Argo strana 7 z 311

Teodor. Johan. Olga. Plachý chlapec, který se ocitl v příliš hrubém světě. Muž blížící se střednímu věku a potýkající se se životem, v němž se necítí dobře ani sám sebou. Žena, jíž stárnoucí tělo a unavená paměť komplikují každý nový den. Tři postavy v různých životních etapách, s rozdílnými osudy, a přesto je něco spojuje. V jejich nitru jsou přání i upřímná snaha zorientovat se v soudobém hlučném světě a ve vztazích s blízkými. Ale svět jim jejich snažení neulehčuje a dává najevo, že některá přání jsou nesplnitelná… Jak docílit toho, aby vás spolužáci nešikanovali, kam se ukrýt, když úplné neviditelnosti dosáhnout nelze? Jak přestat pít a přiznat si, že počet sklenek dávno přesáhl neničivou míru? Jak ochránit vzpomínky, zatímco paměť chátrá? A jak to vše zvládnout, když člověka obklopuje osamělost? Podaří se Teodorovi, Johanovi a Olze najít vytoužené skulinky ticha?

1759, Ipswich. Sestry Peggy a Molly Gainsboroughovy jsou nejlepší přítelkyně a nehnou se od sebe na krok. Špehují tatínka při malování a zlobí maminku, která se stará o účetnictví, běhají bosy přes blátivá pole kolem domu. Ale jejich nerozlučnost má ještě jeden důvod: Molly už odmalička občas zapomíná, kdo je, bývá zmatená a Peggy instinktivně tuší, že na to nikdo nesmí přijít. Když se rodina přestěhuje do Bathu, stane se z Thomase Gainsborougha vyhledávaný portrétista a jeho dcery se zapojí do místního rušného společenského života vyšších vrstev. Nejdůležitějšími hodnotami tu jsou vybrané chování a výhodný sňatek, a v takovém prostředí je mnohem obtížnější zachovat tajemství. Peggy se snaží sestru za každou cenu ochránit, jenže se zamiluje, a dlouho udržovaná rovnováha se začne rychle rozpadat. Příběh vycházející ze skutečných osudů rodiny Gainsboroughovy, plný dramatických zvratů i fascinujících popisů prostředí luxusního lázeňského města v 18. století, dojemným způsobem ilustruje význam umění, nezávislosti a sesterství. A k tomu hledá odpověď na otázku, co všechno jsme ochotni obětovat pro lásku. Dramatický životní příběh inspirovaný osudy dcer malíře Thomase Gainsborougha

Ocitáme se tisíce let v budoucnosti. Galaxii obývá celá řada živočišných druhů, jejichž technologická vyspělost a dokonce i inteligence závisejí na tom, kde přesně v galaxii se nacházejí. Nejzazší a jádru nejvzdálenější vrstva zvaná Transcend je domovem božských superinteligencí, zatímco v Nevědomých hlubinách okolo jádra mohou existovat jen primitivní živočišné formy a ty nejjednodušší technologie. Nikdo netuší, jaká síla kdysi rozdělila galaxii na tyto "kognitivní zóny", nicméně když ctižádostiví lidští archeologové otevřou dávno zapomenutý archiv na hranici Transcendu, probudí prastarou inteligenci, která má jediný cíl - znovu získat vládu nad galaxií, o niž přišla před pěti miliardami let. Následné pohromě unikne jediná rodina, jejíž členové včetně dvou dětí však záhy padnou do zajetí Spárů, příslušníků nelítostné středověké civilizace, kteří je ihned využijí jako figurky ve vzájemném mocenském boji. Na pomoc jim vyráží záchranná výprava, která má za úkol přivézt domů nejen je, ale také tajemství, které je jedinou nadějí na spásu veškerého inteligentního života v galaxii. Strhující epos o galaktické válce a jeden z nejvýznamnějších příspěvků do žánru space opery.

Byla jednou jeden lední medvědice a utrhla se s ní ledová kra. Zanesla ji daleko od domova, do země, kde žijí podivní, nepřátelsky naladění tvorové. Jsou chlupatí a vlastně se medvědici docela podobají, jen kdyby nebyli celí hnědí. Proč ale mají na bílou cestovatelku z dalekého severu tak spadeno? Humorná knížka pro menší děti vypráví o tom, jaké to je být jiný než ostatní a co může vzejít ze stra- chu z jinakosti.

Memoáry litevské lékařky Dalii Grinkevičiute (1927-1987) pocházejí z různých časových období, některé vyšly už za jejího života, nikoli však v Litvě samotné. První část tvoří zápisky z vyhnanství na daleké Sibiři, kam okupační sovětský režim Daliu Grinkevičiute s rodinou deportoval v r. 1941, kdy jí bylo čtrnáct let. To, že je vypravěčkou dívka před prahem dospělosti, ještě zvyšuje jejich drásavost a zdůrazňuje nepochopitelnou krutost a nelidskost sovětského režimu, pro nějž lidský život nemá žádnou cenu. Ovšem ani další část memoárů, popisující její zážitky z lékařské praxe i všedního života v Kaunasu v šedesátých a sedmdesátých letech, není povzbudivým čtením - dusivá atmosféra neustálého kádrování, sledování a pronásledování obklopovala autorku až do konce života. O to obdivuhodnější je, že navzdory nebezpečí vytrvala ve svém úsilí a přinesla světu svědectví nejen o tragické historii litevského národa, ale také o nezlomnosti vlastního ducha.

Za velkou louží na to jdou jinak… Když bývalý agent FBI Patrick Henderson nahlásí incident z ranku „X-Ray Sierra India“, operátorka nechápe, o čem je řeč. Henderson naléhá, aby vyrozumívala výše a výše postavené osoby, dokud se některá nechytí. Onou osobou je speciální agentka Kimberley Reynoldsová. Případu se ujme, a když následně přijede do zasněženého severního Wisconsinu, zjistí, že polovinu obce Eloise, kde Henderson žije, srovnalo se zemí tornádo a po bývalém agentovi není nikde ani stopy. A podivnosti neberou konce. Sousedé podávají svědectví o tom, co znepokojivého kde zahlédli, a přitom nepřestává hustě sněžit, až Eloise zůstane odříznuta od okolního světa… Když pak indicie stále více poukazují na jeden zamrzlý případ, zamrzlý tak, že zamrzlejší ani být nemůže – prokletou výpravu do mrazivých pustin –, Reynoldsová se vydá po stopách táhnoucích se od děsivé americké minulosti k hrůzám, které přežívají do dnešních dnů…

Gertie MacIntyreová měla vždycky hlavu v oblacích a neustále snila o tom, jaké by to bylo, kdyby sebrala odvahu a vyrazila z malého městečka na severu Skotska. Jádrem komunity, kde všichni vědí o všech všechno, je klub pletařek, silných, samostatných a taky zvědavých žen, které tvrdě pracují, pletou a navzájem se podporují. Ve středu klubu stojí Gertiina matka a babička, jež spolu žijí obklopeny vlnou v malé chaloupce u pobřeží. Jenže přichází kolotoč změn - nová práce v místních aerolinkách se spolužačkou Morag, noví přátelé, snad i nová láska. Před Gertie se otevírá úplně nový svět. Dokáže v něm naplnit své sny? Srdceryvný příběh o pletení, romantice a ženských poutech od královny feel-good literatury.

Dezinformace a fake news se množí a je stále obtížnější poznat, co je pravda. Mediální prostředí se podřizuje zájmům politických stran, konkrétního byznysu nebo geopolitickým ambicím celých států. Věda se praktikuje prostřednictvím tiskových zpráv. Startupová kultura povyšuje bullshit na vysoké umění. Jsme poměrně dobře vybaveni k tomu, abychom rozpoznali bullshit starého střihu založený na efektní rétorice a laskavých slovech, ale většina z nás se necítí být kvalifikována k tomu, aby zpochybnila současný bullshit, který je prezentován jazykem matematiky, vědy nebo statistiky.V knize Tohle je bullshit nám autoři poskytují sadu účinných nástrojů, které nám pomohou proniknout i na první pohled neproniknutelnými údaji. Čerpají z hluboké studnice odborných znalostí v oblasti statistiky a výpočetní biologie a bravurně rozkrývají příklady selekčního zkreslení a zavádějící vizualizace dat. Vždycky jsme potřebovali lidi, kteří v případě potřeby nahlas řeknou "tohle je bullshit", ať už v kruhu přátel, v komunitě vědců, nebo mezi občany národa. Nyní, když se bullshit tak masivně rozšířil, se musíme znovu naučit umění skepticismu.

Memoáry litevské lékařky Dalii Grinkeviči?t? (1927–1987) pocházejí z různých časových období, některé vyšly už za jejího života, nikoli však v Litvě samotné. První část tvoří zápisky z vyhnanství na daleké Sibiři, kam okupační sovětský režim Daliu Grinkeviči?t? s rodinou deportoval v r. 1941, kdy jí bylo čtrnáct let. To, že je vypravěčkou dívka před prahem dospělosti, ještě zvyšuje jejich drásavost a zdůrazňuje nepochopitelnou krutost a nelidskost sovětského režimu, pro nějž lidský život nemá žádnou cenu. Ovšem ani další část memoárů, popisující její zážitky z lékařské praxe i všedního života v Kaunasu v šedesátých a sedmdesátých letech, není povzbudivým čtením – dusivá atmosféra neustálého kádrování, sledování a pronásledování obklopovala autorku až do konce života. O to obdivuhodnější je, že navzdory nebezpečí vytrvala ve svém úsilí a přinesla světu svědectví nejen o tragické historii litevského národa, ale také o nezlomnosti vlastního ducha.

Dezinformace a fake news se množí a je stále obtížnější poznat, co je pravda. Mediální prostředí se podřizuje zájmům politických stran, konkrétního byznysu nebo geopolitickým ambicím celých států. Věda se praktikuje prostřednictvím tiskových zpráv. Startupová kultura povyšuje bullshit na vysoké umění. Jsme poměrně dobře vybaveni k tomu, abychom rozpoznali bullshit starého střihu založený na efektní rétorice a laskavých slovech, ale většina z nás se necítí být kvalifikována k tomu, aby zpochybnila současný bullshit, který je prezentován jazykem matematiky, vědy nebo statistiky. V knize Tohle je bullshit nám autoři poskytují sadu účinných nástrojů, které nám pomohou proniknout i na první pohled neproniknutelnými údaji. Čerpají z hluboké studnice odborných znalostí v oblasti statistiky a výpočetní biologie a bravurně rozkrývají příklady selekčního zkreslení a zavádějící vizualizace dat. Vždycky jsme potřebovali lidi, kteří v případě potřeby nahlas řeknou „tohle je bullshit“, ať už v kruhu přátel, v komunitě vědců, nebo mezi občany národa. Nyní, když se bullshit tak masivně rozšířil, se musíme znovu naučit umění skepticismu.

Po dvaadvaceti letech. Jeden z architektových synů Jehans vyrostl u pěstounů, stal se z něj zdatný lovec a hospodář. Pastor si stále vyčítá své selhání, kdy nechal odvézt kostel i zvony, a nepřestává hledat záhadný tkaný obraz s vyobrazením Noci zmaru, kdy skončí náš svět. Jehans je hlava otevřená a usmyslí si, že zaostalou obec rozsvítí prvními elektrickými lampami. Jeho dvojče, Victor, vyrostl v Anglii ve zcela jiných podmínkách. Setkají se na lovu sobů v norských horách a prožijí dramatické chvíle. Za přispění místního pastora pochopí, že jsou bratři a měli by se pokusit vytáhnout zvon z jezera. Po dalších deseti letech Victor odchází bojovat do Velké války jako jeden z prvních letců - a jeho zážitky v mnohém připomínají obraz konce světa vytkaný na starém gobelínu. Lars Mytting udržel vysoko nasazenou laťku i ve druhém dílu. "Epický a okouzlující historický román uvádí odlehlou norskou vesnici do moderní doby… V této fascinující historické sáze mají láska a tradice téměř kouzelný účinek." Foreword Reviews

Minulost, která se zdála být dávno mrtvá se opět zpřítomňuje v příběhu vypravěče a jím vybraných hrdinů. V dramatické zápletce, prokládané obrazy odkazujícími až k templářskému řádu se prolínají otázky po smyslu vlastního života s touhou po nalezení spravedlnosti. Ideály rytířství na straně jedné, zrada a podlost na straně druhé. Osud jedince usilujícího o pomstu protínající se s tužbami těch, kteří sledují i jiný cíl: zmocnit se tajemného a mocného templářského artefaktu, o jehož existenci mluvily dávné kacířské prameny i protokoly inkvizitorů. To vše prodchnuto duchem doby Karla Čtvrtého, v níž se odehrává příběh, který nakonec dospěje k překvapivému finále.

Román o filmovém režisérovi v třetí říši, o umění a moci, o kráse a barbarství je mistrovské dílo. Šálivá hra světla ukazuje, co dokáže literatura: skrze fikci dát vyniknout pravdě. Jeden z největších režisérů své doby, G. W. Pabst (narozen 1885 v Roudnici nad Labem), je v době, kdy se Hitler dostane k moci, ve Francii. Před hrůzami, které se odehrávají v Německu, prchne do Hollywoodu. Jenže pod oslnivým kalifornským sluncem vypadá tenhle světoznámý režisér najednou jako trpaslík. Ani slavná Greta Garbo, kterou svým dílem učinil nesmrtelnou, mu nedokáže pomoct. A tak se Pabst ocitá zpátky ve své vlasti, Rakousku. Německý ministr propagandy Goebbels chce, aby pro něj filmový génius pracoval, a odmítá jakýkoli náznak odporu, navíc Pabstovi slibuje hodně. A zatímco si Pabst pořád ještě myslí, že vábení dokáže vzdorovat a že se nepodvolí ničemu jinému než umění, vstoupil už dávno na tenký led a beznadějně se zamotal do pavučiny moci.

S Bětkou, Tomem, Danem a Matoušem se čtenáři mohli setkat už v knize Meteorit z Mušlovky, kde parta prožila strhující dobrodružství s podivuhodným kamenem z vesmíru. Teď se hrdinové vydávají mimo Prahu, do Františkových Lázní v bývalých Sudetech. Dan odtud přivezl zázračnou vodu s neobyčejnými účinky a kamarádi se pustí do pátrání po jejím prameni, obestřeném tajemstvím. Dovede je k němu mapka v německy psaném deníku, který najdou na půdě u Danových příbuzných? Jaký osud potkal jeho pisatelku, sudetskou Němku Ilse? A ten podezřelý cizinec, který je jim neustále v patách, je spojenec, či nepřítel? Prázdninová výprava do lázeňského městečka přivede kamarády až do nitra vyhaslé sopky a napínavé finále odhalí nejen záhadu pramene, ale i tři čtvrtě století starý příběh česko-německého přátelství.

Je dobře známo, že Tolkien měl přesnou představu o fyzické podobě svého fantazijního světa a sám nakreslil v řadě variant několik jeho map. Atlas Středozemě je samozřejmě využívá, ale vychází hlavně z Tolkienových líčení a popisů v textech. V mnoha dílčích mapách, schématech a nákresech zachycuje putování hrdinů, tažení armád, bitvy i schémata různých dějišť i staveb; nabízí i řadu map tematických věnovaných podnebí, národům či jazykům. Čtenářům Hobita, Pán prstenů a dalších Tolkienových děl umožňuje si autorův svět plastičtěji představit. Atlas Středozemě poprvé vyšel v roce 1981, později ho autorka upravovala a doplňovala v souvislosti s vydáváním neznámých Tolkienových textů. Vydání v Argu vychází z poslední verze z roku 1994 (v českém překladu 1998), je však opatřeno novými, propracovanějšími ilustracemi.

Jan Kepler (1571-1630) je všeobecně znám především jako astronom, jenž sehrál nejdůležitější úlohu ve vědecké revoluci přelomu 16. a 17. století. Proslavil se svými objevy ohledně pohybu planet. V knize Astronom a čarodějnice ale nevystupuje pouze jako vědec, nýbrž především jako učenec, který se na vrcholu své kariéry pokusil v roce 1615 vyvinit svoji matku Kateřinu z obvinění z čarodějnictví. Samotný inkviziční proces trval dlouhých šest let a skončil matčiným propuštěním. Autorka pojala tento příběh jako způsob vhledu do proměňujícího se raně novověkého světa v německém protestantském prostředí. Rodinné drama je zde líčeno na okraji náboženských a poliických konfliktů, jež uvrhly soudobou střední Evropu do všeobecného zmatku.