Academia strana 112 z 162

Záměrem autora je podat svědectví o pokrocích v poznávání života a chování hmyzu za posledních čtyřicet let od prvního vydání jeho úspěšné prvotiny Neobvyklá setkání. V důsledku prudkého technologického rozvoje výzkumných metod a nebývalého nárůstu počtu badatelských týmů se za tu dobu obraz našich šestinohých spoluobyvatel planety tak rozkošatěl a zpopularizoval, že neobvyklost setkávání s nimi se jaksi vytratila. Rozšířené vydání proto změnilo i titul tak, aby reflektoval celoživotní zkušenosti a osobní pohled entomologa veterána na předmět jeho zájmu, lásky i obdivu.

Publikace ukazuje zákulisí boje o politickou moc mezi KSČ a ostatními politickými stranami v letech 19451948. Přináší fakta o ovládnutí tajných služeb a ministerstva vnitra komunistickou stranou v roce 1945 a důsledcích pro politický vývoj v poválečném Československu. Kniha je výsledkem dlouholetého studia autora v domácích i zahraničních archivech. Na konkrétních faktech dokládá zneužívání tajných služeb a bezpečnostních složek ministerstva vnitra komunistickou stranou v zápase o uchopení moci v době únorových událostí roku 1948.

Příběh Vladimíra Malého je klasickou ukázkou zločince, který unikal spravedlnosti díky poválečným zmatkům a přizpůsobení poměrům po Únoru 1948. Gymnaziální profesor a konfident SD Malý při poválečném zametání stop vlastních provinění zavraždil sedm lidských bytostí dvě ženy a pět malých dětí , a zařadil se tak mezi největší masové vrahy české kriminalistiky. K největším paradoxům jeho života patří fakt, že za tyto vraždy byl souzen až celých šest let po činu a díky spolupráci s StB si za ně odseděl pouhých jedenáct let. Kniha kromě Malého popisuje několik dalších velmi podobných jihočeských případů a přináší také dosud nepublikované prameny k poválečnému násilí v Českých Budějovicích.

Bývalý diplomat a autor mnoha odborných publikací o mezinárodních vztazích a politice Robert D. Blackwill a bývalá poradkyně Hillary Clintonové pro záležitosti ekonomické zahraniční politiky Jennifer M. Harrisová ve své knize ukazují, že Spojené státy, tato nejsilnější ekonomika světa, při dosahování svých geopolitických cílů postupně začaly stále více opomíjet ekonomické nástroje a začaly se více uchylovat k užití ozbrojené síly a dalších prostředků. Dokládají, proč geoekonomika přestala být po druhé světové válce ve Spojených státech jedním z významných prvků zahraniční politiky a jaké důsledky to v situaci, kdy se na mezinárodní politické scéně vynořují nové mocnosti, jež pro dosahování cílů zahraniční politiky efektivně využívají široké spektrum ekonomických nástrojů, může v globalizovaném světě mít. Autoři ve své knize analyzují potenciál a reálné možnosti využívání ekonomických nástrojů k naplňování geopolitických cílů a přinášejí mnoho příkladů jejich úspěšného užití vládami zemí, jako jsou Čína, Indie, Rusko a další. Tato erudovaně, čtivě a srozumitelně napsaná publikace přináší cenné, do širokého sociálního kontextu zasazené poznatky z oblasti politické ekonomie, mezinárodních vztahů a geopolitiky.

Rimbert, autor pramene Vita Anskarii, se narodil neznámého roku ve Flandrech. Hambursko-brémský arcibiskup Ansgar přiměl jeho rodiče, aby mu dopřáli vzdělání, díky němuž se stal knězem. Toto vzdělání čerpalo z tradic karolínské renesance. Hrdinu svého biografického díla od mládí osobně znal, mohl využít rozhovorů, které s ním vedl, množství svědectví jeho spolubratrů z kláštera v Korvey v Sasku, stejně tak jako důležitých pramenů úřední provenience. Sám se na Ansgarův podnět podílel na misiích ve Skandinávii, které započal remešský biskup Ebo a rozvinul právě Ansgar, konkrétně působil v dnešním Dánsku a Švédsku. Roku 865, kdy Ansgar zemřel, stal se také jeho nástupcem na arcibiskupském stolci v Hamburku-Brémách. Zemřel r. 888. Jeho Vita Anskarii je sice legendou, ale především významným historickým pramenem o tom, jak vypadala práce misionáře na území Normanů v 9. stol., tedy ve věku, kdy v Evropě vrcholila vikinská doba, ale kdy probíhala též christianizace naší Velké Moravy. Obsahuje dějiny hamburko-brémského arcibiskupství, občas přímo cituje z úředních dokumentů. Jeho dílo je pozoruhodné autorovou znalostí myšlení normanských pohanů i zdejších raných křesťanů, přináší nedocenitelné informace o fungování královské správy, prvních skandinávských měst, ale též o postavení sněmů svobodných mužů na území Skandinávie, o vikinských vpádech apod. Vita Anskarii je psána vyspělou latinou a je jedním z význačných plodů karolínské reformy vzdělanosti.

Kniha Tomáše Hříbka je první monografií v českém jazyce, jež nabízí filozofickou obhajobu eutanazie a sebeusmrcení za asistence lékaře. Autor vysvětluje zdroje současné diskuse, definuje základní pojmy a analyzuje argumenty pro asistované sebeusmrcení a eutanazii i proti nim. Odpovídá mimo jiné na tyto zásadní otázky: Co je smrt, a jak poznáme, že nastala? Je smrt vždy újmou, nebo může i prospět? Může být rozhodnutí zabít se rozumné i morální? Je apel k morální autonomii pacienta přesvědčivý? Má utrpení na konci života smysl? Pokud jsou eticky přijatelné nezahájení nebo ukončení léčby či paliativní péče, tak proč ne i eutanazie a asistovaná smrt? Lze ospravedlnit eutanazii pacientů, kteří s ní nemohou vyslovit souhlas? Je možné eutanazii a asistované sebeusmrcení odmítnout s odkazem na etiku medicíny nebo svědomí lékařů? Neocitneme se legalizací eutanazie na kluzkém svahu, po němž sklouzneme k nemorální praxi? A jsou podobné metody asistované smrti morálně přijatelné jen za předpokladu, že zůstanou výjimečné?

Všechny moje toulky jsou knihou pamětí Jindřicha Vacka. Autor v ní vzpomíná na dětství v Plzni, na středoškolská a vysokoškolská studia a zejména na dvanáctiletý pobyt v Bukurešti, kde jako vysokoškolský pedagog prožíval nelítostnou realitu Ceauseskova režimu i Ilieskův brutální neokomunismus. Značná pozornost je v knize věnována cestám do Lužice, Albánie, Moldavské republiky, Izraele i jinam a setkáním se spisovateli z těchto zemí. Knihu uzavírají autorovy vzpomínky na jeho činnost překladatele – mimo jiné jako první uváděl do Česka překlady izraelské literatury přímo z novohebrejštiny – a nakladatelského redaktora.

Výbor obsahuje politické, ekonomické a biografické eseje Johna Maynarda Keynese. V pozoruhodných statích o Versailleské smlouvě, Velké hospodářské krizi a úvahách o budoucnosti kapitalismu se skrývají zárodky Obecné teorie zaměstnanosti, úroku a peněz, základního díla dějin ekonomie. Zastoupen je však i Keynesův nejoblíbenější žánr: psychologický portrét a biografická skica. Svazek obsahuje osobní portréty státníků, například Georgese Clémenceaua, Woodrowa Wilsona či Lloyda George, ale i vědců jako Albert Einstein či Isaac Newton, a ekonomů Roberta Malthuse či Williama Stanleyho Jevonse.

Vědecky fundovaný životopis významného nacistického funkcionáře Josefa Pfitznera, za války zástupce pražského primátora a nadšeného germanizátora Prahy, sleduje jeho životní pouť od narození ve slezských Petrovicích, přes studia v Opavě a v Praze, až po jeho vědeckou a politickou dráhu, která ho nakonec přivedla na popraviště. Autoři se nevyhýbají ani osobní charakteristice Josefa Pfitznera. Kniha zároveň čtivým způsobem přibližuje nacistickou politiku v protektorátu Čechy a Morava. Argumentace je doložena bohatým pramenným materiálem.

Kniha se zabývá proměnou vnímání historického času a zobrazování minulosti na přelomu 18. a 19. století. Ptá se, k čemu je nám dějepisectví a jak se proměnil způsob situování se naší společnosti v dějinách. Jak se vyvíjel způsob zachycování minulosti v dějepisectví, literatuře či na divadle? Odpověď na tyto otázky nachází v pěti zásadních inovacích historického myšlení, které přispěly ke zrození moderní společnosti. Jde o představu o kontinuální kumulaci vědění související s růstem knižních trhů, vyprávěcí přístup k historické zkušenosti ovlivněný historickými romány a dramaty, filozofii dějin jako sekularizovaný teleologický rámec historického myšlení, objevení moderního pojetí kultury coby prostředku popisu společnosti a narativizaci kolektivních identit.

Od začátku 20. století probíhají v mnoha zemích debaty o tom, co a jak učit v elementární matematice. Běžně se má za to, že elementární matematika je jednoduchá, všem srozumitelná a učit ji je snadné. Autorka dokládá, že učit ji dobře snadné není. Na základě rozhovorů s čínskými a americkými učiteli rozebírá příklady dobrých a špatných postupů ve výuce, odhaluje systémové nedostatky v přípravě učitelů a navrhuje konkrétní kroky ke zlepšení. Dochází k jasným závěrům: učitel musí důkladně rozumět obsahu vyučovaného předmětu; má-li se zlepšit vzdělávání žáků v matematice, musí mít jejich učitelé lepší znalosti školské matematiky a dobré podmínky pro přípravu a celoživotní vzdělávání. Kniha je určena všem, komu záleží na zlepšení výuky matematiky: učitelům, vysokoškolským pedagogům, studentům, rodičům a politikům.

Bhágavatapurána (pravděpodobně 10. stol. n. l.) patří k nejvýznamnějším dílům sanskrtské literatury a tvoří jeden z nosných pilířů indických náboženských tradic. Rozsáhlý kolektivně-anonymní spis je nejznámějším a současně i nejvlivnějším plodem mimořádně produktivního žánru nábožensko-vyprávěcí literatury, souhrnně nazývaného purány. X. kniha tohoto díla líčí klasický životopis boha Kršny, který sestoupil na Zem, zrodil se jako člověk, vyrůstal mezi pastýři v kraji zvaném Bradžsko a v dospělosti se stal věrným ochráncem nejen svého klanu, ale všech dobrých a spravedlivých lidí. Poutavou vyprávěcí linku doplňují závažné filozofické pasáže, týkající se představ o podstatě boha, člověka a jejich vzájemného vztahu. Text rovněž vykazuje značné literární kvality, které oceňovaly nejen celé generace indických umělců a myslitelů, ale také běžných posluchačů a čtenářů Kršnova životního příběhu. Český překlad tohoto kanonického díla je vůbec první ucelenou ukázkou puránového žánru pořízenou přímo ze sanskrtského originálu.