak v českém jazyce znovu ožívá svět půlnočních křižovatek, zaříkávačů, kouzelných váčků, prvních gramofonů, posledních vlaků, opuštěných nádraží, nevěrných milých, čmeláčků, květinek, šoférů, žokejů a dostihových koní, velkých černých hadů, falešných hráčů, vězeňských farem, elektrických křesel, pašované whisky, povodní, vánic a jiných nadělení.
Soudný den za dveřmi: blázni se radují, hříšníci kážou a satanáš si poskočil. „Hledám, kudy chodím, všech se vyptávám, co je lidská duše, kde se schovává,“ vrčí Blind Willie Johnson. „Nikdy jsem neměl blues, blues vždycky mělo mě,“ tvrdí Brownie McGhee. „Blues je projevem našeho století, jako je horečka projevem nemoci,“ píše Václav Hrabě. „Blues je strom, ze kterýho všichni visíme,“ hřímá Tom Waits. A Michal Bystrov dodává: „Blues je všechno, co tě trápí, blues je zima, led a mráz. Blues je nepopsanej papír, blues je nečas, blues je čas.“
OBSAH:
Předmluva * I. Blues na rozcestí * II. Chceš bejt můj šofér? * * III. Já a můj gin * IV. Chtěl jsem vodu, dala mi petrolej * V. Ohřej mi můj párek * VI. Doktor Jazz * VII. Nebolí tě z toho srdce? * VIII. Bůh mi stele lože v nebesích * IX. U smutnejch borovic * X. Není to – proklatě! – ničí věc * XI. Bezohlednej svět * XII. Za chvíli zavěsím * XIII. Těžkej život lehkejch žen * XIV. Nechci shánět žáby pro tvý hady * XV. Pořád koukej kolem * XVI. Lidi, co se do nás montujou * XVII. Jestli vystřízlivím, tak přestanu pít * Dvanáct křižovatek: Robert Johnson: Mississippský Rimbaud, nebo doktor Faust? * Blind Lemon Jefferson: Dohlídni na to, ať je můj hrob upravenej * Nikdo neumí hrát blues tak jako Blind Willie McTell * Charley Patton: S kytarou za hlavou, mezi nohama i za zády * Blind Willie Johnson: Noc byla temná, chladná zem * Bo Carter: Hle, tu Corinna vchází, jen v košilku volnou se halí * Big Bill Broonzy: Blues se zapáleným cigárem * Josh White: Pojmenován po biblickém Jozuovi * J. B. Lenoir: Král bluesových protestů * Willie Dixon: Bluesman z duší básníka * W. C. Handy: Jedu tam, kde Jižní protíná Psa * Bessie Smithová: Legenda o smrti císařovny * Autorská poznámka
Dávám Vám
V knize DÁVÁM VÁM krátce připomínám dar Toho, který nám v 9. století prostřednictvím věrozvěsta Konstantina Cyrila předal první staroslověnský jazyk lidu srozumitelný. Již jedenáct století se lidé mohou čtením vzdělávat a bavit. Vnímat svět krásný i bolestný. Učí se rozdávat radost a lásku. Věřím, že lásku něžnou, pokornou a milující najdete i v mých knihách. Vedle poezie si tentokrát můžete přečíst i dvě krátké povídky.
Silvuple
Autorova nová sbírka nás zve do zvláštního světa, kde bazilišci kývají hlavami, nohy kopou do stěn, plameny planou, čadí knoty a z nebe padá kamení. Veřeje skřípou, vítr bouchá okenicemi, psi štěkají a zamyšlený Bůh tluče do kovadliny. Prostor záhadný i povědomý, jako by nás básník zval k návratu do míst, která jsme kdysi znali, ale už na ně zapomněli. Nebo jde o nějaký úplně nový světadíl? „Blízko, blizoučko už je k mostu, / za řekou jiskrnou nový je svět.“ Kdo ale ví, co je za tou vodou? Nemusí to být o nic lepší. Kdo ví, co nás tam čeká. Je tam cukr sladší? Sůl slanější, kyselejší ocet? Krásněji zpívají tam ptáci? Slunce svítí déle? Delší jsou večery? Pojďme tam a poznáme to.
Siluety
Básnická sbírka rozdělená do ročního cyklu, poskládaná ze čtyř částí: jaro, léto, podzim a zima. V každé části je osm básní, které korespondují s daným ročním obdobím. Jsou to básně pro radost i k zamyšlení, prostřednictvím nichž se můžete ponořit do přírody nebo jen tak rozjímat o přátelství či lásce.
Autopsie duše
Básnická prvotina Martiny Brenčič odkrývá autorčina niterná témata týkající se jejího vnímání současného světa, ale především se zabývá hledáním podstaty lidského bytí skrze vlastní zkušenost. Naturalisticky syrové verše střídá subtilní oko pozorovatele přinášející nesmělé otázky nepřímo nutící čtenáře k zamyšlení.
Martina Brenčič (*1992) pochází z Brna. Vystudovala Fakultu chemicko–technologickou v Pardubicích a pracuje jako výzkumný pracovník. Analytický přístup a snaha porozumět světu kolem sebe se promítají i do její literární tvorby. V současnosti žije na Moravě se svým manželem a malou dcerou
Koutnice
„Pokouším se o křehkou chůzi mezi otevřeností a zahaleností,“ charakterizovala svou poezii v nedávném rozhovoru Tereza Šustková (nar. 1991). A tato věta dobře přiléhá i ke třetí sbírce básnířky, která citlivě a osobitě rozvíjí bohatou tradici naší spirituální lyriky. Erbovním motivem, který dal název jednomu z oddílů i celé knize, je koutnice, koutní plachta, která kdysi oddělovala šestinedělky od okolního světa. Nové básně se tak zcela přirozeně dotýkají (nejen) ženské existence, nejsou však akcentovány vysloveně angažovaně. Perspektiva je všelidská; takto jdeme na svět, toto je náš úděl a naše podstata a nic na tom nezmění vytěsňování či naopak banalizace. Křehký motiv skrytosti a oddělenosti prostupuje celé její dílo. Co vše je zasuto „za“ či „pod“ pomyslnou plachtou? Dá se najít kotva skrze tíhu? I všechno to odmítnuté, ponížené, nepřitažlivé, malé, pokřivené, zastrčené do kouta může být sečteno a oslaveno v poezii ticha a cudnosti. V poezii naděje a ryzího prožívání.
Naposledy jsem si vysnil Václava Hraběte
„Desítky vilných cigaret za noc, ve které vládne svoboda a vášnivá anarchie“, takové je ladění poezie Petra Zemka. Žádné rafinované vymýšlení důmyslných metafor u psacího stolu, ale tvorba žitá, spontánní, vášnivá. Lásky bez happyendů, ale osudové. Takové básně se psávaly za starých dobrých beatnických časů, plné opojného bohémství, erotiky a nekonečných flámů. Do veršů se už ale zvolna vkrádá nostalgie středního věku, ten koktejl stesku, marnosti a deziluzí… (Jiří Žáček).
Zničehonic
Nová básnická sbírka Jana Buriana přináší v šesti oddílech (Předjaří, České myšlenky, Zkrouceniny, Můj les, Honza a Jenda, Tenistovy sny) básně, v nichž poznáváme jejich autora tak, jak ho dobře známe (nápaditého, hravého, vtipného), současně ale vidíme i to, jak zde posunul svůj výraz ke stručnosti a k drobnějšímu pointovanému veršovému útvaru. Je to ten nejlepší Burian z dřívější doby, ale současně i Burian nový, překvapivě radostný, ale i zamyšlený a melancholický.
Táto kategória je venovaná básnickému umeniu v českom jazyku a ponúka vám jedinečnú príležitosť objaviť bohatstvo a rozmanitosť českej literatúry. Nájdete tu básnické diela od slávnych českých klasikov až po súčasných autorov, ktoré vás prenesú do sveta krásy, vášne a hlbokých emócií českého jazyka.
Česká poézia je významnou súčasťou kultúrneho dedičstva Českej republiky. Táto kategória ponúka básnické diela od slávnych klasikov, ako Karel Hynek Mácha, Jaroslav Seifert, František Halas, a ďalších, až po súčasných autorov, ktorí pokračujú v básnickom umení a oslovujú modernú generáciu. Nájdete tu básne plné hlbokých myšlienok, lásky, smútku, radosti a obrazov, ktoré vás vtiahnu do sveta citov a fantázie.
Pri prehľadávaní tejto kategórie narazíte na básnické zbierky rôznych štýlov a tematiky, od romantických básní o prírode a láske k Česku, cez introspektívne diela o ľudských citoch a existenciálnych otázkach, až po spoločensky angažované básne, ktoré reflektujú súčasné udalosti a problémy.
