Argo strana 254 z 313

Prvotina britské autorky z r. 1995, která získala o rok později Whitbreadovu cenu za nejlepší debut roku a byla už přeložena do osmnácti jazyků. Román začíná nechtěným početím hlavní vypravěčky Ruby, jejíž osobní život není zrovna zalitý sluncem. Jedná se především o příběh rodiny, její historii i současnost, odvíjející se přes narození, svátky, svatby, útěky a pohřby, která by si nikdy nedělala ambice dostat se do románu. V knize se ani tak nevypráví o zmařených příležitostech, ale o tom, že existují lidé, kteří žádné příležitosti nemají. Skvěle napsaná tragikomedie je důkazem, že i naprosto průměrná rodina, jak nám ji líčí Ruby, může být námětem velkého díla, a dostat se tak do výstavní síně, třebaže není co vystavovat.

Autorka, Skotka žijící v Glasgow, se mnoho let zabývala obchodem s antikvárními knihami, odkud čerpala i námět pro svou veleúspěšnou prvotinu. Její ústřední postavou je Rilke, nevázaný homosexuál, odborník na starožitnosti zaměstnaný v aukční agentuře. Při likvidaci jedné pozůstalosti narazí na soubor snímků, jejichž obsahem je tzv. snuff pornografie (vyobrazené sexuální násilí končící skutečnou smrtí). Rilke začne pátrat, zda jsou fotografie reálné či jen aranžované. Při pátrání ho zvědavost a promiskuita zavádějí do všemožných bizarních míst zaplněných neméně bizarními figurkami. Román tvoří sled barvitých výjevů z glasgowského podsvětí a zřetězených setkání s jeho obyvateli – transvestity, prostituty, obchodníky s drogami a pornografií i dalšími okrajovými existencemi. Autorka postavy i situace líčí s vtipem a citem pro detail a nadsázku. Čtenářský zážitek z napínavého výletu po tajemstvích nočního města umocňuje autorčin svižný, zajímavý jazyk, přesně vystihující neobyčejnost námětu.

Mladá japonská autorka Hitomi Kaneharová (1983) získala za svůj první román Hadi a náušnice v roce 2003 dvě prestižní japonské literární ceny. Kniha vzbudila doslova senzaci. Jedná se o vzrušující současný příběh tzv. ztracené generace japonské mládeže, který líčí vzájemné vztahy bizarního milostného trojúhelníku, svým způsobem rebelujícího proti japonské konzumní společnosti. Román je napsán svěžím jazykem. Od začátku do konce udrží čtenáře v napětí, přičemž šokuje nepřetržitým sledem jednotlivých scén plných násilí a sexu v kontrastu s jemným, až lyrickým líčením postupného prohlubování křehkého milostného vztahu mezi hosteskou Rui a punkerem Amou. Podrobně jsou v knize vylíčeny postupy při tetování a zavádění piercingu.

Záměrem monografie o Pavlu Brázdovi je zmapování prací tohoto v ústraní tvořícího umělce, jehož dílo se dostalo do povědomí kulturní veřejnosti teprve po Sametové revoluci a do stálé expozice moderního umění NG v Praze až v roce 2000. Pavel Brázda je originální výtvarník, který i přes nepřízeň osudu vytvořil svůj vlastní styl hominismus (umění pro lidi), a to nezávisle na převládajících dobových uměleckých směrech. Ačkoli se mu teprve na sklonku života dostává jakéhosi zadostiučinění, jeho dílo je prosto jakékoliv zahořklosti. Tato kniha je souborem početných barevných reprodukcí obrazů i černobílých reprodukcí kreseb a shrnutím všech zajímavých písemných dokumentů s doplňujícím rozhovorem s tímto pozoruhodným umělcem.

Závěrečný díl rozsáhlé trilogie je věnován otázkám víry, ale i magie a osvícenského přesvědčení o rozhodující roli rozumového poznání. Autor analyzuje vztah jedince ke společnosti a jeho místo v jejích strukturách, důsledky reformace, význam lidové zbožnosti a magie na straně jedné a vzdělání a osvícenské racionality na straně druhé. Dülmenova trilogie je pokusem o ucelenou interpretaci kultury každodenního života v prvních stoletích novověku z hlediska historické antropologie, tedy jednoho z aktuálních a respektovaných směrů současného dějepisectví.

Hlavní téma tvorby českého výtvarníka Daniela Pešty (nar. 1959) je staré jako lidstvo samo - složitost a absurdita lidského údělu a osamocení uvnitř lidské společnosti - vyjádřené je však výtvarnými prostředky 21. století. Pešta si během posledních patnácti let vytvořil zcela nezaměnitelný rukopis, který některé diváky okouzluje a jiné pobuřuje, nikoho však nenechává lhostejným. Dotýká se totiž choulostivých oblastí života, které bychom raději nechali uložené hluboko v našich nitrech. Pod poněkud drsnou, a mnohdy i odpudivou skořápkou výtvarného obalu se skrývají křehká sdělení, ve kterých můžeme v koncentrované a vizuální knižní podobě nacházet vlastní i jiné příběhy.

K Velké říjnové socialistické revoluci v Rusku se ruský prozaik, básník a nositel Nobelovy ceny (1933) Ivan Alexejevič Bunin staví kriticky. Jako literát tak nejdůrazněji činí ve svých deníkových záznamech, shromážděných v cyklu Proklaté dny (Okajannyje dni). Jde o vášnivý protest proti brutalitě bolševické revoluce a zároveň nostalgickou obhajobu patriarchálních základů navždy odcházejícího Ruska minulosti. Bunin je si jasně vědom toho, že jeho postoje jsou zdůrazňovaně aristokratické a subjektivistické, ale jako potomek starého šlechtického rodu se oprávněně domnívá, že má na podobný pohled nezadatelné právo.

Autobiografie dr. Wilbura Daffodila-11 Swaina, stařičkého krále Manhattanu a posledního prezidenta Spojených států amerických, kterou píše poté, co nejmocnější zemi světa nejprve zcela rozložily dvě zákeřné pandemie, tzv. zelená smrt a albánská chřipka, a pak ji zničila nová občanská válka. Když z Bílého domu nebylo komu vládnout, přestěhoval se Wilbur do liduprázdného New Yorku a začal sepisovat své barvité paměti.

Třetí část naprosto unikátního literárního díla světového měřítka, které vzniklo výhradně na podkladě zápisů

Prvotina britské autorky z r. 1995, která získala o rok později Whitbreadovu cenu za nejlepší debut roku a byla už přeložena do osmnácti jazyků. Román začíná nechtěným početím hlavní vypravěčky Ruby, jejíž osobní život není zrovna zalitý sluncem. Jedná se především o příběh rodiny, její historii i současnost, odvíjející se přes narození, svátky, svatby, útěky a pohřby, která by si nikdy nedělala ambice dostat se do románu. V knize se ani tak nevypráví o zmařených příležitostech, ale o tom, že existují lidé, kteří žádné příležitosti nemají. Skvěle napsaná tragikomedie je důkazem, že i naprosto průměrná rodina, jak nám ji líčí Ruby, může být námětem velkého díla, a dostat se tak do výstavní síně, třebaže není co vystavovat.

Autorka, Skotka žijící v Glasgow, se mnoho let zabývala obchodem s antikvárními knihami, odkud čerpala i námět pro svou veleúspěšnou prvotinu. Její ústřední postavou je Rilke, nevázaný homosexuál, odborník na starožitnosti zaměstnaný v aukční agentuře. Při likvidaci jedné pozůstalosti narazí na soubor snímků, jejichž obsahem je tzv. snuff pornografie (vyobrazené sexuální násilí končící skutečnou smrtí). Rilke začne pátrat, zda jsou fotografie reálné či jen aranžované. Při pátrání ho zvědavost a promiskuita zavádějí do všemožných bizarních míst zaplněných neméně bizarními figurkami. Román tvoří sled barvitých výjevů z glasgowského podsvětí a zřetězených setkání s jeho obyvateli – transvestity, prostituty, obchodníky s drogami a pornografií i dalšími okrajovými existencemi. Autorka postavy i situace líčí s vtipem a citem pro detail a nadsázku. Čtenářský zážitek z napínavého výletu po tajemstvích nočního města umocňuje autorčin svižný, zajímavý jazyk, přesně vystihující neobyčejnost námětu.

Čerstvý důchodce George, jeho žena Jean a jejich dvě dospělé děti – Katie a Jamie – jsou obyčejná anglická rodina, jejíž členové si život komplikují tak, jako se to obvykle dělává. George trpí utkvělou představou, že má rakovinu. Jean má milence. Rozvedená maminka Katie má pochybnosti o svém snoubenci. Homosexuál Jamie má trable s přítelem. Rozbuškou rodinného pekla se stane Katiina nadcházející svatba, kterou zbytek rodiny od začátku mlčky neschvaluje. Mark Haddon, autor Podivného případu se psem, tentokrát vtipně a svižně popisuje, jaké to je, když se jeden poklidný, nevelký středostavovský vesmír během pár dní několikrát otočí vzhůru nohama.

Velkoryse vypravená encyklopedie je věnovaná nejstarším známým dokladům fungujících státních útvarů po celé zeměkouli. Dovoluje nahlédnout do fascinujícího světa starověkého Egypta, Mezopotámie, antických civilizací, do říší Inků, Mayů a Aztéků, seznámit se se způsobem života Vikingů a indiánů, dotknout se záhad spojených s budovateli monumentálních kamenných staveb Tichomoří. Ve dvaceti kapitolách seznamuje čtenáři se základními rysy starých civilizací a způsobem života jejich příslušníků, a stovkami barevných fotografií přibližuje jejich výrobky, stavby a umění. Výklad doprovázejí časové tabulky a mapy.

Mezi Seinou a Aubou se rozkládá zalesněný masiv, ktrý má nezvyklé jméno i Orient /i . Ohraničují ho stavby mající znaky stejných stavebních hutí. Na tomto místě vznikl na začátku 12. století slavný, záhadný a hrdý řád templářských rytířů, o kterém Michelet řekl, že jeho pád byl největší katastrofou v dějinách západního světa. Řád, který byl dědicem Kristova zjevení, egyptské a řecké moudrosti, keltské tradice, položil základy toho, co mohla být jiná, duchovnější verze moderní civilizace. Jakými technickými prostředky, za pomoci jakých finančních prostředků dokázal za necelá dvě století postavit stovky katedrál napříč celou Evropou? Na tuto otázku, stejně jako na mnoho dalších, se snaží najít odpověď Louis Charpentier, jehož knihy v době svého prvního vydání měly pro čtenáře stejný význam jako i Jitro kouzelníků /i Jacquese Bergiera a Louise Pauwelse. Knihy Louise Charpentiera však daleko více míří k samé podstatě, k hledání klíče k dešifrování věčného poselství, ukrytého pod nánosy moderního balastu. Spolu s autorem doprovázíme ve Svaté zemi devět rytířů, jejichž posláním bylo najít Archu úmluvy a Desky Zákona. Spolu s ním se účastníme budování systému nového světa: zemědělských usedlostí, stavebních hutí, prvních hotelů a bank, vidíme odjíždět z La Rochelle lodě, které dávno před Kolumbem přistály u břehů Ameriky. Tajné poselství uchované v geometrickém klíči, skrytém v krajině Orientu, před námi znovu ožívá. Zároveň s autorem sledujeme, jak řád rukou katů invizice a světské moci zaniká. Navždy?

Trevanianův román (Shibumi, 1979) nepřestal být od svého prvního vydání ve Spojených státech bestsellerem a stal se ve svém žánru klasickým a kultovním dílem. Nabízí čtenáři nejen vynikající literaturu, ale je to rovněž román, který skutečně může změnit váš život. Trevanian je pseudonym, za nímž se skrývá vysokoškolský profesor historie, což vysvětluje řadu popisovaných historických událostí a detailů, politických souvislostí a pohledů, filozofickou hloubku a zeměpisnou i časovou šířku záběru hodnou moderního renesančního umělce. Byla by škoda prozradit dopředu cokoli o příběhu či hlavním hrdinovi románu, jenž je tak perfektně vystavěný podle pravidel japonské hry go. Právě tato postava se v textu zjevuje postupně – pomalu i náhle, drasticky i zázračně, komicky i smutně. Čtenáři nezbývá, než aby spolu s hlavním hrdinou dosáhl onoho úžasného duchovního stavu nazývaného šibumi.

Próza dnes již legendárního soudobého ruského prozaika Viktora Pelevina Helma hrůzy, která vychází v rámci velkorysého mezinárodního projektu moderních mýtů, parafrázuje známou řeckou legendu o Mínótaurovi. Celá próza je přesným záznamem imaginárního chatu. Jeho jednotliví účastníci sedí ve stejných hotelových pokojích (ale možná taky celách) a jejich jedinou možností komunikace mezi sebou je právě počítačová klávesnice a monitor (obé pevně zabudované a nezničitelné). V téměř detektivně pojaté historii, připomínající virtuální reality show, se chatující snaží přijít na kloub tajemství zařízení, zvaného helma hrůzy , ale ještě spíš tajemství své vlastní situace v moderním světě. Pelevin je pesimista a jeho vyvolení svůj zápas o racionální interpretaci tohoto světa prohrávají.