Argo strana 16 z 260

Soubor textů známého italského spisovatele a sémiotika, který lze považovat za pokračování jeho Šesti procházek literárními lesy (č. 1997). Texty vznikaly příležitostně v průběhu uplynulého dvacetiletí, obracejí se k poměrně širokému publiku a jejich společným tématem je literatura a její funkce. Eco se v nich soustřeďuje na jemu důvěrně známé autory, jako jsou Nerval, Joyce, Borges, Dante, Wilde, ale poměrně často se stává ilustrací a předmětem jeho úvah i jeho vlastní tvorba. Rentgenuje literaturu ze všech možných stran a úhlů, zabývá se např. vlivem literárních textů na vývoj historických událostí, intertextovou ironií, verbálním zobrazením prostoru, povahou možných fiktivních světů či problematikou literárních vzorů, inspirací a úzkosti z ovlivnění jiným autorem. Ecovy texty, třebaže vznikaly nezávisle na sobě a jsou tematicky různorodé, prozrazují kontinuitu autorových zájmů. Užívání stejných literárních i mimoliterárních příkladů v různých souvislostech je pak důkazem, že jeho úvahy o literatuře se živí jediným trvalým a silným zdrojem inspirace.

Jedna z nejvýznamnějších prací známého rumunského badatele, pojednává o základních pojmech historie náboženství. Autor se v této knize zabývá povahou posvátna, různými typy božstev, stěžejními náboženskými symboly a jevy, posvátným prostorem i časem a morfologií a funkcí mýtů.

Humorně laděná rodinná sága kanadsko-židovského autora byla v roce 1990 nominována do užšího výběru Booker Prize a v témže roce získala Spisovatelskou cenu Britského společenství. Vypráví historii pěti generací rodiny Gurských, která se za časů prohibice protloukala pašováním alkoholu do arktických končin dálného severu, od poloviny devatenáctého století do současnosti. Postmoderně splétaný příběh plný absurdit dvacátého století osciluje svou stavbou mezi postupy tak rozdílných autorů, jakými byli Charles Dickens, Malcolm Lowry či Philip Roth. Tvůrce pečlivě míchá fikci a fakta, takže ve čtenáři zanechává dojem, že by toho potřeboval o rodině Gurských vědět ještě mnohem víc.

Pečlivý výběr překladů z tibetského písemnictví, který mapuje v celistvosti literaturu jednoho z nejpozoruhodnějších států světa. Najdeme zde pověsti, mýty či jímavé písně tibetského jogína Milarepy, milostné verše 6. dalajlámy, rozpustilé básničky tibetské lidové poezie, ukázky z tibetských kronik, atd. Kniha poskytuje celkovou představu o literatuře Tibetu. Sestavil Josef Kolmaš.

Román je situován do období druhé světové války. Na Vánoce 1944 je seržant Will Knott s pěti jinými vojáky speciální průzkumné jednotky vyslán doprostřed ardenských lesů, aby zde na opuštěném zámečku zřídil pozorovatelské stanoviště. Les v zemi nikoho není sice nejbezpečnějším místem k životu, ale vojáci rádi unikají přímému dohledu svých nadřízených. Už na cestě je ovšem čekají podivné úkazy, které dlouho nezůstanou samy. Po několika dnech hlídkování a prozkoumávání zámečku jsou vojáci vysláni na tajnou výpravu k německé jednotce, která za podobným účelem jako ta jejich sídlí opodál. Ani Američané však nezůstanou dlouho nepoznáni. Začíná zvláštní hra, jejíž pravidla vymysleli Němci. Jestlipak se Knottovi a jeho kamarádům podaří rozeznat její pravidla? Jestlipak se jim podaří pravidla měnit? A podaří se jim dohrát hru až do konce?

Soubor esejů světově uznávaného francouzského medievalisty, jenž navazuje na velice úspěšnou a obdobně koncipovanou knihu, vydanou nakladatelstvím Argo v roce 1998 – Středověká imaginace. V programové práci, která dnes patří ke klasice medievalistiky podmíněné přístupy školy Annales, autor soustředil své eseje z období 60. a 70. let. Jejich vzájemný svorník představují dějiny mentalit a témata inspirativně ohledávající problémy středověkého vnímání času, prostoru, zbožnosti, pověrečna a zázračna. Le Goff se v nich projevuje jako mistr intelektuální reflexe a hledač základních kategorií středověkého světa.

Mervyn Peake, současník J. R. R. Tolkiena, patří dnes v anglicky mluvících zemích ke klasikům žánru fantasy. Oproti Pánovi prstenů působí tento román nesrovnatelně civilněji a pochmurněji, i zde se však vzrušující fantaskní příběh rozrostl do tří dílů. Gormenghast je rozlehlý hrad, v jehož chátrajících zdech žijí svůj neveselý život odměřovaný nesmyslnými obřady a rituály osamělé, výstřední postavy, líčené na hranici tragédie a grotesky. Peake umně mísí prvky gotického románu, fantasy, komedie i hororu a výsledkem je surreálný, do absurdních detailů líčený svět, v jehož dusivé atmosféře začíná klíčit revoluční změna.

Nové vydání románu známého představitele pražské německé literární scény

Práce německého profesora politických věd na univerzitě v Hamburku Petera Reichela je významnou analýzou povahy režimu nacistického Německa a současně důležitým příspěvkem k dějinám jeho každodennosti. Kniha přehledně analyzuje spojitou úlohu politiky, násilí, ideologie, kultury, umění a propagandy v každodenním životě třetí říše a její autor zasvěceně dokládá propojenost všech těchto složek a jejich prolnutí nacistickou ideologií, která usilovala o ovládnutí německé společnosti a její podřízení cílům nacistické politiky. Velkou předností práce Petera Reichela je také zdařilý způsob výkladu náročného tématu role politiky, ideologie a kultury a umění v režimu třetí říše a v neposlední řadě i její rovina metodologická spočívající v syntetizujícím uplatnění metod klasické historiografie politických dějin, kulturních dějin, sociologie i uměnovědy.

Marc Bloch patří k zakladatelům moderní francouzské historiografie a zcela po právu může být považován za nejinspirativnějšího otce školy Annales. Jeho Králové divotvůrci stojí jakoby na počátku antropologicky laděných výzkumů, jež se sice zaobírají výsostnými politickýma otázkami středověkých dějin, avšak nahlížejí je zcela novýma očima. Je dokonce možné, že dodnes představuje tato kniha vrchol obdobného historického uvažování. Bloch v této své dlouho přehlížené knize studoval vznik magické a zázračné představy o léčitelských schopnostech panovníků středověké Francie a Anglie. Původně nejasná představa, jež v sobě mohla nést prvky předkřesťanských pohledů na vyvolené vládce, se někdy v období 11. a 12. století vykrystalizovala do podoby divotvůrné moci léčit nemocné krticí (určitou formou ochrnutí), jíž jsou nadány bohem pomazané osoby. V dobách střetů o nástupnictví na francouzský trůn pak schopnost léčit krtici hrála velice důležitou úlohu při propagandistických bojích mezi znepřátelenými kandidáty a svůj symbolicko-politický význam si udržela až do desakralizačních revolucí v Anglii 17. století – ve Francii pak až do popravy krále a královny za Francouzské revoluce.

Román je druhým případem nekonvenčního šerloka Dirka Gentlyho, kterého Adams stvořil ve chvíli, kdy si potřeboval oddychnout od Stopařova průvodce Galaxií. Dirk Gently, jehož pozoruhodná pátrací metoda opřená o přesvědčení, že všechny věci spolu více či méně zjevně souvisejí, přinesla mnohé ovoce (včetně záchrany světa) už v jeho prvním případě (viz Holistická detektivní kancelář Dirka Gentlyho, Argo 2003). V Dlouhém temné čase svačiny duše je tato metoda s úspěchem aplikována znovu, aby rozkryla tajemné okolnosti týkající se ledničky, nápojového automatu, letištní přepážky, jež sama sebe obětuje, a ásgardských bohů, zastupovaných zejména bojovným Thórem.

Autor na základě inkvizičních protokolů z přelomu 13.—14. století rekonstruuje osudy katarské vesnice. Využívá přitom historické i antropologické metody a líčí život středověkých vesničanů ve všech jeho bizarních podobách. V roce 1320 začal inkvizitor Jacques Fournier, biskup v Pamiers a pozdější avignonský papež Benedikt XII., vyšetřovat 250 obyvatel horské vesničky Montailou v kraji Horní Ariege, kteří byli podezřelí z katarské hereze. Tento okcitánský "Maigret" zachytil ve svém inkvizičním protokolu každodenní události, pomluvy, skandály, řevnivost, zločiny a násilí, vytváření lokálních klanů a spojenectví, milenecké i manželské svazky, magické pověry a praktiky, folklor i víru v revenanty…

Další z historických románů Georgese Messediého začíná úmrtím Achnatona, jednoho z nejslavnějších egyptských faraonů 18. dynastie Nové říše. Vládl sedmnáct let; za tu dobu ztratil Egypt Palestinu, Sýrii a Súdán a v provinciích se rozmohl chaos a nepořádek. Achnaton, jemuž dala Nefertiti šest dcer, se zhlédl v nevlastním bratrovi. Smenchkare mu připomínal syna, jehož nikdy neměl. Jmenoval ho regentem a jejich pouto přerostlo v milenecký vztah. Zapomenutá a zhrzená Nefertiti hned po manželově smrti zbaví Smenchkareho moci a dá se prohlásit regentkou, vládnoucí jménem sedmiletého Tutanchamona. Prohlásí, že jediným bohem zůstane i nadále Aton. To ale mocní velekněží starých kultů, kteří tak dlouho čekali na svou příležitost, v žádném případě nehodlají připustit…

Autobiografická novela, ve které se Kerouac vyrovnává s vlastnímu mýtem, mýtem věrozvěsta svobodného života "na cestě". Big Sur napsal už jako slavný autor pociťující příchod středního věku, ohlížející se zpět a s trpkostí bilancující svou životní cestu. Text je kronikou pobytu ve Ferlinghettiho chatě na břehu moře, kde se Kerouac snaží o samotě vystřízlivět, sebrat se a dobrat se sama sebe. Nedokáže však uniknout opakujícím se vizím zániku a zapadá znovu do zajetých kolejí opileckého života s přáteli, kteří ho bezděky rozptylují a nedovolují mu dokončit, co si předsevzal. Mimořádně temná kniha, kterou uzavírá obraz smíření, možná více chtěného než prožitého.