Hľadanie: Dejiny filosofie - novovek
zobraziť:
Dějiny filosofie V.
Pátý díl jedenáctisvazkových Dějin filosofie jezuity Frederica Coplestona s podtitulem Od Hobbese k Humovi se zabývá britskými empirickými systémy filosofie v období před Kantem. Autor, dlouholetý vyučující v Římě a hostující profesor na jiných univerzitách (USA, Německo aj.), se těší ve vědeckém světě mimořádné oblibě. Jeho text zohledňuje jak vlastní životopis pojednávaného filosofa, tak i analýzu díla a odkazu.
Nietzsche a filosofie
Nietzsche a filosofie je klíčovou monografií Deleuzova raného období. Nejedná se zde jen o velmi fundovanou a systematickou interpretaci Nietzscheho textů, ale rovněž o svébytný výklad, díky němuž se Nietzsche zařazuje do jakýchsi Deleuzových „soukromých“ dějin filosofie (spolu s Lucretiem, Bergsonem, Spinozou a dalšími), charakterizovaných určitým kritickým projektem, založeným na valorizaci afirmace a na anti-dialektickém způsobu myšlení, jehož domýšlení bude hrát zásadní roli při vypracovávání Deleuzovy vlastní filosofie.
Dějiny filosofie III.
Třetí díl jedenáctisvazkových Dějin filosofie jezuity Frederica Coplestona zahrnuje dobu od Ockhama k Suárezovi. Jde tudíž o dobu od vrcholného středověku po raný novověk. Uznávaná autorita v oboru dějin filosofie, dlouholetý vyučující v Římě a hostující profesor na jiných univerzitách (USA, Německo aj.) se ve vědeckém světě skvěle osvědčil. Jeho text vždy zohledňuje jak vlastní životopis pojednávaného filosofa, tak i analýzu díla a odkazu.
Co je antická filosofie?
Filosofie jako duchovní cvičení.
V nakladatelství Vyšehrad vychází další práce známého francouzského filosofa, historika a klasického filologa Pierra Hadota (1922–2010), vynikajícího znalce antického myšlení. V roce 2010 již vyšlo Závoj Isidin / Esej o dějinách ideje přírody. V jedné ze svých nejznámějších knih se věnuje nejen dějinám, ale i pojetí filosofie ve starověkém Řecku a Římě.
Brána do Európy. Dejiny Ukrajiny
Ukrajina sa zmieta v napätej vojne s Ruskom o zachovanie svojej územnej celistvosti a politickej nezávislosti. Súčasný konflikt je posledným v dlhej histórii bojov o jej územie a o uznanie jej existencie ako samostatného národného štátu. Oceňovaný historik Serhii Plokhy tvrdí, že ak chceme pochopiť prítomnosť a budúcnosť tejto krajiny, musíme najskôr spoznať jej minulosť.
Ukrajinu, ktorá sa nachádza na križovatke medzi strednou Európou, Ruskom a Blízkym východom, formovali rozličné impériá, ktorým slúžila ako strategická brána medzi Východom a Západom – počnúc Byzanciou a Osmanskou ríšou, končiac Treťou ríšou a Sovietskym zväzom. Ukrajina bola po stáročia miestom, kde sa stretávali rôzne kultúry. Miešali sa tu usadlé a kočovné národy a na stepnom pohraničí sa stretávalo kresťanstvo s islamom, čo viedlo k vytvoreniu spoločenstva divokých bojovníkov známych ako kozáci. Súbežné pôsobenie katolíckej a pravoslávnej cirkvi tu zas vytvorilo náboženskú tradíciu, ktorá spája západné a východné kresťanstvo. Ukrajina bola aj domovom miliónov židov či rodiskom chasidizmu – a jedným z vražedných polí holokaustu.
Plokhy skúma historickú identitu Ukrajiny na životoch hlavných postáv ukrajinských dejín: kyjevskoruského princa Jaroslava Múdreho, ktorého dcéra Anna sa stala francúzskou kráľovnou; kozáckeho vládcu Ivana Mazepu, ktorého Byron a Puškin zvečnili vo svojich básňach; Nikitu Chruščova a jeho chránenca Leonida Brežneva, ktorý sa napokon stal jeho nepriateľom, a aj na životoch hrdinov protestov na Majdane z rokov 2013 a 2014, ktorí stelesňujú súčasný boj o budúcnosť Ukrajiny.
Ako vysvetľuje Plokhy, dnešná kríza je tragickým opakovaním histórie, pretože Ukrajina sa opäť ocitla v centre boja globálnych rozmerov. Kniha Brána do Európy poskytuje jedinečný pohľad na pôvod a potenciálne dôsledky najnebezpečnejšej medzinárodnej krízy od konca studenej vojny.
dostupné aj ako:
Dějiny Španělska, 2. vydání
Každý, kdo chce skutečně pochopit španělskou historii, by měl začít detailnějším pohledem na mapu Pyrenejského poloostrova, která pomůže objasnit celou řadu jevů a tendencí, jež španělské dějiny provázejí od samotných počátků mnohdy až do dnešních časů.
V první řadě je to mimořádný význam moře, vždyť Španělsko (počítáno bez Baleárských a Kanárských ostrovů) disponuje více než 4000 kilometry pobřeží, zatímco k západní Evropě (Francii) je poloostrov napojen necelými 500 kilometry pyrenejského hřebenu. Jestliže poloostrovní poloha, podtržená hradbou Pyrenejí oddělující Španělsko od zbytku západní Evropy, nahrávala často izolaci, moře naopak přiváželo cizince a rozmanité exotické kulturní vlivy. Z tohoto pohledu sehrálo významnou úlohu zejména to Středozemní, jehož vlny přinesly na břehy Pyrenejského poloostrova nejprve Féničany, Řeky a Kartágince a posléze i Římany, kteří proměnili Hispánii v takřka kompletně romanizovaný prostor. Atlantský oceán zase od 15. století umožňoval Španělsku expanzi na západ, a právě přes něj španělští (a portugalští) mořeplavci, dobyvatelé a osadníci provedli jednu z největších – a současně nejkontroverznějších – operací celé lidské historie, tj. objevení, dobytí a kolonizování Nového světa. Moře tedy vždy fungovalo jako jakási spojka Pyrenejského poloostrova s okolním, ale i velmi vzdáleným světem. Právě moře současně rozdělilo španělskou společnost na dvě různé a dobře patrné skupiny. Blízkost moře obvykle znamená větší otevřenost světu a novinkám, vyšší flexibilitu a výraznější adaptabilitu na změny všeho druhu. Vnitrozemí naopak vyniká konzervatismem, rigidní setrvačností, výraznou nechutí k modifikacím zavedeného, strachem z vnějších vlivů nezřídka ústícím do otevřené xenofobie. Není jistě náhodou, že v přístavu Cádiz spatřila světlo světa první, značně liberální ústava, zatímco Kastilie na Centrální mesetě po celá staletí přímo archetypicky hájila tradici a nehybnost. Ještě dnes sami Španělé rádi upozorňují na hmatatelné rozdíly v mentalitě a přístupu k životu u obyvatel dvou měst na jihu, která dělí sotva hodinka jízdy automobilem: přístavní Malagy a vnitrozemské Granady.
Dějiny Ukrajiny
Jen málo evropských národů prožilo tak nešťastné dějiny, plné násilí, útlaku a odnárodňování. Pouze v raném středověku měli Ukrajinci vlastní stát, tzv. Kyjevskou Rus, jehož ukrajinský ráz byl však pouze teritoriální, neboť se jednalo o státní útvar všech východních Slovanů před vznikem moderního ukrajinského, který si později stejně přisvojili Velkorusové.
Ukrajince pak čekala mongolská pohroma, po ní nadvláda Litvy a pak ještě Polska, podivné období polosamostatné tzv. hetmanštiny v rámci expandující Moskevské Rusi, která byla během 18. století brutálně zlikvidována. Teprve v roce 1919 došlo k obnově ukrajinské samostatnosti, která však měla díky polské a bolševické agresi jen jepičí život. Komunisté však Ukrajince za samostatný národ nepovažovali, v rámci formálně samostatné Ukrajinské sovětské republiky přišly další útrapy jako hladomor, komunistické odnárodňování, Černobyl atd. Teprve rozpad Sovětského svazu umožnil Ukrajincům získat samostatnost, ale i o ni musí nyní znovu bojovat.
Dějiny I
Polybios patří spolu s Hérodotem a Thúkydidem do velké trojice starořeckých historiků. Žil v době římské expanze a ač byl Řek tělem i smyšlením, přijal její ideologii a světovládné ambice. Politicky se angažoval ve vedení achajského spolku a po záboru Řecka Římem r. 168 intervenoval ve prospěch mnoha krajanů, čímž si vysloužil všeobecnou vděčnost. Literárně se věnoval dějepisectví, v němž si za cíl zvolil objasnění římské hegemonie a jejich příčin.
Ve svém hlavním díle Historiai (Dějiny) skládajícím se z 40 knih vylíčil dějiny své doby od počátku druhé války punské až po dobytí Kartága, tj. období let 220 – 144 př. Kr. Z tohoto díla se dochovala v úplnosti první pětice knih, ostatní pak ve výtazích.
V dějinách dějepisného žánru je Polybios typem pragmatického historika, jenž své dílo založil na osobní zkušenosti a události zaznamenával nezkresleně, podle pravdy. Smyslem historie podle něj není zábava, ale poznání a pochopení minulosti a poučení pro budoucnost. Historik má hledat souvislosti mezi událostmi a zkoumat jejich motivya příčiny.
Polybios odvozuje osud státu těsně od podoby a konstrukce jeho ústavy, a právě v římské ústavě, kombinující monarchické, demokratické a aristokratické prvky, shledával základ mocenských úspěchů a perspektivu.
Pro svůj postřeh a analytickou hloubku se Polybios stal prototypem moderního pojetí historiografie, jeho politické teorie nalezly ohlas u renesančních a novověkých myslitelů.
Dějiny vycházejí poprvé v českém překladu. Přeložil, předmluvou, poznámkami a rejstříkem opatřil Univ. prof. PhDr. Pavel Oliva, DrSc.
Filosofie naděje / Výbor z díla
Ernst Bloch je klasickým filosofem 20. století, kterého proslavila především práce Princip naděje. Jeho myšlení mělo zásadní vliv na tradici neortodoxního marxismu, ale také např. na československý marxisticko-křesťanský dialog. V češtině dosud nebyly dostupné žádné překlady Blochových textů, proto chce výbor tuto mezeru zaplnit. Cílem je zprostředkovat autorovy myšlenky ze zásadních oblastí jeho zájmu, jakými jsou ontologie, náboženství, politická teorie a estetika. Výbor je doplněn úvodní studií, která uvede do základů Blochova myšlení a zasadí vybrané texty do kontextu jeho díla.
Na sklade 1Ks
17,24 €
18,15 €
Kapitoly z analytické filosofie
Historicky koncipované pojednání o hlavních problémech, se kterými se potýkala analytická filosofie 20. století. Podrobně rozebírá příčiny vzniku analytické filosofie a vývoj jejích názorů na lidské poznání, jazyk a svět.
Na sklade 1Ks
15,15 €
15,95 €
Natašin tanec (Kultúrne dejiny Ruska)
Od vybudovania Sankt-Peterburgu po brutálnu stalinistickú propagandu, od ľudového umenia k magickým rituálom ázijských šamanov, od Puškinovej poézie po Mussorgského hudbu a Ejzenštejnove filmy. Defiluje pred nami neuveriteľne pestrá škála ľudí, ktorí tvorili históriu ruskej kultúry: nevoľnícki umelci, aristokrati, revolucionári, exulanti, kňazi i disidenti.
Natašin tanec je panoramatickým obrazom Ruska a jeho histórie, skúmanou cez optiku kultúry. Unikátnosť tohto diela, ktoré ponúka zrozumiteľný a zasvätený výklad prepojenosti ruskej histórie, politiky, spoločnosti i geografie s kultúrou, spočíva v autorovom brilantnom výklade témy, ilustrovanej citlivým výberom citátov z literárnych diel veľkých ruských autorov a kultúrnych mysliteľov.
Titul knihy vychádza zo slávnej scény v Tolstého epopeji Vojna a mier, kde mladá a krásna Nataša Rostovová tancuje na ľudovú melódiu, inštinktívne vnímajúc jej rytmus a tanečné kroky. Figes si tento obraz zvolil ako metaforu, že ruský zmysel pre identitu je stelesnený v jeho kultúre tak, ako vari v žiadnej inej veľkej kultúre.
dostupné aj ako:
Krátke dejiny Ruska: Od pohanov po Putina, 2. vydanie
Je niekto schopný skutočne porozumieť Rusku? Dajme možnosť jednému z popredných svetových odborníkov, aby nám na základe úchvatnej histórie národa ukázal, ako vrhnúť jasnejšie svetlo na budúcnosť tejto krajiny.
Rusko nemá prirodzené hranice, nie je osídlené jedným kmeňom alebo spoločenstvom, ani nemá skutočnú jednotnú identitu. Jeho pozícia na križovatke Európy a Ázie znamená aj to, že ho odjakživa vnímajú ako cudzí element – pre Európanov je ázijskou krajinou a pre Ázijčanov zasa európskou. Aj napriek tomu patrí medzi najmocnejšie krajiny sveta a na globálnom javisku je významným hráčom s bohatou históriou vojny a mieru, básnikov aj revolucionárov.
Mark Galeotti nás v tejto doslova expresnej výprave zavedie rovno do srdca ruského príbehu tohto najväčšmi nepochopeného národa na svete. Predstaví nám proces jeho formovania aj najstaršie mýty – vrátane vlády Ivana Hrozného a Kataríny Veľkej –, vzostup a pád Romanovovcov, prevedie nás obdobím októbrovej revolúcie, studenej vojny, katastrofy v Černobyli až po pád Sovietskeho zväzu a príchod neznámeho politika menom Vladimír Putin
Historia gentis Slavae/Prvé dejiny slovenského národa
Unikátne preklady Kroniky Jána z Turca a Viedenskej maľovanej kroniky z latinčiny ponúkajú jedinečnú históriu Uhorska z pohľadu jej súčasníkov. Treťou knihou zo série latinských prekladov sú výnimočné prvé súvislé dejiny našich predkov, v ktorej prináša svoj pohľad na vývoj Slovenska súčasník Márie Terézie, slovenský kňaz Juraj Papánek. Poukazuje na pravdivé udalosti našej histórie, ktoré zapadli prachom alebo boli cielene zaznávané preto, že sa nehodili do propagandy iných národov. Jedno z najdôležitejších diel z hľadiska národnouvedomovacieho procesu nebolo od svojho vyjdenia v roku 1780 až dodnes kompletne preložené.
Dejiny národov
Dejiny sú nevyhnutnou súčasťou pohľadu, akým každý národ vníma sám seba, preto často bývajú predmetom sporov. Publikácia prináša príspevky 28 renomovaných historikov, ktorí vlastnými slovami opisujú minulosť svojej krajiny tak, ako ju vnímajú oni a ako sa bežne chápe v ich vlasti. Čitateľ má možnosť pozrieť sa na niektoré známe štáty z netradičného uhla: ako vidia samy seba, ako sa vyrovnávajú s kontroverznými udalosťami svojich dejín a ako si želajú byť vnímané v súčasnosti. Je zaujímavé sledovať, aký odlišný môže byť tento pohľad v porovnaní s optimistickým obrazom prezentovaným napríklad v turistických sprievodcoch.
Egypt, India, Irán, Grécko, Čína, Írsko, Španielsko, Francúzsko, Rusko, Česko, Poľsko, Maďarsko, Turecko, Brazília, Mexiko, Holandsko, Švédsko, Veľká Británia, USA, Austrália, Ghana, Fínsko, Argentína, Kanada, Taliansko, Japonsko, Nemecko, Izrael
dostupné aj ako:
Dějiny, dějepis a filosofie dějin
Současní autoři zabývající se teorií dějepisného poznání zastávají převážně skeptické stanovisko vůči možnosti objektivního poznání minulých dějin lidstva: Přiklánějí se více či méně k mínění, že dějepisné poznání je v posledku určitým druhem porozumění historika sobě samému. V kritické distanci k tomuto pojetí zastává Sousedík realistickou teorii dějepisného bádání. Hájí tedy přesvědčení, že historickým bádáním lze dosáhnout výsledků, jež se shodují s tím, co se v minulosti skutečně událo. Výklad se dělí na tři části. V první autor zkoumá, jak si představit dějinnou minulost lidstva jaká je, dříve než se stane předmětem dějepisného bádání (tj. dějiny jako factum brutum). Ve druhé se zabývá otázkou, jak dějepisec pro účely svého bádání musí dějiny pojaté jako factum brutum adaptovat (takto adaptovanou minulost nazývá autor dějiny jako res gestae). Autor ukazuje, v čem tato adaptace spočívá, a dovozuje, že dějepisec, postupuje-li náležitě, nemění dějinná fakta tak, aby to bránilo objektivnímu poznání minulosti. Ve třetí části se autor věnuje tzv. filosofii dějin, tj. pokusu vložit do dějin a priori něco, co v nich empirický dějepis nenalézá, totiž nějakou představu jejich celkového průběhu, směřování či smyslu. V kritickém přístupu k takto pojaté filosofii dějin navazuje autor na podněty formulované hlavně Karlem Popperem.
Přístupně napsaná kniha je určena dějepiscům, filosofům, theologům, a širší vzdělané veřejnosti.
Slovenské obrázkové dejiny
Kniha Obrázkové dejiny Slovenska je reedíciou pôvodného vydania knihy z roku 1942. Hoci je kniha v súčasnoti dostupná aj v elektronickej podobe, napriek tomu sme sa rozhodli opäť ju vydať knižne. Našou hlavnou motiváciou je rozšíriť obzory slovenských čitateľov, no zároveň vzdať hold Pof. PhDr. Františkový Hrušovskému, ktorý bol slovenským historikom, prvým syntetikom slovenských dejín, verejný činiteľ i významný predstaviteľ slovenského exilu v povojnovom období.
Hrušovský v knihe ponúka obšírny pohľad na dejiny slovenského národa. Zachytáva históriu od vstupu Rímanov a Germánov na naše územie, príchod prvých Slovanov i existenciu Veľkomoravského štátu. Mapuje obdobie stredovaku od rozpadu Veľkomoravskej ríše, cez pripojenie slovenského územia k Uhorsku a gotickú hradnú kultúru na Slovensku, až po rozvoj humanizmu a renesancie na začiatku novoveku. Autor knihu uzatvára búrlivým 19. a 20. storočím, kedy Slovensko prechádzalo mnohými, pre náš národ formujúcimi premenami. Aby si čitateľ dokázal vytvoriť čo najlepšiu predstavu o dejinách Slovenského národa, Hrušovský knihu doplnil bohatou obrázkovou prílohou. Dejepis nás poučuje o tom, ako ľudia kedysi žili, ako pracovali, prečo a za čo bojovali, trpeli, kým nedosiahli dnešný stupeň svojej vyspelosti. Z dejepisu sa dozvieme, prečo sa jednotlivci i celé národy stali slávnymi alebo prečo upadli a niekedy i zahynuli. Hovorí sa, že človek sa najlepšie učí na vlastnej škode. Ale takéto učenie je veľmi drahé, preto je múdrejšie učiť sa na škode iných, najmä na chybách a omyloch predkov. Z dejím poznáme, čomu sa treba vyhýbať, aby sme neutrpeli škodu. Dejiny nám ukazujú mnoho takých prípadov, keď za chyby a poklesy jednotlivca trpel celý národ. Podávajú nám veľa vzorov, ktoré si zasluhujú, aby sme ich poznali a nasledovali. Rovanko poznať svoju históriu a históriu svojho národa je priam povinnosťou. Aby sme zostali sami sebou, aby sme vedeli kto sme, musíme vedieť hlavne to, odkiaľ pochádzame a potom budeme vedieť kam máme ísť...
"Národ, ktorý nepozná svoju minulosť - nemá budúcnosť." (M.V.Lomonosov)
Knihy, ktoré ovplyvnili dejiny
Knihy, ktoré ovplyvnili dejiny je pútavý a podmanivý knižný sprievodca viac než osemdesiatimi z tých najslávnejších, najvzácnejších a najdôležitejších písomných diel sveta od Zvitkov od Mŕtveho mora po Denník Anny Frankovej, vrátane ručne iluminovaných rukopisov, zásadných tlačených kníh a niektorých z najlepších príkladov ilustrovanej literatúry. Prekrásne spracované kapitoly sledujú vývoj jednotlivých významných diel a dedičstvo, ktoré po sebe zanechali.
Z anglického originálu Books That Changed History (Dorling Kindersley Limited, London 2017) preložila Ivana Krekáňová.
Dějiny Polska
Polský historik Marceli Kosman (* 1940), profesor historie a politických věd na Univerzitě Adama Mickiewicze v Poznani, patří mezi přední znalce pozdně středověkých a novověkých dějin Polska, Litvy, Běloruska a Ukrajiny. Všechna tato území byla v různých obdobích a rozdílnou měrou začleněna do velkého polského a polsko-litevského státu, který patřil na prahu historie kolem roku 1000 a znovu v období od 14. do 17. století mezi významné mocnosti našeho kontinentu. Vzhledem ke svému badatelskému zaměření a také proto, že minulost své země zkoumá nikoli z Varšavy, nýbrž z Poznaně, má M. Kosman zvláště vytříbený smysl pro teritoriální členitost a vnitřní rozmanitost polských dějin.
Kosmanovo syntetické dílo pojednává v osmi vyvážených oddílech o složitém vývoji a stabilizaci polského státu za Piastovců, o jeho rozmachu za Jagellonců, o době polsko-litevské monarchické a šlechtické "republiky", o jejím úpadku a rozdělení mezi Rusko, Prusko a Rakousko, o obnovené samostatnosti a jejích problémech, o utrpení a odboji za druhé světové války, o sovětské nadvládě a konečně o zrodu nového Polska na přelomu osmdesátých a devadesátých let 20. století. Věnuje pozornost dějinám státu a společnosti, kulturnímu a náboženskému vývoji, nepřehlíží ani každodennost života v jednotlivých obdobích. Vedle Poláků si všímá i dalších etnik a samozřejmě sousedních národů včetně Čechů. Platí to tím spíše, že kniha, ačkoli v rozšířené verzi vyšla už i polsky, byla napsána právě pro nakladatelství Karolinum a pro české čtenáře.
Polské dějiny mají v různých obdobích rozdílnou dynamiku. Zatímco nepominutelná doba feudální rozdrobenosti se může čtenáři jevit jako nesnadno proniknutelná houšť, období rozmachu polského státu a bojů s německými křížovými rytíři, stejně jako průběh velkých krizí 18.-20. století dokážou strhnout pozornost podobně jako Sienkiewiczovo vyprávění, jehož je M. Kosman znalcem a zasvěceným interpretem. Autor syntézy nezastírá své zaujetí tématem, zaujetí tím zřetelnější, čím více se blíží k současnosti. Zároveň však zůstává kritickým historikem, možná až překvapivě kritickým k Polákům a k jejich historickým iluzím a omylům. V tomto smyslu představuje Kosmanovo dílo faktograficky podloženou úvahu nad tisíciletým osudem jednoho z vlivných evropských národů, ale také odpověď na otázku, z jakých kořenů vyrůstá současný vývoj našeho severního souseda. Je to kniha, která obohatí nejen historiky, politology a studenty humanitních oborů, ale i širokou kulturní veřejnost.
Na sklade 1Ks
24,04 €
25,30 €
Slovenské právne dejiny I., 2. vydanie
Vychádza 2. vydanie úspešnnej učebnice, ktorá vypĺňa medzeru v právnohistorických skriptách. Osobitne treba oceniť, že spracované obdobie sa nekončí rokom 1945, ale historickú matériu spracováva až do súčasných dejín. Novú, modernú koncepciu učebnice vidieť v štruktúrovaní textu podľa jednotlivých právnych inštitútov, resp. inštitúcii a nielen výlučne na základe chronologického kritéria.
Autor sa úspešne zhostil náročnej úlohy uchopiť rozsiahlu problematiku právnych dejín Slovenska v kompaktnej, logickej a prehľadnej štruktúre. Odborný text je napísaný živým štýlom, na ktorom sa odzrkadľuje autorova odborná erudícia v oblasti histórie a práva i dlhoročná pedagogická skúsenosť.