Argo strana 21 z 315

Píše se rok 1926 a Británie se dosud vzpamatovává z první světové války. V nočních klubech londýnské čtvrti Soho to ale kypí životem, šlechta se tu potkává s hvězdami showbusinessu, zahraničními diplomaty i gangstery a za šilink si každý může koupit taneček s jednou z místních dívek. Královnou tohohle nablýskaného polosvěta je Nellie Cokerová, žena, která je ochotná jít přes mrtvoly, jen aby zajistila rodinu – svých šest dětí, včetně tajemného prvorozeného Nivena, který si prošel peklem u Sommy. Jenže úspěch se neodpouští, a tak si musí své impérium hlídat před nepřáteli zvnějšku i zevnitř. Protože Soho, to nejsou jenom ohňostroje veselí, ale také temný labyrint, kde se člověk snadno může ztratit. Kate Atkinsonová nás až s dickensovským zápalem nechává nahlédnout do ztraceného světa. Chrámy veselí vás pobaví, nadchnou smyslem pro detail a uchvátí napínavým dějem. Dokonale ilustrují všechny stránky talentu Kate Atkinsonové, díky němuž patří mezi nejuznávanější autory současné britské literatury

Kosmolog Andrew Pontzen vysvětluje, jak nekonečný vesmír dostat do skladné a přenosné krabice - do počítače. Záhadné dění ve vesmíru, které přesahuje lidské chápání i lidská měřítka času a prostoru, je možné uchopit pomocí počítačových simulací; s pomocí simulací lze popsat vývoj galaxií, splývání černých děr či úlohu temné hmoty. Tato metoda byla vyvinuta pro modelování pochodů v zemské atmosféře a předpovídání počasí, od té doby se neustále zpřesňuje, zdokonaluje a nalézají se nové způsoby jejího využití. Autor, sám tvůrce simulací kosmu, vypráví příběh této metody, lidí, kteří ji rozvíjeli, i objevů, ke kterým přispěla. Proměňuje a rozšiřuje naše porozumění vesmíru, to vše v podivuhodně lehkém podání. - The Times (London) Elegantní podání... vzrušující zprávy bezprostředně z předních linií kosmologie. - The Wall Street Journal Skutečná pokladnice podmanivých příběhů... přináší hluboké úvahy o lidské snaze porozumět vesmíru - Science Splétá rigorózní vědu a nesnadnou teorii v podmanivé vyprávění... z komplikovaného dokáže udělat snadno pochopitelné. - New Scientist

Kniha, která vyšla v roce 1848 pod názvem Mährens Burgen und ihre Sagen je posledním a nedokončeným dokladem celoživotního úsilí F. A. Hebera o zachycení historie hradů a tvrzí v českých a moravských zemích.

Kniha vychází z disertační práce, obhájené v roce 2020 na Masarykově univerzitě v Brně. Autor v ní analyzuje české dějepisectví v letech 1938–1945. Neomezuje se ale pouze na historiografii českou, neboť ji srovnávání i s dějepisectvím sudetoněmeckým a slovenským, s všestranným důrazem na jejich vzájemné vztahy. Pozornost přitom věnuje institucionálnímu provozu historie v období protektorátu, knižnímu trhu v této době či uplatňování se historických témat v rozhlasu a denním tisku. Vedle toho se na historiografii v letech 1938-1945 dívá i biografickým prizmatem osudů jednotlivých aktérů, jež se mnohdy diametrálně lišily. Cílem autorovy práce je rovněž odhalit, jaké obrazy dějinné paměti historici zprostředkovávali svým čtenářům a posluchačům. Spolu s tím se ale rovněž ptá, jak na to široká veřejnost v období protektorátu reagovala, jak historické obrazy recipovala a jak se sama často stávala aktivními tvůrci státní politiky paměti.

Třetí a nejdelší část významné kroniky ze 14. století známé jako Gestes des Chiprois (Činy Kypřanů) pojednává o dějinách východního Středomoří od 30. let 12. století až do počátku 14. století. Jejím autorem je anonymní kyperský rytíř tradičně zvaný Templář z Tyru, který se pohyboval v blízkosti templářského mistra Viléma z Beaujeu, jemuž sloužil coby překladatel z arabštiny. Kronika líčí významné události v období od počátku 30. let 12. století až do roku 1309 na Východě, respektive 1314 na Západě. Autor často čerpá ze svých osobních zkušeností a věnuje se zejména posledním dnům pevninských křižáckých států, včetně pádu Akkonu v roce 1291 (jeho spis je jediným pramenem, v němž se zachovala očitá svědectví této katastrofy), a podává informace také o období po roce 1291. Dále zmiňuje různé události na Západě, včetně válek Štaufů v Itálii, vzestupu a pádu Šimona z Montfortu v Anglii či nekonečných válek Janova a Benátek ve Středomoří. V neposlední řadě se autor zabývá i procesem s templáři ve Francii, který vyústil ve zrušení tohoto mocného řádu. Vydání knihy podpořilo Ministerstvo kultury České republiky.

Před mnoha lety Will Eisner marně hledal nakladatele pro své revoluční dílo, Smlouvu s Bohem. Komiksový román nakonec vyšel dosti nenápadně v roce 1978 a až později si získal obrovský věhlas, takže přinesl uspokojení nejen samotnému autorovi, ale také se stal inspirací pro celou generaci „sekvenčních umělců“. Will Eisner sám sebe popisuje jako „výtvarně nadaného svědka, který podává hlášení o životě, smrti, utrpení a nikdy nekončícím boji“. Smlouva s Bohem vyšla, když mu bylo už jedenašedesát let, a přesto se její vydání stalo zásadním okamžikem jak pro něj osobně, tak pro komiksové médium. S touto knihou se zrodil komiksový román jako takový, a tím začala éra, kdy už byli seriózní autoři komiksu zbaveni otupujících sešitových okovů. Celá trilogie je hypnotickou fiktivní kronikou univerzální americké životní zkušenosti a také Eisnerovým nejniternějším a nejtrvalejším literárním odkazem. „Tři komiksové romány sebrané v tomto svazku představují zásadní část mého díla. Je pro mě obrovsky uspokojivé vědět, že se takto dostanou k nové generaci čtenářů.“ Will Eisner Vydání knihy podpořilo Ministerstvo kultury České republiky

Kniha líčí dějiny Prahy od časů českého národního obrození v první polovině 19. století až do současnosti. Činí tak neotřelou metodou: seznamuje nás se životem a dílem pěti různých osobností z různých časových úseků, ale i velice odlišného národnostního a sociálního původu (obrozenský autor Karel Vladislav Zap, novinář Egon Erwin Kisch, tesař a komunista Vojtěch Berger, herečka Hana Frejková, dcera Ludvíka Frejky, odsouzené v inscenovaném procesu s R. Slánským a Duong Jirásková, vietnamská dívka žijící v dnešní Praze. Autor se nevyhýbá kritice vypjatého nacionalismu na obou stranách a varuje před nebezpečím jeho recidivy i v současnosti. Příznačně tedy končí odkazem na nedávno instalovaný „Stolperstein“ jedné z obětí holokaustu v Praze. Bryantova publikace je pohledem jak z vnějšku, tak zvnitřku, přináší neotřelé, čerstvé postřehy a soudy a nové vnímání nedávných i současných dějin Prahy. Chad Bryant se dějinám Prahy věnuje dlouhodobě, v roce 2007 vyšla v Argu jeho publikace Praha v černém, pojednávající o české metropoli za druhé světové války. Vydání knihy podpořilo hlavní město Praha.

"Naproti Dantově soše vylézají každou noc z pekla transky… aby navrátily světu jaro." Román Potvory působí jako iniciační rituál: nevratně promění vaše vnímání. Je to děsivý příběh plný podivuhodných bytostí, provokativní manifest oslavující sounáležitost lidí, kteří jsou nuceni přežívat ve stínu, ale touží po světle; závratná procházka po zákoutích autorčiny imaginace i literární kronika jedné trans komunity. S nefalšovanou empatií se v něm ukazuje vše, co tzv. "slušnou společnost" na trans prostitutkách nejvíc děsí: jejich výstřední jinakost, schopnost bezuzdné, osvobodivé radosti, ale i bolest, bída a stud, které život na okraji přináší. Silou literární výpovědi, za niž se ručí vlastním životem, Camila Sosa Villada připomene Marguerite Durasovou, Wisławu Szymborskou či Carson McCullersovou.

Děj románu je – jak tomu je u autorčiných próz obvyklé – spletitý, ne-li přímo snový. Když protagonistka knihy Hero Tojosoa zdráhavě přijme pozvání své dávné přítelkyně Sofie a vydá se s ní a dalšími kamarádkami na dámskou jízdu do Prahy, netuší, že se ocitne ve městě, jež si s nic netušícími turisty rádo zahrává, ve městě, které je živoucí bytostí, jež si člověka snadno omotá kolem prstu nebo jej lhostejně odkopne. Kniha, kterou si s sebou Hero přiveze, jako by nějak podivně deformovala její mysl: text knihy se mění v závislosti na tom, kdy ji kdo čte, a odhaluje stále nové, překvapivé příběhy fiktivních Pražanů z minulosti i současnosti, jež se pak zvláštně odrážejí v realitě. Na skupinku kamarádek se navíc nalepí nezvaní společníci; a když se pak nečekaně zjeví žena, na niž by Hero i Sofie nejraději zapomněly, začnou se dít podivuhodné věci. Fantaskní kaleidoskopický román se zamýšlí nad hranicemi mezi iluzí a klamem, skutečností a interpretací, a ukazuje, jak ošidné může být vyprávění o místech, o lidech i o historii. Nakolik je příběh ovlivněn svým čtenářem, a naopak? A je v roztržce mezi přáteli lepší být slunečníkem, nebo sekerou? Vydání knihy podpořilo Ministerstvo kultury České republiky.

Někdy se říká, že praví majordomové se vyskytují pouze v Anglii. V ostatních zemích mají - i když jsou nazýváni různě - jenom sluhy. Já se k tomuto názoru přikláním. Evropané nemohou být majordomy, protože svou přirozeností nejsou schopni potlačovat city tak, jak to dokážou jen příslušníci anglické rasy," říká o sobě majordom Stevens, vypravěč románu Sou- mrak dne, který celý svůj život zasvětil oddané službě na panství Darlington Hall. A jeho charakteristika trefně vystihuje především jeho samého: jeho loajalitu vůči pánovi i ochotu nevidět znepokojivé dění na panství předčí právě jen jeho schopnost potlačovat city, včetně těch milostných, jejichž adresátkou byla po dlouhá léta společného zaměstnání hospodyně slečna Ken- tonová. Vytěsněné city i tužby se ovšem rády vracejí, a nejinak tomu je i u Stevense: během šestidenní dovolené se mu jeho minulost zpřítomní s nečekanou silou - a on se s ní musí chtě nechtě vyrovnat. Román Soumrak dne, oceněný prestižní Booker Prize, je obec- ně považován za vrcholné dílo Kazua Ishigura; k jeho nesmírné popularitě nepochybně přispělo i mistrné filmové zpracování s Anthony Hopkinsem a Emmou Thompsonovou.

Kolektivním monografie Město a literatura zprostředkovává více než dvacet pohledů na utváření literárních obrazů města v české i zahraniční literatuře od raného novověku po současnost, včetně doby covidové. Autoři ve svých esejích analyzují obraz města ve spisech J. A. Komenského, literátů 19. a 20. století, v próze, poezii i v dystopické literatuře propojené s vizualizací urbánního světa. Město zde vystupuje jako reálný prostor, stejně jako prostor vhodný k útěku, jako prostor odmítaný i vzývaný, jako prostor snů, iluzí, utopií či jako prostor hodný zavržení. Města ale rovněž v literatuře sloužila jako metafora, vzdálená reálným světům, jako opozitum vůči venkovu či jako pouhé slovo, po němž zůstávají jen nejrůznější vůně a chuti.

Soubor Tolkienových pohádek-povídek Tulák Rover, Sedlák Jiljí z Oujezda, Kovář z Velké Lesné, List od Nimrala a Příhody Toma Bombadila, doplněný studií O pohádkách, která vlastně dala celé knize jméno: hned v jejím úvodu Tolkien píše, že Faerie, říše pohádek, je "nebezpečná zem" - snad proto, že se v ní může stát cokoli... "Člověk se snad může považovat za šťastného, že do té říše zabloudil, avšak samo její bohatství a podivuhodnost poutají jazyk poutníka, jenž by o nich chtěl vyprávět. A dokud tam přebývá, není radno, aby se příliš vyptával, jinak se brány uzavřou a klíče od nich budou ztraceny," píše Tolkien. Soubor poprvé vychází s ilustracemi Alana Leea.

Saba byl malý kluk, když spolu se starším bratrem a otcem po ruské okupaci Jižní Osetie uprchl z Gruzie do Velké Británie. O dvacet let později se všichni tři stále potýkají s minulostí, pronásledují je vzpomínky na místa a na lidi, které při útěku museli opustit. Otec Irakli nakonec volání chátrající, ale stále krásné domoviny a neodbytným vzpomínkám na ztracenou manželku podlehne a vrátí se, jenže pár týdnů po příjezdu do Gruzie zmizí. Po jeho stopách se tam vydá starší syn Sandro, ale zakrátko se ztratí i on. A jako v pohádkách, do třetice se na cestu vypraví Sabo, který ale dobře ví, že "Tbilisi je plné vzpomínek, které na mě čekají jako miny". Román Lea Vardiashviliho o návratu do země, poznamenané životem v sousedství rozpínavého impéria, lze číst jako novodobou pohádku, ale i jako milostný román o ztracené zemi, kterou se pomocí slov znovu snaží vykouzlit. A zatraceně dobře se mu to daří, vytváří nezapomenutelné obrazy "ztraceného" města, v němž se prolínají obrazy z dětství s těmi současnými.

Historiografie a sociologie jsou od 19. století dvě navzájem prorostlé disciplíny. Vzájemné ovlivňování, v němž hrálo dějepisectví původně prim, ale v posledních desetiletích ustalo. Sociologie se osamostatnila. Nadále sice zůstala empirickou a kvantitativní, avšak téměř výhradně prézentistickou vědou. Na počátku téměř symbiotické cesty historiografie a sociologie se stále více rozcházely, až se nakonec rozešly téměř úplně. Cílem knihy Historiografie, sociologie a politika paměti je ukázat, že dialog mezi historiografií a sociologií může být nadále přínosný pro obě společenské vědy. Dějepisectví sociologii umožňuje ukotvit současné uvažování o společnosti v nedávné i vzdálenější minulosti. Sociologie naopak pod vlivem kritické teorie historii vede k uvědomění si nesamozřejmosti společenských pravidel. Díky sociologii historici rovněž mohou nahlížet společenské jevy jako sociálně konstruované. V dějinně proměnlivém vztahu dvou sociálních věd, sociologie a historie, je sociologie nenahraditelná z hlediska pochopení a důrazu na sociální a kulturní podstatu utváření společenských jevů, přítomnosti třídních, genderových či rasových stop v historickém materiálu.

Kromě toho, že jsou bratři, toho Peter a Ivan Koubek nemají příliš společného. Peterovi je přes třicet a v Dublinu pracuje jako právník. Je úspěšný, schopný a působí jako člověk, jehož nic nevyvede z míry. Po otcově smrti však neusne bez prášků a přes hlavu mu přerůstá i vztah se dvěma velmi odlišnými ženami – jeho první láskou Sylvií, k níž pořád něco cítí, a vysokoškolačkou Naomi, které je celý svět k smíchu. Ivan je dvaadvacetiletý závodní šachista. Vždycky si připadal jako společensky neobratný samotář, který se nonšalantnímu staršímu bratrovi nepodobá ani pramálo. Krátce po ztrátě otce se Ivan seznámí s Margaret, o několik let starší ženou s vlastní pohnutou minulostí, a rychle spolu navážou intenzivní vztah. Pro oba truchlící bratry i jejich lásky nastává nové mezidobí. Čas touhy, beznaděje i nenadálých možností, během něhož dostanou šanci zjistit, kolik jejich život unese, aniž by se docela rozpadl.

Nepříliš úspěšného marketingového specialistu Hermana jednoho rána probudí nepříjemný telefonát: jeho bratr, majitel benzínky kdesi ve východoukrajinské stepi, záhadně zmizel. Herman se vydává do svého rodného města, aby tam převzal rodinný podnik. Během dramatického zápasu s mafiánskou konkurencí znovu objevuje ztracený vztah k domovu, sílu přátelství i lásku. Hledání to však není snadné, neboť realita je zde, na okraji Evropy, věcí proměnlivou a nejistou. Průmyslový Donbas se v autorově podání stává fantaskní krajinou, kde se odehrává archetypální příběh o návratu domů. V nejvýznamnější Žadanově próze se umně mísí magický realismus a knižní "road movie" v poetické, silné a expresivní próze. "Jazz na Donbase je nesentimentální román o lidských vztazích v krutých podmínkách, v nichž není jediný akt zrady. Není tu nostalgie, ale opravdový cit, syrový a hluboký. Pod tvrdou slupkou se skrývá důvěra, věrnost a láska." Marci Shore, The New Yorker