Argo strana 116 z 311

Donna Tarttová ve svém druhém románu Malý kamarád (po němž následoval světoznámý román Stehlík, za který v roce 2014 získala Pulitzerovu cenu) brilantně zachycuje dusivou atmosféru upadajícího jižanského městečka, kde stále doutnají rasové a společenské konflikty, ze slávy bývalé honorace zbyly už jen trosky a pod zdánlivě ospalým povrchem číhají skryté hrozby. V městečku Alexandrie ve státě Mississippi dojde k tragédii – na Svátek matek je devítiletý Robin Cleve nalezen oběšený na stromě na zahradě před domem svých rodičů. Jeho vražda není nikdy objasněna a rodina se ze ztráty jediného syna nikdy nevzpamatuje. O jedenáct let později se do pátrání na vlastní pěst pouští chlapcova mladší sestra Harrieta, které v době neštěstí nebyl ještě ani rok. Uzavřené, ne právě milé a až nezdravě inteligentní děvčátko, k jehož vzorům patří kapitán Scott, Harry Houdini a Sherlock Holmes, se o prázdninách rozhodne, že s pomocí svého jediného kamaráda Hellyho bratrova vraha nejen najde, ale také náležitě potrestá. Co na tom, že většina pamětníků odmítá o celé záležitosti mluvit, že těch pár svědectví, která děti přece jenom získají, nepůsobí zrovna spolehlivě a že chybějí jakékoli důkazy? Pátrání, které zpočátku vypadá jako celkem nevinná dětská hra, se záhy zvrtne v nebezpečné dobrodružství, při němž se dá snadno přijít k úhoně. Zvlášť když malí mstitelé zkříží cestu vyšinutému místnímu výrobci drog a několika dalším členům jeho poněkud zvláštní rodiny. Donna Tarttová (*1963) patří k nejuznávanějším americkým autorům současnosti, přestože napsala zatím jen tři romány, Tajná historie (The Secret History, 1992), Malý kamarád (The Little Friend, 2002) a Stehlík (The Goldfinch, 2013). Její psaní charakterizuje vypravěčská poctivost, myšlenková hloubka a neuspěchaná prokomponovanost – ne náhodou vznikal každý z jejích románů dlouhá léta. Za své dílo obdržela Donna Tarttová řadu ocenění, včetně nejprestižnější americké literární ceny, Pulitzer Prize. Její knihy byly přeloženy do jednatřiceti světových jazyků.

Mimozemská nákaza udeřila krátce po skončení druhé světové války. Devadesát procent nakažených zemřelo. U některých přeživších se však vyvinuly mimořádné schopnosti, jiní skončili těžce postižení. Někteří z nakažených se rozhodli využít nové schopnosti k prospěchu lidstva, ostatní zvolili jinou cestu. Trumfová esa se odehrávají v osmdesátých letech, ale jde o dobu zároveň podobnou i nepodobnou naší realitě. Mimozemská bytost zvaná Roj se po staletích vesmírného putování blíží k Zemi. Některá z es, která virus obdařil nadpřirozenými schopnostmi, mezitím potají intrikují ve snaze ovládnout lidstvo. Střet soupeřících frakcí je na spadnutí... a jeho důsledky by mohly být katastrofální.

Un Huikjong se narodila roku 1959 ve městě Kočchang v provincii Severní Čolla. Vystudovala korejskou literaturu, magisterský titul získala z prestižní Yonsei University v Soulu. Svůj spisovatelský debut si odbyla roku 1995 a hned v následujícím roce na sebe upoutala pozornost románem Ptákův dar (Seui sonmul), který popisuje svět dospělých skeptickým pohledem dvanáctiletého vypravěče. Un Huikjong ve své tvorbě spojuje humorný, místy až sžíravě cynický styl s pronikavým porozuměním a citem pro vnitřní svět jejích postav. Spolu se Sin Kjongsuk (Někde zvoní telefon, Argo 2015) patří mezi nejvýznamnější korejské spisovatelky současnosti. Za své dosavadní literární dílo, které čítá přes deset svazků románů a sbírek povídek, získala řadu domácích ocenění. Sbírka povídek Krása mnou pohrdá (Arumdaumi narul mjolsihanda) vyšla roku 2007. V každé ze šesti povídek se setkáváme s jednou postavou, pokaždé jinak sužovanou společenskými neduhy moderního světa. Protagonisté čelí absurditě jejich matoucích, osamělých životů, aniž nalézají správné odpovědi na otázky po smyslu a cíli jejich konání. V povídce Krása mnou pohrdá, která dala název celé sbírce, se obézní mladík, adorující Boticelliho podobiznu Venuše, rozhodne v den svých čtyřiatřicátých narozenin zahájit odtučňovací kůru a smířit se tak se svým otcem, který mu vždy tloušťku vyčítal a vinil ji ze všech synových nezdarů. Spisovatelka svým ironickým, a přesto laskavým tónem umně vystihuje jádro každodenních lidských trápení a jednotlivé epizody skládá do mozaiky zobrazující moderní korejskou společnost.

Samuel Hoenig je mladý muž, který má vlastní podnik, žije s matkou a miluje baseball. Řekli byste – nic výjimečného. Jenomže Samuel je velice výjimečný. Trpí Aspergerovým syndromem (i když on sám je přesvědčený, že je to spíš výhoda než utrpení), což mu sice trochu komplikuje komunikaci s ostatními lidmi, ale co se týče přesných analýz, mohl by soupeřit s tím nejlepším počítačem. Na živobytí si vydělává tak, že lidem odpovídá na otázky. Jakékoli otázky. Jak dlouho žije anakonda? Z čeho je baseballový míček? Jaké bude zítra počasí? Když dostane otázku: „Kam zmizela hlava Miriam Masters-Powellové?“, nabere jeho dosud poklidný výzkum v pohodlí vlastní kanceláře docela jiný směr. Spolu s „asistentkou pro mezilidské vztahy“ paní Taylorovou zahájí pátrání, při kterém půjde o hlavu i jim. Jeff Cohen publikoval dvě populárně naučné knihy o Aspergerově syndromu, včetně Rodič Aspergera. Jak vychovávat dítě s Aspergerovým syndromem a zachovat si smysl pro humor (The Asperger Parent: How to Raise a Child with Asperger Syndrome and Maintain Your Sense of Humor)

Padesátník Todd Aaron je těžký autista, žijící od dětství ve specializovaném sanatoriu. V klidu si znovu a znovu pročítá encyklopedii a je nejraději, když se nic neděje. Když však do sanatoria přibudou noví lidé – nevlídný člen personálu a pacient s poškozeným mozkem –, poklidné vegetování vezme za své, a co je ještě horší: jednooká pacientka Martine mu dělá milostné návrhy a přesvědčuje ho, aby přestal brát léky, protože právě ty mu blbnou hlavu. Tlak těchto okolností citlivý Todd nevydrží a ze sanatoria uprchne, aby nalezl svého mladšího bratra a spolu s ním dávno ztracené dětství. Příběh psaný v první osobě dává čtenáři nahlédnout do přecitlivělé duše člověka vyděšeného světem, ale většinou je to čtení plné paradoxních a vtipných úvah a postřehů. Eli Gottlieb je americký autor střední generace. Narodil se v New Yorku a vyrůstal v New Jersey, studia literatury absolvoval na Hampshire College v Amherstu ve státě Massachusetts. Píše články pro různé časopisy a jeden čas vyučoval americkou literaturu na padovské univerzitě. Jeho druhý román Now You See Him byl britským listem Independent nazván „knihou roku“. Nejhodnější chlapec je jeho čtvrtý a zatím poslední román.

Někdy se stane, že žijete celé roky s přítelem, s nímž máte vlastní prosperující podnik, bydlíte v luxusním manažerském bytě v Plymouthu, chodíte do vybrané společnosti, a zdá se, že jinak to ani být nemůže. A pak přijde bankrot, váš vztah to zničí a najednou nemáte nic. Chce to velkou odvahu začít znova. Třicetiletá Polly to dokázala. Bez prostředků, bez přátel se ocitla na přílivovém ostrově v Cornwallu. A po práci v designérském studiu začala péct chleba a zjistila, že hníst těsto rukama je pro její bolavou duši zázračný lék. Elitní společnost plymouthských podnikatelů vyměnila za rybáře, vyjíždějící každý večer na moře za úlovkem. Nebylo lehké bydlet v nehostinné krajině, kdy je třeba přizpůsobit život přílivům, jež odříznou ostrov od okolního světa, a kde bouře přináší smrt i těsné přátelství. Zpočátku byl jejím jediným kamarádem papuchalk, který náhodou vlétl dírou ve střeše k ní do domu. Chtěla zde zůstat jen tak dlouho, než se zase postaví na nohy, ale nakonec zjistila, že tenhle kouzelný ostrov jí zcela učaroval. Jenny Colganová (*1972) se narodila v Prestwicku ve Skotsku. Po vystudování Edinburské univerzity pracovala šest let ve zdravotních službách, přivydělávala si jako kreslířka komiksových příběhů a vystupováním jako sólová komička. V roce 2010 napsala svou první knihu Amanda’s Wedding a od té doby se věnuje psaní humorných romantických románů, které oslovují zejména současné mladé moderní ženy. V roce 2013 vyhrála svou knihou Welcome to Rosie Hopkin’s Sweet Shop of Dreams cenu za nejlepší romantický román roku udílenou Asociací autorů romantických románů. Věnuje se také tvorbě sci-fi. Je autorkou jedné řady oblíbeného seriálu Dr. Who. Jenny Colganová je vdaná a se svým manželem Andrewem má tři děti. Převážně žije ve Francii, často také navštěvuje Londýn.

Berlín, malý plácek uprostřed města, na který nemá vláda kvůli byrokratické kličce žádný vliv. Na nevyužívaném pozemku si kdysi dávno čtyři vlámské děti postavily kruhovou Zeď: žádný začátek, žádný konec a uprostřed velká prázdnota. Půl století z onoho místa bují krásné a vtíravé skalisko nových příběhů, zvyků a hnutí do vnitrozemí a pak dál přes hranice států a kontinentů. Ti lidé, řezači kamene, se stali legendami. O padesát let později čtveřice stavitelů pomalu stárne; jsou sice ještě bojovní, ale přece jen – především smířliví. Nadchází doba střídání stráží: přicházejí čtyři podobné vlámské děti – jejich odraz v zrcadle. O Starších a jejich Zdi slyšely, četly a snily. A připravují se. Zdá se jim, že bytí původní čtveřice ztratilo svůj smysl. Pro ponurost však není v oblasti za Zdí místo. Je to pískoviště. Hřiště pro nové myšlenky. To, co se tam odehrává, je nevinná zábava, ale je zde také útočiště pro lidi, kteří přišli zdaleka, aby zasadili semínko, které snad časem vyklíčí, aby s dětskou nevinností kladli otázky, a z další otázky pak udělali svou práci. Je tu prostor k hraní a zejména k vyprávění příběhů. Pieter De Buysser je už po desetiletí autorem významných divadelních her. Ale až teď si troufnul na opravdový román. A jak se dalo čekat, nejde o žádné průměrné dílo. De Buysser nechal své hrdiny, aby se pokusili se o nepředstavitelné – aby vymysleli úplně nový svět.

Cameron je z trojice bratrů Wolfových ten nejméně nápadný, není ani fotbalová hvězda jako Steve, ani hezký a okouzlující jako Ruben, který střídá holky jako na běžícím pásu. Cameron jenom sní, že jednoho dne potká dívku, do které se zamiluje a ona do něho. Ale třeba to bude právě Rubenův poslední objev, Octavie s krásnýma zelenýma očima. Jenže která normální holka by chtěla takového lůzra, jako je Cameron? A přece: Octavie je jiná než ostatní Rubenovy lásky a možná Camerona chtít bude... A najednou jsou z obou bratrů zase rivalové...

Uprostřed Velkého smetiště nedaleko Londýna se tyčí obrovský, pochmurný dům rodiny Iremongerů, plný spletitých chodeb a schodišť. Klan, který ho obývá, je více než prapodivný: jeho členové vybudovali své bohatství doslova na odpadcích, mají zvláštní jména, svérázné zvyky a rituály a žení a vdávají se výhradně mezi sebou. Hlavní hrdina Klod mezi ostatní příliš nezapadá: je churavý, choulostivý a navíc sirotek, ideální terč šikany krutých bratranců. Klod má ovšem jednu zvláštní schopnost: Slyší předměty mluvit. A poslední dobou věci začínají šeptat a špitat čím dál víc. Jako by se schylovalo k něčemu neblahému. Jedné noci narazí Klod ve Smetištejně na novou, zvídavou a odvážnou služebnou Lucy a společně se rozhodnou přijít záhadě děsivého rodinného sídla na kloub. Odhalují jedno temné tajemství za druhým a brzy se ocitnou v ohrožení života. Mají ještě šanci vyváznout, nebo je Smetištejn pohltí jako všechny, kdo se mu kdy pokusili vzepřít? Spisovatel, dramatik a ilustrátor Edward Carey se narodil v městečku North Walsham v hrabství Norfolk na východě Velké Británie. Stejně jako jeho otec a děda se měl stát důstojníkem Královského námořnictva. Nicméně nakonec zběhl k divadlu a vystudoval drama. Napsal několik her pro rumunské Národní divadlo a pro Malé státní divadlo v hlavním litevském městě Vilniusu. Ve Velké Británii spolupracuje s několika divadelními soubory. Pobýval na různých místech Evropy i Spojených států. V současnosti žije v Austinu ve státě Texas. Jako spisovatel debutoval v roce 2001 knihou Observatory Mansion, následoval pohádkový příběh o sestrách-dvojčatech Alva & Irva.

Pátý román Helen Oyeyemi je dosavadním vrcholem autorčiny tvorby. Obsahuje vše, co se stalo pro autorku charakteristické a co jí vyneslo zařazení na prestižní seznam nejlepších mladých prozaiků, který zveřejňuje vlivný britský časopis Granta. Práce s pohádkami, mýty, kulturními aluzemi, neustálé prostupování skutečnosti a fikce i náhlé zvraty, to vše najdeme v příběhu dívky jménem Boy. Ta vyrůstá bez matky v rodině krysaře, který na rozdíl od mytického krysaře z německé legendy lidi nepřitahuje, ale odpuzuje. I Boy od něj prchá a protlouká se Amerikou padesátých let, až nakonec skončí v náručí vdovce, jenž je otcem dívky jménem Snow. Oyeyemi na tomto trojúhelníkovém půdorysu rozehrává pro ni typickou hru, kdy nic není tím, čím se zdá být a kdy čtenáře čeká na každém rohu překvapení. Dívka jménem Boy je kniha čtivá, vtipná a bohatá nejen na četné aluze. Helen Oyeyemi Helen Oyeyemi patří navzdory svému mládí mezi nejuznávanější současné britské prozaičky. Je autorkou pěti románů, z nichž první napsala ještě na střední škole a během studií politologie v Cambridge slavila úspěch se dvěma hrami, které posléze vyšly knižně. Již od prvního románu The Icarus Girl její tvorbu charakterizuje zájem o legendy, mýty a fantastickou imaginaci. Druhý román The Opposite House (Protější dům, 2007) je silně inspirován kubánskou mytologií, následující dílo White is for Witching (Bílá je barva čarodějnic, 2009) skládá hold Edgaru Allanu Poeovi (za tento román získala autorka Cenu Somerseta Maughama). V roce 2011 vydala román Mr Fox (Pan Fox) a o tři roky později svou kriticky patrně nejúspěšnější knihu Dívka jménem Boy. Helen Oyeyemi žije v Praze.

Jeremy Clarkson, jedna z nejznámějších televizních osobností a bývalý moderátor motoristického pořadu Top Gear, jenž měl za jeho éry po světě stamiliony diváků, je velmi bystrý a taky vtipný novinář a publicista – a zajisté i ten nejvyšší a s nejvíce prořízlou pusou. Výbor z jeho článků představuje českému čtenáři pomyslnou a velmi vysokou laťku psaní nejen o autech, ale i o jiných příjemných i otravných jevech našeho každodenního života. Autor si nebere servítky před nikým a před ničím, ať je to ministerský předseda, ženská otázka, cyklisti, imigranti nebo nepořádek na ulicích. Vědomě a trefně se vysmívá především politické korektnosti, která ovládla Anglii i celou spojenou Evropu, a ukazuje opravdovou tvář lidí a stav našeho světa pomocí překotných, o to však legračnějších nadsázek. Jeremy Clarkson se narodil roku 1960 v Doncateru v hrabství Yorkshire do rodiny učitelky a obchodního cestujícího. Jako středoškolský student byl vyloučen ze soukromé školy v Reptonu za požívání alkoholu, kouření a nevhodné chování. Jeho prvním zaměstnáním bylo prodávat pro otcovu firmu plyšové figurky medvídka Paddingtona. Poté začal psát pro různé anglické listy, nejdříve lokální a pak i celostátní. Časem se vyprofiloval jako píšící odborník na automobily. Roku 1984 založil agenturu MPA, která se specializovala na testy nových vozů a pak je prodávala těm periodikům, která za ně byla ochotná zaplatit. Posléze začal psát o autech i do prestižního časopisu Top Gear a od roku 1988 se stal světoznámým moderátorem stejnojmenného pořadu televize BBC, kde s dvouletou přestávkou vydržel od roku 1988 do roku 2015, kdy byl vyhozen za to, že fyzicky napadl produkčního, který mu po celodenním natáčení nezajistil teplou večeři.

Všechny příběhy knihy se odehrávají v noci 19. března 1929 na nejrůznějších místech světa - v Dánsku, ve východní Africe a v Paříži. Povídky lze označit jako fantastické dobrodružné milostné příběhy s existenciálním podtextem. Hoegův styl okouzluje čtenáře svým magickým realismem a dráždí svou dvojakostí a napětím mezi až extatickým způsobem vyprávění a vznosným a vzletným poetickým jazykem na straně jedné a neustále přítomnou sžíravou ironií a krutým černým humorem na straně druhé. P. Hoeg získal uznání a proslavil se na celém světě svou třetí knihou, vynikajícím románem a bestselerem Cit slečny Smilly pro sníh (1992, č. Argo, 1997), podle mnohých jsou ale jeho doposud nejlepším dílem právě Příběhy jedné noci.

Středa 27. května 1942 v 10.35 hodin, libeňská zatáčka v Praze 8. Reinhard Heydrich, zastupující říšský protektor, sedí na předním sedadle mercedesu. Vůz řídí Johannes Klein, jeho vycvičený osobní strážce. V ohybu silnice na něj na chodníku čekají parašutisté. Gabčík je od Heydricha v jednu chvíli vzdálen asi jen 120 centimetrů. Vytahuje zpod baloňáku samopal, nevystřelí. Možná zbraň technicky selhala, možná sehrála roli i jiná okolnost. Třeba projíždějící tramvaj. Klein křičí: „Pozor, atentátníci!“ Heydrich rozkazuje: „Zastav! Okamžitě zastav!“ Touto událostí začíná kniha, která původně vznikla jako katalog k velké exteriérové výstavě, jež se uskutečnila k 70. výročí atentátu na Heydricha. Obsahuje příběhy aktérů tehdejších událostí (nejen atentátníků, ale i dalších parašutistů, členů domácího odboje, jejich rodinných příslušníků, ale i nacistů a členů gestapa). Často šlo o přímá svědectví lidí, kteří dosud žijí (nebo těch, kdo stihli jejich vyprávění zachytit).

Láska „běží, umírá, znovu se rodí, povznáší, snižuje, pozvedá nebo ničí, bez ustání přeskakuje z jedné bytosti na druhou, okolo zeměkoule“. Amina, mladičká dívka ze severního Mali, musí velice ztloustnout, aby se vůbec mohla provdat. Své manželské štěstí nakonec najde jako čtvrtá žena starého imáma, který si ji velice zamiluje – natolik, že jí dovolí i to, co v tradiční islámské rodině dovoleno není. Amina se vzdělává, účastní rozhovorů s muži – harmonie ovšem trvá jen do chvíle, než do života imámovy rodiny vtrhne krutost v podobě tlupy islámských fanatiků. Amina pak štafetu lásky a milostných vztahů předává do Evropy, Asie, Ameriky... V Himmlerově kuchařce čtenáře jeden příběh provázel bezmála celým 20. stoletím; v této knize (s poněkud potměšilým názvem Láska je věčná, dokud trvá) naopak mnoho příběhů oběhne téměř celou planetu Zemi a nakonec se poněkud nečekaně propojí v souvislý kruh osudů.

Pierre-Marie Sotto je slavný, u čtenářů úspěšný a kritikou oceňovaný spisovatel. Je to ale také stárnoucí, osamělý muž, a pokud jde o jeho práci – momentálně je v hluboké tvůrčí krizi. Jednoho dne k němu dorazí objemná obálka bez zpáteční adresy; jediný kontakt na ní uvedený je e-mailová adresa jisté Adeline Parmelanové. Sotto nepochybuje, že mu nějaká „nadějná spisovatelka“ posílá k posouzení svůj rukopis. Obálku neotevře, odesílatelku zdvořile odmítne a požádá ji o adresu, kam by mohl zásilku vrátit. Než mu Adeline vyhoví, vymění si spolu několik e-mailů, které jsou natolik vtipné a zajímavé, že v dopisování pokračují a objemná obálka zůstává (na žádost Adeline) ležet neotevřená na Sottově polici. Jenomže je v tom háček…

V kavárně na Masarykově náměstí v Tel Avivu usedá ke stolu středoškolský profesor Zeev Avni a pouští se do psaní prvního textu bezprostředně inspirovaného jedním textem Franze Kafky – prvního z řady fiktivních dopisů zaslaných rodině oběti, dopisů, které zcela neobvyklým způsobem ovlivní policejní vyšetřování. Kniha rázem upoutala pozornost čtenářů i literárních kritiků, získala řadu ocenění i dvě prestižní ceny v zahraničí. Dror Mišani se zabývá teorií detektivního románu a snad i to mu pomohlo vyvarovat se vžitých stereotypů a v podobě nečekaných zvratů čtenáři nachystat nejedno překvapení.