Argo strana 118 z 311

Hlavním hrdinou i antihrdinou knihy Můj zrádce je Tyrone Meehan, jehož předobrazem byl bojovník za irskou nezávislost Denis Donaldson, zavražděný v roce 2006, necelý rok a půl poté, co se přiznal, že byl britským agentem. Příběh vypráví autorovo alter ego, pařížský houslař Antoine, irskými přáteli zvaný Tony. Antoine se nejprve náhodou, pak už úmyslně stává bezprostředním pozorovatelem i účastníkem krvavého boje Severních Irů za svobodu a možnost vládnout ve své zemi. Na vlastní kůži zažívá bídu irských obyvatel Belfastu, nespravedlnost, jíž dennodenně čelí. Zamiluje si Severní Irsko, zamiluje si uhelnými zplodinami a vlhkostí prosáklý Belfast, v němž byl vřele přijat muži i ženami, lidmi, kteří se rozhodli proti britskému útlaku bojovat tichým vzdorem i zbraněmi. Obzvlášť hluboké přátelství ho spojí s Tyronem, k němuž vzhlíží s narůstajícím obdivem, a nejen on. O to krutější je chvíle, kdy vyjde najevo Tyronova zrada. Ta z pohledu Antoina zpochybní nejen celý irský boj, který Antoine považoval za čistý, ale i jejich dlouholeté přátelství. A najednou odkrývá nový obsah slov, která k němu jeho zrádce pronesl: „Tohle není tvůj osud.“ Emotivní náboj Chalandonova vyprávění je strhujícím zážitkem, ať už Tyronův příběh popisuje Antoine, jenž se se zradou přítele, kterého hluboce ctil a miloval a jemuž bezvýhradně věřil, nesmírně těžko vyrovnává, nebo sám zrádce Tyrone v knize Návrat do Killybegs.

Autor zde sleduje další osudy Tiberia Claudia Caesara, který se stal římským imperátorem za pomoci svého přítele Agrippy a vládl až do své násilné smrti v roce 54 n. l. Svoje osudy vypráví ústy autora v čtivém románu, v němž naprosto objektivně a bez samolibosti seznamuje čtenáře nejen se svými drobnými i závažnými státotvornými úspěchy, ale hlavně s celkovou atmosférou doby, v níž se zrodilo křesťanství jako další z historických epoch ve vývoji lidstva.

Mladý muž, hroznýš a nevypočitatelná kočičí šelma. Jedna rodina, dvě země a spousta kousků zlomených srdcí. V 80. letech na jugoslávském venkově provdají mladičkou muslimskou dívku za mladíka, kterého sotva zná. Snaží se, seč může, aby byla dobrou ženou, ale čeká ji jen jedno zklamání za druhým. Když se země rozpadne v plamenech válečné vřavy, rodina prchá a život, jak jej znávala, nechává za sebou. Mladý přistěhovalec vyrostl ve Finsku, chladné zemi, kde se od nově příchozích očekává, že vděčně přijmou určené místo ve společnosti. Osamělý vyděděnec si koupí hroznýše, poté se v baru seznamuje se záhadným kočičím stvořením, díky kterému se odhodlá se svým životem konečně něco podniknout.

Nejbližší okolí jej považovalo za neškodného blázna, slaboduchého a méněcenného. Člověk, který po prodělané dětské mozkové obrně trpěl třasem rukou i hlavy, kulhal, byl nahluchlý a v rozrušení koktal, byl tím nejnepravděpodobnějším kandidátem na císařský trůn – a přesto na něj jako poslední dospělý žijící příslušník julsko-klaudijské dynastie usedl. Celé jeho jméno zní Tiberius Claudius Caesar Augustus Germanicus, většině smrtelníků je však znám pouze jako Claudius, a to i díky nejslavnějšímu románu britského historika a plodného romanopisce Roberta Gravese Já, Claudius.

Je konec civilizace. Neexistuje internet, televize ani mobilní telefony. Nezbývá nic, co by člověku připomnělo, že je lidským tvorem. Apokalypsa začala. Teď zbývá jediný cíl: PŘEŽÍT! Nestává se často, aby se knize španělského autora podařilo stát bestselerem v anglicky mluvících zemích, ale španělskému novináři Manelu Loureirovi se to povedlo. Jeho kniha se stala kultovní, ještě když vycházela na pokračování na internetu, takže se brzy dočkala knižního vydání a záhy překladů do několika jazyků. V současné době se pracuje na jejím zfilmování. Manel Loureiro (*1975) vystudoval práva na univerzitě v Santiagu de Compostela. Během studií začal pracovat v televizi: nejprve se stal moderátorem různých pořadů, pro které postupem času začal vytvářet scénáře. Jeho první román Apokalypsa Z. Začátek konce zaznamenal okamžitý úspěch, a stal se kultovní záležitostí na internetu. To spisovatele přimělo v příběhu o zombících pokračovat a po prvním díle následuje Apokalypsa Z. Temné dny a Apokalypsa Z. Hněv spravedlivých. Autor v současné době žije ve španělské Pontevedře, kde pracuje jako právník.

Seznamte se s Dylanem Mintem. Je celkem fajn, až na toho Touretta. Jeho život, to je neustálá snaha ubránit se tomu, co ho Tourettův syndrom nutí dělat: potlačit nutkání sprostě nadávat, tiky, třas, vrčení, vytí psa, který se chce dostat ven, když je Dylan ve stresu. Není to snadné, zvlášť když je táta ve válce, neustále na mušce ostřelovačů, a máma pořád brečí. A jako by to nestačilo, během jedné pravidelné kontroly u doktora zaslechne Dylan větu, která nebyla určena pro jeho uši. Podle všeho má namále a vydrží nanejvýš do srpna. Teď je duben. Za ty čtyři měsíce by Dylan chtěl ještě pár věcí stihnout a zažít. Pár super věcí. Například sex. Udělá si seznam, a odhodlaně se pustí do plnění posledních přání...

Mladý muž, hroznýš a nevypočitatelná kočičí šelma. Jedna rodina, dvě země a spousta kousků zlomených srdcí. V 80. letech na jugoslávském venkově provdají mladičkou muslimskou dívku za mladíka, kterého sotva zná. Snaží se, seč může, aby byla dobrou ženou, ale čeká ji jen jedno zklamání za druhým. Když se země rozpadne v plamenech válečné vřavy, rodina prchá a život, jak jej znávala, nechává za sebou. Mladý přistěhovalec vyrostl ve Finsku, chladné zemi, kde se od nově příchozích očekává, že vděčně přijmou určené místo ve společnosti. Osamělý vyděděnec si koupí hroznýše, poté se v baru seznamuje se záhadným kočičím stvořením, díky kterému se odhodlá se svým životem konečně něco podniknout.

"Zlomový okamžik v životě Vladimira Vladimiroviče Putina nastal na podzim roku 1989 v Drážďanech. Před místní rezidenturou KGB, kde mladý Putin sloužil, se shromáždil dav protestujících, kteří chtěli vzít nenáviděnou organizaci útokem. Bez vojenské podpory nemohl Putin budovu dlouho udržet. Rozhodl se tedy blafovat. Vyšel neozbrojen před bránu a prohlásil: „Moji vojáci mají zbraně. Vydal jsem jim rozkazy: pokud někdo vkročí do objektu, mají zahájit palbu.“ Zástup protestujících se rozešel. Ve své knize Nový car: Vzestup a vláda Vladimira Putina předkládá americký investigativní novinář Steven Lee Myers barvitý obraz muže, který se z řadového agenta KGB vyšvihl až na vrchol vládní pyramidy – stal se ruským prezidentem. V důkladně rešeršovaných kapitolách rozebírá Putinovu rodinu a dětství, jeho kariérní růst i kontroverzní rozhodnutí v pozici prezidenta. Výsledkem je přesvědčivý a živý psychologický portrét člověka, jehož prvotní motivací je zachování zdání autority za každou cenu, člověka, který nedává najevo slabost, který improvizuje i chladně kalkuluje a u něhož se cílevědomost váže s výkonností a flexibilitou. O autorovi: Steven Lee Myers je americký investigativní novinář, který od roku 1989 pracuje v listu The New York Times. Od roku 2002 strávil během dvou pobytů více než sedm let jako zahraniční korespondent v Rusku a referoval o druhé čečenské válce, ukrajinské oranžové revoluci, zimní olympiádě v ruském Soči i anexi Krymu. Předtím pracoval jako novinář v New Yorku, Washingtonu a za války v Iráku také v Bagdádu. Nyní se specializuje na zahraniční záležitosti a bezpečnostní témata. Nový car: Vzestup a vláda Vladimira Putina je jeho první knihou. Citace: „Nový car je strhujícím a nesmírně podrobným životopisem Vladimira Putina, v němž Myers zevrubným, až shakespearovským způsobem vysvětluje, proč Putin jedná právě tak, jak jedná.“ – Robert D. Kaplan, geopolitický analytik „Velmi působivý portrét děsivě mocného autokrata.“ – Kirkus Review „Nový car Stevena Leeho Myerse není prvním Putinovým životopisem, ale do dnešního data je životopisem nejsolidnějším. Uvážlivým a komplexním způsobem odhaluje pravou tvář jednoho z nejuzavřenějších světových vůdců.“ – Daniel Treisman, The Washington Post „Myers předkládá obraz člověka, který přechází od jedné krize ke druhé s jediným cílem: aby z něj vyzařovala síla. Zasvěcený a detailní životopis.“ – Gal Beckerman, The New York Times Book Review „V životopise Vladimira Putina Steven Lee Myers geniálně kombinuje vyprávěcí umění, psychologickou sondu i politickou analýzu.“ – Nina Lvovna Chruščovová, americká politoložka, pravnučka Nikity Chruščova"

Sbírku inuitských pověstí doprovázejí ilustrace Arona z Kangequ (1822–1869), grónského umělce, který jako první vylíčil tyto drsné příběhy ze zorného úhlu původních obyvatel Arktidy. Největším kladem knihy je maximálně autentické zachycení grónské lidové slovesnosti, a to nikoli zvenčí, ale očima rodilého pozorovatele.

Fiktivní mississippské městečko Morgana je zabydleno vskutku jedinečnými postavičkami. King MacLain se jako mytologický satyr zjevuje v okolních lesích a svádí místní ženy, stárnoucí německá učitelka klavíru slečna Eckhartová se v okamžiku agónie uchyluje ke žhářství a po uši zamilovaný malarik Loch Morrison pozoruje dalekohledem dostaveníčka jisté nezdárné žákyně s neznámým námořníkem. To ale není zdaleka všechno – dojde také na tonoucí sirotky na dívčím táboře, batolata polykající knoflíky, zákeřné komáry či zlopověstné klavírní besídky. Je snad celá Morgana pouhá fata morgana ? Zlatá jablka představují svérázný román ve formě povídek, ovlivněných modernismem a řeckou mytologií, a z díla Eudory Weltyové vyčnívají jako nejkomplexnější text. Autorka zde umně evokuje chuť a vůni amerického jihu, ale často také jeho pachuť: jablka na jejím literárním stromě jsou lákavě prohnilá.

Román o nenaplněných snech, outsiderství, beznaději a bezmoci, ale také o lásce a přátelství. Serjoža, středoškolák, syn obyčejné ženské a alkoholického darmošlapa, má od dětství velký sen – chtěl by se stát kosmonautem. Ne proto, aby vzlétl ke hvězdám, které rád pozoruje, ale aby se z vesmíru alespoň jednou podíval na celou zeměkouli. Jeho slohová práce, v níž se ze své touhy vyzná, vzbudí pozornost úspěšného dokumentaristy, který se o Serjožově cestě za snem rozhodne, s požehnáním politbyra, natočit vícedílný dokument. Serjoža ovšem nesní jen o hvězdách – jeho mysl zaplňuje i krásná rusovláska, nesmělá učitelka hudební výchovy Světlana. Snovou atmosféru románu autorka podtrhuje mírně archaizovaným stylem a krásným jazykem. Náhodná není ani volba místa, kde se příběh odehrává: nevlídný zimní Murmansk 80. let 20. století jako by symbolicky dokresloval mrazivé sevření nepříznivými okolnostmi, jež provázejí osudy hlavních protagonistů. Všudypřítomnou melancholií a tragikou osudů hlavních hrdinů prosvítá naděje, že má smysl snít i sebevětší sny, třebaže nedojdou naplnění. Kniha obdržela Cenu deníku Helsingin Sanomat za nejlepší prvotinu 2008 a v témže roce postoupila i do nejužší nominace na cenu Finlandia.

Matthew je mladík, jemuž se před lety zabil bratr a on teď čím dál víc propadá schizofrenii. Prochází terapií, jejíž součástí je i samotné psaní, a dozvídá se o světě, o sobě a o lidech kolem sebe nečekané věci. Bez ohledu na závažnost onemocnění a prostředí, do něhož nás Matthew zavádí, není kniha vůbec depresívní, pochmurná či „těžká“ – právě naopak. Je to půvabný, smutný a citlivě uchopený příběh, psaný s nadhledem inteligentního kluka, který si ze sebe umí udělat legraci. Nathan Filer se narodil v roce 1980 v anglickém Bristolu. Na University of West England se zabýval psychickými poruchami a ve stejném obory získal místo na Bristolské univerzitě. Své poznatky, stejně jako setkáním s pacienty trpícími schizofrenií, využil pro svůj román. V současné době vyučuje kreativní psaní na univerzitě v Bathu.

Jak zachytit nezachytitelné? Jak pojmenovat to, co se děje mezi narozením a smrtí ? Jak uchopit „věčně prchavý okamžik“? Právě takové otázky si William Saroyan klade ve své knize vzpomínek, meditací a úvah. Formou otázek a odpovědí, reálných či fiktivních rozhovoru vede dialog s novinářem, s vlastními dětmi, s ideálním čtenářem, se sebou samým, ba dokonce se svou smrtí, kterou potkal ve snu. Zjišťuje, že život je naplněn paradoxy, o kterých si můžeme maximálně povídat. Nežijeme dlouho, nestačíme se vzájemně poznat, nevíme, co je důležité a podstatné… proto asi tak to nejlepší, co se dá udělat, je dokázat lidi alespoň rozesmát - dát vzniknout radosti v daném okamžiku. „Začal jsem psát tuto knihu v naději, že její psaní zastoupí umírání, mou skutečnou smrt, kterou jsem už nějaký čas cítil nablízku.“

Když v hornické vesnici v Černém kraji zmizí beze stopy tři členové jedné rodiny a nedlouho poté najde místní děvčátko v ptačím hnízdě lidské oko, požádá místní strážmistr o pomoc londýnský Scotland Yard. Inspektor Walter Day a seržant Nevil Hammersmith však netuší, co je čeká. Musí bojovat nejen s nepřízní živlů, ale i s pověrčivostí místního obyvatelstva, které upřímně věří, že pták je znamením smrti a že pod zemí má doupě krvavá příšera. Navíc se celá vesnice pomalu, ale jistě propadá do neprobádané sítě starých štol. Než policisté s pomocí dr. Kingsleyho rozluští záhadu Černého kraje, musí odhalit nejedno temné tajemství a osvědčit, že mají nejen nervy, ale i svaly ze železa.

Tragédie se dějí pořád, i tehdy, když se hned vedle odehrává komedie. Můžete jet na výlet a v první vesnici za městem přejet kočku, v tu chvíli káně na louce sezobne krtka a za zatáčkou to do vás napálí SUV. Tedy ne do vás, ale do paní Hollinghurstové, takže z Jamese Hollinghursta je vdovec. Netuší, kam jeho žena jela, ale velmi se diví, že si s sebou vzala střevíce na jehlovém podpatku. A má starosti s pohřbem. Jak se takový pohřeb vlastně dělá? A co když vás vaše sekretářka chce speciálně utěšit a nedá si to vymluvit?.

Málokdy se redaktorovi poštěstí, aby ve spoustě nabídek, které přicházejí do nakladatelství, objevil perlu. Šest povídek studentky FAMU, oboru scenáristiky a dramaturgie, takovými perlami jsou. Mašinová je psala pro mládež, ale i dospělým uhrane autorčin chladný, jakoby odtažitý, precizní styl, který dodává příběhům neobvyklý, omračující nádech všudypřítomného strachu, obav, nepatřičnosti, podivínství a podivnosti. V centru dění stojí dětští hrdinové, mnozí už na prahu dospělosti, kteří jsou jako sirotci nebo s bezcitnými, sebestřednými, někdy až surovými rodiči odkázáni sami na sebe. Obklopuje je netečný, nesrozumitelný, citově prázdný, krutý svět dospělých a oni jsou mu vydáni napospas, a buď si v něm jakýmikoli prostředky najdou svou cestu a přijmou nepřijatelné, anebo zahynou. Mašinová vdechla příběhům skvělou atmosféru, a ačkoli nejsou zasazeny do konkrétní doby, při jejich četbě máte pocit, jako byste se dívali na krásný starožitný artefakt vystavený v přepychovém salonu honosné vily. Knihu doplňují působivé ilustrace mladé ilustrátorky Petry Josefíny Stibitzové. ((o autorce)) Milada Mašinová (narozena 1988) je studentkou posledního ročníku magisterského studia na FAMU (katedra scenáristiky a dramaturgie). Souběžně pracuje v Centru tvorby pro děti a mládež v České televizi. Na podzim jí vyjde v nakladatelství Lipnik první díl komiksové trilogie Mor, kterou stejně jako připravovaný povídkový soubor Kočky a jiné příběhy o strachu ilustrovala Petra Josefína Stibitzová.