Najnovšie - Výtvarné umenie - Maliarstvo, grafika strana 45 z 70
Maliarstvo, grafika 
Sochárstvo, plastika 
Street art, graffiti
zobraziť:
Alfons Mucha
Dieser Band enthA¤lt 12 Kunstposter mit einer ausfA1hrlichen Beschreibung des jeweiligen Werkes.
Kandinsky
With 12 selected examples spanning all phases of the career of Wassily Kandinsky, illustrating important themes and techniques of the abstract artist in concise texts.
Paul Klee
Představujeme dvanáct vybraných plakátů, které ukazují mnohost a komplexnost malířského umění Paula Klee, doplněné o stručné texty.
Leonardo da Vinci
Twelve pieces by Renaissance master Leonardo da Vinci are shown here together with informative short texts that situate the pieces within his enormous artistic output.
Impressionism
Na dvanácti vybraných plátnech představujeme impresionismus v celé jeho rozmanitosti a kráse. Každou malbu doprovází krátké doprovodné texty.
Viera Gergeľová / Jan Lebiš
Výtvarná monografia Viera Gergeľová a Jan Lebiš je spoločná, obojstranná publikácia, ktorá dokumentuje ilustrátorské, grafické a maliarske dielo manželov grafikov, bohatým obrazovým materiálom s textami Fedora Krišku, Ivety Gal Drzewieckej, Miroslava Cipára, Rudolfa Krivoša a Lucie Lebišovej.
Gergeľová a Lebiš sú významnými osobnosťami slovenského výtvarného prostredia v oblasti ilustračnej tvorby pre detského aj dospelého čitateľa a aj v oblasti voľnej grafiky.
Patrili k prvým absolventom grafickej špeciálky vedenej Vincentom Hložníkom na Vysokej škole výtvarných umení v Bratislave. Do výtvarného diania vstúpili na prelome 5o. a 60. rokov, boli členmi Clubu grafikov, ktorý sa snažil o zachovanie pôvodného poslania grafiky. Ich ilustrácie detských kníh patria dnes do zlatého fondu slovenskej ilustrácie. Tituly ako Čin čin, Hop čižmičky sto míľ, sa stali súčasťou detstva niekoľkých generácií slovenských detských čitateľov.
Břetislav Malý 2
Hlavní intencí malíře Břetislava Malého je zkoumání média tradiční malby, respektive její rozklad na barvu a barvy, které současně s jejich dekonstrukcí syntetizuje ve svá sytá a internzivní barevná pole. Posun od zkoumání vzájemných vazeb a konjunkcí barev do jejich inscenování pomocí stále ještě pomalovaných pláten souvisí se zájmem o všechny komponenty malby, tedy i o konstrukci její rubové, odvrácené strany, neboť i ta může mít svůj vliv na smysl a povrch malby.
Albín Brunovský, Záhrada snov - The Garden of Dreams
Publikácia slúži ako katalóg k výstave v Galérii Nedbalka.
The book serves as a catalogue for the exhibition in Nedbalka Gallery.
Autor a vlastník práv ďakujú galériám, múzeám a súkromným zberateľom za poskytnutie súhlasu na reprodukovanie diel umelca z ich majetku do tejto monografie. Autor a vydavateľ ďakujú všetkým sponzorom za finančný príspevok na prípravu a vydanie tejto monografie. Osobitné podďakovanie patrí p. Kláre Brunovskej (Bratislava) a PhDr. Eve Luptákovej, riaditeľke Oravskej galérie v Dolnom Kubíne, za láskavé zapožičanie umelcových diel na výstavu v Galérii Nedbalka v Bratislave.
The author and the copyright owner wish to express their thanks to the galleries, museums and private collectors for their consent to reproduce artist’s works from their property in the present book. The author and the publisher thank all their sponsors for their nancial contribution. Special thanks go to Ms. Klára Brunovská and PhDr. Eva Luptáková, Director of Oravská galéria in Dolný Kubin.
Botticelli
Renaissance Grace Allegory and beauty in Florence With the patronage of the powerful Medici family, a canon of secular and religious work, and contributions to the celebrated Sistine Chapel, Sandro Botticelli (1444/45-1510) was well placed for fame. After his death, however, his work was eclipsed for some four hundred years. It wasn't until the 19th century that the painter began to gain major art-historical recognition. Today, Botticelli is hailed as a towering figure of the Florentine Early Renaissance. His secular works The Birth of Venus and Primavera, mostly read as an allegory of Spring, are among the most recognized paintings in the world, resplendent in their delicate details, graceful lines, and compositional balance. His arrangements are fluid yet poised, his figures serene yet sensual. Venus, in particular, is held up as art-historical icon of beauty pale-skinned, delicately featured, soft with fecund promise. This essential introduction presents key works from Botticelli's oeuvre to understand the making of a Renaissance legend. Through the painter's most famous mythological and allegorical scenes, as well as his radiant religious works, we explore a mastery of figuration, movement, and line, which has gone on to inspire artists from Edgar Degas to Andy Warhol, Rene Magritte to Cindy Sherman.
Daniela Vinopalová
Daniela Vinopalová (1928–2017) vždy žila stranou „uměleckého provozu“. Její tvorba je propojena s vnitřní hlubokou spirituální cestou. Ludmila Vachtová o jejím díle napsala: „Víra je předpokladem těchto zvláštních soch, religiozita nebo vyznání není jejich poslání. Jejich tajemství je v transcendenci, v porozumění záměru milosti.“ Tuto charakteristiku lze v podstatě vztáhnout na celek sochařčina díla. Studovala v ateliéru profesora Pokorného, prošla tedy tvrdou lekcí socialistického realismu. V roce 1961 však nalezla abstraktní formu „sochy-vázy“; nejvýraznějším znakem těchto dutých forem expresivních tvarů jsou linie, probíhající v síťovité struktuře po jejich povrchu. Od poloviny šedesátých let vznikají také „architektury“ stavěné z letovaných nebo vázaných drátů, propojovaných pletivem a pokrývaných textilem, na který nanášela sádru. V roce 1967 poprvé realizovala velký formát a začala stavbu sochy K prostoru IV. Použila cement, materiál odpovídající moderní architektuře. Vznikla komplexní konstruktivně laděná a současně organická struktura organizovaného prostoru jako záznamu univerza. Nástup normalizace znamenal pro Vinopalovou sedmnáctiletou pauzu ve volné tvorbě. Po odchodu do penze (1986) byla soukromě oslovena, zda by nevytvořila oltářní menzu a kříž do pražského kostela sv. Jiljí. Díky tomu se konečně mohla vrátit k práci, která jí byla nejbližší. V devadesátých letech se rovněž vrátila k sérii soch-váz i cyklu „architektonických“ plastik nazývaných K prostoru. Vyvrcholením tvorby polistopadového období se stala plastická konstrukce Díkůvzdání (2007), jíž autorka vzdávala dík za vše, co přesahuje člověka. Součástí knihy jsou i texty a výpovědi jak Daniely Vinopalové, tak historiků umění a téměř úplný chronologický soupis díla, podrobná biografická data a soupisy výstav. To nejpodstatnější z textových studií všech tří autorů uzavírá knihu v anglickém shrnutí.
Karel Těšínský 1926 - 2005
Dílo Karla Těšínského (1926–2005) dosud nebylo podrobeno detailnějšímu zpracování a stále čeká na objevení odbornou i laickou veřejností. Autor patří k silné generaci umělců, jejichž uvažování, v poválečných poměrech, stálo v opozici vůči oficiálním výtvarným tendencím, jež formovala metoda socialistického realismu. Studoval v ateliérech Františka Muziky, Jana Baucha a Emila Filly, absolvoval v ateliéru krajinomalby Otakara Nejedlého. Směřoval k vyvážené obrazové skladbě a až klasicistnímu cítění. Každý obraz má zvláštní, někdy značně složitý, ale vždy promyšlený rytmus. Hloubku prostoru modeloval světlem a barevnými akcenty, které někde vystupují do popředí a jinde pronikají do hloubky. Přirozeně navazuje na avantgardní vlivy v české krajinomalbě první poloviny 20. století, na Josefa Čapka, Jindřicha Štyrského a zejména na Josefa Šímu. Odstupňované barevné tóny a linie vymezující plochu a prostor tvoří nedílnou součást vyvážené kompozice osobitého malířova díla. Jeho pozoruhodná výtvarná práce se vyvíjela bez náhlých zvratů ve vnitřní kontinuitě. Monografie přehledným způsobem mapuje tvorbu Karla Těšínského, včetně výběrového soupisu díla, výběru z textů a rozsáhlé biografie.
Domov
Vynikající malířka a ilustrátorka Carson Ellisová přichází se svou první autorskou knihou, ve které s humorem i nadsázkou představuje rozmanité podoby domova.
Domov může být dům na venkově, byt ve městě nebo dokonce bota. Domov lze najít na cestě, pod vodou, v bájných světech i v autorčině ateliéru.
Autorský debut oceňované ilustrátorky je laskavým pohledem na místa, která lze (někdy s notnou dávkou fantazie) označit jako domov, a vybízí tak k zamyšlení nad tím, co pro nás vlastně domov znamená. Svou bohatou vizuální stránkou čtenáře láká, aby se ke knize opakovaně vracel.
Z depozitára
Katalóg výstavy na pôde Galérie umenia Ernesta Zmetáka v Nových Zámkoch, ktorá trvala od 26. 1. do 18. 3. 2017. Bolo predstavených 35 olejomalieb zo 17. až 19. storočia z daru Ernesta a Danice Zmetákovcov. Viaceré sú vystavené po prvý raz, niektoré neboli publikované: napríklad Smrť sv. Alexia z Edessy, potréty baróna Splényiho a jeho manželky, maďarského básnika a dramatika Mihálya Vörösmartyho, grófa Mihálya Esterházyho, grófky Henriety Erdödyovej. Podarilo sa presne identifikovať dobové kópie diel Clauda Jospeha Verneta a Johanna Carla Lotha. Diela Johanna Lucasa Krackera a Jana de Mompera boli nedávno zreštaurované.
Gauguin
Destination exoticPaul Gauguin's Pacific visions radiate with color and sunshine Paul Gauguin (1848-1903) was not cut out for finance. Nor did he last particularly long in the French Navy, or as a tarpaulin salesman in Copenhagen who did not speak Danish. He began painting in his spare time in 1873 and in 1876 took part in the Paris Salon. Three years later, he was exhibiting alongside Pissarro, Degas, and Monet. A querulous, hard-drinking individual, Gauguin often called himself a savage. His close but fraught friendship with the similarly temperamental Vincent van Gogh climaxed in a violent incident in 1888, when Van Gogh purportedly confronted Gauguin with a razor blade, and later cut off his own ear. Shortly afterwards, following the completion of a midcareer masterpiece Vision After the Sermon (1888), Gauguin took himself to Tahiti, with the intention of escaping "everything that is artificial and conventional..." On Tahiti, Gauguin's unfettered joy in the island's nature, native people, and figurative images leapt over a prolific output of paintings and prints. In works such as Woman with a Flower (Vahine no te Tiare, 1891) and Sacred Spring: Sweet Dreams (Nave Nave Moe, 1894), he developed a distinct, Primitivist style that positively oozed with sunshine and color. In the tradition of exotic sensuality, his thick, buttery lashings of paint lingered in particular over the curves of Tahitian women. Gauguin died alone, on Tahiti's neighboring Marquesas Islands, with many of his personal papers and belongings dispersed in a local auction. It was not until a smart art dealer began curating and showing Gauguin's work in Paris that the artist's profound influence began making itself felt, especially to the new breed of French avant-garde artists, such as Picasso and Matisse. This book offers the essential introduction the artist's truly colorful life, from the Impressionist salons of 1870s Paris to his final days in the Pacific, productive and passionate to the end.About the series: Each book in TASCHEN's Basic Art series features: a detailed chronological summary of the life and oeuvre of the artist, covering his or her cultural and historical importance a concise biography approximately 100 illustrations with explanatory captions
Hippolyt Soběslav Pinkas
Hippolyt Soběslav Pinkas (1827–1901) byl jedním z prvních „českých Pařížanů“, který prožil část svého uměleckého života ve Francii. Studoval malbu v ateliéru Thomase Coutura ve stejné době jako Édouard Manet, s nímž ho spojoval zájem o realitu a nekonvenčnost. Krajinářské náměty Pinkas hledal ve fontainebleauském lese, kde se dostal do okruhu předních francouzských malířů později nazývaných jako barbizonská škola (Jean-Baptiste Camille Corot, Jean-François Millet). Tato kniha poprvé komplexně pojednává o Pinkasově díle v kontextu francouzského malířství a sleduje umělcovu tvorbu od karikatur z revolučních let 1848–1849 až po zásadní malby vystavované na pařížských Salonech. Zvláštní pozornost věnuje obrazu Pohřební řeč o oběšenci (někdy nazývaným Modlitba za oběšence), který je unikátní nejen svým námětem, ale i příběhem, jenž se začal psát několik let před jeho vznikem a pokračuje do současnosti. Publikace přibližuje také Pinkasovu účast na Salonu odmítnutých v roce 1863, kde se jeho Stařec a smrt ocitl ve společnosti Manetovy Snídaně v trávě (tehdy nazvané Koupání). Hippolyt Soběslav Pinkas patřil k malířům, kteří dokázali sledovat aktuální umělecké tendence (realismus), a přestože je dnes známější jeho vnuk Jiří Voskovec, náleží mu díky malířské tvorbě i posilování česko-francouzských vztahů významné místo v dějinách evropské kultury.
Mondrian
Dielo Pietra Mondriana je mimoriadne rozmanité: od impresionistických krajiniek z umelcovho raného obdobia cez kubistické práce až po abstraktné maľby z posledných rokov jeho tvorivého života. Táto bohato ilustrovaná publikácia podáva fascinujúcu analýzu rozličných období tvorby významného holandského výtvarného umelca.
