Argo strana 256 z 315

Buď věrný svým lidským pánům, chraň svou lidskou rodinu za každou cenu. Tak zní prastará psí úmluva, kterou se černý labrador Princ snaží dodržovat ze všech sil. Když se ale jeho pánům začne hroutit manželství, přijdou problémy s dětmi, do jejich života vstoupí smrt blízkých i pokus o sebevraždu, začnou mlčenlivému strážci rodinného štěstí jeho povinnosti tragicky přerůstat přes hlavu. Nečekaně dojemný pohled na jednu rodinnou krizi, kterou psí perspektiva ukazuje v poněkud jiném světle, než bychom čekali.

K Velké říjnové socialistické revoluci v Rusku se ruský prozaik, básník a nositel Nobelovy ceny (1933) Ivan Alexejevič Bunin staví kriticky. Jako literát tak nejdůrazněji činí ve svých deníkových záznamech, shromážděných v cyklu Proklaté dny (Okajannyje dni). Jde o vášnivý protest proti brutalitě bolševické revoluce a zároveň nostalgickou obhajobu patriarchálních základů navždy odcházejícího Ruska minulosti. Bunin je si jasně vědom toho, že jeho postoje jsou zdůrazňovaně aristokratické a subjektivistické, ale jako potomek starého šlechtického rodu se oprávněně domnívá, že má na podobný pohled nezadatelné právo.

Meyer Schapiro (23. 9. 1904, Litva – 3. 3. 1996, USA) byl jedním z nejvýznamnějších amerických historiků a teoretiků umění ve 20. století. Svou mnohostrannou erudicí, hloubkou pohledu a nezvykle širokým spektrem zájmů vytvořil předpoklady k prudkému rozmachu americké uměnovědy a vychoval množství úspěšných žáků, dále rozvíjejících jeho podněty. Vedle svých amerických učitelů Arthura K. Portera a Charlese R. Moreyho, se Schapiro ve svém díle odvolával zejména na názory hlavních představitelů vídeňské školy (Aloise Riegla, Franze Wickhoffa a Maxe Dvořáka), německých historiků umění (především Wilhelma Worringera a Wilhelma Pindera) a Francouze Henriho Focillona. Uplatňoval velmi otevřený, nedogmatický a někdy téměř experimentální způsob práce i výuky a tvůrčím způsobem se vyrovnával s aktuálními podněty z jiných oborů: současné literatury, filosofie (zvláště existencialismu a fenomenologie) a psychoanalýzy. Odmítal izolování stylových analýz od konkrétních dějinných situací, kritizoval ustrnutí v hermetické oblasti bez spojení se sociálními, politickými, ekonomickými a ideologickými zdroji. Čtenáři se dnes, v českém překladu poprvé, dostává do rukou obsáhlý průřez Schapirovým dílem, reprezentující velkou část jeho zájmového spektra. Studie o starším umění obsahují vedle ikonologických úvah z oblasti románského umění a umění rané nizozemské renesance také obsáhlou kritickou reinterpretaci knihy Sigmunda Freuda Vzpomínka z dětství Leonarda da Vinci. V části věnované novějšímu umění jsou zahrnuty studie o Courbetovi a lidovém umění, o Seuratovi a o Cézannových jablkách reflektující Schapirovy teorie sociálních a ekonomických aspektů uměleckého díla, zatímco ve stati o díle Pieta Mondriana se autor věnuje expresivním a intelektuálním kvalitám abstraktního stylu. V posledním oddílu jsou shromážděny práce metodologické, mezi nimiž obzvláště významné místo zaujímá studie Styl, v níž Schapiro shrnul dosavadní poznatky bádání o stylu a kriticky se vyrovnal se schematičností polaritních, cyklických i evolučních teorií.

Mezi Seinou a Aubou se rozkládá zalesněný masiv, ktrý má nezvyklé jméno i Orient /i . Ohraničují ho stavby mající znaky stejných stavebních hutí. Na tomto místě vznikl na začátku 12. století slavný, záhadný a hrdý řád templářských rytířů, o kterém Michelet řekl, že jeho pád byl největší katastrofou v dějinách západního světa. Řád, který byl dědicem Kristova zjevení, egyptské a řecké moudrosti, keltské tradice, položil základy toho, co mohla být jiná, duchovnější verze moderní civilizace. Jakými technickými prostředky, za pomoci jakých finančních prostředků dokázal za necelá dvě století postavit stovky katedrál napříč celou Evropou? Na tuto otázku, stejně jako na mnoho dalších, se snaží najít odpověď Louis Charpentier, jehož knihy v době svého prvního vydání měly pro čtenáře stejný význam jako i Jitro kouzelníků /i Jacquese Bergiera a Louise Pauwelse. Knihy Louise Charpentiera však daleko více míří k samé podstatě, k hledání klíče k dešifrování věčného poselství, ukrytého pod nánosy moderního balastu. Spolu s autorem doprovázíme ve Svaté zemi devět rytířů, jejichž posláním bylo najít Archu úmluvy a Desky Zákona. Spolu s ním se účastníme budování systému nového světa: zemědělských usedlostí, stavebních hutí, prvních hotelů a bank, vidíme odjíždět z La Rochelle lodě, které dávno před Kolumbem přistály u břehů Ameriky. Tajné poselství uchované v geometrickém klíči, skrytém v krajině Orientu, před námi znovu ožívá. Zároveň s autorem sledujeme, jak řád rukou katů invizice a světské moci zaniká. Navždy?

Čtyři povídky z prvotiny kanadského spisovatele, autora světového bestselleru "Pí a jeho život", zaktualizované pro nové vydání a doplněné jeho předmluvou (2004). Příběhy ukazují na zcela originálního autora, který má nejen fascinující nápady, ale i nezaměnitelný dar tyto nápady zcela mistrovsky ztvárnit a zprostředkovat svým čtenářům. Martel vždycky vychází ze silných emocí, a tak nás nepřekvapí témata jeho čtyř povídek: nemoc a dějiny 20. století, antikoncert ve Washingtonu, popravy a zrcadla a vzpomínky.

Autorka, Skotka žijící v Glasgow, se mnoho let zabývala obchodem s antikvárními knihami, odkud čerpala i námět pro svou veleúspěšnou prvotinu. Její ústřední postavou je Rilke, nevázaný homosexuál, odborník na starožitnosti zaměstnaný v aukční agentuře. Při likvidaci jedné pozůstalosti narazí na soubor snímků, jejichž obsahem je tzv. snuff pornografie (vyobrazené sexuální násilí končící skutečnou smrtí). Rilke začne pátrat, zda jsou fotografie reálné či jen aranžované. Při pátrání ho zvědavost a promiskuita zavádějí do všemožných bizarních míst zaplněných neméně bizarními figurkami. Román tvoří sled barvitých výjevů z glasgowského podsvětí a zřetězených setkání s jeho obyvateli – transvestity, prostituty, obchodníky s drogami a pornografií i dalšími okrajovými existencemi. Autorka postavy i situace líčí s vtipem a citem pro detail a nadsázku. Čtenářský zážitek z napínavého výletu po tajemstvích nočního města umocňuje autorčin svižný, zajímavý jazyk, přesně vystihující neobyčejnost námětu.

Závěrečný díl rozsáhlé trilogie je věnován otázkám víry, ale i magie a osvícenského přesvědčení o rozhodující roli rozumového poznání. Autor analyzuje vztah jedince ke společnosti a jeho místo v jejích strukturách, důsledky reformace, význam lidové zbožnosti a magie na straně jedné a vzdělání a osvícenské racionality na straně druhé. Dülmenova trilogie je pokusem o ucelenou interpretaci kultury každodenního života v prvních stoletích novověku z hlediska historické antropologie, tedy jednoho z aktuálních a respektovaných směrů současného dějepisectví.

Mladá japonská autorka Hitomi Kaneharová (1983) získala za svůj první román Hadi a náušnice v roce 2003 dvě prestižní japonské literární ceny. Kniha vzbudila doslova senzaci. Jedná se o vzrušující současný příběh tzv. ztracené generace japonské mládeže, který líčí vzájemné vztahy bizarního milostného trojúhelníku, svým způsobem rebelujícího proti japonské konzumní společnosti. Román je napsán svěžím jazykem. Od začátku do konce udrží čtenáře v napětí, přičemž šokuje nepřetržitým sledem jednotlivých scén plných násilí a sexu v kontrastu s jemným, až lyrickým líčením postupného prohlubování křehkého milostného vztahu mezi hosteskou Rui a punkerem Amou. Podrobně jsou v knize vylíčeny postupy při tetování a zavádění piercingu.

Syntetická práce předního německého vojenského historika Wolframa Wetteho přesvědčivě dokládá, že německý Wehrmacht vedl v letech 1941–1944 vyhlazovací válku odporující všem mezinárodním konvencím a válečným zvyklostem. Autor se ve své pozoruhodné práci ale nevěnuje pouze tomu, jak doktrína „židobolševického“ nepřítele a adorace války a násilí v nacistické Třetí říši vyústily v zodpovědnost Wehrmachtu na vyhlazovací válce na východní frontě, ale současně mapuje i zrod poválečné legendy o „čistém“ Wehrmachtu vedoucím regulérní válku.

Závěrečný díl rozsáhlé trilogie je věnován otázkám víry, ale i magie a osvícenského přesvědčení o rozhodující roli rozumového poznání. Autor analyzuje vztah jedince ke společnosti a jeho místo v jejích strukturách, důsledky reformace, význam lidové zbožnosti a magie na straně jedné a vzdělání a osvícenské racionality na straně druhé. Dülmenova trilogie je pokusem o ucelenou interpretaci kultury každodenního života v prvních stoletích novověku z hlediska historické antropologie, tedy jednoho z aktuálních a respektovaných směrů současného dějepisectví.

Trevanianův román (Shibumi, 1979) nepřestal být od svého prvního vydání ve Spojených státech bestsellerem a stal se ve svém žánru klasickým a kultovním dílem. Nabízí čtenáři nejen vynikající literaturu, ale je to rovněž román, který skutečně může změnit váš život. Trevanian je pseudonym, za nímž se skrývá vysokoškolský profesor historie, což vysvětluje řadu popisovaných historických událostí a detailů, politických souvislostí a pohledů, filozofickou hloubku a zeměpisnou i časovou šířku záběru hodnou moderního renesančního umělce. Byla by škoda prozradit dopředu cokoli o příběhu či hlavním hrdinovi románu, jenž je tak perfektně vystavěný podle pravidel japonské hry go. Právě tato postava se v textu zjevuje postupně – pomalu i náhle, drasticky i zázračně, komicky i smutně. Čtenáři nezbývá, než aby spolu s hlavním hrdinou dosáhl onoho úžasného duchovního stavu nazývaného šibumi.

Próza dnes již legendárního soudobého ruského prozaika Viktora Pelevina Helma hrůzy, která vychází v rámci velkorysého mezinárodního projektu moderních mýtů, parafrázuje známou řeckou legendu o Mínótaurovi. Celá próza je přesným záznamem imaginárního chatu. Jeho jednotliví účastníci sedí ve stejných hotelových pokojích (ale možná taky celách) a jejich jedinou možností komunikace mezi sebou je právě počítačová klávesnice a monitor (obé pevně zabudované a nezničitelné). V téměř detektivně pojaté historii, připomínající virtuální reality show, se chatující snaží přijít na kloub tajemství zařízení, zvaného helma hrůzy , ale ještě spíš tajemství své vlastní situace v moderním světě. Pelevin je pesimista a jeho vyvolení svůj zápas o racionální interpretaci tohoto světa prohrávají.

Autobiografie dr. Wilbura Daffodila-11 Swaina, stařičkého krále Manhattanu a posledního prezidenta Spojených států amerických, kterou píše poté, co nejmocnější zemi světa nejprve zcela rozložily dvě zákeřné pandemie, tzv. zelená smrt a albánská chřipka, a pak ji zničila nová občanská válka. Když z Bílého domu nebylo komu vládnout, přestěhoval se Wilbur do liduprázdného New Yorku a začal sepisovat své barvité paměti.

Třetí část naprosto unikátního literárního díla světového měřítka, které vzniklo výhradně na podkladě zápisů

Velkoryse vypravená encyklopedie je věnovaná nejstarším známým dokladům fungujících státních útvarů po celé zeměkouli. Dovoluje nahlédnout do fascinujícího světa starověkého Egypta, Mezopotámie, antických civilizací, do říší Inků, Mayů a Aztéků, seznámit se se způsobem života Vikingů a indiánů, dotknout se záhad spojených s budovateli monumentálních kamenných staveb Tichomoří. Ve dvaceti kapitolách seznamuje čtenáři se základními rysy starých civilizací a způsobem života jejich příslušníků, a stovkami barevných fotografií přibližuje jejich výrobky, stavby a umění. Výklad doprovázejí časové tabulky a mapy.

Trevanianův román (Shibumi, 1979) nepřestal být od svého prvního vydání ve Spojených státech bestsellerem a stal se ve svém žánru klasickým a kultovním dílem. Nabízí čtenáři nejen vynikající literaturu, ale je to rovněž román, který skutečně může změnit váš život. Trevanian je pseudonym, za nímž se skrývá vysokoškolský profesor historie, což vysvětluje řadu popisovaných historických událostí a detailů, politických souvislostí a pohledů, filozofickou hloubku a zeměpisnou i časovou šířku záběru hodnou moderního renesančního umělce. Byla by škoda prozradit dopředu cokoli o příběhu či hlavním hrdinovi románu, jenž je tak perfektně vystavěný podle pravidel japonské hry go. Právě tato postava se v textu zjevuje postupně – pomalu i náhle, drasticky i zázračně, komicky i smutně. Čtenáři nezbývá, než aby spolu s hlavním hrdinou dosáhl onoho úžasného duchovního stavu nazývaného šibumi.