Argo strana 16 z 311

Karin není jen hrdinkou knihy. Je hlavně hrdinkou svého života, který nebyl vždy takový, jaký si ho představovala. Na první pohled má všechno - zdravého syna, manžela, rodinu, přátele. Přesto cítí, že jí chybí něco zásadního. Potřebuje se smířit se svým životem. A o to se pokusí. Ještě chvíli celé jablko vypráví příběh ženy po pětačtyřicítce, která se ohlíží za svým dosavadním životem a glosuje milníky, kterými si prošla. Chvíle, kdy musela v dívčím věku čelit znásilnění, či byla svědkem domácího násilí na své kamarádce nebo když vyrůstala s otcem alkoholikem. Jednotlivé příběhy se pro Karin staly zásadními natolik, že zatočily koulí jejího života, aby se vydala dalším, netušeným směrem. Kniha z obsahově drsných výstřižků života je psaná vypilovaným břitkým jazykem a je netypická svým časovým uspořádáním.

24 skutečných milostných příběhů z dob temna Jak by vypadal příběh Romea a Julie, kdyby žili v poválečných Sudetech, ve stalinistických padesátých letech nebo v době normalizace? Ve čtyřiadvaceti povídkách ožívají lásky a rozchody skutečných lidí, kteří svěřili své příběhy Paměti národa. Jsou plné křehkých emocí i pevného odhodlání a vzdoru. Jejich kulisy jsou rozmanité: polepšovna pro náctileté, terezínské ghetto, statek postižený kolektivizací, undergroundový klub, ale i Západní Berlín nebo vietnamská džungle. Některé končí hořkosladce, jiné tragicky. Všechny ale spojuje nadčasová naděje a touha, která přetrvává, ať už milence rozděluje ostnatý drát, vězeňská zeď nebo železná opona.

Dosud vcelku bezvýznamný ostrov Minger ve Středozemním moři zasáhne v roce 1901 morová rána. Na boj s epidemií je z Istanbulu vyslán lékařský výbor, jehož členy jsou i dcera a zeť sesazeného sultána Murata V. Vrchní hygienik je za záhadných okolností zavražděn a ostrov vře nejen střetem mezi zastánci racionálních vědeckých metod a fatalistickým odporem k protiepidemickým nařízením, ale i etnickým napětím mezi Řeky a Turky, mezi křesťany a muslimy. Když pak Francouzi a Angličané uvalí na ostrov blokádu, aby se nákaza nešířila do Evropy, ospalá osmanská provincie, dokonale odříznutá od okolního světa, jako by se náhle probudila z letargie a stává se dějištěm nekonečného kolotoče zvratů: pučů a protipučů, boje modernistů s náboženskými fanatiky, rychlého střídání státních forem i překotného a absurdního budování nového mingerského národa. Jako ve vypouklém zrcadle prezentuje Pamuk ve svém rozsáhlém, dramatickém historickém románu s velmi aktuálním přesahem nejen osmanskou společnost na přelomu století, ale i grotesknost vytváření oslavných národních historií a mýtů.

Historiografie a sociologie jsou od 19. století dvě navzájem prorostlé disciplíny. Vzájemné ovlivňování, v němž hrálo dějepisectví původně prim, ale v posledních desetiletích ustalo. Sociologie se osamostatnila. Nadále sice zůstala empirickou a kvantitativní, avšak téměř výhradně prézentistickou vědou. Na počátku téměř symbiotické cesty historiografie a sociologie se stále více rozcházely, až se nakonec rozešly téměř úplně. Cílem knihy Historiografie, sociologie a politika paměti je ukázat, že dialog mezi historiografií a sociologií může být nadále přínosný pro obě společenské vědy. Dějepisectví sociologii umožňuje ukotvit současné uvažování o společnosti v nedávné i vzdálenější minulosti. Sociologie naopak pod vlivem kritické teorie historii vede k uvědomění si nesamozřejmosti společenských pravidel. Díky sociologii historici rovněž mohou nahlížet společenské jevy jako sociálně konstruované. V dějinně proměnlivém vztahu dvou sociálních věd, sociologie a historie, je sociologie nenahraditelná z hlediska pochopení a důrazu na sociální a kulturní podstatu utváření společenských jevů, přítomnosti třídních, genderových či rasových stop v historickém materiálu.

"Naproti Dantově soše vylézají každou noc z pekla transky… aby navrátily světu jaro." Román Potvory působí jako iniciační rituál: nevratně promění vaše vnímání. Je to děsivý příběh plný podivuhodných bytostí, provokativní manifest oslavující sounáležitost lidí, kteří jsou nuceni přežívat ve stínu, ale touží po světle; závratná procházka po zákoutích autorčiny imaginace i literární kronika jedné trans komunity. S nefalšovanou empatií se v něm ukazuje vše, co tzv. "slušnou společnost" na trans prostitutkách nejvíc děsí: jejich výstřední jinakost, schopnost bezuzdné, osvobodivé radosti, ale i bolest, bída a stud, které život na okraji přináší. Silou literární výpovědi, za niž se ručí vlastním životem, Camila Sosa Villada připomene Marguerite Durasovou, Wisławu Szymborskou či Carson McCullersovou. "Literární senzace… Sosa Villada stvořila vlastní jazyk, jako vytržený ze sna, pohádek a dobrodružných románů." Rolling Stone "Fantastický svět, stejnou měrou brutální i něžný. Nesmírně barvitý jazyk… Tenhle literární debut konfrontuje soudobé úvahy o genderu, sexuality a lásky s magickým kouzlem pohádek." Wall Street Journal

Karin není jen hrdinkou knihy. Je hlavně hrdinkou svého života, který nebyl vždy takový, jaký si ho představovala. Na první pohled má všechno - zdravého syna, manžela, rodinu, přátele. Přesto cítí, že jí chybí něco zásadního. Potřebuje se smířit se svým životem. A o to se pokusí. Ještě chvíli celé jablko vypráví příběh ženy po pětačtyřicítce, která se ohlíží za svým dosavadním životem a glosuje milníky, kterými si prošla. Chvíle, kdy musela v dívčím věku čelit znásilnění, či byla svědkem domácího násilí na své kamarádce nebo když vyrůstala s otcem alkoholikem. Jednotlivé příběhy se pro Karin staly zásadními natolik, že zatočily koulí jejího života, aby se vydala dalším, netušeným směrem. Kniha z obsahově drsných výstřižků života je psaná vypilovaným břitkým jazykem a je netypická svým časovým uspořádáním. Ženský román, který je jiný. Otevírá témata, jež bychom nejraději nechaly spát. A otevírá je způsobem, který je laskavý a jenž zaznívá s nadějí.

Legendární komiksový a v posledních letech i literární čaroděj Alan Moore přichází s první částí plánované fantasy pentalogie o magii, mordech a maniacích, zasazené do Londýna těsně po hrůzách druhé světové války. Dennis Knuckleyard je osmnáctiletý zoufalec, který žije a pracuje v knihkupectví a antikvariátě. Jednou jej majitelka krámku Ada Bensonová pošle pro krabici vzácných knih; oba pak ale zjistí, že jedna z nich prostě nemůže existovat. „Procházka Londýnem“ od reverenda Thomase Hampola je totiž fiktivní dílo, které se objevilo jen v románu od Arthura Machena! Ukáže se, že kniha pochází z jiného Londýna, zvaného také Veliké Když; z verze města, která leží mimo čas a v níž historické éry splývají jedna do druhé a realita se prolíná s nerealitou. A abstraktní pojmy, jako Zločin nebo Poezie, tu jsou ztělesněné coby úchvatné a strašlivé bytosti. Navíc se Dennis dozví, že pokud knihu do toho druhého Londýna nevrátí, zabijí ho. Tím začínají Dennisova dobrodružství v Dlouhém Londýně. V tajuplném prostředí plném výstředních čarodějů, gangsterů a vrahů se Dennis ocitne v epicentru výbušných událostí, jež ohrožují jej samotného, ale i oba Londýny.

Kniha vychází z disertační práce, obhájené v roce 2020 na Masarykově univerzitě v Brně. Autor v ní analyzuje české dějepisectví v letech 1938-1945. Neomezuje se ale pouze na historiografii českou, neboť ji srovnávání i s dějepisectvím sudetoněmeckým a slovenským, s všestranným důrazem na jejich vzájemné vztahy. Pozornost přitom věnuje institucionálnímu provozu historie v období protektorátu, knižnímu trhu v této době či uplatňování se historických témat v rozhlasu a denním tisku. Vedle toho se na historiografii v letech 1938-1945 dívá i biografickým prizmatem osudů jednotlivých aktérů, jež se mnohdy diametrálně lišily. Cílem autorovy práce je rovněž odhalit, jaké obrazy dějinné paměti historici zprostředkovávali svým čtenářům a posluchačům. Spolu s tím se ale rovněž ptá, jak na to široká veřejnost v období protektorátu reagovala, jak historické obrazy recipovala a jak se sama často stávala aktivními tvůrci státní politiky paměti.

Autor v této kontroverzní knize tvrdí, že demokracie by měla být posuzována podle svých výsledků – a ty nejsou dostatečně dobré. Stejně jako mají obžalovaní právo na spravedlivý proces, mají občané právo na kompetentní vládu. Vinou toho, jak je nastaven systém voleb politického vedení, stávají se demokracie stále častěji vládou neznalých a iracionálně rozhodujících politiků, a příliš často selhávají. Podíl na politické moci většině voličů přináší jen málo užitku. Celá řada sociálněvědních výzkumů ukazuje, že možnost politické účasti paradoxně činí nezanedbatelnou část voličů iracionálnější a zaujatější. Vzhledem k tomuto chmurnému zjištění Brennan tvrdí, že nový systém vlády, který nazývá epistokracie neboli vláda znalých, může být lepším systémem než demokracie a že je možná na čase začít s tímto nápadem experimentovat

Legendární komiksový a v posledních letech i literární čaroděj Alan Moore přichází s první částí plánované fantasy pentalogie o magii, mordech a maniacích, zasazené do Londýna těsně po hrůzách druhé světové války. Dennis Knuckleyard je osmnáctiletý zoufalec, který žije a pracuje v knihkupectví a antikvariátě. Jednou jej majitelka krámku Ada Bensonová pošle pro krabici vzácných knih; oba pak ale zjistí, že jedna z nich prostě nemůže existovat. „Procházka Londýnem“ od reverenda Thomase Hampola je totiž fiktivní dílo, které se objevilo jen v románu od Arthura Machena! Ukáže se, že kniha pochází z jiného Londýna, zvaného také Veliké Když; z verze města, která leží mimo čas a v níž historické éry splývají jedna do druhé a realita se prolíná s nerealitou. A abstraktní pojmy, jako Zločin nebo Poezie, tu jsou ztělesněné coby úchvatné a strašlivé bytosti. Navíc se Dennis dozví, že pokud knihu do toho druhého Londýna nevrátí, zabijí ho.br> Tím začínají Dennisova dobrodružství v Dlouhém Londýně. V tajuplném prostředí plném výstředních čarodějů, gangsterů a vrahů se Dennis ocitne v epicentru výbušných událostí, jež ohrožují jej samotného, ale i oba Londýny.

Píše se rok 1901 a k ostrovu Minger – „perle východního Středomoří“ ležící kdesi mezi Krétou a Kyprem – se pod rouškou tmy blíží neohlášená loď. Na palubě vedle princezny Pakize, dcery sesazeného osmanského sultána, a jejího manžela doktora Nuriho cestuje také hlavní hygienik Bonkowski. Každý z nich má zvláštní poslání, ale ne všichni ho budou moci naplnit. Nad zdánlivě idylickým krajem, který s oblibou zobrazují romantičtí umělci, se stahují temná mračna. Šíří se zvěsti o moru – zvěsti, jež je třeba v zájmu udržení moci ututlat. Jenže morová nákaza má čím dál víc obětí a není zdaleka jediná, kdo na Mingeru zabijí. Snahy o zavedení racionálních vědeckých metod narážejí na fatalistický odpor vůči protiepidemickým nařízením a zároveň se vyostřuje etnické napětí mezi Řeky a Turky, mezi křesťany a muslimy. Když pak Francouzi a Angličané uvalí na ostrov blokádu, aby se nákaza nedostala do Evropy, ospalá osmanská provincie, dokonale odříznutá od okolního světa, se náhle probere z letargie a stává se dějištěm divokého víru událostí: pučů a protipučů, boje modernistů s náboženskými fanatiky, rychlého střídání státních forem i překotného budování nového mingerského národa. Ve svém rozsáhlém, vrstevnatém a nesmírně podmanivém románu Pamuk jako ve vypouklém zrcadle zobrazuje nejen osmanskou společnost na přelomu století, ale i grotesknost vytváření oslavných národních historií a mýtů. „Nezbytně nutná četba pro dnešní dobu.“ – Margaret Atwood „Příběh o špionech, spiknutí a vraždě… překypující plnokrevnými postavami.“ – Independent „Orhan Pamuk je autor takového kalibru, pro něž byla kdysi Nobelova cena vymyšlena.“ – Daily Telegraph

Po románu Jeden musí z kola ven je Ctihodný školáček druhým počinem autorovy volné trilogie spojené tajemným sovětským superšpionem "Karlou"... Je rok 1974 a George Smiley se snaží postavit britskou tajnou službu přezdívanou Cirkus znovu na nohy, poté co její pověst a síť kontaktů zničil dvojitý agent Bill Haydon. Úzký tým jeho spolupracovníků přijde na to, že v Hongkongu operuje vážený obchodník Drake Kao ve prospěch Karly a tím britské kolonii škodí; ale agenti objeví i to, že Drake má v rudé Číně bratra Nelsona, vysoce postaveného státního úředníka, a že se bratři mají v Hongkongu tajně setkat. O únos a vytěžení Nelsona usiluje i CIA, sice spolupracovník Britů, ale jen občasný a málo spolehlivý. Aby operace únosu proběhla úspěšně, Smiley najme spícího agenta Jerryho Westerbyho, jemuž se sice přezdívá "ctihodný školáček", protože jako šlechtic vychodil ty nejlepší školy, ale jeho otec zbankrotoval. Jerry se tedy živí jako člověk na špinavou práci v nebezpečných situacích.

Autor v této kontroverzní knize tvrdí, že demokracie by měla být posuzována podle svých výsledků – a ty nejsou dostatečně dobré. Stejně jako mají obžalovaní právo na spravedlivý proces, mají občané právo na kompetentní vládu. Vinou toho, jak je nastaven systém voleb politického vedení, stávají se demokracie stále častěji vládou neznalých a iracionálně rozhodujících politiků, a příliš často selhávají. Podíl na politické moci většině voličů přináší jen málo užitku. Celá řada sociálněvědních výzkumů ukazuje, že možnost politické účasti paradoxně činí nezanedbatelnou část voličů iracionálnější a zaujatější. Vzhledem k tomuto chmurnému zjištění Brennan tvrdí, že nový systém vlády, který nazývá epistokracie neboli vláda znalých, může být lepším systémem než demokracie a že je možná na čase začít s tímto nápadem experimentovat.

Píše se rok 1926 a Británie se dosud vzpamatovává z první světové války. V nočních klubech londýnské čtvrti Soho to ale kypí životem, šlechta se tu potkává s hvězdami showbusinessu, zahraničními diplomaty i gangstery a za šilink si každý může koupit taneček s jednou z místních dívek. Královnou tohohle nablýskaného polosvěta je Nellie Cokerová, žena, která je ochotná jít přes mrtvoly, jen aby zajistila rodinu – svých šest dětí, včetně tajemného prvorozeného Nivena, který si prošel peklem u Sommy. Jenže úspěch se neodpouští, a tak si musí své impérium hlídat před nepřáteli zvnějšku i zevnitř. Protože Soho, to nejsou jenom ohňostroje veselí, ale také temný labyrint, kde se člověk snadno může ztratit.

Děj románu je – jak tomu je u autorčiných próz obvyklé – spletitý, ne-li přímo snový. Když protagonistka knihy Hero Tojosoa zdráhavě přijme pozvání své dávné přítelkyně Sofie a vydá se s ní a dalšími kamarádkami na dámskou jízdu do Prahy, netuší, že se ocitne ve městě, jež si s nic netušícími turisty rádo zahrává, ve městě, které je živoucí bytostí, jež si člověka snadno omotá kolem prstu nebo jej lhostejně odkopne. Kniha, kterou si s sebou Hero přiveze, jako by nějak podivně deformovala její mysl: text knihy se mění v závislosti na tom, kdy ji kdo čte, a odhaluje stále nové, překvapivé příběhy fiktivních Pražanů z minulosti i současnosti, jež se pak zvláštně odrážejí v realitě. Na skupinku kamarádek se navíc nalepí nezvaní společníci; a když se pak nečekaně zjeví žena, na niž by Hero i Sofie nejraději zapomněly, začnou se dít podivuhodné věci. Fantaskní kaleidoskopický román se zamýšlí nad hranicemi mezi iluzí a klamem, skutečností a interpretací, a ukazuje, jak ošidné může být vyprávění o místech, o lidech i o historii. Nakolik je příběh ovlivněn svým čtenářem, a naopak? A je v roztržce mezi přáteli lepší být slunečníkem, nebo sekerou? Vydání knihy podpořilo Ministerstvo kultury České republiky.

Poprvé od vydání v roce 1931 se českým čtenářům dostává do rukou Kästnerovo nejzásadnější dílo v podobě, jak ho autor zamýšlel publikovat. V období vzmáhajícího se nacionálního socialismu si však původní nakladatel na Kästnerovi vynutil řadu úprav a změn, které se týkaly zejména explicitního sexuálního obsahu a politických narážek. Neprošel tehdy ani název Cesta do záhuby a… A proč tolik humbuku? Román se odehrává v kulisách Berlína, kdy na město tvrdě dopadala realita hospodářské krize. Hlavní hrdina Fabian prochází demoralizovaným městem plným putyk a bordelů, nezaměstnaných, nácků i komunistů, hochštaplerů i záletných paniček a propadá deziluzi ze ztráty zaměstnání, sebevraždy přítele a zrady milenky.