Najnovšie - Divadlo - teória, história,... strana 1 z 23

Divadlo bez stresu je praktická príručka pre učiteľov, lektorov a rodičov, ktorí chcú robiť divadlo s deťmi jednoducho a s radosťou. Obsahuje hotové divadelné scenáre pre deti vo veku 5-12 rokov, doplnené o rozcvičky, hry na uvoľnenie a konkrétne tipy z praxe. Všetky hry sú navrhnuté tak, aby ich bolo možné rýchlo naskúšať a okamžite použiť v triede, na krúžku alebo pri školskom vystúpení. Stačí otvoriť a hrať.

Bojana Kunst je filozofka, dramatička a teoretička súčasného scénického umenia. Od roku 2012 je profesorkou na Inštitúte aplikovaných divadelných vied na Univerzite Justusa Liebiga v Gießene, kde vedie medzinárodný magisterský program Choreografia a performance. Po doktorandskom štúdiu estetiky bola postdoktorandkou na Univerzite v Ľubľane a na Univerzite v Antverpách a bola aj hosťujúcou profesorkou na Univerzite v Hamburgu. Jej výskum je zameraný najmä na prelínanie poetických a politických tvorivých procesov v tanci, performance a vizuálnom umení. Vo svojich dielach spája filozofickú reflexiu, praktické dramaturgické a umelecko-výskumné skúsenosti a teóriu umenia.

V roce 2023 uvedl autorský kolektiv tvořený divadelní skupinou 8lidí a umělcem Jiřím Žákem v galerii Display divadelní inscenaci We Love Shooting, které je věnována tato publikace. Samotnou inscenaci bere jako výchozí bod pro širší úvahy nad tématy hry, například historií československého a českého zbrojního průmyslu a jeho exportem do zemí globálního Jihu nebo úzkým vztahem se Sýrií v období reálného socialismu. Kromě autorské reflexe tvůrčích strategií při vytváření dokumentárního divadla, které zpracovává komplikované otázky, se kniha z perspektivy disciplín, jako je umělecký výzkum, historiografie, sociologie vizuální kultury či politologie dotýká „našeho“ postoje ke zbraním, válce, militarizaci, geopolitice nebo uprchlictví. We Love Shooting vede polemický dialog s představou Česka jako nenásilné, mírumilovné země, kde žijí lidé s „holubičí“ povahou. Jak se tato představa snoubí s realitou robustního zbrojního průmyslu, který má u nás tradici už od 19. století? Co a proč vyvážíme za hranice? A kde vlastně bydlí násilí? Texty: 8lidí, Jan Adamec, Amálie Bulandrová, Zora Hesová, Zeina Kanawati, Andrea Průchová Hrůzová, Yassin al-Haj Saleh, Jiří Žák

Tato kniha je věnovaná výzkumu moderního českého komediálního divadla; šťastným příkladem jsou tu osudy tzv. avantgardy související se zkoumáním zdrojů mimického živlu v českém divadle. V případě vzniku a vývoje Osvobozeného divadla Jiřího Voskovce (1905–1980) a Jana Wericha (1905–1980) jde o oblast, kde se protíná jejich mimické umění s „dramatickou“ tvorbou – tedy psaním vlastních divadelních her. Pozadí pak tvoří celkový vývoj generace Devětsilu a související -ismy (poetismus, konstruktivismus, dadaismus, surrealismus); dochází tak i ke srovnání s tvorbou dalších členů původního Osvobozeného divadla a v jistém ohledu i „protipólů“ V+W: E. F. Buriana (1904–1959), Jiřího Frejky (1904–1952) a Jindřicha Honzla (1890–1953). Postavení Osvobozeného divadla bylo zvláštní – divadlo bylo spojené s avantgardními snahami v dalších uměních; v literatuře zejména s rozvojem české poezie, která byla nejen za první republiky uznaně nejprůbojnějším uměleckým útvarem. Vedle tradice mimu – primárně tělesné herecké proměny – jde tak o problematiku vazeb herectví a lyriky, což těsně souvisí s rozvojem režisérského divadla, zejména v díle E. F. Buriana a Jiřího Frejky z 20. a 30. let., ale i s vlastní tvorbou V+W, a má co dělat s tradicí poetického divadla, které – v těsném spojení s tradicí mimu – zakládá specifickou podobu českého divadla. Třetí tendencí, jak to nazývá Jaroslav Vostrý ve své knize, je oživení divadelního prostoru jednak z hlediska nové vizualizace divadla, jednak sémantizace jeho jednotlivých prvků. Další vývoj tohoto typu divadla byl ovšem ovlivněn nejprve totalitním režimem i později dalšími vlivy spojenými s tzv. estetickým kapitalismem; tak byla tato tradice bohužel zatlačena do pozadí. Proto si tím víc zasluhuje uvedení do současného diskurzu. V případě výzkumu „avantgardního“ herectví, zkoumaného v souvislosti s rozvojem režisérského divadla, jde současně o řešení zásadní otázky: Co je možné vidět v tzv. avantgardním umění dnes a jak dnes určit jeho obsah a dosah. Dnes, to znamená v době, kdy avantgardní utopie ztratily v dobovém myšlení své někdejší postavení. Lze tak označit Osvobozené divadlo? Vztahuje se tato charakteristika na celou jeho historii? Tedy na Osvobozené divadlo působící jako divadelní sekce Devětsilu i Osvobozené divadlo V+W a další tvorbu těch, kteří stáli počátečnímu období Osvobozeného divadla v čele? Sémantika výrazu avantgarda je stále spojovaná s ideou uměleckého pokroku neodmyslitelného od pohybů v kultuře. Lze jistě mluvit o pokroku v případě techniky a technologií. Je to ale možné i v případě umění? Nebo je avantgarda střechové pojmenování různých příbuzných uměleckých skupin, jejichž ctižádost směřovala k zásahu do života či přímo ke ztotožnění se životem? To znamená k překročení dosavadních hranic umění, k vysvobození umění z institucionálního systému, diktátu trhu či vůbec existence nějakých daných (tradičních) forem, bránících projevu, ve kterém jako by se ozýval (svobodný) život sám? Má tedy pravdu Peter Bürger, který roku 1974 vyhlásil avantgardu za výraz sebekritiky umění v měšťanské společnosti, když místo pouhé kritiky dosavadních uměleckých škol a směrů útočí na samotnou instituci umění? Odpověď může i v případě české divadelní avantgardy naznačit jen kritická rekapitulace podoby tohoto umění (zvlášť v případě divadla jen pravděpodobné podoby) a jeho dobového kulturního fungování. A právě o tuto kritickou rekapitulaci se ve své poslední knize Jaroslav Vostrý pokusil. Obsah knihy: Úvod 1.V éře Devětsilu 1.1 Roztočené jeviště 1.2 Od Divadla mladých k Osvobozenému divadlu 1.3 Ve Frejkově a Honzlově režii 1.4 Ten další 1.5 Frejkovy pokusy o vlastní divadlo 2. Na přelomu 2.1 Osvobozené divadlo a V+W neboli Drama a revue 2.2 Dva směry v jednom divadle 2.3 Voskovec a Werich v Adrii 2.4 Něco se musí stát 2.5 V Praze a v Brně 3. Fantazie a skutečnost 3.1 Začátek 30. let

Kniha věnovaná Ladislavu Smočkovi (?1932), českému dramatiku a režisérovi, spoluzakladateli Činoherního klubu, představuje jeho dílo od poloviny 50. let 20. století k dnešku. Prostřednictvím Smočkovy částečně autobiografické hry Nejlepší den (kterou uvedl v Divadle J. K. Tyla v Plzni v roce 1995) nahlíží dobu, již prožil v Protektorátu Čechy a Morava a ve dnech vítězství nad nacismem, když Plzeň osvobodila americká armáda. Monografie přibližuje Smočkovy inscenace z prvních angažmá v Benešově a v Divadle Julia Fučíka v Brně (Pavlíčkův Slavík a Labyrint srdce, Goldoniho Poprask na laguně, Goodrichové a Hackettův Deník Anny Frankové ad.) i jeho působení v Laterně magice. Doširoka se zaobírá vznikem Činoherního klubu v roce 1965 a Smočkovými původními hrami a inscenacemi z prvních sedmi let existence divadla (Piknik, Bludiště a Podivné odpoledne dr. Zvonka Burkeho, Kosmické jaro). Jsou zde nahlíženy jako „divadlo režírovaného herce“ a zachycují tak nejen osobnost a umění Ladislava Smočka, ale i hereček a herců, již se stali jedinečnými spolutvůrci těchto inscenací. I Smočkova vrcholná režisérská díla z pozdější doby (O’Neillová Cesta dlouhého dne do noci, Zuckmayerův Hejtman z Kopníku, Horváthovy Povídky z Vídeňského lesa a Gogolovi Hráči z přelomu 70. a 80. let a po roce 1989 pak Birinského Mumraj, inscenace českých komediografů 19. a 20. století, Kunderova Ptákovina ad.) jsou tu zároveň obrazem souboru a společenství Činoherního klubu. Na základě původního výzkumu kniha představuje Smočkovy pohostinské režie v zahraničí, zejména v curyšském Theater am Neumarkt a Theater im Depot (Depot Tiefenbrunnen).

Dokumentární divadlo zažívá ve 21. století období velké popularity a rozvoje. Větví se a prolíná do jiných, tradičních i novátorských divadelních forem. Jeho popularita značně vzrostla asi hlavně proto, že člověk je v obří míře a ze všech stran ( v umění, v médiích, v politice ... ) atakovaný fabulacemi, falešnými zprávami a lhaním vydávaným za pravdu. Prahne tudíž po něčem, čemu lze věřit, co není podvod, ba ani fikce, co je pravda pravdoucí. 15 – „odrůd“ dokumentárního divadla, 38 příloh – reflexí konkrétních inscenaci a rozhovorů od zakladatele a emeritního šéfredaktora časopisu Svět a divadlo, zakladatele festivalů Divadlo i Ohromné maličkosti, občasného režiséra, řezbáře a skladatele říkanek. Na 222 stranách a téměř 50 fotografiích.

Zborník príspevkov z konferencie Divadlo a tridsať rokov samostatnej Slovenskej republiky – Ako sme sa hľadali, ktorá sa konala 15. a 16. novembra 2023 v Divadelnom ústave. Autorom úvodu nazvanom Nejubilejné poznámky je historik Ivan Kamenec. Okrem iného v ňom píše: „Možno, že je to paradox, no zatiaľ viac informácií o okolnostiach a súvislostiach vzniku dnešnej Slovenskej republiky prináša nie odborná historická spisba, ale memoárová literatúra, individuálne spomienky (hoci nie vždy vierohodné) aktívnych alebo iba pasívnych súčasníkov daných udalostí. Dôležitým, hoci historikmi dosť zanedbávaným alebo podceneným prameňom sú aj umelecké diela spisovateľov, filmárov, divadelníkov. Pravdaže, v takýchto prípadoch treba rešpektovať prípustnú mieru umeleckej licencie a tolerancie, ktorá nám historikom niekedy chýba. Nemožno totiž požadovať od umeleckého diela, aby opakovalo či nahrádzalo odbornú historickú publikáciu ani učebnicu dejepisu. Je to úplne iný literárny žáner so svojím špecifickým, no mimoriadne dôležitým poslaním, ktorý viditeľne prevyšuje vplyv odbornej historiografie na širšiu verejnosť.“ Teatrológovia a teatrologičky, kultúrne manažérky a riaditeľky inštitúcií vo svojich príspevkoch poukazujú na realitu vzťahu divadiel a zriaďovateľov. Iné príspevky zas na to, ako umelci reflektujú žitú realitu po roku 1993 a vyvíjajúci sa vzťah k národnej identite aj k bratskému českému národu. Zborník obsahuje jedinečné state o tvorbe divadiel (Divadlo Pôtoň Bátovce, Spišské divadlo v Spišskej Novej Vsi, Divadlo Lab VŠMU) o festivaloch (Divadelná Nitra, Nová dráma/New Drama), ale aj o konkrétnych tvorcoch. O svojom divadelnom uvažovaní píšu aj súčasný slovenský režisér a režisérka.

Kniha je komponována do čtyř na sebe navazujících a prolínajících se kapitol: KDO, S KÝM, CO, JAK. Autorka nejprve pojmenovává nezbytné pedagogické a umělecké kompetence toho, kdo skupinu dětí/studentů vede. Akcentuje nezbytnost navození vzájemných vztahů a schopnost vedoucího být vnímavým, citlivým partnerem – a zároveň i vůdčí autoritou. V souvislosti s psychofyzickou zralostí a mírou zkušeností účastníků procesu pak uvádí typy dětského dramatického projevu a popisuje stupně vedoucí k postupnému osvojování vstupu do role. V dalších kapitolách čtenáře provádí cestou k divadelnímu tvaru – a to od volby tématu přes inscenační plán až po premiéru a reprízy.

Podobne ako slovenské divadlo, aj naša divadelná kritika sa vyvíjala pomaly a komplikovane. Preto je zásadné poznať jej aktérov. Kto boli autorky a autori, aké bolo ich politické či náboženské presvedčenie, posudzovali tvorbu náhodne či systematicky, vnímali divadlo ako osobitné umelecké dielo a priestor pre spoločenský diskurz? Len vďaka dôkladnému poznaniu ich identity, motivácií a postojov môžeme ich svedectvá o hodnotách divadelnej tvorby dnes relevantne interpretovať, s nadhľadom a porozumením pre dobové súvislosti. Zároveň sú to tí a tie, na ktorých sa zabúda najrýchlejšie, hoci takisto prispeli k uchovaniu divadelnej pamäti a národnej kultúry. Nuž preto slovník divadelných kritikov. Vladimír Štefko Divadelný ústav ďakuje Encyklopedickému ústavu Centra spoločných činností SAV za odbornú spoluprácu – menovite Drahomíre Dobrovodskej. Autor koncepcie a odborný garant: prof. PhDr. Vladimír Štefko, CSc.

Dvojníci nás fascinují už po staletí. V literatuře, filmu i výtvarném umění se vrací stále dokola, jako zlé znamení, ale i jako ochránce. Kniha nabízí poutavý a podrobný pohled na tento fenomén a rozvíjí ho nejen v rovině výtvarného umění – v českém i mezinárodním kontextu a napříč staletími – ale také v souvislostech literatury, filosofie a psychologie. Čtenář se tak setká s úvahami o rozdvojené osobnosti, alter egu, zrcadle či stínu za doprovodu bohatého obrazového materiálu, který text citlivě doplňuje. Kniha Dvojník vznikla u příležitosti stejnojmenné výstavy v GHMP. Doubles have fascinated us for centuries. In literature, film and visual art, they recur time and again, as evil omens but also as protectors. This book offers a captivating and detailed look at this phenomenon, exploring it not only in the context of visual art – in both the Czech and international contexts and across the centuries – but also in relation to literature, philosophy, and psychology. Readers will encounter reflections on split personalities, alter egos, mirrors and shadows, accompanied by rich visual material that sensitively complements the text. The book Dvojník (The Double) was created on the occasion of the exhibition of the same name at the GHMP. Texty: Iva Andrejsová, Stanislava Fedrová, Kristýna Jirátová, Tomáš Koblížek, Martin Skála Recenzoval: prof. Dr. phil. Josef Vojvodík, M.A. Překlad do angličtiny: Stephan von Pohl

Publikace je souborem textů interních i externích pedagogů katedry produkce pražské DAMU, které představují průřez tématy klíčovými pro budoucí řídící a organizující pracovníky v divadlech a kulturních institucích. Prostřednictvím knihy získají čtenáři základní přehled o divadelním systému ČR, legislativních a právních souvislostech, tvorbě rozpočtu a financování, realizaci představení i marketingu v umění. Vedle knihy Jana Šterna Producentství v hrané tvorbě přichází z Nakladatelství Akademie múzických umění další publikace věnující se teoreticky praktickému oboru produkce.

Knižní rozhovor s významným českým divadelním a rozhlasovým dramaturgem, dramatikem a pedagogem Janem Vedralem (* 1955) nabízí unikátní možnost sledovat na osudu jednoho tvůrce vývoj české divadelní a rozhlasové tvorby posledního půlstoletí. Kniha přitom nepředstavuje tradiční životopis jedné osobnosti, spojené nejvíce s pražským Divadlem na Vinohradech, jako spíše poutavý a zaujatý průhled do tvůrčího zákulisí, v němž se na pozadí autorova života dovídáme leccos dosud neznámého o pozadí klíčových událostí novodobé české divadelní a rozhlasové kultury. Jako člověk stojící uvnitř kulturního dění Vedral odkrývá mechanismy normalizační cenzury, postupné tání v letech osmdesátých, následně v rozsáhlé kapitole dosud málo historiograficky zpracované období transformace české kultury v letech devadesátých, včetně osobního zapojení do zásadních kulturně diplomatických snah o stabilizaci české kulturní sféry v podmínkách tržního hospodářství, až po poslední angažmá v novém tisíciletí. Důležitou součástí knihy je pak také Vedralovo angažmá pedagogické, i tuto profesi přitom sledujeme ve vývojových fázích, s ohledem na komplementárnost všech tvůrčích oblastí, v nichž se autor po celý život pohyboval. Rozhovor s profesorem Vedralem vedl a knihu připravil rozhlasový a divadelní historik Tomáš Bojda. Kniha je doplněna rozsáhlým jmenným rejstříkem a vychází k sedmdesátým narozeninám Jana Vedrala. – Vydání knihy ve spolupráci s Univerzitou Palackého v Olomouci podpořilo Ministerstvo kultury ČR.

Divadelná hra Kufor plný spomienok je interaktívna groteska pre detského diváka, ktorá vás prenesie do 30-tych rokov minulého storočia. Príbeh sleduje muža s preplneným kufrom vecí, ktoré symbolizujú jeho spomienky a životné skúsenosti. Na vlakovej stanici mu robí spoločnosť sprievodkyňa, ktorá mu pomáha vyrovnať sa s minulosťou a uľahčiť si kufor, aby mohol pokračovať ďalej. Hra je sprevádzaná vtipom a humorom, no tiež ponúka hlboké posolstvo o dôležitosti odpúšťania a zbavovania sa emocionálnej záťaže, pričom aktívne zapája deti do deja.

Monografie Jany Prekové je reprezentativním příspěvkem k prezentaci moderních a inovativních trendů české scénografie posledních více než 40 let. Doc. Jana Preková (1956) se významně spolupodílela na progresivní proměně tohoto oboru. Publikace reflektuje jak nejvýznamnější projekty výtvarnice – od dynamických začátků v osmdesátých letech dvacátého století přes spolupráci s dnes již etablovanými autory (v počátcích nezávislého a alternativního divadla) Janem Nebeským a Miroslavem Bambuškem – tak intervence ve veřejném prostoru, dále její spolupráci s Pražským Quadriennale i významnou činnost pedagogickou.

Touha po zábavě a smíchu přivedla po třicetileté válce do šlechtických sídel divadelní představení, v nichž měla své důležité místo komická postava, Spaßmacher. Vychytralý a mnohdy vulgární sluha narušoval děje uváděných převážně moralistních děl svými komentáři a starostmi vycházejícími z nejnižších potřeb. Předkládaná kniha se vydává nejen po stopách organizátorů těchto představení, ale hlavně představitelů komických rolí a zavádí čtenáře do prostředí šlechtických rodů, jako byli Martinicové, Slavatové, Bruntálští z Vrbna, Eggenbergové nebo vévodové sasko-lauenburští. Sledovány jsou rovněž profesionální divadelní společnosti působící v českých zemích ve druhé polovině 17. století, jejich vzájemná provázanost a mobilita v rámci středoevropského prostoru. Autoři: Bláha Jiří, Hanoušek Martin, Kříž Václav, Neuhuber Christian

Odborná publikace Divadlo ve specifických skupinách: otevřený dialog jako smysl a podstata sdílené umělecké tvorby nejen ve specifické skupině je sumarizační studií, která kriticky reflektuje a shrnuje poznatky, myšlenky, východiska výzkumné i umělecké práce ve specifických skupinách s lidmi se znevýhodněním na Divadelní fakultě AMU v Praze (DAMU). Studie vychází z pětadvacetileté umělecko-výzkumné zkušenosti a praxe ve specifických skupinách a je zaměřena nejen na konkrétní specifika této oblasti umělecké tvorby z pohledu režijního, výzkumného a pedagogického, ale i na širší celospolečenský kontext. Věnuje se zejména základním metodickým principům a přístupům v umělecké tvorbě ve specifických skupinách, důležitosti výzkumných a pedagogických aktivit v této oblasti umělecké tvorby na Divadelní fakultě AMU v Praze, ale také přínosu stran socializace, integrace a inkluze lidí se specifickými potřebami.

A non-fiction graphic novel that tells the story of a century of revolutionary contemporary art. How did a urinal become art? And a can of tomato soup, a tent, a pickled shark... How do you get at one of the world's most powerful governments by smashing an old vase? How did what seemed like a prank at the New York Armory Show of 1917 explode to become today's global multi-billion dollar art world? This graphic novel answers these questions by following the lives of seminal contemporary artists and the stories behind their groundbreaking works. Against a backdrop of armed conflict and rapid societal change, this book tells the story of contemporary art from Marcel Duchamp's repurposed urinal to Maurizio Cattelan's taped banana. Literal bombs explode and conventions go up in flames as a series of art objects shock and electrify society: canned excrement, a pickled shark, a stuffed hare, human blood. The story moves from Paris to New York and London, and then captures the geographical spread of a rapidly globalizing cultural scene by jumping to events in Tokyo, Belgrade, Rio de Janeiro, Lagos and Beijing, and culminating in Miami - and in the ether, everywhere and nowhere, on the internet. Chapters follow a series of chain reactions as artists meet or inspire each other across the generations and decades. Over a period of 100 years everything changes - and yet the cry of 'It's not art!' never goes away. No matter how long people have had to get used to it, contemporary art continues to upset expectations and disrupt conventions - and inspire anew.

Knižní studie Směšné lásky a nelásky dramatika Viktora Dyka pohlíží na Dykovu dramatiku dnešním pohledem, který již není spoután meziválečným ani poválečným porozuměním. Chronologicky nahlíží její proměny i pevné body, snaží se přiblížit zvláštnost, až bizarnost způsobu, jakým Dyk pojmenovával život a svět. Klíčem k výkladu jeho díla je přitom způsob, jakým dramatik zacházel s motivem lásky mezi mužem a ženou. „Janouškovi se podařilo zachytit pohyb Dykovy dramatické (poměrně konfliktní, protože konflikty vyvolávající) tvorby na pozadí dobových událostí i jeho osobního a vnitřního života. Výklad kompozičně zrcadlí vývojový oblouk od dramatikova mládí a rané tvorby k tragickému předčasnému úmrtí a k „druhému“ životu skrze metamorfózy četných (dez)interpretací díla.“ (z recenze L. Vodičky)

Publikace není pouhou reflexí tvorby a výsledné podoby inscenace Komedie o umučení – která měla premiéru 24. září 2017 a byla uváděna ve Studiu Marta v sezoně 2017/2018 –, ale představuje především reflexi metod, postupů i limitů režijní práce se studenty herectví ve školním studiu bezprostředně předcházející jejich vstupu do divadelní praxe a zasazení této konkrétní a dramaturgickou volbou mimořádné inscenace do celkové koncepce čtyřleté výuky ročníku studujícího v hereckém ateliéru Lukáše Riegra v letech 2014–2018. Kniha se skládá ze čtyř částí odlišujících se nejen žánrem a grafickým zpracováním, ale především me¬todologickým přístupem a poměrem zapojení obou autorů: první z nich, která je věnovaná koncepčním východiskům in-scenace, je psána společnou optikou jejího drama¬turga a režiséra; druhou část tvoří popis a rozbor nejvýznamnějších situací a hereckých výkonů inscenace z pohledu Iva Krobota; třetí je pedagogickou reflexí tří let studia he¬rectví účinkujícího ročníku psanou z pohledu jeho vedoucího Lukáše Riegra a do čtvrté části jsou zařazena různá hodnocení inscenace z různých perspektiv, přičemž její závěr patří hlasům účinkujících studentů.