Najnovšie - Divadlo - teória, história,... strana 1 z 21

Kniha je komponována do čtyř na sebe navazujících a prolínajících se kapitol: KDO, S KÝM, CO, JAK. Autorka nejprve pojmenovává nezbytné pedagogické a umělecké kompetence toho, kdo skupinu dětí/studentů vede. Akcentuje nezbytnost navození vzájemných vztahů a schopnost vedoucího být vnímavým, citlivým partnerem – a zároveň i vůdčí autoritou. V souvislosti s psychofyzickou zralostí a mírou zkušeností účastníků procesu pak uvádí typy dětského dramatického projevu a popisuje stupně vedoucí k postupnému osvojování vstupu do role. V dalších kapitolách čtenáře provádí cestou k divadelnímu tvaru – a to od volby tématu přes inscenační plán až po premiéru a reprízy.

Knižní studie Směšné lásky a nelásky dramatika Viktora Dyka pohlíží na Dykovu dramatiku dnešním pohledem, který již není spoután meziválečným ani poválečným porozuměním. Chronologicky nahlíží její proměny i pevné body, snaží se přiblížit zvláštnost, až bizarnost způsobu, jakým Dyk pojmenovával život a svět. Klíčem k výkladu jeho díla je přitom způsob, jakým dramatik zacházel s motivem lásky mezi mužem a ženou. „Janouškovi se podařilo zachytit pohyb Dykovy dramatické (poměrně konfliktní, protože konflikty vyvolávající) tvorby na pozadí dobových událostí i jeho osobního a vnitřního života. Výklad kompozičně zrcadlí vývojový oblouk od dramatikova mládí a rané tvorby k tragickému předčasnému úmrtí a k „druhému“ životu skrze metamorfózy četných (dez)interpretací díla.“ (z recenze L. Vodičky)

Publikace není pouhou reflexí tvorby a výsledné podoby inscenace Komedie o umučení – která měla premiéru 24. září 2017 a byla uváděna ve Studiu Marta v sezoně 2017/2018 –, ale představuje především reflexi metod, postupů i limitů režijní práce se studenty herectví ve školním studiu bezprostředně předcházející jejich vstupu do divadelní praxe a zasazení této konkrétní a dramaturgickou volbou mimořádné inscenace do celkové koncepce čtyřleté výuky ročníku studujícího v hereckém ateliéru Lukáše Riegra v letech 2014–2018. Kniha se skládá ze čtyř částí odlišujících se nejen žánrem a grafickým zpracováním, ale především me¬todologickým přístupem a poměrem zapojení obou autorů: první z nich, která je věnovaná koncepčním východiskům in-scenace, je psána společnou optikou jejího drama¬turga a režiséra; druhou část tvoří popis a rozbor nejvýznamnějších situací a hereckých výkonů inscenace z pohledu Iva Krobota; třetí je pedagogickou reflexí tří let studia he¬rectví účinkujícího ročníku psanou z pohledu jeho vedoucího Lukáše Riegra a do čtvrté části jsou zařazena různá hodnocení inscenace z různých perspektiv, přičemž její závěr patří hlasům účinkujících studentů.

Výbor analýz, glos a polemik Bohumila Nekolného k tématu provozování a podpory kultury a umění v Česku navazuje na publikaci Divadlo a společnost kolem roku 1989. Zatímco první díl sledoval přelomové období konce osmdesátých a začátku devadesátých let, ve druhém svazku autor shromáždil své úvahy a články z let 1998–2020. A nevyhýbá se značně kritickým glosám k našemu politickému životu ani jeho reflexi. Mnoho problémů popsaných v prvním díle bohužel přetrvává: nedostatečný zájem a podpora živého umění ze strany politické reprezentace, nedokončená transformace divadelní sítě, chybějící legislativa či neutěšená situace kulturních periodik. Přibyla i některá nová témata jako prudce klesající export českého divadla či problematika informačních systémů a digitalizace. Kniha je historickou pamětí divadelní obce, ale také výukovým materiálem pro studenty kulturního managementu a příbuzných oborů.

V odborné literatuře se občas uvádí, že se v rozhlase za protektorátu vysílaly většinou inscenace německých her. Skutečnost je ovšem opačná. Za okupace se v rozhlase vytvořila patrně dodnes největší „laboratoř“ na takzvanou slovesnou tvorbu, v jejímž rámci vzniklo mnoho původních českých her s příznačnou tematikou, které byly záhy také nastudovány. Odhadovaný počet původních her je nejméně tři sta, přičemž tvůrci v mnoha inscenacích využívali i novátorské rozhlasové postupy. Protektorátní rozhlasová dramaturgie tedy nejen podněcovala autorskou tvorbu, jíž se snažila především podporovat národní sebevědomí, ale také usilovala o rozvoj dramatického rozhlasového diskurzu. Podobnou autonomizační situaci – ovšem na materiálu nedramatické literatury – popisuje například Pierre Bourdieu. Monografie Lenky Jungmannové je věnována právě autonomizačnímu procesu původní české protektorátní rozhlasové hry. První část práce tvoří teoretická studie, která se věnuje fenoménům rozhlasové hry a inscenace. Druhou, historiografickou část vyplňují analýzy dochovaných původních dramat, které jsou nahlíženy v širším literárněvědném kontextu a strukturovány podle žánrových specifik. Poslední část knihy se soustředí na proces formování a existence rozhlasové hry v daném médiu, a to v rámci dobových kulturních a společenských podmínek.

Knižná publikácia detailne analyzuje a približuje jedinečnú osobnosť významného slovenského divadelného režiséra Pavla Haspru. Kriticky syntetizuje pohľady na jeho režijnú tvorbu v kontexte slovenského profesionálneho divadla i v širších spoločenských a divadelných súvislostiach. Monografia o divadelnom režisérovi Pavlovi Hasprovi ponúka analyticko-kritický pohľad na jeho tvorivú cestu. Charakterizuje jej zdroje a východiská od začiatkov v ochotníckom divadle, systematicky analyzuje a následne syntetizuje jednotlivé obdobia tvorcovho štúdia a postupného dozrievania, pomenúva jeho zástoj v nitrianskom divadle. Hasprova divadelná činnosť mala parametre dramaturgické, režijné a v nejednom prípade umelecko-tvorivé. Ambície napĺňal ambicióznym umeleckým programom – inscenáciami, ktoré ponúkali umelecké dozrievanie hereckého súboru a zároveň rezonovali aj v kontextoch a vývoji vtedajšieho slovenského divadelníctva. Odborný garant: Prof. Vladimír Štefko, CSc. Recenzentky: PhDr. Dagmar Podmaková, CSc., doc. Zdenka Pašuthová, ArtD.

Román o divadle pre tínedžerov Prvé dejiny slovenského divadla pre mládež vo forme románu Autor Juraj Šebesta spolu s prierezom svetových, no najmä slovenských divadelných dejín, prináša témy ako súčasná mládež, láska, vzťahy v škole, rodinné väzby, hľadanie vlastnej identity. Divadlo sa v románe javí takmer ako všemocné médium, ktoré mladým ľuďom pomáha lepšie spoznať samých seba, orientovať sa vo vzťahoch a zároveň je to nový a podmanivý spôsob, ako si nájsť svoje miesto v komplikovanom svete. Mozaika obrazov zo života tínedžerov je pri každej postave prepojená s konkrétnou divadelnou profesiou, ktorú mladí pre seba objavujú. Lauru, Lindu, Mirku a Vandu, Daniela, Alana, Andreja a Kamila spája stredná škola, inovatívny profesor – inšpirátor a príprava divadelných predstavení, ktoré im zmenia život. Autor Juraj Šebesta o svojej knihe: Learning by doing Román vychádza z princípu zážitkového učenia alebo učenia sa praxou. Obetavý profesor nadchne svoju triedu gymnazistov pre divadlo, sám ich o slovenskom divadle učí a vedie k tomu, aby inscenovali niektoré pôvodné hry – v rámci školy i zábavy. Študenti sa o divadle dozvedajú veľa nielen z výkladov a diskusií, ale aj tým, že sami divadlo robia. Účinkuje či zapája sa celá trieda, produkcie teda majú aj charakter školského divadla, no iniciatívu hneď od začiatku preberá užšia skupinka tvorivého študenstva, z ktorých si všetci v divadle objavia to svoje. Toto jadro budúceho súboru má hlavnú zásluhu na výslednej podobe inscenácií.

Vhled do útrob jednoho divadelního souboru v tvůrčí krizi na vrcholu své kariéry. Docufiction kniha Martiny Slúkové specifickým autentickým a zábavným způsobem vypráví o divadle, o procesu tvorby, o krizi motivace, ale i o těch osobních, kamarádských a společenských krizích.

Jozef Bednárik významným spôsobom zasiahol hneď do viacerých divadelných druhov na amatérskej i profesionálnej scéne – činohry, opery a muzikálu, bábkového divadla, a svoju invenciu a novátorstvo prejavil aj v balete a televíznej dramatickej tvorbe. Bednárik si neustále pripomínal, že do života i do divadla patrí tragédia, komédia, dráma, zvuky, hudba, rytmus, pohyb rôzneho druhu, výtvarnosť – krása i škaredosť, slovo úprimné i falošné, klamlivé, lahodiace i disharmonizujúce. To všetko chápal v tesnej blízkosti, ako konglomerát životnej reality vrátane divadla a umenia vôbec. Od toho sa odvíjala Bednárikova režijná práca posvätená citlivou vnímavosťou, talentom, predstavivosťou, jeho optika nazerania na svet. Objemná monografia je dielom renomovaných teatrológov pod vedením odborného garanta knihy, profesora Vladimíra Štefka, ktorý je zároveň autorom Prológu, Epilógu a dvoch štúdií – o Bednárikovom pôsobení v amatérskom divadle, v Divadle v Zelenči a o činoherných inscenáciách. V ďalších častiach knihy Ida Hledíková analyzuje Bednárikovo pôsobenie v bábkovom divadle a skúma jedinečné Bednárikovo divadelné zameranie. Klára Madunická približuje čitateľovi baletné a operné inscenácie, typické prvky Bednárikovej opernej tvorby a rozoberá jednotlivé inscenácie v tematických okruhoch (napr. mefistovské motívy, životopisné inscenácie, filmové inšpirácie a i.). Stanislav Bachleda je autorom textu o Bednárikovej muzikálovej tvorbe, ktorou si Bednárik získal široké spektrum divákov a stal sa vďaka nej jedným z najpopulárnejších slovenských režisérov po Novembri 1989 (Dracula, Fidlikant na streche, Jozef a jeho zázračný plášť, Evanjelium o Márii). Venuje sa aj priblíženiu Bednárikovej spolupráce so scénografmi a kostýmovými výtvarníkmi.

A kötet a régi idők nagy hatású színészeit és színésznőit helyezi fókuszba, képekkel is illusztrálva az elmesélt történeteket. Azok számára, akiket érdekel a magyar színház és annak történelme, garantáltan érdekes és kellemes olvasmány lesz. "Csodált színészekről mesélek, akiket ismertem, szerettem, tiszteltem, s akikkel hosszú életem során néhány percet, néhány órát, néhány évet sokszor véletlenszerűen, gyakran baráti, olykor rokoni közelségben eltölthettem. Mesekönyv. Mesemúlt."

Světoznámý historik náboženství Mircea Eliade (1907-1986), jehož odborné dílo i poválečná tvorba prozaická jsou českému čtenáři známy už téměř v úplnosti, se nyní představuje i jako dramatický autor. O problematiku divadla se zajímal už od mládí, jeho úvahy však nikdy nevykrystalizovaly v nějakou ucelenou teorii, najdeme je roztroušené především v jeho poválečné novelistice a románech Svatojánská noc a Devatenáct růží. Modernistické, prvotní posvátnosti zbavené pojetí divadla, se podle Eliada už vyčerpalo a vyvstává potřeba návratu k pramenům, neboť „divadlo by se velice záhy mohlo stát novou eschatologií nebo soteriologií, technikou spásy“. Jeho vlastní hry v duchu těchto představ hojně odkazují ke světovým mytologiím. Ifigenie, vystavená na půdorysu známé antické tragédie, je tak obohacena o prvky z rumunského lidového bájesloví, o motiv smrti jako kosmické svatby a tvůrčí oběti, jež doprovází každé velké dílo. Ve hře Kameny a lidé, založené na dichotomii vědec – umělec Eliade krom jiného odkazuje k mytologii kamenů a labyrintu, ve hře Nekonečný sloup pak na díle sochaře Constantina Brâncuşie ilustruje starobylou, předkřesťanskou symboliku sloupu podepírajícího nebeskou klenbu, symboliku extatického vzestupu, letu a transcendence.

The book Acting Techniques in the 20th Century has been published twice in Slovakia – this is the book’s third edition, amended and published for the first time in English. In the book, Mistrík summarizes the knowledge of various acting techniques and theories that were used in twentieth-century theatre. In clearly arranged chapters, owing to an engaging text, which is enriched by a large selection of historical photographs, readers can get behind the scenes of the theatre and extend their understanding of the aesthetic and social contexts of theatre art. This is not an acting textbook, nor does it aspire to present a systematic history of acting – it is mainly focused on the most important personalities and theatres, leaving it at the readers‘ discretion whether they want to look for inspiration for their artistic growth and theatrical work. It’s a book of inspirations for twenty-first century acting.

Semafor je více než jen divadlo. Je to dechberoucí kulturní fenomén, který formoval několik generací diváků a i v 21. století nás inspiruje svébytnou poezií a nadčasovým humorem. Každý jsme si Semafor objevili po svém, každý v jiné době a pověstným šípem mohla být pro někoho píseň, pro jiného hra, pro dalšího možná semaforské girls? Pro Tomáše Fialu byla na startu píseň z dětství – Malé kotě spalo v botě. Pamatujete? Tady začíná cesta, kdy nás mladý autor provede svou osobní zkušeností a vtáhne do světa současného Semaforu, viděného jeho očima. Nezažil legendární šedesátá léta, ale zato na vlastní kůži objevil tajemství, které se v divadle Semafor skrývá! Je to místo, kde se historie potkává s přítomností a vytváří něco nadčasového. „Divadelní deníček“ Tomáše Fialy je vyznáním z návštěv ikonického divadla, kdy se z dětství plného písní Jiřího Suchého stala celoživotní vášeň. Připojte se k jeho putování a nechte se okouzlit tím, co Semafor stále nabízí. Kdo ví, možná i vy najdete svůj vlastní důvod k návratům do divadla znovu a znovu… OBSAH Poznámky prvního čtenáře * 1. Našla si mrcha cíl * 2. Láska celý svět změní, všechno je jinačí * 3. Nikdo však na ni není zvědavý * 4. Proč šťasten jsem, když do ucha? * 5. Tam jednou dojdeme, až půjdem’ za svou touhou * 6. Rozhodl se hned pro nejkrásnější květ * 7. Vidí plno jiných věcí a to za to stojí přeci * 8. My víme, co tě deprimuje, a dovedeme potěšit * 9. Najít si kout, tam usednout a naslouchat * 10. A přece jí to nedá a dál hledá * 11. Do srdce vnikne a pálí s krutostí pekelnejch muk * 12. Mudrc je zmatený, blbec ti věří * 13. Jděte si někam a mě nechte tady snít * 14. Ani nevíš, jak to šimrá, když mi leze po dlani * 15. Když hvězdy hasnou, volají z oblohy, abych jim ještě jednou pomohl na nohy * 16. Mezi básníky mě žádnej Vítězslav nezval * 17. Vzal jsem doma knihu básní, na louku ji odnes’ * 18. A potmě strach * 19. Jsi ta nejkrásnější krajina, co znám * 20. Já půjdu rád, když to bude třeba, za svůdnou vůní špeku světa kraj * 21. To potěšení, že jsi živ * 22. Vlez’ jednou kominík do komína, leč nevzpomíná si kudy * 23. Když nám schází nálada, ta píseň nám ji ráda dá * 24. Jsem totiž pro legraci * 25. Ctižádost má jenom jednu – míti plnou hrst * 26. Žasnu, jak možná tušíte, nad vašimi vizemi * 27. Já ještě nyní budím se ze sna, když vzpomenu na onen den * 28. V komoře vám pustí desku Voskovce a Wericha * 29. Přijíždí potají vánoční čas * 30. Zakoupil jsem v Dejvicích * 31. Na topole pod mezí jedl vodník hovězí * 32. Koukej se, pojď teď se mnou na výlet * 33. Plavat nedovedla, tak šla tedy ke dnu * 34. Písničkou všední den ve svátek promění * 35. Potkal jsem ho na třicáté straně * 36. A z dálky se chodili na něj dívat * 37. Koukejte, už se blejská na časy * 38. Se mnou, pane, věřte mi, poznáte nebe na zemi * 39. Proč jsem se vracel tak rád * 40. Když venku to klouže * 41. Za skleněným prknem na sebe pak mrknem’ * 42. A pak smát se, zpívat a snít * 43. A pak se chápe trumpety * 44. Račte mi věřit, prosím, že jsem teď mnohem radši na světě * 45. Až přijeli páni hasiči, pak teprve svátky nastaly * 46. Jestlipak jsi někdy slyšel blues * 47. A to mě docela baví * 48. Takovou hned tak nenajdeš * 49. Seďte tiše jako pěna, slyšte moje zpívání * 50. Kéž by mé oči brzy zvykly si * 51. Voněla předloni, za rok nám zavoní zas * 52. V krbu sice hořej’ polena, mně je ale zima šílená * 53. Když jarní vánek čechrá moje vlasy * 54. MeToo je fígl, který učí, jak zatočit s chlapy * 55. Prolezli jsme všechny světa strouhy za tu dlouhou řadu let * 56. A vím, budeš se mi smát * 57. Za rok, za dva nebo za tři budu rád, že je mám * 58. Když doba zlá nás tupou šavlí protne * 59. Štěstí nám doposud do klína nespadlo * 60. To už malíř pochopil, že se dívka vrtí * 61. Kde kdo ptá se co se zase tady děje * 62. Tulipán vadne, barva se ztrácí * 63. Přiletí či nepřiletí, v duchu marně se ptám * 64. Razítkem omráčen přestanu vnímat * 65. Ten, kdo tou dobou vzpomíná na slzy okapovejch rour * Jmenný rejstřík * Ná

Čtvrtý svazek ediční řady Největší dramatici Kniha nabízí (nejen) mladým návštěvníkům divadla pohled na historické pozadí a dobu vzniku významných německých dramat napsaných zhruba mezi lety 1750 a 1848. Jádrem knihy je komiksové zpracování sedmi německy psaných divadelních her: Emilia Galotti a Götz z Berlichingenu od G. E. Lessinga, Faust J. W. Goetha, Loupežníci a Úklady a láska F. Schillera, Princ Homburský H. von Kleist a Vojcek G. Büchnera. Každému z nich předchází vstup věnovaný soudobým událostem a reáliím.

Prožijme znovu zázrak jménem Semafor. S porozuměním. Fenomén divadla Semafor přišel s počátkem šedesátých let jako zjevení, které ztělesnilo touhu československé společnosti po svobodě a uvolnění. Písničky dvojice Jiří Suchý & Jiří Šlitr si stejně jako odvázaný duch divadla záhy získaly tak velkou popularitu, že opatrná dobová média rezignovala a Semafor přijala. Divadlo nabízelo mnohé: nové hvězdy Waldemara Matušku, Evu Pilarovou či Hanu Hegerovou, ale také svébytné neherectví Suchého a Šlitra. Jejich písně se staly vpravdě všelidovým majetkem a „šlitrovky“ pevně srostly s každodenním životem napříč československou společností. Pavel Klusák se rozhodl prožít se Semaforem celá šedesátá léta. S ikonickými hrami Jonáš a tingltangl, Dobře placená procházka nebo Ďábel z Vinohrad se spouští do nitra příběhů éry Suchého a Šlitra, ale také se od nich rozhlíží ven k dobovým kulturním kontextům. Vždyť se semaforskými tvůrci spolupracoval snad každý, kdo tehdy v Československu utvářel novou kulturu.

Michaela Bartoňová patří k nejprogresivnějším umělcům loutkového divadla. Neustále překvapuje svou kreativitou i experimenty, v posledních letech zejména na poli digitálního loutkového divadla. Hledá nové možnosti vyjádření, využívá širokou škálu moderních technologií a propojuje je s živou kresbou. Její inovativní tvorba plná barev a neotřelých příběhů dokáže fascinovat diváky všech generací. Ve své knize se Bartoňová ohlíží za svým bohatým dílem, včetně inspirativních příkladů z praxe příprav a realizace inscenací. Spolu s ní se můžete vydat na výpravu do fantastických světů, v nichž její nespoutaná imaginace citlivě a přitom s jasným poselstvím zpracovává i naléhavé výzvy současnosti.

Divadelný ústav vydal výnimočnú knihu Teátermacher – memoáre významného slovenského divadelného a televízneho režiséra, prekladateľa, divadelného teoretika a pedagóga Ľubomíra Vajdičku. Prostredníctvom svojich spomienok na detstvo, štúdiá na strednej a vysokej škole, na pôsobenie v amatérskom a profesionálnom divadle mapuje nielen vlastnú históriu, ale aj spoločenské, politické a kultúrne dejiny našej spoločnosti. Pútavo napísaná kniha je nielen pohľadom do zákulisia divadla, ale prináša aj režijno-dramaturgické analýzy hier a inscenácií a odkrýva zaujímavé súvislosti slovenského i svetového divadla a umenia vôbec. Ľubomír Vajdička nenápadne, ale presvedčivo dokazuje, aké potrebné je vzdelanie a vzdelávanie (sa), aké lákavé je dobrodružstvo myslenia, aké dôležité a strhujúce je poznávanie súvislostí.

První část knihy přináší nový překlad Komenského školní hry z roku 1640 Diogenes Cynicus redivivus. Tento známý text čekal na nové přetlumočení celých 54 let; nový český převod bude jistě pro mnoho čtenářů lákavější než zestárlý překlad. Druhá část knihy nabízí čtenářům české přetlumočení Komenského v pořadí druhé hry Abrahamus Patriarcha. Z této Komenského práce byly dosud českým čtenářům k dispozici jen drobné ukázky. Oba překlady vycházejí s komentáři a úvodní studií.

Antologie představí veřejnosti dvanáct pozoruhodných divadelních a pět rozhlasových her, které vznikly anebo byly uvedeny v období protektorátu a z nichž zhruba polovina není čtenářsky dostupná, či dokonce nikdy nebyla publikována. Cílem svazku je vytvořit představu o dobové původní dramatické tvorbě, což bude v knize podpořeno také úvodními odbornými studiemi o dramatické produkci a o divadelním a rozhlasovém prostředí za okupace.