Argo strana 109 z 311

U nás dobře známý autor Matt Ridley přinesl v této knize nový pohled na evoluční psychologii pohlavního výběru. Od svého prvního vydání v roce 1993 významně přispěla ke změně chápání mnoha aspektů evoluční teorie a stala se klasickým textem. Červená královna je poutavě napsaná encyklopedie nejnovějších vědeckých názorů na lidskou přirozenost. Pojmenována je podle Červené královny z Carrollovy Alenky, která zůstává na místě, ať utíká seberychleji – podobný efekt v evoluci vysvětluje Teorie červené královny, podle níž závody organismů vedou ke stabilní rovnováze. Kniha, která se stala klasikou již krátce po svém vydání, patří do knihovny každého přemýšlivého člověka.

Do Paříže přichází z rodných Pyrenejí komisař Adamsberg, svérázný muž s hlavou zdánlivě věčně v oblacích. Ve stejnou dobu se na pařížských ulicích začnou objevovat podivné kruhy nakreslené modrou křídou – a v jejich středu ještě podivnější objekty: natáčka, zapalovač, svíčka, pinzeta, holubí pařátek… Záhadnými kruhy se baví celé město, jen v komisaři Adamsbergovi narůstají obavy. Inspektor Danglard, neohrabaný skeptik s afinitou k bílému vínu, je s ním sice nesdílí, přesto se na popud svého nadřízeného neochotně začne bizarními nálezy zabývat, považuje to ovšem za ztrátu času. Dokud se v modrém kruhu neobjeví první mrtvola…

"Xavier Truchlivý Sněžný, protagonista komiksu Jamese Stafforda Truchlivý amoret pražský, je vpravdě rozporuplný hrdina: barokní andělíček, který ovšem přišel na svět v renesanci (konkrétně na dvoře císaře Rudolfa II).; bytost s tváří dítěte a hořkou moudrostí starce; něžný milovník i zuřivý bojovník, a především: oddaný ochránce Prahy. Své milované město už zachránil víckrát, než si dokáže vzpomenout – mimo jiné před rozběsněným Golemem (s nímž se ovšem poté spřátelil) či před zombie inkarnací Alexandra Velikého a jeho armádou živých mrtvol –, nyní však pracuje jako hlídač v supermarketu a bojí se, aby nepřišel o místo. Jednotlivé kapitoly jeho dobrodružství nás zavedou do rudolfínských či barokních dob, do minulosti zcela nedávné i do žhavé současnosti. Vypráví se tu o politických čistkách padesátých let nebo o normalizační tajné policii, jíž náš hrdina se střídavým úspěchem vzdoruje; dozvíme se, že nechvalně známí pražští taxikáři jsou vlastně členové jednoho proslulého řádu, že asanace Žižkova byla mj. vyvolána zázračným zjevením mluvící hlavy svatého Vojtěcha nebo že se v Praze v 18. století objevil svatý grál, pomohl zachránit město před Luciferem, ale pak jej ukradla straka. Zkrátka a dobře, Truchlivý amoret pražský nabízí natolik bizarní mix historických reálií, fantaskních příběhů, pražského genia loci, černého humoru (typicky britského i typicky českého) a popkulturních narážek, že po jeho přečtení už matičku Prahu nikdy neuvidíme stejnýma očima. Na působivosti dodává komiksu jeho výtvarná stránka, jež je dílem čtyř umělců z různých koutů světa: dvou filipínských kreslířů, AJ Bernarda a Josela Nicolase, rumunské malířky Ralucy Moldovanové a české výtvarnice Lenky Šimečkové. Za pozornost stojí i soundtrack k dílu, který lze najít na stránkách projektu (www.theputto.com) a který je dílem Rogera O’Donnella, klávesisty legendární skupiny The Cure: ten byl komiksem – zvláště jeho kapitolou, jež se točí kolem latinské verze alba Disintegration – natolik nadšen, že pro projekt speciálně složil několik skladeb.

Hlavní hrdina této knihy je mrzout. Ne, on je něco víc, on je Mrzout. Soused a jediný kamarád mu umřel, manželka je v domově s pečovatelskou službou a doktor mu řekl, že jestli nezmění životosprávu, ucpou se mu žíly. Ale on dobře ví, že to nejsou tuky a cholesterol, co mu je ucpává. Stačí upustit páru a žíly budou jako nové – člověk si prostě potřebuje pořádně zanadávat. Na sníh, na syna, na kojící matky, na frontu v lékárně, na všechny ty zbytečné novoty… na život. "To jsem se zas jednou dožral…" hartusí Mrzout, ale my se popadáme za břicho.

Svým posledním románem Zemřít na jaře postavil Ralf Rothmann pomník nezletilým německým vojákům, které Hitler nuceně naverboval v samotném závěru druhé světové války. Kniha je velkolepým obrazem o zmrzačených životech a traumatech mladinkých vojáků, jedinečným románem o otcích a synech, nadšeně přijatým čtenáři i kritiky. Rothmann text vystavěl na skutečném příběhu svého otce, proto je jeho vyprávění o běsnění a zvráceném násilí v posledních měsících největší válečné apokalypsy v lidských dějinách tak autentické a působivé. Hrdiny románu jsou dva sedmnáctiletí kamarádi, které v únoru 1945 pošlou na frontu. Walter se stane řidičem zásobovací jednotky, Fiete, který bojuje přímo v první linii, dezertuje. Brzy ho však chytí a odsoudí k trestu smrti, a Walter se náhle ocitá v popravčí četě se zbraní namířenou na svého nejlepšího kamaráda... Časopis Der Spiegel o Rothmannově románu napsal: „Zemřít na jaře je protiválečný román, který snese srovnání s nejlepšími texty svého žánru, jako je Na západní frontě klid Ericha Marii Remarquea. (...) Nejsilnější pasáže jsou ty, v nichž autor vypráví o otcích a synech, které spojuje tatáž válečná zkušenost v obou světových válkách, které Německo vedlo. (...) A tak jede Walter jako nedobrovolný příslušník jednotek SS surreálnou válečnou krajinou v zásobovacím voze a kolem panuje atmosféra konce lidstva jako v Cestě Cormaca McCarthyho. V řekách plavou mrtvoly, na stromech visí němečtí dezertéři. Zubožení Židé táhnou rozvrácenou zemí v pochodech smrti, wehrmacht ustupuje, nacističtí důstojníci pořádají v opuštěných hotelích orgie. Walter hledá hrob svého otce, který údajně nedávno padl. Prochází hřbitov za hřbitovem a pak musí zase na frontu. Dokud válka konečně neskončí.“

Sbírka Petra Hrušky je v mnohém mimořádná. Snad u žádného jiného autora české poezie se nesetkáme s něčím podobným: jedna postava procházela po více než dvacet let důsledně všemi Hruškovými knihami, zjevovala se na chvíli a zase mizela se svojí znepokojivou energií a osudem. Adam. V žádné hlavní roli, jen trochu přestárlé dítě, trochu odjakživa dospělý, postával neohrabaně na okrajích básníkova světa jako podivná výčitka, lítost i výzva. Hořce a ironicky označován jako „samozřejmě nevlastní“. Kdo to sakra je a proč se tak umanutě vrací, provázen vždy groteskním nezdarem i vzdorem… Ztělesňuje nějaké naše špatné svědomí, samu bídu netečné existence nebo nekončící vůli člověka udělat něco, co jej dostane do blízkosti kohosi druhého? Té v pravém slova smyslu okrajové postavě náhle patří celá knížka.

V současné Paříži dojde k osudovému setkání líbezné gejšy s neohroženým samurajem. Gejšou je ve skutečnosti nefalšovaná Francouzka z předměstí, jež se našla v postavě tradiční japonské společnice s nalíčenou tváří a v hedvábném kimonu. Jmenuje se Pamela a živí se prodejem bonsají v Malém japonském krámku na levém břehu Seiny. Samurajem není nikdo jiný než Thad, mladý muž z bretaňského venkova, jehož živí dobře placené zahraniční mise na hraně zákona. Pamela i Thad v dětství propadli americkým televizním seriálům (ona spíše Dallasu, on Kung fu) a tímto prizmatem vnímají skutečnost i rodící se milostné vzplanutí. Když Thad vztah se svou „gejšou“ ukončí, rozhodne se Pamela „samuraje“ vyhledat a vydává se na dlouho cestu do Země vycházejícího slunce, kde na oba čekají četné nástrahy a mnohá překvapení. Příběh na pomezí mezi zamilovanou romancí, detektivkou a cestopisem o zapadlých končinách, tradicích a zvycích dnešního Japonska by se mohl snadno stát románem o moderní Popelce typu Pretty Woman. Nicméně začínající spisovatelka, francouzsky píšící Kanaďanka Isabelle Artusová, se stereotypům úspěšně vyhýbá a svým odlehčeným stylem plným humoru a svěžesti, který dokáže udržet i v otevřených popisech milostných scén, slaví úspěch u čtenářů i kritiky. Oba milenci jsou v dětství a dospívání uvězněni v nepohodlných rolích, způsobených necitlivou výchovou a nadměrnou konzumací televizních seriálů, ale v pestrých kulisách moderního i mytického Japonska projdou zásadní proměnou v intencích klasického bildungsromanu i východních duchovních nauk.

Kniha Brouk Řehořík je parodií na známou povídku Franze Kafky Proměna a objevují se v ní narážky na slavné osobnosti světové psychoanalýzy, což sice ocení spíše případní dospělí čtenáři, ale děti se bez ohledu na to budou u téhle knihy bavit přímo královsky. Malý Řehořík Švábík se jednoho rána probudí a zjistí, že se proměnil v brouka. Na rozdíl od Řehoře Samsy z Kafkovy povídky ho tahle proměna nijak nesouží, naopak okamžitě dostane bezpočet nápadů, jak své mrňavosti využít a ještě si přitom užít spoustu legrace. Ve vymýšlení kanadských žertíků mu vydatně pomáhají kamarádi – dvojčata Jenda a Čenda. Nejde jim ale jen o zábavu, kamarádi také chtějí pomoci Řehoříkovu tátovi získat licenci na provozování obchodu s vysavači, kterou mu zkorumpovaná městská rada nechce bez úplatku vydat. Brouk Řehořík proto nepozorovaně vnikne do zasedací místnosti rady. To, co tam vyslechne, je však ještě mnohem strašlivější než úplatkářství. Nepoctiví radní totiž zrovna probírají, jak vyhrát blížící se volby. Řehořík a dvojčata pochopí, že oni jediní můžou podlý plán radních zhatit. A nebyli by to tihle šprýmaři, kdyby si pro každého člena rady nevymysleli zcela originální způsob, jak jej zesměšnit a jeho nepoctivost odhalit před veřejností...

Komický román o ženě, která až do svých osmatřiceti let říkala ne, a teď chce najednou všechno dohonit. Excentrická anglická učitelka Rosie se rozhodne přijmout místo v bohaté newyorské rodině Wilder-Binghamových, kde bude dělat paní k dětem, osmiletým dvojčatům Thomasi Wilder-Binghamovi Třetímu a Kembleovi Wilder-Binghamovi Juniorovi. Ukáže se však, že v luxusním, citově chladném a morálně vypulírovaném prostředí, kde mají všichni a všechno své určené místo, se nejen nedá pracovat s dětmi, ale nedá se tam skoro dýchat. Aby tam vydržela, nechá se Rosie poprvé v životě řídit svým instinktem, a brzy obrátí spořádaný svět sešněrované rodiny v třeštivý chaos.

Autorita, druhá část románové trilogie Jižní Zóna od Jeffa VanderMeera přináší řadu odpovědí na nejznepokojivější otázky týkající se Oblasti X… ale rozhodně nejde o odpovědi, které by snad přinášely klid. Oblast X, krajina, která jako by byla až zlomyslná, obklopená neviditelnou bariérou a záhadně zbavená téměř všech známek civilizace, existuje již třicet let. Jediný kontakt s ní zprostředkovává v podobě expedic vládní agentura, která je tak tajná, že se na ni téměř zapomnělo: Jižní Zóna. Po bouřlivých událostech zdokumentovaných v Anihilaci vládne v agentuře chaos. Vedením Jižní Zóny je nově pověřen John Rodriguez, zvaný též „Šéf“. Tým, s nímž musí pracovat, je nedůvěřivý a zoufalý, ale po ubíjejících výsleších, objevu ukrytých poznámek a hodinách znepokojivých videonahrávek Šéf začíná do tajemství Oblasti X přece jen pomalu pronikat. Jenže každé nové odhalení přináší zneklidňující skutečnosti nejen o agentuře, které se zavázal sloužit, ale i o něm samotném.

Kim Gordon se proslavila hlavně jako zpěvačka, basistka a jedna z hlavních tváří rockové skupiny Sonic Youth. Ta patřila k nejúspěšnějším a nejvlivnějším kapelám nezávislé americké scény – nebýt jich, nikdy by pravděpodobně nevznikla třeba slavná Nirvana, o vlně sebevědomého dívčího hudebního hnutí Riot Grrls (Lush, L7 apod.) ani nemluvě. K Sonic Youth neoddělitelně patřily nejen zpětné vazby, ruchy a disonance, ale také manželství obou hlavních postav kapely, Kim a sólového kytaristy Thurstona Moorea. Když na podzim 2011 ohlásila dvojice po sedmadvaceti letech rozchod, zasáhlo to fanoušky jako těžká rána. V popkulturním světě, kde většina příjemných věcí časem pomíjí, se vztah Kim a Thurstona jevil jako jedna z mála bezpečných jistot. Ani Sonic Youth rozchod svých dvou nejdůležitějších členů nepřežili. A teď vychází kniha, v níž hudebnice, zpravidla skoupá na řeči a známá spíše pro svou uzavřenou náturu, vysvětluje, jak se to celé přihodilo – jak kapela vznikla a jak zanikla, co se dělo před jejím založením a co přišlo poté. Píše o svém dětství na sluncem sežehlých předměstích jižní Kalifornie, o dospívání po boku duševně postiženého bratra, který celou rodinu emočně vysával, o newyorské umělecké a hudební scéně osmdesátých a devadesátých let. Není to jen portrét basistky a zpěvačky jedné známé kapely, nýbrž sugestivní vylíčení životního příběhu pozoruhodné alternativní umělkyně. Čtenáři se dozví, jací výtvarníci, hudebníci či spisovatelé byli pro Kim Gordon největší inspirací, a jak vlastně vypadl vztah s kolegou muzikantem, který její život ovlivnil ze všech nejvíc. A také se tu samozřejmě píše o tom, jaké je to být onou „holkou v kapele“, tedy v prostředí, které je dodnes spíše mužskou doménou. Z jednotlivých epizod a střípků se tak skládá hluboce osobní portrét ženy, z níž se stala, tak trochu paradoxně, jedna z největších kulturních ikon jedné důležité generace.

Prince George je malý velký muž a světová celebrita číslo jedna, která se už teď připravuje na svou roli vládce britského impéria. V královské rodině však opět čekají přírůstek, George dostane bratříčka nebo sestřičku. Jak se s tím nejvlivnější dítě světa vypořádá? S anglickým smyslem pro ironii a uměřenost? Se suchým humorem? Anebo s nedůstojným řevem a nudlí u nosu? A jak jenom vysvětlit týmu rádců a poradců, že miminka nenosí čáp, ale Santa Claus? Karel Hynek Mácha, Adrian Mole i Bridget Jonesová se mohou jít klouzat.

Harriet už ví, že modeling ji nezmění, nestane se díky němu oblíbenou, nepřestane být geek, šprtka a mimoňka. Už ví, že být jediný lední medvěd uprostřed deštného pralesa, není tak strašné. Ví taky, že průměrný člověk sní za rok tunu jídla, třebaže se její těhotná nevlastní máma ze všech sil snaží toto množství překonat. Co však neví, je, co s ní bude, až se její nevlastní sourozenec narodí. Už teď se rodiče nezabývají skoro ničím jiným než miminkem. Proto Harriet ráda přijme nabídku pracovat jako modelka v Tokiu. Jenže doprovod jí má dělat její praštěná babička! To je fakt trapas. A ještě ke všemu snad na každém rohu potkává krasavce Nicka, do kterého je nešťastně zamilovaná! Jak si tahle modelka z donucení poradí se životem na opačném konci světa? Druhý svazek šestidílné série Geek Girl je v prodejích stejně enormně úspěšný jako první díl. Ten navíc získal prestižní cenu Waterstones Children´s Book Prize a dostal se do užší nominace Ceny Roalda Dahla za nejzábavnější knihu, čímž ale výčet ocenění nekončí. Ve Velké Británii byl bestsellerem č. 1 pro rok 2013 mezi knihami pro dospívající čtenáře. Překladová práva se prodala do 29 zemí.

Staré řecké báje a pověsti, pravděpodobně nejznámější kniha Eduarda Petišky, obsahuje příběhy z řecké mytologie převyprávěné pro děti a mládež. V jednotlivých příbězích se mladí čtenáři setkají s nejznámějšími řeckými bohy (např. Diem, Athénou, Afroditou, Apollonem), hrdiny (Heraklem, Theseem, Odyseem nebo Oidipem) či mytickými postavami i monstry (Amazonkami, Kerberem, Pegasem, Medúzou či Kerberem). Autor, jemuž politická situace v tehdejším Československu bránila psát pro dospělé, vnímal Staré řecké báje a pověsti zároveň jako metaforický „román a o životě v Čechách“, o českých zoufalstvích a nadějích. Právě v tomto archetypickém pojetí antické látky zřejmě spočívá její trvalý úspěch, nejedná se totiž jen o převyprávění antických mýtů, nýbrž komplexní svědectví o lidském životě a charakteru, srozumitelné v každé době a ve všech jazycích, do nichž kniha byla přeložena (kupř. ve Francii dosáhla kolem pětadvaceti vydání a stala se školní četbou). I u nás se kniha od prvního vydání v roce 1958, dočkala více než patnácti vydání a od té doby oslovila několik generací čtenářů. Současné vydání doprovázejí půvabné a mimořádně zdařilé ilustrace profesora Zdenka Sklenáře. Kniha zároveň vychází i ve speciální úpravě jako bibliofilie. Eduard Petiška (1924–1987), od jehož smrti uplyne v letošním roce 30. Ket, byl český spisovatel knih pro děti, mládež i dospělé, překladatel, básník, dramatik, ale i editor V. Dyka, F. Hrubína či E. Frynty. Jeho knihy byly přeloženy do několika desítek jazyků, Staré řecké báje a pověsti si však mezi nimi dodnes uchovaly klíčové postavení.

Další magický případ Petera Granta - tentokrát v KOMIKSU! Grant patří k velmi zvláštní londýnské policejní jednotce. Je na plný úvazek policistou, na částečný čarodějem. Pracuje na velmi neobvyklých zločinech – na těch, které zavánějí magií a nejrozmanitějšími podivnostmi, které vyhřezávají z temného londýnského podsvětí. Zatím poslední případ začíná na první pohled dokonale neškodným autem a jeho záhadným vražedným řáděním – bez řidiče. A než se stihnete vzpamatovat, je na scéně bosenský uprchlík, nejstrašidelnější auto v Anglii, partička teenagerů sjetých ketaminem a zejména – prostá dřevěná židle s nepěkně temnou minulostí…

Každá rodina má svoje problémy, zvlášť když jsou ve hře peníze. Sourozenci Plumbovi se už léta téměř nestýkají, každý má svůj život plný vlastních starostí: Melody bojuje za záchranu svého rodinného domku a hledá cestu ke svým dvěma dospívajícím dcerám, homosexuál Jack tají před manželem své dluhy, ovdovělá Beatrice se snaží vrátit na kdysi slibně odstartovanou literární dráhu a někdejší úspěšný podnikatel Leo po rozvodu tápe, kudy se v životě dát dál. Jedna věc je však stále spojuje: nezanedbatelné rodinné dědictví, které jim má být podle otcovy vůle vyplaceno, až nejmladší z nich, Melody, dosáhne čtyřicítky. Zásadní zvrat přijde několik měsíců před tímto netrpělivě očekávaným datem, když Leo pod vlivem drog způsobí vážnou dopravní nehodu a musí trvale postižené oběti vyplatit vysoké odškodné. Sourozenci zděšeně zjišťují, že jejich matka k tomuto účelu použila propastnou část jejich dědictví, což sice zachránilo Lea z tísnivé situace, ale ostatní přišli o vytoužený finanční „polštář“, jímž hodlali vyřešit všechny své problémy, a najednou hledí do budoucnosti s prázdnýma rukama… Kritikou velebený debutový román Cynthie D’Aprix Sweeneyové přináší neobyčejně živou, pozornou a procítěnou sondu do několika velmi rozdílných životů, u níž si každý z nás uvědomí nejednu pravdu o tom vlastním. Román je už nyní, nedlouho po svém americkém vydání, přeložen do dvanácti světových jazyků, dlouho vévodil americkému žebříčku bestsellerů, získal celou řadu literárních ocenění a byl zvolen Knihou roku 2016 ve vlivných novinách Washington Post a San Francisco Chronicle a v časopise People. „Nesmírně vtipná a dojemná kniha… Polštář je hvězdný debut.“ – People „Autorčin román je jako výtečná hořká čokoláda: chutná výrazněji a daleko víc hořkosladce než obyčejné, levné zboží a ta chuť je tak podmanivá, že si ji v paměti uchováte hodně dlouho.“ – Entertainment Weekly „Autorčin první román je přímo prosycen humorem a ironií.“ – New York Times.