Argo strana 110 z 311

Fejetony a sloupky o zvířatech, lidech, levé mozkové hemisféře, Francii, Havaji, České Lípě i Českém Dubu, léčivém dubu, děravém kýblu, džungli, spolucestujících, kufrech, pitomém syndromu, kterým autorka trpí, a o všem, co tvoří její svět…

James May si jednoho dne řekl, že opravdoví muži ze světa v posledních pětadvaceti letech skoro vymizeli a nahradily je feministé. Rozhodl se s tím něco udělat, a sice připomenout staré dobré mužské dovednosti v domácnosti i přírodě a zkusit vymyslet i pár nových, ať už jako praktické zlepšováky všedního života, staré řemeslné dovednosti nebo ulítlé nápady, z nichž kdovíjaký užitek neplyne, ale každý nezženštělý chlap z nich má radost jako malý kluk. Návody a vychytávky jsou popsány vtipně a jasně, a přestože není nutné zkoušet úplně všechno, co je tu předvedeno, pořád je to zábavné čtení, k němž James May doporučuje popíjet silné pivo a sníst aspoň jeden čtvrtkilový biftek. Kdo knihu přečte celou a aspoň někdy se jí inspiruje, ten pravděpodobně zjistí, že je najednou pro své okolí nepostradatelný a jak manželka, tak děti, ale i staří rodiče nebo sousedé k němu vzhlížejí jako k renesančnímu kutilovi, který umí všecko opravit, vykoumat a zařídit. Nebo skoro všecko.

Výběr z esejí, které Pamuk napsal v průběhu necelých třiceti let, má jako ústřední témata dvě autorovy největší vášně: knihy a Istanbul. Sbírka je koláží jazykově i stylově vybroušených textů, které sahají od autorových vzpomínek na dětství přes pronikavé vhledy do těch nejbizarnějších koutů města na Bosporu až po kritické úvahy o světových literátech i vlastním psaní a zahrnuje i delší povídku. Z této různorodé mozaiky se skládá překvapivě ucelený, téměř románový svět spisovatele rozkročeného mezi Západem a Východem, který i z nenápadných každodenností dokáže vytvořit nesmírně poutavý příběh.

Výběr z esejí, které Pamuk napsal v průběhu necelých třiceti let, má jako ústřední témata dvě autorovy největší vášně: knihy a Istanbul. Sbírka je koláží jazykově i stylově vybroušených textů, které sahají od autorových vzpomínek na dětství přes pronikavé vhledy do těch nejbizarnějších koutů města na Bosporu až po kritické úvahy o světových literátech i vlastním psaní a zahrnuje i delší povídku. Z této různorodé mozaiky se skládá překvapivě ucelený, téměř románový svět spisovatele rozkročeného mezi Západem a Východem, který i z nenápadných každodenností dokáže vytvořit nesmírně poutavý příběh.

Píseň z pytlíku na zvratky je uměleckou kronikou Nickova turné s kapelou Bad Seeds po dvaadvaceti severoamerických městech během léta 2014. Sestává z deníkových záznamů, dávných vzpomínek, intimních úvah, fantaskních představ, písňových textů a básní. Hlavními tématy této působivé epické skladby jsou inspirace, tvořivost, ztráta, láska a smrt. Nick Cave ve své vášnivé zpovědi rozvíjí svébytnou mytologii, prosycenou motivy z čínských, řeckých a aztéckých mýtů, starozákonních příběhů, lidových balad i kultovních hollywoodských filmů. Kniha se zrodila povětšinou ve vysokých nadmořských výškách, když si během turné v letadle zapisoval poznámky, texty a básně na pytlíky na zvracení. Přes žánrovou rozmanitost je Píseň z pytlíku na zvratky překvapivě sourodá a čtivá – a Caveova osobnost se v ní zračí v mnoha rozdílných a veskrze nečekaných polohách.

Kdo a proč budoval megalitické stavby? Žil skutečně král Artuš? Jaké tajemství skrývá Rosslynská kaple? Žije ve skotských jezerech dávno vyhynulý tvor? A kým byl ve skutečnosti William Wallace?

Madrid netvoří jen historické památky a kouzelné uličky, ale také čtvrti, do nichž turista nanejvýš zabloudí a rodilý Madriďan se do nich vypraví jen v případě nevyhnutelné nutnosti. Čtvrti, jakou je třeba zanedbaný, upatlaný a ve dne i v noci nebezpečný Carabanchel, kde se to různými podivíny, žebráky, ztroskotanci, přistěhovalci, mafiány a jinými pochybnými existencemi jen hemží. Carabanchel je čtvrť, kde žijí jen ti, kdo musí. Kde jinde než v této čtvrti může řádit sériový vrah – psychopat, který je schopen nepředstavitelných věcí a před nímž se celá čtvrť třese, kdy zase udeří. Tím spíš, když si poslední dobou vybírá za oběti malé holčičky a policie je čím dál bezradnější… Román Miluju tě, protože mě živíš je temný, někdy až odpudivě přímočarý a místy odlehčený štiplavým černým humorem. Politická korektnost je v něm absolutně popřena a sociální stereotypy jsou naopak rozvíjeny ad absurdum. David Llorente příhody obyvatel této čtvrti zaznamenal jedinečným stylem, který dokonale reflektuje a současně paroduje útržkovitou komunikaci moderní západní společnosti. Autorovi se v románu podařilo odhalit mnohé stinné stránky a slabiny nejen člověka jako takového, ale rovnou celé „vyspělé“ civilizace s „prohnilými“ mezilidskými vztahy.

Slavné postavy národních dějin bývají obvykle představovány jako výlupky všech ctností a dávány za příklad dalším generacím. Ale co když jsou takové oficiální verze až příliš krásné, než aby byly i pravdivé, ptá se Tanizaki v Tajné historii pána z Musaši a odpovídá překvapujícím způsobem. Kudy vede hranice mezi hrdinstvím a perverzí? Jedním z nejdůležitějších Tanizakiho témat vůbec je jeho autorské hledání ideálu japonské ženy, téměř ztraceného pod sílícím kulturním vlivem Západu. Snad nejpřesvědčivěji a nejkrásněji toto téma pojal v Mateřské bylině jošinské, ztvárněné jako „cestopis“ o pouti k nejhlubším kořenům japonské tradice, kultury a historie v srdci původního Japonska v zapadlém horském kraji Jošino.

Rozvědčík, autorský komiks Marty Morice, odhaluje zákulisí velkých historických událostí. Hlavní hrdina, Mirek Polreich, rezident zpravodajské služby Československé mise při OSN v letech 1965 – 1969 se podílel jako mediátor na procesu zakončení bojů ve Vietnamu a na přípravě schůzky prezidenta Johnsona a premiéra Kosygina v Glassboro v roce 1967. Toto setkání znamenalo obrat v mezinárodní politice bipolárního světa. Komiks tak poukazuje na výsadní postavení Československé zpravodajské služby a na výjimečnou pozici Československého státu ve světové politice v době Pražského jara. Zároveň jde o dokument z šedé zóny československých dějin, o které se příliš nemluví.

Dům z karet patří k nejlepším politickým thrillerům historie. Vydán byl v roce 1989 a okamžitě se dočkal obrovského úspěchu u čtenářů i u kritiků. Pojednává o machiavellistickém a bezskrupulózním politikovi Francisi Urquhartovi, jemuž přestane jeho úloha v britském parlamentu stačit a rozhodne se zamířit výš: až úplně nahoru, tedy do křesla premiéra. Přestože je to vážený a alespoň navenek slušný člověk, za svým cílem jde přes mrtvoly. Kniha se dočkala dvou pokračování a do širšího povědomí se dostala i díky dvěma seriálům. První adaptaci provedlo BBC (1990) s Ianem Richardsonem v hlavní roli. Ještě slavnější je však zpracování americké od společnosti Netflix, v němž byla hlavní role svěřena Kevinu Spaceymu. První sezóna proběhla v roce 2013 a následovalo mnoho pokračování.

Geolog a milovník hor s poetickou duší, múzicky založený, jehož fascinují hory. Rád by sobě i nám svou knihou odpověděl na otázky, proč si lidé hory postupně oblíbili, přestože je děsily a nechápali, proč se k nim přibližovat. Jak jsme je pomalu poznávali – až bez nich někteří z nás nemůžou být. Jak básník Petrarca podnikl namáhavý výstup na Mont Ventoux – jako první jen proto, aby se rozhlédl po kraji. Jaký je charakter hor v Alpách, v Andách, jaká překvapivá horská pásma nás geologicky spojují s Himálajemi.

Začíná to jako obvykle – mrtvolou. Ale kdo v tom má tentokrát prsty? Běžný sériový vrah, nebo společník zvráceného kouzelníka známého pod přezdívkou Muž bez tváře? Než se policejní konstábl Peter Grant v novém případu zorientuje, pod soupravu metra vkročí londýnský urbanista a zmizí jistý starobylý grimoár. V Londýně nic neobvyklého. Ale pak se k Peterovi donesou zvěsti o prazvláštních událostech v oblasti Elephant and Castle točících se kolem věžáku navrženého bláznem, postaveného šarlatány a obývaného těmi největšími zoufalci. Mají tyto skutečnosti nějakou spojitost? A pokud ano, proč k nim proboha muselo dojít až na jižním břehu Temže, kde jindy chcípnul pes? Promiň Toby.

Autobiograficky laděná povídka Pouť do Země východní bývá mnoha literárními historiky považována za prolog Hry se skleněnými perlami. Hesse ji začal psát v roce 1930, v době, kdy velké naděje na lepší duchovní uspořádání společnosti po první světové válce pomalu braly za své. Povídka reflektovala autorův pocit osamění a zmaru i rozchod s přítelem a duchovním učitelem Gustavem Gräserem považovaným za „Gándhího Západu“. Ústředním motivem je hledání ideálu, potřeba mravní zralosti a podřízení života jednotlivce nadosobnímu celku. Vypravěč, bývalý hudebník H. H., prožívá osobní krizi. V prázdnotě života beze smyslu vzpomíná na dobu, kdy se jako člen tajného Bratrstva vydal na Východ, vstříc světlu a zázraku. Jejich společná pouť byla cestou prostorem i časem, na hraně snu a skutečnosti. Působivý, poetický styl, umné proplétání motivů a postav reálných i literárních činí z povídky mimořádný klenot.

Klasická práce uznávaného francouzského znalce pravěké i současné primitivní kultury. Přestože s některými jeho názory pozdější věda polemizovala, kniha si dodnes zachovala značnou aktuálnost díky nesmírně bohatému materiálu ilustrujícímu mentalitu primitivů, přičemž autor čerpal nejen z běžně citovaných odborných publikací, ale také ze zpráv cestovatelů, zápisů jezuitů působících v Severní Americe v 18. stol. apod.

Skvělý příběh o ctižádosti, žárlivosti, touze a nadpřirozené moci… Victor a Eli, dva samotáři, kteří se poznali na studiích, brzy zjistí, že je pojí společná vášeň k nebezpečí a zážitkům blízkým smrti a také že při vhodných příležitostech dokážou dobře rozvíjet své mimořádné schopnosti, dokud se jim jejich odvaha nevymkne z rukou. Victor po deseti letech utíká z vězení a za pomoci mladé dívky hledá svého dávného kamaráda, zatímco Eli pokračuje ve své misi zbavit se všech dalších nadpřirozených bytostí až na svou tajemnou a nepřemožitelnou pomocnici. Oba poháněni vzpomínkou na zradu a prohru jsou k nezastavení, ale kdo nakonec vyvázne se zdravou kůží? V Neobyčejných autorka přichází s drsným komiksově laděným příběhem, který vás zavede do světa, kde získaná nadpřirozená moc nemusí nutně vést k hrdinství a kde se na spojenectví příliš nehraje. Budete svědky fascinující charakterové studie, která vás donutí přemýšlet o tom, co znamená být hrdinou nebo zločincem, a zda je mezi nimi nějaký jasně definovatelný rozdíl. Victoria Schwabová (1987) začala publikovat teprve v roce 2011, ale už má na svém kontě dvě young adult série. Neobyčejní jsou její první knihou pro dospělého čtenáře. Můžete se těšit i na další klasické fantasy Temnější tvář magie a Setkání stínů.

Román české autorky vyznamenaný francouzskými literárními cenami ! Nestává se moc často, aby se český literát prosadil v cizině a už vůbec ne, aby se prosadil tvorbou v adoptovaném jazyce. Stalo se tak v případě české malířky a doposud česky píšící autorky Lenky Horňákové-Civade, která po více než dvaceti letech života ve Francii vydala svou francouzskou prvotinu. O tom, že i svým druhým, i když ne mateřským jazykem vládne autorka bravurně, svědčí fakt, že krátce poté, co román ve Francii vyšel, se ocitl na seznamu titulů, z nichž byl na podzim vybírán laureát významné francouzské literární ceny – Prix Renaudot. Oceněn pak byl Prix Renaudot des Lycéens a několika dalšími francouzskými literárními cenami, kladně je přijímán jak kritikou, tak čtenáři. Jakožto francouzsky píšící Češka bude v březnu 2017 hostem Francouzského institutu a v rámci frankofonie představí svou knihu v Praze i dalších městech v Čechách a na Moravě. Magdaléna, Libuše, Eva… jedna rodová linie a stejný osud: všechny vyrůstají bez otce. Magdaléna zažila nacistickou okupaci, Libušino dětství, rámované kolektivizací, končí za okupace vojsky Varšavské smlouvy, Eva je dítětem normalizace. A jedna po druhé svým osobitým způsobem vypráví o lásce, o naději, o světle v temnotách a o vnitřním zdroji síly, která každé z nich umožní nést hlavu vztyčenou navzdory nepřízni osudu i historie. A jedna po druhé vypráví i o Marii, jejich matce, babičce a prababičce, která jako archetypální ženské božstvo onu sílu opatruje a šíří. Lenka Horňáková-Civade pevným, a přitom křehkým, průzračným a zpěvným stylem prostřednictvím svých hrdinek vystavěla rodinnou ságu, příběh jedné rodiny, navzdory tragickým okolnostem velmi prostý, navzdory velké historii velmi všední a navzdory obyčejnosti velmi silný.