Akcent Print strana 2 z 44

Podle statistiky dochází k vysokému procentu kriminálních záležitostí v rodinných kruzích. Poměry často inklinují ke katastrofám zejména tam, kde se základem svazku stal majetek, protože kde jde o peníze… Oponu zvedají dramatické události, nabývají na tragičnosti. Privátní vyšetřovatel se přesvědčuje, že lidé hodně vědí, nic se neděje zcela nepozorovaně. Situaci ovšem komplikují zdánlivě vedlejší událostí. Vloupání do galerie, dopravní nehoda. Střetem zájmu se stává nezvěstná žena. A co hůř, počet pohřešovaných narůstá. To již zasahují kompetentní orgány, mnohé události a některé postavy vstupují do regionálních legend. Legendy mívají špatné konce, na tom nemohou nic změnit policisté ani privátní očko.

Konflikt mezi Francií a Anglií, jemuž dali později historikové název Stoletá válka, pokračoval ve své druhé polovině vítězstvími francouzského konétabla Bertranda du Guesclina i jeho dobrodužným tažení do Španělska, pak ale francouzský král zešílel a země se propadla do naprostého chaosu. Anglie Richarda II. a Jindřicha IV. naštěstí vedla válku s Francií jen vlažně, zato Jindřich V. ji obnovil s plnou silou a u Azincourtu r. 1415 Francouze na hlavu porazil. Teprve po jeho smrti se Francie zvolna vzpamatovávala. Zvrat jí přinesla Johanka z Arku, konec ale představovala až dvě desetiletí po jejím upálení bitva u Formigny, která znamenala definitivní vítězství Francouzů. Dobu velkých bitev a tažení, politických zvratů, mocenským zápasů na obou stranách La Manche, intrik i vražd oživuje autor s pomocí těch, kteří ony zlé časy prožili, kronikářů francouzských, anglických i jiných.

Obyčejný život je jakýmsi životopisem na první pohled obyčejného člověka, v němž on sám vzpomíná, hodnotí své životní šance a postupně objevuje skryté podoby své vlastní osobnosti i svého nitra. Obyčejný život, Hordubal a Povětroň patří k vrcholům tvorby Karla Čapka. Tvoří volnou trilogii, v níž se projevuje jeho humanismus, pochopení a soucit s obyčejným člověkem. Povětroň, Hordubal a Obyčejný život tvoří Čapkovu volnou trilogii, v níž se projevuje jeho humanismus, pochopení a soucit s obyčejným člověkem.

Čapkův Hordubal je psychologické baladické dílo inspirované skutečným příběhem. Juraj Hordubal se po osmi letech vrací domů z Ameriky, ale jeho neočekávaný návrat mu přinese nepříjemná překvapení. Dcera ho nepoznává, bojí se ho, žena je mu nevěrná… Hordubal, Povětroň a Obyčejný život tvoří Čapkovu volnou trilogii, která patří k vrcholům jeho literární tvorby. Povětroň, Hordubal a Obyčejný život tvoří Čapkovu volnou trilogii, v níž se projevuje jeho humanismus, pochopení a soucit s obyčejným člověkem.

Bitva u Znojma, svedená mezi 10. a 11. červencem roku 1809, byla jedním z nejdůležitějších střetů války páté koalice, během níž rakouská armáda změřila již poněkolikáté síly s francouzskou Grande Armée. Bojovalo v ní přes 100 000 mužů a stala se závěrečnou bitvou války. Bitva u Znojma je však fascinující z mnoha dalších důvodů. Z čistě vojenské perspektivy si zaslouží pozornost už jen kvůli zuřivosti, s jakou byla bojována, době trvání, obrovskému počtu mužů, kteří se střetu zúčastnili, a dramatickému konci, kdy byly boje přerušeny náhlým a neočekávaným příměřím. I přesto však zůstává v povědomí široké veřejnosti prakticky neznámá. Tato kniha by to měla změnit.

Co se s válečnými loděmi dělo od vynálezu parního stroje, jakými změnami prošly lodní artilerie, pancéřové soustavy, pohonné systémy či lodní konstrukce, o tom můžete do podrobností číst u nás v soudobě ojedinělé knize, kterou právě držíte v rukou.

Život si hraje s osudem jako vítr s obláčky. Kam foukne, tam zaletí … Kdo jiný nám o tom může vypravovat tak prostě a výstižně než naše oblíbené autorky 1. poloviny minulého století.

Tři příběhy klasiků české literatury, Rudolfa Medka, Boženy Němcové a Jaroslava Haška, nás zavedou do různých životních situací jejich doby. * Nejhodnější děvče z Groenendaelu * Lyrická povídka vypráví o následcích zločinu, který byl spáchán bez rozmyslu mladým vojákem v době války. V té osudné chvíli o tom příliš nepřemýšlel, ale jeho svědomí mu tu krutou událost, kdy lehkomyslně ublížil malému děvčátku, stále připomíná. Z děvčátka vyrostla krásná mladá žena, ale následkem toho děsivého zážitku zůstává uzavřená před okolním světem… * Kytice růží * Pan Kalina byl náruživým kuřákem. Měl zvláštní libůstku přidávat k tabáku lístky suchých růží, které dostávala jeho dcera od svých nápadníků. Nápadníci se postupně měnili, až se objevil ten poslední… * V zámku a podzámčí * Povídka zobrazuje rozpory mezi životem chudého lidu a šlechtou. Na zámku se žije v přepychu, v podzámčí lidé umírají v bídě. Hraběnka si více cení života svého psíka než svých poddaných. Teprve když sama těžce onemocní, je ochotná zajímat se o osudy obyčejných vesničanů…

Námořní kapitán van Toch objeví v Tichém oceánu podivuhodné inteligentní tvory podobné mlokům. V touze po bohatství s nimi zahájí výměnný obchod. Zpočátku jim dodává kovové nože na obranu proti žralokům, na oplátku mu mloci přinášejí nalezené perly. Vše však přeroste do nečekaných rozměrů. Lidé začnou mloky zotročovat a využívat je jako levnou pracovní sílu na podmořských stavbách. Populace mloků se ale nekontrolovatelně přemnoží a začne lidstvo ohrožovat… Čapkovo světově proslulé dílo je varováním před lidskou lhostejností, touhou po moci a negativními jevy novodobé civilizace.

Knížka líčí lovy v jihozápadní Moravě, České Kanadě, na Šumavě, v Doupově, a to od drobné zvěře po vysokou – v říji i mimo ni.

V říjnu 1813 prohrál Napoleon gigantický střet v Bitvě národů u Lipska a ustoupil přes celé Německo se zdecimovanou armádou až na linii Rýna. Tady začala doslova v prvním dni roku 1814 invaze spojenců, Rusů, Rakušanů, Prusů, Bavorů i dalších. Přes tři měsíce pak hořela bitva, v níž se Napoleon snažil uhájit nejen Francii, ale i trůn své dynastie. Bojovalo se nejen na hlavním směru přes Champagne na Paříž, ale i na jihovýchodě před Lyonem a na jihozápadě pod Pyrenejemi. Napoleon, který odmítl uzavřít mír v duchu podmínek svých protivníků, sice vyhrával bitvy, prohrával ale tažení a po pádu Paříže mu nezbylo než abdikovat. Tvrdí se, že bitva o Francii byla nejgeniálnějším Napoleonovým tažením a on tu ze sebe jako vojevůdce vydal to nejlepší. Byla to pravda, nebo jde jen o další napoleonskou legendu? Tyto otázky i řadu dalších si klade kniha provázená téměř 170 vyobrazeními a 34 mapami. S využitím řady dokumentů a vzpomínek vojáků obou stran podává nejpodrobnější obraz předposledního Napoleonova boje, po němž už následovalo roku 1815 jenom Waterloo…

Průvodce po 37 řekách, jezerech a fjordech

Sledujme krátkou, avšak o to více brilantní kariéru jednoho z nejvýznamnějších kavalírů a bouřliváků Francie, který nejprve následoval revoluční armádu, potom generála Bonaparta, posléze císaře Napoleona téměř na všech jeho taženích a stal se tak přímým účastníkem velkolepé, nesmrtelné epopeje. Lasalle byl podle svých obdivovatelů a ctitelů elegantním husarem dokonalého vzezření a vystupování, upozorňující na sebe jak nápadnou vojenskou uniformou, tak kvalitou svých koní s dokonalou výstrojí, galantním svůdcem, po němž toužilo nejedno dámské srdce, ale i nespoutaným, bouřlivým kumpánem a společníkem, prožívajícím se stejnou vášní jak divoké noci naplněné rozkoší, tak i urputné bitvy. S netajenou oblibou shromažďoval své důstojníky kolem velké mísy s horkým punčem, aby je poté vedl vždy s dýmkou v ústech do útoku. Jeho předčasná smrt hlásá slávu pozoruhodné doby, v níž na bitevním poli položil svůj život za velkého císaře, protože na stupnici lásky a oddanosti, které dosáhl, mohl tento postoj nasytit pouze úplnou obětí sebe sama. A díky této oběti se stal spolupracovníkem na nesmrtelném díle.

Autor ve své knize uvádí své zážitky a zkušenosti získané během padesáti let své aktivní myslivecké i lesnické činnosti. Většina popisovaných příhod a zážitků se odehrála v blízkosti Hory Sv. Šebestiána a jejího okolí. Díky kontaktům se spolužáky měl možnost lovit nejen na různých místech naší republiky, ale i ve Švýcarsku, které si zamiloval.

Příběh z autorčiny pozůstalosti se odehrává na Vysočině v posledních letech druhé světové války. Mladá, nezkušená dívka z města přijíždí na selský statek, aby dělala vychovatelku čtyřletému děvčátku a částečně tak nahradila její nemocnou matku. Eva tu zažívá spolu se svými vrstevníky nejen krutost gestapa, ale vnímá i krásu venkova, čistotu přírody, blahobyt a dostatek. Láska ji nakonec donutí k návratu do města a společně s matkou se dočká jak konce války, tak setkání s milovaným mužem.

Louis Alexandre Berthier zaujímá mezi Napoleonovými maršály zvláštní místo. Od r. 1796 se ve funkcích náčelníka štábu Italské armády, ministra války a náčelníka generálního štábu stal na celých 18 let nejbližším Napoleonovým vojenským spolupracovníkem, fakticky druhým nejvyšším vojenským činitelem císařství. Jeho význam pro moderní válečné umění je obrovský: vypracoval zcela nové zásady a metody štábní práce, vytvořil a řídil celoarmádní funkční a výkonnou štábní strukturu, pročež je pokládán za prvního moderního náčelníka generálního štábu. Spolu s Napoleonem tak vytvořil dvojici, která přímo ovlivnila rozvoj vojenství. Byl neúnavným dříčem s fenomenální pamětí a úžasnou odolností, výkonným a důmyslným organizátorem, plánovačem zcela nového a dosud nevídaného rozměru. Pronikl do Napoleonova myšlení a stylu velení, dokázal podle jeho dispozic i samostatně rozesílat nepřetržitě kvanta přesných a jasných rozkazů pro boj, přesuny, logistiku a veškerou službu vojsk, současně vyžadovat a zpracovávat stohy zpráv a hlášení od všech armádních složek jako nezbytné podklady pro Napoleonovo velení. Byl tak všestranným bezprostředním organizátorem a hybatelem Napoleonových armád, zároveň ale zůstával v pozadí. Nebyl vojevůdce, nevedl na bojišti žádná vojska, nebyl impozantním hrdinou bitev, přitom by bez něho žádné Napoleonovo vítězství nebylo možné. Českému zájemci o napoleonské války je dosud znám jen v obecnějších rysech a útržkovitě – tato kniha je pokusem o celistvější pohled.