Argo strana 14 z 260

Autorovo nejslavnější, dnes již klasické dílo rekonstruuje "magický věk" jako moment vývoje dějin ducha — tj. údobí, kdy jsou hranice mezi člověkem a přírodou, mezi subjektem a objektem dosud nezřetelné a z této nejistoty vzniká drama "krize přítomnosti". Magie představuje soubor technik, jak člověka z této krize vyvést a upevnit jeho pocit existence. De Martino na základě různých etnografických zjištění stanovuje hlavní momenty tohoto dramatu. Na rozdíl od iracionalistického hlediska, které nepřihlíží k historické povaze magie a činí z ní metafyzickou zkušenost, a na rozdíl od racionalistického pojetí, které ji vyškrtává z dějin, de Martino ukazuje, jak je tento problém sám historickým produktem, jehož zrod spadá právě do magického věku.

Tato práce význačného francouzského sociologa je věnována originální brazilské kulturní syntéze, v níž se prolínají vlivy africké, evropské a indiánské. Pozornost je zde zaměřena na rituály posedlosti inspirované západoafrickým kultem vudu, který do Jižní Ameriky přenesli černí otroci. Mezi odvlečenými Afričany byli velcí mistři domácího náboženství, díky nimž byly původní kulty na  americké pevnině obnoveny v syntéze s křesťanstvím a animismem Indiánů kmene Cabocle.

Smrt není jen přirozeným zakončením života – iniciační smrt je důležitým předělem v životě příslušníků afrického kmene Sara. Autor, francouzský etnograf, sám podstoupil iniciaci, aby poznal různé tváře „nepravé” smrti – smrti rituální, výchovně zaměřené a kolektivní. Jeho svědectví je o to cennější, že Čad, kde kmen Sara sídlí, se přijetím islámu a křesťanství rychle vzdaluje vlastním tradicím.

Děj historického románu je zasazen do Francie roku 1284. K místnímu biskupovi se dostaví podivný kněz Henno Gui, jenž se má ujmout farnosti Heurteloup poblíž Toulouse. Heurteloup upadl v zapomnění už před celými desítkami let, kostel leží v rozvalinách, spousta domů je opuštěna, nikdo neví, co se stalo s jejich obyvateli. Z okolních bažin se prý šíří mor. Přesto však vesnici obklopuje tajemství, které zneklidňuje i nejvyšší kruhy ve Vatikánu. br / Kniha vzbudila ve Francii velký ohlas a byla ihned přirovnána k Ecovu Jménu růže.

Protagonistou románu současného německého autora (narozen 1975) je mladý fyzik David Mahler, který se vědecky zabývá problémem času. Jedné noci zjistí, že druhý termodynamický zákon neplatí, čas nepostupuje lineárně dopředu. Ve stavu snového vytržení sepíše třicet stran matematicko-fyzikálního zdůvodnění. Čísla a vzorce jsou správné, základní fyzikální axiom tedy neplatí, minulost není minulost, zítřek může být včerejškem, minulé se teprve stane. Mahler se snaží svůj objev, který otřásá světem v samých základech, zveřejnit. Nepodaří se mu však proniknout do vnitřních kruhů vědeckého establishmentu, proto hledá podporu slavného fyzika, nositele Nobelovy ceny Borise Valentinova. Při honbě za nedostižitelným vědcem prožívá Mahler realitu tak, jako by byl jeho převratný objev potvrzen — svět se vykolejil z času. Mahlerovi se Valentinova nepodaří dostihnout, slavný vědec uniká. Osamělost, kterou Mahler trpí už od dětství, se stupňuje do nesnesitelnosti. Při osudném míjení Valentinova na závěr, kdy je setkání zdánlivě na dosah, a přesto nemožné, Mahler pod obrovitým zářícím sluncem umírá.

Tento román získal svému autorovi věhlas jednoho z nejlepších světových autorů humoristické prózy. Duddy Kravitz, vyrůstající na přelomu 40. a 50. let uprostřed montrealského židovského ghetta, bere za své dědečkovo heslo "Chlap bez půdy je nula". Při své zarputilé honbě za majetkem se pouští do krkolomných čachrů a podvodů a přes všechny nezdary nikdy neztrácí víru, že jeho sen skutečně stojí za to.

Strhující román jednoho z nejvýraznějších australských autorů vypráví o chlapci vyrůstajícím v irské přistěhovalecké rodině, o bídě a drsném životě domkářů v Austrálii 19. století a o tom, jak je snadné ocitnout se na nesprávné straně zákona, pokud se člověk nenarodil jako boháč a nemíní spolupracovat se zkorumpovanou policií. Ned Kelly, jemuž spisovatel vzdává ve své knize hold, byl skutečnou postavou?divokého jihu?, proslulý svým neprůstřelným oděvem, který mu dodával vzezření středověkého rytíře a učinil z tohoto desperáta mýtus mezi bílými přistěhovalci. Kniha získala prestižní literární cenu Booker Prize za rok 2001.

Pátý román spisovatele oceněného cenou Magnesia Litera. "Vstupujeme-li do katedrály, vstupujeme do jiné reality – platí zde vyšší zákony a také nároky na naši morálku jsou vyšší. Málokdo dnes cítí v kostele posvátnou bázeň. Ale pod klenbou katedrály i nevěřící smekají čapku a ztišují hlas v očekávání, že se přihodí něco mimořádného." Citát nás uvádí do dějiště strašlivých událostí, jež postihnou nejznámější pražský chrám na podzim nejmenovaného roku: na zdech se objevují znamení s rohy, v zamrzlých kropenkách se zrcadlí budoucnost a v relikviářích přibývají čerstvé ostatky neznámého původu. Je jen otázkou času, kdy v chrámu zazní střelba a před Zlatou bránou poprvé zastaví pohřební vůz. Na tuto knihu volně navazuje román "Santiniho jazyk"

Písemné a výtvarné záznamy snů jednoho z nejvýznamnějších představitelů české meziválečné kultury — Jindřicha Štyrského (1899—1942). Nepatrné torzo záznamů vyšlo jako soukromý tisk k Novému roku 1941. Teprve až František Šmejkal opatřil roku 1967 původní Štyrského výběr doslovem a připravil ho k tisku (Odeon, 1970). Studiem vlastních snů, spisů Freudových, děl symbolismu, surrealismu či autorů, jakými byli A. Rimbaud, de Sade nebo Lautréamont, se Jindřich Štyrský tehdy snažil pochopit podmínky imaginace (zdroje zla, bolesti, sadismu, soustrasti a naděje obsažené v jediné lidské mysli). Jde o zcela mimořádnou knihu velmi intimního charakteru, která nemá ve světové literatuře z období surrealistické fáze dějin výtvarného umění obdoby. Štyrský zaznamenával své sny v jejich sériovosti, čímž současně splnil jednu z nejdůležitějších podmínek vědecké práce se sny.

Páté, rozšířené vydání díla, které spojuje úvod do studia grafologie s aplikací grafologických znalostí na poznávání psychických zvláštností osobnosti.

Nové vydání jedné z Allenových povídkových knih. Povídky v ní obsažené vznikaly v letech 1975 a 1980, než ho film zahltil natolik, že už mu na psaní nezbýval čas. Čestné místo mezi pracemi tohoto souboru patří takovým povídkám, jako je Postava Kugelmasse či sokratovská parodie Obrana Allenova.