Academia strana 114 z 164

Období první československé republiky (1918–1938) z pohledu kriminální činnosti a práce vyšetřovatelů nebylo jen érou ze slavného televizního seriálu známého rady Vacátka a jeho „hříšných lidí“ ani aférou týkající se nikdy nevyřešeného případu vraždy Otýlie Vranské. V této době bylo vyneseno více než čtyři sta nejvyšších trestů za kriminální trestné činy, které pravidelně plnily první stránky bulvárních novin, ale i seriózních deníků. Ani fungující parlamentní demokracie, zaštítěná morální autoritou T. G. Masaryka, nebyla překážkou pro různé aféry s konotacemi na nejvyšší politická místa. Nezůstalo však jen u nich – v ČSR řádil i mezinárodní organizovaný zločin, od padělání bankovek až po vraždy a atentáty. Tíživá mezinárodní situace, kdy republika byla obklopena téměř samými nepřáteli, také přála v nebývalé míře špionáži. Autoři, historici Jiří Plachý a Ivo Pejčoch, zmapovali toto období českých, respektive československých dějin a pro každý rok této éry vybrali do své nové knihy kriminální případ, který se v té době těšil největší pozornosti celé společnosti. Čtenář se tak může seznámit nejen s kauzou Otýlie Vranská, ale například i s případy psychicky narušeného otcovraha Zdeňka Hlasivce, Hildy Hanikové, která zorganizovala vraždu svého manžela, Oldřicha Filipína, několikanásobného loupežného vraha, Marie Volfové, jedné z nejznámějších vražedkyň československé historie, či sexuálního devianta Svatopluka Štěpánka, známého jako „roudnický netvor“. Stranou zájmu autorů ale nezůstaly ani případy s politickým podtextem, charakteristické především pro třicátá léta, takže se čtenář může podrobněji seznámit například s procesem s Volkssportem, tedy soudním líčením se sudetoněmeckými nacisty, pokusem o ozbrojený politický převrat v roce 1933, známým jako „židenický puč“, nebo s fémovou vraždou inženýra Formise. Aby ilustrovali postoj společnosti v období první republiky k homosexuálním vztahům, vybrali autoři pro rok 1927 případ soudního procesu s ženami obviněnými z lesbického vztahu.

Do jaké míry stát omezuje osobní svobodu svých občanů v zájmu poslání, které plní? Tedy při ochraně proti násilí, krádežím a podvodům a zajištění rovnosti občanů v sebeuplatňování? Právo jednotlivce na osobní svobodu je nezpochybnitelné, ale kolik prostoru toto individuální právo státu ponechává? Tyto otázky jsou právě dnes, kdy stále sílí hrozba terorismu, bohatství a moc nadnárodních společností i nebezpečí válečných konfliktů nového typu, velice aktuální. Kniha zdůvodňuje oprávněnost alternativy tzv. minimálního státu, ale rozebírá také jiné varianty, stát „ultraminimální“ a stát s rozsáhlejšími pravomocemi. Autor se čtivým způsobem zabývá otázkami, které se zásadním způsobem dotýkají každého z nás. V roce 1974 kniha získala prestižní National Book Award

Průvodce podnikatelskou činností fyzických a právnických osob účtujících v podvojném účetnictví. Vede podnikatele od prvotního rozhodnutí o zahájení podnikatelské činnosti přes sepsání společenské smlouvy a zapsání do obchodního rejstříku až po ukončení podnikatelské činnosti. Přílohou je daňový platební kalendář na rok 1998/99 a seznam platných právních norem pro podnikatelskou činnost.

V knize Krvavé léto 1945, volně navazující na předchozí autorovu knihu Krvavé finále, najde čtenář informace o násilnostech, které se odehrály na území dnešní České republiky v období květen-srpen 1945. Jedná se především o události spojené s tzv. divokým odsunem českých a moravských Němců, ale také o události, při nichž jsou pachateli vojáci Rudé armády a dalších armád operujících na našem území. Události jsou zpracovány formou místopisných hesel a autor je záměrně nijak nehodnotí, pouze se snaží popsat, co se na daném místě stalo. Při četbě si čtenář uvědomí, že násilí, které vyvolalo nacistické Německo, neskončilo 8. května 1945, ale bohužel pokračovalo dále, byť s jinými aktéry v roli pachatelů i obětí. Text publikace je doplněn rozsáhlým obrazovým materiálem.

Kniha sestává ze tří tematicky provázaných esejů, jejichž filozofickou spojnici představuje materialistická koncepce duchovní skutečnosti. Kalivoda otevírá marxismus různým myšlenkovým tradicím, strukturalismu, psychoanalýze a libertarianismu, přičemž jeho postup je dialogický, přesněji dialektický. Z marxistického hlediska kritizuje limity uvedených koncepcí, současně však marxismus obohacuje o jejich podněty. Vzniká tak mimořádně originální pojetí marxismu coby otevřeného, nedogmatického uvažování, které dokáže nejen analyzovat rozpory současnosti, ale také znovuoživit dnes poněkud uvadající ideu lidské emancipace. Dílo vyšlo poprvé v roce 1968 a můžeme je zařadit k významným publikacím H. Marcuseho, T. W. Adorna, K. Kosíka, J. Mukařovského nebo V. Effenbergera. Edice je doplněna navazující studií „Emancipace a utopie“ z roku 1981, která prohlubuje některé aspekty Kalivodova předchozího výkladu.