Argo strana 19 z 260

Speciální obrazové vydání světového bestselleru amerického autora pod ve světě všeobecně používaným názvem Da Vinciho kód (první č. vydání vyšlo pod titulem Šifa mistra Leonarda). Jedna z nejprodávanějších knih všech dob vychází v kompletně novém překladu a v exkluzivním vydání s ilustracemi, fotografiemi a nákresy symbolů, pamětihodností i uměleckých děl zmiňovaných v textu - od Mony Lisy a Poslední večeře, přes staroegyptské symboly, po plánky Louvru, Westminsterského opatství nebo tajemnou kapli v Rosslynu.

Legendární americký písničkář Bob Dylan vzpomíná na počátky své kariéry, kdy v roce 1961 přišel do New Yorku. Bravurním, vtipným a osobitým stylem, stejně okouzlujícím a magnetizujícím, jako jsou texty jeho písní či barva jeho hlasu, vzpomíná autor na Manhattan a magickou čtvrť umělců Greenwich Village, na New Orleans, Woodstock nebo Minnesotu. Dylanovýma očima a skrze jeho břitké výroky získáváme obraz zakouřeného, zhýralého a neustálého živého a tepajícího New Yorku, místa, které bylo možností pro nové talenty, v literatuře i hudbě, kde vznikaly hudební kluby a scény, zkrátka kde bylo možné cokoli.

Román se zabývá prostřednictvím sci-fi nejdůležitějšími otázkami lidské existence.

V povídkové tvorbě je irský spisovatel William Trevor (1928) právoplatným nástupcem svého krajana Jamese Joyce a jeho slavných Dubliňanů. Vychází z irské lidové vypravěčské tradice a přetváří ji po svém: jeho naturalistické, slohově hutné a na významy bohaté texty vyprávějí o nehrdinských hrdinech všedního dne, jejichž napohled obyčejný život bývá v skrytu často až bizarní a plný všech možných lidských vášní i agonií. Trevor má pronikavé oko pozorovatele vnějších i vnitřních dějů, což mu spolu s vytříbeným jazykovým citem dovoluje spisovatelsky obstát i stranou módních trendů, a zůstat tak naprosto svůj. Českému čtenáři se už představil povídkovým výborem Andělé v Ritzu a novelou Děti z Dynmouthu.

Soubor skotských lidových vyprávění plný tajemných příběhů, historických legend, anekdot i pohádek se šťastným koncem, v nichž se setkává svět obyčejných či urozených Skotů - sedláků a hospodyněk i králů a princezen – se světem nadpřirozených bytostí – dobrých a zlých víl, skřítků i rarachů. To vše na pozadí drsné, tajuplné a zároveň nádherné krajiny skotských hor i nížin.

Simon Reeve velice podrobně, přitom ale nesmírně čtivě líčí nejen průběh dne 5. září 1972, kdy palestinští teroristé na dvacátých olympijských hrách v Mnichově zajali část izraelské sportovní výpravy. Popisuje zoufalé snažení nepřipravených německých policistů, reakce vládních činitelů, všeobecný chaos, všudypřítomné zvědavce a média informující o neštěstí v přímém přenosu. Když vylíčí tragický konec nepovedené záchranné policejní operace, věnuje se tajným akcím izraelské vlády stíhající a vraždící palestinské pachatele. V závěru pojedná o snahách německé vlády celou záležitost vymazat z paměti, aby nevyšlo najevo její pochybení, a opačné úsilí pozůstalých vytrvale žádajících spravedlnost a připomínajících památku mrtvých. Při psaní autor vycházel hlavně z materiálů shromážděných pro natáčení dokumentárního filmu, oceněného Oscarem. Vyprávění dodává Reeve dramatičnost a emotivnost nejen přímými výpověďmi jednotlivých osob, ale i domýšlenými dialogy tak, že kniha působí téměř jako napínavý špionážní román. Dává hlas všem, ale vzhledem k mlčenlivosti oficiálních činitelů zaznívají přece jen nejvíce hlasy pozůstalých, a přes veškerou snahu o nezaujatost je jasné, na čí straně jsou autorovy sympatie. Kniha není jen strhujícím popisem jedné konkrétní teroristické akce, ale přerůstá v obecnou a velmi aktuální připomínku toho, jak nesnadné je vypořádat se s terorismem a jak mu média mimoděk nahrávají.

Vzdělaný dominikán, filosof (ovlivněný antikou, Mikulášem Kusánským a Bernardem Telesiem), představitel renesančního hermetismu, básník a komediograf (upálený jako kacíř) ve svých spisech formuluje filosofický a vědecký názor, který představuje vrchol renesančního myšlení. Jeho dvě motta: „Co je to, co je? Je to, co bylo. Co je to, co bylo? Je to, co je. Nic nového pod sluncem.“ a „Nejhlubší magií je umět vytěžit opak poté, co jsme nalezli spojující bod.“ vyjadřují, že ho zajímají především protiklady reality, záhady a dramata života a světa, které chápe jako dynamickou jednotu. Tento zakladatel panteistické přírodní filosofie pobýval roku 1588 také v rudolfínské Praze.

Román jedné z trojice nejvýraznějších mladých amerických spisovatelů (vedle Davea Eggerse a Jonathana Safrona Foera). Nestává se často, aby teprve druhý román sotva třicetileté ženy budil pozornost měsíce před svým vydáním. Dějiny lásky, osudy hned několika postav zasazené do současného New Yorku a vracející se do doby 2. světové války, nezapřou hořký humor a gradaci napětí točícího se hlavně kolem ztraceného rukopisu – všechny tyto motivy patří k nezaměnitelným poznávacím znamením vytříbeného stylu samotné autorky. Židovští prarodiče Nicole Kraussové pocházeli ze čtyř různých států; Dějiny lásky jsou tedy nejen brilantní verzí amerického přistěhovaleckého příběhu, ale svým rozpětím, inspirací a ambicemi i románem kosmopolitním. Nebo ještě spíše tím, co slibuje titul: dějinami lásky.

Kniha francouzského medievalisty Jacquese Heerse je věnována středověké karnevalové kultuře a středověkému vztahu k zábavám a slavnostem. Rozsáhlou pozornost autor věnuje církevním slavnostem a jejich významu pro každodenní prožívání křesťanské víry. Vedle svátků a slavností, které stály na pomezí mezi laickou a církevní kulturou, ale ve středověku existovaly i ryze světské slavnosti, svátky bláznů, karnevaly, jimž věnuje Heers největší pozornost. Na základě především francouzských pramenů se mu podařilo zachytit jejich pestrou podobu, v níž někdy dominovaly děti, jindy naopak tělesně postižení či blázni. Samostatnou pozornost pak věnuje kategorii blázna, i dvorského blázna, ve středověké společnosti, jež této postavě často přisuzovala divotvorné a magické vlastnosti.