Argo strana 23 z 311

Ve svém třetím a zatím posledním románu Časokryt, přeloženým do několika světových jazyků, v Bulharsku oceněným jako nejlepší román roku, a ověnčeným také prestižní Mezinárodní Bookerovou cenou (2023), využívá Georgi Gospodinov fiktivní postavu Gaustina k tomu, aby popsal život s deficitem budoucnosti. Život, ve kterém čas neplyne lineárně, ale stává se součástí nás samých. Gaustin, který dokáže přeskakovat čas jako lesní potůček, se snaží o zdánlivě nemožné – léčit lidi pomocí minulosti. Gaustin, Gospodinovovo alter ego, našel způsob, jak vytvořit kliniky času, kde se lidé trpící ztrátou paměti mohou vrátit do doby, kdy se cítili nejlépe. Tato nemoc, jakási dlouhotrvající časová amnézie, se během vyprávění proměňuje v nemoc, kterou trpí celá společnost. Ta se stává obětí jakési kolektivní „Alzheimerovy choroby“, což vede různé země v Evropě k rozhodnutí dát občanům možnost volby, aby v referendu rozhodli, v jaké historické epoše chtějí žít. Časokryt je kniha osobní i politická. Její autobiografické prvky vyprávějí životní příběh svého autora. Trefnými komentáři minulého, současného a vlastně i budoucího dění je ale také hluboce společenská. Od svého vydání opakovaně generuje paralely se současným politickým a společenským děním.

Seznamte se s Robopsem, poslední nadějí v boji se zločinem! Zlotřilov je jedním z nejnebezpečnějších míst planety. Město ovládá banda všehoschopných padouchů. Každý se před nimi třese strachy a jen opravdový superhrdina by je dokázal zneškodnit. Jenže kde ho vzít? Přichází Robopes! Nováček psí policejní akademie má úžasné schopnosti a prahne po dobrodružství. Ale nebude na nejobávanější zločineckou dvojici krátký? Podaří se mu překazit její plány na zničení Zlotřilova?

Román Když jsme byli sirotci patří k vrcholným dílům britského nositele Nobelovy ceny za literaturu Kazua Ishigura. Autor zde v mnohém navazuje na své předchozí čtyři prózy, v nichž zkoumá nejistý vztah člověka k prožité skutečnosti a jeho věčnou náchylnost k sebeklamu. Tentokrát tak činí skrze vzpomínky a osudy Christophera Bankse, jenž poté, co se stane slavným detektivem, napne všechny své síly, aby vyřešil případ svých rodičů, kteří beze stopy zmizeli v době jeho dětství prožitém v čínské Šanghaji. Román se geograficky pohybuje mezi Dálným východem a Londýnem v době před druhou světovou válkou a zdá se, že v něm nejde o nic menšího než o záchranu světa před zlem, které ho má brzy pohltit. Je však také možné, že realita tohoto světa, již Ishiguro zobrazuje optikou archetypu geniálního soukromého detektiva, nakonec bude úplně jiná. Autor prostřednictvím odkazů ke klasickým britským autorům, ke zlatému věku anglické detektivky či Kafkovým románům vytváří na první pohled ishigurovsky nenápadnou, ale čtenářsky vzrušující fikci, která mu podprahově klade ty nejzákladnější otázky týkající se paměti, historie a mechanismů, jimiž si tvoříme příběh vlastního života.

Těchto sedm esejů představuje Tolkiena jako literárního vědce, překladatele i romanopisce, a přestože vyvěrají z Tolkienova zájmu o středověkou literaturu, jsou přístupné všem čtenářům. Dva z nich pojednávají o Béowulfovi, jeden o Siru Gawainovi a Zeleném rytíři, najdeme zde přednášku o angličtině a velštině, projev, jímž se Tolkien roku 1953 loučil s Oxfordskou univerzitou, i pojednání o vymyšlených jazycích s příklady básní v elfských jazycích. Nejslavnější je však jeho esej O pohádkách, v němž se zamýšlí nad povahou pohádek a fantastických příběhů a dává nám nahlédnout, jak on sám k tomuto žánru přistupoval.

Český překlad proslulého a sběratelsky ceněného sedmisvazkového díla o českých hradech Böhmens Burgen, Vesten und Bergslösser z poloviny 19. století. Cyklus je uspořádán na rozdíl od původního německého vydání do pěti svazků po jednotlivých krajích. Důraz je kladen na vysokou kvalitu reprodukce nádherných rytin, pro které je dílo obzvlášť ceněno.

Drsný thriller z krvavých devadesátých let líčící dramatické osudy členů podsvětí. Krátce po Sametové revoluci zavládlo ponuré období – smrt nikdy nebyla daleko a dařilo se všem druhům svinstva. V této atmosféře a nových podmínkách se z obyčejných lidí, kteří se snaží vyšvihnout, stávají výpalníci, drogoví dealeři, překupníci zbraní, zločinci v bílých límečcích nebo první mafiánští bossové. Do temné spirály chtě nechtě vtahují i své nejbližší, manželky i děti. Zatímco někteří získávají čím dál větší moc, jiní kráčejí k předčasnému konci. Černá hra je román o násilné epoše a lidech, které tato pohnutá doba spolkla. Slovenský spisovatel roku 2014 v nejprestižnější anketě Martinus – Kniha roku! Držitel ocenění nakladatelství Ikar za více než 100 000 prodaných výtisků! Cena literární kritiky Zlaté pero za román Černá hra! Drsný thriller z počátku 90. let, který dobu těsně po revoluci zobrazil tak realisticky a nemilosrdně, jak se to v České republice ještě nikomu nepodařilo!

Seosamh Mac Grianna ve své autofikci z žánru absurdní tragikomedie reaguje na poangličtěné, urbanizované a porevoluční Irsko a vypráví o svém pitoreskním putování Walesem na cestě do Skotska. Až vám to místy může připomínat Tři muže ve člunu nebo Na dně v Paříži a Londýně. Hlavní hrdina podléhá náhlým popudům a dostává se do různých absurdních situací: na Irském moři ho v ukradeném člunu zastihne bouře; cítí vinu a hrůzu z nemístné jistoty, že při útěku před placením nájemného zabil pěstí sympatického syna své bytné; spí pod širým nebem v dešti a odmítá na své cestě veškerou pomoc. Za jeho mizantropií se skrývá úcta ke kráse a umění a znechucení nad tím, že svět nesdílí jeho názor a upírá se k chamtivosti a malichernostem. „Zapomenutá klasika... chvalozpěv na ztracený svět. To, co se navenek jeví jako prostý ,road-trip‘, je ve skutečnosti cestou jednoho člověka do vlastního nitra k jádru jeho velkorysého lidství.“ Colum MaCann, autor románu Apeirogon Vydání knihy podpořil fond Literature Ireland.

Ve svém třetím a zatím posledním románu Časokryt, přeloženým do několika světových jazyků, v Bulharsku oceněným jako nejlepší román roku, a ověnčeným také prestižní Mezinárodní Bookerovou cenou (2023), využívá Georgi Gospodinov fiktivní postavu Gaustina k tomu, aby popsal život s deficitem budoucnosti. Život, ve kterém čas neplyne lineárně, ale stává se součástí nás samých. Gaustin, který dokáže přeskakovat čas jako lesní potůček, se snaží o zdánlivě nemožné – léčit lidi pomocí minulosti. Gaustin, Gospodinovovo alter ego, našel způsob, jak vytvořit kliniky času, kde se lidé trpící ztrátou paměti mohou vrátit do doby, kdy se cítili nejlépe. Tato nemoc, jakási dlouhotrvající časová amnézie, se během vyprávění proměňuje v nemoc, kterou trpí celá společnost. Ta se stává obětí jakési kolektivní „Alzheimerovy choroby“, což vede různé země v Evropě k rozhodnutí dát občanům možnost volby, aby v referendu rozhodli, v jaké historické epoše chtějí žít. Časokryt je kniha osobní i politická. Její autobiografické prvky vyprávějí životní příběh svého autora. Trefnými komentáři minulého, současného a vlastně i budoucího dění je ale také hluboce společenská. Od svého vydání opakovaně generuje paralely se současným politickým a společenským děním. Vítězný román Mezinárodní Bookerovy ceny 2023 „Georgi Gospodinov je opravdu jedinečný spisovatel. Sleduji jeho dílo od samotného počátku a jsem si jistá, že málokdo umí tak skvěle skloubit poutavý námět, bohatou fantazii a bezchybnou techniku psaní." ? Olga Tokarczuková, nositelka Nobelovy ceny za literaturu „Gospodinova vize zítřka je noční můra, z níž se musí Evropa vzbudit.“ ? The Times „Navýsost aktuální… Zábavné, absurdní, ale i děsivé.“ ? The Guardian „Originální fantazie o evropské politice... ‚Historie je pořád živá‘, píše Gospodinov, a s důvtipem poukazuje na násilí, které minulost páchá na přítomnosti." ? The New Yorker ‚Gospodinov je jedním z nejpopulárnějších současných bulharských spisovatelů, je to umělec nostalgie. Podobně jako Orhan Pamuk a Andre? Makine se ve svých knihách zabývá pamětí, jejími dvojznačnými radostmi a melancholickým půvabem... Složitý, ale obohacující román vrcholí obrazem Evropy na pokraji obnoveného konfliktu – abstrakcí, které nedávné události propůjčily hrozivou sílu skutečnosti." – The Wall Street Journal Vydání knihy podpořil Národní kulturní fond Bulharska.

Jedenáct současných arabských spisovatelů a spisovatelek uvedených v této antologii spojuje nejen literární talent a arabština, v níž píší, ale také prestižní ceny, které získali za své romány doma i v zahraničí. Ukázky z jejich tvorby byly pečlivě vybrány tak, aby ukázaly tematickou i regionální rozmanitost arabsky psané literatury posledních patnácti let, během nichž blízkovýchodní země prošly velmi bouřlivým vývojem. Zahrnují příběhy humorné i tragické, z dávné i nedávné minulosti i z velmi blízké budoucnosti. Žánrově se texty pohybují od historického románu, přes nonfikční román až po současnou společenskou satiru nebo politickou dystopii. Přenesou české čtenáře do pulzujících měst severní Afriky, do válkou zničených oblastí Úrodného půlměsíce, na libyjský venkov nebo do ománské pouště a pootevřou dveře k poznání poetiky složité oblasti, jejíž literatura je v českém prostředí téměř neznámá. Výjimečná sbírka překladů ze současné arabské románové tvorby vychází u příležitosti životního jubilea významného arabisty, překladatele a pedagoga doc. PhDr. Františka Ondráše, Ph.D. Z arabských originálů přeložili Magdaléna Vitásková, Petr Felčer, Jakub Rumpl, Adéla Provazníková, Jitka Jeníková, Jakub Koláček, Viktor Bielický, Adam Pospíšil, Věra Vojtíšková, Lukáš Koutský, Pamela Klasová.

Labe je Elbe. Elbe je cesta. Víc než tisíc kilometrů dlouhá cesta. Cesta snů z Čech k moři, k oceánu. Elbe je řeka Čechů a Němců, Němců a Slovanů, Západu a Východu. Tepna, která spojuje českou kotlinu, Čechy, Böhmen, s okolním světem, kam se prodrala Českou branou v hradbách našich hor. Elbe je příběh, příběh nás lidí kolem řeky. Tisíc a více let příběhů, které jsme žili. Které žijeme dodnes, spojeni s touto řekou. Příběhů velkých, malých, krvavých, vznešených, tragických, svatých, krásných, nadějných, beznadějných i snových. Elbe je řeka příběhů. A tato kniha je vypráví.

Poutavá generační sága začínající v roce 1850 vás provede dvěma stoletími a dvěma světadíly. Ve stejné době, kdy železnice spojila Vídeň s Hamburgem a parníky vytlačily plachetnie na cestě do Ameriky, se v divokých kysuckých horách narodí Zoltán. Chudou drátenickou rodinu živí hlavně matka Maria, ale hospodářství sama nezvládá, a proto se na radu světaznalého kmotra vydává za lepším. Míří do Ústí nad Labem, donedávna ospalého města, které se díky trati, řece a nekonečným zásobám uhlí stalo přes noc neuvěřitelně kypícím centrem nové éry, s desítkami továren a s největším přístavem celé monarchie, kde se mísily osudy tisíců lidí mnoha národností. Tak začíná napínavá odysea, která čtenáře zavede z Horních Uher až do Ameriky, příběh o přátelství u táborových ohňů a o nelehké snaze obstát ve světě uhelného kouře.

Kronikář Kosmas byl jednou z nejvýznamnějších osobností českých dějin raného středověku. Jeho Kronika Čechů zprostředkovávala vzdělaným středověkým čtenářům představy o předkřesťanském, mytickém dávnověku, o počátcích křesťanství i o neklidné době přelomu 11. a 12. století. Kronice stejně jako jejímu autorovi se odborná historická literatura věnuje jíž více než dvě staletí. Kniha Martina Wihody na rozdíl od dílčích studií reprezentuje vskutku komplexní dílo, jehož cílem je všestranně ozřejmit důvody vzniku kroniky, Kosmův autorský záměr i jeho literární ambice. Zároveň však Wihoda promyšleně zasazuje Kosmův text do doby, kdy vznikal. Detailně přitom odhaluje, jak se dobové souvislosti promítaly do obsahu kroniky stejně jako hodnotových soudů, jež kronikář hlásal a vědomě prosazoval.

Kapitán Stein a notář Barbarič na stopě zločinu v habsburském císařství za vlády Rudolfa II. První z řady historických detektivek s prvky špionážního a konspiračního thrilleru, ale i hororu a mysteriózního či dobrodružného románu. Hrdinami jsou kapitán Joachim Stein (válečný veterán, drsný, přímočarý, často prostořeký, zručný se zbraněmi všech druhův) a notář Matěj Barbarič (právnik, vzdělanec, diplomat, cestovatel... avšak se slabostí pro „ženy a víno“).Odehrává sa na území Horních Uher v oblasti královských horních měst, do kterých se pokouší proniknout Turci. Zápletka se týká odhalení velezrady mezi vysoce postavenými představiteli Svazu horních měst – kdo se nechal podplatit Osmany a posílá jim informace o rozmístění vojsk a horských cestách? Případ se proplétá s vraždou štiavnického šlechtice a strašidelnými příběhy o prokleté mešťance Barboře Rosselové, jejíž duch se údajně zjevuje v doprovodu pekelných psů.

Výpravný příběh Berena a Lúthien přivádí čtenáře Hobita a Pána prstenů zpět mezi lidské, elfské i trpasličí obyvatele Tolkienovy Středozemě. Autor tento příběh osudové lásky napsal už v roce 1917, po návratu z bojišť první světové války. Během dalších let příběh doplňoval a přepracovával, ale jeho jádro zůstávalo nezměněno: láska mezi smrtelným mužem Berenem a nesmrtelnou elfkou Lúthien, vztah, kterému Lúthienin otec nepřál, a proto Berenovi uložil nesplnitelný úkol – připravit Melkora Morgotha, temného pána, o drahocenný silmaril. Vydávaný text z existujících verzí, tištěných i netištěných, prozaických i veršovaných, pečlivě zrekonstruoval Tolkienův syn Christopher, a legenda o Berenovi a Lúthien tak může poprvé vyjít v úplné podobě i s komentářem, který ukazuje její proměny.

Za podmanivým názvem knihy Dřevěné oči se skrývá deset esejů, které Carlo Ginzburg publikoval na přelomu druhého a třetího tisíciletí. Jejich společným jmenovatelem jsou dějiny umění, literární teorie a sémantika. Autor v nich pojednává témata biblická, antická, středověká i raně novověká, vztahy Židů, pohanů a křesťanů. Perspektiva jeho uvažování je nejen italská, ale i evropská, neboť si je vědom skutečnosti, že kultura není nikdy omezena na jedno teritorium, že není izolovaná, ba naopak, je vždy rozkročena nejen do minulosti, ale zároveň i do mnoha blízkých a vzdálených světů. V jednotlivých esejích Ginzburg pojednává o utváření kulturních tradic, jež během staletí podléhají radikálním změnám. V mnoha ohledech je Ginzburgovo myšlení provokativní. Mistrně poukazuje na stereotypy, jichž se jejich hlasatelé nedokážou zbavit, neboť si jich mnohdy nejsou vůbec vědomi. Spolu s tím klade důraz na nejrůznější podoby násilí, jež ovlivňují výchovu a z ní plynoucí omezování myšlenkové a kulturní svobody druhých. Oproti násilí staví intelektuální jedinečnost, jež s oním násilím v dějinách vedla a dodnes vede vyčerpávající, avšak společnost kulturně obohacují boj. Ginzburgovy eseje představují ponor do jeho badatelské dílny a odhalují podstatu jeho uvažování, jež se zrcadlí v jeho nejvýznamnějších monografických dílech, která patří k prazákladu moderního dějepisectví.

Kniha zachycuje dynamiku československého komunistického režimu v letech 1985-1989 z perspektivy Rakovnických keramických závodů. Autor se věnuje politickému a hospodářskému vlivu mocenských sítí na fungování jednoho významného podniku v období pozdního socialismu. Poukazuje na složitost a proměnlivost vztahů ředitelství keramických závodů s mohutnou stranickou strukturou, zejména s celozávodním výborem KSČ. Líčením každodenních sporů o kádrovou politiku, výši plánu, modernizaci provozů či tzv. pracovní iniciativu vysvětluje složitost politických procesů a interakce centrálních, regionálních, místních a podnikových institucí. Hlavním tématem knihy je analýza konfliktů o implementaci zákona o státním podniku, schváleného v roce 1988. Autor na příkladu přestavbové transformace keramického průmyslu dokládá, že československá reforma druhé poloviny 80. let nezáměrně posílila podnikovou sféru a umožnila jí vytvářet vlastní ekonomické strategie, jež mohly být v nesouladu se zájmy stranických orgánů.