Argo strana 17 z 260

Sníh, kdysi nepřekonatelná překážka, na půl roku přerušující jedinou cestu z Andorry do Francie, je leitmotivem novely, v níž je minulost dříve chudé, zapomenuté země v Pyrenejích konfrontována se současným blahobytem miniaturního státu. Ztělesněním dávných světů je babička Agnès, přesazená ze staré venkovské usedlosti do moderního bytu v hlavním městě Andorry, a její vnuk Eugeni, který si pro ni jednou týdně najde čas a hledá u ní kořeny svého rodu a ztracenou minulost, kterou jako dítě ještě zažil. Půvab Morellova vyprávění spočívá v tom, že oba protagonisté spolu nevedou dialog, nýbrž si v duchu promítají svoje setkání, vzpomínají na ně a připravují si, o čem budou příště hovořit. Záměrně neuspořádaný tok vyprávění tvoří zdánlivě nepřehlednou mozaiku, kterou čtenář vidí vcelku teprve ve chvíli, kdy zavírá knihu. Sníh už není protivný; je blahodárný, vítaný. Otázky však zůstávají: co bylo nebo je lepší? Neztrácíme v honbě za blahobytem a pohodlím svoji identitu, jsme snad teď šťastnější? Kniha Protivný sníh byla odměněna prestižní katalánskou literární Cenou Karla Velikého 1999.

Tato práce je příspěvkem k historii poválečné československé zahraniční politiky a analýze vztahu československého státu a poválečného Německa bezprostředně po skončení 2. světové války. Současně doplňuje historiografické bádání o německé otázce po válce z pohledu malých evropských národů. K přednostem Kučerovy studie patří široká tematizace poválečných československo-německých vztahů, která nezahrnuje pouze otázky vyhnání a nuceného odsunu německé menšiny z Československa, ale současně i problémy stabilizace poválečného československého

Narození miminka je takovým malým zázrakem, ať se tento děj odehraje kdekoli. Je nezadatelným právem matky, aby si vybrala místo, které ji pro přivedení miminka na svět připadá nejvhodnější, nejbezpečnější, nejpřirozenější... V České republice měly ženy donedávna možnost porodit pouze v nemocnici. Ať byly nemocné či zdravé. Jinde "se nerodilo". Nebylo to zvykem. Dnes stále více maminek uvažuje o jiném způsobu porodu i o jiném prostředí než nemocničním.

Akutagawa je považován za nejlepšího japonského spisovatele období po první světové válce. Napsal asi sto čtyřicet povídek prodchnutých humorem a jemnou ironií. Látku čerpal z historického materiálu, zvláště ze  sbírek z doby Heian (794-1185). Námět k mnoha povídkám (Rašómon, Nos, V houštině) pochází ze sbírky Kondžaku monogatari z druhé poloviny jedenáctého či z počátku dvanáctého století, v níž jsou příběhy vyprávěny velmi stručně, jsou vlastně jen faktickým záznamem neobyčejné, zajímavé události či děje. Akutagawa do tohoto historického materiálu vložil moderní psychologický rozbor postav, zdůvodnil motivaci jejich jednání a zhuštěnou zkratkou navodil náladu přírody. V Akutagawových povídkách najdeme groteskní a fantastické náměty i témata křesťanských a buddhistických.

Kniha mladého historika Miloše Řezníka, který přednáší moderní dějiny na univerzitě v Saské Kamenici, je monumentální sondou po polských dějin 18. a 19. století. Autor v ní barvitým způsobem líčí proces formování se moderního polského národa "revoluční cestou", tolik odlišnou od české národní emancipace. Velmi dinamický vývoj mezi léty 1794–1864 dal autorovi možnost srovnávacím způsobem analyzovat tři polská povstvání: Kościuszkovo 1794, listopadové 1830–1831 a lednové 1863–1864). Velký důraz ve své analýze položil na proměnu myšlení polských a litevských elit, na proměnů politických argumentací a programů, včetně ohlasů dobového liberalismu. Velkou pozornost rovněž věnoval rozboru stavovského systému, teritoriálního a kulturního vědomí, jež formovalo představy politické, a veden komparativní metodou sledoval i ohlas polských povstání v českém prostředí.

Francois Bluche patří k velkým odborníkům na tzv. "starý režim". Pod jeho vedením vznikl známý Slovník velkého století (1990). Králi Slunce zasvětil autor dnes již klasickou trilogii, jejíž třetí část vychází poprvé česky. Monografie zachycuje nejmocnějšího francouzského krále na jeho dvoře i v soukromých komnatách a detailně popisuje život všech vrstev francouzské společnosti. Autor se zjevným obdivem popisuje dobu vrcholného mocenského i kulturního vzepjetí Francie, nevyhýbá se však ani jejím temným stránkám. Bluche ve své neobyčejně čtivě napsané, přitom však odborně fundované práci postihuje proměnu francouzské společnosti a kultury, jež se promítla do života dvorských elit i pařížských žebráků a předkládá nám barvitý obraz života lidí v době, kterou spolu s Voltairem nazývá "stoletím Ludvíka XIV."

Otřepaná pravda říká, že se na našich středních školách nevyučuje filozofie, ale dějiny filozofie. Potom se nelze divit, že se filozofie stává synonymem sousloví "vznešená nuda". Tak tomu ale být rozhodně nemusí, vždyť filozofie je především uměním klást dobré otázky, jako například: Jak člověk vlastně pozná, že jeho rodiče nejsou čistě virtuální? Proč existuje vesmír? Měl bych jíst maso? Pokud navíc tyto otázky dokážete podat vtipnou, dialogickou, přímo sokratovskou formou, pak se vám může podařit zaujmout nejen dvanáctiletého puberťáka, ale vlastně kohokoli, kdo má čas zamyslet se nad nesamozřejmostí světa kolem nás.

Tchaj-ti-čchüan, které je dnes ve světě široce rozšířené, je zároveň zdravotním cvičením, meditací v pohybu i bojovým uměním. Kniha W. Lowenthala nás bezprostředním způsobem seznamuje s učením jednoho z největších mistrů Tchaj-ťi-čchüan tohoto století, Čeng Man Činga, který byl také lékařem, malířem, kaligrafem a básníkem - tedy mimořádně všestrannou osobností. Kniha je určena všem, kteří se o toto umění, které profesor Čeng nazýval "klenotem čínské kultury" zajímají, ale také pro zájemce o východní filosofii, různé způsoby práce s tělem a myslí, či prostě pro ty, kteří hledají cestu jak žít v souladu se sebou a s vesmírem.

Autor stírá nános národní mytologie spojené se Zlatou bulou sicilskou a přináší řadu informací a faktů, které o ní nejsou všeobecně známy. Zlatá bula sicilská je dnes vnímána jako nesporný doklad hlubokých kořenů české státnosti. Nebylo tomu tak ale vždy a kupříkladu ještě redakce Ottova slovníku nepovažovala za nutné přidělit tomuto privilegiu samostatné heslo. Přinejmenším rozpaky budí rovněž skutečnost, že Zlatou bulu sicilskou nepoužil jediný z vládnoucích Přemyslovců a že tato listina musela být „objevena“ českými stavy v roce 1306 a poprvé byla kodifikována teprve Karlem IV. Zlatá bula sicilská sama o sobě dokumentuje proměnu říše a říšských struktur na přelomu 12. a 13. století. Odtud také plyne soubor řešených otázek, které směřují k objasnění jejího vzniku, skutečného obsahu a jejímu místu v českých a středoevropských dějinách.

Historický román z Portugalska 16. století o brutální vraždě a pátrání pomocí kabaly. Ulicemi Lisabonu se šíří nedůvěra a strach. Uznávaný a mocný kabalista Abraham Zarko, zasvěcený mystice i v době, kdy portugalští Židé musí nuceně přijímat křesťanskou víru, byl zavražděn, a co víc, po boku mrtvého ležela nahá dívka. Abrahamův synovec Berekjáš, nadaný mladý iluminátor rukopisů, pátrá po vrahovi svého strýce a prostřednictvím kabaly objeví stopy, které ho přivedou ke strašnému tajemství.

Nové vydání americké kultovní novely čtenářům znovu připomene půvabný příběh Thomase Tracyho, newyorského mladíka, ke kterému se jednoho dne připojí jako stálý společník tygr, na něhož mladík už od dětství čeká, aby v něm probudil lásku k dívce Lauře a naučil ho dalším důležitým věcem, jež potřebuje mladík ke své proměně v muže.